ZÁKLADNÍ ÚDAJE O IZRAELU
PROČ A KDY IZRAEL NAVŠTÍVIT?
TOP TIPY PRO CESTOVATELE DO IZRAELU
Čti více
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O IZRAELU
PROČ A KDY IZRAEL NAVŠTÍVIT?
TOP TIPY PRO CESTOVATELE DO IZRAELU
Vytouženou destinací odpočinku je na našem putování Izraelem a Jordánskem pobyt u Mrtvého moře. Ať už si vyberete "základní" hotel s nadstandardními službami nebo Ishtar Kempinski, ve kterém se cítíte jako sultán či princezna z pohádek Tisíce a jedné noci, jedno je jasné - budete si chtít dovézt jako suvenýr fotku, na které buď čtete noviny na hladině moře nebo jste celý černý, natřený léčivým bahnem. Pokud je Vám to málo, hotely nabízejí řadu procedur či volnočasového programu a v případě, že byste si chtěli zaplavat v méně slané vodě, můžete tak učinit v hotelových bazénech. Abychom se ale vrátili zpět k Mrtvému moři, v první řadě by bylo dobré ujasnit si jeho jméno - už velmi dlouhou dobu to není moře, ale jezero. Jeho slanost je 34.2 procenta, což je přibližně 10x vyšší než jakou má Středozemní moře. Přesto není nejslanější vodní plochou světa - toto prvenství aktuálně patří jezírku Don Juan v Antarktidě. Slanost vody Vám umožní číst noviny na jeho hladině, ale pozor - je možné utopit se, zejména když se vlivem větru nebo neopatrným otočením, nadýcháte slané vody a budete mít potíže se otočit zpět. Naštěstí jsou na hotelových plážích stále přítomni plavčíci dohlížející právě na tyto případy. Slanost Mrtvého moře je způsobena přírodními podmínkami - řeka Jordán, která ho naplňuje, mu nedodává dostatek vody, a i ta trocha je v horkých a suchých podmínkách odpařována mnohem rychleji, což způsobuje zvýšenou slanost. Odhadem je v moři 37 miliard tun soli, část se těží pro kosmetické a zdravotní účely. To z něj zároveň činí největší volně přístupné léčivé lázně světa. Mrtvé moře je známé i díky své poloze - nejen že přes něj vede hranice mezi Jordánskem a Izraelem, ale zároveň je to nejníže položené místo světa (s ohledem na "nadmořskou" výšku 393 metrů pod mořem). Ani Mrtvé moře se nevyhnulo problému globálního oteplování. Každým rokem se sníží jeho hladina až o jeden metr, a za posledních 100 let se jeho velikost zmenšila o polovinu. Dobrou zprávou je společný projekt Izraele a Jordánska, pro které jsou řeka Jordán i Mrtvé moře strategické zdroje. V roce 2015 podepsaly dohodu k investování 9 milionů dolarů na udržení vodní hladiny pomocí nových možných přítoků. Toto místo a jeho úžasné účinky na lidské zdraví a krásu znaly již starověké národy, a dokonce těžily nerosty., které vyvážely až do Egypta. I přes název není jezero mrtvé - sice na jeho pobřeží nenajdete pulzující život, ale ve slané vodě a nehostinných podmínkách dokáží přežít bakterie a mikroorganismy (pro lidi ale nejsou škodlivé). Také Vás nepotěšíme v případě, že máte rádi vodní sporty - ty si na hladině Mrtvého moře neužijete. Ale krásný západ slunce a klidné prostředí s mystickým nádechem Vám vynahradí případné zklamání z akční dovolené. Kromě toho budete po našem intenzivním lovu zážitků rádi za tento moment odpočinku u finalisty hlasování o novodobých sedmi divech světa.
Historie města sahá až do 4. tisíciletí př. n. l. a činí tak z Jeruzaléma jedno z nejstarších měst na světě. Jeruzalém je nejsvětějším místem judaismu a duchovním centrem židovského národa. Nachází se v něm však také množství významných starověkých křesťanských míst a je považováno za třetí nejsvětější místo islámu. Izrael a Palestina považují Jeruzalém za své hlavní město, většina států však jako hlavní město Izraele uznává Tel Aviv-Jaffa. Současný Jeruzalém se rozrůstá daleko za hranicemi Starého Města. V průběhu dějin byl Jeruzalém dvakrát zničen, 23krát obléhán, 52krát napaden a 44krát dobyt.
Nazaret, ležící mezi údolím řeky Jordán a Jizre’elským údolím na severu Izraele, nedaleko hory Tábor, v zóně označované jako Dolní Galilea, je jedním z nejvýznamnějších křesťanských poutních cílů ve Svaté zemi. Nazaret je město opředené tajemnem spojeným s jeho historií coby města, které tvořilo příběhy psané v Bibli. Své dětství a mládí tu údajně prožil Ježíš Kristus. Katolická bazilika Zvěstování vévodí panoramatu dnes největšího arabského města v Izraeli, kde vedle sebe pokojně žijí křesťané a muslimové. Ke Zvěstování došlo podle Nového zákona patrně na místě, kde dnes stojí moderní bazilika Zvěstování, dominující celému městu. Panně Marii se tu zjevil archanděl Gabriel a oznámil jí, že přivede na svět Ježíše. Ten pak na tomto místě, které bylo domovem Josefa a Marie, skutečně strávil své dětství a mládí poté, co se narodil v Betlémě. Současná bazilika, postavená na místě Zvěstování, kde stával Mariin dům a později rovněž dva kostely – byzantský a křižácký, je nejvyhledávanější památkou ve městě. Její kopule je nepřehlédnutelná. Dlážděné uličky historického centra jsou živé a podmanivé, kostely ve městě jsou naopak často novodobé a v jejich interiérech panuje pozoruhodný klid.
Nepříliš rozsáhlé, ale historicky velmi významné město Jericho, se pyšní hned dvěma nej. Jedná se podle některých výkladů o nejstarší nepřetržitě obývané místo na Zemi a zároveň je také nejníže položeným městem (leží 260 m pod hladinou moře). První zmínky o osídlení této oblasti pocházejí z období mezolitu (cca 9000 let před naším letopočtem), kdy se kočovné kmeny lovců a sběračů usadily kolem nedalekého Tel es Sultan (Sultánova kopce). Na něm se nachází mohutná kamenná věž s masivními zdmi ze 7. tisíciletí před naším letopočtem. I bible se zmiňuje o Jerichu jako o městě, které mělo být dobyto zázrakem. Jozue a jeho válečníci prý měli zatroubit na polnice tak silně, až padly obranné zdi Jericha, a bojovníci vtrhli do nechráněného města.
Genezaretské jezero známe i jako jezero Kinneret nebo Galilejské moře, které je plné životodárné sladké vody na dosah Golan. Nedaleko odsud se odehrála důležitá bitva u Hattíne v křížové historii a oblast Genezaretského jezera se může klidně přezdívat i "země zázraků", protože se zde odehrávaly biblické dějiny propletené zázraky. Podívejte se jak vypadá slavná řeka Jordán na místě zvaném Yardenit kam se dnes chodí za křtem. Ať Vám neujdou ani biblická místa jako Tabgha, kde měl Kristus rozmnožit ryby a chleby a podívejte se také do Kafarnaum, kde žil a kázal v synagoze. Zde si můžete také namočit nohy do jezera s výhledem na okolní kopce.
Golanské výšiny jsou třešničkou na dortu. Málokdo zde byl, každý o nich slyšel. Komu dnes skutečně patří? A jaká byla jejich historie? Buďte si jisti, že toto místo vás bude fascinovat. Jděte od jezera, kolem jsou vinice, někdejší minová pole, minete bývalou syrskou hranici a ocitnete se na okupovaných územích, které Syřané v hlavě nikdy neopustili. Nahoru přímo na výšinách se podíváte do Sýrie jen pár kilometrů pod vašima nohama a panorama doplní i zasněžený pahorek Hermon.
Qumrán a jeho slavné svitky od Mrtvého moře patří k nejunikátnějším nálezům, který jak už bývá dobrým zvykem, přišel náhodně. Přečtěte si jak a kdo je objevil a zjistíte i to, že mnoho nechybělo a už mezi námi nemusely být. Kdysi v Qumránu žila zajímavá sekta Esenců, aby se ukryla před civilizací a aby zde mohli žít v čistotě splňující nařízení Tóry. Zde očekávali příchod mesiáše a čekání si krátili přepisováním svatých textů a společnými aktivitami. Stále jste na dosah Mrtvému moři.
Masada, zapsaná v UNESCO, patří mezi nejvýraznější izraelské symboly a dodnes se heroizuje její příběh, který měl ukázat odpor židovského obyvatelstva vůči římským dobyvatelům. Kořeny této fantastické pevnosti zvedající se nad pustou Negevskou pouští sahají k panovníkovi Herodovi. Na své skále už stojí pevnost více, než 2000 let. Herodes se sem plánoval ukrýt v případě římského útoku, a tak si nechal na opuštěné skále postavit paláce s lázněmi, místnosti vyzdobil freskami, podlahy mozaikami, a dokonce sem nahoru uměli přinést i vodu. Nejznámější příběh Masady se začal psát krátce po židovském povstání a zničení druhého chrámu, kdy se židovští povstalci ukryli sem na opuštěný kopec. Římané pevnost obklíčili a celá X. legie v čele s Flavio Silvou postupně vymýšlela, jak je odtud vyhnat. Kvůli terénu se Římanům velmi nedařilo ohrozit povstalce, a tak postavili obrovský val, kterým měli vstoupit do pevnosti. Když už bylo vše hotové, Židé si zvolili dobrovolnou smrt, aby nepadli do otroctví. Zapsali se tak do dějin. Kdysi na tomto místě izraelští vojáci skládali svůj slib.
Nachází se mezi Jeruzalémem a Jerichem. Judská poušť je menší než poušť Negev, přesto obsahuje množství skrytých pokladů. Od starobylých klášterů zabudovaných do členitých útesů, jako jsou St. George a Mar Saba (které jsou pozoruhodně stále obydlené 20 řeckými pravoslavnými mnichy), až po ohromující přírodní rezervaci Wadi Qelt, která obsahuje i nejstarší synagogu na světě.
Betlém patří právem k nejznámějším městům celého regionu. Každé Vánoce se na něj upírá pohled celého křesťanského světa a vy budete kráčet přesně po těchto nejslavnějších místech. Narodil se zde král David a o staletí později zde přišel na svět i Ježíš Kristus, za kterým sem přišli z Persie i tři králové. Kdysi se město jmenovalo Efraty a tak ho najdete i na stařičký mapách. Dnešní Betlém nabízí tahák v podobě Baziliky Narození, patřící mezi nejstarší kostely v celé Svaté zemi, který nechala postavit sv. Helena. Právě zde měl Hieronymus přeložit Bibli a na lopatky ho nepoložili ani Peršané táhnoucí těmito končinami v 7. století. I přesto, že chrám v průběhu staletí několikrát přestavěli, stále je unikátním místem. Uvnitř najdete jesličky s hvězdou ukazující na místo Kristova narození, za kterým proudí tisíce poutníků. Betlém leží v Palestině na Západním břehu, a protože jsou dnes palestinsko-izraelské vztahy na bodu mrazu, budete do města procházet přes checkpoint a nenáviděnou zeď, který dělá Palestincům ze života peklo.
Při tradiční vyhlídce na Jeruzalém z vrcholu Olivové hory se na našich panoramatický fotografiích vyjímá zlatá kopule Skalního dómu. Obvykle zaujímá centrum každého záběru a přitahuje nejen naše fotoaparáty, ale i oči. Den předtím ji sice vidíme zblízka, ale při troše štěstí a slunečních paprscích se pravé zlato odráží a jak fatamorgána na poušti nás město opět láká vystoupit na Chrámovou horu. A ne nadarmo – pokud bychom složili zlato ze střechy, byli bychom o pár milionů bohatší. Jelikož je Skalní dóm třetím nejdůležitějším místem islámu, obnovu a pozlacení střechy financoval jordánský král Hussein a celkově do projektu vložil více než 8 milionů dolarů. Na financování opravy prodal jeden ze svých domů v Londýně a dohromady spotřebovaly přibližně 80 kilogramů zlata. Pozlacení střechy přišlo v době, kdy byla konstrukce v dost dezolátním stavu a zatékalo do ní, což bylo velmi nedůstojné pro svatyni zastřešující místo, na kterém se měl Abraham pokusit obětovat svého syna Izáka a z něhož prorok Mohamed vystoupil na nebesa. První muslimská stavba stála na tomto místě již koncem 7 století n.l., ale původně toto místo patřilo Jeruzalémskému chrámu, což je dodnes důvodem důkladné kontroly při vstupu do areálu, omezení otevíracích hodin a absence židovských poutníků (na doporučení rabínů). To, co vidíme v dnešní době, je základ stavby ze začátku 11.století poté, co původní budova zkolabovala. Není to ale mešita, ale "pouze" důležitá svatyně a zároveň jeden z nejstarších a nejzachovalejších příkladů islámské architektury a kaligrafie. Vzhledem k tomu, že šlo o jednu z prvních náboženských staveb islámského světa, byl půdorys původní svatyně výrazně ovlivněn byzantskou architekturou, která se v "biblické" zemi činila právě stavbou náboženských budov. Během turbulentních dějin Jeruzaléma, během křížových výprav se Chrámová hora dostala pod správu křesťanů, zejména řádu Templářů, kteří identifikovali místo Skalního domu jako původní Šalamounův chrám. Během následujících století svatyně prošla menšími rekonstrukcemi, ale stále si zachovávala svůj ráz. Větší změny nastaly v druhé polovině 20. století, kdy byla vyměněna zčernalá olověná střecha za bronzovou pozlacenou střechu – svatyni to vdechlo slavnostnější ráz. Z technického hlediska byl potřebný speciální přístup, a dokonce rozhodovala i kvalita a odstín zlata – totiž, kdyby bylo zlato příliš "lesklé", mohla by kupole působit příliš tmavě. Také bylo třeba vyřešit korodující část krytiny. Další výraznou změnou v 20.století byla výměna vnějšího keramického obkladu z dob Osmanské říše za kopie těch původních. Místo je v současnosti pod správou muslimské komunity pod dohledem Izraele a až do roku 1967 směli do areálu vstoupit pouze muslimové. Příslušníci jiných náboženství se nesmí na místě modlit a také nemají přístup do interiéru Skalního dómu. Proto můžeme v současnosti obdivovat "pouze" okolí budovy a náměstí, což ale tomuto místu neubírá na kráse ani významu.
Při procházce centrem Jeruzaléma umíme i bez mapy určit jeho historické jádro. Kromě starobylých budov a úzkých uliček nám jeho polohu prozrazují vysoké kamenné zdi. Kdo je postavil a na co sloužily? Na první pohled působí starobyle, ale při bližším zkoumání můžete vidět "modernější" prvky, které prozrazují jejich věk. Ty současné sice nechal postavit sultán Suleiman I. Nádherný v 16.století, ale Jeruzalém jako město, které bylo dvakrát zničeno, 23krát obléháno, napadené 52krát a dobyto 44krát mělo během své dlouhé existence zdi, jejichž zbytky jsou dnes ukryty pod nánosy země. Tradičně byly tyto zdi z kamene a brány ze dřeva, přičemž jednotlivé brány mohli využívat v době míru k obchodování nebo vykonávání rozsudků. Do dnešních dnů se zachovalo 8 bran postavených ve zdech Suleimana I., ze kterých si většinu projdeme během naší prohlídky města. Kromě toho uvidíme i jednu zajímavou zazděné bránu. Důvod, proč je tomu tak, vás možná překvapí. Nešlo o strategický vojenský záměr, ale o mytologickou představu – podle Bible měl z tohoto směru přijít Mesiáš a spolu s ním i zesnulí pohřbení na protější hoře (také měl v okolí této brány vejít Ježíš do města). Aby mu v tom sultán zabránil, nechal ji v roce 1541 zazdít. Dnes je tato brána známá jako "zlatá", ale její oficiální název by měl být "Brána milosrdenství". Další brána, kterou projdeme během našeho poznávání města, je Sionská brána vedoucí do Židovské čtvrti, Davidovy hrobky a na místo Poslední večeře. Na ní jsou zajímavé zejména stopy po střelbě, relikt vojenských konfliktů po vzniku samostatného Izraele. Z Chrámové hory vycházíme pěknou Lví bránou, na jejímž průčelí jsou kamenní strážci v podobě exotických šelem. Navzdory názvu brány jsou tato zvířata tygři, heraldické symboly sultána z 13.století. Někdy ji můžete najít pod jménem "Brána sv. Štěpána "podle mučedníka, který měl být ukamenován v její blízkosti. Herodova brána evokuje dávnou historii, ale ve skutečnosti nemá nic společného s bájným králem, a dokonce má pouze přibližně 150 let. Ve skutečnosti ji mnoho místních obyvatel nazývá Brána květin, podle ozdobné rozety nad vstupem. Pokud jdete na výhodné nákupy a chutný falafel či voňavou kávu, je nejlepší projít Damašskou bránou. Ta je kvůli velkému a čilému trhu nejvíce vytížená, ale zároveň si před ní můžete posedět na schodech a obdivovat její jednoduchou, ale precizní velkolepost. Nejblíže k posvátným křesťanským místům je Nová brána, která byla dobudována mnohem později právě pro potřeby a pohodlí poutníků. Pokud byste se chtěli dostat na křižovatku tří částí města, ideální je projít přes Jaffskou bránu, která vás přivede na široké nádvoří, ze kterého se můžete rychle dostat do křesťanské, muslimské nebo arménské čtvrti. Zajímavostí je, že základy pro tuto bránu vytvořili kvůli návštěvě německého císaře Viléma II. koncem 19.století. Komu by nestačilo dívat se na brány zdola, v okolí zdí jsou určená místa se schody, po kterých můžete vyjít na samotný vrchol hradeb a kochat se jedinečnými výhledy (nejlepší "vstupy" jsou mezi Sionskou a Jaffskou bránou).
