Poznávací zájezdy ve Skotsku

Skotsko - nadšení jsme byli všichni

Milí přátelé,
po dlouhé době jsme si našli čas na společnou rodinnou dovolenou, která měla být též odměnou pro nejmladšího syna za úspěšné vykonání přijímací zkoušky na osmileté gymnázium.
Chtěli jsme navštívit pěknou a zajímavou zemi, s milými lidmi, krásnou přírodou a obdivuhodnými památkami, která by neležela na opačném konci světa. Chtěli jsme cestovat s cestovní kanceláří, která poskytuje kvalitní služby, pořádá zájezdy s všestranným a obsáhlým programem a do zajímavých míst, a jejíž spolupracovníci jsou milí a ochotní. Volba destinace padla na Skotsko, protože tam se těšil náš nejmladší syn. Ve Skotsku jsme již jednou byli, a proto bylo jasné, že je to velmi dobrá volba. Jen počasí jsme se báli, ale řekli jsme si, že tato země nám stojí za zhlédnutí i v případném dešti. Déšť se nakonec vůbec nekonal, a o to bylo Skotsko ještě krásnější a malebnější.

Volba cestovní kanceláře padla na tu Vaši, a to nikoliv náhodou. Chtěli jsme cestoval s profesionály, od nichž můžeme čekat vše shora uvedené. Pomohly dřívější vynikající reference našich přátel, kteří už s Vaší cestovní kanceláří dříve někam vyrazili a byli velmi spojeni, a stejně tak i to, že manžel už s Vámi dříve cestoval do Iránu, kam žádná česká cestovní kancelář nepořádala žádný zájezd s takovým rozsahem poznání této zajímavé země, jako tomu bylo v případě Vaší cestovní kanceláře. A pokud byl manžel po návratu z Iránu velmi spojený, pak ze Skotska se vrátil nadšený. A nadšení jsme byli všichni. Že je Skotsko kouzelné, jsme věděli z dřívějška, a každý, kdo tam cestuje, snad víc (anebo by alespoň měl vědět), proč si vybral tuto okouzlující zemi.

Že je Vaše cestovní kancelář vynikající, to jsme také věděli a měli možnost si ověřit způsobem shora uvedeným. A proto jsme cestovali právě s ní, a nikoliv se žádnou z našich domácích českých cestovních kanceláří. A kvalita služeb poskytovaných mám od samého počátku Vašimi spolupracovníky až do našeho návratu domů předčila naše očekávání. Co nás však naprosto nadchlo, a co rozhodlo o tom, že příště budeme při plánování jakéhokoliv zájezdu či organizování jakékoliv společné dovolené preferovat vždy Vaši cestovní kancelář a její nadstandardní a vysoce kvalitní služby, byly odborné znalosti, ochota, vstřícnost a přátelskost obou našich průvodců po Skotsku – Martina Karniše a Petera Hliničana.

Je těžké najít u jiných cestovních kanceláří průvodce s takovými rozsáhlými odbornými a jazykovými znalostmi, jakými nesporně disponují oba jmenovaní kluci. Je výjimkou, když některý z průvodců jiných cestovních kanceláří má alespoň srovnatelné osobní zkušenosti z dlouhodobého pobytu v příslušné zemi, po které provází, jak tomu je u Martina a Petera. Je naprostou vzácností, když je průvodce nejen odborník, ale když je též přátelský, ochotný a obětavý. To Martin a Peter nesporně jsou. No a pokud dokáže být průvodce po celou dobu zájezdu veselý a stále v dobré náladě, a pokud takovouto duševní pohodu dokáže nenuceně a vlídně přenášet na všechny ostatní kolem sebe, jak tomu bylo v případě Martina a Petera, tak to je přímo zázrak. Martin a Peter jsou na slovo vzatí odborníci, nad jejichž znalostmi místních dějin, reálií i zvyků jsme chvílemi téměř žasli, a pro jejich nikdy a nikde nekončící přátelské a milé chování, pro jejich ochotu a vstřícnost, ale též moudrost a profesionalitu jsme si je hned od začátku oblíbili, a brzy poté jsme se s nimi velmi rádi skamarádili. Vaše cestovní kancelář má veliké štěstí, že má takovéto spolupracovníky. Važte si jich!My jsme měli veliké štěstí, že při našem pobytu ve Skotsku nás provázeli právě oba kluci, a velmi si ceníme toho, že jsme v nich našli nové kamarády. Vážíme si jich! A máme je rádi!. Kdyby po nás kdykoliv a kdokoliv požadoval nejstručnější možnou definici dokonalého průvodce, stačila by nám tři slova: „Martin a Peter“.

Další dovolenou budeme zcela jistě plánovat prostřednictvím Vaší cestovní kanceláře, a to nepochybně do míst, ve kterých alespoň jeden z těchto kluků provází, a vždy upřednostníme takový zájezd, u kterého bude možné zajistit, že jej bude provázet Martin nebo Peter.

Mějte se moc hezky

Věra, Josef, Jakub a Oliver Jansovi

Skotsko - každému vřele doporučujeme

Právě jsme se vrátili z týdenního pobytu ve Skotsku a chceme se touto cestou poděkovat zejména našemu průvodci Martinovi Karnišovi, i díky kterému máme ty nejkrásnější zážitky. Ve Skotsku jsme byli poprvé, ale každému vřele doporučujeme navštívit tuto krásnou zemi. Měli jsme štěstí na krásné počasí, celý týden nám svítilo slunc,e a to celé bylo umocněno obětavým a trpělivým přístupem našeho průvodce Martina. Organizaci výletu zvládl skvěle. Díky němu jsme měli možnost vidět ty nejkrásnější místa, dozvědět se hodně o zemi. Díky patří i druhému řidiči Máriovi, který nás spolu s Martinem bezpečně a plynule přepravoval auty napříč Skotskem.

Luděk

Skotsko - byl to jeden povedený poznávací zájezd

Už je týden, co jsme se malá skupinka osmi nadšenců vrátili ze Skotska. Stihla jsem strávit dojmy a podívat se s rodinou na fotografie, tak i pár slov – zpětnou vazbu – pro Vás. Překvapilo mě na letišti, že nás je tak málo, o to lépe to celé dopadlo. Skutečně mohu s radostí konstatovat, že kdybyste nás vybírali, lépe nevyberete. Strávili jsme vlastně celých 8 dní spolu, i když jsme měli rozchod v Edinburghu, většinou jsme se zdržovali spolu. Jak se říká, sedli jsme si. Určitě na tom má velkou zásluhu Mirka Badinská, která se o nás vzorově starala, nad rámec programu nás seznámila se zajímavostmi, stihla upozornit i za jízdy na věci hodné pohledu z auta, dělala „foto pauzy“ na skutečně pěkných místech. Speciálně jí patří díky za bezpečnou jízdu; klobouk dolů – jízda na opačné straně, odpovědnost za 8 spolujezdců, přitom mluvit o zemi a jejích zajímavostech a zároveň řídit "minibus" - to opravdu mluví samo za sebe. Byl to jeden povedený poznávací zájezd doslova komorní, nic nám nevadilo, ani chladné a větrné počasí, mlha, kterou znenadání vystřídaly sluneční paprsky, tehdy jsme se těšili jako malé děti a cvakali fotoaparáty; stali jsme se příznivci "skotských košťat", narcisů, jehňat a chlupatých krav; každý večer jsme si dali společnou obědovečeri, zdokumentovali jídla, testovali skotskou kuchyni; během jízdy autem jsme stmelili naše vztahy, až se nám nechtělo na letišti rozejít. Jednoznačně tento zájezd mohu doporučit, viděli a zažili jsme vše deklarované v katalogu, i mnohem více. Ještě jednou děkuji a přeji SNU úspěšný rok a mnoho spokojených klientů! S pozdravem Miloslava Zelmanová

Skotsko a Norsko - jsme moc spokojeni

Dobrý den, vrátili jsme se ze zájezdu do Skotska a Norska s CK SEN a rádi bychom poděkovali za průběh cesty a množství zážitků. Veronika byla skvělou řidičkou i průvodkyní v jedné osobě. Díky ní nám nic neuteklo a obě země jsme si užili na plno. Nutno zmínit mnoho gastronomických míst, kde jsme se skvěle najedli a pobavili. Ubytování bylo taky na vysoké úrovni, no jsme moc spokojeni, již nyní uvažujeme o zájezdu na Island. Mnoho úspěchů přejí Brejchovi.

Skotsko, Norsko - jsme nadšeni a děkujeme za nezapomenutelné zážitky

Milý SEN, včera jsme se vrátili ze zájezdu Skotsko – Norsko. Mělo to dva zcela odlišné "poločasy" a naštěstí oba byly skvělé. Skotsko, které je hlavně o příbězích zasazených do úžasných kulis měnící se přírody, v mikrobusech, kde jsme se střídali v sezení, vytvořili Martin Karniš a Petr Hliničan úžasnou rodinnou atmosféru, s humorem a nepřetržitou diskusí o historii, zvířatech, rostlinách a současném životě. Poznávání Skotska očima Martina a Petra na nás hluboce zapůsobilo a měli jsme pocit, jako by nás touto kouzelnou krajinou provázeli velmi blízcí a dobří přátelé. Norsko bylo o divoké kráse přírody a autobuse lidí, ve kterém Jozef Zelizňák s milou asistencí Máji Cútové, velmi fundovaně, vtipně a strukturovaně prezentovali všechno to, co nás mohlo zajímat o této krásné zemi. Profesionalita, ochota a znalosti průvodců, úroveň ubytování, překonávalo naše očekávání. Komu by to nestačilo, toho museli okouzlit bonusy navíc ve formě atraktivních lokalit navíc publikovaného zájezdu. Suma sumárum, jsme nadšeni a děkujeme za nezapomenutelné zážitky. Michal a Eva

Norsko, Lofoty - naprosto uchvácení a nadšení

Absolvovali jsme s manželem poznávací cestu do Norska, Lofot a Ruska. Jako milovníci přírody jsme se vrátili naprosto uchvácení a nadšení severskou krajinou. Lofoty jsou nádherné a v Murmansku se cítí člověk tak nějak exoticky. Opravdu výtečný, dobře připravený zájezd s bezvadnou průvodkyní Dankou Snovákovou. Ta je na severu Evropy jako doma a ví snad úplně vše, co by člověka mohlo napadnout. Za polárním kruhem má už i své přátele, takže jsme se cítili jako doma. Děkujeme a budeme se těšit na další cestu s vámi. Alžběta a Vojtěch Jandovi

Lofoty, Norsko, Rusko - Užili jsme si to, děkujeme

Dobrý den, naším snem bylo vidět Nordkapp, a tak jsme rádi, že jsme si náš sen splnili právě s ck sen. Nacestovali jsme již mnoho, ale daleký sever nás už dlouho lákal. Půlnoční slunce je zážitkem na celý život. My si něco takového nedokážeme ani představit. Lofoty ukrývají mnoho krásných vesniček, a díky průvodci Robertovi, jsme je prozkoumali velmi detailně a setkali se s místními lidmi. Velkým zážitkem pro nás byl i samotný přejezd norsko-ruské hranice, třeba zažít ten neskutečný kontrast na vlastní kůži. Fajn parta, skvělý průvodce, obrovský krabi a spousta vodky. Užili jsme si to, děkujeme. Jindra a Vašek Novotní

Norsko polární záře – splnění jednoho životního snu

Fascinace polární září a moje touha vidět to nebeské divadlo na vlastní oči nezadržitelně rostla rok od roku stále více. Najednou se však na stránce CK SEN objevil zájezd pro mne časově nenáročný. Na dalekém severu v krásném Tromso jsem se setkala se zimou jako z pohádky, příjemně svěží, půvabně sněhobílou, okouzlující romantickou. Nedotčenou přírodu arktických fjordů, kde vesnice sestává jen z několika dřevěných domků, zkrášleno vánoční výzdobou, kterou byla velká bílá hvězda v oknech. Tak jednoduché, a tak hezké! A tam, uprostřed ničeho, náš guide z piknikového stolu při cestě smetl 20 cm sněhu, aby nám tam nabídl horkou čokoládu po návštěvě nejvzdálenějšího ostrůvku Sommarøy. Další den Husky safari v drsné ale podmanivé horské krajině, daleko od města, to nekonečné ticho narušoval jen štěkot a vytí štíhlých husky psů. Ti už v postroji, nastoupení v spřežení, nedočkavě čekali na nás, turisty, zachumlaných v teplých kombinézách a usazených na saních, aby se mohli proběhnout tundrou a ukázat nám nejen tu krásu kolem, ale i svou sílu, vůli, přátelskost a radost z pohybu a spokojenost z výkonu. Našemu sáňkování se soby přihlížely pouze hvězdy a měsíc. Tma, ticho, a jen kroky huňatých sobů vedle našich saní, to je ta správná chvíle vypnout, ponořit se do svých myšlenek a pocitů, nechat se unášet kouzlem arktické noci. Ale na vrcholu této laviny zážitků stojí, jak jinak, samotná polární záře Aurora borealis. Ukáže se nám? Jaká bude? Jak dlouho? Kdy? A bude vůbec? Napětí rostlo, dokud někdo zvenku nezavolá: Záře! Vyběhneme, stavíme foťáky na trojnožku, radujeme se. Že to vyšlo, že to čekání za to stálo! A o pár hodin později, když už všichni přestali věřit v další Aurora, tehdy se obloha z ničeho nic přenádherně rozzářila a roztancovala a pod ní zavládlo spontánní vzrušení, nefalšované emoce, štěstí hluboko v duši ... A pro mě – splnění jednoho životního snu.
Když si k těmto úžasným a nevšedním zážitkům připočtu ubytování ve výborně situovaném hotelu, odkud bylo vše na skok a ty nejlepší snídaně na světě, přirozeně milých a vstřícných Norů a naši nápomocnou, ochotnou průvodkyni Danku, tak se z této cesty stal jeden z mých nejlepších SEN zájezdů, plný ohromné energie a asi ten nejintenzivnější ze všech! Děkuji za to, že jsem mohla zažít tuto zimní pohádku, která se stala skutečností. Danko, děkuji za to, že si sdílela se mnou to jedinečné nadšení z neopakovatelné atmosféry zářící noční oblohy. Nikolko, děkuji za všechny informace a rady před cestou, za Vaši podporu, trpělivost a super servis z base campu. Eleonor Kochová

Krásnoá dovolená, úžasná destinace

Zdravím Vás!

Chtěl bych Vám poděkovat za krásnou dovolenou, úžasná destinace, navíc jsme měli velké štěstí na delegátku Lucii, která nám vyšla ve všem vstříc , vždy ochotná, milá, vtipná , skvělá řidička.
Za celou rodinu děkuji Vrba Zbyněk

Průvodkyně byly osobami na svém místě

Absolvovali jsme poznávací zájezd Island + Norsko 30.7. -11.8.2023. Chtěli bychom se pochvalně vyjádřit k úrovni průvodkyň Island - Lenka, Norsko - Katarína LACKOVÁ. Obě děvčata nám výrazně zpříjemnila pobyt svými znalostmi, organizačními schopnostmi a milým vystupováním. Průvodkyně byly opravdu osobami na svém místě. Šárka + Alexej Nováčkovi.

Norsko – zlatý trojúhelník - výborně zorganizovaná cesta obsahující vše

Měsíc po návratu ze zájezdu jsme si dostatečně uvědomili, co všechno jsme zažili a viděli na dalším úžasném zájezdu s vámi. Tentokrát to bylo zelené Norsko , s výjimečnými přírodními úkazy a nádhernými scenériemi - vodopády, zelené hory se zasněženými vrcholky, nesčetné fjordy, malebné údolí. Toto vše bylo okořeněné perfektně organizovanou prací průvodců - postupně jsme si užili společnost dvou (Jozef Zelizňák, Maťa Čameková), oba plynule komunikovali skandinávskými jazyky.
Bylo vidět, že tuto zemi znají jako své boty, protože zde žili, studovali či pracovali. Člověk měl pocit, že do Skandinávie patří, že jsou zde opravdu doma. Dostali jsme informace, jaké žádný bedeker nenabízí. Kromě toho nám SEN připravil několik překvapení oproti původnímu plánu. V Oslo jsme bydleli na hlavní a zároveň nejdražší ulici města, přímo v centru bez příplatku. Nejemotivnějším ubytováním byl osamocený horský hotel daleko od civilizace s překrásným panoramatickým výhledem. Probouzet se s výhledem přímo z postele na sluncem zalité údolí bylo opravdu příjemným zážitkem. K tomu vodopád hned za okny hotelu. Celkově jsme absorbovali obrovské množství zajímavých informací, kterými nás zásobovali naši průvodci při přesunech autobusem, jako i při dalších neformálních rozhovorech u večerního pivečka během bílých nocí. Shrnuto a podtrženo: Výborně zorganizovaná cesta obsahující vše, co má správná dovolená obsahovat. Děkujeme.
Soňa a Dan

Norsko - zlatý trojúhelník - skutečnost předčila naše očekávání

Pane řediteli, nedávno jsme se vrátili ze zájezdu Norsko zlatý trojúhelník. Přestože jsme slyšeli samou chválu o tomto zájezdu, skutečnost předčila naše očekávání. Norsko je krásná země a stojí za to ji poznat. Avšak co bylo nejdůležitější, měli jsme vedoucí Majku Cutovou, která byla přidanou hodnotou a která způsobila, že jsme si zemi přímo zamilovali. Majka skvěle zná Skandinávii a co je velmi důležité, umí to i předat dalším lidem. Umí poutavě vyprávět, ale zná také míru, aby posluchače neunavila. A co je velmi důležité, je milá, veselá, člověk si ji musí oblíbit. Takže, děkujeme jí a vaší agentuře za možnost prožít nezapomenutelné chvíle.
Ružena a Anna

Norsko – Zlatý trojúhelník, se zájezdem jsem nadmíru spokojená, děkuji

Ráda bych projevila nadšení ze zájezdu Norsko – zlatý trojúhelník, vrchovatě naplnil moje očekávání. Smysluplně sestavená trasa poskytla kopu zážitků jako hory, skály, fjordy, vodopády, ledovce, jezera, pobřeží Atlantského oceánu, maják, cesta Trollů, nejdelší tunel nebo nejvyšší dřevěná budova světa. Ubytování v Oslu a Bergenu bylo v hotelech v samém centru města, takže muzea, galerie, parky a jiné památky byly hned pohodlně dostupné, nocovali jsme ale i v horských hotelech Stalheim a Videseter, na dechberoucí scenérie překrásných údolí opravdu nezapomenu. Velkou zásluhu na vydařeném zájezdu má skvělá průvodkyně Zuzka, která profesionálně zabezpečovala průběh zájezdu a poutavou formou poskytovala o Norsku množství informací. Můj obdiv má aj norský řidič autobusu Odd Martin, který bravurně zvládal úzké a strmé cesty na skalách a fjordech. Se zájezdem jsem nadmíru spokojená, děkuji. Katka Sárkányová

Island, Norsko - výborně zorganizovaná cesta

Měsíc po návratu ze zájezdu jsme si konečně uvědomili, co všechno jsme zažili a viděli na dalším úžasném zájezdu s CK SEN. Tentokrát to byly 2 skandinávské země v celé své kráse – sopečný-ledový Island a zelené Norsko – s výjimečnými přírodními úkazy a nádhernými scenériemi – gejzíry, vodopády, měsíční krajinou, zelenými horami se zasněženými vrcholky, nesčetné fjordy, malebné údolí... Toto vše bylo okořeněné perfektní organizovanou prací průvodců – postupně jsme si užili společnost tří (Jozefa Zelizňáka, Marti Čamekové a Máji Cútové), z nichž všichni plynule komunikovali skandinávskými jazyky. Bylo vidět, že tyto země (a nejen země, ale i místní obyvatelstvo) znají dokonale jako své vlastní boty, protože zde žili, studovali či pracovali. Kromě toho nám SEN připravil několik překvapení oproti původnímu plánu. Hned v Reykjavíku to byl luxusní 4* hotel namísto 2*, který byl uváděn v pokynech k zájezdu. V Oslu jsme bydleli na hlavní a zároveň nejdražší ulici města, přímo v centru bez příplatku. Nejemotivnější ubytováním byl osamocený horský hotel daleko od civilizace s překrásným panoramatickým výhledem. Probouzet se s výhledem (přímo z postele) na sluncem zalité údolí, byl opravdu příjemný zážitek. K tomu šumící vodopád hned za okny hotelu. Dalším překvapením byl výlet "nad rámec" na ledovec na Islandu obrovskými terénními auty s možností jízdy na sněžných skútrech. Celkově jsme absorbovali obrovské množství zajímavých informací, kterými nás zásobovali naši průvodci při přesunech autobusem jakož i při dalších neformálních rozhovorech při večerním pivečku během bílých nocí. Shrnuto a podtrženo: výborně zorganizovaná cesta obsahující vše, co má správná dovolená obsahovat. SEN, děkujeme! Soňa a Dan

Island, Norsko - celému kolektivu SEN velké DĚKUJI!

Absolvovali jsme s manželem zájezd Island, Norsko. Byl to náš první zájezd s CK SEN. Přiletěli jsme do Reykjavíku, kde nás čekal průvodce Robert Taraba. Po podrobném obeznámení se skutečnostmi, které by mohly nás Čechy zaskočit na Islandu, jsme se přesunuli autobusem do Reykjavíku, hlavního města ostrova, který symbolizuje oheň, voda a led. Island jako země je drsný, ale krásný ostrov. My s manželem jsme byli nadšení z jízdy na skútrech po ledovci. Zajímavá byla plavba za velrybami, trek v Duhových horách a koupání v Modré Laguně. Všechny přesuny nám zpříjemňoval Robert svými zajímavými, vtipnými komentáři a příhodami. Dokázal si v nabitém programu vše zorganizovat a přizpůsobit nejen nám turistům, ale hlavně i počasí! Na šestý den jsme odletěli do Norska do města Bergen. Norsko je země jiná než Island. Jiní lidé, jiná příroda a samozřejmě i zážitky. Je to země fjordů a padající vody. Nespočet malých i velkých vodopádů, plavba po fjordech, Trolí cesta, nejdelší silniční tunel na světě (24,5 km), noc v horské chatě v posteli s baldachýnem. Ke všem těmto zážitkům, kulturní vložka od Roba, dramatický přednes díla Henrika Ibsena – Peer Gynt, kterým nás všechny dostal… Při psaní těchto řádků se mi evokují zážitky, vzpomínky, emoce, které jsme zažili. Robert svým maximálním profesionálním a zároveň milým, vtipným přístupem k nám, turistům si získal obdiv všech účastníků zájezdu. Pomyslnou laťku úrovně průvodce nastavil velmi vysoko. Třeba ale zmínit i celý SEN team, který zájezd zorganizoval ze základny a byl k dispozici v případě problémů v Praze. Ještě jednou vyslovuji celému kolektivu velké DĚKUJI! Iveta a Jarda Juříkovi.

Island, Norsko - zájezd předčil naše očekávání

Vážený pane řediteli,

Nedávno jsme se vrátili ze zájezdu Island - Norsko. Přestože jsme slyšeli samé chvály
o tomto zájezdu, skutečnost předčila naše očekávání. Obě země jsou úžasné a stojí za
to je poznávat. Avšak co bylo nejdůležitější - měli jsme vedoucí Majku Cútovou, která
byla přidanou hodnotou, a která způsobila, že jsme si obě země přímo zamilovali.
Majka skvěle zná Skandinávii a co je velmi důležité, ví to i předat dalším lidem. Umí
poutavě vyprávět, ale zná i míru, aby posluchače neunavila. A co je velmi důležité, je milá, veselá, člověk si ji musí oblíbit. Takže, děkujeme jí a Vaší agentuře za možnost prožít nezapomenutelné chvíle.

Růžena Sotníková a Anka Kováčová

Island, Norsko řadíme mezi naše top cestovatelské zážitky

Absolvovali jsme prázdniny ve znamení severu. Před cestou do Norska a na Island jsme si nějak nemohli představit, že letní prázdniny strávíme ve větrovkách. Ale SEN ani nyní nezklamal. Perfektní program, stoprocentní průvodce Martin, příjemné počasí. Co víc si přát? Zážitky z této země předčily všechny moje očekávání. Neuvěřitelně krásná příroda a neskutečně přátelští lidé. V ulicích na každém rohu je cítit pohoda, Norové nikam nespěchají. Jsou pověstní svojí důvěrou, cizincům rádi pomůžou a pyšní se svojí zemí. Plnými doušky jsme si vychutnávali ty nejkrásnější místa a popravdě hlavně rybí speciality. Tento zájezd řadíme mezi naše top cestovatelské zážitky a doufáme, že se tam ještě někdy podíváme. Doporučujeme! Anna

Island, Norsko - viděli jsme všechno, ale zažili jsme daleko víc

Toto léto jsme si splnili jeden z našich dávných snů – byli jsme na úžasném zájezdu Island – Norsko. Dvě rozdílné země, ale obě fascinující. Na vlastní oči jsme chtěli vidět islandské stříkající gejzíry, bublající geotermální prameny, sopečný kráter, topící se ledovce a hluboké norské fjordy s nespočtem vodopádů. Stalo se a viděli jsme všechno, ale zažili jsme daleko víc. Navíc jsme na jeepech jezdili po ledovcích a ti odvážnější pokračovali i na sněžných skútrech. Díky bílým nocím jsme absolvovali půlnoční vyhlídku na Bergen s focením západu slunce. Ubytování v kvalitních hotelech v centrech navštívených míst nám umožnilo poznat i pohodové Skandinávce a jejich užívání si léta během bílých nocí. Naši průvodci nám díky své jazykové vybavenosti zprostředkovali i příjemné konverzace s domácími. Dozvěděli jsme se zajímavosti o jejich životě, práci a zájmech. A také to, že nejčastěji jedí pizzu a víkendovou opilost volají "helge filla". Jsou to neuvěřitelně hrdí patrioti, kteří zdobí své domy národními vlajkami. Na cestování horami a fjordy protkanou krajinou využívají množství tunelů, trajektů a lodní MHD. Samozřejmě, že všechno jsme si užili i my. Nyní už jen vzpomínáme a těšíme se na další zájezd s úžasnými SNY. Spokojení manželé Javorovi

Za tajemstvím skotské Vysočiny

Je fascinující na vlastní oči vidět a sledovat skotskou Vysočinu. Brzy můžeme říci, že jsme ji viděli celou, protože už jsme ve městě Inverness, hlavním městě tohoto kouzelného regionu a obešli jsme ji celou po jejím obvodu. Krásně se měnila, zpočátku rostla do zasněžených pahorků nad údolím Glencoe a při Ben Nevisu, pak se roztáhla na nehostinnou krajinu posetou jezery v oblasti Sunderlandu a nakonec na severu země končila obrovskými, skalnatými útesy padajícími do Severního moře. Zde na východní straně jsou pahorky mírnější, stále více se zde objevují malé vesničky či městečka a jediné co je stejné jsou pastviny s křiklavě zelenou trávou a pasoucími se ovcemi. Mezi skalnatými útesy jsme prohledali jeskyni Smoo a nadechli se její atmosféry, kterou ohlušuje padající voda z fotogenického vodopádu. V naší oblíbené hospodě jsme si počkali na steaky, lososa nebo Pintu – místní pivo a následně jsme se kochali pohledy na nekonečné moře ze kterého se nakonec vynořily tajemné ostrovy jménem Orkeneje. Často jsou zahalené v oblacích či mlze, ale před námi se předváděli jako by tušili, že jsme se u nich ocitli. Hleděli jsme na ně i z nejsevernějšího bodu pevninské Británie jménem Dunnet Head. Maják se stal symbolem tohoto místa a ožívají v něm romantické představy samoty obklopené tichem, útesy a létajícími ptáky. Přišli jsme až na pomyslný konec světa na známé místo jménem John O'Groats odkud je to na Severní Pól už jen 3500 kilometrů a do Londýna téměř 1100 kilometrů. Dále se prostě už jít nedá. Cesta Vysočinou nás zavedla na místo, které na první pohled ani není skotské, protože jsme se ocitly pod zámkem Dunrobin, ve kterém se mísí skotské a francouzské vlivy. Dodnes patří aristokratické rodině Sutherland a zámek je jakoby jejich rodinnou kronikou. Nejen on, ale i přilehlé muzeum plné vycpaných zvířat, které si klan přivezl z Afriky či Indie, kde se účastnil luxusních lovu. Je zvláštní vidět tolik trofejí na tak malém kousku, ale i to je historie koloniální Velké Británie. Odpoledne na nás čekalo jedno z nejznámějších míst celého Skotska. Vydali jsme se totiž hledat mystickou Nessie až k břehům jezera Loch Ness. Její příběh fascinuje svět již od roku 1933, kdy se spustila vlna zaručených svědectví, přestože už v kronikách ze 6.století se objevuje něco tajemného, co strašilo lidí a ti se jezera báli. Výmysl? Dobře naplánovaný tah? Pravda? Každá verze má nějaké pro a proti, ale jak ukázal čas, mnohé se později stali podvrhem jako snad nejznámější fotky Nessie, jak příšeru domácí familiárně přezdívají. Hledali jsme ji v městečku Drumnadrochit, kde jsme nahlédli do jejího muzea, a nakonec jsme sešli až k břehům k pevnosti hradu Urquhart. Pohledy každý pročesával hladinu jezera, ale nikomu se ji nepodařilo spatřit. Možná příště. Člověk nikdy neví. Zdravíme z Inverness a zítra na nás čeká několik bonbónků, protože se jdeme podívat, jak se vyrábí slavná skotský whisky. 

Ta pravá Deanstonka

"Kdo navštívil Skotsko a nebyl v pravé skotské palírně jakoby tu ani nebyl.", zazněla slova užaslého SEN klienta, když jsme vycházeli ze soukromé prohlídky Deanston Distillery. V celé zemi se nachází přes 120 palíren skotské whisky a my jsme vybrali jednu z nejlepších. Procesem zpracování, typem surovin a v neposlední řadě svou historií se vám návštěva právě této bývalé fabriky bavlny jistě zapíše do paměti. Prohlídka výroby se koná každou hodinu pro veřejnost, my jsme měli ale zařízenou soukromou prohlídku! Lokální průvodce Stuart nám tak během skoro dvouhodinové procházky po nejtajnějších zákoutích palírny, s jeho přirozeným entuziasmem, ukázal a detailně, krok po kroku, vysvětlil výrobu jejich kvalitní skotské whisky. Ječmenem od lokálního farmáře, vodou z řeky Leith, tekoucí podél samotné palírny, a kvasinkami produkuje Deanston Distillery ročně desítky milionů litrů single malt whisky, z nichž 20% produkce skladuje v 45000 barelech dubového dřeva pocházejících zejména z Kentucky ve Spojených Státech. Zbývajících 80 % putuje do dalších palíren, kde tuto kvalitní whisky prodávají do dalších palíren, vyrábějících míchanou whisky. Při návštěvě hlavní místnosti s uskladněnými sudy jsme si poklepali i na autogramy podepsané sudy. Právě na tomto místě se totiž natáčel film Kena Loache z roku 2012 - Andělský podíl. Proč andělský podíl? Část alkoholu se v sudech při ideální teplotě a vlhkosti vypařuje – říká se, že to pijí právě andělé, kteří tato místa poctivě, noc či den, chrání. Třešničkou na dortu je luxusní degustace.

Hledání Nessie

Byl příjemný podvečer a my se právě dostavili do malého a rušného městečka ve skotské vysočině, zvaného Inverness. Hodili jsme věci na hotel a šli na průzkum nedalekého hradu Urquhart. Ten se pyšní nad jezerem Loch Ness. Opředený legendami o prehistorickém živočichovi, který tam prý žije už od piktského osídlení. Hrad nikdy nedobili Vikingové a hrad se tak stal významným opevněním a vstupní branou do skotské vysočiny. Nessie se tu prý vyskytla už ve středověku. Potom o ní zmínky zase utichají, až do roku 1933, kdy se tu postavila cesta. Tady už nacházíme první fotky – lovci příšer ji nazývají Nessie. Něco dalšího se objevuje v polovině 20tých let a potom zase utichá. Není se čemu divit, tak starý tvor potřebuje i odpočinek. A nebo musí migrovat, na hradě jsme ale zažili krásný podvečer, který zakončila fajnová večeře s ochutnávkou whisky a místního piva v restauraci U Fidlikanta.

Skye, Glenfinman a alchymie výroby whisky

Žádný okruh Skotskem by nebyl kompletní bez návštěvy alespoň jednoho z množství ostrovů, a proto nás dnes čeká ostrov draků, největší ostrov Hebrid. Vyrazili jsme z Fort Williamu na ostrov Skye (Sky) a cestou jsme museli opět zastavit u Eilean Donan Castle, protože jsme si to prostě nemohli nechat ujít. Na celý den jsme si naplánovali ostrov Skye a jeho zážitky. Prošli jsme kontroverzním mostem Skye Bridge, naše druhá zastávka byla jižní část ostrovu a barokní zámeček Armadale nebo tedy jeho ruina umístěna v příjemné zahradě silného klanu MacDonaldovců. Podívali jsme se jak vypadá, navštívili muzeum, které vyhrálo cenu za nejlepší muzeum klanů ve Skotsku. Ostrov Skye patří k největším a rozhodně patří mezi nejznámější. Země narostla do výšky díky pohoří Cuillin, provázely nás krásné výhledy na okolní menší ostrůvky. Hlavní město ostrova Portree je malé městečko, kde jsme naplnili naše žaludky a vyrazili směr jih, abychom se s přehledem stihli nalodit na trajekt zpět na skotskou pevninu. Plavba skotským trajektem, takový zážitek jsme si nemohli nechat přece ujít, počasí přálo, dokonce přestalo i foukat, přibližující se země ozdobena pár domky, tak působil Mallaig, kde jsme přistáli. Pokračovali jsme k památníku Glenfinman, který vzdává úctu všem padlým vojákům z poslední velké bitvy u Cullodenu v r.1746. Další ráno jsme vyrazili směr hlavní město, ještě předtím jsme si během cesty napříč Skotskem jednoduše nemohli odpustit návštěvu tradiční skotské palírny, kde se vyrábí unikátní skotská whisky a zastavili jsme se v Dalwhinnie distillery, v nejchladnější položené palírně ve Skotsku, kde jsme si prošli celý proces. Skotská whisky, to není jen nápoj, ale také spleť striktních a důležitých pravidel, které jsou třeba dodržet, abychom stále mohli hovořit o skotské whisky. Ta musí být podle zákona vypálena jen tady ve Skotsku, musí zde dozrávat a také se do ní musí dávat jen a jen skotská voda. Mezi nejcennější patří whisky single malt, nebo tedy whisky vyrobená z ječmene bez dalších přídavků. Single malt whisky je unikátní pro každou palírnu, protože každá má vlastní vodu, půdu, sudy, vzduch, a tedy každý detail, který nakonec ovlivní výslednou chuť. Single malt ve své chuti obsáhne esenci regionu, ve kterém vznikala, a i právě proto je jedinečná. Na západním pobřeží Skotska, kde jsou známé whisky regiony Islay či Jura, má whisky drsnější chuť větru dobarvení solí roztříštěnou z mořského příboje omývající zemi, ale na východě má whisky zase ovocnější či pepřovou chuť. Ječmen je třeba nechat naklíčit, aby pustil enzymy, které potřebuje, následně se vysuší šokem, rozemele na prášek a zavře se do nádoby s tisíci litrů vody. Voda je při whisky extrémně důležitá a říká se, že ta nejlepší by měla protékat přes vřesoviště, březové kořeny a rašelinu. Teprve tehdy dostane whisky chuť, jakou si zaslouží. Zlatou tečkou je ochutnávka této živé vody. Pít originální, single malt whisky přímo v palírně je nepopsatelným zážitkem. 

Příběhy Edinburghu a hranice Římské říše

Závěr naší skotské cesty se nese v podobě několika pomyslných třešniček na dortu. Skotsko nemá jen jednu, to ne, je jich tu opravdu víc. Tou nejkrásnější je bez jakýchkoliv pochyb Edinburgh. Edinbra, jak řeknou domácí, Vás za pár minut dokáže přesvědčit, že jste se ocitli v nejkrásnějším městě Evropy. Krása nelze měřit, a přestože nemá starověké památky Říma, línou pohodu Lisabonu či paláce Petrohradu, Edinburgh v sobě dokonale drží středověkou duši města, kde se tvořily dějiny. Opravdu stačí pár pohledů na staré město, pár nádechů atmosféry či jedno posezení v pubu a hlavou se víří myšlenky, že tu člověk není jen poprvé, ale musí se vrátit. Mnozí z naší party potvrdí totéž. Edinburgh si Vás získá, tak jako nás. Přelezli jsme společně slavný Edinburským hrad s nádhernými pohledy na okolí starého města. Na vlastní oči jsme viděli skotské korunovační klenoty s legendárním kamenem osudu. Stáli jsme jen metr od nich a byly téměř pro nás. Obě mají v sobě zajímavé příběhy. O klenotech se myslelo, že jsou nadobro ztraceny, když je v 19.století našel Walter Scott zapečetěné v truhlici od roku 1707, kdy se Skotové s Angličany dohodli na vytvoření Velké Británie. Kámen osudu by na první pohled působil jako obyčejný kámen, jakých člověk viděl stovky či tisíce. Má však v sobě příběh a ten z něj dělá něco víc. Stál při korunovaci všech skotský a následně i anglických či britských králů. I Alžběta II. při té své na něm seděla, ale dnes se vrátil do Skotska, kam patřil. Edinburgh je plný příběhů a my je pomaličku odhalujeme. Vydali jsme se Královskou mílí až na její konec a po cestě sbírali pozoruhodné památky od středověkých domů přes parlament, bývalou burzu, středověké muzeum či katedrálu St.Gilles, kde jsme vyhmátli akorát koncert chorálu, a nakonec jen pro nás otevřeli slavnou Thistle Chapel, kterou jsme měli sami pro sebe. U paláce Holyrood, kde dodnes každý týden přichází britská královna jsme nevěřili svým očím, proč si domácí postavili tak ultramoderní parlament. Rozprchli jsme se do města a vymetali muzea, obchody, suvenýry či puby. Dnes jsme se vydali na jih až ke Skotsko anglickým hranicím, ale nejen tam, nakonec jsme je i protly a na několik hodin jsme se ocitli v Anglii. Ve Skotsku jsme si ještě vychutnali ruiny krásného kláštera Jedburgh, který je tak opuštěný, že jím procházejí jen sluneční paprsky, které nás dnes ve Skotsku provázely. Ponořily jsme se do světa Římanů, kdybychom to chtěli říci v jejich jazyce, tak jsme po několika dnech opustili starověkou, barbarskou Kaledonii a konečně jsme dosáhli hranice Římské říše v podobě hradby Limes Romanus, která nese latinský název Vallum Aelium nebo pokud chceme Hadriánův Val. Jak kamenný had se plazí anglickou krajinou od západu na východ a odděloval světy římského impéria a kmeny Galů a Piktů žijících na severu. Objevili jsme nejkrásnější tábor na celé 117kilometrové délce zdi na starověkém místě zvaném Vercovicium. Už víme, jak se žilo v táboře, ale nejen to, víme, kolik válečníků tvořilo obávanou římskou legii, kolik lidí bylo třeba na kohortu a Century, no i to kolik legii se během Římského období v provincii Británie nacházelo. Už samotný Claudius ji připojil k impériu a zůstala tam až do začátku 5. století. Příběhy Římanů by se daly vyprávět hodiny a člověka by nepřestal jejich nádherný svět fascinovat. Po návratu do Skotska jsme v Edinburghu vylezli na pahorek Calton Hill s nejkrásnějším pohledem na hlavní město, a nakonec jsme si šli vychutnat tradiční Edinburský sendvič zvaný Oink, kde hraje nejdůležitější roli lahodné vepřové maso. Piggy burger, jak ho někdy nazývají, patří k nejoblíbenějšímu streetfoodu ve městě a co se hodí nejvíce po takovém jídlo? Skotské pivo! Nepili jsme ho jen tak leckde, ale rovnou v nejstarším baru celého Edinburghu! Pěkná tečka, co říkáte?

Geiranger

Jedenáct serpentin Orlí cesty nás přivedlo k nejkrásnějšímu fjordu v celé zemi. Slunce vyhouplo zpoza oblaku a voda Geirangerfjordu se zbarvila na dokonale modrou. V blízkosti břehu tiše kotví obrovská výletní loď, která působí z vyhlídky nad fjordem jako bílá plastová lodička ve vaně. Ve vesnici voní wafle z dřevěného stánku v přístavu. Dojídáme poslední sousto a s prsty trochu lepkavými od moučkového cukru podáváme kontrolorovi na naší loďce lístky. Stovky metrů vysoké skály se strmě tyčí z klidné hladiny. Těžko uvěřit, že dno je dalších 360 metrů pod námi. Roztátý sníh z hor napájí Sedm sester, Nápadníka i Nevěstin závoj vodou, a tak se nám vodopády ukazují v plné kráse. Roztroušené farmičky na strmých svazích se občas ozvou kozím bekáním, zatímco se snažíme uvěřit, že takoví dobrodruzi zde žijí se svým statkem ještě v dnešní době.

Bergen

Dřevěné čluny a lodě se zlehka pohupují na klidné hladině. Kráčíme mezi stánky a čichové buňky nám lechtají nejlahodnější druhy ryb a mořských plodů. Občas ucítíme i pikantnější či vyuzenou vůni sobí nebo losí klobásy. Centrum Bergenu si nás získává neopakovatelnou atmosférou. Kromě všemožných vůní v ní cítíme jakousi venkovskou jednoduchost a upřímnost v prostředí města zasazeném mezi sedmi horami. Nábřeží lemují nejznámější dřevěné domky v Evropě, hrající odstíny žluté, zelené a červené. Bývalé působiště německé hanzy je nejzachovalejším komplexem svého druhu. Vcházíme dovnitř a veselý ruch města ustává. Motáme se mezi kavárnami a uměleckými dílnami, vycházíme na pavlače a sledujeme dění shora. A nakonec ještě z větší výše, po tom, jak se vyvezeme lanovkou nad samotné město. Bergen máme jako na dlani. Vidíme náš hotel, trasu, kterou jsme sem přišli, i trhy, kde jsme jen před chvílí ochutnávali toho šťavnatého divokého lososa, kterého si dnes určitě dopřejeme na večeři.

Cesta trollů

Trollí cesta. Slovní spojení, při kterém vystoupí na čele nejednoho řidiče krůpěje potu. Ne však našemu Oddovi Martinovi, který s námi jednu z nejznámějších cest na světě s více než devítiprocentním stoupáním bezpečně jezdí, odkdy si vůbec pamatujeme. Při každé z jedenácti zatáček se nám po stranách střídají vysokánské stěny a strmé srázy. Se zatajeným dechem a zapnutými pásy stoupáme stále výš. Dokonale scénickou jízdu umocňují tóny hudby Edvarda Griega, který nacházel inspiraci právě v občas surové, ale vždy romanticky krásné norské přírodě. Venkovní vzduch se třpytí kapkami z dravého vodopádu Stigfossen, který nás po vystoupení příjemně ovlaží. Norské léta bývají mírné, ale při této jízdě je nám pořádně horko. Za zády se nám hrdě tyčí vysoká Trollí stěna, střežena králem trollů. Se sladkou zmrzlinou z tučné smetany či typickou norskou Wafflí na samém vrcholu, se kocháme nádherným pohledem do hlubokého údolí. Trollí cesta je skvělí zážitek.

Norský Kirkenes a „královský krabí“ oběd

Probouzíme se do typického rána na severu Norska v městečku Kirkenes. Toto třítisícové městečko je známé tím, že během druhé světové války bylo kompletně vybombardováno fašistickým Německem. Od té doby se tady toho plno zrenovovalo a vybudovalo. Zásadní změnou prošlo i obyvatelstvo, které je rozmanitější než v jiných norských městech. Najdeme zde Indy, Němce, Turky, Rusy, Finy, Syřany, Vietnamce atd. Všichni se navzájem respektují a není mezi nimi vidět žádné nenávistné chování. Jednoduše zde panuje pohodová atmosféra. Většina lidí pracuje pro nedaleké doly, kde se těží železná ruda, nebo se živí rybářstvím a lovem krabů. A právě k lovcům krabů směřují naše další kroky. Setkáváme se s kapitánem Hansem, který loví kraby v Kirkenes posledních 20 let. Během toho, jak se navlékáme do "suchých obleků," Hans vysvětluje bezpečnostní pokyny, jak se chovat na rychlostní lodi, kterou nás zaveze ke klecím. Tam nás čeká dlouho očekávaný oběd - krab královský. Už jen plavba ke klecím je zážitek sám o sobě. Vůně slaného moře, šplouchající voda do tváře, silný severský vítr a vlny, které lodí pohupují v její rychlosti – zkrátka to musíte zažít. Přicházíme ke klecím s kraby, kde nám Hans vysvětluje rozdíl mezi samcem a samičkou. Tito tvoři vypadají jako z jiné planety a také samotná velikost krabů nám vyráží dech. „Průměrný jedinec by neměl problém odcvaknout Vám prst,“ dodává Hans. Bereme náš úlovek a přesouváme se na místo, kde se bude podávat oběd. Prostý červený dřevěný domek v norském stylu. Stolování je jednoduché, ale za to velmi příjemné a čisté. Dokonce nás přišel zkontrolovat místní sob, který je krásně vidět skrz okno domku. Na stole nacházíme chléb, citron a norské máslo (na které já osobně nedám dopustit). Všichni čekáme na hlavní chod, který se připravuje velmi jednoduše. Nožičky / klepeta z krabů se dají do velkého hrnce, kde se na spodek hrnce nalije voda s mořskou solí. Krab se na páře dusí 17 minut a následně je vhodný k servírování. Chuť a vůně krabího masa je nepopsatelná, a všichni u stolu jsme se shodli, že to je jedno z nejlepších jídel na světě, jaké jsme kdy jedli.

Rybaření po Norsky

Víte, kde se nachází jedno z nejkrásnějších fotbalových hřišť na světě? V městečku Hennigsvaer situovaném na severu Norska. A právě v tomto nádherném malebném městečku se chystáme strávit následující dva dny. Náš program na dnešní den je přesně daný. „Jaká by to byla návštěva Norska a Lofot bez pořádného rybaření?!“ říkám s nadšením mým klientům. Všichni souhlasně přikyvují a rychle na sebe navlékají "suché obleky", které jim podává náš kapitán s posádkou. Počasí se nám vydařilo a kapitán Carl, který zná tyto vody nazpaměť, konstatuje, že dnešní den je přímo dokonalý na lov tresky hnědé. Lodička, na které se plavíme na místo určení, vypadá tak, že má už něco prožité. Carl mě s úsměvem na tváři ujišťuje, že je na ni spoleh. Najednou kapitán zavelel, že jsme na správném místě a pod námi, v hloubce asi 70 metrů, se nachází hejno tresek. Prozrazuje nám různé finty a rady, jak správně obsloužit rybářský prut, tak abychom co nejrychleji chytili vysněnou tresku. Ani ne po 5 minutách máme na udici první záběr. Prut je naplno ohnutý a síla ryby je překvapivá. Po 10 minutách souboje vytáhnu (s pomocí kapitána) naši první tresku. Váží dobrých 10 kg. Bohužel na fotky a obdivování není čas, jelikož na dalších prutech jsou další záběry. Některé úlovky jsou menší, ale některé jsou kapitální kusy. Během lovení jsme si ani neuvědomili, že se nám rozpršelo a zvedl se silnější vítr (typické pro norské počasí na konci srpna). Ale nikomu počasí evidentně nepřekáží (všichni mají úsměv na tváři). Kdo by si také stěžoval, když se daří a ryby berou. Doma se můžeme pochlubit, že jsme lovili tresky v norském moři na udici. Po dvouhodinovém lovu jsme příjemně unavení a zmoknutí, a však šťastní z dobře vykonané práce. Do toho vychází Carl z podpalubí s plným hrncem navařené rybí polévky (Fiskennsuppe), kterou připravil z některých našich úlovků. Tomu se říká překvapení na závěr skvělého dne. Nemusím ani podotýkat, že polévka byla vynikající.

Psí spřežení – svezete se?

Opouštíme náš hotel a směřujeme na místo, kde nás vyzvedne autobus. Dnes máme na programu Husky safari . A toto je aktivita, kterou musíte na severu Norska vyzkoušet. Odjíždíme mimo město, asi 45 min od města, kde se nachází chovná stanice Husky-ů, která se zaměřuje na mushing, a tedy dopravu pomocí pejsků, jinak řečeno psí spřežení. Aktuálně mají 139 psů, kteří jsou plní energie a rádi ji ze sebe dostanou běháním, mazlením a tažením spřežení. Po příchodu dostáváme úvodní instruktáž, jak takové saně ovládat, jak zabrzdit a na co dávat pozor. Když už se všichni cítíme jako rodilí Musheři (ti, kteří řídí spřežení), oblečeme si kombinézy a můžeme vyrazit (v případě zájmu mají i zimní boty, rukavice a čepice). Saně jsou pro dvě osoby - jeden řídí a druhý se veze. Toto pořadí se během samotné jízdy mění. Procházíme krásnou panenskou norskou přírodou, po čerstvém sněhu, který napadl dopoledne. Přichází stoupání - psům trochu pomůžeme. Přichází klesání - brzdíme. Jsme tým, a spolupráce musí být. Samotný okruh je dlouhý přibližně 10 km a přejedeme ho asi za hodinu - pejsci tak jdou rychlostí 10 km / hodinu. Kdyby šel musher sám a chtěl by své tahače opravdu provětrat, tuto trasu by prošly i za cca 20-25 minut. Psíci tedy mají sílu a jeden umí táhnout i přes 150 kg. Jízda je velmi příjemná, a s občasnou zastávkou na výměnu šoféra, případným zastavením na fotky celý tento zážitek trvá do 90 min. Po takové jízdě si zasloužíme nějaké občerstvení a nějaký teplý nápoj. Vrátíme se do budovy, předáme kombinézy, zimní boty a přesuneme se do blízkého stanu, kde už na nás čeká typický norský snack - "palačinka" lefse (plněná sýrem a skořicí) a horká čokoláda. Po chvíli odpočinku a načerpání sil se přesuneme do našeho autobusu a směřujeme zpět do Tromsø. Ještě zamáváme našim pejskům, a odcházíme. Toto byl zážitek, který si budeme pamatovat do konce života. 

Vrcholné polární divadlo

Laponsko, zem Saamů. Nelítostná pustina a nedotčená divočina se svými pravidly přežití. Množství lidí by chtělo vidět polární záři. Ideálně bez světelného smogu. Stále jsou přístupná místa, kde se to dá. Sever Evropy je jedno z nich. Úžasná příroda spící pod hrubou sněhovou peřinou. Krátké dny v zimě a dlouhé bílé zase v létě. Polární oblasti mají své kouzlo stále. No zima je tady ukázková. Sněžným skútrem se můžete dostat na vzdálená místa. Cesty jsou sice značené, ale je to lepší s dobrým průvodcem. Najdeme vyvýšené místo s výhledem. V bílé zemi, kde je často i 40 stupňů pod nulou si uděláme večer oheň. Ohřejeme čaj nebo kávu. Opečeme nějaké masíčko. Pak se stane zázrak. V bílé pustině se vám otevře černá obloha plná hvězd, jakou jste nikdy předtím neviděli. Najednou najdete nejen souhvězdí jako Orion, Velká medvědice nebo Kasiopea, ale spatříte dlouhý táhlý pás složený z nespočtu hvězd zvaný i Mléčná dráha. Uvidíte naši galaxii. Otevřou se vám oči a zapomenete dýchat. Do toho, jakoby jen náhodou, začne tančit jemné bílé až zelené světélko. Při velkém štěstí zčervená. Vidíte vrchol polárního divadla. Nejlepší měsíce na polární záři jsou vždy prosinec, leden a únor.

Norské cesty jen pro silné žaludky

Vyrazili jsme z našeho fantastického hotelu, jako by byl postaven na vodě, s výhledem na Moldefjord na nejkrásnější den, který můžete v Norsku zažít. Absolvovali jsme bájnou Cestu Trollů s 11 ostrými serpentinami a strmým, téměř 10% sklonem. Pro našeho norského řidiče to nebyl žádný problém. Výhled z vrcholové plošiny na dolinu Isterdalen, šum nedalekého vodopádu a pocit ze zdolaného 800 metrového převýšení nás hned z úvodu nabylo zážitky. Pokračovali jsme dále úrodným územím známým pěstováním lokálních jahůdek, borůvek, malin či třešní. Přešli jsme trajektem přes rameno majestátního STORFJORDU nebo Velkého fjordu. S délkou 110 km je 5. největším fjordem v zemi a překonat se dá jen na lodi. Za pár kilometrů jsme se tzv. Orlí cestou dostali až k nejslavnějšímu fjordu v Norsku - Geirangerfjord, zapsaného v přírodním dědictví UNESCO. Ve vesničce Geiranger žije necelých 300 obyvatel, ročně ji však navštíví více než 600 000 turistů. Maličká vesnička si kdysi žila svým vlastním životem. Lidé se přepravovaly na loďkách, navzájem si pomáhali a farmařili. Přechod přes vysoké hory by zabral spoustu času! Obyvatelé Geiranger jen toužebně pozorovali orli, jak si svobodně poletovali přes rozlehlé hory, a koutkem duše také toužili opustit alespoň na chvíli svou rodnou domovinu. Vše se změnilo vybudováním cesty v roce 1955, která spojila vesnici s okolním světem. To je důvod, proč se klikatá a strmá cesta do Geiranger nazývá Orlí cesta. Z paluby lodi jsme se mohli kochat výhledem na majestátní hory, izolované farmářské chaloupky či padající vodopády. Po pravé ruce míjíme vodopád 7 sester, naproti němu zas vodopád s názvem Nápadník. Podle legendy, Nápadník požádal každou ze sedmi sester o ruku. Všechny ho však odmítli a on se ze smutku uchýlil k alkoholu. Sestry se podle příběhu nikdy nevdali. Po plavbě jsme vystoupali opět strmými serpentinami (už jsme si i začali zvykat na norské cesty) a tentokrát jsme překonali výškový rozdíl až 1500 metrů! V této nadmořské výšce jsme mohli pozorovat úchvatný Geirangerfjord z nejvýše položené vyhlídky na fjord v Evropě, s názvem Dalsnibba. Ten výhled rozhodně stojí za to!

Lofoty – to nejkrásnější Norsko

Jedno z nejkrásnějších míst Norska, které jsme mohli vidět z cesty po Skandinávii, je jednoznačně souostroví Lofoten. Nacházejí se mezi 67 a 68 rovnoběžkou severní šířky a tedy 100 až 300 km za polárním kruhem. Tvořené jsou přibližně 80-ti ostrovy, z toho 4 hlavní jsou propojeny mosty a tunely vedoucími pod fjordy. Pohybovali jsme se hlavně po ostrovech Austvågøy, Vestvågøy, Flakstadøy, Moskenesøy. Každý z ostrovů ukrývá své krásy. Na hlavním ostrově jsme našli hlavní město souostroví, kterým je sympatické městečko Svolvær. Nedaleko něj narážíme na menší město, ale bývalé hlavní město Lofot, kterým je Kabelvåg. Nemohli jsme samozřejmě vynechat malebnou rybářskou vesničku Henningsvær, v jejíž zadní části se ukrývá slavné fotbalové hřiště. Druhý z ostrovů zvaný Vestvågøy nás upoutal vikingským muzeem v městečku Bøstad, památníkem od společnosti Snøhetta ve vesničce Eggum a jedněmi z nejkrásnějších pláží na ostrovech, které jsou ukryty pod majestátními skalami. My jsme si oblíbili pláže ostrova Flakstadøy, ať už surfařské v Flakstade nebo tu na koupání v Ramberg.  Viděli jsme i ty maličké kavárny s dobrou kávou, kterých je ve Skandinávii jako šafránu. Objevovat jsme zde i slavný Nusfjord, ale v závěsu nezůstalo ani jedno z "nejinstagramovějších" míst, a to výhled na vesničku Hamnoy. Poté, co jsme se ocitli na posledním z ostrovů Moskenesøy, jsme se nejprve zastavili v malebné vesničce Reine, kde jsme si dopřáli zážitek v podobě místní kuchyně, vyfotili jsme si jednu z nejmalebnějších vesniček, abychom se vydali na konec cesty E10, která končí v rybářské vesničce s nejkratším názvem na světě a to Å (čti Ó). Rozhodně nebudete litovat, když se na cesty vydáte i vy 

Bájný Nordkapp

Bájný severní mys láká cestovatele z celého světa a nalákal i nás. Magickou atmosféru tohoto místa jsme si chtěli vychutnat při půlnočním slunci, ale ne každému je odhalena tahle krása. Skalní útesy tyčící se do výšky přes tři sta metrů jsou obydlené vlnami Severního ledového oceánu. A častokrát pro charakter místního počasí se ukrývají v hustých bílých mracích a mlze. V roce 1553 bylo toto místo pojmenováno kapitánem Richardem Chancellor jako Severní mys - Nordkapp. No už v 17. století se stal turistickou atrakcí, když ho navštívil jako první turista italský kněz Francesco Negri. Od té doby na tomto místě stály vznešení panovníci, králové, ale i prostí lidé. Není proto divu, že to nakonec vedlo až k regulaci místního turismu. Dnes jsme tu po zaplacení nemalého vstupného 285NOK (30 €) našli informační středisko, muzeum, kino s filmem o Nordkappu, restauraci, bar, bufet, obchod se suvenýry, sociální zařízení, no prostě skoro všechno. A tak si toto místo máme možnost užít opravdu v pohodlí, až přímo v luxusu. Prostor zde najdeme i my aktivnější, takže jsme se rádi prošli po hraně útesů a vychutnali si tak pohled na nejsevernější místo EU z různých úhlů. Našli jsme tu dokonce i poštu a tak jsme mohli přímo z Nordkappu poslat pohlednici svým blízkým. Při návštěvách tohoto magického místa jsme měli s CK SEN opravdu štěstí. I když někdy jsme zkoušeli štěstí na dva krát. Lístek na Nordkapp platí totiž 24 hodin. Toto místo prostě musíte navštívit.

Munch a jeho slunce

K Norsku už neodmyslitelně patří malíř Edvard Munch, slavný průkopník expresionismu. Jeho tvorbu jsme měli možnost vidět i my, ale je to tvorba spíše pochmurná, a o tom svědčí i jeho nejslavnější obraz Výkřik. Již během dětství mu zemřela matka a jeho oblíbená sestra Sophie, další jeho sestra byla mentálně nemocná, a jak se vyjádřil samotný autor, "Nemoc, šílenství a smrt byly anděly, kteří obklopovaly mou kolébku a následovaly mě po celý život. "v jeho tvorbě je možné najít však i světlé stránky, a toho příkladem je aula Univerzity v Oslu, kterou Munch vymaloval. Výzdoba haly se však ukázala jako těžký proces, který se často označuje jako "kontroverzní Aula". Až do roku 1914 byl Edvard Munch pověřen výzdobou haly, a 19. září 1916 univerzita dostala 11 obrazů. Munchovy obrazy na univerzitě jsou hlavním dílem norské monumentální malby. Jakmile jsme vešli do auly, zaplnil nás pocit tepla a slunce. Právě Slunce je ústředním prvkem Munchova díla. Munch chtěl zobrazit aulu tak, aby ztvárňovala "nezávislý svět idejí" a zprostředkoval smysl "typicky norského a univerzálního lidství". Obraz horkého slunce, který vychází z pobřeží Kragerø na jižním pobřeží Norska, doslova vysílalo své paprsky do sousedního plátna. Zachycovalo téma "osvícení" a měnilo ústřední roli univerzitní auly do majestátního, abstraktního obrazu. Po obsazení Norska nacisty byli jeho díla označeny za "degenerované" a odstraněny z muzeí. Muncha to hluboce zasáhlo i proto, že Německo považoval za svůj druhý domov. Jeho rodná země si ho dodnes ctí, jeho portrét je např. i na norské 1000 korunové bankovce spolu s jeho dílem Slunce. Aula je obvykle zpřístupněna veřejnosti každou první sobotu v měsíci na pár hodin a my s CK SEN jsme to opět stihli.

Cestou za polární kruh k původním obyvatelům Skandinávie

V rámci našeho zájezdu Norsko - Lofoty, Rusko se přesunuli ze zalidněné Evropy do nejzazší části Evropy - Laponska. Území, které definuje nehostinná tundra, rozlehlé lesy a nespočetná stáda sobů. Původní obyvatelé Skandinávie - Sámové (označení Laponci je politicky nekorektní) toto území osídlili už 6000 let před naším letopočtem. Zdrojem obživy pro původních obyvatele byl po staletí rybolov, lov zvěře a od 16. století chov sobů. Existence celé Sámské komunity se odvíjela od této domestikované zvěře. Pastýři za svými stády putovaly celoročně jejich přirozenými migračními cestami, na jaře k pobřeží a v zimě zas na pláň. Denně prošly i desítky kilometrů rychlostí až 50 km za hodinu. Noci trávili ve svých provizorních stanech zvaných lávvu nebo goahti - jde o dřevěnou konstrukci ve tvaru trojúhelníku, která je přikrytá kůží nebo tkanou vlněnou přikrývkou (dnes se již používají moderní přikrývky z vodě odolnějších materiálů). Obydlí se daly jednoduše přenést, či nově postavit. Komunity se sdružovali i ve velkých rodinných stanech, ohřívali se u ohně a vařili si jídla převážně ze sobího masa. Ze zvířete zužitkovali všechno - maso, mléko, kůži, srst, paroží, vnitřnosti, srdce, krev, oči, či kopyta. V centru života a existence Saamů se vše odvíjelo od sobů. Proto otázka: "Kolik vlastníte sobů?" Je absolutně nemístná. Je to jakoby se Vás někdo zeptal, kolik vyděláváte. Sámové byli zruční ve vlastnoručně vyrobených výrobcích a postupně se naučili, jak si vyrábět předměty denní potřeby: oblečení, boty, či deky z tohoto unikátního zvířete. Sámské suvenýry zvané duodji jsme si mohli zakoupit v mnoha Sámských obchůdcích. Výbornou zastávkou na našem zájezdu byla norská vesnička Karasjok, kterou obývá až 90% Sámské populace. Prohlédli jsme si norský Sámský parlament a také jsme si řekli o temném období, kdy Sámové byli utlačováni a diskriminováni. Pomalu jsme se přesunuli k Sámskému skanzenu. Usmívalo se na nás sluníčko, bundu jsme si nechali v naší SEN dodávce. Těžko uvěřit, že právě na tomto místě byla naměřena rekordně nejnižší teplota -51,4 ° C. Lístky do skanzenu nám prodala mladá Sámská dívka v tradičním oděvu, která je k nerozeznání od Norky - světlá pokožka, bílé vlasy a modré oči. Rozdala nám mapky a vysvětlila nám, co nás čeká. Nejprve jsme šli do ohrady k sobům, které jsme krmili vysušenými lišejníky. Následně jsme si prohlédli vnější expozici Sámského obydlí a na závěr jsme se přesunuli do nitra, kde nás čekali tři části: 1. představení Sámských tradičních kostýmů, výrobků a oděvů 2. krátký film o tom, jaký život kdysi Sámové vedly a jak se příchodem moderní doby věci změnily - používání sněžných skútrů či dokonce helikoptéry by bylo pár století dozadu nemyslitelné 3. Sámské divadlo s impozantními efekty, které pojednává o Sámských šamanských náboženstvích, mytologii a spojení s přírodou. Výborné interaktivní a naučné muzeum. Začal se ozývat hlad, a tak jsme se vydali naplnit si žaludky. My s CK SEN jsme si nenechali ujít možnost ochutnat Sámské tradiční jídlo Finnbiff. Jde o sušené sobí masíčko, tepelně zpracované a nakrájené na kousky v husté omáčce, podávané s bramborami a brusinkovým dresinkem. Někteří neodolali krémové a husté polévce ze sobího masa či lososa, pomaličku pečené na dřevě a na ohni. Vydatné jídlo jsme zapili místním pivkem a za doprovodu praskajícího ohýnku v autentické Sámské restauraci, postavené ve stylu "gamme", celkem zarostlé travnatým porostem, jsme se vydali na dlouhou cestu k nejsevernějšímu bodu kontinentu. Nordkapp, těšíme se na tebe!

Tento pohled si zamilujete

Stoupáme od jednoho z nejkrásnějších fjordů Norska s názvem Nærøyfjord. Směřujeme po silnici číslo E16, která je hlavní spojnicí mezi Oslem a Bergenem. Po sérií tunelů vybočujeme k našemu hotelu, ten se nachází u malé vesničky Stalheim v nadmořské výšce 368 m.n.m. Historie tohoto místa je velmi zajímavá. Již v roce 1647 se Stalheim stal poštovní farmou na tehdy nově otevřené Oslo - Bergen poštovní cestě. V roce 1750 byla tato poštovní farma rozšířena o první poštovní budovu a ke konci devatenáctého století v roce 1885 zde postavili první hotel. Současný horský hotel Stalhaim je z roku 1960 a zachycuje v sobě historii a vzpomínky dvacátého století. Celkově zde najdete 124 pokojů, neskutečnou panoramatickou vyhlídku do jednoho z nejkrásnějších údolí Norska, a přitom máte možnost zdarma navštívit malý skanzen lidových domků. I proto bylo toto místo inspirací pro mnohé malíře a umělce, jejichž díla najdete dnes viset v Národní galerii. Jednoznačně doporučujeme i návštěvu hotelové restaurace, kde si budete pochutnávat na bufetu složeném z tradičních norských specialit. Zajímavostí je i stará cesta Stalheimskleiva, která je dnes již jednosměrná a bude se vám snad zdát nemožné, že byla v minulosti obousměrná. Dokončena byla v r. 1846, a během její délky 1,75 km budeme při sklonu až 18% překonávat 13 zatáček. Málokdo si na ni troufne, ale CK SEN zde se svým norským řidičem Odd-Martinem jezdí už léta, a tak se ocitneme v těch nejlepších rukách. Odměnou vám budou nezapomenutelné výhledy do údolí a na dva krásné vodopády Sivlefossen a Stalheimfossen. Neváhejte, zájezd do Norska stojí za to!

Flåm – Myrdal – nejmalebnější železnice ve Skandinávii

Malá vesnička Nærøyfjord leží u fjordu a ničím se neliší od ostatních. Určitě? Kromě toho, že odsud vyplouvá vyhlídkový trajekt do jednoho z nejkrásnějších fjordů Nærøyfjord, začíná zde i železnice, která svým převýšením 866 metrů na délce 20,2 kilometru triumfuje všechny další v Evropě. SEN Vám tento zážitek nabízí v rámci fakultativního výletu u zájezdu do Norska. Luxusní trasa vede přes zastávky, které velmi dobře vystihují norský venkov. Zážitkem je i 20 tunelů. Vjedete sem z jednoho světa a vyjedete v úplně jiném. Poprvé se železnice otevřela 15. října 1941 jako spojnice mezi městy Oslo a Bergen. Myslíte si, že to je jen atrakce pro turisty? Určitě ne, železnice stále funguje jako řádná železniční linka a v Myrdalu se napojuje přímo na linku Oslo - Bergen.

Geiranger – nejkrásnější výhledy

Jedenáct serpentin Orlí cesty nás přivedlo k nejkrásnějšímu fjordu v celé zemi. Ve vesničce Geiranger žije necelých 300 obyvatel, ročně ji však navštíví více než 600 000 turistů. Maličká vesnička si kdysi žila svým vlastním životem. Lidé se přepravovali na loďkách, navzájem si pomáhali a farmařili. Přechod přes vysoké hory by zabral spoustu času! Obyvatelé Geiranger jen toužebně pozorovali orly, jak si svobodně poletují nad rozlehlými horami, a v koutku duše také toužili opustit alespoň na chvíli svou rodnou domovinu. Vše se změnilo vybudováním cesty v roce 1955, která spojila vesnici s okolním světem. To je důvod, proč se klikatá a strmá cesta do Geiranger nazývá Orlí cesta. Slunce vykouklo zpoza oblaku a voda Geirangerfjordu se zbarvila na dokonale modrou. V blízkosti břehu tiše kotví obrovská výletní loď, která působí z vyhlídky nad fjordem jako bílá plastová lodička ve vaně. Ve vesnici voní vafle z dřevěného stánku v přístavu. Dojídáme poslední sousto a prsty, trochu lepkavými od moučkového cukru, podáváme kontrolorovi na naší loďce lístky. Stovky metrů vysoké skály se strmě tyčí z klidné hladiny. Těžko uvěřit, že dno je dalších 360 metrů pod námi. Z paluby lodi se můžete kochat výhledem na majestátní hory, izolované farmářské chaloupky, kde se občas ozve kozí mekání, či padající vodopády. Po pravé ruce míjíme vodopád Sedm sester, naproti němu zase vodopád s názvem Nápadník. Roztátý sníh z hor napájí vodopády vodou, a tak se nám ukazují v plné kráse. Podle legendy, Nápadník požádal každou ze sedmi sester o ruku. Všechny ho však odmítly a on ze smutku propadl alkoholu. Sestry se podle příběhu nikdy nevdaly. Po plavbě stoupáme opět strmými serpentinami (už si začínáme zvykat na norské cesty) a tentokrát překonáváme výškový rozdíl až 1500 metrů! V této nadmořské výšce pozorujeme úchvatný Geirangerfjord z nejvýše položené vyhlídky na fjord v Evropě, s názvem Dalsnibba. Ten výhled rozhodně stojí za to!

Co si dát v Norsku na snídani? Brunost!

Na zájezdu po Norsku se stále utvrzujeme, že Skandinávie je jedinečná v mnoha směrech. Projíždíme údolím Gudbrandsdalen, kde poprvé v historii norských sýrů vyrobili tzv. Brunost, hnědý sýr. Osobně někdy Norsku říkám země sladkého sýra a slaného másla. Právě proto, že Brunost je druh sladkého sýru. Kdysi jsem pracoval na farmě. Pamatuji si, jak jsme tento sýr vyráběli, jeho příprava není náročná. V předminulém století se do velké nádoby nad ohněm nalilo kozí mléko a přidala se syrovátka. Později se přidávalo i trochu kravského mléka a smetana. Takto vznikly různé varianty hnědého sýra. Jediným háčkem je to, že když se sýr vaří, tak u něj musíte celou dobu stát, a vaří se opravdu dlouho. Hnědou barvu sýr získá díky karamelizaci sacharidů obsažených v mléce. Někdo by si řekl, že to není kdovíjaká delikatesa. Skandinávská kuchyně je však založená na historii a tradicích, a z tohoto pohledu se určitě o delikatesu jedná. Norové si natřou chléb brusinkovým džemem a na to položí plátek brunostu. Kromě toho, že to dodá energii, tak je to velmi chutné. Historicky se sýr podobný dnešnímu brunostu vyráběl už kolem roku 650 n. l., ke kterému jsou doloženy archeologické nálezy na Jutlandu. První recept ale patří Anně Hov (1846-1935), farmářce z Gudbrandsského údolí, podle něhož se sýr vyráběl a začal se prodávat. 

Treska na Lofotách

Množství vášnivých rybářů a cestovatelů jezdí do Skandinávie rybařit. Výjimkou nejsou ani lofotské ostrovy, ležící daleko za polárním kruhem v Norsku. Jsou to hory vyrůstající přímo z moře. Život zde byl dosti náročný, dlouhé zimy, tři měsíce tma, náročné podmínky. Lidé tu ale žijí už od dob Vikingů. Jedním z hlavních přírodních zdrojů, díky kterým místní přežili, jsou ryby. Od února do dubna totiž těmito místy táhly tresky, aby se v místních vodách třely. Treska je poměrně velká ryba, může dosahovat až 180 centimetrů a váha se pohybuje okolo 55 kilogramů. Nakrmili tak lidi, kteří díky tomu přežili. Každý návštěvník lofotských ostrovů si všimne velkých dřevěných věšáků na ryby skoro na každém volném místě. Ty slouží k sušení ryb. Mezi únorem a dubnem se ryby vyloví. Ještě před 150 lety se lovu tresek účastnilo přes 30 000 rybářů ze širokého okolí, v moderní době jejich počet klesl na 4 000. Rybolov v místních vodách ale může být i dost nebezpečný. Existuje zpráva, že 25. ledna 1893 během silné bouře zemřelo 130 rybářů. Ryby se pak mezi dubnem a červencem zpracovávají a zavěšují na čerstvý, slaný, mořský vzduch. Zapamatujte si, že třesku musíte zpracovat celou. Například tresčí jazyk se považuje za luxusní delikatesu, a je nejlepší pečený na ohni. Sušené tresky byly důležitou komoditou již za dob Vikingů, obchod s nimi se rozvíjel se založením hanzovních cest. Takto se města Trondheim a Bergen staly tzv. hanzovními přístavy. Zboží odsud putovalo do celé jižní Evropy. Nejlepší a nejkvalitnější tresky putují na stoly do jižní Evropy i v dnešní době, hlavy se rozemelou na mouku a odvážejí do Afriky, a nejdražší kaviár putuje do Moskvy. Jednou z nejznámějších vesniček, kde se lov tresky koná, je Henningsvær (510 obyvatel). Norsky se treska řekne "torsk", staronorský základ slova tvoří "tursk" - to znamená sušená ryba. V současnosti je způsob lovu tresky na Lofotách zařazen pod ochrannou známku "Protected Geographical Indication" - PGI - chráněný geografický původ. Treska tak Norům na Lofotách slouží doteď. Jejich lov je samozřejmě již omezen.

Zážitek s vůní a chutí kávy v Oslu

Mikropražírna kávy, školící středisko, espresso bar a alternativní metody přípravy kávy. Kavárna, kterou provozuje Tim Wendelboe, World Barista Champion a World Cup Tasters Champion. Povinná zastávka v Norsku pro všechny nadšence kávy. Magazín New York Times ho označil jako "místní obchůdek, který však funguje jako michelinská restaurace." Adresu Grünersgate 1, Grünerløkka v Oslu je potřeba si zapsat, a v CK SEN ji jednoznačně doporučujeme. Známá je mezi místními i turisty z celého světa. Věnují se kávě se světlým pražením a zejména alternativním přípravám kávy, ale v nabídce mají i několik espresso nápojů. Menu upravují podle sezóny sklizně kávy, tu si můžete zakoupit i domů, a při výběru Vám ochotně poradí zkušení baristé.

Dunrobin castle

Sídlo grófů ze Sutherlandu, kterému přísluší více přívlastků NEJ. Je to jeden z nejstarších trvale obydlených hradů (od začátku 13. století) a též nejseverněji položené velké sídlo ve Skotsku. Se svými 189 místnostmi je to největší sídlo ve Skotské vysočině, které má však i svou temnou stránku. Právě odsud byly na přelomu 18. a 19. století vysílané rozkazy na čistky a nájemci půdy byli nuceni ustoupit farmářům – chovatelům ovcí. Jeho současnou podobu navrhl Sir Charles Barry, architekt budovy Houses of Parliement v Londýně.

Loch Ness

Dlouhatánské jezero a jeho světoznámý obyvatel – lochneská příšera. Pokud patříte mezi skeptiky, kteří považují lochnesku za pouhý komerční výmysl 20. století, omyl. První zmínka pochází z poloviny 6. století od světce, který přišel do Skotska šířit křesťanství. Počet lidí, kteří jsou přesvědčení o tom, že příšeru v Loch Ness spatřili se postupně rozrůstá. Faktem zůstává, že jezero Ness, které je dlouhé 38 km, hluboké až 230 metrů a obsahuje více vody než všechna jezera v Anglii, může kromě potopeného bombardéru z 2. světové války skrývat i víc než jen jednu příšeru.

Edinburgh

Kompaktní hlavní město má méně jak půl milionů obyvatel, ale pro každého se tu něco najde. Kultura, historie, móda, zábava. Nevynecháme procházku po Royal Mile. Na jednom konci ohraničená hradní skalou, perfektní polohou pro obrannou pevnost města – Edinburgh Castle a přesně po jedné míli skončíte u jedné z oficiálních královských rezidencí Holyroodhouse Palace, nad kterou se tyčí vyhaslý vulkán Arthur’s Seat. Cestou si můžete pohrát skrz Cameru Obscuru - středověký špehovací systém - s postavičkami lidí na Royal Mile, anebo se vydat do strašidelného podzemí starého Edinburghu – Mary King’s Close.

Ikonický Eilean

Snad jeden z nejikoničtějších hradů skotské vysočiny je Eilean Donan. Místo, kde natáčeli film Highlander a Duncan MacLoad v podobě Christophera Lamberta za pomoci Seana Conneryho se stal nesmrtelným hlavně na filmovém plátně. Hrad byl již v 6. století domovem mnichů. Po začátku dobývající politiky skandinávských národů se stal obrannou pevností, kde sídlil klan MacRae až do doby Jakobitských povstání. Po roce 1911 se znovu dostal do rukou rodiny MacRae-Gilstrap, kde John se svou ženou Isabellou, zvanou též Elle, hrad zrekonstruovali do současné podoby. Stáli jsme na místech filmování, ale i v síních slávy. Viděli jsme množství starověkých zbraní a nedaleko hradu v malé zapadlé hospodě jsme ochutnali i místní whisky. Velmi příjemně strávená část zájezdu, kde si každý z naší malé skupinky přišel na své. Dozvěděli jsme se také množství nepsaných pomluv, které však nebudu zveřejňovat.

Fort William

Skotský Fort William leží ve známé Vysočině a považuje se za jedno z nejdůležitějších míst celé oblasti. Nedaleko od města se vypíná nejvyšší hora nejen Skotska, ale i celé Velké Británie, vrch jménem Ben Nevis (1344 mnm) a proto je Fort William oblíbeným cílem. S 10 000 obyvateli si město zachovává svůj osobitý šarm a zláká na procházky na břehu jezera nebo jeho kamennými ulicemi, kde stojí restaurace, puby a podniky či obchůdky. Pokud se chystáte do Vysočiny, neměli byste toto město vynechat.

Ostrov Skye

Přestože má Skotsko několik ostrovů, mezi ty nejkrásnější, které zde uvidíte patří ostrov Skye. Ostrov Skye patří pod Vnitřní Hebridy a charakterizuje ho divoká příroda a krásné přírodní scenérie. Už při příjezdu na ostrov si všimnete kopce pohoří Cuillin s přezdívkou "skotské Alpy". Největším a nejmalebnějším místem ostrova je přístav Portree se známými barevnými domky, kde si uděláte nejednu fotografii. Portree je příjemným místem s kamennými uličkami a kavárničkami, kde si rádi odpočinete. Také na ostrově Skye najdete hrady či zámky a vy si vychutnáte ruiny hradu Armadale na jihu ostrova.

Rosslynská Kaple

Nenápadná kaple, která stojí dodnes, měla být původně částí velké katedrály. Zvenku působí mírně stroze, celý půvab a mystika stavby je založena na jejím interiéru. Rosslynská kaple, nacházející se jen pár kilometrů jižně od Edinburghu ve Skotsku byla vždy předmětem zájmu. Existuje teorie, že při stavbě kostela stáli i templáři, kteří uprchli do Skotska před Filipem IV. Ti tam údajně skryli svatý grál a místo uložení zašifrovali znaky a dekorací v kostele. Tato legenda bezpochyby inspirovala i Dana Browna, který si právě tuto malou kapli zvolil jako místo děje finále svého mega-úspěšného románu Da Vinciho kód. Nenechte se však odradit, Rosslynská kaple rozhodně patří k nejzajímavějším místům, která se vyplatí ve Skotsku navštívit.

Svovlær

Co do počtu obyvatel (asi jen 5 000) by se dal Svolvær nazvat malou vesnicí, avšak představuje zdaleka největší město v samém srdci norského souostroví Lofoty. Turisty je toto místo často vyhledávané pro četné možnosti outdoorových aktivit v doslova panenské krajině. Nejoblíbenější atrakcí v oblasti je plavba do úzkého fjordu zvaného Trollfjord, kde můžete obdivovat ryzí krásu drsné norské přírody ale také třeba orly plachtící ve větru na obloze. Pokud jste pak spíše dobrodružné povahy a milujete horolezectví, je možné vystoupat se zkušeným průvodcem na tamější skálu ve tvaru rohu známou jako Svolværgeita (někdy se jí také přezdívá „Koza“) – horolezci po zdolání rádi přeskakují její dva vrcholy. 

Samotné město Svolvær dále nabízí k prohlídce zajímavé Lofotské válečné muzeum (Lofot Krigsminnemuseum), jež oslní historické nadšence. V muzejní sbírce se například nachází kabelka Evy Braunové jakožto bývalé společnice Adolfa Hitlera nebo lampa z bitevní lodi Tirpitz. Zajímavé však je i Centrum umění (Nordnorsk kunstnersenter) s vizuálním uměním a obchodem, kde lze zakoupit výtvarné potřeby, umělecká díla nebo suvenýry. Speciální drink z ledové sklenice si nakonec můžete dopřát v ledovém baru Magic Ice Lofoty na nábřeží města, v němž se pokocháte třeba i ledovými sochami. 

Henningsvær

V severním Norsku na souostroví Lofoty a asi půl hodiny jízdy od města Svolvær se rozkládá rybářská vesnice Henningsvær, která je obecně známá jako největší světové centrum výlovu tresek. Vesnice však není vyhlášená jen rybolovem, ale ve 21. století také živou kulturní scénou, krásnými obchody, uměleckými galeriemi či výtečnými restauracemi. Za návštěvu rozhodně stojí galerie KaviarFactory nebo Galleri Lofoten, kde si můžete prohlédnout díla místních i mezinárodních umělců. Nouze ale není ani o dechberoucí výhledy na okolní scenérie – pestrobarevné dřevěné domky na břehu Vjestfjordu s horskými panoramaty ostrova Austvågøya si doslova říkají o fotografii. Na své si ve vesnici přijdou ale také milovníci rybolovu, pěší turistiky, výletních plaveb, šnorchlování, horolezectví nebo dokonce fotbalu, neboť se zde nachází jeden z nejkrásnějších fotbalových stadionů na světě.

Reine

Rybářská vesnice Reine je jednou z nejkouzelnějších oblastí na norském souostroví Lofoty a určitě vás okouzlí, pokud jste fotografickými nadšenci. Konkrétně leží na ostrově Moskenesøya a proslulá je díky barevným rybářským chatám „rorbuer“ na pobřeží a dramaticky vyhlížejícím horským vrcholkům, které vystupují z Reinefjordu. Prozkoumat okolí vesnice můžete například prostřednictvím výšlapu na tamější horu Reinebringen, na jejímž vrcholu se vám otevře dokonalý panoramatický výhled na Reinefjord, okolní ostrůvky a horské pásmo Lofoten Wall – cesta vzhůru vede zabezpečeným chodníkem se schody. Z Reine se pak můžete vydat trajektem například na pláž Bunes, která je považována za jednu z nejkrásnějších plážových oblastí Lofot. Mezi další oblíbené aktivity kolem Reine patří plavby v kajaku, rybolov, pozorování polární záře nebo večerní procházky pod půlnočním sluncem (tento jev je typický pro destinace za polárním kruhem, tj. slunce nezapadá ani o půlnoci). 

Å

Na jihu norského souostroví Lofoty a na ostrově Moskenes se nachází překrásná rybářská vesnička, jejíž název zní Å – což je mimochodem poslední písmeno norské abecedy. Na tomto místě pocítíte dotek historie 19. století velmi intenzivně díky zachovalým loděnicím s tradičními rybářskými loděmi nebo nejstarší evropské továrně na rybí tuk. Za návštěvu zde stojí například velice zajímavé Muzeum norské rybářské vesnice (Norsk Fiskeværmuseum), kde nahlédnete do historie místních rybářů a dozvíte se více o vývoji lofotského rybolovu za posledních 250 let. V rámci muzea lze také zavítat do obchůdku se suvenýry nebo proslulé kavárny, kde můžete ochutnat ty nejlepší skořicové šneky (z pekárny v Å). Velice zajímavé však je i Muzeum sušených ryb na Lofotech (Lofoten Tørrfiskmuseum), v němž nahlédnete do historie dlouholeté tradice sušení ryb – zejména pak tresky. Dále je kolem vesnice také úchvatná příroda s horami a fjordy, která skvěle kontrastuje s tradičními domky zvanými rorbuer – tento pohled rozhodně stojí za zvěčnění na fotografii.

Narvik

Okouzlující město Narvik se rozkládá na severu Norska a svým návštěvníkům nabízí nejen dokonalé přírodní scenérie kombinující majestátní vrcholky hor, dramaticky vyhlížející fjordy a nezapomenutelnou polární záři. Je to totiž také místo, v němž se můžete ponořit do zajímavé historie díky Muzeu válečné historie (Narvik Krigsmuseum) s interaktivními artefakty z 2. světové války. Velice oblíbenou atrakcí ve městě je i jízda tzv. Arktickým vlakem „Arctic Train“ – jedná se o 43 km dlouhou trasu po Ofotské železnici, která vede z přístavu Narvik do švédské Kiruny. Pokud jste pak milovníkem lyžování, můžete se zde během zimních měsíců věnovat skvělému lyžování v lyžařskému středisku Narvikfjellet s výhledy na okolní fjordy. Oblast má však pestré vyžití i v létě, kdy je možné absolvovat pěší či cyklistický výlet po populární stezce Rallarveien z horské vesnice Bjørnfjell až do vesnice Rombaksbotn. 

Kautokeino

Kautokeino, které Sámové také nazývají Guovdageaidnu, je malé, avšak velice pozoruhodné město v severním Norsku (region Finnmark). Proslulé je zejména jako centrum sámské kultury, a tak zde snadno proniknete do života a tradic původních obyvatel Skandinávie. Místní domorodci zde například chovají soby a věnují se tradičním řemeslům. Nejlépe sámskou kulturu pochopíte, když navštívíte muzeum Kautokeino Bygdetun nebo galerii nazvanou Juhls Silver Gallery (první stříbrnictví v regionu Finnmark), kde jsou vystaveny jedinečné šperky inspirované tradicemi Sámů a přírodou. Dále lze v Kautokeino provozovat rybaření, pěší turistiku na náhorní plošině Finnmarksvidda nebo „safari“ na sněžných skútrech. A pokud se vyskytnete ve městě kolem dubna, můžete se těšit také na velkolepý Velikonoční festival/ Sámi Easter Festival, během něhož se za doprovodu tradičního sámského zpěvu a jiných hudebních vystoupení pořádají sobí závody nebo Sami Grand Prix. 

Alta

Město Alta se nachází v severní části Norska a vyhledávané je velice často milovníky panenské přírody a dobrodružných zimních aktivit. Jedinečným zážitkem je zde například jízda se psím spřežením – město dokonce pořádá každoročně kolem března nejdelší závod psích spřežení v Evropě s názvem Finnmarksløpet. Nezapomenutelné momenty v arktické přírodě ale poskytne i tzv. safari na sněžných skútrech. Pokud se pak budete chtít dozvědět více o historii Alty, určitě zavítejte do Centra skalního umění/Alta Museum, kde můžete vidět prehistorické skalní rytiny a malby – staré jsou asi 6 200 let a zapsané do světového dědictví UNESCO. Mezi další skvělé atrakce v oblasti lze dále zařadit i pozorování velryb z Altafjordu nebo pobyt v pozoruhodném ledovém hotelu (Sorrisniva Igloo Hotel), jenž se každou zimu staví znovu. 

Kirkenes

V dalekém severovýchodním cípu Norska se rozkládá malé město Kirkenes, které je od finských či ruských hranic je jen coby kamenem dohodil. Můžete si být tedy jistí, že se zde potkáte se skutečně multikulturním obyvatelstvem. Hlavním lákadlem města je však pro turisty příležitost zažít autentický arktický život, a přitom obdivovat krásy tamější divoké přírody. Velice oblíbenou aktivitou ve městě je například King Crab Safari, které se pojí s plavbou v Barentsově moři a výlovem obrovských i lahodných krabů královských. Vynechat však nemůžete ani pozoruhodnou historii města z doby 2. světové války, kterou si přiblížíte například v bývalém protileteckém krytu/podzemním muzeu Andersgrotta. O kultuře Sámů či válečné době v regionu se dále dozvíte v Muzeu Grenseland. Zimní měsíce v Kirkenes jsou jinak stvořené k jízdám na sněžném skútru, běžkování nebo jízdě se psím spřežením – výjimečný zážitek pak získáte v ledovém hotelu SnowHotel Kirkenes. Léto zase poskytuje skvělé podmínky pro pozorování divoké zvěře (hlavně medvědů, rysů či sobů), pěší turistiku a rybaření.

Geiranger fjord

Nejkrásnější z úžasných norských fjordů. Patnáct kilometrů dlouhý Geirangerfjord, který je také od roku 2005 na seznamu světového dědictví UNESCO, se často říká, že je tím "top" fjordem celého Norska. To záleží na subjektivním vkusu každého návštěvníka, nicméně faktem je, že má rozhodně co nabídnout. Turisté zde spatří velice strmá úbočí s četnými vodopády. Zvláště známé jsou pak tři vodopády: De syv søstrene (Sedm sester), Friaren (Nápadník) a Brudesløret (Svatební závoj). „Sedm sester“ patří mezi nejfotografovanější vodopády v Geirangerfjordu a obecně v celém Norsku. Jsou blízko Knivsflå, opuštěné farmy. Do fjordu padá sedm proudů vody z výšky 250 metrů! sestupuje ne méně než sedm vodopádů. Na norského obra mezi vodopády však zdaleka nemají, tím je Vinnufossen a měří 865 metrů! Je zároveň nejvyšším vodopádem celé Evropy. Vodopády jsou přirozeně markantnější během hlavního období tání sněhu v květnu až červenci a lze je nejlépe pozorovat při vyjížďce lodí po fjordu.

Cesta Trollů, Norsko

Představte si velmi úzkou a strmou horskou silnici s jedenácti ostrými zákrutami – to je Cesta Trollů (Trollstigen), která spojuje vesnice Adalsnes a Valldal na západě Norska. Tato oblast patří mezi jedny z nejoblíbenějších mezi turisty a není skutečně divu! Jděte se přesvědčit na vlastní oči, jak moc je výjimečná. Podél silnice můžete jet nejen automobilem, ale také vykonat pěší túru, anebo si zajezdit na kole. Místní pověst hovoří o tom, že právě kolem Cesty Trollů žijí neobvyklé postavičky zvané trollové. Když budete mít trochu štěstí a možná i fantazie, třeba je uvidíte! Během putování po Cestě Trollů pak budete odměněni úchvatnými výhledy do okolní krajiny a probudí se ve vás i adrenalin při pohledu ze srázů dolů! Nenechte si ujít tohle fascinující místo.

Oslo

Oslo - zelená perla ukrytá ve fjordu zasazené uprostřed nádherné přírody, hor a moře, obklopené úchvatným fjordem. Město, které miluje umění, květiny, fontány a sochy, zároveň živé, sofistikované, s moderně rozrůstající se architekturou, vždy však respektující všudypřítomnou zeleň. I takové je hlavní město Norska. Pojďte se jím projít spolu s námi.

Bergen

Bergen je odvěkým soupeřem Osla o přívlastek nejnorštějšího města Norska, které nejvíce vystihuje ducha a charakter země. A třeba říci, že ačkoli dnes už není hlavním městem (je jím právě Oslo), stále se mu daří být jeho velkým konkurentem.

Norský Bergen je dodnes krásným historickým městem, ve kterém se spojuje úchvatná příroda s kulturním bohatstvím Norska. Samotný název města byl odvozen z termínu Bjørgvin, který se skládá ze slova "Bjørg" (hora) a "vin" (louka). Původní název Bergenu je tak volně přeložitelný jako 'Louka mezi horami'. Ne náhodou, vždyť město bylo opravdu vystavěno mezi sedmi horami, které se dostaly i do městského erbu, patřícího k nejstarším v Norsku. Právě okolní hory poskytují místním obyvatelům prostor na sport, ať už běh, turistiku nebo cyklistiku. Nemluvě o tom, že z okolních kopců je nádherný výhled na samotné město.

Lillehammer

Pokud máte již „městského ruchu“ dost a chtěli byste si udělat ještě výlet za hranice města, navštivte Lillehammer. Samozřejmě je to atraktivní město zejména pro sportovní fanoušky, ale ani nesportovní povahy zde díky překrásné přírodě nepřijdou zkrátka.

Mnozí si jistě pamatují, ať už z televize či osobně, zdejší zimní olympijské hry v roce 1994. Můžete zde proto navštívit například Olympijské muzeum či Maihaugen Museum. Kromě toho je však Lillehammer a okolí také skvělou volbou pro ty, kteří holdují pěší turistice. Pokud oblast navštívíte v zimě, můžete zkusit rovněž projížďku se psím spřežením, lyžování, běžky, bruslení nebo dokonce zdejší bobovou dráhu. Tá v Hunderfossenu (15 km od centra Lillehammeru) je velkým lákadlem pro dobrodružné povahy – bobová dráha na kolečkách v létě a bobraft a skeleton v zimě! Zkusíte?

Pokud vás však k žádnému adrenalinovému zážitku nepřemluvíme, zkuste alespoň jeden z lahodných tradičních domácích dortů na zahradě v Park Café. Zdejší přátelská atmosféra vás jistě dostane!

Fjordy a Norska

Když se řekne Norsko, někomu se vybaví Munch, někomu Dæhlie, jinému trollové či sobi, ale jen málokomu se automaticky nevybaví norské fjordy. Severské království je prakticky synonymem pro tyto přírodní útvary, které vznikly již dávno v době ledové. Najdeme jich zde více než tisícovku, některé jsou úzké, některé široké, jiné hluboké, další zase super – dlouhé. Ale všechny mají společného jmenovatele – všechny do jednoho jsou krásné!

ledovec Briksdalsbreen (Briksdal)

V Národním parku Jostedalsbreen na jihu Norska se nachází fascinující, rozsáhlý a chráněný ledovec Briksdalsbreen (nebo také Briksdal), jenž každý rok přiláká stovky tisíc návštěvníků. Mohutná ledová masa je v podstatě součástí největšího evropského ledovce Jostedalsbreen, klesá až 1 200 metrů do údolí Briksdalen a nakonec se vlévá do menšího ledovcového jezera Briksdalsbrevatnet. K ledovci se můžete dostat buď pěšky prostřednictvím krásných turistických stezek (z údolí Briksdalen k ledovci je to asi 3 km) nebo tzv. „trollím automobilem“, což je menší otevřené vozítko uzpůsobené do terénu. Během svého putování k ledové mase se také nezapomeňte pokochat okouzlujícím vodopádem Kleivafossen, který je nejfotografovanějším místem v Norsku. 

Romsdalen

Na západě Norska se rozkládá malebné údolí Romsdalen, které je známé svými pozoruhodnými přírodními scenériemi a také nepřebernými možnostmi outdoorových aktivit. V údolí se můžete kochat majestátními horskými vrcholky a fjordy anebo se třeba projet slavnou klikatou cestu zvanou Trollstigen – ta má až jedenáct prudkých zatáček a její vrchol nabízí perfektní výhledy do okolní krajiny. V oblasti Romsdalen je se pak naskýtá i možnost svezení se nejdelší norskou lanovkou Romsdalsgondolen, díky níž se dostanete snadno na vrchol hory Nesaksla – odsud budete mít dokonalé panoramatické výhledy na další horské masivy a při té příležitosti můžete navštívit skvělý podnik Eggen Restaurant (nachází se v nadmořské výšce 708 metrů). 

Milovníci adrenalinu a dobrodružství si dále přijdou na své například při tzv. RIB-safari, což je rychlá plavba menší lodí podél Romsdalsfjordu. V údolí a jeho přilehlém okolí byste rovněž neměli opomenout vyhlídku Rampestreken (jde o ocelovou a 20 metrů dlouhou rampu) nebo horskou túru Romsdalseggen, která patří mezi ty nejkrásnější v Norsku.

Måløy

Na západním pobřeží Norska můžete obdivovat jedinečné město Måløy, které bylo založeno již v 19. století zejména pro potřeby rybolovu – v čase se pak proměnilo na místo s ropným a plynárenským průmyslem. Avšak dodnes platí, že město Måløy na ostrově Vågsøy je jedním z největších rybářských přístavů v Norsku a také vyhledávanou turistickou destinací pro překrásné přírodní scenérie i příjemnou městskou atmosféru. Obdivovat zde můžete například více než dvě desítky street art maleb odkazujících na místní kulturu a rybolov, navštívit k relaxaci příjemnou pláž Refviksanden či se ponořit do historie roku 1941 ve válečném muzeu Måløy Raid Centre – v oblasti města totiž kdysi podnikli Britové nálet na Němce. A pokud zatoužíte po výletu, vydejte se asi 10 km západně od města a kochejte se unikátním skalním útvarem Kannesteinen v malé vesnici Oppedal – útvar měří 3 metry na výšku a má tvar kalichu díky erozi způsobené mořskými vlnami. 

Flåm

Flåm je malou norskou vesnicí na západě Norska, kterou obklopují překrásné fjordy. Konkrétně se vesnice nachází na konci Aurlandsfjordu – ten je součástí nejdelšího norského fjordu s názvem Sognefjord. Místní dechberoucí panoramata si můžete prohlédnout třeba z nedaleké vyhlídky Stegastein (dostanete se k ní automobilem z venisce Flåm do 20 minut). Toto místo se tyčí 650 metrů nad fjordem a poskytuje přímo nadpozemský zážitek zejména při západu slunce. Velice vyhledávaná v této oblasti je také nejstrmější horská železnice na světě zvaná Flåmsbana – ta vede právě mezi vesnicí Flåm a vesnicí Myrdal a poskytuje dokonalé výhledy na okolní údolí, horské vrcholky nebo vodopády. 

Dále můžete v oblasti Flåmu (na fjordu Aurlandsfjord) absolvovat i plavbu na kajaku, výlet k vodopádu Brekkefossen nebo také jízdu plnou adrenalinu na Flåm Zipline/lanovém skluzu, jenž je dlouhý asi 1381 m. Vesnice Flåm má však připravené zážitky i pro kdejaké gurmány, a tak zde můžete ochutnat například lokální speciality v podobě tradičního norského „hnědého sýra“ Brunost a piva z místního mikropivovaru Ægir. 

Myrdal

Myrdal je obecně považován za malou vesnici, avšak ve skutečnosti se jedná o odlehlé vlakové nádraží, které je jakousi křižovatkou mezi Flåmskou a Bergenskou železnicí. Konkrétně se Myrdal nachází v západním Norsku v překrásné oblasti zvané Sogn og Fjord a nabízí jedinečné výhledy do okolní přírody zahrnující hory a fjordy. Mezi hlavní tamější atrakce lze zcela jistě zařadit již zmíněnou železnici Flåmsbana spojující Myrdal a Flåm – ta vede úchvatnou krajinou, v níž můžete spatřit třeba i vodopád Kjosfossen. Dobrodruzi pak naplní svá očekávání na nejdelším lanovém skluzu (Flåm Zipline) s délkou něco málo přes 1,3 km, jenž poskytuje také skvělé výhledy do údolí Flåm. V okolí Myrdalu se dále můžete vydat na procházky či cyklovýlety, přičemž mezi turisty je zdaleka nejoblíbenější stezka Rallarvegen.

Nusfojrd

Nusfjord – tradiční vesnička, označovaná jako ta nejkrásnější ze všech. Pokud si představíte Lofoty, tak je to pro mnohé právě tato rybářská osada jakoby na konci světa. Dnes je turistickou atrakcí s muzeem a budete sem muset zaplatit vstupné, pokud se sem chcete přijít podívat.

Vesnička Nusfjordna souostroví Lofoty zapsaná v seznamu UNESCO je jakoby vystřižená z katalogu. Obdivujeme zachovalé rybářské domky z 19.století. Celou vesničku aktuálně přetvořili na skanzen, kde se naučíte vše o životě místních rybářů.

Jezero Torneträsk

Jezero vyhloubené ledovcem dosahuje hloubky 168 m, což jej činí druhým nejhlubším ve Švédsku. Je pokryto souvislou vrstvou ledu pravidelně od prosince do června. Nedaleko jezera Torneträsk se nachází majestátní Laponská brána – Lapporten, ostře modelované ledovcové údolí s otevřenými konci, které bývalo důležitým orientačním bodem kočujících Sámů během následování sobích stád. Podél jižního břehu jezera vede slavná železnice Ofotbanen mezi švédskou Kirunou a norským přístavem Narvik.

Nordkapp

Severní mys neboli Nordkapp je místo, které by měl navštívit snad každý zapálený cestovatel. Jak již sám název napovídá, jedná se o bod, který leží na severu čili respektive v nejsevernější části Norska. Představit si jej můžete jako 307 metrů vysoký útes, který se tyčí nad Severním ledovým oceánem. Do oblasti se snadno dostanete automobilem – v zimě však bývá silnice kvůli počasí uzavřena. Mezi jiné možnosti dopravy k Nordkappu pak patří buď autobus z nedalekého města Honningsvåg, pěší turistika, jízda na kole, letadlo nebo loď. Historickou zajímavostí je, že Nordkapp býval velmi známým a důležitým orientačním bodem především pro lodě a jejich posádky. 

Tromso

Městu ležícímu na severu Norska se také přezdívá „Paříž Severu“ či „Brána do Antarktidy“. V Tromsu můžete ostatně zažít opravdu skvělé momenty své dovolené, tj. spatřit panenskou divokou přírodu, rybařit, chodit na procházky nebo se jen nechat unášet pohledem na půlnoční slunce a polární záři. Není to ovšem jen obdivuhodný ráz krajiny, co turisty láká na tomto malém norském městečku. I když zde žije necelých 80 tisíc obyvatel, v ulicích to překvapivě překypuje energií. Noční život je v Tromsu opravdu pověstný a bujný. Veselých večírků se dočkáte zejména na hlavní ulici Storgata. 

Lofoty

Pro mnohé cestovatele je Norsko nejatraktivnější zemí Evropy. Kouzelná zem fjordů, hor, jezer, ledovců a překrásné přírody dostane snad každého. A jedním z nejkrásnějších míst Norska, je jednoznačně souostroví Lofoty. Nejkrásnější souostroví v údajně nejpůvabnější zemi Evropy – to je skutečná cestovatelská lahůdka! Ne náhodou i prestižní magazín National Geographic vybral Lofoty ze 111 ostrovů světa za třetí nejpřitažlivější ostrovy planety.

V norském jazyce jsou ostrovy známé pod názvem Lofoten, z něhož pochází i naše označení – Lofoty. Název je složen ze dvou slov: „lo“ (rys), „fot“ (noha) a určitého členu „en“. Název Lofoten je moderní formou slova Lofotr, což je starý název ostrova Vestvågøy. Souostroví se nachází na pobřeží severního Atlantiku asi 100 až 300 kilometrů severně od severního polárního kruhu, tj. mezi 67. a 68. stupněm severní šířky. Od norské pevniny je souostroví oddělené fjordem Vestfjorden. Hlavní ostrovy jsou propojeny podmořskými tunely a mosty. Lofoty se rozkládají na ploše 1227 km² a domov zde v současné době má necelých 25 000 obyvatel.

Plavba na Hurtigruten

Pokud chcete zažít v Norsku doslova dechberoucí momenty, vsaďte na plavbu Hurtigruten! Zkušená námořní posádka se s vámi společně poplaví podél norského pobřeží, odkud můžete spatřit na vlastní oči fascinující norské fjordy, okouzlující přístavy a divokou zvěř v záři půlnočního slunce. Samozřejmostí pak bude i přímo pohádková polární záře nad hlavou! Díky této plavbě se budete cítit jako skutečný dobrodruh na expedici! A kromě ohromujících panoramatických výhledů do okolní krajiny si užijete i gurmánské stolování na palubě či široký výběr aktivit dle výběru.

Trondheim

Kdo by se nechtěl procházet v malebných uličkách více než tisíc let starého města na břehu fjordu, popíjet Stjørdalsøl a užívat si zdejší pohodové atmosféry? Trondheim je město, kde se snoubí dávná historie s moderní dobou, aniž by ani jedna z nich byla upozaděna. Zde můžete navštívit rozsáhlou gotickou katedrálu z roku 1300, zajít do muzea populární hudby Rockheim či si prohlédnout největší dřevěný palác celé Skandinávie. Anebo, jste – li duší cyklista a bez kola zkrátka neumíte být, zde můžete vyzkoušet světový unikát - „cyklovlek“ CycloCable.