Afrika je třikrát větší, než Evropa a mnohem různorodější. V Africe platí, že pokud chcete cokoliv vidět, musíte si to zasloužit. Tato cesta je toho důkazem. Snažili jsme se připravit cestu co nejlevěji, aby si ji mohlo dovolit více cestovatelů.
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
mezinárodní letenku, letištní poplatky, privátní dopravu během celé cesty, místního průvodce, lokálního řidiče, místní navigátory, ubytování 10x v jednoduchých hotelech, u Dogonů (ve stanech), hraniční poplatky, přelet Bamako - Dakar, trajekt do Djenné (2x), 2x večeři, pojištění proti insolventnosti
ostatní stravu, víza, případný bakšiš průvodcům, poslední letištní transfer z pláže
Tato expedice je pro zkušené cestovatele. MZV nedoporučuje do těchto destinací vycestovat. Na většině cesty luxus nenajdete a pokud si doplatíte za business class, počítejte s tím, že v něm nepodávají alkoholické nápoje. Vše je zde jiné. A proto sem chcete!
LETADLO
Odlétáme do Afriky.
OUAGADOUGOU
Příjemným letem jsme doletěli do Burkina Faso, což v překladu znamená země slušných lidí. My z CK SEN s překladem souhlasíme. Míříme do centra hlavního města s názvem: OUAGADOUGOU. Povíme si o africkém Che Guevarovi, Thomasu Sankarovi, který Horní Voltu přejmenoval v roce 1984 na Burkina Faso. Sankara byl snílek, který chtěl vytvořit nádherný stát bez korupce, kde by se čestným lidem dařilo a kde by byli všichni šťastní. Po pěti letech ho mladí důstojníci zatkli, vyvedli za město a zastřelili. Moc převzal jeho nevlastní bratr generál Compaorè, který následně vládl zemi 27 let. Vysvětlíme si, z jakého kmene byl Sankara a z jakého Compaorè a vy začnete Afriku lépe chápat. Prohlídka mimořádně klidného města. Náš první dotek s exotickou Afrikou. Místní architektura, prašné ulice, domácí na motorkách a pravděpodobně žádní turisté. Naše expedice může začít.
CESTA DO ZEMĚ DOGONŮ
Cesta na severozápad. Civilizace rázem skončí a vy se nemůžete vynadívat. Exotika v každém pohledu, úžasné barvy, úžasný pocit. Tisíce kráčejících hrdých lidí, stále méně vody a více baobabů. Slunce se večer změní na oranžovou kouli, jakou jste v našich končinách nikdy neviděli. Odněkud bude najednou slyšet bubnování a smích. Burkinu máme rádi. Začínáme přemýšlet nad tím, co je štěstí z pohledu úředníků, kteří řadí tuto zemi na spodek žebříčku, a z pohledu usměvavých místních lidí. Když už je kolem nejvíce prachu, jsme na hranici. Čisté béžové uniformy zmizí a začíná nárazníkové pásmo, kde bychom bez našeho vozidla nepřešli. Sudy a mezi nimi kameny pospojované šňůrou. Vlevo hliněná bouda. Nad tím cár látky, vybledlá vlajka Mali. Jen se nadechnete a všechno je jiné. Jsme v části s nejlepším mangem v zemi. Obrovské stromy poskytují v celoročních vedrech trochu stínu a pokud je sezóna, slaďoučké plody. Jsme v zemi Dogonů, ve městě Bandiagara. (380 km a příjezd ve večerních hodinách).
ZEMĚ DOGONŮ
Vstupujeme do země Dogonů a seznamujeme se s místními zvyklostmi. Dogonská kultura byla zapsána jako kulturní dědictví na seznam UNESCO. Máme čas na trek (možnost vybrat si podle kondice) a spánek v dogonských vesničkách. Chceme autentický zážitek. Posvátní krokodýli? Animistická kultura přetrvala staletí. Fantastické dogonské mýty a legendy od duchovních vůdců z jednotlivých vesnic. Mezi Dogony máme kamarády. Uvidíte, a hlavně zažijete více. Dnešní noc bude v jednoduchém kempu uprostřed dogonské krajiny. (50 km)
ZEMĚ DOGONŮ – MOPTI
Dopoledne ještě strávíme u Dogonů. Přesuneme se k městečku Songho, kde se nacházejí skalní malby na místě, kde se odehrávají obřízky. Přesouváme se do Mopti, jednoho z nejdůležitějších měst v Mali. Leží na soutoku řek Niger a Bani. Život se zde točí kolem vody a my se na tenhle život podíváme zblízka. (200 km)
MOPTI – DJENNÉ
Opouštíme Mopti a vydáváme se na cestu na jih, do jednoho z bývalých hlavních měst krajiny. Přeplavíme se přes řeku Bani společně s místními rybáři kmene Bozo. Budete se cítit jako ve středověku a poté se ocitáme na ostrově jako z pohádky Tisíce a jedné noci. Toto je opravdový život. DJENNÉ (UNESCO) je světovou raritou. Uzoučké hliněné a kamenné uličky a v nich rušný život, který se na malý ostrov musí vtěsnat. Mešita je největší hliněnou stavbou světa, impresivní jako palác Potala ve Lhase. Kolem trhy, medresy, tradiční řemesla, zapadlé uličky. (145 km)
DJENNÉ – SEGOU
Ranní přesun do SEGOU: bývalá koloniální metropole. Francouzské budovy, náznak parků, nádherný Niger a vynikající jídlo. Modernizace sem samozřejmě přichází, ale jenom v určitých aspektech. Zeně si nadále žije svůj život, který je pro nás na pohled tak atraktivní a nádherně barevný. Odpoledne se projdeme městem a navštívíme ty nejzajímavější místa a budeme si užívat poklidný západ slunce nad řekou Niger. Projedeme se po řece tradiční pirogou? Přenocujeme v Segou. (335 km)
SEGOU – BAMAKO
V rytmech Ali Farka Ture opouštíme Segou a míříme do nynějšího hlavního města, kde nám zahrají Amadou and Mariam. Cestou se stavíme v Sekoro, kde navštívíme mešitu a hrobku zakladatele Bambarské říše, Biton Mammary Coulibaly-ho. BAMAKO: hlavní město pod pohořím Manging. Vyhlídka na město, centrum města a chaotická tržnice Grand Marché. Koupíte shnilou opičí hlavu či fetiše? Noční život, bary, diskotéky. (240 km)
BAMAKO – SIBI – DAKAR
Malý trek přírodou, který zvládne každý a pak trmácení se místním autobusem cca 20 km k malému vodopádu, kde budete zaručeně jediní turisté (samozřejmě za předpokladu, že ve vodopádu je voda – závisí od přírody). Příjemné osvěžení po tolika prašných cestách expedice. Možnost poznat venkov i z jiné strany a ochutnat tradiční jídlo s arašídovou omáčkou. Mali je známé také svou hudbou. Ve vesničce Sibi bývá otevřená kulturní asociace, kam se chodí učit lidé z celého světa. Afrika je nevyzpytatelná, ale pokud tu někdo bude, určitě nám zahraje. Večerní přelet na pobřeží Atlantiku, Senegal a Dakar!
DAKAR
Nejcivilizovanější metropole naší cesty. Dakar je pulsující hlavní město Senegalu, které bude úplně jiným světem, jaký jsme dosud viděli tady v západní Africe. Kvalitní prohlídka města rovnou z letiště a následné ubytování. Tu kosmopolitní atmosféru je cítit každým nádechem. Směs africké, francouzské koloniální ale i moderní architektury ať už v podobě katolické katedrály nebo muslimské mešity. Dakar je hlavním městem nejen Senegalu ale i celé západní Afriky. Život zde pulzuje na každém kroku.
DAKAR – SAINT LUISE
Přesun do bývalého hlavního města Saint Louise. V dopoledních hodinách ještě stihneme návštěvu ostrova Gore, který byl zapsán na seznam UNESCO mezi prvními památkami. Právě na tomto ostrově se odehrávaly nechvalně známé transporty otroků ze západní Afriky do Ameriky, i když role tohoto ostrova je některými zdroji zpochybňována a hlavní obchod připisují Saint Louis a Gambii.
Při přesunu do Saint Louise se ještě stihneme zastavit u tzv. Lac Rose, které je za určitých podmínek růžovo-červeným jezerem. Bude nám příroda nakloněná a uvidíme ho v barvě? Podvečerní příjezd do snad nejkrásnějšího města Senegalu s okouzlující koloniální architekturou. Samotná cesta Dakar – Saint Louis trvá cca 5 hodin. Ochutnáte tu nejlepší kávu Afriky?
SAINT LOUIS – NOUAKCHOTT
Dopoledne si dostatečně vychutnáme atmosféru malebných uliček ostrova, na kterém se Saint Louis nachází. Vypadá, že se zde absolutně zastavil čas a město, které je zapsáno v UNESCO, působí jako směs starého Lisabonu a koloniální Havany. Až na to, že ruka architektů a historiků zde jen málo zasáhla do opravy budov. Odtud vládli Francouzi Západní Africe až do roku 1902.
Přesun do hlavního města Mauritánie. Po cestě máme ještě národní ptačí rezervaci Djoudj, která je v seznamu UNESCO. Příroda se i zde mění a jako všude na světě je nevyzpytatelná. Nicméně, pokud bude možný vstup a podle ročního období se zde fakultativně zastavíme. Přímý přesun mezi Saint Louis a Nouakchott trvá cca 5 hodin. A znovu překračujeme hranice do poslední země naší "tour de Západní Afrika".
NOUAKCHOTT
Poslední hlavní město na naší trase. Bizarní Nouakchott byl jen malou vesnicí do konce 50. let dvacátého století a je jedním z nejmladších hlavních měst naší planety. Sucho, sucho a opět jen sucho. Mauritánie je jedna z nejsušších zemí naší planety. Otroctví zde bylo zrušeno jen "nedávno". Oficiálně v roce 1981. Přesto, nebylo ilegální vlastnit otroka až do roku 2007. Nouakchott je naší poslední zastávkou v autentické Africe před odletem domů.
NOUAKCHOTT – EVROPA
Konec našeho dobrodružství a přílet domů.
Velká mešita v Djenne je úctyhodná budova. Tyčí se 16 metrů nad okolím a její hliněná fasáda zpevněná palmovým dřevem vypadá přesně jako z pohádky. Ne nadarmo je to nejslavnější budova v Mali, státní symbol země, a zároveň největší hliněná budova na světě. Každý rok se zde seběhnou stovky místních a společně opravují hlínu, kterou je mešita omítnutá, aby vůbec držela pohromadě. Ve zkratce, je to jedna památka, kterou v Mali musíte vidět. Háček je jen, že se nedá dostat dovnitř. Tedy oficiálně ne, ale nám se to podařilo. Poděkovat musím našemu místnímu průvodci Hamadovi, který je rodákem z města a zná se s člověkem z mešity. Hamada je muslim a zároveň zuřivý zastánce turismu, který je přesvědčen, že právě zahraniční návštěvy mohou jeho zemi nejvíce pomoci. Proto ani minutu neváhá a už před příchodem do města volá Imamovi a dohaduje nám možnost nahlédnout do posvátného místa malijských muslimů. Již před vstupem do mešity nás proto čeká vysoký pán v místním kroji. Je to syn Imáma, který nás po mešitě provede a dozraje, abychom si celou stavbu mohli nerušeně projít a nafotit. Mešita uvnitř působí zvláštně exoticko-mysticky, celý prostor její hlavní síně je rozdělen na malé části stovkou mohutných hliněných sloupů. V jejich stínu sedí nebo leží věřící, kteří se modlí - právě je ramadán a ti nejvěrnější tráví v mešitě celé dny a nahlas čtou korán a Hadid. Ukazujeme si mihrab orientovaný k Mecce, kde vede Imám páteční modlitby, ale i zadní část určenou výhradně pro ženy. Na závěr nás bere Hamada i na střechu mešity, abychom se mohli pokochat třemi jejími malými minarety zdobenými pštrosími vejci, ale i vyhlídkou na celé hliněné město Djenne, které nám leží pod nohama. Mešita Djenne je krásná a úchvatná z vnějšku, ale je úžasné když si ji člověk může projít i zevnitř. Je jedno pokud jste viděli stovky mešit, ale tato matka súdánských mešit má v sobě něco těžko popsatelného. A i proto jsem rád, že máme místního partnera jako je Hamad, který je aktivní a vstřícný a pomohl nám dostat se právě k zážitkům, které člověk nenajde na každém kroku.
Nejslavnější trh v Mali
Viděl jsem na světě hodně trhů, malých a velkých, uzavřených, otevřených, špinavých i čistých, ale žádný se nevyrovná Grand Marché v hlavním městě Mali, Bamaku. Tato úžasná spleť plechových budov a vybydlených obchodních domů v centru města má velmi osobitou atmosféru. Už když přicházíme tak dostáváme pokyny – dobře si skrýt peníze a pasy, nebrat žádné tašky a velký pozor na foťáky – Grande Marché není místo pro slabé. Jakmile se otevřou dveře našeho mikrobusu tak nás pohlcuje vřava západoafrické metropole. Okolo nás jsou okamžitě z každé strany prodavači, skupina Evropanů sem nepřijde každý den a je třeba je proto patřičně podojit. Naštěstí je mezi nimi i bratranec našeho průvodce Hamadua, Ali, který zde má stánek a Hamada ho zavolal, aby nám pomohl. V obležení místních se přesouváme k bývalému obchodnímu domu, který se změnil na budovu tržiště. Cestou nám do nosu udeří nezaměnitelný puch rozkladu. Jsou to hnijící hlavy a mrtvoly různých zvířat, hlavně opic. V rámci místní medicíny jsou všelékem na různé neduhy a obchodníci je nabízejí ve velkém. Vedle opičích hlav přejdeme na patro bývalého obchodního domu a vycházíme na balkon. Odtud máme toto úžasné místo jako na dlani. Dole pod námi se prodírají auta davem lidí, troubí, vyhýbají se, do toho jezdí motorky a prodavači se překřikují se zbožím. Nakupujeme pár drobností a pokračujeme do domu umělců. Je to název pro dvůr, kde mají své dílny všichni řemeslníci. Zde pozorujeme život a kocháme se různými výtvory malijských výtvarníků. Vidíme zde hory masek, haldy ebenových sošek, místní oděvy, obrazy, kůže krav a v neposlední řadě i kůže místních zvířat jako například hadů, nebo úplně čerstvě stažené kůže z krokodýlů. Na Grande Marché ve zkratce najdete vše. Pomalu je nám ale trhu už dost a zahajujeme ústup. Vypadá to doslova jako bojový manévr, v jehož rámci se přesouváme zpět k mikrobusu v těsném obklopení obchodníků se soškami, náramky, kůžemi a nevím ani čím vším co člověk nepotřebuje, ale jednou možná koupí. V autě máme konečně pár vteřin ticha. Ale i když je Grand Marché hlučné, špinavé, stísněné a plné otravných prodavačů, tak je to možná právě jeho výhoda. I díky kombinaci těchto nelichotivých faktorů je to jeden z nejpozoruhodnějších trhů, jaké člověk na světě najde.
Naše druhá země na expedičním zájezdu západní Afrikou je Mali. Bezpečnostní situace v této zemi je kolísavá, a tak jsme rádi, když úspěšně dorazíme do jednoho z UNESCO míst po trase. Město Djenne bylo před několika staletími spolu s bájným Timbuktu nejdůležitější zastávkou na obchodní Transsaharské "dálnici". Tudy proudilo zlato, sůl, otroci. Klesání a stoupání vnitřní delty třetí největší řeky Afriky - Niger - zde má dodnes své opodstatnění. I my přeplavali řeku Bani, abychom se do bájného města dostali před západem slunce. Jdeme do nejlepší restaurace ve městě. Je zaručeně nejlepší, protože je jediná. I hotel je nejlepší. Přesně z téhož důvodu. Když skupina vidí restauraci, pozoruji jedním očkem, že téměř hodili zpátečku. Doma byste asi do takové restaurace nevešly. No tady je to jediné místo, kde nám něco navaří. A i to jsme si museli objednávat dopředu, protože samozřejmě, na co by měly zásoby. Alespoň víme, že všechno je čerstvé. Pro jistotu lidem krvavou skvrnu po právě zabitém kuřeti v kuchyni na zemi ani neukázali. Atletická kuřata, jejichž stehna připomínala krabí klepeta a ryba na arašídové omáčce. Rýže zde "Přiťukává" pod zuby, neboť Djenne je celé postavené z hlíny. Práší se z talířů, práší se z ubrusu. Jediný maják našich zpocených těl je vychlazené pivo. I to restaurace oficiálně nenabízí. Djenne je vysloveně muslimské město, ale Mohamed přesvědčí místního kluka, aby sedl na kolo, a za pár minut mu ťukají láhve v tmavé tašce. Dovolené je popíjet jen v tmavém koutě místnosti. Ostatní zatím pozorujeme nádherný západ slunce, který dodává celému městu až téměř romantický ráz. Autenticitu celého UNESCO města ještě umocňuje moment, když přicházíme na recepci a já zapisuji naši SEN expediční skupinku do knihy hostů. Poslední hosté před námi zde byly v roce 2015!! „Vítejte v Africe, vítejte v Mali" říká mi vysmátý recepční
Město Djenné se nachází v africkém Mali a je přes 2 000 let staré. Město je dnes známé hlavně díky hliněným domům, které zde byly s mistrnou zručností postaveny a dodnes jsou udržovány v perfektním stavu. Dominantou je Velká mešita, která je největší stavbou světa postavenou z nepálených cihel. Djenné je středisko obchodu a jedno z duchovních center islámu a od roku 1988 zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO.
Toto historické město známé také pod wolofským názvem Ndar se nachází cca 270 km severovýchodně od Dakaru, poblíž mauretánských hranic. Bylo prvním francouzským osídlením v Africe, a i proto nese francouzské jméno. V Saint-Louis uvidíte krásně barevné koloniální domy, velký vládní úřad, ministerstva, radnice, historickou poštu, soud, nemocnice, lycea, nové muzeum fotografie, miniaturní muzeum letectví Aéropostale a nejstarší kostel v západní. Zajímavá je i rybářská vesnička ve čtvrti Guet Ndar, kde je muslimský hřbitov a trh marché de Sor s různými léčivými kůrami.
Skalní masiv, který se nachází v takzvané Zemi Dogonů. Na útesu se zachovala nádherná tradiční architektura – domy, sýpky, oltáře, svatyně a veřejná shromaždiště togu na. V regionu přežívají staré společenské tradice (masky, rituály, svátky a ceremoniály spojené s uctíváním předků). Z geologického, archeologického i etnografického hlediska je to jedno z nejpůsobivějších míst v západní Africe. Dogonská kultura byla zapsána jako kulturní dědictví na seznam UNESCO.
Ostrov Gorée neboli Ostrov slz (Island of Gorée, Dakar) je zapsán na seznamu UNESCO. Od 15. do 19. století byl největším centrem obchodu s otroky na africkém pobřeží. Dodnes zde můžete vidět koloniální domky, jimiž je posetý celý ostrov.
