INFORMACE O MAROKU
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O MAROKU
PROČ A KDY MAROKO NAVŠTÍVIT?
TOP TIPY PRO CESTOVATELE DO MAROKA
Čti více
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O MAROKU
PROČ A KDY MAROKO NAVŠTÍVIT?
TOP TIPY PRO CESTOVATELE DO MAROKA
Casablanca představuje největší a nejmodernější přístav severozápadní Afriky, který byl postaven v dobách francouzského protektorátu. Dominantou města je největší mešita Maroka. Tento architektonický skvost byl pojmenován podle krále Hasana II., který jej nechal postavit. Stavba začala roku 1980 a slavnostního otevření se mešita dočkala v roce 1993. Monumentálnost této moderní stavby podtrhuje 200 metrů vysoký minaret. Mešita disponuje vnitřní kapacitou pro 25 000 věřících, přičemž pro dalších 80 000 osob je k dispozici prostor na nádvoří.
Město Marakéš, jež se nachází na úpatí pohoří Atlas, je typicky africkým a berberským městem. Kolem dokola obíhají načervenalé hradby se stejně barevnými domy a paláci, díky čemuž si vysloužilo přezdívku „růžové město“. V centru města se nachází rušné náměstí, které je plné zaříkávačů hadů, žonglérů, vykladačů karet, kejklířů, akrobatů, umělců či trhovců. Turisticky oblíbené jsou tradiční súky, kde prodavači nabízejí koberce, šperky, kožené či kovářské výrobky. Dominantou města je Kutúbijská mešita s kapacitou pro 25 000 věřících.
Město Fes je druhým největším a zároveň nejstarším a nejvýznamnějším královským městem Maroka. Stará část města, která je plná úzkých uliček, evokuje návrat v čase o mnoho století zpátky. Obchodníci zde v dobových oblecích nabízejí nejrůznější zboží od tradičních textilií přes koření a sypané čaje až po maso či orientální lucerny. Typickou zajímavostí Fesu jsou koželužny ve čtvrti Derb Chaouwara. Nejhezčí výhled na nádrže naplněné ovčí a kozí kůží s barvivem, nabízejí terasy okolních krámků. Diametrálně odlišnou atmosféru nabízí nová část Fesu, která je plná zeleně a zajímavých moderních budov včetně kamenných obchodů, kaváren a barů.
Ait Ben Haddou nedaleko města Ouarzazate patří k ikonám celého Maroka. Jeho siluetu jste určitě viděli i před tím, než jste se tu ocitli, pouze jste o tom možná neviděli. Ait Ben Haddou je díky své poloze a vzezření oblíbenou kulisou slavných filmů, které se natáčely přímo pod ním nebo v jeho uličkách. Viděli jste Gladiátora, Alexandra Velikého, Prince z Persie nebo Poklad na Nilu? Tak pak jste určitě viděli i Ait Ben Haddou. Ve své podstatě je to ksar, opevněné místo postavené na pahorku, kde dodnes vidíte stařičkou, hliněnou architekturu a typické opevněné domy zvané kasba. Vyjdete na některý z nich? Uličky dnes patří obchodníků, prodavačům suvenýrů, ale nejkrásnější na Ait Ben Haddou je panorama na celé okolí, které se vám naskytne z nejvyššího bodu, kde kdysi stála sýpka.
Volubilis jsou nejpůsobivější římské ruiny, které zůstaly v Maroku jako dědictví po Římanech. Jsou tak úchvatné, že se nacházejí i na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Město bylo vybudováno ve 2. a 3. století a stalo se jednou z nejodlehlejších římských základen. Ještě před Římany tu však ve 3. století před naším letopočtem žili Kartaginci. A bývalo zde království Numidia. Numidský král Juba I. špatně odhadl situaci a připojil se v římské válce na stranu Pompeia. To mu Gaius Julius Caesar nikdy nezapomněl. Po porážce Pompeia si vyřídil s numidským královstvím účty. Jubův syn byl odveden do Říma, aby tu vystudoval. Spřátelil se s Oktaviánem, bojoval po boku císaře Augusta proti Marku Antoniovi a za odměnu dostal za ženu dceru Kleopatry. Krátce nato se stal králem Mauretánie jako Juba II. Tehdejší Mauretánie neležela na území dnešního státu, ale v dnešním severním Maroku a severozápadním Alžírsku. Po smrti Juby II. převzal království jeho syn Ptolemaios. Toho však dal zavraždit císař Caligula. Berbeři proti Římu povstali, ale byli bohužel krvavě potlačeni. Císař Claudius potom Mauretánské království rozdělil na dvě provincie – Mauretania Tingitata a Mauretania Caesariensis. V době, kdy Římská říše byla na vrcholu, zde žilo kolem 20 tisíc lidí, což bylo na tehdejší dobu velmi mnoho. Římané město v roce 280 opustili. Po nich zde našli domov Berbeři, Řekové, Židé a Syřané. Během času se Volubilis (Ulili) proměnilo v rozvaliny, jimž okolní lidé říkali Dar Faraoun – Hrad faraonů, protože se začalo tradovat, že město dali vybudovat egyptští faraóni. Volubilis sice není tak zajímavý jako jiné evropské starověké památky, určitě však stojí za návštěvu. Na přelomu 7. a 8. století se sem rozšířil islám. Podruhé vstoupilo město Volubilis do historie poté, co se zde usadil Moulay Idriss, pravnuk Alího, který byl zetěm proroka Mohammeda. Pohromou pro město se stal nástup k moci sultána Moulay Ismaila. Ten se chtěl vyrovnat tehdejšímu králi Francie Ludvíku XIV. Moulay Ismaila se také prohlašoval za potomka Alího, ale na rozdíl od Idrisse nastolil krutovládu. Megalomanskou výstavbou hlavního města Meknésu zcela vyraboval blízký Volubilis.
Erfoudu se říká „brána Sahary“ – za ním už se totiž rozkládá poušť a jen sem tam lze narazit na malou oázu. Město neohromí památkami, spíš si vás získá klidnou, až ospalou atmosférou. Nejživějšími místy zůstávají malé čajovny, kavárny, cukrárny a podniky s jídlem. Muži v těžkých kaftanech s kapucemi sedí venku a nalévají si čaj do sklenic s větvičkou máty. Káva se tu pije způsobem zvaným „nus-nus“: Polovinu tvoří cukrem oslazený temný nápoj a polovinu mléko. Při popíjení občas mezi zuby zaskřípe zrnko písku, což jen dotváří místní kolorit. Na grilech se v tažínech z vypalované hlíny pomaličku, po celé hodiny, dusí maso se zeleninou. Kdo přijde, ten ho dostane. Nejvíc město ožívá v září a na začátku října, kdy nastává sezona datlí a rolníci přivážejí na tržiště úrodu. Bazarem se line sladká vůně hnědého ovoce a člověk může vybírat z nepřeberných druhů, od těch nejmenších až po královské datle mejdool. Na erfoudské trhy přijíždějí obyvatelé i ze vzdálenějších měst, včetně Casablancy či Fesu. Nákupy se většinou počítají na desítky kilogramů, jež mají pokrýt sladké zásoby na několik měsíců. Jakmile se datle prodají, Erfoud se opět ponoří do své přitažlivé opuštěnosti.
Nejkrásnější písečné duny celého Maroka a snad i severní Afriky leží v oblasti Erg Chebbi, hodinu cesty od Erfoudu směrem k alžírské hranici. Džípy vyjíždějí z města ještě za tmy, aby byly na místě před východem slunce. Zažít svítání nad horami písku totiž patří k nezapomenutelným zážitkům. Nejvyšší duny v regionu se tyčí do úctyhodných 150 metrů a podle legendy je na místo nasypal Bůh. Rozhodl se tak prý potrestat ženu, jež odmítla pohostit pocestné, jak káže dávné nepsané pravidlo. Bůh proto hříšnici i její dům pohřbil pod nánosem zlatého písku. Dostat se nahoru dá zabrat, ale naštěstí existuje i pohodlná možnost nechat se vyvézt na velbloudovi. Kolébavý pohyb, hvězdy nad hlavou, ticho a klid – tak se oblastí cestuje od nepaměti. Později za linií písku vykoukne první paprsek světla, tmu pomalu střídá den a země se nádherně rozzáří žlutými, oranžovými i zlatavými odstíny.
Mnozí si myslí, že hlavním městem Maroka je Casablanca, ale pravdou je, že tento titul patří Rabatu. I on leží na břehu Atlantského oceánu, a dokonce v mnohém Casablancu i předčí, či zastíní. Rabat v sobě ukrývá Královský palác, který je dnes rezidencí Mohammeda VI. V centru města stojí i mauzoleum pro krále Hasana II. a Mohammeda V. a také minaret nedokončené mešity, která mohla konkurovat Giraldě v Seville nebo v Koutoubii v Marrákeši. Starý Rabat, nebo tedy Chellah se svými ruinami a čápy se nachází za hradbami a nejkrásnější části Rabatu v Kasba Oudaia, kterou proslavily modrobílé uličky ve stylu řeckého Santorini. V létě se dokonce na městské pláži dá vykoupat v Atlantiku a stará medina je směsí uliček a bazarového světa, kde seženete vše od orientálních lamp, bot přes šátky, streetfood až po džalábije či kaftany.
Soutěska Todra je obklopená krajem palmárií a berberských vesnic. Soutěsku tvoří masivní puklina v náhorní plošině, kde vyvěrá křišťálově čistá řeka. Okolní scenérie jsou ohromující. V nejužším bodě soutěsky se vypínají stěny kaňonu až do výšky 300 m. Místní skalní stěny jsou velmi oblíbené mezi horolezci. Soutěska také nabízí příležitost pro pozorování zdejší bohaté živočišné říše. Žijí zde kolonie několika druhů žab, zemní veverky a mnoho druhů ptactva.
