Proč navštívit největší ostrov světa, Grónsko?
Úplně jiný svět. Překvapivě barevný a exotičtější, než si myslíte. Co jen může být v zemích věčného ledu, myslel jsem si. Že by „bílá sněžná slepota“? Jen hodinku a půl z centra Reykjavíku a všechno je absolutně jiné. Přesedli jsme do červené helikoptéry a doletěli jsme do největšího města východního Grónska, které leží ve fjordu plném malých lososovitých ryb, kterým Inuité říkají Amma. Ammassalik je oblast a ostrov, na kterém se momentálně nacházíme. Ostrov má rozlohu 772 km2. Fjord dole pod našimi okny vypadá jako jezero, okolo nás jsou špičaté nádherné hory, nejvyšší má pouze 1352 m, no pocitově se cítím jako o kilometr výš. Včera po obědě jsem vyběhl na vrchol Qaqqartivakajik, kterému Dánové říkají Sømandsfjeldet (něco jako vrchol námořníka), odtud jsem měl oblast pod námi jako na dlani. Na jedné straně pohled na moře plné ledových ker a na 41 km dlouhý hlavní Ammassalický fjord. Na druhé straně náš obrovský ostrov. Na dohled vidím 19 ples, některé kaskádovitě pospojované vodopády. Procházím přes louky plné fialových a modrých květů. A ani jeden komár! Na túrách, co jsme tu za 3 dny udělali, jsme doteď nepotkali ani jednoho turistu. Příroda je nádherná a je celá pouze pro nás. Přes den chodíme v krátkých rukávech a zřejmě se tu i opálíme. Bydlíme v komfortním hotelu a v kuse fotíme. Takový krásný výhled z hotelu jsem ještě neměl. Nemůžu se vynadívat. Lední medvědi sem teď v létě nechodí, ale tuto zimu dole na zamrzlém fjordu místní lovili ryby ve vysekaném ledě a najednou se na ně řítí největší šelma (2x větší než tygr). Každý je tu na východě Grónska lovec, a tak méďa neměl šanci. Medvěd Nanuq může vážit až 680 kilo (někteří jedinci nad 1000 kg) a z ledových ker loví tuleně. Vyčmuchá jejich díru a čeká, než se přijdou nadechnou a potom svými mohutnými tmavohnědými tlapami hrábne a 400 kg tuleně vytáhne ven a překousne mu lebku. Někdy uloví i slabšího mrože nebo běluhu a nepohrdne ani zdechlinou velryby – Arktida je přece jednou skvělou ledničkou. Plave rychlostí až 10 km/h a viděli ho prý až 300 km od břehu! Dokáže běžet 40 km/h. Když Vás napadne hnědý medvěd, tak máte šanci, že pokud děláte mrtvého, nechá Vás na pokoji. Bílý věc dokončí. Když jde medvěd po Vás, účinkuje silné bouchání plechových předmětů o sebe – na hluk v tomto tichu nejsou zvyklí. No a potom utíkat pryč od moře do vnitrozemí. Tam se mu nechce. V zimě je tu mnoho medvědů a náš dánský číšník, který je tu už třetím rokem, vzpomíná, jak potkal medvěda u pošty, asi 3 minuty od hotelu. „Medvědů se tu lidé bojí, vědí, že jsou to dobří lovci.“ Východ je o mnoho tradičnější, neporovnatelně autentičtější. A tak to připadá i mně. Exotiku, kterou v Antarktidě dokreslovali tučňáci, tu pro mě dokreslují Eskymáci. Ups, nesnášejí, když jim takto lidé říkají. Oni jsou hrdí Inuité, i když syrové maso jedí. Včera jsme byli všichni na večeři v rodině. Měli jsme tuleně. Většina lidí se tu živí tuleni a těch je tu stále strašně mnoho. Na malých člunech vyrážejí na lov, zaharpunují tuleně a potom ho na skalách svlékají z kůže. Jedí ho často syrového jak jejich psi, kteří jsou přivázaní po 12 za městečkem. My jsme však měli vařeného tuleně. Měli jsme domluvený sraz v 19:30 a oni už na nás čekali. Modrý dům u polikliniky. To byla adresa, kterou jsme dostali. A jelikož v městečku známe každou ulici, našli jsme to na poprvé. Čisto, útulno, pěkně naservírované jídlo, na obrovském televizoru se promítala prezentace fotografií z městečka. I fotograf je tou nádherou fascinovaný jako já. „To je profesionální fotograf?“ ptám se. „Ne, to je můj otec, sedí ve vládě v Nuuku. Moje máma je ze západu, a tak rozumíme i lidem ze západu. Podle rodičů je toto nejkrásnější místo v celém Grónsku, a tak jsme se sem přestěhovali.“ Matka vypadá úplně jinak fyziognomií, podobně i delegace z Nuuku, která je nyní v našem hotelu. Prý okolo Grónska našli největší ložiska ropy na světě. Naše hostitelka, jejíž otec je politik, se dušuje, že do 10 roků se od Dánska odtrhnou. Bude to tu ještě zajímavé. Vyrážíme na moře. Dánský mořský vlk jede s lodí opatrně. Vždyť do poloviny června se kvůli krám plavit nedalo a za měsíc budou zase problémy. Ledové kry se majestátně plaví fjordem jako nádherné bělomodré sochy. „Aha! Velryby! Jsou dvě,“ ukazuje námořník. Bohužel narval to nebyl. Tato velryba, které jeden zub dorůstá spirálovitě do úctyhodných rozměrů, je tu běžná. Naše hostitelka nám říká, že nejvíc miluje kůži z narvala. Teď ji však mají zmraženou, a tak si tuto gurmánskou specialitu musím nechat na příště. Zub narvala se často v Evropě prodává jako roh jednorožce. Teď z něj Inuité vyřezávají nádherné amulety. Jednu dílnu máme dole pod hotelem. Ty figurky „tupilaq“ působí jako woodoo a šaman skrze ně může zaklet nepřítele. Musíte si dávat pozor, co kupujete. Jsou to malá propracovaná umělecká díla. Cítím z nich sílu jako z masek z Afriky nebo zapadlých ostrovů Indonésie. Znenadání se městečkem ozve silné kvílení a následný štěkot. Je to nejhlasitější zvuk, jaký tu lze slyšet. Je čas krmení psů. Teď v létě jsou připoutaní za dědinou a dřevěné sáňky leží vedle nich. No, za chvilku opět napadne sníh, fjord zamrzne a psi budou opět nejdůležitějším dopravním prostředkem. Grónsko s CK SEN je luxusní exotikou. Zvládne ji každý, a když budete chtít, můžete si i zasportovat. Je 7:00 ráno (už 2 hodiny svítí slunce) a já se jdu proběhnout do hor, které začínají ihned za naším hotelem. Ať jsem na devátou na snídani.
