Krátkodobé poznávací zájezdy

Skotsko - každému vřele doporučujeme

Právě jsme se vrátili z týdenního pobytu ve Skotsku a chceme se touto cestou poděkovat zejména našemu průvodci Martinovi Karnišovi, i díky kterému máme ty nejkrásnější zážitky. Ve Skotsku jsme byli poprvé, ale každému vřele doporučujeme navštívit tuto krásnou zemi. Měli jsme štěstí na krásné počasí, celý týden nám svítilo slunc,e a to celé bylo umocněno obětavým a trpělivým přístupem našeho průvodce Martina. Organizaci výletu zvládl skvěle. Díky němu jsme měli možnost vidět ty nejkrásnější místa, dozvědět se hodně o zemi. Díky patří i druhému řidiči Máriovi, který nás spolu s Martinem bezpečně a plynule přepravoval auty napříč Skotskem.

Luděk

Maroko - Děkujeme za krásných 10 dní

Nejsem zvyklá psát recenze, ale cítím, že lidé v této kanceláři si to zaslouží (a myslím tím průvodce, ale i lidi z kanceláře – vše zvládnuté bez zaváhání). Další, v pořadí už ani nevím kolikátý výlet s CK SEN. Proč? Důvodů je několik: zkušenosti přetavené do výborně koncipovaného obsahu zájezdu mi šetří čas, a častokrát je také nereálné zorganizovat tak sladěný, nabitý a různorodý program. Co pokládám za další pozitivní efekt je obvykle velmi příjemná parta zajímavých, zcestovalých lidí s
velmi podobnými zájmy a z toho plynoucí nové přátelství. A v neposlední řadě vynikající průvodci, na kterých má SEN opravdu nos! A toto se mi opět potvrdilo při cestě do Maroka. Touto cestou bych chtěla ještě jednou poděkovat průvodkyni Katce Liskové – klidná, organizačně zdatná, neúnavná (např. při vyhrabávání našeho zapadlého auta na Sahaře), zkušená žena nadupaná nejrůznějšími informacemi, která s přehledem zvládala jak specifika domácí marocké nátury, tak naše přání a preference. Oceňuji obrovské množství informací, a to nejen o Maroku, ale prakticky z celého světa. Na Maroko jsem měla opravdu velké očekávání, což nebývá dobře, protože pak následuje zklamání. Musím říci, že v tomto případě se nekonalo – viděli jsme hodně tváří této země, od berberských jednoduchých podmínek přes pohádkové mediny královských měst, ve kterých nebyl problém ztratit se, až po prakticky moderní, pro mě de facto "evropskou" tvář země v Rabatu a Casablance. Maroko je barevné, klidné, s vynikající kuchyní a velmi příjemnými lidmi. Náš místní průvodce Mohamed byl vítaným lokálním doplňkem. Maroko je relativně blízko – je to vlastně nejbližší "pravý" orient, islámská země se svými tradicemi a bohatou historií a přitom s evropskou tváří, která si zakládá na své nálepce "bezpečné a příjemné cestovatelské destinace“. A toto všechno můžeme potvrdit. Děkujeme za krásných 10 dní, jdu listovat katalog, kam příště. Mirka a Mojmír

Poděkování za skvělou poznávací dovolenou na Azorech

Dobrý den, vážení,

Dovoluji si Vám tímto poděkovat za skvělou poznávací dovolenou v destinaci Azorské ostrovy, kterou jsme měli možno prožít ve dnech 28.04.-04.05.2022. Přes počáteční potíže s příletem na ostrovy, a to díky nepříjemné bouři, díky které jsme dorazili na místo až následující, než předpokládaný, den, byl pro nás pobyt na Azorech neskutečným zážitkem. A to zejména díky skvělé průvodkyni paní Adrianě Molnárové. Věnovala se naší skupině maximálně i přes rámec svých povinností a pomohla mezi námi vytvořit svou bezprostředností naprosto fantastickou náladu. Na pobyt na Azorech určitě nezapomeneme, v tom dobrém slova smyslu.

Samozřejmě, dík patří i Vaší cestovní kanceláři, a to za nabídku prodloužení našeho pobytu o jeden den, právě jako náhradu za opožděný přílet na ostrovy z důvodu počasí. Přesto, že jsme nabídky nakonec nevyužili (program zájezdu byl plně dodržen), vážíme si tohoto Vašeho přístupu a díky.

Děkujeme a těšíme se na další zážitkové dovolené s Vámi.

S pozdravem

Ing. Hana Skácalová s manželem
Valašské Meziříčí

Norsko zlatý trojuhelník - chci poděkovat

V úterý jsem se vrátila z Norska a chci poděkovat naší průvodkyni Kataríně Lackové, věnovala nám naprostou pozornost a porozumění. Kutějová

Norsko - chtěla bych vyseknout poklonu

Dobrý den, chtěla bych vyseknout poklonu průvodkyni slečně Katarýně Lackové se kterou jsem byla teď 7.12. - 10.12.2024 v Norsku-Polární záře. Je velice šikovná, komunikativní, dozvěděli jsme velkou spoustu informací. Dokázala odpovědět na jakoukoliv otázku. Prostě skvělá! Hodně cestuji takže to dokáží ocenit...Jana Matysová

Indie zlatý trojuhelníki - euvěřitelné, kolik zážitků a vjemů

Dobrý den,

je to již více než týden, co jsme se vrátili ze Silvestrovského zájezdu Indie – Zlatý trojúhelník, ale stále ještě jsme duchem v Indii. Je až neuvěřitelné, kolik zážitků a vjemů je možné nasbírat během pouhých čtyř dnů. Indie nás uchvátila. Byť nebyla nikdy naší vysněnou destinací a po pravdě jsme si zájezd vybrali pouze proto, že jako jediný odpovídal termínově našim možnostem, jsme neskonale vděčni za to, že nás osud do této destinace zavál. Zájezd byl perfektně připraven, ale největší zásluhu na jeho celkovém vyznění má nepochybně průvodkyně Diana Vesna, která Indií přímo žije a předává svou lásku k tomuto subkontinentu dále. Diana zná nejen reálie, kulturu, ale především život v Indii, způsob, jakým se v Indii jedná, pohybuje, žije. Je schopna přizpůsobit program nastalé situaci, vyřešit vzniklé problémy, a to navíc tak, aby to nezasáhlo výrazněji do programu. Jednalo se o náš druhý zájezd s CK Sen a už podruhé jsme měli štěstí na zcela excelentního průvodce, na kterého budeme vzpomínat ještě léta (na pana Hynka Adámka, s nímž jsme byli na Islandu, skutečně vzpomínáme dodnes). Ale aby těch superlativů nebylo příliš, tak přeci jen jedna výtka, byť neočekávám, vzhledem k tomu, že se jedná o nešvar, který se vyskytuje u všech zájezdů všech cestovních kanceláří, že by na tuto bylo nějak reagováno: Zařadit do zájezdu trvajícího 4 dny (necelé, neb 4. den jsme s ohledem na čas odletu museli být na letišti již odpoledne, takže fakticky 3,5 denního) namísto např. procházky centrem Jaipuru dvě hodinové návštěvy v prodejnách (šperků a koberců) s tím, že se jedná o ukázku místní výroby (ukázky trvaly do 10 minut celkem a pochybnosti o jejich autentičnosti byly značné), fakticky však za účelem přimět účastníky zájezdu si zakoupit předražené šperky a koberce, mi přijde až smutné. Při ceně zájezdu, zejména v době konce roku, kdy každá hodina pobytu v Indii nás stála několik tisíc korun, nás to vede k zamyšlení, zda napříště přeci jen nejet sami. I přes tyto výhrady považujeme zájezd za velice zdařilý a budeme na něj dlouho vzpomínat.

S pozdravem

Natálie Tognerová

Severská exotika

Zájezd na Faerské ostrovy s CK SEN byl nezapomenutelným zážitkem. Už před odjezdem jsme ocenili vstřícnou a profesionální komunikaci, která nám poskytla všechny potřebné informace a zodpověděla naše dotazy. Průvodkyně Bára byla skutečným odborníkem – její vědomosti o historii, kultuře a přírodě Faerských ostrovů nás ohromily. Díky jejímu vyprávění jsme objevili mnoho zajímavostí, které bychom sami nezjistili, a navíc se postarala o pohodovou atmosféru. Program byl vyvážený a nabízel jak dobrodružství v přírodě, tak i čas na odpočinek. Těším se na další cesty.
Anežka

Faerské ostrovy a Island

Dvě slova. Skvělé dobrodružství. Tak bych to asi charakterizoval po návratu ze zájezdu. Organizace byla naprosto bezchybná, průvodce Adam nás ohromil svými rozsáhlými znalostmi. K dobré náladě přispěla určitě i skvělá parta 10 lidí. Rozhodně doporučuji.
František Jánský

Dokonalé spojení přírody

Zájezd na Faerské ostrovy a na Island byl fantastickým zážitkem. Letecké spojení bylo pohodlné a bez problémů, což nám usnadnilo celý začátek cesty. Po příletu nás čekala skvělá doprava po ostrovech, a ještě lepší průvodkyně Jana. S CK SEN jsem byl již podruhé a mohu jen doporučit. Příští rok se chystáme s manželem do USA národních parků. S pozdravem Jakubíková Alice.

Faerské ostrovy a Grónsko

Už před odletem na Faerské ostrovy jsme ocenili skvělou komunikaci ze strany cestovní kanceláře, která nás ujistila, že se nemusíme obávat. Jsme přeci jen starší ročník a báli jsme se letecké cesty. Vše bylo dokonale připraveno a bez problému. Průvodce Viktor byl vynikající, s hlubokými znalostmi o historii, kultuře. Program v Grónsku byl realizován s pomocí místního partnera, a vskutku jsme navštívili ta nejkrásnější místa s jedinečnou grónskou přírodu. Pokud hledáte bezstarostnou a profesionálně zorganizovanou cestu do unikátních destinací, tento zájezd vřele doporučuji. Alfred B.

Indie – zlatý trojúhelník opravdu stojí za návštěvu

"Cože? Ty chceš jet do Indie? Asi ses úplně zbláznila", reagovali moji přátelé na mou novou cestovatelskou destinaci. "S tebou i na kraj světa, ale do Indie se mnou nepočítej", reagoval pro změnu můj muž. A tak jsem se SNEM prožila pár nádherných dnů v zemi, která mě vždycky fascinovala. Bylo tam všechno, co jsem čekala: chaos, hluk, množství lidí, smrad, špína, ale i nádherné památky, různá náboženství, ženy v krásných, barevných sárí, úžasní, přátelští lidé a hlavně fundovaný, vtipný a ochotný expert na Indii Peter Blažek. Můj vzkaz pro všechny, kteří váhají, zda Indii navštívit, při dodržení základních hygienických pravidel a se SNEM se nemáte čeho bát. Indie opravdu stojí za návštěvu.
Lívia

New York, New York - chceme poděkovat za úžasný zájezd

Milý p. Fellnere, touto cestou Vám chceme poděkovat za úžasný zájezd do New Yorku. Jako vždy jste byli skvělí a i po předešlých zájezdech, které jsme s Vámi absolvovali, nezbývá nám nic jiného než vyslovit slova díků a chvály. Naše průvodkyně Saša byla úžasná, tak bychom jí chtěli i touto cestou poděkovat a pochválit její odborné i organizační schopnosti. Jsme rádi, že můžeme s Vaší cestovní kanceláří poznávat svět a přejeme Vám spoustu úžasných průvodců a spokojených klientů ve Vaší další práci.
Těšíme se na další zážitky se SNEM a přejeme vše dobré!

Vašková Jana a Bartoloměj

3 x Nej Afriky - cestovatelský zážitek

Vážení přátelé,
po několika letech jsme se rozhodli opět vycestovat s vaší cestovkou do světa. Nebyla to naše první cesta s vámi, už si těžko spočítáme, kde jsme s vámi byli a vždy spokojeni. Jen jsme také poznali kouzlo samostaného cestování. Dlouho jsme se chystali sami i do Jižní Afriky, jen jsme si uvědomili, že situace v této oblast příliš nepřeje samostnému cestování, Tak jsme se zase vrátili k osvědčené cestovce, tentokrát ale již přes českou část, tedy SEN.
Ale k věci : cesta byla úžasná, ale píšeme proto, že vám chceme poděkovat za průvodce, Martin udělal z cesty opravdový cestovatelský zážitek. Když pomineme jeho skvělou organizaci celé cesty a pozornost, kterou věnoval osobně každému klientovi, tak alespoň pro nás byla fascinující jeho znalost africké přírody a afrických reálií. Jeho znalosti dělají ze zájezdu skutečný zážitek. Tak a už dost, dalo by se o tom psát ještě mnoho, ale na závěr : pokud Martina máte jako průvodce pro Afriku, nemáte na spojených trzích České republiky a Slovenska ještě dlouho konkurenci.
S pozdravem Blanka a Petr Špačkovi, Brno

Peking - zapomenutá Čína

Často se hovoří o tom, jaká je Čína moderní. Nikdo si to ale nedokáže představit, dokud zde není. Peking nás uchvátil již od příletu. Zapomeňte na vousaté dědečky v hedvábném pyžamu srkající čaj na zahrádce. Čína je dravá, akční, průbojná i civilizovaná. Již od začátku na nás působí exoticky a vzdálená našemu světu.Brzy ráno se vydáváme směrem k největší čínské památce – Velké čínské zdi. Jsme zde brzy a tak máme část zdi sami pro sebe. Vyplatilo se přivstat si. Jsme tu sami, procházíme se po zdi zahalené do ranní mlhy. Člověk ani nepočítá s tím, že by někde v Číně mohl být sám. Je to však velmi příjemné. Odpoledne trávíme touláním po Zakázaném městě, procházíme náměstí a chrámy, kde se procházelo 24 císařů a kde se odehrávaly rituálu staré Číny. Večer patří čínské gastronomii. Na pekingské ulici Wangfujing ochutnáváme vše možné i nemožné, hady, štíry, tarantule i beraní penis, ovoce, rýži a různé druhy masa i nemasa na všelijaké způsoby, voňavé, smradlavé, chutné i nechutné. Je to neskutečný zážitek. Někdy sice člověk musí zatnout zuby, aby se mohl zakousnout do pavouka na špejli, o to větší radost z toho má, že ochutnal něco, co je na čínském jídelníčku naprosto běžné. 

Jordánský div světa (Petra)

Přistáli jsme v Hašemitském království, tedy v Jordánsku, jak se země jmenuje podle starobylé dynastie, která zemi dnes vládne v podobě moderního arabského monarchy Abdulláha II. Jeho portréty společně s portréty jeho otce a korunního prince si nás přeměřili ještě na letišti a už  jsme uháněli na jih do starobylé země Edem, kde se nachází v údolí jedna z nejpozoruhodnějších a nejkrásnějších památek celého Blízkého Východu. Petra! Do Mojžíšova údolí nebo tedy do Wadi Musa, jak zní jeho arabský překlad, jsme přijeli téměř se západem slunce. Nezaháleli jsme a hned první večer jsme ochutnávali speciality tradiční jordánské či beduínské kuchyně. Máme za sebou už vynikající mansaf z jehněčího masa, maklabeh z masa kuřecího doplněného o dušenou zeleninu, ale dostali nás předkrmy v podobě perfektního humusu nebo salátů tabouleh a baba ganúš. Začít cestu gastronomickými zážitky není vůbec špatné. Dnešní den je jeden z těch, na který se nezapomíná. Ráno jsme se vydali do starobylého města Petra. Představuje orientální pohádku, dobrodružství, které nepřestává fascinovat již několik generací. Nabatejci zde mezi kopci ukryli úžasné místo, kudy proudil obchod z Arabského poloostrova, Egypta, Mezopotámie či dokonce z dalekého Říma. Kráčíme a kolem nás se mihnou první nabatejské hrobky, vyhloubené jeskyně, první Beduíni a každým krokem odkrýváme více a více z fascinující historie Nabatejců. Kráčíme úzkým Siqom a přejít ho po vlastních je skutečným zážitkem. Vše je jiné než na obrázcích. Hezčí, barevnější, živější a člověk je rád, že se zde ocitl. Už jen krok, dva a najednou se na konci úzké štěrbiny poodokryje snad nejznámější obrázek celé země. První pohled na slavnou Pokladnu, která pokladnou nikdy nebyla je ten, co se vryje do paměti. Je to přesně stejný silný moment, jako když člověk poprvé uvidí samarkandské náměstí Registan, vysvícený Esfahán, Modrou mešitu nebo vejde do jeruzalémské Baziliky svatého hrobu. Prostě na to nezapomene. Poseděli jsme si na beduínském čaji s mátou, kávě s kardamonem či pomerančovém džusu a vyšlapali několik schodů až nahoru ke Královským hrobkám, abychom odtud nasávali pohledy na centrum celé Petry. Jsme překvapeni, jaká je Petra obrovská, a kolik tady toho je a jsme z ní doslova nadšeni. Kapky potu se promíchávají s prachem a pískem Petry a člověk má na rtech úsměv, neboť se zde ocitl. Petra to je láska na celý život!

Indický zlatý trojúhelník

Není všechno zlato, co se třpytí, ale tady, v Indii, je zlaté i to, co se neblyští. A to nemluvím o zlatých žebravých dětičkách :) Závěr naší cesty jsme věnujeme výjimečným městům Agra, Jaipur a Dillí. Z nich každé má jinou atmosféru a ukrývá i rušné ulice, ale i klidně oázy, které by v Indii málokdo čekal. Vyfotili jsme se před Taj Mahal, palácem větrů a červenou pevností. Od života na Ganze, po život na pracích ghátech Yamuna pod železničním mostem v Agře, prošli jsme poutní cestu k hinduistickému chrámu v Galt a zažili zácpu cyklorikš ve starém Dillí. Právě tento závěr je nejtěžší, co se týče dojmů a směsi zážitků. Pokud se o Indii říká, že to je země kontrastů, tak v hlavním městě to platí dvojnásob. Staré vs. nové, chaos vs. řád, špinavé vs. čisté ... I takové je Dillí. Poslední část programu byla naplněna, stejně jako naše žaludky v restauraci Piccadelhi, která připomíná stanici londýnského metra. Mělo to styl a musím říct, že opět se nám podařilo dokázat, že i tak cestovatelský náročný kout světa, jako je indický subkontinent, se dá projít s nadšením a jedním velkým zážitkem.

Pohádková kasba v Maroku

Již několik dní si užíváme pohádkové Maroko. Casablanca, Marrákeš, Vysoký Atlas, Ksary, kasby, to vše člověk zná z knih nebo dokumentů, ale nyní se najednou ocitá uprostřed všech těchto věcí a může je vidět krásně na vlastní oči. Dnes jsme se vydali z Ouarzazate do Erfoudu mezi starobylé oázy, rozpadlé hliněné ruiny míst, vyschlá koryta řek a kulisu nám dotvářely i zasněžené štíty Atlasu. „Sníh se na nich drží do května,“ řekne Larbi, řidič, který zná Maroko jako svou vlastní dlaň. „Tuto cestu jsem projel tolikrát, že kdybych zavřel oči, vím, kdy mám odbočit,“ směje se. Věřím mu, vždyť jsme tu společně najeli už několik tisíc kilometrů, a tak můžeme ty oči sem tam zavřít společně. Procházíme oázou jménem Skoura. Shluk nic neříkajících písmen se nám navždy zapíše do paměti, protože jsme se zde rozhodli zastavit a prohlédnout si unikátní kasbu ze 17. století jménem Amerdil. Před dvěma lety se koryto řeky zaplnilo vodou, takže tu domácí uvízli na 10 dní. Dnes je prázdné, a tak kráčíme po zaoblených kamenech. Amerdil připomíná orientální pohádku. Není divu, že se zde natáčely některé scény i pro film Alibaba, Lawrence z Arábie, nebo jiné trháky. „To si nevšímejte, to je odloženo pro natáčení nového filmu,“ řekne Mohammed, průvodce, který se zde narodil a žije zde. Narodil se ještě v době, kdy vládl panovník Hasan II., otec dnešního krále Mohammeda VI., ale se současným králem je spokojen. Vyzvídám, jaký film se zde bude točit v blízké době. „Přijde sem točit Jackie Chan,“ rozzáří se. Na zemi jsou různé obrovské hrnce a přesně stejné najdete v čínských městech od Pekingu přes Hong Kong, či na Taiwanu. Vaří se v nich polévky, které pak jíte přímo na ulici a nechápete, jak mohou být tak dobré. Mohammed nás vede přítmím na zahrádku, kde roste strom s pupeny granátových jablek, fíkovník, přístřeškem se táhne réva a nechybí zde ani meruňka. Kolem hliněné stěny sahají do výšky několika metrů a poskytují krásný stín v tomto malém kousku ráje. I Mohammedův otec Júsuf zde nedaleko žil a jeho dědeček, též Mohammed, měl v oáze domeček z hlíny. Dnes už nestojí, protože ho déšť rozmáčel, až se nakonec sesunul. Mohammedův děda byl stará škola, žili v oáze, měli osla, na kterém jezdili a nosili datle na okolní tržiště, a to byl jejich život. Dnes by se divil, jak se Maroko změnilo. Ani Júsuf by ho už zřejmě nepoznal, když se tu sem tam zastaví turisté, dnes už i Číňané, kterým letos Maroko zrušilo víza, tak investovali miliardu dolarů městu Tangier na výstavbu Tech Parku. „Prý tam bude dělat 100 000 lidí,“ šuškají si lidé v Casablance v kavárničce Ramses. Svět se mění a Maroko nestojí na místě. Mohammed nás bere do kuchyně a ukazuje nám, jak se vyrábí chléb. „V této menší peci ho děláme denně a zde ve větší, když čekáme více hostů,“ vysvětluje. Kráčíme zaprášenými chodbami a zjišťujeme, jací důmyslní lidé zde tehdy žili a mysleli téměř na všechno. Nakonec si užijeme panorama z hliněné střechy a neumíme spočítat, kolik datlových palem je kolem. Krásné místo. Sladkou tečkou je mátový čaj. Berberská whisky, jak mu zde říkají. Připraví ho Mohammedova manželka Zauíja. Sladký čaj, větvičky voňavé marocké máty (která je nejlepší na světě) a k tomu přinese Mohammed i misku plnou datlí. Jen tak, vždyť jsme hosté.

Sumo v Tokiu

Tuto neděli odstartoval druhý letošní turnaj ve městě Tokyo. Nám se s naší skupinou podařilo dostat na trénink klubu s názvem Azumazeki Beya, a vzhledem k tomu, že to bylo pár dní před začátkem turnaje, tréninkové tempo bylo opravdu velmi vysoké. Měli jsme možnost sledovat na dva metry od nás vzdálené velevážené sumo zápasníky. Doslovný překlad slova sumo do češtiny je bránit se. Je to bojový, kontaktní sport, který je starý více než 1000 let. Japonským národním sportem se stal ještě v období Eda na počátku 17. století. Sumo zápas se odehrává na vyvýšeném ringu s názvem dohjó, na kterém se nachází kruhové zápasiště s průměrem 4,57 metru. Cílem souboje je vytlačit soupeře za okraj vyznačeného zápasiště, nebo jej donutit, aby se dotkl země jakoukoliv částí těla kromě chodidla. Před začátkem každého souboje předvedou zápasníci jednotlivé rituály. Předvádějí obranné dřepy Šiko a souboj očí se soupeřem. Pak oba zápasníci vystoupí z kruhu, napijí se "vody síly", otřou si ústa "papírem síly" a pak naberou do hrsti sůl, kterou rozhodí po zápasišti na znak vyhnání zlých duchů. Do ringu spolu se zápasníky nastupuje i rozhodčí, který se nazývá gjódži. Na sobě má kostým šlechtice ze 14. století. Za pasem nosí nůž tanto, jako vzpomínku na dobu, kdy rozhodčí po chybném rozhodnutí spáchal sebevraždu nazývanou seppuku (neslušně harakiri). Japonská uctivost káže dodnes, v případě nesprávného rozhodnutí rozhodčímu odejít do rozhodčího důchodu. Od roku 1958 se v Japonsku pořádá každý rok šest velkých turnajů. Ty se konají každý druhý měsíc ve čtyřech japonských městech. Délka turnaje je 15 dní. S geniálním zážitkem z tréninku pokračujeme v lovení zážitků na naší zlaté cestě Japonskem. Podařilo se nám udělat i několik perfektních záběrů.

Glencar, Benbulben a Sir W.B.Yeats

Znáte Williama Butlera Yeats? Pan spisovatel, držitel Nobelovy ceny za literaturu z r. 1923, kterého při jeho tvorbě ovlivnila bezpochyby nejvíce nádherné scenérie Irska. Jsme v okolí města Sligo, kde s CK SEN 2. den své okružní jízdy přespáváme v úplném centru, v luxusním hotelu The Glasshouse Sligo. Hned ráno se vydáváme mimo město, směrem do Drumcliff, vesničky, kde se přímo u silnice nachází kostel sv. Columba. Na tomto místě je pan Yeats pohřben na počest jeho dědečka, který zde dlouhá léta působil jako farář. Cesta však nekončí, auty se přesuneme jen 10 minut k nejkrásnějšímu vodopádu celého Irska – Glencar, s výhledem na irskou "stolovou horu" Benbulben. Kopec s výškou 526 m, který má p. Yeast obejitý z každé strany. My okamžitě chápeme, proč jsme sem jeli. To, že tu nikdo kromě nás nebyl svědčí io snaze domácích zachovat si toto místo v jeho původní autenticitě. Pasoucí se ovečky, stejnojmenné jezero Glencar hned u nás, procházka po dřevěných schůdkách až k vodopádu. Plní úsměvů nasedáme do aut a jedeme se prohlédnout samotné městečko Sligo a jeho další zákoutí (není jich málo!). Oblast celého Benbulben oplývá nejednou legendou. Věděli jste, že tak malá země jako Irsko se pyšní dalšími 3 osobnostmi, které jsou držiteli Nobelovy ceny, oceněnými za jejich literární tvorbu? George Bernard Shaw (1925), Samuel Beckett (1969) a Seamus Heaney (1995) - tři páni, jejichž krása a nesnadná historie Irska inspirovala k jejich úžasným dílům.  Doporučujeme se o tom přesvědčit osobně a vyrazit do Irska 

Geiranger – nejkrásnější výhledy

Jedenáct serpentin Orlí cesty nás přivedlo k nejkrásnějšímu fjordu v celé zemi. Ve vesničce Geiranger žije necelých 300 obyvatel, ročně ji však navštíví více než 600 000 turistů. Maličká vesnička si kdysi žila svým vlastním životem. Lidé se přepravovali na loďkách, navzájem si pomáhali a farmařili. Přechod přes vysoké hory by zabral spoustu času! Obyvatelé Geiranger jen toužebně pozorovali orly, jak si svobodně poletují nad rozlehlými horami, a v koutku duše také toužili opustit alespoň na chvíli svou rodnou domovinu. Vše se změnilo vybudováním cesty v roce 1955, která spojila vesnici s okolním světem. To je důvod, proč se klikatá a strmá cesta do Geiranger nazývá Orlí cesta. Slunce vykouklo zpoza oblaku a voda Geirangerfjordu se zbarvila na dokonale modrou. V blízkosti břehu tiše kotví obrovská výletní loď, která působí z vyhlídky nad fjordem jako bílá plastová lodička ve vaně. Ve vesnici voní vafle z dřevěného stánku v přístavu. Dojídáme poslední sousto a prsty, trochu lepkavými od moučkového cukru, podáváme kontrolorovi na naší loďce lístky. Stovky metrů vysoké skály se strmě tyčí z klidné hladiny. Těžko uvěřit, že dno je dalších 360 metrů pod námi. Z paluby lodi se můžete kochat výhledem na majestátní hory, izolované farmářské chaloupky, kde se občas ozve kozí mekání, či padající vodopády. Po pravé ruce míjíme vodopád Sedm sester, naproti němu zase vodopád s názvem Nápadník. Roztátý sníh z hor napájí vodopády vodou, a tak se nám ukazují v plné kráse. Podle legendy, Nápadník požádal každou ze sedmi sester o ruku. Všechny ho však odmítly a on ze smutku propadl alkoholu. Sestry se podle příběhu nikdy nevdaly. Po plavbě stoupáme opět strmými serpentinami (už si začínáme zvykat na norské cesty) a tentokrát překonáváme výškový rozdíl až 1500 metrů! V této nadmořské výšce pozorujeme úchvatný Geirangerfjord z nejvýše položené vyhlídky na fjord v Evropě, s názvem Dalsnibba. Ten výhled rozhodně stojí za to!

Islandský Landmannalaugar

Odbočujeme z hlavní silnice a náš terénní autobus se vydává na odyseu největší vulkanickou pouští v Evropě. Směřujeme totiž na Landmannalaugar. Cesta k Duhovým horám, jak je nazýváme my, připomíná jinou planetu. Putujeme měsíční krajinou, tvořenou tunami černého sopečného písku a jediné, co potkáváme, jsou ztracené hloučky ovcí a auta, která tento terén přecenily. Se vstupem do rezervace Fjallabak se reliéf krajiny pomalu mění. Za strmou zatáčkou se nám naskýtá pohled na nádherné jezero Frostastadavatn, obklopené červenočernými krátery a skalami porostlými lišejníkem. Ještě pár kilometrů a řeka, kterou se brodíme, prozrazuje, že jsme na místě. Uprostřed typicky strohé islandské krajiny se nacházejí hory hrající jedinečnou barevností. Černá láva, ryolit, třpytivý obsidián, ve stínu bílý sníh a na slunci zelené keříky. Neztrácíme čas a vyrážíme na túru po okruhu Laugahraun, ať se po ní ještě stihneme zrelaxovat v přírodním termálním prameni.

Blázinec jménem New York

New York, The City, Gotham city, Big Apple… New York známe pod hodně názvy. Je to město měst, šílené, páchnoucí, krásné, magické, rušné, otravné, fascinující… Je zde vše, jsou tu všichni a i když sem chodíte pravidelně, tak vás tu každé dva týdny překvapí něco nového. Budova, která zde byla před dvěma týdny? Pryč! Památník, který byl před měsícem v Battery parku? Pryč! Místo, kde byla před dvěma týdny jáma, jsou najednou vykopány základy a jde se stavět nová budova… Na místě, kde byla před týdny teprve díra a před 3 měsíci budova… New York nezná pomalé tempo. Všechno a všichni v New Yorku spěchají, utíkají a nemají čas. Čekání na semaforech na červenou když jste chodec a nejede auto? Zapomeňte! Nikdo zde nemá na čekání čas. Čas zde znamená peníze. A velké peníze. Jediné dvě věci, na které jsou Newyorčané ochotni čekat je v řadě na kávu v Starbucks a druhá, čekání ve frontách do restaurací a barů. Dostala se vaše restaurace do nějakého seznamu "TOP 10"? Pište si, že nejblíže 3 měsíce bude mít non-stop plno. Vůbec nevadí, že když obědváte, máte minimum životního prostoru a o 30 centimetrů dále jsou ústa neznámého chlapíka, který obědvá svůj steak… Vždyť přece tato restaurace byla v top 10 a tu musíš přece vyzkoušet, i když je dost možné, že vidíš do úst zcela neznámému člověku. Takto nějak by smýšlel Newyorčan, bažící po nových zkušenostech. Pojďte příště do New Yorku s námi a nechte si poradit. Mimochodem, včera jsme v metru potkali Slovenku, která emigrovala do New Yorku v

Africký adrenalin v žilách

Viktoriiny vodopády v Zimbabwe jsou majestátní a člověk, pokud stojí naproti nim, má při pohledu na ně husí kůži po celém těle. Svůj název Mosi-oa-Tunya, tedy "Kouř, který hřmí" nedostali jen tak pro nic za nic, ale pro jejich masivní sílu a hukot, který dělají. To však není jediná věc, kterou si odsud člověk odnese a zapamatuje na celý život. Kousek od vodopádů se nachází most Victoria Falls Bridge, který spojuje Zimbabwe a Zambii a právě uprostřed tohoto mostu se nachází jeden z největších adrenalinových zážitků, které s CK SEN můžete zažít. Bungee Jumping zná snad každý, ale ne každý má kuráž na to, aby skočil. No když už skočit, tak si třeba skočit pořádně ze 128 metrového mostu do rokle s dechberoucím pohledem na mocnou řeku Zambezi. Mnozí tvrdí, že právě toto je nejlepší Bungee na světě a my sdílíme stejný názor. Skákat 111 metrů a z toho 3 sekundy jsou volný pád způsobí v těle neskutečný adrenalin, který v žilách koluje věčně a při vzpomínce na něj se vždy připomene, nebo na chvilku vrátí. Neváhejte a překonejte svou hranici strachu právě zde, v Zimbabwe, na Victoria Falls!

Příběhy Edinburghu a hranice Římské říše

Závěr naší skotské cesty se nese v podobě několika pomyslných třešniček na dortu. Skotsko nemá jen jednu, to ne, je jich tu opravdu víc. Tou nejkrásnější je bez jakýchkoliv pochyb Edinburgh. Edinbra, jak řeknou domácí, Vás za pár minut dokáže přesvědčit, že jste se ocitli v nejkrásnějším městě Evropy. Krása nelze měřit, a přestože nemá starověké památky Říma, línou pohodu Lisabonu či paláce Petrohradu, Edinburgh v sobě dokonale drží středověkou duši města, kde se tvořily dějiny. Opravdu stačí pár pohledů na staré město, pár nádechů atmosféry či jedno posezení v pubu a hlavou se víří myšlenky, že tu člověk není jen poprvé, ale musí se vrátit. Mnozí z naší party potvrdí totéž. Edinburgh si Vás získá, tak jako nás. Přelezli jsme společně slavný Edinburským hrad s nádhernými pohledy na okolí starého města. Na vlastní oči jsme viděli skotské korunovační klenoty s legendárním kamenem osudu. Stáli jsme jen metr od nich a byly téměř pro nás. Obě mají v sobě zajímavé příběhy. O klenotech se myslelo, že jsou nadobro ztraceny, když je v 19.století našel Walter Scott zapečetěné v truhlici od roku 1707, kdy se Skotové s Angličany dohodli na vytvoření Velké Británie. Kámen osudu by na první pohled působil jako obyčejný kámen, jakých člověk viděl stovky či tisíce. Má však v sobě příběh a ten z něj dělá něco víc. Stál při korunovaci všech skotský a následně i anglických či britských králů. I Alžběta II. při té své na něm seděla, ale dnes se vrátil do Skotska, kam patřil. Edinburgh je plný příběhů a my je pomaličku odhalujeme. Vydali jsme se Královskou mílí až na její konec a po cestě sbírali pozoruhodné památky od středověkých domů přes parlament, bývalou burzu, středověké muzeum či katedrálu St.Gilles, kde jsme vyhmátli akorát koncert chorálu, a nakonec jen pro nás otevřeli slavnou Thistle Chapel, kterou jsme měli sami pro sebe. U paláce Holyrood, kde dodnes každý týden přichází britská královna jsme nevěřili svým očím, proč si domácí postavili tak ultramoderní parlament. Rozprchli jsme se do města a vymetali muzea, obchody, suvenýry či puby. Dnes jsme se vydali na jih až ke Skotsko anglickým hranicím, ale nejen tam, nakonec jsme je i protly a na několik hodin jsme se ocitli v Anglii. Ve Skotsku jsme si ještě vychutnali ruiny krásného kláštera Jedburgh, který je tak opuštěný, že jím procházejí jen sluneční paprsky, které nás dnes ve Skotsku provázely. Ponořily jsme se do světa Římanů, kdybychom to chtěli říci v jejich jazyce, tak jsme po několika dnech opustili starověkou, barbarskou Kaledonii a konečně jsme dosáhli hranice Římské říše v podobě hradby Limes Romanus, která nese latinský název Vallum Aelium nebo pokud chceme Hadriánův Val. Jak kamenný had se plazí anglickou krajinou od západu na východ a odděloval světy římského impéria a kmeny Galů a Piktů žijících na severu. Objevili jsme nejkrásnější tábor na celé 117kilometrové délce zdi na starověkém místě zvaném Vercovicium. Už víme, jak se žilo v táboře, ale nejen to, víme, kolik válečníků tvořilo obávanou římskou legii, kolik lidí bylo třeba na kohortu a Century, no i to kolik legii se během Římského období v provincii Británie nacházelo. Už samotný Claudius ji připojil k impériu a zůstala tam až do začátku 5. století. Příběhy Římanů by se daly vyprávět hodiny a člověka by nepřestal jejich nádherný svět fascinovat. Po návratu do Skotska jsme v Edinburghu vylezli na pahorek Calton Hill s nejkrásnějším pohledem na hlavní město, a nakonec jsme si šli vychutnat tradiční Edinburský sendvič zvaný Oink, kde hraje nejdůležitější roli lahodné vepřové maso. Piggy burger, jak ho někdy nazývají, patří k nejoblíbenějšímu streetfoodu ve městě a co se hodí nejvíce po takovém jídlo? Skotské pivo! Nepili jsme ho jen tak leckde, ale rovnou v nejstarším baru celého Edinburghu! Pěkná tečka, co říkáte?

Petra

skalní město a archeologické naleziště v Jordánsku. Od roku 1985 je zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V Bibli je označováno jako Selá a Arabové mu dali jméno Mojžíšovo údolí. Město původně vzniklo jako pohřebiště v dokonale krytém místě, kde se setkávají tři údolí (Vádí al-Araba). Město bylo založeno pravděpodobně mezi 3. století př.n.l. a 1. století n.l. V tuto dobu zde žili Nabatejci a Petra se stala hlavním městem jejich království. Všechny stavby byly vytesány do pískovce. Město dosáhlo největšího rozkvětu a významu kolem roku 62 př. n. l., kdy tu žilo kolem třiceti tisíc lidí.

Edinburgh

Kompaktní hlavní město má méně jak půl milionů obyvatel, ale pro každého se tu něco najde. Kultura, historie, móda, zábava. Nevynecháme procházku po Royal Mile. Na jednom konci ohraničená hradní skalou, perfektní polohou pro obrannou pevnost města – Edinburgh Castle a přesně po jedné míli skončíte u jedné z oficiálních královských rezidencí Holyroodhouse Palace, nad kterou se tyčí vyhaslý vulkán Arthur’s Seat. Cestou si můžete pohrát skrz Cameru Obscuru - středověký špehovací systém - s postavičkami lidí na Royal Mile, anebo se vydat do strašidelného podzemí starého Edinburghu – Mary King’s Close.

Atraktivní sopka Sete Cidades

Jakmile doletíte do Sao Miguel, doporučujeme z letiště vyrazit na místo, které nese název Sete Cidades. Tuto fotku má asi každý, kdo na Azorech už byl. Je to místo, které reprezentuje království 7 mystických míst nebo bájnou Atlantidu. Po 300 metrech seběhněte z hlavní silnice vpravo do úzké uličky. Nemějte obavy, jdete dobře. Nejprve je cesta v prvních kilometrech tak trochu chaos, ale řiďte se značkami Sete Cidades a brzy už jste vedle letiště, které máte po levé straně a následně městečkem Relva, kde uvidíte tak trochu kýčovité modré a růžové domky. Cesta se pak začne klikatit, ale stále je v poměrné dobré kvalitě. Zde si poprvé všimnete legendárních hortenzií. Jsou to nádherné květiny. Jeďte klidným tempem, za 15 minut odbočíte vpravo a zamíříte do hor. Cesta se trošku zúží a obklopí vás neuvěřitelný záhon hortenzií. Na chvíli Vám to vyrazí dech, tak sledujte cestu! Postupně se však příroda mění a pastviny plné krav vystřídají jehličnaté stromy. Zastavíte na Královské vyhlídce (Miradouro da Vista do Rei) na parkovišti naproti zřícenině hotelu Monte Palace (mělo jít o ultraluxusní hotel), nebo o 70 m dále vlevo je také parkoviště, přímo před vyhlídkou. Zde se Vám naskytnou neuvěřitelné výhledy do kaldery sopky se dvěma jezery - největší vodní plochou ostrova. Všude kolem zeleň a uvnitř sopky jsou raritně dvě jezera - Modré a Zelené. Zelené jezero je spíše šedé, a to proto, že je mělčí a ze dna čisťoučké vody se odrážejí řasy. Obrázek, který právě vidíte je často hlavním motivem celých Azor a musíme uznat, že to je absolutní nádhera. Doporučujeme Vám proto jít sem hned po příletu a vychutnat si to. Všechno kolem je přírodní rezervace. Kaldera má stěny vysoké přes 500 metrů a je to nádhera!

Drangarnir

Drangarnir je souhrnný název pro dva mořské komíny mezi ostrůvkem Tindhólmur a ostrovem Vágar. Jednotlivé názvy mořských komínů jsou pak Stóri Drangur („Velký mořský komín“) a Lítli Drangur („Malý mořský komín“). Drangarnir je možná nejznámější skalní útvar Faerských ostrovů a mezi turisty je velmi populární. Pokud se chcete k útvarům dostat blíže, můžete využít jeden z lodních výletů, pokud vám stačí kochat se z pevniny, ideálním místem je pobřežní vesnice Bøur.

Levada dos Balcões

Levada dos Balcões nebo také Vereda dos Balcões a PR11 je velice oblíbená turistická trasa na Madeiře, kterou vyhledávají především zapálení fotografové, milovníci přírody a nadšenci do pěší turistiky. Zahájit ji můžete z oblasti Ribeiro Frio, odkud vede podél levady Serra do Faial až k cíli, jímž je vyhlídka Balcões – z té získáte bezkonkurenčně krásné výhledy na údolí Ribeira da Metade či okolní horské vrcholky. Za dobrého počasí je odsud možné dohlédnout na nejvyšší hory ostrova, jako jsou například Pico do Areeiro a Pico Ruivo. Z vyhlídkového místa lze také sledovat místní ptáky, z nichž nejvýznamnější jsou pěnkavy madeirské nebo káňata lesní. Na cestu se můžete vydat klidně i s dětmi, protože je snadná a pouze tříkilometrová (tam a zpět). Během svého dobrodružného putování se pak nezapomeňte pokochat také zelenajícím se vavřínovým pralesem Laurisilva (UNESCO), jenž tuto stezku obklopuje a je domovem fascinujících zvířat i rostlin. 

Taj Mahal

Taj Mahal - Monumentální pomník ve městě Agra. Nechal ho vystavět indický mogul Šáhdžahán na památku své předčasně zesnulé ženy. Od roku 1983 je Tádž Mahal součástí Seznam světového dědictví UNESCO a stala se symbolem Indie. V různé denní době za různého osvětlení má zajímavé zbarvení. Ráno je barva narůžovělá, navečer mléčně bílá a zlatou se stává vždy, když na ni dopadnou měsíční paprsky. Ponořte se do historie a architektury Taj Mahalu v našem videu s virtuální prohlídkou plnou zajímavostí:

Peking

Hlavní město Číny je národním politickým, vzdělávacím i kulturním centrem a také nejčastější vstupní branou do země – Mezinárodní letiště Beijing Capital je druhým nejrušnějším letištěm na světě. Peking se však pyšní i přívlastkem „jedno z nestarších měst na světě“! Člověka pekingského (Homo erectus) bylo možné v této oblasti zpozorovat již před 770 až 230 tisíci lety. Dnes je toto čínské velkoměsto v pořadí druhé, co do velikosti (hned po Šanghaji) a návštěvníkům nabídne nespočet fascinujících památek, které jsou dokonce zapsané v UNESCO – např. Velká čínská zeď, Zakázané město, Letní palác, Chrám nebes, hrobky Ming, Naleziště člověka pekingského v Zhoukoudian nebo Grand Canal. V čínské metropoli si najde každý to, co je mu blízké – Peking je zkrátka celosvětově jednou z nejvýznamnějších turistických destinací a mistrem v propojení moderny a tradice, ať už hovoříme o architektuře anebo třeba o gastronomii.  

Zájezdy do Pekingu

Fes

Město Fes je druhým největším a zároveň nejstarším a nejvýznamnějším královským městem Maroka. Stará část města, která je plná úzkých uliček, evokuje návrat v čase o mnoho století zpátky. Obchodníci zde v dobových oblecích nabízejí nejrůznější zboží od tradičních textilií přes koření a sypané čaje až po maso či orientální lucerny. Typickou zajímavostí Fesu jsou koželužny ve čtvrti Derb Chaouwara. Nejhezčí výhled na nádrže naplněné ovčí a kozí kůží s barvivem, nabízejí terasy okolních krámků. Diametrálně odlišnou atmosféru nabízí nová část Fesu, která je plná zeleně a zajímavých moderních budov včetně kamenných obchodů, kaváren a barů.

Mys Dobré naděje

Skalnatý výběžek na atlantickém pobřeží Jižní Afriky byl původně nazýván „Mysem bouří“. Tak jej poprvé pojmenoval portugalský mořeplavec Bartolomeu Dias v roce 1488, neboť oblast je dodnes známá pro bouřlivé počasí i rozbouřené moře. Svůj nynější název „Cabo da Boa Esperanca“ neboli Mys Dobré naděje získal později díky tehdejšímu portugalskému králi Janovi II. Protože je toto místo společně s Kapským mysem (Cape Point) součástí Národního parku Stolové hory (Table Mountain National Park), můžete se těšit na panenskou přírodu, klidné a opuštěné pláže i oslnivou faunu. Běžně zde žijí například pštrosi, paviáni či kormoráni. Bezkonkurenční jsou také výhledy na mořskou krajinu, proto si nezapomeňte dalekohled a fotoaparát. Na jižní konec Kapského poloostrova (Cape Peninsula) míří každoročně desítky tisíc turistů z Kapského Města v rámci několikahodinové pěší túry – můžete být mezi nimi i vy! Počítat však musíte s nevyzpytatelným a rychle se měnícím počasím i absencí stinných míst po cestě. Na pohádkový a také trochu drsný „konec světa“ lze ale přijet také na kole nebo v rámci autobusového zájezdu. 

Tokio

Tokio je hlavní a největší město Japonska. Nachází se v regionu Kantó na východě ostrova Honšú. Je to jedno z největších měst na světě, žije v něm více než 13 milionů lidí. Primárním dopravním prostředkem je vlak. Železniční síť v Tokiu je nejrozsáhlejší městská železniční síť na světě a její délka se přibližně rovná délce povrchových linek. Čeká Vás prohlídka centra Tokia, zahrady Císařského paláce. Neopomeneme ani Ginzu, nazývanou taky jako Champs – Elysees Tokia. Zde jezdila první japonská auta, tady se poprvé tancoval tehdy moderní charleston. Užijete si i přechod přes Duhový most Prohlédnete si Ódaibu – kdysi součást obranného opevnění Tokia, dnes oddechové místo obyvatel města a IT centrum celé země. Těšit se můžete i na individuální nákupy ve Městě Akihabara, kde najdete elektroniku, o níž jste ani netušili, že se dá vymyslet.

Poznávací zájezdy do Tokia

Oslo

Oslo - zelená perla ukrytá ve fjordu zasazené uprostřed nádherné přírody, hor a moře, obklopené úchvatným fjordem. Město, které miluje umění, květiny, fontány a sochy, zároveň živé, sofistikované, s moderně rozrůstající se architekturou, vždy však respektující všudypřítomnou zeleň. I takové je hlavní město Norska. Pojďte se jím projít spolu s námi.