Tři exotické regiony, které se nachází na periferii naší krásné planety. Od teplého Velikonočního ostrova, který je nejizolovanějším místem na světě až k Drakeovému průlivu, kde cítíme závan Antarktidy. Němé sochy versus nádherná příroda.
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
mezinárodní letenky v Economy class, vnitrostátní přelety (Santiago-Mataver-Santiago//Santiago–Punta Arenas//Calafate-Ushuaia-Buenos Aires), transfery na letiště a z letiště, ubytování v pokojích pro dvě osoby v 3* hotelech, snídaně, SEN průvodce od 5. dne zájezdu, 1 x půldenní a 1 x celodenní prohlídku Velikonočního ostrova s místním průvodcem včetně vstupů a povolení, výlet k ledovcu Perito Moreno, treking k věžím Torres del Paine, celodenní výlet po národním parku Torres del Paine, celodenní výlet za tučňáky na Isla Magdalena, prohlídku Santiaga, Valparaisa i Punta Arenas, prohlídku Buenos Aires, asistenční služby SEN, pojištění proti insolventnosti
stravu kromě uvedené, fakultativní výlety
Túru na vyhlídku na Torres del Paine zvládne každý člověk s průměrnou fyzickou kondicí za 5 - 6 hodin a my v SEN dáváme prostor 9 hodin. Ledovec Perito Moreno uvidí každý, avšak na krátkou procházku v mačkách nepouští klienty nad 65 let kvůli bezpečnosti. Vždy máme náhradní program a cesta není fyzicky náročná. Je třeba počítat, že místní lety se mohou měnit z důvodu počasí a aktuálnosti sezony.
U některých termínů mohou být rozdílné ceny odletů z Prahy o 2500 Kč z důvodu vyšších nákladů za letenky.
Odlety z Vídně jsou bez příplatku, v ceně publikované na webu.
EVROPA – SANTIAGO DE CHILE
Odlet do Santiago de Chile, hlavního města Chile. Co tak si i ze samotné cesty udělat zážitek, přiletět odpočinutý a vyzkoušet Business class? Klienti, kteří to vyzkoušeli, už jinak ani cestovat nechtějí.
SANTIAGO DE CHILE
Prohlídka jednoho z nejmodernějších a nejbohatších měst Jižní Ameriky. Začneme před prezidentským neoklasicistním palácem Moneda (Palatine de la Moneda) s největší vlajkou Chile, která je vskutku obrovská. Náměstí ústavy (Plaza de la Constitución) s jedinou sochou marxisty Salvadora Allendeho, kterého v této budově Pinochet zabil. Metropolitní katedrála ohromných rozměrů a historická budova pošty. Blíží se poledne, a to je čas na typické jídlo: ceviche = syrové marinované ryby a k tomu pisco sour (pisco – vínovice, vaječný bílek, limetkový džus a na vrchu trošku angoustry). Zní to peruánsky, ale v Santiagu tuto kombinaci považují za svou. Čtvrti Belavista a Lastarria, kávička v Modrém a v Červeném domě. Najdete sílu vyjít na nejvyšší vrch Cerro San Cristóbal s 22 metrů vysokou sochou Panny Marie a s výhledem na Gran Torre Santiago, druhý nejvyšší mrakodrap kontinentu? Přejdeme řeku Mapocho a následně křížem přes celý nádherný park Forestral, kde se zastavíme v muzeu. Užíváme si světovou metropoli, která má dnes 8 milionů obyvatel a silnou vzdělanou kultivovanou vrstvu. Viděli jste poslední film od Pabla Larraina?
SANTIAGO – VELIKONOČNÍ OSTROV RAPA NUI
Transfer na letiště a let přes Tichý oceán. Po 5,5 hodinách přistaneme na malé skále. Velikonoční ostrov. Začneme návštěvou Ahu Vinapu s neuvěřitelnými skalními stěnami, které připomínají Machu Picchu. Jejich vzhled podle některých odborníků podporuje teorii, že první obyvatelé ostrova přišli z Jižní Ameriky. Pokračujeme nahoru k sopce Rano Kau do vesničky Orongo, centra kultu Ptačího muže. Domy z měkkého kamene byli s citem zrestaurované, útes se stovkami petroglyfy zůstala nedotčená. Nezapomenutelné výhledy si důkladně vychutnáme.
RANO RARAKU A NĚMÉ SOCHY
Vyrazíme z Hanga Roa na východní pobřeží, které si důkladně prohlídneme. Chrámy Akahanga a Tongariki – největší plošina ostrova s patnácti sochami. Po zemětřesení v roce 1960 ji zničila přílivová vlna, v roce 1992 byla kompletně zrekonstruovaná. Výlet pokračuje po jihovýchodním pobřeží ostrova se zastávkou u sopky Rano Raraku, kde se nachází 394 moai v různých stupních dokončení. Pokračujeme na sever okolo zátoky La Perousse k Ahu Te Pito Kura, k největšímu moai vztyčenému na ostrově. Vysoký je 9,8 metru a váží přibližně 82 tun. Další zastávkou je pláž Anakena, kam podle legendy na ostrov připlul Hotu Matua, první osadník Velikonočního ostrova. Oběd formou pikniku. Místní Ahu Nau Nau byl částečně zrekonstruovaný v roce 1978. Nachází se tu i Ahu Ature Huki, první moai opětovně vztyčený na ostrově. Podařilo se to místním obyvatelům ve spolupráci s norskou expedicí Thora Heyerdahla v roce 1956. Pokračujeme do Vaitey a zpět do hotelu.
RAPA NUI – SANTIAGO DE CHILE
Nakoupíme poslední suvenýry a vrátíme se zpět na pevninu. Přeletíme z letiště Mataveri zpět do Santiago de Chile.
SANTIAGO – VALPARAISO – VIŇA DEL MAR
Celodenní výlet na pobřeží Tichého oceánu do nejslavnějších chilských letovisek. Valparaiso je přezdíváno také Perla Pacifiku nebo San Francisco Chile. Historické centrum je pod ochranou UNESCO. Sloužilo jako vstupní brána pro lodě plující přes nebezpečný Magalhãesův průliv. Nejstarší burza Latinské Ameriky, první knihovna Chile, nejstarší španělské noviny na světě. Narodil se zde Allende i Pinochet, bydlel tu Pablo Neruda. Nemůžeme vynechat. Viňa del Mar si pamatují fotbaloví fanoušci z mistrovství světa v roce 1962. Československo zde porazilo Španělsko i Jugoslávii. Sympatické pláže, kasino ve stylu art deco. Fakultativně návštěva slavných vinic v údolí Casablanca, kterým procházíme. Příprava na cestu na daleký jih, přípitek s carménère.
PUNTA ARENAS
Odlet do Punta Arenas (Písečný bod), hlavního města chilské Patagonie, působiště slovenského spisovatele Martina Kukučína. Proč přišel právě sem? Jak ho vnímají místní? Uděláme si selfie u Kukučínovy pamětní tabule. Po Matějovi Bencúrovi (Mateo Benkúr) je nazvaná v Punta Arenas poliklinika. Nadýcháme se tradiční chorvatské atmosféry v cukrárně, která vám připomene kuchyň vaší babičky. Fernão de Magalhães, Portugalec z chudé šlechtické rodiny, hrdina, který jako první obeplul svět. Právě on pojmenoval tyto oblasti Patagonie (podle obrovských nohou domorodců, noha = pata) a Ohňová zem (indiáni se ohřívali u ohně). Magalhães zde potkal velblouda bez hrbu – lamy a černé husy, které se neškubou, což byli ve skutečnosti tučňáci. Jeho sochu nalezneme na hlavním náměstí cestou do restaurace na nejlepší jehněčí světa.
ISLA MAGDALENA – TORRES DEL PAINE
Dopoledne výlet na ostrov Isla Magdalena – k hnízdišti 150 tisíc tučňáků magellanských. Super zážitek. Zastavíme se i u ostrova plného tuleňů a pak se už přesuneme k nejkrásnějšímu národnímu parku Chile, Torres del Paine. 90 kilometrů severně od Punta Arenas je památník větru a je co oslavovat, vždyť zde běžně fouká 130 km / h. Domácí vtipně říkají, že nejlepší lék na toto počasí je Lamatex, čili svetr z lamy - guanaco, které dnes uvidíme. Na sloupech u cesty sedí orli s černou hrudí (geranoaeatus melanoleucus). Čekají na jídlo zdarma. Po cestě přebíhají zajíci a když je srazí auto, orel se nají bez sebemenší námahy. Zastavujeme se, fotíme patagonské pštrosi nandu a nádherné růžové plameňáky, nad hlavou nám létají kondoři. Tráva je neskutečně žlutá, najdete ji na vlajce provincie Magallanes, na ní trošku bílého sněhu a nahoře je noční modrá obloha s vyobrazením Jižního kříže. 3 noci přespíme v provincii Ultima Esperanza = Poslední naděje. Možnost doobjednat si hotel Serrano s výhledem na masiv Torres del Paine. Doporučujeme vášnivým fotografům.
TORRES DEL PAINE
Nezapomenutelné ráno. Celodenní výlet po národním parku Torres del Paine. Máme pronajatý kvalitní autobus, a kromě SEN průvodce i domácího průvodce. Zastavujeme se na nejlepších bodech na focení. Dnes je v plánu pouze pár kratičkých vycházek k jezerům, vodopádům a na vyhlídky. Oběd máme dnes ve formě balíčku a pokud vyjde počasí, dáme si ho na tom nejkrásnějším místě. Vyhlídka nad jezerem Pehoé, přes které vidíme Cuernos del Paine a bílé Cerro Paine Grande zahalené v oblacích. Za ty roky víme, kde zastavit! Pohled pro bohy.
SERRANO – BASE OF PAINE – SERRANO
Celodenní trek k věžím masivu Paine. Vyrážíme brzy ráno a fotografové budou nadšeni z červených Cuernos del Paine nasvícených vycházejícím sluncem. Trek trvá asi 8 hodin a budete si ho pamatovat navždy. Propaguje se jako nejkrásnější túra kontinentu. SEN zajišťuje špičkový servis: odvoz pronajatou dopravou až pod věže, po nichž je pojmenován celý národní park. Až vyjdete na proslulou vyhlídku, ten pohled vám vyrazí dech. Od vysokohorského plesa se tyčí tři 2 km vysoké svislé žulové věže. Na okolních horách je sníh, ale zároveň je jihoamerické teplo. Jde o přírodní Taj Mahal. Největší výhodou je, že naše pronajaté auto na nás celou dobu čeká dole, pokud byste to nezvládali. Pro zdatnější naopak doporučíme okruh nad jezero Nordenskjöld. Nebo nemáte chuť na turistiku a dáte přednost jízdě na konících (SEN průvodce pro vás zajistí) místy, kam byste se po vlastních nedostali? Nebo zůstanete odpočívat v hotelu u lahve dobrého chilského vína s výhledem, kterému nemůžete uvěřit? Torres del Paine je unikát.
TORRES DEL PAINE – CALAFATE
Přesun na východní stranu And, do Argentiny, odpolední prohlídka Calafate. Máme čas si povyprávět příběhy. Patagonie vždy lákala dobrodruhy a hledače zlata, jakými byl například rodák z Bukurešti, Julius Popper. Málokdo ví, že Butch Cassidy a Sundance Kid (ve filmu je ztvárnili Robert Redford a Paul Newman) se rovněž uchýlili po úspěšných loupežích v USA sem do Patagonie. Patagonie není stát. Je to oblast asi jako Skandinávie či Sibiř. Ale Patagonie je třikrát méně zalidněná než Sibiř. Toto je ta pravá divočina. Na večeři zapíjíme argentinské steaky Malbecem.
PERITO MORENO
Celodenní výlet na nejkrásnější argentinský ledovec Perito Moreno. Procházíme se po visutých chodníčcích nad ledovcem. Je více možností, ale my půjdeme na to nejlepší místo poskytující nejlepší výhledy. Shora je vidět nádherný kontrast mezi zeleným lesem, bílým ledovcem a modrou oblohou. Ledovec se hýbe rychlostí 2 až 2,5 metru za den, což je obrovská rychlost, vždyť jiné ledovce se hýbou tolik za rok. Přicházející led tlačí ten uprostřed a vpředu, led za doprovodu silných zvuků praská a vyvolává jedinečnou podívanou – pád ledu. Přední stěna je vysoká 60 až 70 metrů. Představte si, že se led rozměrů 12 patrového paneláku odtrhne a padne do největšího jezera Argentiny pod vámi. To je pecka! Ve všech ohledech. Od roku 1981 je Perito Moreno součástí seznamu UNESCO. My v CK SEN ho řadíme na stejnou úroveň jako nádherné vodopády Iguazú, tedy na absolutní špičku. Přední stěna ledovce, která vchází do jezera je široká 5 km, ale vy ho máte jako na dlani. Součástí výletu je i plavba loďkou podél jižní strany ledovce. Když si představíte, že nad hladinou máte sice 60 až 70 metrů, ale pod hladinou dalších 170 metrů, zákonitě se přestáváte cítit jako vládce světa a pán přírody. Kromě klasického výhledu vám nabídneme více. Loďkou se převezeme až přímo k ledovci. Obujeme si mačky, půjčíme vám rukavice a vydáme se přímo do jeho chladné krásy. Mačky vám obují instruktoři a nemusíte mít absolutně žádné předešlé zkušenosti. Mačky drží na ledě jako vteřinové lepidlo a my vybíháme nahoru a dolů a fotíme a fotíme (tato aktivita je fakultativní, platí se předem a je určena pro osoby 18-65 let). Očekávejte teplotu okolo 10 až 15 stupňů, led taje a v nádherných modrých studánkách je čistočistá voda. Doporučujeme ochutnat! Kdybyste neměli jiný zdroj vody, pouze tuto ledovcovou, která je bez jakýchkoliv minerálů, tak byste se vodou intoxikovali a následkem toho zemřeli. Věděli jste něco takového? Ale my takovou chybu neuděláme. Na závěr si nalijeme 12letou whisky s 300 let starým ledem nasekaným přímo z ledovce. Další zážitek uloven! Návrat do Calafate kolem největšího jezera – Lago Argentino.
CALAFATE – USHUAIA
Odlet do Ushuaii, prohlídka nejjižnějšího města. Jsme v Ohňové zemi, která má přezdívku brána do pekla. Přitom jde o přírodní ráj. Projdeme se po březích kanálu Beagle pojmenovaného podle známé lodě, na níž se plavil 25letý Charles Darwin. Přístav, vojenská kasárna a budova bývalé věznice, avenida Maipu a San Martin. Večer doporučujeme ochutnat proslulé kraby. Nejlepší kraby na planetě dostanete v Kirkenese v Norsku, na Aljašce, na japonském Hokkaidó, ale úplně nejlepší jsou v tomto městě. Objednáte si kraba, vyfotíte se s ním (rozpětí klepet je přes jeden metr) a potom nastanou hody, na které budete dlouho vzpomínat.
USHUAIA – BUENOS AIRES
Odlet do Buenos Aires. Určitě máte pocit, že už nic nemůže být lepší. Nocleh v městě tanga, Buenos Aires.
BUENOS AIRES – EVROPA
Půldenní prohlídka Buenos Aires, čtvrť La Boca s barevnými domky a stadionem Diega Maradony, moderní Puerto Madero, hřbitov s hrobem Evity Perón, Růžový palác jako sídlo prezidentky a budova parlamentu svědčící o někdejším bohatství Argentiny. Dokonalé rozloučení. Transfer na letiště a odlet.
EVROPA
Přílet domů.
Fantazie. Takto lze jedním slovem shrnout zážitky ze zájezdu "Patagonie, Ohňová země + luxusní plavba". Můžete namítnout, že je to subjektivní názor, ale lidé, kteří mají rádi přírodu mi určitě dají za pravdu. Před pár lety jsme byli na zájezdu Patagonie, Argentina, Brazílie a Patagonie nás doslova učarovala. Je to drsná země, která navzdory rozvoji cestovního ruchu a přítomnosti většího množství turistů na exponovaných místech si v zásadě uchovala původní charakter bez výrazných vlivů civilizace. Měla jsem obavu, že když znovu navštívím místa, kde jsem už byla (např. Ledovec Perito Moreno, NP Torres del Paine), že se mi to nebude už tak líbit, nedostaví se ten pocit nadšení, když vidíte něco krásné, úchvatné. Opak byl pravdou. Jednak to byl zájezd, který byl zaměřen na Patagonii a Ohňovou zemi, strávili jsme tam daleko více času a přibyla návštěva nových, zajímavých míst a jiné aktivity. Tečku za vším dala plavba expediční lodí Stella Australis po mořských kanálech souostroví Ohňová země. Ale pojďme po pořádku. Nejsem velkým příznivcem chození po městech, ale na tomto zájezdu to bylo vyvážené. Prohlídnout si zajímavosti Santiaga, projít se po uličkách Valparaiso, vnímat atmosféru Punta Arenas a vidět město na konci světa Ushuaia, které mi bylo známé jen z stejnojmenného francouzského přírodního a seriálu - to vše jaksi k tomuto zájezdu organicky patří. Návštěva Punta Santa Ana, staré pevnosti Fort Bulnes a přesun z Punta Arenas do Rio Serrano jako kdyby byly aklimatizační cestou na pobyt v národním parku Torres del Paine. Celodenní výlet po parku, pokud se k tomu přidruží pěkné počasí a slunce umožní vidět alespoň některé z jeho nesčetných krás a také pocítit sílu a drsnost přírody (lidé s nižší hmotností by tam neměli cestovat, aby jejich neodfouklo). Pověstnou třešničkou na dortu byl trek k Mirador Base Torres del Paine. V příručkách, které jsem si prostudovala byla tato túra uváděna jako 4 až 4,5 hodinová s délkou trasy přibližně 10 kilometrů (pouze směrem nahoru), střední obtížnosti. SEN udává tento trek jako 8 hodinovou túru (tam i zpět). Mladší a trénovaní to zvládnou za podstatně kratší čas. Ale i my starší, s potřebnou dávkou sebezapření to zvládneme svým tempem, pokud je nějaká časová rezerva navíc na odpočinek a relaxaci v cíli cesty. Odměnou jsou nádherné scenérie a pocit zadostiučinění "dali jsme to". Ale pozor, pouze při dobrém počasí - pokud extrémně nefouká vítr, a neprší. Neumím si představit výstup, ale hlavně sestup za deště na prvním úseku (hlína resp. Tráva) a posledním úseku (skalnatý terén, suti). Argentinské město El Calafate od naší předchozí návštěvy zkrásnělo. Je výchozím bodem na výlety do národního parku Los Glaciares. Lákadlem č. 1 je ledovec Perito Moreno. Mnoho lidí ho považuje za jeden z nejkrásnějších ledovců na světě. Dá se na něj jen tak dívat z vybudovaných plošin, resp. chodníků a čekat, kdy se z čela odlomí kus ledu a s rachotem se zhroutí do jezera Lago Argentino (ani po hodině Vás to neomrzí) nebo se projet lodí k čelu ledovce a vychutnat si jeho majestátnost a výšku. Když jsme při něm byli před lety, závistivě jsme pozorovali černé tečky - lidí pohybujících se po ledovci. Na tomto zájezdu se to stalo realitou a po krátké plavbě k čelu ledovce jsme se na něm ocitly s mačkami na nohách. Byl to nový a nepoznaný zážitek. A po sklenici, dvou staré whisky s ledem z ledovce, vypitých přímo na ledovci na závěr procházky jsme se cítili přinejmenším jako dobyvatelé Jižního pólu. Zajímavý je také výlet lodí k ledovci Upsala. Do blízkosti ledovce není lodím přístup povolen, ale z dálky je pohled na obrovské ledovcové pole a zblízka na velké plovoucí ledové kry, které se odlomily z ledovce. Loď pokračuje k ledovci Spegazzini, který se dá podívat zblízka. Škoda jen, že to vím jen z vyprávění, protože mě těsně před plavbou vyřadila jednodenní choroba (asi důsledek dobývání ledovce Perito Moreno). Po příletu do města Ushuaia dobrodružství pokračuje. Celodenní výlet cestou-necestou po Ohňové zemi. Člověk by nevěřil, jakým terénem dokáže projít džíp. Na konci cesty čeká chatka a pořádně steaky. Následuje nalodění a plavba po kanálu Beagle, Murray, přes Nassau Bay až na konec světa, který pro nás představuje mys Horn. Pohled z mysu na vody Drakova průlivu v dálce navozuje myšlenky na prvních mořeplavců, kteří křižovali jeho vody mezi Atlantským a Tichým oceánem. Zastávka ve Wulai Bay, procházka subpolárních lesem a nádherná panoramatická vyhlídka na záliv. Po noční plavbě ohňů zemí vylodění a procházka k ledovci Aquila, který se tyčí nad ledovcovou lagunou obklopenou pralesem. Nevím, co tkvělo v hlavách Magellanových tučňáků, jejichž kolonii na ostrově Magdalena se dalo pozorovat ještě před několika dny, prostě zmizely. Jako náhrada přišla vhod kolonie lvounů na ostrově Marta. Ačkoliv neplují v nejvyšší třídě, kajuty jsou pro nás milým překvapením. Prostorné, čisté, účelně vybavené, zařízení bez známek
opotřebení. A k tomu all inclusive ... Tento zájezd vřele doporučujeme. Hanka a Jozef
Dobrý den,
jsem Vaším klientem již více než 10 let. Nyní jsme se vrátili nadšení z posledního zájezdu Patagonie, Ohňová země. Skvělá kompozice zájezdu, pobyt v nádherné přírodě stále ještě s minimem turistů, zarámovaný na počátku zájezdu "nakouknutím" do Santiaga a Valparaísa-Viňa del Mar a na konci do Buenos Aires.Těžko vybrat ten největší zážitek- Torres del Paine? ledovec Perito Moreno? tučňáci na Isla Magdalena? nebo nejjižnější město Ushuaia? A to vše pod taktovkou Vašeho skvělého průvodce Jána Budaye. Jano má vše, co má průvodce mít - dokonalý timing a znalost prostředí, kdy přesně věděl, co bude "za další zatáčkou", hluboké komplexní znalosti dané oblasti a samozřejmá jazyková vybavenost. Díky Vám a díky Janovi. A už se těšíme na další zájezdy s Vámi- na jaře do Japonska a na podzim na Taiwan.
Lubomír Zahradníček a Eva Kučerová
S CK SEN jsem se zúčastnil již několika zájezdů, a proto tomu letos nemohlo být jinak. Tentokrát jsem zvolil zájezd do Patagonie, která se pyšní neskutečnou přírodou. Přes velká očekávání zájezd zcela předčil mé představy. Díky perfektnímu a profesionálnímu přístupu průvodce Petera Hliničana, v kombinaci s vydařeným počasím a pohodovou partou, jsem si odvezl nejen nádherné fotografie, ale především zážitky na celý život. Budu dlouho vzpomínat na tučňáky z Isla Magdalena, trek v mačkách na ledovci Perito Moreno či na krásy Ohňové země. Tímto děkuji nejen Peterovi, ale i celému týmu CK SEN, který stojí za organizací tohoto jedinečného zájezdu, a navíc mi umožnil cestu spojit s návštěvou Velikonočního ostrova a vyhověl tak mému individuálnímu požadavku. Velikonoční ostrov byl pomyslnou třešinkou na dortu. Na úchvatný západ slunce na nejizolovanějším místě světa nejde zapomenout. Rovněž oceňuji výběr místního anglicky hovořícího partnera, který se o mě dokonale postaral. Už zase listuju katalogem a přemýšlím, kam se s vámi vydám příště. Jsem si jist, že mi
s výběrem jako vždy dobře poradíte. Díky všem a brzy opět s osvědčenou CK SEN. Jan Souček
Do nejkrásnějšího parku Patagonie přijíždíme vpodvečer a žulové skály věží jsou osvětlené červeně, pod námi se vine ledovcová řeka, u které se pasou stáda koní. Hotel, ve kterém bydlíme má neuvěřitelný výhled na skalní masiv a my se kocháme dlouho do noci. Ráno vstáváme dřív a hned vyrážíme na túru. Vítají nás stáda lam Guanaco, kondoři kroužící na obloze, šedá liška, a dokonce nám proběhla před autem puma. Náš adrenalin byl větší než její strach, a když jsme vyskočili z auta, skryla se v strouze a pak se rozběhla. Naštěstí pryč od nás. Túra ke třem věžím vede nádhernou krajinou, stoupá přes pohádkový les a poslední výškové metry ledovce Morena. Za necelé 4 hodiny stojíme už u jezera, a kocháme se výhledem, který nám budou naši kamarádi závidět, když jim pošleme naše fotky. Je bezvětří a věže Torres del paine se odrážejí v zrcadle jezera pod nim. Kolmé žulové útvary vysoké přes 2800 m jsou úchvatné. Kocháme se více jak hodiny a sestupujeme. Večer pozorujeme z hotelu tu krásu hor a oslavujeme tento nádherný den sklenkou Pisco, chilským národním nápojem podobným domácí vínovici. Samozřejmě dozrálé v dubových sudech.
Nasedáme na loď v Magellanově úžině nedaleko městečka Punta Arenas. Ranní mlha začíná ustupovat a před námi se vynořuje ostrůvek Isla Magdalena s majákem na samém vrcholu. Šéf posádky nám dává instrukce, kde se můžeme pohybovat a kdy loď vyráží dál. A už se všichni s fotoaparáty v ruce řítíme vychutnat si ty malé tučňáky magellanské. Přebíhali nám přes cestu s trsem trávy v puse a vůbec si nás nevšímali. O kousek vedle stojí hlouček, tlačí se na sebe, vypadá to jako debatní kroužek, při kterém vydávají nádherné zvuky. A přímo před našima očima si to dva tučňáci rozdávají. Páří se, respektive zkouší to, sameček se snaží přitlačit na samičku zezadu, ale moc jim to nejde. Divadlo trvá asi 5 minut a pak šup do moře. Tučňáci jsou monogamní a sameček si přízeň samičky získává tím, že jí přinese kamínek. A jsou výborní plavci. Křídly ztratili schopnost létat, zato se jim zvětšily prsní svaly, a tak dosahují ve vodě rychlosti až 10 km / hodinu. Nohy používají jen jako kormidlo. Na tomto ostrově je těchto nádherných tvorů několik desítek tisíc a návštěva rozhodně stoji za to. Nasedáme na loď a jelikož máme nádherné počasí, míříme k břehům dalšího maličkého ostrůvku, kde se na jeho březích vyvalují lachtani. Ti se od tuleňů odlišují tím, že mají uši, žádné nohy od sebe a spí jen na pevnině. Bylo jich přes 100 kusů. Někteří jen tak polehávali, někteří se tlačili a asi 15 mladých si hrálo ve vodě. Na vše dohlíží obrovský samec. Nejprve vypadal jako kamen ve vodě, pak se pohnul a když se začal sápat na břeh, ostatní se mu raději uhnuli. Byli jsme od nich jen par metrů, kapitán však zavelel ústup a my se už blížíme k Punta Arenas ulovit další dobrodružství v Patagonii.
Přijíždíme do dalšího národního parku v Patagonii, nasedáme na loď a plní očekávání, vyrážíme. Ledovec se objevuje hned za výběžkem, běžíme na palubu a fotoaparáty začínají cvakat. Čekali jsme něco pěkného, ale tento ledovec je vskutku nádherný. Vyčnívá do výšky 70 metrů nad hladinu lago Argentina a svým koncem přehrazuje jezero, ve kterém se začíná zvedat voda. Před pár lety byl rozdíl hladin v jezeře téměř 10 metrů a pod obrovským tlakem se jeho část zbortila. Silný rachot pukajícího ledu slyšíme i my a vidíme, jak se před námi kusy ledu hroutí do vody. Vystupujeme na břeh, nasazujeme mačky a 1,5 hodiny se "touláme" po ledovci v doprovodu místního průvodce. Led je tak čistý, že vidíme do jeho nitra. Je modrý. Vzduch unikl pod obrovským tlakem a ledovec změnil barvu. Toto je zážitek na celý život. Doušek whisky s modrým ledem a čeká nás další vyhlídka. Počasí je nádherné a my vidíme na vrcholy štítů nad ledovcem, pod nimi obrovské ledovcové pole, které se plazí do údolí směrem k nám. Na konci je Perito moreno rozeklané a kusy ledu čím dál tím více padají do jezera. Je odpoledne, teplo, začíná léto a my se kocháme a nechce se nám odsud jít pryč. Do městečka Calafate se dostáváme až před západem slunce. Večeři mámě rezervovanou v nejlepší restauraci, Mi viejo. Nikdy v životě jsem nejedl lepší jehně, a to jsem gurmán J
Hned ráno nás před hotelem čekají tři terénní džípy. Dnes nás totiž čeká jeden z nejkrásnějších dnů, a to terénní dobrodružství přímo v srdci Ohňové země. Půjdeme cestami-nesilničními, kam by se běžně silniční auto nedostalo a dostaneme se tak na místa, kde kromě nás není opravdu nikdo. Opouštíme nejjižnější město naší planety Ushuaia a procházíme kolem nejjižněji položeného lyžařského střediska naší planety, které se jmenuje Cerro Castor (Bobří vrch). Zastavujeme na vyhlídce a fotíme si blankytné Lago Fagnano, které je největším jezerem Ohňové země. Následně se už vydáváme na naše offroadové dobrodružství. Scházíme z cesty a vydáváme se do opravdu těžce sjízdného terénu. Řidiči zapínají přídavné převodovky a my procházíme místy, o kterých jsme si mysleli že to je možné pouze pěšky. V tom začne řidič Guillermo dělat show. Za jízdy vystoupí z auta, předběhne ho, posadí se na kapotu a nechá se vést. Baby v autě křičí, smějí se a vše točí na video. Guillermo za plynulé jízdy naskakuje do auta a pokračuje jako by se nic nestalo. O pár minut nato přicházíme k Lago Escondido (Skryté Jezero) a džípy se z poloviny ztrácejí v jeho vodách. Voda šplíchá všude kolem a zasněžené vrcholky hor v pozadí dotvářejí působivou atmosféru. Po asi 2 hodinách jízdy nás řidiči vysazují na okraji lesa a my po vlastních přecházíme krásným patagonským lesem do naší chatky. Zde nás čeká překvapení. Choripan (houska s klobáskou), pravé argentinské steaky a vynikající Malbec. K tomu absolutní ticho a klid těchto magických lesů. Vůně pečeného masa přilákala dokonce i normální plachou patagonskou lišku a my si ji fotíme z pár metrů. Takto blízko jsem ji ještě ani já nikdy neviděl. Po vynikajícím obědě se vracíme do Ushuaia, kde se dozvídáme, že naše jižní délka, v níž se nacházíme koresponduje přibližně se vzdáleností Moskvy od rovníku na severní polokouli. To nás trochu šokuje. Vždyť jsme na konci světa. Nevadí. Nakoupíme poslední suvenýry a vydáváme se na letiště k letu do Buenos Aires. Nashledanou Ushuaia. Nashledanou konec světa.
Odjíždíme ještě za tmy. Když však vystupujeme na parkovišti u hotelu Las Torres slunce už začíná pomalu vykukovat zpoza hor a osvětluje věže Torres del Paine. Máme překrásné počasí, lepší jsme si ani nemohli přát. Procházíme prvními dvěma mosty a začínáme plynule stoupat do svahu pokrytém kameny. Takto stoupáme asi hodinu a půl, dokud nedojdeme na relativně plochou část kopírující kaňon s řekou. Po ní pokračujeme asi 30 minut a dostáváme se k našemu prvnímu plánovanému oddychovému bodu – Campamento Chileno. Na této horské chatě si při příjemném zvuku praskání polen v krbu dáváme čaj a kávu na posílení a fotíme poslední fotky věží Torres del Paine před tím, než je uvidíme zblízka. Po přestávce přichází jedna z nejkrásnějších částí – asi hodinka chůze do relativně strmého kopce posledním pásmem patagonské lesa. Už jen procházka tímto magickým lesem se dá označit za zážitek. Sluneční paprsky prosvítají přes koruny a osvětlují mechem porostlé stromy. Po pár desítkách minut přicházíme k poslední části. Před námi se tyčí obrovská spousta skal – moréna, kterou sem natlačil postupující ledovec desítky tisíc let dozadu. Už jen několik set metrů nás dělí od našeho cíle – výhledu na horské ledovcové jezero s věžemi Torres del Paine. Počasí nám opět vyšlo fantasticky a dech beroucí pohled oslavujeme chilským národním alkoholem – Pisco. Opravdu je to pohled pro bohy. Fotíme si tu nádhernou scenérii a čerpáme síly na 4hodinový sestup dolů. Je tu tak krásně, se nám ani nechce. Po 45 minutách se vydáváme zpět. Když se přibližně po jeden a půl hodině v kempu Chileno otočíme, věže už nevidíme. Jsou skryty v mlze husté jako mléko a pomaličku začíná poprchávat. Nakonec se opravdu vyplatilo vstávat o 2,5 hodiny dříve než ostatní. Odměnou nám byly dokonalé výhledy. Chcete-li nejkrásnější výhledy na planetě zažít i vy, přidejte se nejblíže k nám. Zkušeností máme na rozdávání.
Obrovská masa křišťálově čistého ledu se třpytí na ranním slunci a fascinuje všechny kolem. Od té doby, co jsme prošli zatáčkou a spatřili ji poprvé nemůžeme od ní odtrhnout oči. Je magická a přitahuje naše pohledy. Nevíme přestat fotit, i když máme už asi všechny možné úhly. Nic takového jsme ještě neviděli. Pravděpodobně nikde jinde na světě nenajdete ledovec tak obrovský, fascinující zářivý a bezproblémově dostupný jako pravé zde nedaleko El Calafate. El Perito Moreno má na výšku téměř 70 metrů (a dalších 120 pod hladinou jezera), na šířku téměř 1,8 km a na délku několik desítek kilometrů. Takový modrý obr. Na lodi s kapacitou asi 100 osob se přibližujeme k jeho jižní stěně a cítíme se jako liliputáni a naše loď se z dálky jeví jako hračka. Stěna ledovce se nad námi hrdě tyčí jako
Ostrov, jež se nachází ve východní části Polynésie na jihu Tichého oceánu, má rozlohu 163 km2. Prvními obyvateli se staly polynéské kmeny, které s sebou přivezly první savce. Ostrov byl proslaven díky gigantickým sochám moai znázorňujícím obličeje, kterých je celkem 887. Ty největší mají více než 12 metrů a váží 90 tun. Jednotlivé sochy jsou umístěné na posvátných pohřebních plošinách, přičemž nejznámější z nich je Ahu Tongariki. Dodnes je velkou záhadou, jaký byl jejich původní účel. Převládá však názor, že sloužily jako posvátná místa.
Předpokládá se, že první obyvatelé připluli na ostrov ve 4. století našeho letopočtu na velikých kánoích. Odkud ale pocházeli? Existují dvě hlavní teorie. První z nich tvrdí, že původní obyvatelé přišli ze západu z dalších polynéských ostrovů, zřejmě ze souostroví Markézy. Podle druhé teorie, zastávané norským vědcem a badatelem Thorem Heyerdahlem, mají obyvatelé ostrova své kořeny v Jižní Americe. Rapanuiské legendy vypráví o tom, jak na ostrov připluly dvě různé rasy lidí (krátkouší a dlouhouší) ze západu a z východu. Možná jsou tedy pravdivé teorie obě. Jako první Evropané připluli na ostrov holandští mořeplavci vedení Jakobem Roggeveenem. Protože se zde objevili na Boží hod Velikonoční v roce 1722, pojmenovali místo Velikonočním ostrovem. Pojmenování Velikonoční ostrov se vžilo po celém světě, ačkoliv původní obyvatelé už název ostrovu dali dávno předtím – nazývali jej Rapa Nui neboli Velká země. Největší zajímavostí ostrova jsou sochy “moai”. Jejich výška je 1–20 metrů, jejich počet je kolem 600. Rozmístěny jsou po obvodu ostrova, většinou otočené tváří do vnitrozemí. Stavba moai měla pro lid Rapa Nui rituální význam, ale byla také způsobem, kterým mezi sebou jednotlivé klany na ostrově soupeřily o prestiž a moc. Tuf na jejich zhotovování domorodci získávali z vyhaslé sopky Rano Raraku, ležící na jihozápadě ostrova. Její jihovýchodní stěna je celá vylámaná, protože právě zde domorodci těžili kámen a přímo na svahu sopky tesali moai. Dodnes tam leží sto padesát více či méně opracovaných soch. Co se týče vzhledu a rysů obličeje, jsou moai téměř shodné a často se liší pouze velikostí. Mají důkladně vypracované ruce, spojené pod protáhlým, pokleslým břichem, a dlouhé uši. Hlavy jsou také prodloužené, úzké a chybí jim oči, jako by byly slepé. Naopak mají výrazné nadočnicové oblouky a nos. Ústa jsou malá, rty úzké a pevně sevřené, bradu mají skoro rovnou, krk téměř splývá s trupem. V zemi jsou buď od prsou, nebo od pasu, v tom druhém případě mají kolem beder, vytesaný široký pás, jediný kus oděvu. Moai mají v průměru výšku šest metrů, ale najdou se i dvacetimetrové.
Národní park Torres del Paine v Chile je často označován za nejkrásnější národní park Jižní Ameriky. Na Seznam UNESCO byl zapsán roku 1978. Jeho nejvyšší vrchol Monte Paine Grande dosahuje výšky 3 050 m n. m. Masiv vznikl asi před 12 miliony let a je tvořen z velké části z granitu. Nejznámější jsou tzv. věže neboli „Torres“ a rohy neboli „Cuernos“. V parku se nachází množství jezer, vodopádů a řek. Část parku je pak trvale pokrytá ledem. Toto místo je známé tím, že zde lze vidět zajímavou a rozmanitou faunu i flóru.
Nejznámější a nejkrásnější ledovec národního parku Los Glaciares, který byl prohlášen za NP v roce 1938. Od roku 1981 je i součástí seznamu UNESCO. Od El Calafate je ledovec Perito Moreno vzdálen asi 80 kilometrů a přepravíte se tam v doprovodu místního průvodce. Nejzajímavější je pohled na přední stěnu ledovce, která vchází do jezera. Její šířka je 5 km a výška stěny nad hladinou vody je 60 metrů. Součástí výletu je i plavba loďkou podél jižní strany ledovce. Ledovec je proměnlivý útvar, který je neustále v pohybu, a právě ledovec Perito Moreno je známý tím, že neustále praská a jeho jednotlivé části se odlamují a padají do jezera. Určitě si všimnete, že hladina jezera Brazo Rico je pokryta těmito úlomky. Ledovec Perito Moreno vchází do vody na místě, kde se setkávají dvě jezera a oproti je poloostrov. Vždy jednou za několik let ledovec přeroste na poloostrov a obě jezera přehradí. Když je tlak vody na tuto ledovou hráz příliš silný, hráz se zhroutí. Nejlepší výhled na ledovcovou stěnu se naskýtá z vyhlídkové plošiny oproti ledovci, která se nachází v bezpečné vzdálenosti od praskajícího ledovce a je nejlepším místem k vychutnání si tohoto jedinečného přírodního úkazu. Doporučujeme výlet s mačkami po ledovci Perito Moreno. Důležité upozornění – výlet je pouze pro klienty do 65 let. Bohužel vstupní kontrola je v tomto přísná a ročníky starší než 65 let na ledovec nepustí. Kde budete na 30 km dlouhém ledovci s obrovskou plochou okolo 250 km² chodit, tak aby se to neodtrhlo spolu s námi? Uvidíte. Ledovce narůstají a ustupují. Perito Moreno se sice pohybuje neuvěřitelnou rychlostí bezmála kilometr za rok, ale to neznamená, že roste. No ani neustupuje, jako velká většina světových ledovců, a je stále stejný. Doporučujeme si tehdy obout turistické boty (stačí i nízké po kotníky). Dlouhé kalhoty, není důvod mít zbytečně teplé. Několik vrstev nahoru a poslední nepromokavou. Na hlavu doporučujeme čepici a, co je důležité, rukavice. Pokud si je zapomenete, půjčí Vám je. Hůlky, cepíny jsou zakázány. Po instruktáži vyrazíte na 15 až 20minutovou procházku nahoru k chatkám až na samotný led. Už tato procházka prochází nádhernou přírodou, upravenými dřevěnými stezkami s nádhernými výhledy. Bez focení by to trvalo do deseti minut, ale Vám to nedá a budete fotit a fotit. Ledovec bude vpravo od Vás a vystoupáme k jeho levému okraji. Tam si sednete na lavičky a horalé nám mačky promptně vyberou přesně na naši nohu a připnou tak, aby nám cestou držely. Je tu jedna finta, doporučujeme lépe si zavázat vaše boty a šňůrky na dvakrát, protože mačky neztratíte, ale můžete ztratit boty (s mačkami). Pod bleděmodrou vlajkou Argentiny si uděláte dobyvatelské fotografie, všude kolem bude led a Vy budete vypadat, že jste dobili Jižní pól. Mačky budou držet a Vy vyběhneme nahoru a pak dolů a fotíte a fotíte. Vypít si čisťoučká vodu přímo z ledovce je paráda (vezměte si láhev)! Je zajímavé, že kdybyste neměli jiný zdroj vody, pouze tuto ledovcovou, která je bez jakýchkoliv minerálů, tak byste se vodou intoxikovali a zemřeli byste po týdnu. Věděli jste něco takového? Dotknete se nejkrásnějšího ledovce světa a věřte, že budete mít z toho božský pocit.
Městečko El Calafate leží u jezera Lago Argentino v argentinské provincii Santa Cruz a je jen 80 km vzdálené od národního parku Los Glaciares. Proslulou argentinskou kuchyni začnete poznávat právě zde. Doporučujeme ochutnat bife de lomo, bife de chorizo anebo parrilladu. Jedná se o vynikající steaky a parillada je druh hovězího zabijačkového talíře. Nejlepším tradičním nápojem je argentinské víno, jímž je proslulá vinařská oblast Mendoza. Název městečku El Calafate dal keř, jež je typický pro tuto oblast. Keř je známý svými žlutými květy a tmavofialovými jedlými plody.
Punta Arenas znamená doslova „písečný bod“ je největším městem na pobřeží Magalhãesova průlivu. Město bylo založeno v roce 1848. Původně toto místo sloužilo hlavně (podobně jako „sousední“ argentinská Ushuaia) jako trestanecká kolonie. Postupně se hlavním pilířem zdejší ekonomiky stal chov ovcí a neméně důležitý byl i zdejší přístav, ve kterém často zastavovaly parníky, plující Drakeovým průlivem, aby doplnily zásoby uhlí. Význam přístavu ovšem silně poklesnul po otevření Panamského průplavu v roce 1914. Dnes je Punta Arenas poměrně bohatým městem. V okolí se těží ropa a hnědé uhlí a chov ovcí je stále důležitý, stejně jako těžba dřeva a rybolov. Velký význam pak má v poslední době turistický ruch. Spolu s argentinským městem Ushuaia a novozélandským Christchurchem patří Punta Arenas mezi nejvýznamnější přístavy, ze kterých jezdí lodě s turisty do Antarktidy. Za pozornost zde stojí městský hřbitov plný zdobených hrobek tzv. vlnařských baronů a zejména zdejší salesiánské muzeum s přírodovědnými a etnografickými expozicemi.
Hlavní město Argentiny a neuvěřitelně příjemná metropole, která vás okouzlí svým elegantním kouzlem, temperamentem, architekturou a přátelskými lidmi. Možná právě v Buenos Aires žijí nejkrásnější muži na světě a ženy v sobě mají neuvěřitelnou jiskru. Buenos Aires je město, jehož ulice jsou stejně živé jak ve dne, tak i v noci. Čekají vás krásné bulváry, kavárničky, monumentální paláce a také vynikající nákupy na pěší zóně na Floridě, kde se můžete na každém rohu zaposlouchat do tangových rytmů. Nachází se zde nejširší ulice světa Avenide 9. července, na které je také symbol města Obelisk.
Asi 120 kilometrů severozápadně od hlavního města Chile, Santiaga, v centrální části země najdete Valparaiso, jeden z nejdůležitějších přístavů jižního Tichého oceánu, rodiště Augusta Pinocheta. Ačkoliv hlavním městem země je Santiago de Chile, Národní kongres sídlí zde. Ve městě se nachází například nejstarší burza v Latinské Americe, první sbor dobrovolných hasičů na celém kontinentě, nebo první chilská veřejná knihovna. Valparaíso je chráněno jako Světové dědictví UNESCO a je považováno za jednu z nejzajímavějších městských oblastí v Latinské Americe.
