Projeďte jednou za život legendární cestu, která vás provede pěti zeměmi Střední Asie od kyrgyzského Biškeku až po turkmenský Ašchabad. Orientální tržiště, nedotčená příroda, UNESCO památky, které vám vyrazí dech a nezapomenutelná noc v jurtě za zpěvu nomádů. Samarkand, Buchara, Merv. Poznávací zájezd, který vás chytí za srdce.
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
mezinárodní letenku Biškek - Ašchabad, letištní poplatky, vstupné do památek s místními průvodci, ubytování v kvalitních hotelech se snídaní, dopravu pronajatými autobusy, terénními auty, minivany a také na velbloudech, lůžkovým vlakem v Kazachstánu, všechny výlety dle programu, plnou penzi v poušti Kyzylkum, SEN průvodce, kvalitní místní průvodce, žádost o zvací dopis a ostatní náročné povolení potřebné pro získání víz, zabezpečení všech OVIR registrací, pojištění proti insolventnosti
Stravu kromě uvedené, víza (4 290,- Kč), fakultativní výlet do Tádžikistánu, antigenní test před vstupem do Turkmenistánu (70 USD)
Na hranicích Turkmenistánu je nutné absolvovat antigenní test, který každý klient zaplatí na místě v hotovosti ve výši 70 USD.
PRAHA/VÍDEŇ – BIŠKEK
Odlet a přelet přes Střední Asii až do kyrgyzského Biškeku.
BIŠKEK – ISSYK KUL – BIŠKEK
Přílet do kyrgyzského Biškeku (bývalé Frunze) a začátek středoasijské exotiky. Vydáme se napříč kyrgyzskou krajinou k druhému největšímu alpinskému jezeru světa (po Titicaca) ISSYK-KUL. Vykoupeme se v jezeře s panoramatem zaledněných vrcholků Ťan šanu? Takovou krásu jste určitě nečekali. Projdeme se městečkem Cholpon-Ata, kam kdysi proudily zástupy turistů z celého Sovětského svazu, ale dnes dýchá prázdnotou. Nedaleko jezera si prohlédneme vzácné petroglyfy a domácí nám budou nabízet kumys a churuty. BURANA: minaret z 11. století, na který se dá vylézt, a poprvé pocítíme závan Hedvábné cesty, která nám zaplní mysl. Víte, co jsou balbaly? Návrat do Biškeku, kde si vychutnáme první večeři. Dáte si k lagmanu či šašlik, misku čaje nebo raději kyrgyzský koňak?
BIŠKEK – ALMATY
BIŠKEK: Město plné stromů, parků, nekonečných alejí, ale i obrovského Lenina, který bude připomínat nedávnou minulost regionu. Kam se ztratil z hlavního náměstí Ala Too a kdo ho dnes nahradil? Projdeme se Panfilovým parkem, uvidíme ortodoxní kostel, který přežil i Stalinovo běsnění a u prezidentského paláce si povíme o pohnuté politické historii země. Zasněžené štíty nad městem i socha slavného rodáka Čingiza Ajtmatova. Víte, kam chodí klást věnce svatebčané? Po dokonalé prohlídce hlavního města odjíždíme na sever do sousedního Kazachstánu. KAZACHSTÁN: Nejbohatší a největší země Střední Asie (50x větší než ČR a 9. největší na světě). Obrovská země nás přivítá zvlněnou krajinou, kterou si zamilujeme na první pohled. Večerní příjezd do Almaty a první procházka městem.
ALMATY
ALMATY: Město jablek je dnes nejvýznamnější a nejkrásnější město země, kde pod tvrdou rukou Nursultana Nazarbajeva žije vedle sebe několik desítek národností. Porovnáme si Kazachy s Kyrgyzy a ponoříme se do ulic kazašské metropole. Zelený bazar je pastvou pro oči. Troufne si někdo ochutnat kazi? Nebo si raději vypijete šálek šubatu, tradičního velbloudího mléka? Panfilovův park plný monumentů, tradiční muzeum hudebních nástrojů a Zenkova katedrála postavená ze dřeva, která je podle domácích krásnější než moskevský Vasilij Blažený. Dáme jim za pravdu? Monumentální sovětské památníky i moderní vize milionového města. Pod památníkem Nezávislosti najdeme prezidentovu ruku a pokocháme se panoramatem okolních hor. Projedeme se nejmodernějším metrem Střední Asie? Hlavní tepna města Žibek Žoli se svými kavárničkami a restauracemi je nejpříjemnějším místem, kde se dá ukončit dnešní den.
ALMATY – ŠIMBULAK – ŠIMKENT
Ráno se odvezeme za Almaty, abychom se nadechli čerstvého vzduchu nádherných hor. ŠIMBULAK: Horské středisko jen pár kilometrů za kazašskou metropolí. Ukážeme si slavný stadion, Medeu, kde padlo několik světových rekordů a kam chodí místní relaxovat s bruslemi na nohou. Svezeme se lanovkou až k ledovci a překročíme hranici 3 000 m n. m.? Takové moderní středisko by v Kazachstánu nečekal nikdo! Odpoledne nasedneme na vlak a vydáme se 700 kilometrů na západ do ŠIMKENTU. Za okny mizí kazašská step a před námi je noc ve vlaku.
ŠIMKENT – TAŠKENT
ŠIMKENT: Třetí největší město země. Obrovský rozdíl proti moderní Almaty. Moderní Park nezávislosti s novými monumenty a obrovskou mapou Kazachstánu versus socialistické památníky s podobiznou Lenina. Ospalá atmosféra města, místní bazar a poslední kumys či plněné somsy. Dále putujeme Hedvábnou cestou. Mezi Kazachstánem a Uzbekistánem zažijeme exotický přechod hranice, zaměníme si tenge za somy a přesuneme se do TAŠKENTU. První uzbecký Bazar a neskutečně sladké ovoce či voňavé koření. Ortodoxní katedrála jako vystřižená z Kyjeva a na večeři už voní šašlik z geniálního skopového.
TAŠKENT – KHUJAND – TAŠKENT
Celodenní fakultativní výlet do Tádžikistánu. Historický Khujand je naplněn tajemstvími, které společně odkryjeme. Dávno před námi se zde zastavil Kýros Veliký, který položil základy města, ale neobešel ho ani slavný Alexandr Veliký při svém tažení. I dnes jeho postavu domácí oslavují v historickém muzeu v Timurmalikově pevnosti z 11. století. Zastavíme se na břehu řeky Syr Darya a zavzpomínáme si na hodiny zeměpisu, dozvíme se, kdo vystřídal Lenina v centru města, a posedíme si u tradičního tádžického oběda v nejlepší restauraci města. V místním bazaru Pandžšanba se vrhneme do víru nakupování. Medresa šejka Masal ad-Dína a fotogeničtí Tádžikové s tradičními pokrývkami hlavy. Je Khujand nejexotičtější místem naší cesty? Před odjezdem se zastavíme u paláce Arbob, který nás atmosférou přenese do Ruska. Nikdo by tu takový palác nečekal! Návrat do Taškentu.
TAŠKENT – SAMARKAND
TAŠKENT: Během sovětské éry byl čtvrtým největším městem SSSR a dnes je největším v celé Střední Asii. Na monumentálním náměstí Chošt Imom pohledáme nejstarší Korán světa a zastavíme se ve staré medrese Barakchon, kde si poprvé vysvětlíme, na co podobné stavby sloužily. První tyrkysové kopule a usměvaví a přátelští Uzbekové. Splyneme s rušným bazarem Čorsu, kde nakoupíme i to, co nepotřebujeme jen díky podmanivé atmosféře, a nakonec si vychutnáme klid v parcích u Náměstí nezávislosti, které je přeplněno různými monumenty. Jak vypadá taškentské metro? Seznámíme se s Timurem Velkým a poprvé se mu podíváme do očí. Kolik má v Uzbekistánu soch? Odjezd do legendárního Samarkandu po stopách dávných karavan. Večer se poprvé nadechneme atmosféry nejkrásnějšího náměstí Střední Asie v podobě Registanu a ochutnáme tradiční speciality samarkandské kuchyně.
SAMARKAND
SAMARKAND: Unikátní město, které svým jménem dokonale rozbuší srdce každému milovníkovi historie. Není jiného města, které by bylo větším synonymem pro Hedvábnou cestu než Samarkand. Strávíme v něm celý den, abychom si dokonale vychutnali jeho monumenty. Mauzoleum Gur Emir s hrobkou obávaného dobyvatele Tamerlána. Místo nasáklé příběhy a legendami. Náměstí Registan, které patří k nejkrásnějším náměstím světa. Medresy, mešity, tradiční hudba, suvenýry. Samarkand je kulinářským městem, kde ochutnáme tradiční uzbecký plov, bez kterého bychom nemohli ze Střední Asie odjet. Obrovitánská mešita Bibi Chanum, muzeum Afrasiabu a observatoř panovníka Ulugbega. Uvidíme zde uzbeckou svatbu? Na závěr nám tečka v podobě hrobek v Šáh-i-Zinde vyrazí dech. Člověk by čekal cokoliv, ale není připraven na krásu, která ho obklopí. Nejposvátnější místo Samarkandu! Bazar je plný oříšků, sušeného ovoce, koření, a právě zde strávíme poslední nákupy.
SAMARKAND – NURATA – AIDARKUL
Vydáme se na sever, abychom se na chvíli proměnili na nomády a užili si noc mimo civilizaci v jurtách. Zastavíme se ve městě NURATA: znal ho i Alexandr Veliký a nechal tu po sobě ruiny pevnosti. Posvátný areál s jezírkem plným ryb a domácích, kteří se sem přicházejí pomodlit. Z pahorku si vychutnáme pohled na okolní černé hory a po tradičním obědě v podobě šašliku pokračujeme k břehům jezera AIDARKUL ležící ve známé poušti KYZYLKUM. Pouštní fauna, první záblesky písku a nikde nikoho. JURTY: u našeho kempu si zajezdíme na velkých, chlupatých, baktrijských velbloudech, odpočineme si u nekonečné konvičky čaje či skleničky vodky a večer, kdy nebe přikryjí hvězdy, se zaposloucháme do nomádských písní u hořícího ohně. Uzbecká romantika protkaná Hedvábnou cestou. Noc, na kterou se nezapomíná!
AIDARKUL – MALIKRABOT – BUCHARA
Opouštíme pouštní svět Kyzylkumu a před námi je přesun do noblesní Buchary. Cestou si prohlédneme ruiny někdejšího karavanního města MALIKRABOT s opuštěným a rozpadlým karavanserajem a sardobou. Víte, na co se kdysi používala? Nekonečné bavlníkové plantáže plné bílého zlata a příjezd do Buchary. Návštěva letního paláce posledního bucharského emíra Alim Chána. Palácové místnosti plné luxusu a jezírko s příběhem o harému. Víte, co se stalo, když žena chytila od emíra jablko? Příjezd do Buchary a první procházka středověkým městem a posezení v čajovně či pod staletými morušemi na břehu jezírka Lajbi Chauz.
BUCHARA
BUCHARA: kompaktní město se středověkým nádechem je dnes živým muzeem pod širým nebem. Má duši poznačenou Hedvábnou cestou a my si město zamilujeme od první minuty. V labyrintu starých domů a uliček si prohlédneme ikonu města, v podobě stavby Čár minár. Mauzoleum Ismaila Samaniho z 10. století je nejvýznamnější stavbou Střední Asie. Ukážeme si posvátný pramen s příběhem o Jóbovi a v mešitě Polo Hauz si odpočineme mezi dřevěnými sloupy. Citadela Ark a příběh o popravených Angličanech. Trůnní sál, ale i obávané vězení, odkud se nepouštělo na svobodu. Minaret Kalon uchvátil Čingischána a získá si i nás. Fascinující pohádková architektura, tyrkysové kopule, tisíce obkladaček a pocit, že tolik krásy kolem nás snad ani nemůže být pravda. Zkušený SEN průvodce Vás provede celým městem. Večer si dáte tradiční hammam v středověkém domě nebo upřednostníte litry čaje a obrovský šašlik na náměstí Lajbi Chauz, kde se dá sedět dlouhé hodiny, aniž by to člověka omrzelo?
BUCHARA – TURKMENABAD – MERV
Přes širokánskou Amu Darju (bájný Oxus) se dostaneme do tajemného TURKMENISTÁNU. Severní Korea Střední Asie stále patří k cestovatelskému bonbónku a my budeme u toho. Poodkryjeme Vám paradoxy jednoho z nejbizarnějších režimů světa. Jsou Turkménky ve svých tradičních krojích nejkrásnějšími ženami Hedvábné cesty? Město TURKMENABAD je prvním velkým městem za hranicí a my se zde poprvé nadechneme turkmenské architektury, kde se mísí sovětské vlivy se super moderními vizemi Turkmenistánu 21. století. Večerní příjezd do MARY. První zlatá socha Turkmenbašiho a chuť Turkmenistánu na talíři.
MERV – AŠCHABAD
Unikátní MERV (UNESCO) nás naučí cestovat v čase. V polovině 12. století byla oáza na řece Murgab největším městem světa a jeho zahrady fascinovaly Bagdád i celý islámský svět. Zastavil se zde perský Kýros Veliký, Alexandr Veliký, chalífové si tady na krátkou dobu udělali hlavní město, byly zde seldžučtí sultáni i Čingischánův syn Toluj, který rozséval zkázu a smrt. Hliněné pevnosti i posvátné hrobky islámských světců. Nahlédneme do kuchyně poutníků? Uděláme tu unikátní fotografie a celé obrovitánské město budeme mít sami pro sebe. Oběd v tradiční turkmenské restauraci a bazar v Mary. Věděli jste, že existuje i sušený meloun? Krátký přelet přes poušť do hlavního města Ašchabadu.
AŠCHABAD
AŠCHABAD: Nejbizarnější město Střední Asie, které svými projekty přeskočilo Dubaj. V Gypjaku se podíváme na největší mešitu Střední Asie, kam nikdo nechodí. Proč? Mramorové mauzoleum velkého Turkmenbašiho a zlatá socha v parku. Ašchabad má přezdívku "Bílé město" a my hned pochopíme proč. Kolik má město zápisů v Guinnessově knize rekordů? Kam se poděla trojnožka se slavnou sochou prezidenta, otáčející se za Sluncem? Jediný památník pro Ruhnáme na světě a bizarní mramorové památníky. Je těžké odlišit, co je bláznovství a co realita. Z pahorku nad městem, kde stojí největší svatební salon světa, pochopíme, proč Ašchabad někdy přezdívají Las Vegas. Zlaté sochy Turkmenbašiho zná každý, ale věděli jste, že už i současný prezident má zlatou sochu? Kam se poděli lidé? Života se nadechneme na Ruském bazaru. Kaspický kaviár, turkmenský koňak, nejlepší melouny světa a poslední nákupy.
AŠCHABAD – PRAHA/VÍDEŇ
Přílet domů.
Nikdy bychom si nemysleli, že právě Střední Asie budou ty země, kde se budeme jako turisté cítit tak vítání a obskakovaní. Četli jsme o tom sice na různých cestovatelských fórech, ale celkem jsme nevěřili, dokud jsme nezažili. Je to tak. Byl to úžasný zájezd. K úspěchu, kterému kromě krásných zemí, památek a skvělých přátelských lidí, přispěl v první řadě bezkonkurenční Martin Navrátil a samozřejmě i Katka Abou Naboutová, která nám zasvěceně vyprávěla. Poděkování patří i partnerské cestovní kanceláři, pro kterou nebylo problémem pro nás udělat a zařídit cokoli. Přáli bychom nám a ostatním cestovatelům, abychom se z každého zájezdu vraceli takoví okouzleni, nadšení a spokojení jako ze Střední Asie.
Pavel
Ahojte,vrátili jsme se ze Střední Asie. Máme za sebou cestu plnou pozitivních zážitků a přivezli jsme si krásné fotky. Děkujeme super průvodcům Katrin a Martinovi, pracovali na 128 %. Před cestou mě považovali za blázna, a teď se na mě dívají jako na „lháře“, když jim povídám o tom, že státy Střední Asie byly super. Představte si stát, kde jsou všichni střízlivý, řidič autobusu každý den recituje novou básničku, lidé jsou krásní a milí, neustále posloucháte: „Vítáme Vás, odkud jste?“ A když jim to řekneme, že z České republiky, tak přesně vědí, kde je naše malá republika. Kupuji si malý obraz a prodavač se se mnou baví o Shakespearovi. Mám pocit, že tu mají všichni vysokoškolské vzdělání. V noci na ulicích dělám fotky a cítím se bezpečněji, než kdybych byl doma. V obchodě, když nevím, kolik mám platit, vysypu peníze na stůl a nechám prodavačku ať si vybere. Totální důvěra a vím, že ji nezneužívají. Historické památky, překrásné zahrady, dobré jídlo… Děkuji za všechno! Katrin a Martin mám Vás rád. Imi
Jeli jsme poprvé na třítýdenní poznávací organizovaný zájezd s obavami - doposud jsme jezdili individuálně. Díky bezproblémové organizaci a panu dokonalému Průvodci Tomáši Kubušovi nádherný zážitek! Tak si představujieme průvodce - plný informací , zájmu o navštívená místa a umění poutavě předat svoje vědění!
Petr a Jitka Odehnalovi
Fyzicky už doma, ale v duchu ještě občas bloudím městy a místy Střední Asie. Samarkand a Buchara - exotické, ohromující - a přece něčím důvěrně známé ... srdečné pozdravy Uzbeků sedících v podvečer před domy ("Zdrávy! Odkud vy?") ... upřímný zájem a přímost, u nás už takové vzácné a na ulicích byla atmosféra pohody a klidu, horké větry v pouštích a nekonečná hvězdná obloha nad Kyzylkem ... neuvěřitelně voňavý žlutý meloun, který do rána rozvoní hotelový pokoj ... rodinné hotely i hotely z mramoru ... oslavy a svatby, na které jsme upřímně zváni .. . jedna z největších mešit světa, do níž se turisté běžně nedostanou ... překvapující Ašchabát s tradičně výborným SEN průvodcem Martinem a domácími průvodci následuje zážitek za zážitkem, takže po návratu domů zůstává jakési prázdno ... Ať se Vám daří, Martina z Prostějovska
Představte si nádhernou zemi posetou kopci, pahorky a zasněženými štíty. Přimíchejte do představy unikátní jezero Issyk Kul, položené ve výšce, jako česká Sněžka, nepoznané historické památky, nekonečné parky plné starých stromů a vůni šašliku. Co Vám z toho vyjde? Kyrgyzstán! Začínáme naše putování po stopách Hedvábné cesty a začínáme ji stylově právě v této málo známé středoasijské republice. Všechno tu člověka překvapí, protože patří k těm zemím, o nichž víme málo, nebo si alespoň myslíme, že víme. My jsme se po chvilce shodli, že Kyrgyzstán je skutečně nádherný a je plný překvapení. Včera ráno jsme stáli na břehu slavného jezera Issyk-kul, který je perlou i srdcem celého Kyrgyzstánu a namáčeli jsme si v něm nohy. Počasí nám přálo, a tak jsme si mohli vychutnat přímo pohádkový pohled na okolní zasněžené hory Tian šanu, které se zrcadlily na hladině. Issyk Kul byl jen a jen pro nás. Nikde nikoho, všude ticho, klid, poletující vítr z hor, takže hotový balzám na duši. Místní obyvatelé sem přes léto jezdí rádi na dovolenou. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy viděl, tak krásnou vodní hladinu, která má snad zde nejkrásnější modrou barvu. Mysleli jste si, že Kyrgyzstán pokud nemá moře, nemůže mít svůj jachtařský klub? Omyl. Našli jsme i ten, a tak jsme si prohlédli toto bizarní místo, kde se na nás domácí dívali jako na duchy, kteří se odněkud zjevili. Za městem jsme objevili i svět tajemných petroglyfů. Je to úžasné místo. Nikde žádné značky, nic co by pomohlo, aby k nim člověk trefil a vždy, když se zde s našimi poznávacími zájezdy zastavíme jsme tu jediní a všechny petroglyfy jakoby byly vytesané do kamenů jen pro nás. Hedvábná cesta. Opět jsme se vyškrábali na nejznámější kyrgyzský minaret Burana a dozvěděli se, odkud se zde vzal. V plné kráse musel působit úžasně, když už nyní dokáže okouzlit. Příjemně unaveni jsme se ocitli v Biškeku a závěr dne jsme se již věnovali ochutnávce gastronomických specialit naší restaurace nedaleko hlavní třídy. Chuť šašliku se doslova rozlévala ústy, boršč zde chutná lépe než v Rusku a obyčejný chléb připomíná umělecké dílo. Začali jsme také s ochutnávkami místních středoasijských piv, takže kyrgyzská Arpa je už za námi. Kyrgyzstán nás od úvodu okouzlil!
Kazašská země se za oknem krásně vlnila, padala do malých údolí, stoupala do kopců a sem tam se objevila říčka, vesnice či malé město. Čím více se okolní krajina vypínala do výšky, tím bylo zřejmé, že se blížíme k bývalému hlavnímu městu Almaty. Dlouhá léta se na mapách objevovalo jako Alma Ata, ale ty časy jsou už pryč, stejně jako časy, kdy bylo Almaty hlavním městem. To se přesunulo téměř 1200 kilometrů severněji do Astany, ale Almaty má stále glariolu důležitosti a je důležitým nervovým centrem této bohaté středoasijské země. Ráno jsme se vydali na Kok Bazar, tedy Zelený bazar, který je nejvýznamnějším bazarem centra města. Mají zde vše na co si člověk vzpomene. Sušené ovoce ze Samarkandu, meruňky, oříšky, pistácie, nejlepší sušené rozinky na světě, ale i jablka podle nichž dostalo město své jméno a kopu jiného ovoce. Své speciální oddělení zde má i koňské maso, které v Kazachstánu patří k oblíbenému zpestření jídelníčku. Kumys jsme ochutnávali ještě v Kyrgyzstánu, ale na velbloudí mléko Šuba se nedal přemluvit nikdo. Vše je krásně čisté, upravené a mnohá naše města by takové tržiště mohly jen závidět. To není jediné, co bychom mohli závidět. Upravené, čisté ulice, žádné smetí, žádné fasády poničené nesmyslnými grafity. Zde se hroutí předsudky a člověk najednou zjišťuje, že se často lidé dívají na asijské země mezi prsty, ale ve skutečnosti nás mohou mnohému naučit. Viděli jsme i prezidentskou rezidenci, divadlo, radnici či památník nezávislosti a po dobrém obědě nás lanovka vyvezla na pahorek nad město, abychom si z výšky prohlédli monumenty, které jsme již poznali. Příjemná tečka za dnešním dnem. Víte co ještě dělá z Almaty speciální místo? Jsou to kopce, které tvoří jižní hranici města. Krásné, vysoké zasněžené štíty hlídají město a člověk z nich prostě nedokáže spustit oči. Zítra se ještě budeme toulat ulicemi Almaty a večer nás čeká téměř 700 kilometrový vlakový přesun do města Šimkent. Odtud se vydáme na další dobrodružství!
Nadechneme se orientální atmosféry téměř neznámého Tádžikistánu. Poslední uzbecké kilometry se za námi ztratily a před námi vlála zeleno-bílo-červená vlajka ozdobena zlatou tádžickou korunou jakou zvykl mávat i Ismail Somoni, slavný Tádžik, který založil koncem 10.století dynastii které nebylo v celém regionu páru. Vládli dokonce i světoznámé Buchaře a dnes jsou po celém Tádžikistánu jeho portréty. Je jich tu snad víc než portrétů současného prezidenta a to je už co říct. Tádžikistán. Znáte někoho kdo tu byl? Společně s Turkmenistánem je nejméně navštěvovanou zemí středoasijské pětky a když člověk vidí jakou krásou a dobrodružstvím dýchá, tak to nechápe. Roviny končící horami, vyšší hory, ještě vyšší hory až se nakonec tři vrcholy přehodí přes monumentální hranicí 7000mnm. Tádžikistán to jsou hory a nádherné kopce. Pamír. Zerafšánske vrchy. Turkestánský hory. Mongolské kopce. Více než 90 procent země tvoří kopce a přestože se tu vyřádí každý milovník přírody, ukrývá se zde také fascinující historie. Město Khudžand na severu v starobylé provincii Sogd se stalo naší bránou do tajemného světa Tádžikistánu. Až sem přišli achajmenovští Peršané a stál zde i Kýros Velký. Napadlo by Vás, že právě on je zakladatel tohoto sice málo známého, ale o to významnějšího města? Na perských mapách zde svítil nápis Kyropolis, ale jen do doby kdy sem přijel neochvějný kůň jménem Bucafelus nosící na svém hřbetě Alexandra Velikého, aby si město podmanil a přestavěl jej na slavnou Alexandrii Esch. I my jsme objevovali zdi staré pevnosti a u mozaiek si vyprávěli příběh nejslavnějšího Alexandra v dějinách. Tádžická restaurace Zeytun nás přivítala tradiční kuchyní, a tak se na stole ocitla polévka džavarí, šašlíky, kebaby či grilované skopové s čerstvými, kulatými chleby.
Střední Asie, kraj, známý svými chladnými zimami a pověstně horkými kontinentálními léty. Bývalé hlavní město Almaty je fúzí socialistické architektury s moderními budovami postavenými za peníze ze zimního plynu s přiměřenou teplotou v červenci kolem 27°C. Očekávali by jste právě tady sníh? Dá se najít, pokud víte, kde hledat.
Ráno vyrážíme v devět. Plán máme jasný – navštívíme lyžařské středisko Shymbula, vzdálené z centra Almaty jen půl hodiny cesty autem. Před hotelem mne čeká místní šofér Bob s dodávkou. Sleduji oblohu a nezdají se mi mraky. Bob mě ale ujišťuje, že počasí bude dobré. Říká, že i on dnes bere na hory rodinu. Bob, vlastním jménem Vladimír, hádám ví, co říká. Je to kazašský Rus a jeho rodina žije v Almaty od časů druhé světové války. Jeho prarodiče se sem přestěhovali v rámci přesunu sovětských vojsk před hrozbou německé okupace. Nakonec dávám na jeho radu a vyrážíme. Za půl hodiny už stojíme před lanovkou. Na vrchol vede série třech kabinek, které překonávají převýšení celkem 1.600 metrů. Nepředstavujte si ale nějaké sovětské rezavé stroje. Toto jsou nové mašiny, za které by se nemuselo stydět ani ruské lyžařské středisko. Pouštíme se na cestu na vrchol – sedlo Talagar v nadmořské výšce 3.200 m. n. m. Hory jsou místy obestřené mraky a počasí se tu mění každou chvíli. Není to nic překvapujícího, okolní vrcholky pohoří Zailijsky Alatou dosahují výšky až 5.000 metrů a jsou nevyzpytatelné. Po dvou přestupech a 45 minutách cesty jsme na vrcholu. Na jednu stranu se nám otvírá nádherná vyhlídka na údolí Medeo a město Almaty pod ním. Na druhé straně z oblaků vystupují skalnaté vrcholky hor ze kterých se vinou ledovce. Krásný pohled. Můj plán je ale o něco aktivnější. Pouštím se na krátkou procházku skrz panoráma hor, zda nenajdu sníh, který tu zůstal ještě ze zimy. Teplota není nižší jak 15 stupňů, ale sněhové pole odolávají každé snaze o rozpuštění. V tom vyhlašuji válku! Den před tím, jsme při prohlídce Almaty měli 35 stupňů, proč se nezchladit? A tak si užíváme koulovačku v Kazachstánu v 3.200 m. n. m., místo úmorného tepla, které nás bude nejbližší dny naší cesty provázet na Kazašských a Uzbeckých pláních. Trochu mokří, ale spokojení, scházíme o dvě zastávky lanovky níže. Je čas na pivo a oběd, tak se ubíráme do stylové dřevěné restaurace Shymbula Meat Challet. Dáte si tradiční středoasijský Lagman, nebo raději evropský rukolový salát? Pod trofejemi z losů a při příjemném ohýnku v krbu, Vám ochotně naservírují co si jen vyberete.... Pokud letní koulovačku, tak jen v Kazachstánu!
Je krásné slunečné ráno a naše malá výprava se vydává na jednodenní výlet do Tádžikistánu. Po hodině a půl cesty z Taškentu zastavujeme na jemně opotřebované hranici a odhadujeme situaci. Člověk na hranicích ve střední Asii nikdy neví, co může očekávat a i když se post sovětská byrokracie postupně zlepšuje, tak musíme být připravení na vše. Ukazuje se ale, že jsem byl pesimistický a za necelou hodinku přecházíme pasové kontroly obou států, mává nám vysmátý uzbecký celní a jsme v Tadžikistánu! Tato málo známá krajina střední Asie je nejen nejhornatějším ze všech stánů, ale i nejméně navštěvovaným. 95% krajiny tvoří pohoří Pamír a na zbylých pěti procentech najdeme jen pole a sady. Možná právě proto má Tadžikistan osobité kouzlo jednoduchého života a člověk má pocit jako kdyby přišel nakouknout do paralelního vesmíru nebo nějakého filmu. Naše cesta směřuje do severního hlavního města Khujandu – jediného skutečně historického města krajiny. A historické toto 200-tisícové město není vůbec málo, právě naopak, vysvětluje nám zástupce našich místních partnerů Husein. ,,Khujand byl kdysi známý jako Alexandria Ekstrema a založil ho sám Alexander Veliký v roce 329 před naším letopočtem“ dodává. Helenistické památky by jste tu sice už marně hledali, ale místo jednoznačně dýchá osobitou atmosférou. Lidé v ulicích se na Vás usmívají, se zájmem se ptají, odkud se tu vzali turisti. Na odpověď z Česka, souhlasně přikyvují hlavami a prohlašují, že to dobře znají, že Československo je dobrá země. Zprávy sem putují velmi pomalu. Po návštěvě muzea a pozůstatků Alexandrovy pevnosti se jdeme projít na místní bazar. Tu atmosféra graduje a místní se už úplně nepokrytě těší z exotické návštěvy. Mává na nás každý druhý obchodník a jeden pán mi přivádí syna, abych si ho vyfotil. Na to se hned přidávají majitelé okolních stánků, i oni chtějí být na české fotce! Obchodníci nám nabízí sušené ovoce, milé úsměvy a přátelské pozdravy a člověk se cítí upřímně vítaný v této chudé ale za to tak malebné zemi. Na závěr dne se rozhodneme využít slunečné počasí a vydáváme se na břehy tadžického moře – nedaleké přehrady Kayrakkum. Vychutnáváme si tu neuvěřitelný pokoj a pozorujeme květy stromu, které ohlašují, že jaro už je v plném proudu. Pomalu je však čas vydat se na hranici a vrátit se do Uzbekistánu. Na rozloučení nám ještě Tadžikistan ale připravil jedno gesto – meruňkové sady. Lépe řečeno, kilometry a kilometry meruňkových sadů v plném květu, které v paprscích podvečerního slunce působily jako hnědo bílé moře, omývající břehy v podobě vyschlých tadžických kopců. ,, A takto si pamatuji Tadžikistán do konce života“ pozvdechne si naše věrná klientka Trudy ,,jako zemi meruňkových květů!“
Íránský Mashhad je místo jaké nemá ve světě obdoby. Má několik nej a přestože je poměrně neznámým pro Evropana, tak Íránec k němu hledí s nesmírným a upřímným respektem. Oči islámského světa se upírají na posvátnou Mekku, ale poutníci proudí po tisících i sem do severovýchodního Íránu, do provincie Chorásán, kde se pod zlatou kupolí ukrývá hrobka milovaného Emam Rezy, jediného šíitského Emam pohřbeného do perské země. Šití z Íránu, jižního Iráku, Bahrajnu, Pákistánu, Ázerbájdžánu, Turecka či Libanonu a naše SEN skupinka se zde navzájem mísí a vytvářejí zajímavou mozaiku lidských tváří a národností. Mašhad je magnetem a ten si připoutal i nás. Dnešní ráno jsme se ocitli na nádvoří největšího náboženského komplexu celé země a sledovali, jak se lidé připravují na modlitbu, která měla zanedlouho přijít. Exotika i závan starobylého dobrodružství. Nádvoří střídá nádvoří a když už si člověk myslí, že jim musí být konec, objeví se další. Zná u nás někdo Mašhad? Pro nás je branou do Íránu a přestože se tu aklimatizujeme šokem, patří to k vrcholům zájezdu. Tato cesta nese v sobě i ducha gurmánství a tak se máme na co těšit. Nevím jestli dokáží dělat někde lepší kebaby než v Íránu a to jsem jich už snědl stovky. Perské příběhy jsou věčné a nikdy nepřestanou fascinovat. Vrháme se na nákup šafránu. Nikde ho nenajdete více než v Mašhadu a my to dobře víme. Bez šafránu se odsud neodchází.
Cesta starobylou Persií a dnešním Íránem nás přivedla do obrovského kolosu jménem Teherán. Mnozí si myslí, že je to šedivé, neinšpiratívne místo a dokonce někteří jej řadí vynechat ho ze své poznávací cesty po Íránu, ale my v CK SEN víme, že to není pravda. Hlavní město íránské islámské republiky je krásné, zasazené v údolí pod vysokými kopci Alborz, za nimiž se rozlévá Kaspické moře. Má více než 10 milionů obyvatel, a když ho člověk sleduje z přistávajícího letadla, tak má před ním respekt. Celý den nás dokáže Teherán bavit svými zajímavostmi a přestože na naší cestě uvidíme i historičtější místa, pro 19. a 20. Století byl Teherán nejdůležitějším městem země, a právě zde se utvářely jeho dějiny. Odjeli jsme sever a na vlastní oči viděli, jak se jižní a severní Teherán od sebe neuvěřitelně liší. Úbočí Alborz patří palácovému komplexu Saad Abad, za jehož neznámým jménem se skrývají paláce poslední panovnické dynastie Pahlaví. Povyprávěli jsme si příběhy obou šáhů a pěkně jeden po druhém jsme si vychutnali i paláce. Zelený, ukrytý mezi stromy je krásně sladěný a strohý, protože patřil Reza Chánovi a Bílý palác, ten dýchá luxusem, který mnohým Íráncům vyrazil dech. Za jeho zdmi pulzuje i kousek naší historie, protože téměř v každé komnatě visí ze stropu luxusní lustr, který pochází z Československa. Je zajímavé kráčet těmito komnatami, protože se zde tvořila historie. Poslední šách musel ze země uprchnout. Nakonec jsme se toulali bazarem, dali si večeři na našem oblíbeném místě, kterou jsme doladili morušovou a šafránovou zmrzlinou. Teherán má cosi do sebe a my už to víme!
Čekal by někdo v Íránu druhé největší náměstí světa? My jsme ho už v Esfahánu prošli křížem krážem již několik krát, abychom viděli vše, čím je obklopeno. Hledali jsme fresky, umělce Rezy Abbasiho na bazarovém portálu, kráčeli uměleckým bazarem a za neustálých úderů nástrojů o mosazné či kovové tácky jsme obdivovali zručnost perských mistrů. Írán to nejsou jen památky, ale i unikátní kuchyně. Na oběd jsme si v tradiční restauraci posadili kolem malé fontánky a objednali si perský fesendžun. Představte si rýži ochucenou šafránem a brusinkami, kterou zajídáte kuřetem, ponořeným v husté omáčce ze sladkých granátových jablek a vlašských ořechů. Ne, nedá se to představit, proto je třeba přijet do Persie a ucítit chuť této kuchyně na vlastním jazyku. Podvečer jsme si sedli do místní čajovny ukryté ve spleti bazarových uliček na vodní dýmku. Esfahán dokáže namíchat unikátní zážitky. Viděli jsme, jak se třesou slavné minarety, vylezli jsme na pahorek k chrámu ohně Ateškádé, kráčeli obrovskou Páteční mešitou, která se probojovala do UNESCO a nakonec jsme slyšeli, jak bijí zvony v křesťanské čtvrti. Kostel? V Íránu? Že se to neshoduje s našimi zkreslenými představami? Přesně o tom to je! Írán je najkrásnějším příkladem toho, že je lepší jednou vidět než sto krát slyšet. Kráčeli jsme křesťanskou čtvrtí Jolfa, nadechli se fresek v obrovské katedrále Vank a jak bonbónek jsme se poprocházeli nejkrásnějšími esfahánskými mosty. Ještě poslední nákupy na místních bazarech. Je to však nebezpečné. Ty krásné věci, které nakupujeme už nemáme kam dávat!
Viděli jsme a zažili jsme Persepolis! Úžasné místo, unikát v historii a klenot Persie, na který jsou dodnes Íránci hrdí. Mysleli byste si, že se o své předislámské památky nezajímají? Pokud byste byli dnes v Perzepolise, viděli byste jako si váží své historii! Tak jako prastaré národy, i my jsme kráčeli Branou národů a obdivovali mýtické stvoření, kterou ji hlídali. Býčí tělo, hlava muže a křídla. Kdo ví, jak by Persepolis vypadal, kdyby se Alexander nebyl tak velmi zlobil na to, že Xerxés zničil aténskou Akropoli a kdyby se se svými muži neopil a nevznikl by požár. Dnes to můžeme jen hádat, ale i nyní v ruinách je to skvost a neskutečný tahák moderního Íránu.
Taškent byl kdysi 4.největším městem celého Sovětského svazu a dnes v sobě nese pochodeň moderniho Uzbekistánu. První úsměv, první exotická tvář, první pozdravy a igelitky plné peněz, protože Uzbekové stále nevymysleli větší bankovku než 5000 somů, což je v přepočtu cca euro a půl. Měníte sto euro a peníze připomínají cihlu. Pro mnohé je Taškent šedivým, nudným a sovětským městem, ale když víte, kam máte jít a co objevit, poznáte jeho krásnou, barvitou stránku plnou zajímavostí. Taškent nás mile překvapil svým nádherným komplexem Chóst Imom a tyrkysovým kupolemi či nejstarším Koránem světa, na který jsou Uzbekové patřičně hrdí. Pravou Střední Asii jsme ochutnali na místním bazaru Chors. Nakoupili hrozny, granátová jablka a šťavnaté broskve a odebrali jsme se na náměstí Nezávislosti. Zde jsme se stali atrakcí, a tak se s námi fotila nejen třída plná žáků na výletě, ale dokonce i mladý svatební pár, který tak bude mít v albu exotickou fotografii. Odvezli jsme se taškentským metrem a tak jsme si po Almaty zkompletovali naši sbírku a navštívili tak všechna metra Střední Asie. Vyfotili jsme se s Timurem Velkým a vydali se na dobrodružnou cestu do jeho někdejšího hlavního města.
Vystihuje něco více Hedvábnou cestu než bájný Samarkand? Opředený mýty téměř jako Atlantida, ale skutečný a nezapomenutelný jako jedno z nejvíce fascinujících míst světa. Náměstí Registan je duší celého města a po naší první večeři v tradiční rodinné restauraci, kde ochutnáme místní speciality, jako karahan či chatlama. V mauzoleu Gur Emir jsme si vyprávěli příběh muže, jehož se v 14.století báli snad všechny národy ležícív okolí, protože si je jeden po druhém podmanil. Právě zde totiž spočívá tělo Timura Velikého, obávaného dobyvatele tehdejšího blízkého a středního východu. Věděli jste, že vůbec neměl být pohřben tady? Náhoda tomu však chtěla jinak a nakonec skončil v mauzoleu, které postavil pro svého milovaného vnuka Mohammeda Sultana. Nedaleko ležící náměstí Registan už konečně svítí ve své plné kráse a tak jsme se ukryli ve stínu Ulugbegovy medresy a sháněli první suvenýry, nakonec se v medrese Šer Dor zaposlouchali do tónů tradiční hudby u našeho přítele Babura, který je nejznámějším hudebníkem celého Samarkandu. Hrál pro prezidenta Karimova, Medveděva, Alijeva a účastní se téměř všech oficiálních setkání, které se konají v Samarkandu, aby pro vzácné návštěvy zahrál. Vždy, když přijdeme do Samarkandu, zahraje i pro náš poznávací zájezd. Každá stavba zde v Samarkandu ukrývá příběh, a proto je kráčení městem jako listování si v krásné orientální knize. Na oběd jsme si sedli ke stolu, roztrhli chlebové placky, třikrát podle tradice vylili misky čaje zpět do konvičky a z velkých talířů jsme si nabrali tradiční uzbecký plov. Je nejtradičnějším uzbeckým jídlem a neochutnat ho v této zemi je neskutečný hřích. Víme, kde ho dělají geniální a tak jsme si ho vychutnali i nyní.
Po Samarkandu se vydáváme na cestu, abychom se dostali do dalšího z legendárních míst na Hedvábné stezce, ale ještě předtím na nás čeká nomádský život na prahu pouště Kyzylkum. Nedaleko jezera Aidarkul, kam jsme unikli před civilizací se aspoň na chvilku staneme Nomády putujícími pod hvězdami. Tomu se říká dobrodružství! Vyzkoušeli jsme si spaní v jurtě, ochutnali uzbeckou vodku, litry zeleného čaje a povozili se na velbloudech. Dovolená na poušti má své kouzlo a promění se na unikátní zážitek.
Buchara! Naše dny v Uzbekistánu se krátí, na závěr jsme si vybrali nesmírně krasné místo. Lákavou, posvátnou a orientální Bucharu, která představuje legendární místo na Hedvábné stezce, kde se zastavil téměř každý, kdo po této cestě projížděl. Ráno jsme si vychutnali vyhlídku na Bucharu a nakonec obdivovali stavby jako Mauzoleum Ismaila Somoniho, které se považuje za nejvýznamnější stavbu celé Střední Asie! Ve stínu Pevnosti jsme si vyprávěli příběhy posledních bucharských emírů. Mešita Kalon nám poví legendu o vysokém minaretu a u misky čaje si odpočineme u slavných bucharských koberců. Bazar pozvolna ožívá a z Lajbi Chauzu se opět ozývá hudba. Miska moruše, miska čaje, tuny uzbecké hudby, vůně koření, exotika. To je Buchara. Je třeba ji zažít, nedá se popsat.
Překročili jsme řeku Amu Darya, bájný a legendární Oxus a náš poznávací zájezd se ocitne v zemi, jejíž jméno se spojuje s bizarní postavičkou bývalého prezidenta Turkmenbašiho. Jeho portréty však z roku na rok mizí a ulice či paláce zdobí portréty současného prezidenta Berdymuhamedova, který vládne zemi od smrti "otce Turkmenů". Ukrajujeme desítky kilometrů z pouště Karakum. Po uzbecké poušti Kyzylkum to je už druhá velká poušť na naší cestě a my vzpomínáme na hodiny zeměpisu. Oáza Mary se stane našim přechodným domovem a poté, jak jsme naše peněženky naplnili manátmi jsme si poseděli na perfektní večeři v podniku, kde dělají snad ty nejlepší šašliky v celé zemi. Ochutnali jsme je téměř v každé zemi, do které jsme se zatoulali, ale takové jaké dělají tady v Mary, bychom jinde marně hledali. Řeka Murgab si nedaleko nás tiše tekla a pomaličku, ale jistě pohltila město tma, která rozsvítila mramorové budovy divadla, duchovního paláce či velkolepé knihovny. Starobylé město Merv jsme si vychutnali dosyta a pomaličku, ale jistě jsme se učili rozlišovat století, jednotlivé citadely, stavby v nich a jejich příběhy. Zastavil se tu každý, kdo v tehdejším světě něco znamenal. Je to fascinující místo. Navenek nemusí působit tak zajímavě, ale když si na místech povíme legendy a příběhy toho co se zde odehrálo a jaké staré stavby nám dělají společnost, je to neskutečné místo. Slyšeli jste už o sušeném melounu? Kalif si ho nechal odsud posílat přímo do Bagadadu a my jsme ho ochutnali také!
Kdyby se vás někdo zeptal, které město je zapsáno v Guinnesově knize rekordů jako město, ve kterém je nejvíce použitého mramoru při výstavbě, jak byste odpověděli? Tipnul by si někdo, že tímto titulem se hrdě pyšní hlavní město Turkmenistánu Ašchabad? My už to víme a dnes jsme jen s údivem hleděli na všemožné pomníky, monumenty megalomanských rozměrů, ministerstva, paláce nebo neskutečný svatební salon na kopci nad městem. Římský císař Augustus kdysi prohlásil, že převzal Řím z cihel a zanechal ho v mramoru, ale kdyby viděl, jak se svého úkolu zmocnil slavný Turkmenbaši, jen by nevěřícně kroutil hlavou. Bohatství zemního plynu a ropy je zde cítit na každém kroku a město připomíná svým vzezřením mramorové výstaviště. To co se z dálky jeví jako palác je "obyčejná" univerzitní fakulta či nemocnice. Ženy s pestrobarevnými šaty a úsměvy na tvářích dotvářely nablýskaným památkám krásnou kulisu a vdechovaly místům život. Prošli jsme se útrobami největší mešity střední Asie, kterou nechal před deseti lety prezident postavit. Zbytek času jsme trávili na ruském bazaru, kde nabízejí vše od turkmenského kaviáru, sušených ryb, sýrů, přes zeleninu, čerstvě napečeného chléb, turkmenského koňaku, vína, vodku až po perfektní a slaďoučké melouny.
Jméno turkmenského města Gypjak mnoho neřekne, ale jeho osudy se propletly s osudy prezidenta Turmenbašiho, který se právě zde narodil. V roce 1948 se Gypjak po zemětřesení ztratil z tohoto světa, prezident přišel o zbytek své rodiny a později, když stál v čele země, zde nechal postavit obrovskou mešitu s 91metrovými minarety jak jinak, z mramoru. Je největší mešitou Střední Asie, a kromě ní zde najdete i Turkmenbašiho mauzoleum z kararského mramoru. Prohlédneme si i zlatou sochu prezidenta v nedalekém parku.
Turkmenské město Mary na okraji pouště Karakum je dnes klidným městečkem, hlavním městem stejnojmenné provincie, ale ukrývá v sobě kouzlo nepoznaného Turkmenistánu. Přímo na hlavním náměstí objevíte zlatou sochu prvního prezidenta. Okázalou, mramorovou mešitu, ale i dokonalé divadlo, knihovnu či Duchovní palác. Vše v moderním, turkmenském stylu "Zlatého věku". Městem protéká říčka Murgab a dnes žije ve svém pomalém tempu.
Tádžický Khujand je zosobněním neobjeveného a exotického města Střední Asie. Zastavíme se zde v rámci fakultativního výletu z Taškentu a věřte, že to místo má svou atmosféru. Historii zde psali největší jména, a dokonce ho svého času založil Kýros Velký, později se zde zastavil Alexandr a založili nejvýchodnější Alexandrii. Khujand znali Mongolové na svém tažení a dnes je unikátním místem neznámého Tádžikistánu. Leží přímo na březích řeky Sýr Darya a před lety ho dokonce nazývali Leninabad, tedy Leninovo město. I Leninova socha dlouhá léta stála na hlavním náměstí, ale dnes se ukryla na periferii města, kde si ji společně prohlédneme. Khujand zaujme ruinami své starověké pevnosti i muzeem tádžické historie. Nejlákavějším místem je bazar Pandžšanbe, kde budete atrakcí, protože turisty zde téměř vůbec nepotkáte. Exotické obličeje Tádžiků jsou jiné než Uzbeků či Kyrgyzů. Jsou to hrdí lidé, vyprávějící jazykem podobným perštině a zde se s nimi seznámíte. Z náměstí se zvedá Páteční mešita i mauzoleum Masal ad-Dína, a tak si jako suvenýry odnesete i exotické fotografie.
Nejznámější starověké místo celého Íránu poznáme dokonale, tak abyste si v hlavě mohli vytvořit obraz tohoto unikátního komplexu, který postavili Peršané za vlády slavných králů Dareho a Xerxese. Persepolis je symbolem Perské říše a obrovskou pýchou dodnes. Kdysi sem přicházeli pozdravit panovníka všechny národy podrobeny Peršany a dnes ho konečně objevili turisté, ale davy zde nečekejte. Persepolis vyprovodil z tohoto světa Alexandr Veliký hnán touhou pomstít se za vypálení Athén. Oheň zničil téměř celé město, ale ještě před tím ho makedonští vojáci obrali o všechno bohatství, drahokamy i zlato, které našli. Dnes nás vítá Brána národů, kterou vejdeme do města a v ruinách pohledem schodiště do paláce Apadana. Zdobí ho nejkrásnější reliéfy perského, starověkého světa a vy nebudete věřit, že tyto kameny ozdobili před cca 2 500 lety! Paláce, pokladna, ruiny a hrobka dvou králů, odkud je na Persepolis skvělý pohled. I v roce 1971 se Persepolis stal dějištěm "světové" oslavy, protože poslední šáh Pahlaví zde konal opulentní oslavu na 2500. výročí Perské říše. Ukážeme si, co tu po této slávě zůstalo.
Buchara je doslova nabitá památkami. Společně se Samarkandem tvoří duši Hedvábné cesty celého regionu, ale sami uvidíte, jak moc jsou tyto nádherná místa rozdílná. Samarkand je rozsáhlý, Buchara je unikátní svojí kompaktností a středověkým nádechem. Kráčejíc městem máte pocit, že se některá místa za staletí vůbec nezměnily a odolávají času. Dokonalé cestování v čase na vlastní kůži, jen bez strachu z toho, že byste se znelíbili emírovi. Největší soubor budov zapsaných v UNESCO v celé zemi a my je budeme hledat jednu za druhou. S noblesou a přitažlivou atmosférou se setkáte hned na hlavním náměstí Ljabi Hauz, kde si při misce čaje poseďte pod mohutnými morušemi. Kryté bazarové křižovatky, bazarové uličky, vůně koření, ostré bucharských nože, koberce, čaje nebo chlupaté, karakolské čepice pastýřů. V Buchaře nakoupíte nejvíce suvenýrů. Pokud budete unaveni, můžete skončit ve středověkém Hammu ze 16. století a zažít to, co zažívali i obchodníci na Hedvábné cestě.
Legendární Samarkand je něco, co si neumíte představit, pokud se v něm neoctnete. Překvapí vás svou monumentalitou, krásou a nábojem středoasijské exotiky. I Alexandr Veliký se zde zastavil, ještě ve starověkém Afrosiyabe a řekl, že je hezčí, než si myslel a podobné pocity budete sdílet i vy. Na počátku Samarkandu byl sen Timura Velkého vytvořit město, jaké mu bude závidět celý svět. Podařilo se mu to a do Samarkandu proudily karavany naplněné bohatstvím, kulturou a prachem nesmrtelnosti, kterého se Samarkand nadechl. Timur zde po sobě zanechal neuvěřitelné mauzoleum Gur Emir, a přestože nebylo původně pro něj, ocitl se pod jeho žebrovanou kupolí i on v roce 1405, kdy zemřel na zápal plic v kazašském Otrare. Náměstí Registan, které tu na vás čeká je nejkrásnějším v celé Střední Asii, ne-li na světě. Dýchá zde řeč století stojících naproti sobě a vy si uvědomíte jaký jste maličký. Sednete si do stínu velkolepých budov a zamyslíte se nad tím, jak to tu muselo vypadat v časech, kdy právě zde karavany vykládaly své nepředstavitelné zboží. Ruiny mešity Bibi Chanum, nakupování na bazaru Siob, kde najdete ty nejlepší oříšky, meruňky či sladkosti celého regionu. Znáte Ulugbega? Timurova vnuka a slavného astronoma? Podíváme se na místo, odkud pozoroval hvězdy. Ochutnejte nejlepší plov Uzbekistánu na místě, kam chodí téměř jen domácí, a nakonec se ztratíte mezi fantastickými hrobkami. Je Samarkand skutečný nebo jste se ocitli jen ve snu?
Bývalé hlavní město Kazachstánu s velmi zajímavou historií. Toto území se nachází na tehdejší hedvábné stezce, takže největšího rozkvětu dosáhlo v 10.-14. století. Vzhledem k jeho poloze bylo mnohokrát zničeno častým zemětřesením. I přesto je dnes Město jablek nejvýznamnější a nejkrásnější město země, kde pod tvrdou rukou Nursultana Nazarbajeva žije vedle sebe několik desítek národností.
Pokud si přečtete příběh tohoto místa, nebudete chápat, proč je v našich končinách Merv téměř neznámý. Jeho historie sahá do několika tisíciletí a už samotný perský panovník Kýros Velký zde založil svou vlastní pevnost, jejíž stopy objevíte na pahorku Erg Kala s výhledem na pustiny Merv. Později se ve městě zastavil Alexandr Veliký a přejmenoval ho na Marguš. Málokteré helénistické místo v regionu bylo tak důležité jako právě starověký Merv. Kalif Hárún ar-Rašíd známý z pohádek 1000 a 1 noci se rozhodl na několik let přestěhovat svou abbásovskou říši sem do oázy na řece Murgab. Zahrady, které zde vznikly inspirovaly i samotný Bagdád a město ležící na hlavních obchodních trasách se stalo pohádkově bohaté. Když se ho zmocnili Seldžuci, vybrali si ho za hlavní město a během jejich vlády se dokonce považuje Merv v polovině 11. století za největší město celého světa! Až do roku 1220 se zde žilo jako v bavlnce. Tehdy totiž přišel Toluj, syn Džinigischána, a nechal město utopit v krvi. Jatka, jaké Střední Asie ještě nezažila byly taková, že krev se nestíhala vsakovat do písku a vytvořila řeky. Lidé se vzdali, Mongolové, ale nepřestali a zabili téměř všechny. Říká se, že pád Mervu spustil události, které měly za následek přes milion lidských životů. Příběh Mervu skončil, přestože se zde ještě objevily i další národy, už nikdy nedosáhl piedestalu, na kterém se kdysi ocitl. Dnes je Merv světem fantastických vykopávek, které byste bez kvalitního průvodce měli jen za spousty kamení či hlíny.
Ašchabad je mramorová chiméra. Žádné takové místo jste na světě neviděli a ani nemáte šanci vidět, protože turkmenský Ašchabad je unikátem. Kdysi tu ležel pod pohořím Kopet Dag bez povšimnutí, protože karavany procházely kolem něj, ačkoli se pod carským vlivem na konci 19. století stal ruským, posádkovým městem, velká historie, jako v případě Mervu, se tu nepsala. V roce 1948 se pod ním zatřásla zem natolik, že téměř přestal existovat. Svůj zlatý věk začíná Ašchabad žít společně s prvním turkmenským prezidentem Turkmenbaši, který se rozhodl město přeměnit na svou výkladní skříň a místo svého vlastního kultu. Přibyly zde zlaté sochy prezidenta, objevují se mramorové náměstí, paneláky, mramor je hlavním stavebním kamenem a vznikají bizarní monumenty. Po jeho smrti se s architektonickými orgiemi neskončilo a současný prezident přidává nejen vlastní zlatou sochu, ale i monumenty, které vyrážejí dech. Mramorové ruské kolo v mramorem obalu? Mramorové památníky nezávislosti? Neutrality? Největší svatební salon z mramoru? Největší osmicípá hvězda světa? To vše, a ještě více zažijete přímo v Ašchabadu. Někdy, ale budete mít pocit, že zde chybí život a pokud ho chcete vidět, musíte jít do starých, sovětských částí města nebo na Ruský bazar. Ašchabad je držitelem Guinessova rekordu v počtu použitého mramoru na metr čtvereční a konaly se zde i velké Asijské hry, po kterých zde zůstal fantastický sportovní areál. Neskutečné místo!
Uzbecký Taškent není jen hlavním městem země, ale zároveň největším městem celé Střední Asie. V dobách Sovětského svazu byl čtvrtým největším městem celé sovětské mašinérie. Dějiny Taškentu sahají několik století dozadu, kdy tudy vedla jedna z částí Hedvábné cesty, ale mnoho památek na slavné doby nezůstaly, protože v roce 1966 velkou část Taškentu zničilo ničivé zemětřesení. Najdete zde přece jen historický areál Chóst Imom s Páteční mešitou či medresy Barakhon ze 16. století a unikátem bude nejstarší Korán světa v maličkém muzeu. Taškent dnes nese výraznou pečeť typického, moderního, sovětského města, protože po zemětřesení se začalo s jeho přestavbou podle nejnovějších ideálů. Lenina ve městě nahradila socha Matky s dítětem, tedy novorozenou nezávislost a Taškent se v 21. století ubírá moderním směrem, přestože stále levituje mezi starým a novým světem. Svézt se zde můžete i sovětským metrem, prvním ve Střední Asii, podívat se na sochu Timura Velkého a ovoce, ořechy nebo chléb nakoupíte na bazaru Corsa, největším v celém Uzbekistánu.
Tádžický Chudžand je zosobněním neobjeveného a exotického města Střední Asie. Historii zde psaly největší jména, a dokonce ho svého času založil Kýros Velký, později se zde zastavil Alexander a založil nejvýchodnější Alexandrii Eschaté. Chudžand znali Mongolové na svém tažení a dnes je unikátním místem neznámého Tádžikistánu. Leží přímo na březích řeky Syr Darya a před lety ho dokonce nazývali Leninabad, tedy Leninovo město. I Leninova socha dlouhá léta stála na hlavním náměstí, ale dnes se ukryla na periferii města. Chudžand zaujme ruinami své starověké pevnosti i muzeem tádžické historie. Nejlákavějším místem je bazar Pandžšanbe, kde budete atrakcí, protože turisty zde téměř vůbec nepotkáte. Exotické obličeje Tádžiků jsou jiné než Uzbeků či Kyrgyzů. Jsou to hrdí lidé, vyprávějící jazykem podobným perštině a zde se s nimi seznámíte. Z náměstí se zvedá Páteční mešita i mauzoleum Masal ad-Dína a tak si jako suvenýry odnesete i exotické fotografie.
