Kuba, Mexiko, Peru, Argentina, Chile, Bolívie, Ekvádor, Střední Amerika, Patagonie...
kultura, památky, místní kuchyně i dobrodružství uprostřed Amazonského pralesa
říše Mayů, Inků, Olméků a Zapotéků, ale i nádherná španělská města
aktivní komfortní dovolená do Latinské Ameriky od roku 1993, využijte naše zkušenosti
špičkoví čeští průvodci a poznávací zájezdy o úroveň výš
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
Dobrý den,
Včera jsme se vrátili ze zájezdu z Mexika. A rádi bychom Vám poděkovali za super zážitek !
Už jsme toho se ženou projeli hodně, ale tak vynikajícího průvodce a člověka jakým je Lubor jsme ještě nepotkali.
Dále jsme velice ocenili malou skupinku účastníků zájezdu , která umožnila flexibilitu a vytvořila se zde perfektní parta.
Ještě jednou děkujeme a zdravíme
Miroslav a Dana Chmelkovi
Dobrý den paní Drobilíková,
chtěla bych Vám a všem ve Vašem CK S.E.N týmu touto cestou poděkovat za skvěle zorganizovanou dovolenou po Mexiku. Jedná se o termín 24.4. - 9.5. 2021. Máte skvěle sestavený itinerář, skvělý byl i průvodce Lubor, který měl velké znalosti o Mexiku, byl příjemný a vždy každému podle možností vyhověl. Pěkné bylo i Vámi zvolené ubytování po celou dovolenou a připlatit si hotel v Cancúnu opravdu všem doporučuji. Byl to zážitek!!!
Cestovala jsem s Vaší CK už po třetí a určitě ráda využiju Vašich služeb i příště. Zvažuji ještě dovolenou v červnu, tak pokud bude nějaká pěkná nabídka, tak se určitě ozvu.
Ještě jednou děkuji
S pozdravem a přáním pěkného dne
Vám přeje spokojená Alena Sládková
Když se naše okolí domáklo, že se chystáme do Mexika, spustila se lavina – slova, jako covid, gangy, drogy jsme slyšeli snad tisíckrát. Naše cestovatelské zkušenosti však dávaly tušit něco jiného ...
„Ahojte, Vy jste určitě Aleš a Renátka ... vítejte v Mexiku“ holá hlava, vousy, čepka dozadu a úsměv od ucha k uchu. Takto spontánně a vesele nás vítal průvodce hned u východu z příletové haly. Ještě v autobuse do hotelu spousta zásadních informací a ještě ten večer návštěva hospůdky v centru Mexico City. Hned ráno, ještě před hlavním náporem návštěvnického davu, návštěva Teotihuacánu. Návrat do hotelu až ve večerních hodinách s hlavou plnou zážitků a s kartou plnou fotek ... a takto tomu bylo po celé dva týdny.
Musíme ocenit výborně sestavený program mapující ty nejvýznamnější památky v oblasti i návštěvu dvou oceánů, včetně závěrečného pobytu vKaribiku, výběr hotelů vždy vcentru města spěší dostupností hlavních náměstí s památkami, hospůdkami a rozesmátými Mexičany.
A covid nebo gangy? Tak tohle mají Mexičané zvládnuté na jedničku - 10 x za den změřená teplota, na každém rohu dezinfekční gel. A o bezpečnost se stará policie – viditelně, důsledně a dobře.
Škoda, že ten výlet trval jen dva týdny. Určitě bychom se do Mexika rádi vrátili a všem ho můžeme jen a jen doporučit. A můžeme doporučit i CK SEN – příjemně jste nás překvapili. Díky
Aleš a Renáta
Dobrý den, před týdnem jsme se vrátily (Renáta a Julča) z cesty po Jižní Americe. Stále ještě zpracováváme nádherné zážitky a tisíce fotografií, které jsem si z cesty přivezly. Tato cesta byla původně snem mého tatínka, ale nejprve občanské nepokoje v Peru a podruhé závažný úraz mu znemožnily cestovat (díky CK SEN za rychlé a vstřícné jednání při výměně cestujících) a tak jsme vyrazily ve změněné sestavě a prožily báječnou cestu plnou poznání. Děkuji naší snové průvodkyni Dance - byla úžasná, zvládla naši lehce nesourodou cestovatelskou skupinku s prakticky nemizejícím úsměvem, operativně řešila překážky a nad rámec programu a jistě nad rámec svých povinností se nám věnovala. Danka vždy věděla něco navíc, nabídla ještě bonusový zážitek. Díky. Renáta Sušická
P.S.: již nyní víme, že se chceme vrátit, rozhodně do Chile, která nás sice pozlobila špatným počasím, ale Dančino vyprávění o Chile v etnoobchodě pod prezidentským palácem mne i deru navnadilo k další cestě.
P.SS.: emapnadas si během týdne získaly místo v rodinném jídelníčku.
P.SSS.: z prohlídky vodopádů Iguazu je již zpravovaná prezentace na zeměpis a z prémiového výletu na hydroelektrárnu Itaipu je prezentace na fyziku...díky Danka.
Zdravím,
a chci poděkovat touto cestou našemu delegátovi Josefovi tedy Jozovy za neuvěřitelné zážitky ze zájezdu "to nejlepší z Jižní Ameriky "
Je to moc šikovný klučina,važte si ho!!!!!!!
Alena Beranová
Už je to sice měsíc, kdy jsme se vrátili, ale na naši úžasnou dovolenou se zapomenout
nedá, je to zážitek na celý život. S CK SEN jsme cestovali poprvé, ale byli jsme
nadmíru spokojeni. A pevně věřím, že to nebylo naposled. Skvělý program, nabitý,
úžasná země, srdeční lidé, a protože jsme se přesouvali "efektivně", stíhali jsme toho
velmi mnoho. Naše skupinka byla sice malá, ale veselá v čele s naším průvodcem
Michalem Bruteničem. Je to opravdu člověk s velkým srdcem na tom správném
místě. On to má prostě v krvi. Kuba je úžasná, krásná, barevná, veselá, zajímavá, je třeba to prostě vidět na vlastní oči, a zažít na vlastní kůži.
Určitě doporučujeme. Zde určitě zapomenete na každodenní stres, Kuba si Vás podmaní, naladí na kubánskou vlnu. A pár slov španělsky se Vám bude hodit.
Děkujeme Michalovi za intenzivní zážitky a příjemné společně strávené dny. Věříme,
že se ještě setkáme.
Diana + Mirek
Vážená CK SEN,
Dovolte mi poděkovat za velmi dobrý zájezd, expedici, Peru, Bolívie Chile.
Dlouho jsem zvažoval, jaký dárek si dát k mému životnímu jubileu, k 60-ce. Pátral
jsem po několika CK a nakonec padlo rozhodnutí. Průvodce, pan Hliničan, kterému
chci i touto cestou poděkovat za skvělé zážitky, vyčerpávající informace a hlavně,
načasování gratulace, která proběhla na Titicaca, mezi indiány z kmene Los Uros v
podobě Vins celé expedici, předání trička s nápisem SEN, je mocným zážitkem na
další období mého života. Pan Hliničan je vynikající průvodce. Vše, myslím přesuny, ubytování, výlety, klapalo jako hodinky. A hlavně, hodně jsem se dozvěděl, díky výkladu na každém místě. Chci
podotknout, že p. Hliničan není můj příbuzný a poprvé jsme se setkali v Limě.
Poprosím, tlmočte moje poděkování i vedení CK SEN
S pozdravem a přáním co nejspokojenějších klientů
Ing. Pavel Valenta
Zdravím,
byla to nádhera. Já při cestách rád poznávám zejména atmosféru a těchto poznání jsem tady mohl mít bezpočet. I noc v Belize city, kde nebylo skoro nic k vidění, je nezapomenutelná, právě díky té atmosféře. Prostě jsme byli mezi místními, bavili se s nimi. Ale takových zážitků bylo na té cestě bezpočet. Každé město i země, pokaždé to bylo trochu jiné, ale vždycky bylo kam jít, na něco se zeptat a něco se dovědět. Absolutní bomba byla Pacaya. Ta šílená dřina při výstupu stála absolutně za to, a když jsme vylezli nahoru a viděli vytékat tu lávu, byl to jeden z mých největších cestovatelských zážitků. Byl jsem nadšený z barevné Guatemaly. Ta cesta je prostě moc dobře naplánovaná a díky programu vůbec nevadí i delší přesuny. Já čekal, že to bude fajn, ale vrátil jsem se mnohem nadšenější, než jsem si původně myslel. Navíc ubytování bylo nečekaně luxusní, což bylo super, ale já bych se klidně smířil i s mnohem obyčejnějším. Nejel jsem se tam válet do hotelu, ale něco poznat a něco si tam užít. A to se naprosto povedlo.
Ale hlavní a nejdůležitější, proč se to tak moc povedlo, nebyl jen samotný program cesty, ale to, jaký nám ten zájezd průvodce Martin dokázal udělat. I sebelepší program nebude dobrý bez dobrého průvodce. A on byl skvělý. Já skutečně nelichotím, píšu jen to, o čem jsem přesvědčen.
Byl jsem s Vámi už třikrát, pokaždé někde jinde, a rád pojedu zase, protože jsem byl vždycky spokojený. Pokaždé jsem měl jiné průvodce, ale všichni byli skvělí, ač každý byl jiný. Ale prostě každý dokázal udělat zájezd do té "své" končiny světa tak, že se mi líbil. A nejen mně.
Úroveň každého poznávacího zájezdu je závislá od kvality průvodce, protože bez něj to nejde. V každé zemi na světě bude něco zajímavého k poznání, ale jak jsem již výše napsal, bez dobrého průvodce ten zájezd nebude stát za nic. Takže pokud by se mě někdo zeptal, jestli má na tento zájezd jet, tak mu jednoznačně řeknu ať jede, protože jinak o hodně přijde.
Pavel
S naším výběrem jsme byli velmi spokojeni, po všech stránkách to naplnilo naše
očekávání od začátku až do konce naší cesty vše fungovalo tip-top. Výběr cestovky
SEN byl ovlivněn našimi dobrými dlouhodobými zkušenostmi v této CK. Po našem výběru doma jsme se vydali do CK SEN, kde nás o všem podrobně informovali. Po příletu do Buenos Aires nás na letišti čekala sympatická paní Soňa, která zařídila náš přesun na vnitrostátní letiště, odkud jsme odletěli do Patagonie - Calafate. Patagonie je určitě jedna z nejčistších oblastí na světě. Krásná příroda, dobrá klimatizace,
nádherný modře zbarvený ledovec Peritto Moreno. I místní průvodci byli milí, přesní
a vzdělaní. Absolvovali jsme nezapomenutelný výlet do národního parku v Chile - Torres del Paine. Panenská příroda, na loukách se pásly lamy. Z Patagonie jsme se vrátili do Buenos Aires, kde se o nás postarala už naše známá paní Soňa (která
všechno věděla), druhý den se k nám přidal náš očekávaný průvodce Petr Hliničan -
vzdělaný, usměvavý, velmi ochotný a milý mladý muž. Buenos Aires - kouzelné město
i s nově zrenovovanou přístavní částí. Argentinské steaky a červené víno a TANGO
nemají ve světě konkurenci. Z Buenos Aires doporučujeme přelet letadlem k
vodopádům Iguazu v paraguayské - argentinsko - brazilském pomezí, které byly
prohlášeny za jedny z novodobých divů světa - opravdu nepopsatelná nádhera. Zde
jsme se při procházce setkávali s nosály, kteří číhali na to, kdo si vybalí jídlo. A v
nestřežené chvíli bylo jejich, stalo se to i nám. Pak jsme absolvovali výlet do
Paraguaye, kde jsme si prohlédli jeden z největších architektonických skvostů ve světě - vodní elektrárnu Itaipu (po té čínské druhá největší na světě). Její areál působil na nás spíše jako park, ne jako obrovské dílo. O její okolí se stará 5 zahradníků. Opravdu skvost. Cestou z výletu jsme se v Paraguayi zastavili v pohraničním trhovém
městečku. Z Iguazu - odlet do Rio de Janeira s naším Petrem, který všechno skvěle
zajišťoval a hlavně se nám ustavičně věnoval a všechno věděl. Přílet do města bohů - Ria. Petr nám ukázal město - hlavně proslulou Copacabanu s nespoutanou veselou a sportovní atmosférou. V sobotu ráno jsme stihli první lanovku na Cukrovou homoli, zažili jsme překrásný slunný výhled na město. Z Cukrové homole jsme se přesunuli autobusem na zastávku zubačky, která nás svezla až k výtahu na Corcovado - 710 m.nad mořem se sochou Ježíše Krista - symbolem Ria. Mýtická atmosféra - už vím, proč se Rio jmenuje město Bohů. Pobyt po Jižní Americe - Argentina - Chile - Uruguay -
Paraguay - Brazílie jsme prožili radostně v dobré skupině se super průvodcem, nikdo
nás neokradl, všude jsme potkávali milé lidi, i ubytování bylo dobré, v Riu již
panovala fotbalová atmosféra. Díky Petře, díky CK SEN, zůstaly nám krásné a
nezapomenutelné vzpomínky.
Marie s manželem
Milý Richarde,
právě jsem se vrátil z překrásné cesty Mexiko-velký okruh.Byl jsem-jako i při všech minulých cestách s CK Sen NADŠENÝ.
Program je do detailu propracovaný,dynamický...se zaměřením nejen na poznání architektonických památek, kterých je v Mexiku mnoho.Ale poznávali jsme i mexické zvyky, vynikající jídlo,styl místního života.A to díky perfektní a nadšené průvodkyni Petře Kováčové.Měla neuvěřitelný rozhled o všech mexických činnostech, ke každému klientovi se snažila přistupovat výrazně individuálně,ale tak,aby to neohrozilo skupinové zájmy.
Byla stále milá,usměvavá,vztřícná a bravurně a s ohromnou dávkou empatie vše vyřešila ke spokojenosti klientů.
Já sám jsem chtěl hned druhý den navštívit velké baletní představení v Mexiko City.Zmínil jsem se Vám,.Richarde,že bych na představení strašně rád šel a že ho nedokážu přes net koupit,jelikož nemám mexickou debetní kartu.Petra nás čekala na letišti a hned mi předala vytoužený lístek na představení. Byl jsem šťastný!Tomu říkám individuální přístup ke klientovi.Proto si raději vždy u Vaší CK trochu více připlatím a mám jistotu kvality,velmi dobrého ubytování,skvélého průvodce,garance odjezdu zájezdu atd.
Z Mexika jsme viděli vše důležité. Památky Aztécké, Toltécké,Mayské.....projeli jsme Mexiko křížem krážem, byli i na zpracování a výrobě mezcalu,koberců...ochutnali pražené kobylky chapulinas v různých obměnách,omáčky mole, všemožné buritos,empanády,tacos, pili vynikající mexická vína....a samozřejmě tequilu.Ta se stále rozlévala při přejezdech autobusem, abychom lépe poslouchali výklad, sledovali dokumentární filmy atd.
Nakonec jsme dorazili na Mayskou rivieru a zaslouženě odpočívali v pětihvězdičkové rezortu all you cane eat...užívali bělostných mexických pláží blízko Cancunu, absolvovali fakutativní program se sporty,potápěním či poznáním Tulumu a jeskyní Cenotes.
Děkuju moc a těším se na další cesty s CK SEN
Richard Jandejsek
Dnes je to druhý den, co jsme se vrátili z úžasného zájezdu Nikaragua,
Kostarika, Panama. Velké díky patří zejmena naší obětavé průvodkyni Katce Líškové,
která i přes onemocnění během zájezdu svou roli skvěle zvládla. Nikaragua nám na začátku připomněla naši socialistickou minulost, a jezero Nikarao by si leckdo mohl splést s mořem. V Kostarice jsme se konečně dostali k Pacifiku, kde jsme mohli pozorovat delfíny a hned nedaleko oceánu krokodýli, leguáni nebo malpa kapucínská, a
samozřejmě všudypřítomné sopky. V Panamě jsme cestu ukončili zlatým hřebem
programu Panamským průplavem a také prohlídkou krásného Panama City, které
mně osobně připomínalo Singapur v Asii. Děkuji Všem spolucestovatelům, kteří tuto
cestu se mnou absolvovali, za jejich společnost.
Ivan
Včera jsme se vrátili z úžasné cesty do Jižní Ameriky. Slovy těžko vyjádřit všechny
dojmy z přírodních krás a historických památek v Ekvádoru, na Galapágách, v Peru, Bolívii i v deštném pralese v Amazonii. Naše intenzivní prožívání okolních krás
umocňoval profesionální a kultivovaný projev průvodce Roberta Retenmajera. I když
jsme byli unavení a některým se točila hlava z řídkého vzduchu, dokázal nás probrat
svým inteligentním a nenuceným humorem. Kromě průvodce nám přálo i počasí a
viděli jsme více, než slibovala CK SEN v pokynech pro tento zájezd. Možná ještě
jedna praktická rada na závěr - do lodge v Amazonii je dobré vzít si lampičku na
baterky (v lodge není elektřina). Byli jsme s CK SEN na cestách již vícekrát a nikdy
nás nezklamala.
Eliška
S CK SEN jsme byli na dovolené poprvé a nelitujeme. Byli jsme velmi spokojeni,
program splněn do puntíku a to i díky našim skvělým průvodcem Ivanovi Strápkovi a
Petru Hliničanovi, kteří nás doprovázeli během naší cesty. Vždy správně naladěni, s
množstvím informací o zemi, ani delší přesuny nám nedělaly problém, všechno jsme zvládali v pohodě. Jsou to prostě lidé na správném místě a svou práci odvedli na více než výbornou. Poznávací zájezd je dobře kombinovaný s odpočinkem, hotely kvalitní, jednoduše super. Už nyní začínáme plánovat svou další dovolenou a určitě s CK SEN.
Eva a Jan
Před dvěma dny jsem se vrátila ze zájezdu Ekvádor, Galapágy, Peru, Bolívie. Přestože tento zájezd trval jen 20 dní, měli jsme pocit, jako bychom tu prožili celý rok. Ne však proto, že by nám čas byl dlouhý, ale proto, že za tak krátkou chvíli jsme viděli nespočetné množství přírodních krás a kulturních památek nepředstavitelné hodnoty, při kterých jsme cítili úžasnou pozitivní energii. Měli jsme možnost vidět, jak žijí lidé v těchto krajinách, jaké mají zvyky, ochutnali jsme jejich tradiční jídla, poslechli si jejich písně, poznali, jaké řeší problémy, ale aj pouvažovali o tom, jak mohly před tolika staletími a tisíciletími vzniknou tak dokonalé stavby. Významnou zásluhu na tom, že můžeme zhodnotit tento zájezd velmi pozitivně má určitě vynikající průvodce Marek Ivan, který nás do nejmenších detailů obeznámil s bohatou historií těchto zemí, ale i s podrobnostmi ze současného života, udržoval dobrou náladu a perfektně zvládl organizaci. Mimo to nám zpříjemnil cestování čtením pohádek z navštívených zemí, na což budeme mnozí velmi rádi a dlouho vzpomínat. Velmi pěkně děkuji celému týmu, který připravoval tento zájezd a jsem velmi ráda, že se Česká republika může chlubit takovou vysokou úrovní služeb. Přeji CK SEN mnoho dalších a spokojených milovníků cestování. Taťána Mellová
Milá CK SEN,
Moc děkujeme za skvělý poznávací zájezd Kuba - absolut total. Zkusili
jsme SEN poprvé a nelitujeme ani náhodou. Určitě se ještě rozhodneme cestovat s
CK SEN Díky Vám a perfektní průvodkyni Katce Líškové jsme poznali tu
opravdovou Kubu. Měli jsme obavy, jaké bude počasí, když letní období je období
dešťů. Ale dopadlo to opravdu suprově. Ani jednou jsme vlastně nezmokli. Buď pršelo
v noci nebo nám to vyšlo tak, že jsme akorát byli na obědě. Byl to jen takový letní
deštík. Stará auta dostala i nás. Dali jsme si i jízdu ve starém kabrioletu a cítili jsme se
jako Al Capone. Přivezli jsme si domů kopec zážitků (rumu a doutníků) a díváme se
na tuto krásnou zemi jinýma očima než doposud. Bylo úžasné srovnávat, jak žijí oni a
jak se máme my. Bylo pro nás neuvěřitelné, jak se děti těšily z obyčejných propisek,
apod. Ulice plně dětí v Baracoa jsme nazvali' 'kubánský facebook''. Vzpomněli jsme si
na časy, kdy bylo i u nás na sídlišti plno dětí a dnes už tomu tak není. Všechny sedí za
PC doma. Plánovali jsme tuto cestu před pár lety na vlastní pěst, ale z pracovních
důvodů nám to nevyšlo. Asi to takhle mělo být a jsme rádi, že jsme se nakonec
rozhodli pro CK SEN Jsme plni informací díky Katce, která má Kubu v malíčku -
pokud se jednalo o historii země nebo o běžný obyčejný život Kubánců. Dokázala to
bravurně podat a cesta busem byla tímto způsobem zvládnutelná a rychle nám
ubíhala. I díky lahví rumu, které nemohly v busu chybět. Katka se o nás zkrátka
starala jako o vlastní. Děkujeme jí za všechno, díky ní bude pro nás Kuba
nezapomenutelná Hasta la victoria siempre
Zuzana a Míra
Moje první seznámení s cestovní kanceláří SEN přišlo v období, kdy mě moje touha po cestování pohltila v plném rozsahu. Pocit napětí z očekávání neznámého, příval nových poznání a zážitků společně s nesmírnou energií vzpomínek. Přes nesouhlas okolí, ale s mým nadšením, objevuji zemi jako je Nikaragua, Kostarika, Panama. S pocitem jistoty a neskutečné důvěry, kterou v nás všech zasel SEN průvodce, se vrháme, i když se smrtí v očích, na SKY-TREK. Nevíte, co to je? Ani z nás to nikdo netušil. Přežili jsme a s nadšením se řítíme do dalších dobrodružství. Úžasná cesta s neskutečným programem končí, ale já právě začínám. Nejdříve Tanzanie a Zanzibar, potom Kuba... Televizní cestovatelský program mě každý týden přesvědčí o jiné destinaci, která se mi zdá v té chvíli nejprioritnější. Milá CK SEN, držím palce, abyste měli i nadále mnoho energie a úžasných nápadů, protože já už chci cestovat jenom s Vámi. Lýdie Eckhardt
Při výběru poznávacího zájezdu na Kubu jsme pečlivě porovnávali nabídky různých CK. Náhodně jsme se potkali s kamarádem a zmínili se o naší plánované dovolené. Od něj jsme dostali doporučení na CK SEN, se kterou tento zájezd absolvoval před 3 lety. Se zájezdem byli velice spokojeni a zvlášť ocenil průvodkyni Katku.
Přihlásili jsme se na zájezd a byli plni očekávání.:-)
Po dlouhém letu, kdy jsme tak trochu rozlámaní prošli celní kontrolou, nás na letišti ve Varaderu čekala vzpruha v podobě mladého a usměvavého průvodce Ivana, který nás zahrnul počátečními informacemi. Zároveň nás upozornil na to, že nejsme na odpočinkové dovolené, ale jsme tu za poznáním a odpočívat budeme až poslední den. A tím naše putování po Kubě začalo.:-).
Nebudu popisovat jednotlivé dny naplněné pestrým programem, spoustou nových informací a zážitků. Chtěli bychom poděkovat skvělému Ivanovi, který se po celé dny i večery snažil, abychom si za těch 14 dní Kubu opravdu užili. Dlouho budeme na tento zájezd vzpomínat. Ivane díky:-).
Posíláme pozdrav z Brna ostatním účastníkům zájezdu.
Helena a Libor
Ahojky,
zdravíme všechny účastníky zájezdu, kteří s námi absolvovali autobusem 4 000 kilometrů bez nehod po Mexiku v únoru 2014. Díky našemu skvělému průvodci Adrianovi a tequile jsme si domů odnesli plno poznatků, které v knížce nenajdete (jak žili a žijí Aztékové, Mayové, Toltékové......), nasáli atmosféru koloniálních měst.
Ještě jednou velké díky.
Zdraví
Anna a Josef Růžičkovi
Dobry den,
rad bych, lepe receno radi by jsme s manzelkou popsali nase dojmy z krasneho vyletu, z okruhu z Mexica.
Po skusenostech z lonska kdyz jsme s vasi cestovkou navstivili Peru, Bolivi a Chile (ktery byl mimochodem perfektni) jsme si uvedomili, ze exepedicni charakter vasich zajezdu nam opravdu vyhovuje. Z duvodu casoveho a logistickeho jsme letos nemohli na expedici do Venezuely, proto tentokrat padla volba na komfortnejsi okruh Mexicem. Nevedeli jsme co mame ocekavat od zajezdu komfort a priznavame se, ze jsme meli obavy jestli nas tento vylet dokaze uspokojit stejne jako ten lonsky. Uz v prvnich dnech se ukazalo, ze nase obavy nemeli zadne opodstatneni a nase nadseni s pribyvajicimi dny se pouze stupnovalo. Opet jsme navstivili krasne a nezapomenutelne mista, poznali jsme super lidi a dozvdeli jsme se spousta novych a hodne zaujimavych veci ktere nam uz nikdo neveme :o). O zazitcich ani nemluve, ktere nam dali zapomenout na kazdodenni shon moderni doby a kterych bylo vic nez dost. Opravdu jsme si odpocinuli a to hlavne psychicky a vraceli se do “civilizace” s dobytymi baterkami. Dik za to :o).
Katka Liskova…Spokojenost a to nad miru. Profesionalka ale pro nas hlavne dulezite, ze lidska. Vedomosti, styl vypraveni a take obsah informaci byly pokazde na vysoke urovni. Musim take zduraznit senzitivnost v predvidani nasich prani, ci rozeznani osobnosti vsech zucastnenych a prisbusobeni se knim. Take diky ni jsme se vraceli domu nadseni a dlouha cesta zpet do Evropy se nam nezdala nijak narocna.
SEN ..Krome vyse uvedenych veci Vam jako kancelari patri take velke dik. Pristupem prazske pobocky na Vynohradech (Sarka Papezova, Richard Grom) jsme velice spokojeni a po kazde navsteve jsme odchazeli s usmevem od ucha k uchu :o).
Tesime se na dalsi Vase zajezdy
S pranim hezkych zazitku
Puhallovci
Včera jsme se vrátili z úžasné cesty do Jižní Ameriky. Slovy lze jen těžko vyjádřit všechny dojmy z přírodních krás a historických památek v Ekvádoru, na Galapágách, v Peru, Bolívii i v deštném pralese v Amazonii. Naše intenzivně prožité okolních krásy umocňoval profesionální, kultivovaný projev průvodce Roberta Reitmaiera. I když jsme byli unavení a některým se točila hlava z řídkého vzduchu, dokázal nás probrat svým inteligentním a nenuceným humorem. Kromě průvodce nám přálo i počasí a viděli jsme více než sliboval SEN v pokynech na tento zájezd. Možná ještě jedna praktická rada na závěr – do chatky v Amazonii je dobré vzít si lampičku na baterky (v chatce není elektřina) a rybáři si mohou vzít udičku pytlačku. My jsme chytili 5 ks piraní, které nám připravili jako dezert po večeři. Eliška
Vážení,
měl jsem možnost absolvovat zájezd na Kubu. Mohlo se jednat pouze o standardní poznávání byť neobvyklé destinace, ale opak byl pravdou diky přístupu průvodce Ivana Strapka. Detailní informace o prostředi, historii, atd., jsem mohl srovnat s běžným, ale hlavně "syrovym" každodenním životem prostého člověka, tedy toho, který se turistům v této zemi neukazuje. Děkuji vám za nevšední zážitek, ale hlavně Ivanovi, protože pracoval nad rámec svých povinnosti a dokázaj najít všty něco zajimavého navíc. Zdravím a přeji vám mnoho spokojených klientů.
Jan Fanta
Do Surinamu jsme se dostali z Francouzské Guyany. Pohraniční město St. Laurent du Maroni na francouzské straně leží 120 km od moře v ustí řeky Maroni. Zamáváme Evropské unii a na úzkém člunu se dostaneme na druhou stranu. V Surinamu se jezdí vlevo, to by nebyl problém, horší je to s cestami, které od odchodu Holanďanů v roce 1975 jaksi zanedbávají. Výjimkou je cesta Afobaka z hl. města Paramariba na jih do džungle k přehradě, která vyrábí elektřinu pro fabriku na výrobu hliníku Suralco. Přírodní rezervace Brownsberg leží 130 km od Parba (jak se zde říká hlavnímu městu). Jen posledních asi 20 km cesty je skutečný adrenalin - kola kloužou v půlmetrových kolejích červeného mazlavého bahna, z něhož nás dostalo protijedoucí auto s lepším obutím. Po třech hodinách jízdy jsme se dostali na plošinu Mazaroni, která je sice jen 500 m n. m., ale nabízí krásný výhled na jezero Brokopondo. Jedna z největších vodních přehrad na světě, na řece Surinamu zatopila do 1600 km2 pralesa, ve kterém bylo 43 indiánských osad. Kniha Času je málo a voda stouá, poutavě popisuje chytání a stahování ohrožených zvířat ze zatopeného území. Podařilo se nám zde vidět surinamského králíka, množství obojživelníků, zejména pestrobarevné gekony a žáby. Nejvíce jsme ale jásali, když vedle nas proletěl obrovský perleťovomodrý motýl MORPHO s rozpětím křídel až 15 cm. Asi sedm turisticky dobře značkovaných chodníků nás nasměruje na vrchol Mazaronitop, k vodopádům Lero a Irene, nebo přímo k jezeru. Ve vodopádu, který má jméno po Leovi Robertsovi jsem zažil mimořádný úkaz: kruhovou duhu. Rukama jsem se opřel o kulatý balvan ve vodě, aby mi síla vodopadu masírovala záda, když jsem jí spatřila měla asi dva metry a hýřila všemi barvami, byla dole kolem mě a zářila. Místní průvodci nám udělali picnic a před setměním jsme byli zpátky v civilizaci, kterou reprezentovalo skvělé litrové Parbat-bier.
Dušan
S odstupem času, kdy dozněly bezprostřední zážitky a pocity z cesty a zbyly jen ty, které umí člověka buď ovlivnit, nebo změnit, jsem se rozhodl podělit se o ně i s lidmi, kteří zvažují navštívit některou z těchto zemí. Úžasné. Tímto slovem by se dala zhodnotit celá dvoutýdenní cesta, kterou jsme v březnu 2010 absolvovali jako první malá skupinka turistů z Čech a Slovenska. Po zemích, kde turistický ruch, tak jak ho známe z destinací z ostatních států Jižní Ameriky, přímo neexistuje. Tyto země nejsou bohaté na turismus, ale na svou autenticitu, kterou návštěvník může zažít na každém kroku. Je opravdu jedno, jestli jste v jednom z hlavních měst těchto zemí nebo hluboko v amazonském pralese. Navštívit tyto země v řadě za sebou nabídne stále něco nového, nepoznaného, prostě jiného.
Francouzská Guayana - je zemí kde je bezpochyby cítit vliv Unie - Fracie. Je to nejen jazykem, názvy ulic, auty (hlavně francouzských značek), ale i tak trochu evropskou architekturou (nikoliv však nic okázalého nebo velkolepé) přizpůsobenou jednoduše místním podmínkám. Návštěva "Ostrovů spásy" známých z románu Motýl, byla příjemným zpestřením, ale i poznáním neslavné minulosti této trestanecké kolonie. Hranice do Surinamu jsme překročili na malé říční bárce - taxíku, což bylo samo o sobě příjemným adrenalinovým zážitkem (jiný způsob neexistoval).
Surinam (v minulosti Holandská Guayana) - země je jedinečným mixem ras, kultur a náboženství. Paramaribo je místem, které demonstruje možné spolužití všech těchto lidí v jedinečném prostředí starých dřevěných budov (znaky holandské architektury) s nizozemskými názvy ulic. Je zemí, kde pokud se dohodnete s řidičem, můžete si pronajmout byť i pravidelnou městskou linku. Země kromě míst, kde vládne čilý ruch, může nabídnout i panenskou přírodu např. v národním parku Brownsberg. Cestu do tohoto parku jsme absolvovali po většinou prašných cestách a její poslední část po vlastních, protože cesty jsou nezpevněné a po dešti i mokré a tím pádem na zapadnutí ideální a přejezd obtížně. Na přechod do další z Guyany bylo třeba si přivstat, neboť existuje pouze jediný hraniční přechod - říční. Přes tento přechod jezdí trajekt 2 krát za týden, takže zmeškat ho, by byl skutečně problém. Nestalo se.
Guayana (v minulosti Britská Guayana) - země s nejautentičtější atmosférou, s nejrychlejšími mikrobusy, s magickou přírodou a neuvěřitelně milými lidmi. Tato země okouzlila každého z naší malé skupiny, i přes všudepřítomnou chudobu a "indickou čistotu". Má v sobě něco, co do dnešního dne nevím pojmenovat, něco kvůli čemu si ji jednoduše člověk zamiluje. Kromě magické atmosféry obydlených částí se tato magičnost odráží i v přírodě deštného pralesa, který tvoří až 90 % území země. Před odletem malým letadlem k nádhernému a mohutnému vodopádu Kaieteur bylo třeba, aby letištní personál doplnil kromě paliva do letadla, i pár sedadel což svědčí o "pulzujícím" cestovním ruchu. Cestou k vodopádu, který denně navštíví cca. 20 turistů, přes nekonečný deštný prales bylo potřeba přeletět přes mračna hustého kouře pocházejícího z vypalovaných ploch pralesa. To většině poskytuje prostor k zamyšlení se o budoucnosti zelených plic naší země.
Trinidad & Tobago - dva nádherné karibské ostrovy umístěny mimo hlavní turistické trasy Evropanů, nabídnou odpočinek a pohodu na krásných plážích (Maracas Bay), možnost vychutnání místních specialit – ryby, žraloci, ústřice, ale i krásné přírodní úkazy - asfaltové jezero, ptačí rezervace. Ostrovy jsou prostě místem odpočinku, ale i poznání. Najít takové země v dnešní době je spíše výjimečné a je více než jisté, že každý kdo má chuť objevovat něco nového a přitom původní si přijde na své.
Celý zájezd byl vhodně sestaven a velmi dobře organizačně připravený ze strany CK SEN, čímž se mi postarali v mém životě o další dva týdny "intenzivnějšího života".
Igor
Tento zájezd jsem absolvoval na přelomu července-srpna 2015. Návštěva těchto zemí (zejména Ekvádor a Peru) je dobrým tipem na bourání předsudků o evropské představě jihoamerického života.
Část Ekvádor-Galapágy jsme absolvovali tři s místními průvodci, kteří se měnili podle místa a aktivit - všichni mluvili anglicky. Vzhledem k tomu, že budete i na trzích a v obchodech, hodí se Vám základní fráze a čísla ve španělštině. V Ekvádoru jsme měli možnost vidět některé sopky (např. fotogenickou Cotopaxi), brutální vodopád Diablo (vemte si pršiplášť, i když Vám průvodce řekne, že ho nepotřebujete: dostanete se k vodopádu co nejblíže), navštívili jsme usedlost v místě výskytu kolibříků.
GALAPÁGY jsou neuvěřitelným místem na Zemi: plavba lodí od malého ostrova k ještě menšímu porostlému exotickou vegetací; zvířata, která neznají plachost a můžete k nim přijít co nejblíže; koupete se v oceánu s lachtany, šnorchlujete (i 2x denně) vedle útesů a odpočíváte při pohledu na západ slunce nad otevřeným Pacifikem. V perfektně organizované části PERU-BOLÍVIE (25-členná skupina) jsme rovněž viděli a zažili velmi mnoho ať už po stránce přírodně-zeměpisné (ptačí ostrovy, oceán, poušť, pohádková zelená údolí, Andy, dálnice Panamericana), nebo po stránce kulturní (předkolumbovští Inkové a množství jejich zajímavých staveb, o jakých jste ani netušili; muzea, koloniální památky).
Využili jsme více fakultativních aktivit: určitě doporučuji přelet nad obrazce v Nazca a také výstup na horu Chacaltaya v Bolívii. Nadmořské výšky se není třeba obávat, pokud posloucháte pokyny průvodců: kruhový výhled odtud stojí za to (zasněžené vrcholy hor, sopky, jezera, La Paz).
Ubytování a strava byly přiměřené (hlavně milovníci smaženice si přijdou na své). Samozřejmě nemohlo chybět hodně různého čerstvého ovoce a nápojů z něj; v přímořské části byly výborné ryby. O plynulý chod se starali výjimečně dva průvodci: Peter Hliničan a Juraj Lakatoš. Oceňuji jejich pracovní nasazení a velkou míru ochoty vše vysvětlovat, poradit, vyzkoušet, dávat množství tipů a alternativ bez ohledu na část dne/noci :) Zájezd určitě patří k těm, ze kterých se vracíte obohacen a spokojený.
Bohdan
Včera jsme se vrátili z putování po stopách Mayů krajinami Střední Ameriky. Zájezd trval jen 15 dní, byl však naplněný bohatým a pestrým programem a nezapomenutelnými zážitky. Nejvíc mě očarovaly mayské památky v honduraském městečku Copán, které jsou dekorované obrovskými několik století starými stromy šířící úžasnou energii. Super zážitkem pro nás všechny byla návštěva mayské dědinky skryté v honduraských horách, kterou jsme absolvovali na koních. Místní děti nám na uvítání zazpívaly honduraskou hymnu v jejich jazyce. Ve sboru byly zastoupené všechny věkové kategorie dětí, od těch úplně nejmenších, co se právě naučily chodit. Vždy, když si vzpomenu na jejich milé tvářičky a ručičky položené na hrudi, mám husí kůži po celém těle. V Guatemale jsme měli možnost strávit téměř dva dny u krásného jezera Atitlán, které je obklopené vysokými horami a třemi sopkami. Zažít ranní svítání na břehu tohoto jezera je nepopsatelný zážitek. K výborné atmosféře přispěli všichni účastníci zájezdu, především Dana, Eva a Gábina. Adrián, který nás na této cestě provázel, má mimo výborné průvodcovské schopnosti i úžasný dar šířit dobrou náladu a vyvolat úsměv nejen na tvářích klientů SNU, ale také u místního obyvatelstva. Byla radost dívat se, jak projevoval sympatie k místním a oni mu to opětovali. Srdečné díky spolucestujícím, Adriánovi a CK SEN. Taťána
Vážená CK SEN,
s velkým zpožděním po dovolené na Kubě, které jsem se zúčastnila s naší firmou Efcon consulting, Vám zasílám poděkování za organizaci a zvláště za práci Vaší průvodkyně slečny Kateřiny Liškové. Náš zájezd proběhl jako tradiční firemní dovolená. Vzhledem k tomu, že jsem se za 10 let u firmy zúčastnila již 6-ti takovýchto exkluzivních dovolených, mohu opravdu porovnat. Nasazení sl. Liškové skoro po celých 24 hod. denně, nepřeberné množství znalostí o této destinaci, se kterými nás profesionálně seznamovala, její neustálá dosažitelnost a řešení jakýchkoliv vzniklých nepříjemností, které nás případně potkaly a hlavně stálé vnášení dobré nálady. Ještě jednou Vám všem za firmu děkuji.
Olga Gajdová
team-manager Efcon consulting.s.r.o
Píši krátce po návratu z měsíčního pobytu v J. Americe. Vrátili jsme se před týdnem a až na Paraguay a zatažené Rio byl pobyt okouzlující a dobrodružný. Zejména Peru, Bolívie a Chile se vyplatí vidět + plus samozřejmě pompézní vodopády Iguazu. Doporučuji připlatit si výlet lodí do Uruguaye-Montevidea, vůbec to není jen další odklik další navštívené země, ale pěkný celodenní výlet přes nejširší řeku světa Rio de la Plata. Jinak v první polovině byla příroda nádherná, nedotčené vysokohorské plošiny či pohoří a druhá část spíš městská prezentace hlavních měst. Děkujeme za krásný zážitek z nových cest.
Andy
Když se účastníci zájezdu Peru, Bolívie, Amazonie setkali na letišti v Limě s průvodcem Ivanem Strápekem, přivítal nás všechny na Kubě. Tento malý přebret jsme mu odpustili velmi rychle, jelikož Ivan byl skvělý průvodce po celou dobu našeho pobytu. Díky jemu jsme prožili celou cestu v pohodě a dobré náladě. Měl nadhled, smysl pro humor, zodpovědnost, rozvahu a hlavně velkou trpělivost a znalost reálií. Při psaní mého příspěvku běží na ČT 2 dokument o Peru, je to náhoda nebo Pacha Mama působí na nás i po návratu? Peruánské sny nás ještě neopustily a my přemýšlíte, kam pojedeme příště. Ivane, díky.
Zuzana a Václav Rybákovi
Chtěli bychom poděkovat za velmi dobrou organizaci našeho zájezdu! Procestovali jsme zhruba 50 000 km, letěli 10x v průběhu 18 dnů. Přesto to byl zájezd plný krásných zážitků, pohody a relaxu. Chceme poděkovat zejména našim průvodcům. V úvodu cesty Petrovi Hliničanovi, který za nás vyřešil mnohé komplikace a umožnil nám prožít fantastickou dovolenou bez nepříjemných zážitků. Myslíme, že i proto, že nás upozornil na všechna nebezpečí, které by nám mohly hrozit. "Třešničkou" na dortu byla v Brazílii Katka Líšková, která by nám byla snesla i "modré z nebe". Komunikovala s námi na vysoké profesionální, ale i lidské rovině.
Beata
Chci poděkovat Petrovi Hliničanovi za vynikající organizaci zájezdu Argentina-Brazílie + Patagonie. Peťo byl velmi ochotný, vstřícný a stále usměvavý. S lehkostí řešil všechny situace, jeho výklady o navštívených zemích byly fundované a velmi zajímavé. Byli jsme fajn skupina a k tomu průvodce jako je Peťo to je 100% úspěch. Peťo děkujeme!
JD
Zúčastnili jsme se naší vysněné dovolené v Jižní Americe. Velmi jsme se na ni s manželem těšili. Skutečnost potvrdila naše očekávání a byli jsme maximálně spokojeni. Získali jsme řadu nových poznatků o Argentině a Brazílii. Náš program byl mimořádně bohatý na zážitky. Navštívili jsme Buenos Aires, nádherné vodopády Iguazu, ale i úžasně členité Rio de Janeiro, jeho Copacabanu, Corcovado se sochou Ježíše a výhled z cukrových homolí budou pro nás těmi nejkrásnějšími vzpomínkami dokonce života. Velmi chceme touto cestou poděkovat naší milé a příjemné průvodkyni Kamile, která dělá své povolání s nadšením a vždy nám byla ochotna poskytnout informace a zajímavosti během celého zájezdu. Kamilko, zdravíme tě, přejeme mnoho milých klientů, množství zážitků z cestování a věřím, že se opět setkáme na některém zájezdu ze široké nabídky CK SEN.
Bubeníčkovi
Dobrý den do CK SEN,
jen před pár dny jsem se vrátila z dobrodružné cesty po Jižní Americe. Poprvé jsem cestovala s Vaší cestovkou do Peru, Bolívie a Amazonie. Byla to moje vysněná cesta, velmi jsem se na ní těšila. Ale to, co jsem zažila na tomto zájezdu, předčilo všechna moje očekávání. Každý den byl pro mě neuvěřitelný a nádherný. Nechtělo se mi odejít nejen z Machu Picchu, ale těžko se mi odcházelo i z Los Uros, Cusca nebo La Paz ci Amazonie. Přechod z Peru do Bolívie ... na to se prostě nedá zapomenout. Tuto pro mě kouzelnou atmosféru umocnil Robert, náš průvodce, který byl doslova nabitý znalostmi o historii, lidech, zvycích a byl ochoten odpovídat na každou naší otázku. Navíc z něj vyzařuje klid, pohoda, dobrá nálada a především trpělivost. Právem mu patří velký dík. Z této cesty si odnáším mnoho nových poznatků a nezapomenutelných zážitků. Děkuji. A už přemýšlím o další cestě.
Jiřina Moravcová
Vážená CK SEN,
právě jsme se vrátili se ženou ze zájezdu do Mexika. Setkali jsme se tam s Vaší průvodkyní Petrou. Kdykoli jsme se na ni obrátili s jakoukoliv otázkou a požádáním o radu, byla vždy ochotná odpovídat a poradit. Chtěli bychom jí touto cestou vyjádřit poděkování a Vás informovat, jakou máte kvalitní a ochotnou pracovnici. Mnohokrát děkujeme a při výběru následující dovolené budeme vážně uvažovat o dovolené z Vašeho katalogu.
Mikulkovi
Havana - nezapomenutelná atmosféra, zážitky, zejména kubánský latino jazz v klubu Havran a Liska s hudebníkem Valdez - super! Poznávání historie a přípravy rumu, s výbornou ochutnávkou přímo v Havana Clubu- perfektní hudebníci, doutníky, kouzelně barevná žijící Havana zpestřená výborným výkladem průvodkyně Katky Liškové a návštěvou míst, kde běžný turista nevkročí. Barevné ruské lady, okřídlená kola, nepřekonatelný prvomájový průvod zalitý sluncem a kubánskými rytmy.
Milí lidé v Princessa Paradiso na Varaderu s každodenním Ola a úsměvem na tváři, rum, káva a chlazené občerstvení na pláži přímo z kokosových ořechů useknutých před vámi mačetama, krasná pláž, bílý písek, večerní rytmy salsy, mamba, CACIO a merengue a užasný pohyb tanečníků. Třeba zažít, těžké popisovat! Kuba kdykoliv opět :) Nad ostrovem svobody vlají dva nezodpovězené dotazy: Do kdy ještě takhle vesele, svobodně, ale chudě? a Quo vadis Cuba?
Katka a Jan
Zažili jsme krásné chvíle na tomto zájezdu Zájezd byl perfektně zorganizovaný, viděli jsme vše, co jsme mohli během 14 dní zvládnout, zážitky jsou nevšední. K úžasné dovolené přispěl svým obrovským dílem také náš průvodce Ivan Strápek. Jeho hluboké znalosti historie, prostředí i jazykové, ochota kdykoliv komukoliv pomoci i s osobními problémy, neustálé zásobování nás současnými informacemi o jednotlivých státech - to vše byl nadstandartní přístup a ochota, s kterými se tak často nesetkáváme. Chtěla bych mu ještě jednou takto dodatečně za vše poděkovat, popřát hodně sil a energie do dalších zájezdů a celé CK - jen víc takových zaměstnanců.
Srdečně zdraví Milena Šnajdrová
Na společné a závěrečné večeři všech účastníků zájezdu v Santiagu de Chile byla akce podrobně zhodnocena a já jsem byl pověřen jménem celého kolektivu Vám tlumočit názorovou hladinu :
1.Program byl sestaven se znalostí nabídkových možností zvolených zemí optimálně od postupných historických událostí (Peru - Cuzco) k vyvrcholení na Machu Pichu. Jako velmi příznivé byla hodnocena trasa od relativně nižších nadmořských výšek až po výlety přes hranici 5000 m n.m. ve druhém týdnu pobytu , čímž byly eliminovány problémy s výškovou nemoci na minimální míru.
2.Samotné Cuzco a jeho okolí vč. Machu Pichu zanechalo na všechny hluboký dojem. Jezero Titicaca a unikátní obyvatelé rákosových ostrovů byly dalším nevšedním zážitkem. Rozhodně mezi životní zážitky se zapsal výstup na horu Chacaltaya…. ve výšce 5400 m n.m. (měli jsme štěstí na slunečné počasí) a tři dny v terenních džípech s navštívenou solnou planinou Salar de Uyuni, různě barevných lagun, atd, atd. Samozřejmě návštěva nejsušší pouště světa Atamana zaujala všechny přítomné.
Hodnocení : Všichni byli navštívenými místy nadšeni, vymezený čas byl naplněn zážitky, které mají životní charakter. Připomínky k programu nebyly.
3.Ubytování, přeprava a ostatní podmínky cesty byly dostatečně charakterizovány v nabídce, veškeré „útrapy“ byly přijaty bez připomínek. Nesporným základem veškeré spokojenosti a dobré pohody v kolektivu po celou dobu zájezdu byl průvodce Ivan Strápek. Vyjímečná osobnost! Vstřícný, ochotný, s nevšedním zájmem a snahou po odvedení dobré práce a uspokojit „zákazníka“ v jeho potřebách. S naprostým přehledem, nadhledem a hlubokou znalostí místních podmínek v širokém a odborném rozsahu vč. používání bohatého obrazového a mapového materiálu dávaly ucelený soubor informací o každém navštíveném místě. Organizační problémy zvládal se samozřejmostí tak, že nikdo nepocítil jediný zádrhel, což při řadě navazujících způsobů dopravy, ubytování, atd. v těchto zemích je obdivuhodný výkon.
Závěr
Akci hodnotíme celkově jako vydařenou po všech stránkách, vytyčený program zájezdu a cíle byly splněny v plném rozsahu. Na všechny účastníky zájezdu získané zážitky a zkušenosti zanechaly hluboký (životní) dojem. Děkujeme a těšíme se na další spolupráci s Vámi!
Ing. Jaroslav Kalous
Milý příteli Ivane,
ještě jednou Ti moc děkujeme za Tvoji péči a starost během celého zájezdu na Kubě. Byl to jeden z nejlépe vedených zájezdů, které jsme absolvovali, a že jsme se zúčastnili mnoha zájezdů. Zároveň Ti přejeme příjemné prožití vánočních svátků a v novém roce mnoho krásných cest!
Ze zasněžených Lužických hor zdraví
Ruda a Eva
Vážení přátelé,
již v minulosti jsem cestoval po Severní Americe, Austrálii, Asii, většinou samostatně, nebo s menší skupinou cestovatelů se zájmem o nerosty, zlato, přírodu.
Jak je zřejmé z mého cestopisu, který jsem psal již v průběhu celé expedice po Jižní Americe, expedice se mi velice líbila, což jsem již napsal na závěr expedice do hodnocení. Ale přesto po 14 dnech návratu z této "nádherné cesty po Latinské Americe" musím zhodnotit, že ubytování, jídlo i cestování bylo na jedničku, ale ten můj překrásný zážitek je také z 50% dílem jediného muže a tím je průvodce Michal, který je vynikajícím organizátorem, vynikajícím společníkem a zcela nejlepším průvodcem minimálně ze Střední Evropy !!! Je chodící encyklopedie a ty jeho "příspěvky" nám dokonale vyplnily veškerý volnější čas, jen škoda, že jsem neměl možnost všechny si nahrát, protože to by byla kniha o celé Jižní Americe, kterou ještě nikdo jiný nenapsal. Tento dopis posílám i Michalovi, ale ne, aby byl ode dneška pyšný, ale proto, aby to věděl. Michal byl vynikající při řešení a vyřešení všech záležitostí, vždy usměvavý a pro všechny velmi ochotný, kdo potřeboval, všem se věnoval a třeba i několikrát ochotně a trpělivě všem všechno vysvětlil.
Ale pozor negativní částečně bylo další přistupování dalších a dalších účastníků, kteří již dá se říci nedosahovali té cestovatelské a poznávací aktivity, nepřistupovali plnou silou k úspěšnému a plnému nasazení (měli větší zájem o konzumaci alkoholu a cigaret před plným nasazením a maximálním poznáváním) Ale toto snad hodnotit nemohu, protože každý z nás je jinak zaměřený, aktivní či neaktivní, nepociťuje každý takový smysl a touhu pro poznání, dobrou reprezentaci našich národů spolupodíl na tom, aby expedice dopadla dobře a aby se v ní každý cítil co nejlépe. Ale i toto Michal dokázal i přes ten konečný a velký počet a různorodost zvládnout. Zážitky mám tak veliké, že mohu s klidným svědomím tuto delší a náročnější cestu po Jižní Americe doporučit i ostatním a vím, že s Michalem to vyjde i příště ostatním účastníkům. Toto hodnocení je i za mojí přítelkyni Mgr. Jarmilu Klementovou. Děláme a budeme Vám dělat velmi dobrou reklamu. Ještě jednou díky za " silné zážitky " a zvládnutí "maratonského běhu Jižní Amerikou ".
Luďa Hartl, Vyškov
Vážení přátelé,
dovolte nám, abychom tímto poděkovali za krásné zážitky na vašem zájezdu Peru, Bolivie. Ocenili jsme zejména kvalitu ubytování, pronajatých autobusů a itinerář celého zájezdu. S cestováním máme bohaté zkušenosti, a proto můžeme posoudit celou koncepci zájezdu, a opravdu byla bez chyby. Celkový dojem ještě více umocnil náš průvodce Robert Reitmaier, který byl nejen velmi fundovaným průvodcem, co se týče dějin a života v těchto zemích, ale je to i velice obětavý, vtipný a sympatický muž. Můžeme říci, že jsme se s takovým průvodcem ještě nesetkali. Proto i jemu patří náš dík. Ještě jednou děkujeme a i nadále nás můžete považovat za vaše spokojené klienty.
Ivana a Petr Holubovi
Zájezd byl úžasný, program vyvážený, průvodce Peťo také super, po počátečních výkyvech i naše karma pracovala na plné obrátky, zkrátka správně namíchaný koktejl zážitků v překrásné zemi. Roraima dala trošku zabrat, ale za ty výhledy to stálo a všichni jsme to zvládli s hrdě vztyčenou hlavou a maďarskými nadávky na rtech:) Z delty Orinoco mi utkvěla v paměti noční plavba, ale i ty momenty, kdy jsme se všichni odebrali zpět, vypnul se generátor a slyšela jsem jen zvířata všude kolem (nebo cupitání nožiček nějakého velkého hmyzu, který se snažil dostat pod moskytiéru a trochu si užít). Návštěva místní školy byla pro mě velmi silným zážitkem. Nezapomeňte nějaké bonbony, když půjdete za nimi :) A výlet pod Salto Angel s koupáním byl krásnou tečkou tomu všemu. Co více dodat, ústa dokořán a pokud se vám podaří taková parta lidí jako nám, tak i srdce :)
Michala Bačová
Vážená CK SEN,
zúčastnili jsme se zájezdu Kuba All Inclusive. Naši skupinu 20 cestovatelů z Čech i Slovenska vedl průvodce Ivan Strápek. Chtěli bychom tímto ocenit a vyzdvihnout jeho přístup, odborné znalosti, komunikativnost a profesionalitu. Zájezd jsme si moc užili a budeme na něj dlouho vzpomínat. Byla to perfektní dovolená i díky našemu skvělému průvodci.
Spokojení klienti Lenka a Jirka Švadlenkovi
Vážená cestovní kancelář,
vaše služby jsme s manželkou využili poprvé. Chvíli mi trvalo, než jsem si v hlavě zpracoval, co všechno jsem na dovolené vlastně zažil a rozhodl jsem se vám napsat.
Zážitky byly jednak ty, za které jsem si zaplatil, a kvůli kterým jsem tam vlastně jel (Mayské, Aztécké, Toltécké nebo Olmécké památky, příroda, moře). Byly to dál zážitky, které přinesl život (od Popokatepetlu chrlícího popel, přes Acapulco plné vojáků a policistů až po protestující indiány u Aqua Azul a jiné). A nakonec něco, co vzniklo jaksi samo, jako výsledek šťastné sestavy účastníků zájezdu a skvělé vedoucí - pohodová atmosféra. Přiznám se, takovou atmosféru jsem mezi úplně cizími lidmi, ještě nezažil. A přitom jsme dostávali na každé památce, v muzeu kvantum informací. Byly však podávány tak, že jsem se bavil a nepřipadal jsem si jako na přednášce. Stíhali jsme hodně vidět, ale neměl jsem pocit, že jsem v poklusu. Průvodkyně k tomu přispívala podstatnou měrou. Až s odstupem času jsem si uvědomoval, jaký význam mělo třeba načasování odjezdu o hodinu dříve, abychom se vyhnuli návalům ostatních turistů apod. A také až později jsem si uvědomil, co všechno musela Katka Lišková sledovat, aby to všechno proběhlo hladce, abychom se vyhnuli problémům a my, abychom měli pocit, že to všechno je jedna výborná párty. Děkujeme za výbornou dovolenou a těšíme se na další.
S pozdravem
Ing. František Komora
CEO PKZ Group
generální ředitel
S naším výběrem jsme byli velmi spokojeni, po všech stránkách to naplnilo naše očekávání od začátku, až do konce naší cesty vše fungovalo tip-top. Výběr cestovky byl ovlivněn našimi dobrými dlouhodobými zkušenostmi v této CK. Po příletu do Buenos Aires nás na letišti čekala sympatická paní Soňa, která zařídila náš přesun na vnitrostátní letiště, odkud jsme odletěli do Patagonie - Calafate. Patagonie je určitě jedna z nejčistších oblastí na světě. Krásná příroda, dobrá klimatizace, nádherný ledovec Peritto Moreno. I místní průvodci byli milí, přesní a vzdělaní. Nezapomenutelný výlet jsme absolvovali do národního parku v Chile - Torres del Paine. Panenská příroda, na loukách se pásly lamy. Z Patagonie jsme se vrátili do Buenos Aires, kde se o nás postarala již naše známá paní Soňa (která vše věděla), na druhý den se k nám přidal náš očekávaný průvodce Petr Hliničan - vzdělaný, usměvavý, velmi ochotný a milý mladý muž. Buenos Aires - kouzelné město i s nově zrenovovanou přístavní částí. Argentinské steaky a červené víno a TANGO nemají ve světě konkurenci. Z Buenos Aires doporučujeme přelet letadlem k vodopádům Iguazu v paraguayské - argentinsko - brazilském pomezí, které byly prohlášeny za jedny z novodobých divů světa - opravdu nepopsatelná nádhera. Zde jsme se při procházce setkávali s nosály, kteří hlídali, kdo si vyloží jídlo a v nestřežené chvíli bylo jejich, stalo se to i nám. Pak jsme absolvovali výlet do Paraguaye, kde jsme si prohlédli jeden z největších architektonických skvostů ve světě - vodní elektrárnu Itaipu (druhá největší po čínské na světě). Její areál působil na nás spíše park, ne jako obrovské dílo. O její okolí se stará 5 zahradníků. Opravdu skvost. Z Iguazu - odlet do Ria de Janeira s naším Petrem, který vše super zajišťoval a hlavně se nám ustavičně věnoval a všechno věděl. Přílet do města bohů - Ria. Peťo nám ukázal město - pláž Ipan a proslulou Copacabanu s nespoutanou veselou a sportovní atmosférou. V sobotu ráno jsme stihli první lanovku na cukrovou homoli, zažili jsme překrásný slunný výhled na město. Z cukrových homolí jsme se přesunuli autobusem na zastávku zubačky, která nás svezla až k výtahu na Corcovado - 710 m nad mořem se sochou Ježíše Krista - symbolem Ria. Mýtická atmosféra - už vím, proč se Rio jmenuje město Bohů. Pobyt po Jižní Americe - Argentina - Chile - Uruguay - Paraguay - Brazílie jsme přežili radostně v dobré skupině se super průvodcem, nikdo nás neokradl, všude jsme potkávali milé lidi, i ubytování bylo dobré, v Riu už panovala fotbalová atmosféra. Zůstaly nám krásné a nezapomenutelné vzpomínky.
Marie Kállayová s manželem
Vážená CK SEN,
jeli jsme s Vaší CK poprvé, jelikož jsme hledali dobrý program cesty na Kubu a nejlepší jsme nalezli právě u Vás. Děkujeme oběma průvodcům za jejich vynikající práci a především Ivanu Strápkovi, vedoucímu naší skupiny. Přirozená autorita, charizma, nakažlivý optimismus, neustálá snaha udělat pro klienty to nejlepší, nadstandardní znalosti o dané zemi ve všemožných souvislostech. Dokázal se vypořádat s řadou problémů, které průběhem cesty nastaly. Obávali jsme se, když bylo nutné ubytovat se v casas particulares, tj. pro nás bez znalosti jazyka v domácnosti cizích lidí. I když cestujeme mnoho let a často, tento způsob ubytování jsme dosud nezažili. Obavy cítila většina z nás. Ale výsledek byl překvapivě velmi pozitivní i emotivní. Poznávání Kuby tím dostalo ještě rozměr navíc. Děkujeme za zážitky, na které budeme často vzpomínat.
Jana a Karel Duškovi
Dobrý den, CK SEN!
Absolvovali jsme s vaší cestovní kanceláří zájezd Kuba – absolut total. Dlouho jsme vybírali, které z cestovních kanceláří dáme při cestě na Kubu přednost, až nakonec, díky pestrému programu a trase zájezdu, jsme dali přednost CK SEN a NELITUJEME!!! Zájezd byl nádherným vstupem do letošního roku. Program a celá organizace zájezdu byla skvělá. Naším největším překvapením, a velice milým, byl náš vynikající průvodce Ivan. Po celou dobu pobytu se o nás staral jako o vlastní a informace, kterými nás zahrnoval, nebraly konce. Díky Ivanovi jsme se o Kubě dozvěděli mnoho nového jak z její historie, tak i ze současnosti. Ivane, děkujeme moc!!! Asi pro všechny z nás byla velmi překvapivá možnost ubytování v casas particulares. V soukromých domech místních obyvatel jsme byli ubytováni v Trinidadu a Baracoa. Přes počáteční nedůvěřivost, jak vše dopadne, ale musíme přiznat, že možnost ubytování v rodinách byla skvělou příležitostí, jak poznat blíže život místních obyvatel a jejich rodiny. Doporučujeme tento způsob ubytování nabízet i v dalších zájezdech a dle možností, nejen na Kubě. Kombinace poznávání nejzajímavějších kubánských lokalit s pobytem u tyrkysového moře na nás měla blahodárné účinky a tuto zemi jsme si moc užili. Ještě dlouho budeme na tento krásný zájezd vzpomínat stejně tak, jako na stále usměvavého Ivana.
Spokojení vejletníci Míla a Vláďa z Prahy
Dobrý den Vám všem. Moc děkuji osudu, že jsem tak dlouho s dcerou hledal kam jet na dovolenou, až přišlo osudové setkání s CK SEN. Vzhledem k tomu, že vyhledávám aktivní a nevšední dovolené, jsem moc rád, že jsme absolvovali tento cestovatelský zážitek. Po celou dobu expedice nebyla chvilka nudy, stále se něco dělo, něco se objevovalo ať už památky nebo kde si dát dobrý oběd, večeři anebo pivko. S večerní aktivitou vždy perfektně spolupracovali oba delegáti. Příjemný ale vždy profesionální přístup Danky byl vyvážen přísnějším přístupem Martina. Vždy by měl být hodný a zlý policajt. Oba zaslouží uznání, jak profesionálně zvládli třicetičlenné stádo Čechoslováků. Z mého pohledu měla expedice samá pozitiva. Dcera zjistila, že je mnoho slov, kterým ve slovenštině nerozumí, já jsem oprášil dávno zapomenutý jazyk, ktorý je naozaj super (pondělní slovenské večery v české televizi už jsou minulostí) a bylo super si pří vínku po večerech zavzpomínat na časy dávno minulé. Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat Dance i Maťovi za fantastickou dovolenou. Díky Vám jsem prožil patnáct dní na 100 %. Díky a moc štěstí a zdraví a úspěchů přeje
Jan Štička
Dobrý den,
s manželkou jsme absolvovali zájezd po Patagonii, Argentině a Brazílii. Vše proběhlo "standardně", jako vždy s CK SEN. Tedy byl to úžasný zájezd, jsme nadšeni. Vše proběhlo bez zádrhelů. Všichni místní průvodci byli milí a dobře se starali o nás. V Buenos Aires si nás převzala Erika, byla fantastická. Stále usměvavá, optimistická, ochotná nám zpestřit program dalšími aktivitami. V tom teple nejevila nikdy známky únavy. Na všechny naše dotazy nám ochotně odpovídala. Moc jí děkujeme. Ubytování bylo v pořádku, jen v Calafate bylo v pokoji chladno, ale zatopili aspoň na poslední noc, pokoj v Buenos Aires byl trochu stísněný, ale dalo se to vydržet, ubytování v Iguazú a v Rio de Janeiro už bylo luxusní. Mám jen připomínku: přivítal bych, kdyby se do ceny zájezdu zařadilo co nejvíce poplatků. Např. objednali jsme a zaplatili výlet do národního parku, ale na místě jsme platili ještě vstupné. Ne vždy se dalo platit platební kartou, či dolary, nebo eury. A má-li člověk měnit peníze, není si jist, zda je to dost, nebo zbytečně mnoho, aby se pak musel nutit do zbytečných nákupů. Teď se musíme přinutit ke zpracování fotografií a filmu. Příště nás čeká JAR, Namibie, Zimbabwe.
Zdraví MUDr. Mirko Kadlec s manželkou, Šumperk
Dobrý den,
podruhé jsme absolvovali zájezd za poznáním v uzavřené skupině s Vaší cestovní kanceláři a musím konstatovat, že jsme byli všichni opět velmi spokojeni. Loni jsme byli na “cestě kolem světa”, a i když byl zájezd perfektně zorganizován z centrály, průvodci Jirkovi Jobánkovi se ne vše vždy vydařilo, takže jsme žádnou zpětnou vazbu neodeslali. Na zájezdě na Kubu, který jsme dokončili těsně předtím, než začal národní smutek, to bylo jiné kafe. Průvodkyně Katka má perfektní znalosti o zemi, kterou provází a její projev je podáván velmi zajímavě, bez zbytečných podrobností, které cestovatel stejně nevstřebá a může se dočíst v každé encyklopedii. Zajímavý výklad o současné i historické Kubě nám byl Katkou velmi srozumitelně podáván, a i když jsem byl na Kubě podruhé, dozvěděl jsem se mnoho nového, hlavně z běžného života. Touto cestou chci za všechny účastníky zájezdu poděkovat jak Katce, tak Vaší CK a určitě se s Vašimi průvodci na nějaké poznávačce potkáme. Průvodců typu Katky si velmi vážím.
Svatopluk Madry
Dobrý den přeji,
Chtěl bych tímto poděkovat a zároveň pochválit Vašeho kolegu Michala Gaja, který byl naším průvodcem na zájezdu na Kubě. I když měl v první dny výrazně ztíženou práci tím, že musel obsluhovat až 2 autobusy, tak svou práci zvládl perfektně. Encyklopedické znalosti, příjemné vystupování a vždy ochota pomoci-toto všechno výrazně přispělo ke krásnému zážitku z dovolené. Takže ještě jednou děkuji a věřím, že Michal Gaj udělá radost ještě mnoha dalším lidem.
Igor Karlubík
Vážení,
teprve nyní jsme snad dostatečně vstřebali zážitky z naší cesty na Kubu. Chtěli bychom vyjádřit hluboké ocenění našeho průvodce pana Ivana Strápka. Za uplynulé roky jsme absolvovali mnoho zájezdů - jak s pouhými "reprezentanty" cestovních kanceláří, tak i s "průvodci". Přístup k "cestovatelům", jeho znalosti, objektivita v poskytovaných informacích na nás udělala nesmírný dojem. Rádi bychom mu touto cestou poděkovali. A především bychom vám chtěli dát radu - snažte se si takto kvalitního člověka co nejdéle udržet ve svém týmu - nesporně se podílí na růstu vaší společnosti!
Krista a Pavel Kábrtovi
Fantazie. Takto lze jedním slovem shrnout zážitky ze zájezdu "Patagonie, Ohňová země + luxusní plavba". Můžete namítnout, že je to subjektivní názor, ale lidé, kteří mají rádi přírodu mi určitě dají za pravdu. Před pár lety jsme byli na zájezdu Patagonie, Argentina, Brazílie a Patagonie nás doslova učarovala. Je to drsná země, která navzdory rozvoji cestovního ruchu a přítomnosti většího množství turistů na exponovaných místech si v zásadě uchovala původní charakter bez výrazných vlivů civilizace. Měla jsem obavu, že když znovu navštívím místa, kde jsem už byla (např. Ledovec Perito Moreno, NP Torres del Paine), že se mi to nebude už tak líbit, nedostaví se ten pocit nadšení, když vidíte něco krásné, úchvatné. Opak byl pravdou. Jednak to byl zájezd, který byl zaměřen na Patagonii a Ohňovou zemi, strávili jsme tam daleko více času a přibyla návštěva nových, zajímavých míst a jiné aktivity. Tečku za vším dala plavba expediční lodí Stella Australis po mořských kanálech souostroví Ohňová země. Ale pojďme po pořádku. Nejsem velkým příznivcem chození po městech, ale na tomto zájezdu to bylo vyvážené. Prohlídnout si zajímavosti Santiaga, projít se po uličkách Valparaiso, vnímat atmosféru Punta Arenas a vidět město na konci světa Ushuaia, které mi bylo známé jen z stejnojmenného francouzského přírodního a seriálu - to vše jaksi k tomuto zájezdu organicky patří. Návštěva Punta Santa Ana, staré pevnosti Fort Bulnes a přesun z Punta Arenas do Rio Serrano jako kdyby byly aklimatizační cestou na pobyt v národním parku Torres del Paine. Celodenní výlet po parku, pokud se k tomu přidruží pěkné počasí a slunce umožní vidět alespoň některé z jeho nesčetných krás a také pocítit sílu a drsnost přírody (lidé s nižší hmotností by tam neměli cestovat, aby jejich neodfouklo). Pověstnou třešničkou na dortu byl trek k Mirador Base Torres del Paine. V příručkách, které jsem si prostudovala byla tato túra uváděna jako 4 až 4,5 hodinová s délkou trasy přibližně 10 kilometrů (pouze směrem nahoru), střední obtížnosti. SEN udává tento trek jako 8 hodinovou túru (tam i zpět). Mladší a trénovaní to zvládnou za podstatně kratší čas. Ale i my starší, s potřebnou dávkou sebezapření to zvládneme svým tempem, pokud je nějaká časová rezerva navíc na odpočinek a relaxaci v cíli cesty. Odměnou jsou nádherné scenérie a pocit zadostiučinění "dali jsme to". Ale pozor, pouze při dobrém počasí - pokud extrémně nefouká vítr, a neprší. Neumím si představit výstup, ale hlavně sestup za deště na prvním úseku (hlína resp. Tráva) a posledním úseku (skalnatý terén, suti). Argentinské město El Calafate od naší předchozí návštěvy zkrásnělo. Je výchozím bodem na výlety do národního parku Los Glaciares. Lákadlem č. 1 je ledovec Perito Moreno. Mnoho lidí ho považuje za jeden z nejkrásnějších ledovců na světě. Dá se na něj jen tak dívat z vybudovaných plošin, resp. chodníků a čekat, kdy se z čela odlomí kus ledu a s rachotem se zhroutí do jezera Lago Argentino (ani po hodině Vás to neomrzí) nebo se projet lodí k čelu ledovce a vychutnat si jeho majestátnost a výšku. Když jsme při něm byli před lety, závistivě jsme pozorovali černé tečky - lidí pohybujících se po ledovci. Na tomto zájezdu se to stalo realitou a po krátké plavbě k čelu ledovce jsme se na něm ocitly s mačkami na nohách. Byl to nový a nepoznaný zážitek. A po sklenici, dvou staré whisky s ledem z ledovce, vypitých přímo na ledovci na závěr procházky jsme se cítili přinejmenším jako dobyvatelé Jižního pólu. Zajímavý je také výlet lodí k ledovci Upsala. Do blízkosti ledovce není lodím přístup povolen, ale z dálky je pohled na obrovské ledovcové pole a zblízka na velké plovoucí ledové kry, které se odlomily z ledovce. Loď pokračuje k ledovci Spegazzini, který se dá podívat zblízka. Škoda jen, že to vím jen z vyprávění, protože mě těsně před plavbou vyřadila jednodenní choroba (asi důsledek dobývání ledovce Perito Moreno). Po příletu do města Ushuaia dobrodružství pokračuje. Celodenní výlet cestou-necestou po Ohňové zemi. Člověk by nevěřil, jakým terénem dokáže projít džíp. Na konci cesty čeká chatka a pořádně steaky. Následuje nalodění a plavba po kanálu Beagle, Murray, přes Nassau Bay až na konec světa, který pro nás představuje mys Horn. Pohled z mysu na vody Drakova průlivu v dálce navozuje myšlenky na prvních mořeplavců, kteří křižovali jeho vody mezi Atlantským a Tichým oceánem. Zastávka ve Wulai Bay, procházka subpolárních lesem a nádherná panoramatická vyhlídka na záliv. Po noční plavbě ohňů zemí vylodění a procházka k ledovci Aquila, který se tyčí nad ledovcovou lagunou obklopenou pralesem. Nevím, co tkvělo v hlavách Magellanových tučňáků, jejichž kolonii na ostrově Magdalena se dalo pozorovat ještě před několika dny, prostě zmizely. Jako náhrada přišla vhod kolonie lvounů na ostrově Marta. Ačkoliv neplují v nejvyšší třídě, kajuty jsou pro nás milým překvapením. Prostorné, čisté, účelně vybavené, zařízení bez známek
opotřebení. A k tomu all inclusive ... Tento zájezd vřele doporučujeme. Hanka a Jozef
Pro cestovatelskou duši je absolvování tohoto zájezdu úžasným pohlazením. Jelikož jsme měli s sebou 12 letou dceru, tak jsme měli i trošku mírně obavy, ale úžasný průvodce Adrian nás zbavil všech obav. Spíše naopak, díky němu jsme absolvovali i to, co jsme ani nemysleli a přitom nad námi stále držel svou pomyslnou ochrannou ruku. Vše fungovalo, přitom jsme se pohybovali od "luxusních částí" Mexika až po "poslední díru". Ale to je ONO, tak je třeba poznat krajinu. Díky patří i našim spolucestovatelům, kteří vytvářeli příjemnou atmosféru a tak jsme dočasně vytvořili společnou příjemnou cestovatelskou rodinu. Je však třeba říci, že Mexiko by nebylo bez Adriána to pravé - ořechové. Všem vřele doporučuji poznat s ním tuto krásnou krajinu. Je to občas sice únavné, ale za poznání krás a neopakovatelných zážitků to stojí. Jana
Připojuji poděkování za úžasnou cestu Střední Amerikou. Mayská kultura, původní kroje, gurmánské speciality a la mollo, guatemalská káva a Zacapa – 23 roční rum, pyramidy v každé krajině: Tulum v Mexiku, Tikal v Guatemale, Xunantunich – jak ho Katka vtipně nazvala „kde nic, tu nic,“ abychom si ho pamatovali. Prokládání zážitků z historie a kultury, skvělé fotky indiánských dětí a starších usměvavých lidí... nevím, jak lépe popsat to, že zážitek ještě po 11 dnech návratu domů stále trvá… a to jsem už v Guatemale byla. Největší devízou bylo, že jsme měli tak úžasnou průvodkyni Katku Liškovou, která tento zážitek umocnila svojí profesionalitou, vědomostmi a spontánností. Radovala jsem se, když jsem se dozvěděla první den, že nás bude provázet právě ona a vůbec, ale vůbec nezklamala, naopak bych se těšila na každou další cestu s ní. A to jsme byli na Kubě, a právě Katka šla paralelně s námi… a všichni ji chválili už tam. Děkujeme CK SEN, Katce a skvělé partě cestovatelů, nyní už přátel. Už teď se těšíme do Buenos Aires. Xénie
Dobrý den, s manželem jsme oba dva už zkušení cestovatelé, ale na cestu do Střední Ameriky, zejména do státu jako je Salvador, jsme si netroufali. Proto jsme si vybrali zájezd přes cestovní kancelář SEN. Naše největší obava byla cestování a přizpůsobování se ve skupině a kvalita průvodce. Byli jsme však velmi, ale opravdu velmi překvapeni. Naším průvodcem byl pan Richard Grom, který předvedl velmi profesionální schopnosti a v průběhu celého zájezdu byl velmi ochotný a stmeloval náročnou skupinu vždy s úsměvem na tváři. Z dovolené jsme si přinesli mnoho příjemných zážitků, ale nejvíc těch, které Vám nenabídne země, ale lidé. A to se nám snažil celou dobu nabídnout Váš průvodce. Se službami jsme byli natolik spokojeni, že jsme si už objednali další zájezd Thajsko, Malajsie, Singapur, na který se už velmi těšíme. Přejeme Vám mnoho spokojených zákazníků a vynikajících průvodců jako je Richard Grom. Věra a Marian Machálkovi
Surinam, Kourou, Paramaribo, Georgetown, Guyana, vodopád Kaieteur – pro někoho názvy neznámé, pro mě nezapomenutelné zážitky. Tato expedice pro mě měla velkou hodnotu, která vycházela nejen ze zážitků a perfektně podaných informací, ale hlavně ze situací, které jsme zažili. Naším příchodem do těchto zemí jsme překonali cestovní bariéry, abychom se mohli přímo stát (na chvíli) členy jiné kultury. Naše skupina působila během celého zájezdu jako atrakce pro domácí, protože cestovní ruch není v těchto oblastech rozvinutý – a to je škoda a štěstí zároveň. K mým nejúžasnějším zážitkům rozhodně patří vodopád Kaieteur a Amazonský prales. Vodopád se nachází jakoby přímo v srdci pralesa až máte pocit, že vás chce pohltit. Hluk, voda, skály, kapky to jsou věci, které ani nevnímáte, protože stojíte tváří v tvář přírodě a uvědomujete si jakou má sílu. Svou výškou 5krát překonává snad nejznámější Niagarské vodopády. Tento úkaz přírody navštíví jen malé množství cestovatelů. A my jsme mohli být přímo přitom. Děkuji. Cestou k vodopádu jsme zažili nízký přelet nad Amazonský prales, kde jsem si uvědomila, jací jsme my lidé maličcí oproti přírodě. S úžasem jsem sledovala nekončící prales, přes který jsme letěli asi dvě hodiny, ale mně se zdálo, že to bylo jen pár minut. Nikdy jsem nepředpokládala, že někdy budu na vlastní oči svědkem "plic" celého světa. Každý strom vyprávěl vlastní historii a bylo evidentní, že ukrývají tajemství, které nikdo nerozluštil. Jednoznačně silný zážitek. Prostřednictvím výkladu lokálního průvodce jsme se dozvěděli různé informace i pověry místních obyvatel. Ukázal nám strom, který má kolem 400 let a pomocí úderů na jeho kmen se lidé dorozumívali na velké vzdálenosti. Že by mobilní telefony existovaly už před staletími? Další jedinečný přírodní úkaz, který jsme navštívili se nachází na jihu ostrova Trinidad. Je jím Asfaltové jezero – obrovská masa asfaltu, která dokáže pohltit kohokoli. Zajímavostí na naší cestě byla návštěva městečka Paramaribo, které je pro jedinečnou dřevěnou architekturu zařazeno na seznamu dědictví UNESCO. Nedaleko města Kourou, které je známé evropským kosmodromem, se nacházejí Ostrovy spásy, kde si 70 000 vězňů odpykává tresty, a proto se staly zdejším symbolem lidského utrpení. Osobně doporučuji tento zájezd všem zájemcům o jedinečné zážitky. My jsme je díky tradičně skvělé organizaci ze strany SNU mohli v průběhu naplno vychutnat. Krásy světa tam čekají i na vás. Zlata Procházková
Ve dnech 21.2.-5.3.2019 jsem se zúčastnila na zájezdu Kolumbie, Panama. S poměrně "malou dušičkou" jsem se přihlásila, zárukou mi byla CK SEN. Uvěřila jsem v bezpečnost, úspěšnost zájezdu, i přes ne zcela kladné informace o Kolumbii. Očekávání jsem neřešila. Rozhodla jsem se odvážně a jistě. O to více cítím a hodnotím, že mé rozhodnutí bylo správné a zájezd mile překvapil ve všem. K vydařenému průběhu zájezdu velmi přispěl náš průvodce Ľubor Kučera, který svým profesionálním a lidským přístupem dal správný směr, dobrou náladu, srozumitelnou komunikaci pro všechny účastníky zájezdu. Program byl dobře promyšlený, nabitý atrakcemi, rozmanitostí tak, jak bylo slíbeno v popisu zájezdu a pokynech na zájezd. Lubore velká díky, zvládl jsi to na výbornou. Také díky všem, kteří se podíleli na přípravě a realizaci zájezdu. Doporučuji navštívit tyto nádherné země. S pozdravem Katka J.
Absolvovali jsme zájezd Peru-Bolívie. Návštěva těchto zemí (zejména Peru) je dobrým tipem na bourání předsudků o evropské představě jihoamerického života. Zájezd je perfektně koncipován, viděli a zažili jsme hodně ať už po stránce přírodně-zeměpisné (ptačí ostrovy, oceán, poušť, pohádkové zelené údolí, Andy, dálnice Panamericana) nebo po stránce kulturní (předkolumbovské Inkové a množství jejich zajímavých staveb, o jakých jste ani netušili; muzea, koloniální památky). Využili jsme více fakultativních aktivit: určitě doporučuji přelet nad obrazce v Nazce a také výstup na horu Chacaltaya v Bolívii. Nadmořské výšky se netřeba bát, pokud posloucháte pokyny průvodců: kruhový výhled odtud stojí za to (zasněžené vrcholy hor, sopky, jezera, La Paz). Ubytování a strava byly přiměřené (hlavně milovníci smaženice si přijdou na své). Samozřejmě nemohlo chybět hodně různého čerstvého ovoce a nápojů z něj; v přímořské části byly výborné ryby. O plynulý chod se starali výjimečně dva průvodci: Petr Hliničan a Jiří Lakatoš. Oceňuji jejich pracovní nasazení a velkou míru ochoty všechno vysvětlovat, poradit, vyzkoušet, dávat množství tipů a alternativ bez ohledu na část dne/noci :) Zájezd určitě patří k těm, ze kterých se vracíte obohaceni a spokojeni. Bohdan Cagáň
Není to ani týden, co jsem se vrátila z expedice po Jižní Americe. Očekávání bylo velké, ale po návratu vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí absolvovat tuto cestu. Krásná místa, příjemní lidé, kopec dobrodružství a zkušeností. Nikdy bych tomu nevěřila, ale mým top zážitkem byla Bolívie. Vše proběhlo hladce a šlapalo jako hodinky, což při složitějším zájezdu není jednoduché. Po organizační stránce opravdu výborně zvládnuté. K celkové spokojenosti přispěl i náš, v každé situaci nápomocný, průvodce Honza, jehož zásluhy expedice proběhla v přátelské a pozitivní atmosféře, zároveň bych mu chtěla poděkovat za množství nových informací a poznatků, některé už zůstanou v mé paměti navždy (Pachacútec, Ollantaytambo). Velké děkuji za tento zážitek, už mám vybranou další a věřím, že zajímavou expedici. Nejlepší investice je do zážitků! Soňa
Dobrý den,
rád bych vám touto cestou poděkoval za skvěle zorganizovaný zájezd Jižní Amerika jednou za život. Byl jsem nadšen krásou Jižní Ameriky, ale i skvělou organizací a snahou o maximální poznávání, adekvátně našim časovým možnostem. Největší zásluhu na hladkém průběhu naší cesty má na svědomí jeden z nejlepších průvodců, jakého jsem doposud za 30 let cestování poznal – pan Petr Hliničan. Ještě jednou moc díky Petře! Roman Zahradníček, Cheb
Vážená CK SEN,
je to jen několik dní nazpět co jsme se vrátili z jedné z nejhezčích dovolených, z poznávacího zájezdu: To nejlepší z Jižní Ameriky. Chtěli bychom proto touto cestou poděkovat Vám, jako organizátorovi za skutečně velmi dobře koncipovaný zájezd, který určitě velmi nadchnul nejen nás, ale i ostatní účastníky. Netušili jsme, co vše se dá zvládnout a poznat za 16 dní. Kolik krásných míst navštívit, kolik nových informací se dozvědět, kolik krásného prožít.… Naše nadšení z cesty za poznáním nás neprovázelo pouze po dobu celého zájezdu, ale popravdě řečeno toto nadšení ze získaných poznatků a prožitků v nás zůstalo i po našem návratu domů a určitě v našich vzpomínkách zůstane dlouhou dobu….
Obzvláště bychom pak chtěli vyzvednout rozsáhlé znalosti naší průvodkyně Daniely Snovákové, která má neskutečně velký podíl na tom, že jsme se mohli dozvědět tolik informací o jednotlivých zemích, o jejich přírodě a historii, kultuře, o lidech a jejich způsobu života, ale třeba i něco o gastronomii…. Dodnes obdivujeme její příjemný, vstřícný, ale hlavně profesionální přístup, její nadšení a obětavost, stejně tak jako její vtipnost a všude přítomnou ochotu a trpělivost při zodpovídání našich dotazů, včetně její snahy o pomoc při řešení i méně příjemných situací.
Danko, patří Ti náš velký DÍK. Jsi jedním z nejlepších delegátů, které jsme měli možnost poznat na našich cestách. Přejeme Ti hodně zdraví, pohody a úspěchů v Tvé práci.
Standa Kadeřábek a Táňa Kaluginová.
Dobrý den paní Papežová,
rádi bychom poděkovali CK SEN za opět (již pátou) krásnou dovolenou. Především patří velký dík Peterovi Hliničanovi za perfektně odvedenou práci průvodce a čas s námi strávený. Těšíme se na další zážitky s Vaší kanceláří.
Jana a Ivan Ingeduldovi
Dobrý den,
jsem Vaším klientem již více než 10 let. Nyní jsme se vrátili nadšení z posledního zájezdu Patagonie, Ohňová země. Skvělá kompozice zájezdu, pobyt v nádherné přírodě stále ještě s minimem turistů, zarámovaný na počátku zájezdu "nakouknutím" do Santiaga a Valparaísa-Viňa del Mar a na konci do Buenos Aires.Těžko vybrat ten největší zážitek- Torres del Paine? ledovec Perito Moreno? tučňáci na Isla Magdalena? nebo nejjižnější město Ushuaia? A to vše pod taktovkou Vašeho skvělého průvodce Jána Budaye. Jano má vše, co má průvodce mít - dokonalý timing a znalost prostředí, kdy přesně věděl, co bude "za další zatáčkou", hluboké komplexní znalosti dané oblasti a samozřejmá jazyková vybavenost. Díky Vám a díky Janovi. A už se těšíme na další zájezdy s Vámi- na jaře do Japonska a na podzim na Taiwan.
Lubomír Zahradníček a Eva Kučerová
Dobrý den paní Knollová,
o víkendu jsme se vrátili z Mexika.
Chtěla bych touto cestou poděkovat za organizaci zájezdu, moc se nám vše líbilo, vše fungovalo. Chtěla bych ale především vyzdvihnout naši průvodkyni, Petru Kováčovou. Její přístup rozhodně přispěl k celkové spokojenosti, Petra byla vždy vysoce profesionální, fundovaně nás seznamovala s geografií, historií, politikou, kulturou, rovněž mimo pracovně vždy milá a vstřícná. Narychlo jsme se rozloučily v Cancunu, ale s odstupem času prosím ještě jednou za přetlumočení velkého díku a pozdravu. Rádi využijeme vašich služeb i napříště.
Anna Kazdová
Dobrý den,
rád bych Vám aspoň touto cestou poděkoval za skvělý zájezd zorganizovaný Vaší cestovní kanceláří. Nádherné počasí, téměř rodinná atmosféra, spousta nových kamarádů, erudovaný výklad ke všem zajímavostem, ale především sličná, stále usměvavá a věčně dobře naladěná průvodkyně Veronika, která se o nás starala jako o vlastní, udělaly z Vašeho zájezdu nezapomenutelný zážitek ve finále navíc korunovaný dárkem v podobě Vašeho firemního trička. Stručně řečeno byla to snová dovolená s CK SEN a já už se nemohu dočkat na další pokračování:-)
Takže ještě jednou díky a hodně stejně spokojených klientů!!!
S pozdravem
Petr Holub
Dobrý den,
v úterý jsem se vrátil spolu s manželkou ze zájezdu Chile,Argentina,Brazílie S vaší CK jsme jeli poprvé a byli jsme mile překvapeni jeho pohodovou organizaci,výběrem památek a perfektním vedením ze strany vedoucího. Tento mladý muž Lubor má velký talent a předpoklady pro práci v tomto oboru. Má osobní šarm, přívětivé jednání a umí v klidu sladit individuální zájmy a požadavky s programem zájezdu.Rovněž jeho komentáře a vystoupení jsou zajímavá,dobře se poslouchají a svědčí o tom,že má dobrý přehled o zemích a mentalitě lidí kde se pohybujeme. Takže jen tak dál v poskytování cestovních služeb.
S ohledem na výše uvedené uvažujeme, že bychom příští rok s vámi v listopadu jeli opět na zájezd Saigon,Angkor a Pattayu. Pokud se tak rozhodneme a vaše cena v porovnání s konkurencí bude podobná, objednali bychom zájezd u vás.
S přátelským pozdravem Váš spokojený klient
Jiří Trojan
Minulý týden jsem se vrátil ze Střední Ameriky – Říše Mayů. Byla to moje první cesta s Vaší CK, ale pevně věřím, že ne poslední. Moje pocity jsou pozitivní, cesta naplnila moje očekávání a v některých směrech i předčila. Kladně hodnotím komunikaci s Vaší kanceláří před samotnou cestou; během celé trasy to splnilo opravdu cíle zájezdu komfortního typu, přesuny (i když delší) byly zvládnutelné bez jakýchkoli problémů (bohužel čas se nedá urychlit a itinerář obsahoval 5 různých velkých zemí). Velmi kladně hodnotím průvodce Kamila, z hlediska přístupu, přehledu faktů i detailů, vědomostí, komunikace a na neposledním místě i při řešení akutních situací, které se vždy mohou objevit. Velkou mírou k pohodě přispěli pochopitelně i ostatní účastníci zájezdu naší mikroskupinky, kterou tímto pozdravuji, zvlášť Mira, díky kterému jsme striktně dodržovali prevenci před nebezpečnou životu ohrožující dehydratací :-) Z mého pohledu bych zařadil v některých dnech a místech (např. Honduras, El Salvador a Guatemala) víc fyzických aktivit i na úkor brzkému odjezdu, protože jde o extrémně zajímavé země. Závěrem můžu zkonstatovat, že Střední Amerika mě okouzlila, je mimořádně bohatá na důležitou historii země, její geografie, fauna, flóra jsou fascinující a lidé jsou vždy milí, usměvaví, pohodoví (viz náš guatemalský řidič mikrobusu, který byl na jedničku, ale i lokální průvodci). S pozdravem Stevo
Chtěli bychom poděkovat CK SEN za výborně zorganizovaný zájezd a nezapomenutelné zážitky v Mexiku… :-)) Opravdu budeme mít na co vzpomínat a tyto vzpomínky nám doufám nikdo nevezme. Nedávno jsem četla článek, ve kterém se píše „Co nám dělá větší radost? Kopa materiálních věcí nebo utrácení peněz za zážitky?“ Studia ukázala, že jsme vděční za to, co zažíváme, v porovnání s tím, co máme. Tento fakt se promítá i na našem chování k druhým… Také bychom chtěli poděkovat průvodkyni Katce za opravdu excelentní provázení během celé cesty Mexikem. Katka se o nás všechny starala (někdy jako o malé děti) během dlouhé cesty v autobuse ním neúnavně vysvětlovala a opakovala dějiny Mexika, její poznatky z historie, zeměpisu, celkového dění v Mexiku a program na další den. Četla nám pohádky a snažila se nám alespoň trochu přiblížit, jak fungovaly nejvyspělejší civilizace Mexika. Pro mě to byl opravdu nezapomenutelný zážitek! Ivana Šumichrastová
S CK SEN jsem se zúčastnil již několika zájezdů, a proto tomu letos nemohlo být jinak. Tentokrát jsem zvolil zájezd do Patagonie, která se pyšní neskutečnou přírodou. Přes velká očekávání zájezd zcela předčil mé představy. Díky perfektnímu a profesionálnímu přístupu průvodce Petera Hliničana, v kombinaci s vydařeným počasím a pohodovou partou, jsem si odvezl nejen nádherné fotografie, ale především zážitky na celý život. Budu dlouho vzpomínat na tučňáky z Isla Magdalena, trek v mačkách na ledovci Perito Moreno či na krásy Ohňové země. Tímto děkuji nejen Peterovi, ale i celému týmu CK SEN, který stojí za organizací tohoto jedinečného zájezdu, a navíc mi umožnil cestu spojit s návštěvou Velikonočního ostrova a vyhověl tak mému individuálnímu požadavku. Velikonoční ostrov byl pomyslnou třešinkou na dortu. Na úchvatný západ slunce na nejizolovanějším místě světa nejde zapomenout. Rovněž oceňuji výběr místního anglicky hovořícího partnera, který se o mě dokonale postaral. Už zase listuju katalogem a přemýšlím, kam se s vámi vydám příště. Jsem si jist, že mi
s výběrem jako vždy dobře poradíte. Díky všem a brzy opět s osvědčenou CK SEN. Jan Souček
Rádi bychom poděkovali za velmi dobrou organizaci našeho zájezdu! Procestovali a proletěli jsme zhruba 30 000 km, letěli 7x během 16 dní. Přesto to byl zájezd plný krásných zážitků, pohody a relaxu. Chceme poděkovat zejména našim průvodcům. V úvodu cesty Peťovi Hliničanovi, který vyřešil za nás mnohé komplikace a umožnil nám prožít fantastickou dovolenou bez nepříjemných zážitků. Myslíme, že i proto, že nás upozornil na všechna nebezpečí, které by nám mohla hrozit. "Třešničkou" na dortu byla v Brazílii Katka Líšková, která by nám byla snesla i "modré z nebe". Komunikovala s námi na vysoké profesionální, ale i lidské rovině. Beata
Dobrý den, chtěli bychom touto formou poděkovat cestovní kanceláři SEN, za skvělé zorganizování zájezdu, který jsme absolvovali letos v únoru na celý měsíc. Vše se povedlo a to od začátku s komunikací s Brněnskou pobočkou s pí. Harvánkovou až po komlexní organizaci průvodkyně Danky Snovákové, která byla naprosto úžasná, profesionální a dávala nám další a další energii novými informacemi při návštěvách různých míst v navštívených destinacích a díky zájmu o práci, která jí evidentně baví, tak to byla prostě paráda o které mohu napsat jen super a díky Danko a díky patří i celé cestovní kanceláři, mám už pár zkušeností s jinými cestovními kancelářemi a mohu potvrdit, že patříte ke špičce a do budoucna pokud se podaří, tak se těšíme na další zážitky. Pepa a Magda
Milá CK SEN, ráda bych popsala mé dojmy z úžasné cesty, ze které jsem se právě vrátila a doporučila jej všem ostatním, kteří touží po netradiční dovolené, po přírodě a preferují místa bez davů turistů. Tím je právě Kolumbie, Ekvádor a především Galapágy, kde plavba kolem ostrovů bude to top co jste v životě viděli. Já si přivezla mnoho zážitků, ať už z ochutnávky té nejlepší kávy na světě, tak i především z pozorování želv a leguánů. Toto jinde nezažijete. Jedním slovem Wau. Zdraví Katka.
Dobrý den, chtěla bych vám poděkovat, že jako jedni z mála organizujete zájezdy do Kolumbie. Když vyslovíte tuto zemi, většina z nás se zhrozí a představí si nebezpečnou zemi s drogovými kartely, mafií a místem, které rozhodně není pro dovolenou. Kolumbie se velmi změnila a otevírá se světu a z turistického hlediska má co nabídnout. Zájezd z CK SEN jsem absolvovala sama, opravdu nikoho jsem nepřesvědčila, ale vůbec to nevadilo. Sešla se nás výborná parta, a již v Kolumbii jsme si domlouvali další cesty s vaší CK. Zájezd krásně zmapoval Kolumbii, přes města plná památek až po krásnou přírodu s unikátní faunou a kávovými plantážemi. Kolumbie je bezpečná, magická a fotogenická. Cestu jsem si ještě nakonec prodloužila o návštěvu Ekvádoru s plavbou kolem Galapág, a to rozhodně stálo za to, když už je člověk tak blízko. Ještěři, obří želvy, ptáci...ve svém přirozeném prostředí, kde je nikdo neruší, no fantazie. Moc doporučuji a tímto i děkuji naší perfektní průvodkyni Katce za její vřelý přístup i znalosti. S pozdravem, vaše klientka Nataša N.
Vidět Jižní Ameriku, a hlavně Machu Picchu byl můj velký sen. A pak jsem objevil CK SEN a jejich cestu napříč, z Peru až do Ria. Ano, je to dálka, a já navíc nemám moc času na cestování. V tomto zájezdu jsou ale přelety z místa na místo a tím se značně zkrátí čas, a tak jsem vyrazil. Sám, a ještě mě doubytovali na celou cestu, tak jsem nemusel připlácet za jednolůžkový pokoj. No cesta předčila mé očekávání, viděl jsem opravdu to nejlepší. Slavné Machu Picchu i jezero Titicaca, solnou poušť Salar a ještě zažil karneval v Riu. Co víc si přát. Doporučuju všem tuto cestu, a CK SEN děkuji. Jarda
Dobrý den, absolvovali jsme zájezd Chile, Argentina, Brazílie. Od začátku až do konce bylo vše perfektní. Neměli jsme mnoho času, a Jižní Amerika je rozsáhlá, dle našich míst, které jsme chtěli navštívit nám v kanceláři doporučili právě tuto variantu. Volba to byla výborná, jsme nadšení. Naším snem bylo Rio, vodopády Iguazu, ale i jako milovníci vína jsme chtěli navštívit Argentinu. Na zájezdu nás doprovázela vysoká ale i pouliční gastronomie, a to vše jsme si mohli vychutnat díky průvodkyni Dance, která měla široký rozhled a vždy dokázala ve všem poradit. Je zapálena do latinsko-amerického světa, má výbornou španělštinu a v každé zemi byla jako doma. Díky časové tísni jsme zvolili místní přelety, avšak přesuny někteří absolvovali autobusem, vždy je na výběr, je to velmi dobře zorganizované. Stejně tak je na výběr z mnoha ubytovacích kategorií, každý si vybere dle svého. Sešli jsme se moc prima parta a naplánovali jsme si už další cesty. Děkujeme touto cestou za nezapomenutelné zážitky. Hanka a Jířa Broumovi ze Znojma.
Dobrý den, ráda bych touto cestou poděkovala průvodkyni Dáše, která nás provázela po Kolumbii. Zemi zná dokonale, protože zde žila, a proto nám ukázala to nejlepší nejen z Bogoty, ale i dalších míst. Zájezd byl celkově dobře připraven i organizačně, viděli jsme a zažili opravdu mnoho. Kolumbijská káva je výborná, a ochutnali jsme díky Dáše i spoustu místních dobrot. Za mě tedy mohu rozhodně doporučit a příště se s Dášou a ck SEN chystám na Kubu. Krásný den. Jarka
Podzimní zájezd do Kolumbie mě natolik překvapil, že jsem se rozhodl vám o tom napsat. Třeba to pomůže ostatním při rozhodování. Já jsem dlouho váhal, zda se do Kolumbie vydat, všichni kolem mě od toho odrazovali, že je to nebezpečné atd. Váš program i zpracování cesty mě nadchlo, až to nakonec předčilo mé očekávání. Kolumbie je neskutečně bohatá jak na kulturní, tak i přírodní skvosty. Tolik nádherných kolibříků na jednom místě, úchvatné. Kolumbie je bezpečná, ale především, ač bychom to nečekali, nabízí služby na velmi vysoké úrovni. Naše ubytování bylo velmi kvalitní, stejně tak i ostatní služby. Luboš nás doprovázel spolu s Dášou a poskytli nám mnoho zajímavých informací. Celkově jsem byl velmi spokojen. Děkuji a jsem s pozdravem. Eda V.
Před pár týdny jsem se vrátil z poznávačky Kolumbie + Panama. Chtěl jsem vidět netradiční zemi, bez davů turistů, ale také si odpočinout. Rád bych zmínil přednosti průvodce Martina, který se dokonale vyznal, zabezpečil nám i nemožné a svým přístupem nám celkově zpříjemnil
cestu. Je to jeden z dalších výborných průvodců, které jsem měl tu čest na vašich zájezdech poznat. Takových kvalitních lidí si važte. Kolumbie předčila mé očekávání, má rozhodně co nabídnout a nudit se nebudete. Panama představuje moderní vyvinutou zemi, v Panama city si odpočinete, a především využijete kvalitních služeb, které jsou zde opravdu na vysoké úrovni. All inklusive pobyt v Sheratonu na konci zájezdu byl zasloužený. Tonda
Chtěla bych se s vámi podělit o své zážitky z mé, v pořadí již deváté cesty za poznáním s CK Sen, začátkem jara do Kolumbie a Panamy. Jsem členkou náročné cestovatelské skupiny pedagogů, chceme vždy co nejvíce vidět a zažít ale chceme i komfort a pohodlí na úrovni. Náš program byl sestaven pečlivě a vždy přizpůsoben momentálním podmínkám, zejména počasí. Vše, co bylo v itineráři, jsme úspěšně absolvovali, bydleli jsme v kvalitních hotelech s výbornými snídaněmi. Nebudu popisovat vše, co jsme zažili, tak pouze letmo: Bogota je velkolepá, nádherná, Muzeum Zlata a Galerie Botero jsou jedinečné. Procházka v přírodě až k jezeru El Dorado – zde se foťák nezastavil. Pro mě top zážitek v Kolumbii byl pobyt na kávové plantáži. Projít celou kávovou plantáž s odborným výkladem ve výšce nad tisíc metrů, sbírat kávu v plantážnickém oblečení, pražit, mlít, vařit a zejména pít pravou čerstvou arabiku ... co si může kávičkář přát více! Jezdili jsme na džípech a v údolí Cocora jsme z koňského sedla obdivovali palmy, které rostou až do nebes. Jsem ráda, že se do programu dostal i Medellín. Escobar patří do historie Kolumbie a bylo velmi zajímavé poslouchat výklad lidí, kteří toto kruté období přežili na vlastní kůži. Medellín je krásné velkoměsto s moderními náměstími, obrovskými sochami Botero, s metrem i lanovkou. Cartagena je pravá Kolumbie, barevná, veselá, sluneční. Světovým unikátem byla večeře v ženské věznici s výborným jídlem. A rum Abuelo je opravdu výborný :-) Po přeletu do Panamy jsme měli možnost vidět Panamský průplav – z vody i z vyhlídky. Je to nepopsatelný zážitek, vidět ty obrovské lodě a celý průběh samotného přesunu v komorách ale i zažít okolní džungli se zvířaty, zejména různými druhy opic a ptactva. Naši cestu jsme završili pobytem na Playa Blanca v all inclusive resortu. Top jednička, bohaté stoly, drinky, animace a zejména překrásný, klidný Tichý oceán, ve kterém se dalo plavat daleko až k bójím :-) Na stovkách fotek budu donekonečna vzpomínat na Kolumbii a Panamu. SEN si dal záležet, abychom dostali to, co jsme očekávali a něco i navíc. Největší zásluhu na vydařeném zájezdu měl jednoznačně náš skvělý průvodce Ľubor – Pacho Kučera, člověk nepřehlédnutelného zjevu, nadopován vědomostmi, empatií, vynikajícím přístupem ke klientům a schopností předvídat, plánovat a nabídnout maximum. Děkuji za nezapomenutelné zážitky, za parádní program a top průvodce a těším se na další dovolenou s Vámi :-) Ať se Vám daří i nadále! Doležalová
Dobrý den,
nedávno jsme se vrátili ze zájezdu "Jižní Amerika jednou za život", který byl již náš třetí s vaší cestovní kanceláří. Ráda bych poděkovala za krásné zážitky, které nás budou stále provázet a které byly umocněny hlavně díky skvělé práci Daniely Snovákové. Obdivujeme její znalosti, energii, hlavně schopnost zorganizovat tak početnou skupinu a přitom mít stále dobrou náladu. Během zájezdu se nám maximálně věnovala, všechno perfektně zvládala a přitom nás ještě neustále o všem informovala. Byla vždy ochotná a vstřícná a zaslouží si skutečně obdiv, jak vše zvládala i v tak náročných podmínkách jako je Peru a Bolívie.....
Budeme rádi, jestli vyřídíte náš dík a pozdrav.
Jana z Ostravy
Celý den dnes trávíme na argentinské straně vodopádů Iguazu. Na straně, která nám poskytuje mnohem bližší kontakt s tímto přírodním divem světa. Vodopády Iguazu leží na stejnojmenné řece a tvoří největší systém vodopádů na světě. No uznejte, je jich neuvěřitelných 270! Tato krása nám všem vyráží dech, fotoaparáty cvakají v jednom kuse, aby zachytily ten valící se dým. Vláčkem se přesouváme k vyhlídce na nejúžasnější vodopád, kterým je Ďáblův hrtan. Ti nebojácnější z nás se na loďce plaví přímo do hrdla ďáblu. Sice potřebují náhradní oblečení, ale za ten neskutečný zážitek to rozhodně stálo! Nejen vodopády jsou zde jedinečné, ale i okolní prales, kde potkáváme Nosály, kteří by od nás rádi nějaký ten pamlsek. Číháme i na tukany, kteří se rádi skrývají v hustých větvích, máme štěstí a lovíme neskutečné záběry.
Probouzíme se do pomalého rána v Buenos Aires. Netřeba nikam spěchat, vždyť jsme přece v Latinské Americe. S klidem typickým pro tuto část světa, vyrážíme autobusem do úplně odlišného světa. To, že Buenos Aires leží na břehu řeky, a ne oceánu nebo moře, už dávno víme. Avšak tušili jste, jaké poklady skrývá Rio de la Plata ve své deltě? Ve městečku Tigre nasedáme na loď a vydáváme se na hodinovou plavbu do zalesněných koryt více řek, které ústí do la Platy. Během klidné plavby míjíme nádherné budovy veslovacích klubů, soukromé vilky argentinské smetánky, a dokonce i dům bývalého prezidenta Sarmiento, který je kvůli počasí uschován ve skleněné kostce. Nejsou zde však pouze víkendové domky, někteří lidé zde žijí celý život. A tak během plavby potkáváme popeláře, pošťáka i zmrzlináře, a všichni mají své vlastní lodě! Čas jsme už dávno přestali vnímat, a tak, než se nadějeme, jsme zpátky v přístavu.
Ráno jsme nastoupili do mikrobusů, které nás vyvezli do sedla nad bolivijské La Paz, do výšky 4200 metrů, kontrolujeme kola, brzdy, kola, nastavení sedadla, vše je v perfektním stavu. Dostáváme instrukce, nasazujeme čepice a helmy na hlavu, rukavice, vždyť je těsně pod nulou a vyrážíme. Neuvěřitelný sjezd po perfektní asfaltce a za pár minut jsme o tisíc výškových metrů níže. Wow, nikdy jsem nejel rychleji. Už se netřesu zimou, ale vzrušením. A to nás to nejkrásnější prý ještě čeká. Odbočujeme z asfaltky na nezpevněnou cestu - Cestu smrti. Zpomalte, říká nám náš instruktor, a ví proč. Pod námi strmý sráz pár sto metrů, kam kdysi padala auta s lidmi, když nevytočila zatáčky. Někde daleko, hluboko pod námi je Coroico ve výši, spíš hloubce 1200 metrů nad mořem. Kolem nás jsou kopce pokryty stále hustší džunglí, křižují vodopády, nádherné scenerie, výhledy, kocháme se, adrenalin nás drží pohromadě a my makáme směrem dolů. Dvě hodiny uběhly jako nic a prudký svah se mění na jemný sklon a my šlapeme do pedálů. Pod námi najednou Coroico, je asi 25 stupňů C a my se začínáme trošku potit. Už jsme jen v tričku, šťastní a celí přijíždíme do vesničky. Lehký oběd, sklenka piva či vody, nastupujeme do mikrobusů a novou asfaltovou cestou po jiném hřebeni se dostáváme zpět do sedla a do La Pazu. Úžasný zážitek, na který nikdy nezapomeneme. A navíc dostáváme trička, přežili jsme Cestu smrti.
Představte si Paříž začátkem 20. století. Rušný život, velke bulváry, staví se honosně, bouřlivé večírky. Tak to by bylo Buenos Aires dnes. A kdyby se Havana opravila, tak by byla silnou konkurencí Buenos Aires. Ale Havanská krása spočívá právě v jejím stavu. Právě zde je cítit plynutí času a zároveň, jak se čas zastavil. Elektrizující atmosféra pulzující metropole. Vydejte se kamkoliv, Havana je neskutečně živé město. Snídani si dáváme se slanou příchutí Atlantiku. Příjemná kávička v hotelu, kde ji po probdělých nocích popíjel i samotný Al Capone. Hotel Nacional je dodnes impozantní budovou s krásným výhledem na Malecon .. A co byste řekli na rybku a la Hemingway jako pozdní oběd? Pak už se touláme uličkami staré Havany. Každá z nich popisuje milion historek dávných dob. Po poobědní siestě to vše teprve začíná. Odkud pocházejí celosvětově známé koktejly? Kde a jak je pili světové celebrity? Víme pikošky :) Západ slunce na Maleconu. Působivé divadlo a pak to roztáčíme! Kubánci s oblibou říkají: noc je mladá! Tropicana, Buena Vista social club, Casa de la Musica. I zarytým netanečníkům se budou kroutit boky!
Nejbarevnější, nejkoloniálnější ... nej.. Trinidad má mnoho přívlastků. Cupitáme po zvlněných uličkách města. Kamení na jejich stavbu sem bylo přivezené ze všech koutů světa. Trinidad byla klasická zástavka obchodních lodí do Evropy. A když vezli lehké zboží, jakým mohla být například vanilka z Mexika, potřebovaly být lodě dovyvažované kameny. Na Kubě ještě nabraly například cukr, a tak se kameny z lodi vyhodily. Když už v přístavu překážely, začali je používat na stavbu silnic ve městě. V potu otroků, protože Trinidad bylo i hlavním městem obchodu s otroky, se vybudovaly městské komunikace. Dodnes zůstaly víceméně v původním stavu. Je úžasné šlapat po takovém kousku historie. Trinidad však žije rušným životem. Na hlavním náměstí se na těchto kamenech každý večer rozloží kapela a salsa se tančí až do ranních hodin. Ladná těla Kubánců se točí, jakoby od narození znali kroky. Každý chce umět tancovat jako oni. Zkoušíme to i my. Úžasné na tom je, že každý si užívá svůj časoprostor. A po pár koktejlech se už všichni cítíme jako králové parketu.
Potíme se. Šlapeme v hustém porostu kakaovníkových sadů. Stromy obtěžkané plody. Pionýři, kteří jdou do školy v krásných čistých uniformách až nechápeme, jak je to možné. Brodíme se přes řeku. Vypadá jako naše horské bystřiny, ale její voda je mnohem příjemnější. Nemůžeme se dočkat až se na zpáteční cestě vykoupeme. A pak jsme na vrcholu. Kryštof Kolumbus řekl, že toto je nejkrásnější krajina, jakou kdy lidské oko vidělo a my až zde pochopíme význam jeho slov. Pohled ze Stolové hory v Baracoa je dechberoucí.
Naš chodidla v jemném písku lechtají drobná zrníčka. Ráno je ještě pláž příjemně chladivá, ale na oběd se vypeče do křupava. Ve sklenici pár kostek ledu a postupně tající mok, co má sílu má jako skála. Je to vyvážená kombinace dokonalého splynutí. Je v něm cítit sílu slunce, vánek v údolích s cukrovou třtinou a poctivou práci. Nelze mu odolat. Chuťové pohárky na jazyku šílí. Třeba jim to dopřát, protože kubánský rum je prostě metafora dokonalého relaxu. Vše s mírou, ale ochutnat třeba.
Guantanamo je nám spíše známé kvůli americké přítomnosti na vojenské základně. Bohem zapomenutá země. Dokonce, i když Kubánec řekne, že je z Guantanamo, tak všichni jen nechápavě zakroutí hlavou. My tu však prozkoumáváme místní pláže. Nečekaně bouřlivý Karibik zde má jednu z nejtajuplnějších barev na ostrově, jako hustý inkoust. Pláže jsou většinou oblázkové, ale tak autentické, že je budete považovat za jeden z nejlepších koupacích zážitků v životě. Jen vy a nespoutaný Karibik. Příjemně teplý, hluboký a jen a jen váš.
Původní hlavní město Kuby má svůj šarm. Říká se, že ta nejkvalitnější hudba a rum pocházejí právě odsud. Lámeme zde teplotní rekordy. Ulicemi se vlníme v roztaveném asfaltu, jako velké ryby v Karibiku. Všichni jsou tu vláční a mírně sexy. Vysportovaná těla mulatů se zde zdají, jakoby si jen právě odběhli z tělocvičny a mulatkám ty velké zadky tak sluší, že je to až neuvěřitelné. Přes den všichni tak trochu po kubánsky spí, ale večer .. Večer se to naplno roztočí. Vždyť i samotní Bacardiovi si vybrali právě toto město na založení rodinného podniku. Nemohli se mýlit. Santiago má neskutečné charisma, teplo, vlhko a nejkvalitnější hudební scénu.
Když bylo založeno město Puerto Príncipe, bylo častokrát přepadávané piráty, a tak se Španělé rozhodli celé město přenést a založit nanovo. Tak vzniklo Camaguey. Španělé však byli originální a prozíraví a nové město založili jako labyrint. Když náhodou do něj piráti vstoupí, aby se z něj jen tak lehce nevymotali. My se také nechceme ztratit a tak bereme rikši. Camaguey je i městem kol. Naši rikšáci makají řádně. Pot jim stéká po zádech. Děláme virtuální závody. Rikši sotva vybírají zatáčky, brzdy skřípou, rikšáci do sebe vrážejí, ale vždy jen tak na milimetřík. Vzdálenosti mají vypočítané dokonale. Pískají si a křičí o překážkách na cestě. Cítím se jako závodník formule 1. Někteří mají malou autobaterku vmontovanou pod podvozek své káry a z ní hučí kubánské hity. Z každé cyklorikše hraje jiný výběr. Nechápu, jak se vůbec dokáží navzájem slyšet, ale tady to je naprosto přirozené. Na každém náměstí přibrzdí a poté se opět začínají závodit.
Toto ráno je něčím výjimečné. Jako kdybychom se vrátili do minulosti. Ne příliš daleko, ale do čašů, kdy se tyto fára běžně proháněly po horkých ulicích Havany. Modrý Chevrolet Bel Air anebo bílý Ford 55? Tyto krásné veterány nás odvážejí na panoramatickou cestu do minulosti. Originální motor vydává svůj hrubý hlas a vítr nám fouká do vlasů. Je neuvěřitelné, jak mohou tyto auta fungovat i po 60 letech. Kdybych v něm právě neseděl, asi bych neuvěřil. Svézt se americkým veteránem byl vždy můj sen, nyní si ho plním a je to neuvěřitelný zážitek.
Do nejkrásnějšího parku Patagonie přijíždíme vpodvečer a žulové skály věží jsou osvětlené červeně, pod námi se vine ledovcová řeka, u které se pasou stáda koní. Hotel, ve kterém bydlíme má neuvěřitelný výhled na skalní masiv a my se kocháme dlouho do noci. Ráno vstáváme dřív a hned vyrážíme na túru. Vítají nás stáda lam Guanaco, kondoři kroužící na obloze, šedá liška, a dokonce nám proběhla před autem puma. Náš adrenalin byl větší než její strach, a když jsme vyskočili z auta, skryla se v strouze a pak se rozběhla. Naštěstí pryč od nás. Túra ke třem věžím vede nádhernou krajinou, stoupá přes pohádkový les a poslední výškové metry ledovce Morena. Za necelé 4 hodiny stojíme už u jezera, a kocháme se výhledem, který nám budou naši kamarádi závidět, když jim pošleme naše fotky. Je bezvětří a věže Torres del paine se odrážejí v zrcadle jezera pod nim. Kolmé žulové útvary vysoké přes 2800 m jsou úchvatné. Kocháme se více jak hodiny a sestupujeme. Večer pozorujeme z hotelu tu krásu hor a oslavujeme tento nádherný den sklenkou Pisco, chilským národním nápojem podobným domácí vínovici. Samozřejmě dozrálé v dubových sudech.
Nasedáme na loď v Magellanově úžině nedaleko městečka Punta Arenas. Ranní mlha začíná ustupovat a před námi se vynořuje ostrůvek Isla Magdalena s majákem na samém vrcholu. Šéf posádky nám dává instrukce, kde se můžeme pohybovat a kdy loď vyráží dál. A už se všichni s fotoaparáty v ruce řítíme vychutnat si ty malé tučňáky magellanské. Přebíhali nám přes cestu s trsem trávy v puse a vůbec si nás nevšímali. O kousek vedle stojí hlouček, tlačí se na sebe, vypadá to jako debatní kroužek, při kterém vydávají nádherné zvuky. A přímo před našima očima si to dva tučňáci rozdávají. Páří se, respektive zkouší to, sameček se snaží přitlačit na samičku zezadu, ale moc jim to nejde. Divadlo trvá asi 5 minut a pak šup do moře. Tučňáci jsou monogamní a sameček si přízeň samičky získává tím, že jí přinese kamínek. A jsou výborní plavci. Křídly ztratili schopnost létat, zato se jim zvětšily prsní svaly, a tak dosahují ve vodě rychlosti až 10 km / hodinu. Nohy používají jen jako kormidlo. Na tomto ostrově je těchto nádherných tvorů několik desítek tisíc a návštěva rozhodně stoji za to. Nasedáme na loď a jelikož máme nádherné počasí, míříme k břehům dalšího maličkého ostrůvku, kde se na jeho březích vyvalují lachtani. Ti se od tuleňů odlišují tím, že mají uši, žádné nohy od sebe a spí jen na pevnině. Bylo jich přes 100 kusů. Někteří jen tak polehávali, někteří se tlačili a asi 15 mladých si hrálo ve vodě. Na vše dohlíží obrovský samec. Nejprve vypadal jako kamen ve vodě, pak se pohnul a když se začal sápat na břeh, ostatní se mu raději uhnuli. Byli jsme od nich jen par metrů, kapitán však zavelel ústup a my se už blížíme k Punta Arenas ulovit další dobrodružství v Patagonii.
Přijíždíme do dalšího národního parku v Patagonii, nasedáme na loď a plní očekávání, vyrážíme. Ledovec se objevuje hned za výběžkem, běžíme na palubu a fotoaparáty začínají cvakat. Čekali jsme něco pěkného, ale tento ledovec je vskutku nádherný. Vyčnívá do výšky 70 metrů nad hladinu lago Argentina a svým koncem přehrazuje jezero, ve kterém se začíná zvedat voda. Před pár lety byl rozdíl hladin v jezeře téměř 10 metrů a pod obrovským tlakem se jeho část zbortila. Silný rachot pukajícího ledu slyšíme i my a vidíme, jak se před námi kusy ledu hroutí do vody. Vystupujeme na břeh, nasazujeme mačky a 1,5 hodiny se "touláme" po ledovci v doprovodu místního průvodce. Led je tak čistý, že vidíme do jeho nitra. Je modrý. Vzduch unikl pod obrovským tlakem a ledovec změnil barvu. Toto je zážitek na celý život. Doušek whisky s modrým ledem a čeká nás další vyhlídka. Počasí je nádherné a my vidíme na vrcholy štítů nad ledovcem, pod nimi obrovské ledovcové pole, které se plazí do údolí směrem k nám. Na konci je Perito moreno rozeklané a kusy ledu čím dál tím více padají do jezera. Je odpoledne, teplo, začíná léto a my se kocháme a nechce se nám odsud jít pryč. Do městečka Calafate se dostáváme až před západem slunce. Večeři mámě rezervovanou v nejlepší restauraci, Mi viejo. Nikdy v životě jsem nejedl lepší jehně, a to jsem gurmán J
Ráno vstáváme velmi brzy, i přesto je řada na minibusy vozící turisty z vesničky Aguas Calientes u řeky Urubamba vysoko na Machu Picchu, stále delší. Touha vidět nejkrásnější památku nejen Peru, ale celé Jižní Ameriky, nás však žene vpřed a za chvíli nastupujeme. Vesnička se vzdaluje a my začínáme stoupat do kopce. Řeka se stáčí vlevo za kopec a ztrácí se nám z dohledu. V údolí je ještě tma, ale vrcholky kopců jsou už osvětlené. Po 20 minutách přijíždíme nahoru a vstupujeme do komplexu s obrovským očekáváním. Je to i ve skutečnosti tak pěkné, jako na obrázku? Průvodce ví, že v této chvíli je výklad zbytečný a směřuje klienty na výhled. Wow! Otevřeme ústa a přestáváme dýchat. Je to nádherné, božské, jako by to nepostavil ani člověk. Pod námi vidíme klikatící se Urubambu, nad ní prudké kopce a ty úplně v dáli jsou zasněžené, vysoké přes 5500 metrů. A po pár kilometrech to celé prudce klesá a začíná amazonská džungle. Opravdu, na světě by se nenašlo krásnější místo na postavení tohoto nádherného chrámového komplexu. Focení trvá půl hodiny, z každého úhlu, fotíme se dvojice, parta, s průvodcem, selfie ... a přesouváme se pomalu k horní bráně, kde začíná prohlídka. Toto je chrám Slunce a observatoř, na tomto místě obětovali zvířata, zde žili řemeslníci, z těchto obrovských kamenných bloků postavili celé Machu Picchu, tady seděl nejvyšší Inka a zde se našly mumie ... Naštěstí to španělští dobyvatelé nikdy nenašli. I my jsme za to velmi rádi. 3 hodiny utekly jako voda a my si dáváme volno na nasátí atmosféry. Kdo se chce vykoupat v horkých lázních dole ve vesničce, odchází, a ostatní se procházíme a debatujeme o tom, zda si tuto krásu nejvyšší Inka dokázal užít, a jak často tu asi byl. Není dochovaná žádná písemná zmínka a tak naše představy a fantazírování o životě zde v 15. - 16. století nemají konce. Užíváme si atmosféru tohoto tajemného místa a naše exotická dovolená graduje právě zde.
Před námi se rozprostírá největší solné jezero světa - Salar de Uyuni s rozlohou téměř 11 tis km2. Nasedáme do terénních aut a vyrážíme po stopách really Dakar, jejichž jeden úsek prochází touto nehostinnou planinou. Když jsme přibližně v jejím středu, na každou stranu není vidět vůbec nic, jen obrovská rovná bílá plocha. Je to fascinující pohled. Nikde na světě nic ani podobných rozměrů neexistuje. Pod námi se nachází až 10 metrová solná krusta a pod ní místy až 20 metrů hluboké Solné jezero. Toto je přesně to místo, kde vystupujeme a děláme 50 fotografií v různých perspektivách a 360stupňové video, toto nám doma neuvěří! Už Inkové věděli, že toto místo je extrémně suché a ideální pro uchování mumií. Na jeho březích se nacházejí jeskyně, kde se mumie, některé i z 12. století, stále nachází. Jen tak, přístupné turistům. Raritou je i kopec uprostřed Salaru, na kterém se nacházejí stovky obrovský kaktusů. Rostou tak pomalu, že některé mají prý i tisíc let! Procházka mezi nimi je světovým unikátem.
Ani nevíme jak, je pozdě odpoledne a náš poznávací zájezd opouští toto jedinečné místo vstříc dalším zážitkům.
Vystupujeme z letadla v městečku Puerto Maldonado, nasedáme do motorových člunů a po řece Madre de Dios, která pramení mezi Cuzcem a jezerem Titicaca v jižním Peru a později se v Brazílii vlévá do Amazonky, se hodinu plavíme dolů směrem po proudu. Vystupujeme na pravém břehu a cca hodinu jdeme po vyšlapaném chodníku přes prales k jezeru Sandoval. Stmívá se, vytahujeme baterky, nasedáme do člunů a plavíme se téměř v absolutním tichu po jezeře k naší lodgii. Já úplná tma, jen hvězdy svítí nad našimi hlavami a z pralesa sem tam zazní nějaký skřekot. Ráno je kupodivu celkem chladno a my se vydáváme pozorovat zvířata v jezeře a na březích. Kajmani, vydry, množství opic nad našimi hlavami, chroptící papoušci a další nádherní ptáci ... ano a tohle je tukan ... už zmizel v houští. Vysedáme z člunu a vydáváme se do hlubin pralesa. Přes den vypadá docela mírumilovně, ale vkročit pár metrů do jeho nitra ..., už by člověk nenašel cestu zpět. A tak raději zůstáváme s naším průvodcem, který nám ukazuje různé druhy stromů, ptáků a opic. Jen je třeba být úplně ticho, zvířata jsou plachá. Je večer a chystáme se na noční pochod. Netušíme zatím, co to bude, ale vždyť přes den to bylo v pohodě, myslíme si. Mýlíme se, v noci prales ožívá a jen pár metrů od chatek vidíme tarantuli. Po pár metrech zase jedovatého štíra. "Kdyby vás bodl, tak vás bolí tělo 2 dny, ale přežijete", říká místní ranger. 15 centimetrová mnohonožka, největší mravenec světa, nepřeháním, ten má 4 cm! Ze stromu se na nás spouští pavouk. "Tomu se raději vyhněte", říká průvodce. Radši se neptáme, co by znamenal střet s ním. Na zemi před námi se plazí nádherný červený had. Dovídáme se, že není jedovatý. Nezdá se nám to, jeho barva jedovatě vypadá. Na břehu jezera zasvítíme do houštiny baterkami a před námi množství červených teček. "To jsou oči kajmanů, pojďte blíže". Naštěstí v mělkých vodách loví pouze mláďata a ty jsou titěrné. Je to nádhera, jiný svět, amazonský prales, dobrodružství a zážitek na celý život. Takto si přestavuji exotickou dovolenou v Jižní Americe, plnou intenzivních zážitků.
Opouštíme Mexiko a míříme do úplně jiného světa – Belize. Potomci pirátů, otroků, mayů a ztracených bílých Američanů. Sami byste se možná báli vyjít z hotelu, ale my si dáme s domácími pivko v baru. Uvolněná atmosféra v městě dřevěných chatrčí, kde se zastavil čas. Jako kdybyste se ocitli v pirátském doupěti starém několik století. Prázdné cesty a vylidněné hlavní město. Bizarní země, která je sama o sobě zážitkem.
Dopoledne se potíme na jedné z nejimpozantnějších památek země. Nejzachovalejší kamenné sochy celého mayského světa. Nasedáme do koňského sedla, jako místní kovbojové. Slunce ještě stále pálí a my se potíme jako správní gringos. Procházíme krajinou, jako vystřihnutou z telenovely – potůčky, haciendy a stáda dobytka. Cesta končí. V malé vesničce se kolem nás sbíhají děti a zpívají nám honduraskou hymnu s rukou na hrudi. Ohromný zážitek. Odměňujeme je cukrátky. Dále už se na koních nedá jít. Prodíráme se hustým porostem, jako Indiana Jones. A najednou jsme tu. Posvátné mayské město jen tak „pohozené“ v lese. Pár kamenů, kde člověk cítí historii přímo na dotyk. Ještě ráno jsme stáli tak blízko dokonalých kamenných staveb. Tyto oproti nim působí jen jako dětská hračka. Ale kouzlo spočívá v tom, že toto místo jsme našli přímo my.
Je jedno kolik fotek Tikalu jste viděli. Je jedno kolikrát vám o něm vyprávěli a kolik jste toho o Tikalu přečetli. Přijít přímo do srdce Peténské džungle, prodírat se hustým pralesem a zmoknout na tropickém dešti je zážitek, na který se nezapomíná. Je to jako stát před Taj Mahal a nedokázat se nabažit jeho velkoleposti. Vstáváme brzo ráno, aby nás džungle přivítala svým probouzejícím se skřekotem. Procházíme po chodníčkách, které hned na to mizí v hustém pralese. Najednou se před námi otevře náměstí, které kdysi muselo být centrem impozantního města. Mlčky hledíme na tu krásu. Stát zde se vám navždy vryje do paměti.
Potetovaný indián je nahý, červená ručně pletená sukně mu zakrývá kyčle. Jako ze snu. V ruce drží dlouhou trubku. Vypadá statně, když se vedle něj postavím, zjišťuji, že měří tak 1.5 metru, zřejmě trochu méně. Obyvatelé jihoamerické džungle jsou zde v karibské kultuře opomíjeni. Francouzská Guyana, ačkoliv ji můžeme považovat za karibskou kulturu (geograficky to Karibik rozhodně není), se indiánů nezbavila. Naopak.
Tito Guyanští indiáni jsou jako z obrázků amazonských kmenů. Jsem nadšený. Když zde ve Francouzské Guyaně v roce 1848 oficiálně zrušili otroctví, černoši nečekali, zda ten zákon vydrží a zda se uplatní v praxi a utekli hluboko do džungle. Vytvořili neopakovatelnou kulturu tzv. "Maroonů". Marooni si zachovali své tradice, domorodé zvyky, woodoo. Tancují, v transu přináší oběti, léky podávají za dunění bubnů.
Zastavujeme se na dlouhé pláži. Není zde žádná fabrika, a tak by mělo být moře čisté, ale voda kromě toho, že je slaná, je tmavá. Amazonka se vlévá odtud 500 km, ale i tak je moře plné amazonského bahna. Až po Venezuelu. Guyana, to je džungle a mohutně řeky. Neznámé řeky jako Cayenne či Kourou (stejná jména nesou nejlidnatější a třetí nejlidnatější město země) jsou širší s mnohem větším průtokem než evropské řeky. Přeplavat je by byl problém a to nemluvím o pirani a kajmanech. Takže žádné tyrkysové moře? Jedno místo přeci jen známe. Jsou to Ostrovy spásy. Tři ostrovy hodinku jízdy katamaránem od pobřeží jihoamerického kontinentu. I kdyby tu nebyla věznice a cela ta úžasná historie popsaná v knize Motýl (Papillon), tak se sem velmi vyplatí jet. Jedním slovem nádhera! Kokosové palmy přerůstají staleté budovy. Opice s dlouhými ocasy se honí mezi mangrovníky, mangem a po dětském hřbitově. Přijíždíme ráno, ale už kolem oběda se cítíme jako v botanické zahradě - ve skleníku.
Sedíme na lavičce jako Draifus, pozorujeme příboj a popíjíme "Ďáblův punč" složený z pomerančů, limetek, marakuji a spousty rumu se značně drsnou chutí. Na ten rum si třeba zvyknout. Má 50% a nemá nic společného s tím kubánským.
V barech ho nalévají a zvou nás ne na caipirinhu (drink sousední Brazílie), ale na Punch Passion. Místní marakuja je zde neuvěřitelně šťavnatá. Ideální kombinace svíravé kyselosti a opojné sladkosti v nás vzbuzuje skryté vášně. Guyana je ideální destinace pro cestovatele, kteří sní o objevech a romantických cestách. Taková místa na naší planetě ještě existuji.
"Kolik turistů zde bylo dnes?" Ptáme se Indiána, prodávající náhrdelníky. "Vy jste dnes první", ukáže na naše letadélko. "A včera?"
"Včera nebyl nikdo". "A ve čtvrtek?" "Také ne, poslední turisté zde byli ve středu. A to Guyančané, žijící v USA. Ale jezdí k nám turisté z celého světa. Minulý týden jsme v hotelu měli dva Němce a jednoho Nora."
Přesně tohle jsme dnes zažili. Guyana je zřejmě nejméně navštěvovanou zemí Jižní Ameriky. A my se divíme, proč.
V pronajatém dvanáctimístném vrtulovém letoun jsme se přenesli nad guyanskou džungli ze severu na jih a přistáli jsme u největšího přírodního skvostu země, úžasného vodopádu Kaieteur. Je pětkrát vyšší než Niagara a dvakrát vyšší než Iguazu. Uprostřed zelené džungle, uprostřed země nikoho. I proto ho dnes i s námi za celý den obdivovalo jen dvacet lidí. Neskutečně ... Přesně toto je Guyana.
Po dvou hodinách pokračujeme dál. Opět letecky, kolem stolových hor Venezuely, chvíli přes brazilské území do povodí Amazonky. Kaskádové vodopády Orinduik kromě nás za poslední tři dny neviděl nikdo. Na jedné straně Guyana, za vodou Brazílie. Koupeme se v přítoku Amazonky a civilizace je strašně daleko. Před tím než odletíme, musí pilot z krátké přistávací dráhy odehnat indiánské koně. Nevím, kolik je míst na zemi, kde je tak krásně a tak málo turistů. Každý z nás večer v brazilské churrascarii zkonstatoval, že let přes Guyanu si řadí mezi své top cestovatelské zážitky. Toto je lepší, než jsme čekali. Zítra ráno se s Jižní Amerikou na chvíli rozloučíme, a letíme do Karibiku. Čekají nás pláže Tobaga a zasloužený odpočinek v hotelu na nejkrásnější pláži ostrova, která patří k tomu nejlepšímu v Karibském moři. Dokonalá dovolená!
Dnes je pro Mexičanů významný den. Skoro všechny mezoamerické civilizace přikládaly velký význam astronomickým jevům, jakými jsou jarní a podzimní rovnodennost a letní a zimní slunovrat. Například Mayové už před více než tisíci lety uměli pozorovat a pozorovali dráhy Venuše, dráhy Merkura, znali souhvězdí Orionu a věděli, kdy bude období dešťů, a kdy bude období sucha. Dnes jsme na místě, kde se lidé stávali bohy, na Teotihuacánu. Dvě nejznámější pyramidy, které se tam nacházejí se nazývají pyramidy Slunce a Měsíce. No a právě dnes, během jarní rovnodennosti jsou zde stovky a stovky lidí v bílém oblečení a dělají různé Teotihuanské náboženské rituály. Chytají se v kruhu za ruce a zvedají je k nebesům, točí se, natřásají… úchvatný zážitek, toto sledovat na vlastní oči. Všude také pobíhá mnoho reportérů s kamerami, kteří dělali reportáže z právě probíhajících rituálů. Dnes celý den slavíme s Mexičany jejich významný den. Právě dnes, 21.3. se dějí různé astronomické anomálie na historických archeologických nalezištích.
Říkají si sportovní klub, ale i tak každému z nás běhá mráz po zádech, když se blíží k téměř 40metrové skále a představujeme si, jak se odtud budou mladí kluci vrhat do vln Pacifiku. Každému se nám na chvíli zastaví dech, když přijde ten okamžik a vydechnutí celého davu, když skokan dopadne na hladinu a živý se vynoří z vody, je slyšet široko-daleko. Navzdory skutečnosti, že o tom člověk tolikrát slyšel, případně i viděl, je to pro každého z nás adrenalinový zážitek, i přesto, že my neskáčeme.
Město Oaxaca je vzácný klenot mexické kultury. Spolu tu žije několik etnických skupin, z nichž možná nejznámější jsou Zapotékové. A právě ti kdysi dělali očistný rituál zvaný temazcal. Mohli se účastnit jen králové, kteří stejně jako my dnes, vcházíme do posvátné sauny ve tvaru lůna matičky země, aby se v něm znova narodili. Zažili svoji vlastní katarzi a dokázali rozumně a s jasnou myslí vládnout. Zpočátku máme respekt. Místní šaman Joshave nás už velmi dobře zná. Přesně ví, kdy přitopit, kdy přidat voňavé bylinky na rozpálené kameny a kdy naopak zchladit vodou. Uvnitř zapotécké sauny je šero až tma. Každý se choulí sám do sebe a poslouchá příkazy šamana, který nám dává stoletími ověřené postupy. Každý rituál je trochu jiný. Šaman nám rozdává hudební nástroje a uvnitř temazcalu tvoříme jakési hudební těleso. Joshave nejprve udává pomalý rytmus a postupně se k němu všichni přidáváme, každý se svým hudebním nástrojem. Nutno uznat, že zvenku temazcalu to mohlo vypadat jako skupina bláznů na výletě, ale mnozí po zájezdu vždy uznají, že temazcal patří mezi jejich top zážitky.
Přestože Chichen Itza je nejnavštěvovanější památkou Mexika, jelikož leží blízko známého letoviska Cancún a lidé jsou zvyklí si sem dělat celodenní výlet, zůstává stále jako jeden z top zážitků po našem okruhu Mexikem. Proč? My vyrážíme do Chichen Itzy z Meridy, která je mnohem blíže než Cancún. Vyjíždíme brzy, takže na místo dorazíme před davy lidí. Máme ji jen pro sebe. Brzy ráno je ještě cítit kapky rosy na trávě a ty velkolepé pyramidy působí jednoduše impozantně. Člověk se cítí trochu jako Indiana Jones, když procházíme zadní částí archeologické zóny a cestičkami, kde mnoho turistů ani nechodí. Chichen Itza je jedním z novodobých sedmi divů světa a určitě si to zaslouží.
Velmi se těším vidět čtvrť La Boca, vždyť právě odsud pochází i jeden z nejlepších fotbalových hráčů světa - Maradona. Procházíme kolem stadionu, kde hrával a vstupujeme do staré části. Kolem nás nádherné barevné domky. V některých z nich jsou bary a restaurace. Sedneme si na kávu a najednou se na ulici zapne gramofon, ozvou se tóny tanga, místní v baru se postaví a začnou tancovat. Ne pro nás, turisty, ale pro sebe, pro radost. Procházíme se ulicemi Buenos Aires a je to pro nás nepochopitelné, lidé si sem-tam jen tak volně tančí. Bez studu, jestli se na ně někdo dívá. Jsme řádně nasátí atmosférou a vstupujeme do klubu, kde tango vzniklo. Profesionální tanečníci ze sebe dávají maximum. Viděl jsem různé taneční a hudební představení po světě, toto je ale jednoznačně to nejlepší. Přistihneme se, že se pohybujeme v rytmu. Samozřejmě sklenka Malbecu umocňuje tento nádherný večer.
Samotné Rio de Janeiro je božské, ale jednoznačně nejkrásnější je shora. Let nad městem v helikoptéře s odletem z Cukrové homole je neuvěřitelným zážitkem. A mého adrenalinového manžela jsem pustila na let rogalem nad městem s instruktorem. Shora byl prý krásný výhled na celý oblouk slavné pláže Copacabana. Nejkrásnější výhled na město pro méně adrenalinové turisty je od nohou Krista z Corcovada, kam jsme se za pár minut dostali vláčkem. Na pláž Copacabana jsme šli bez kabelky a jen s pár drobnými v kapse. "Všechny věci by měly zůstat na hotelovém pokoji. A doporučuji sledovat čilý život ve vodě i na pláži, prohlížet si krásná těla Brazilců i skromné bikiny sexy Brazilek," říká nám průvodce a dává si skleničku koktejlu Caipirinha (složené z cachaça, třtinového cukru a limety). Druhá nejznámější pláž Ipanema inspirovala Franka Sinatru ke složení písně Girl from Ipanema. Ta vznikla v nedalekém baru Garota de Ipanema, no nezamilujte se. Pro mne byly obrovským zážitkem i Dlaždičkové schody. Jsou celoživotním dílem umělce Selaróna, který je vlastnoručně obložil dlaždičkami dovezenými z celého světa. Dvě stejné byste marně hledali, můžete si ale zkusit najít nějakou z Čech. U schodů, které vedou do bohémské čtvrti Santa Teresa, se scházejí turisté z celého světa a baví se zde brazilská mládež. Starobylé centrum Ria je od olympiády bezpečné. Místní zde volně chodí, kabelky, tašky přes rameno, mobil v ruce, kolem nás staré budovy, kostely. "Sem před pár lety turista jít nemohl, bylo téměř jisté, že by vás okradli", říká náš průvodce a my se opravdu cítíme velmi bezpečně a vychutnáváme si caipirinhu na rohu v baru.
Po noci v bývalém klášteru vyrážíme na sopku Pacaya, která je aktivní. Nebo hyperaktivní? Nachází se nad nádherným městem Antigua, někdejším hlavním městem Guatemaly s koloniální atmosférou, kostely a jejich ruinami. Jorge, místní průvodce, nám hned avizuje, že její činnost za poslední dva týdny naznačuje erupci v blízké budoucnosti. Zatím je často vidět kouř a chrlení kamenů, avšak ne do dálky. Na samotný vrchol samozřejmě za těchto okolností jít nemůžeme, ale jako správní lovci zážitků si to namíříme o 300 metrů níže k lávovému kráteru (nacházíme se téměř 2300 metrů nad mořem). Výstup je příjemný, sopka se sem tam ozve a Jorge nám nahoře nabízí banány. „Y los marshmallows?/Raději pěnové bonbony?“ To už je jiná řeč, milý Jorge vytasí hole a všichni na ně radostně šoupnu marshmallows, které následně přiblíží k díře mezi lávovými kameny. Z díry sálá patřičné teplo a zanedlouho si už pochutnáváme. Guatemala má celkem 37 sopek, ale pouze tři jsou nevyhaslé. Výstup na jednu z nich se určitě každému vryje do paměti.
Jako každý den nás brzy ráno čeká náš usměvavý šofér s nastartovaným vozidlem. Pokud chcete v přírodě něco zažít, není novinkou, že brzy ráno ožívá prales nejvíce. A Tikal, pro mě určitě nejkrásnější mayská památka, je celý ponořen v hluboké džungli. Celé je to tak trochu vzrušující, a tak trochu tajemné. Proto Tikal zbožňuji. Julo, tak se jmenuje náš řidič, se žene za volant. Řekla bych, že má přes 200 kilo. Hranatý jako zrnko kukuřice. Staré guatemalské pověsti říkají, že žena je krásná, pokud se podobá na zrnko kukuřice. V tom případě by byl náš Julo královnou krásy. Hlava kulatá jako meloun a úsměv jako malý bůžek slunce: „Dívej, dívej... právě vychází nad jezerem Peten, není to magické?“ Usmívá se jako malé dítě, když dostane lízátko. A my se usmíváme s ním. Všechny, ještě tak trochu v polospánku, Julo probere, když prudce brzdí u značky "pozor jaguár". Děláme si fotky na památku a najednou to pralesem opravdu začne "žít". Vřískot na plné pecky. Vypadá to, že se na nás přímým směrem blíží smečka jaguárů. Kdybych nevěděl, že jsou jaguáři samotářská zvířata a víceméně se potkávají jen kvůli páření. A kdybych nevěděl, že ten ohromný skřekot patří vřešťanovi, relativně velké opici, o které se říká, že je jedním z nejhlučnějších zvířat na naší planetě, kterou lze slyšet na vzdálenost až 5 km a její hlasivky překračují 125 decibelů, leknu se i já. Jeho skřekot je opravdu odstrašující. Je to jako by na nás za malou chvíli měla zaútočit opravdu velká smečka něčeho hrozivého. Náš domácí průvodce José (familiárně ho voláme Jožo) zahlásí: „Jaguáři!“ a já mám v minivanu zpět všechny cestující, než byste řekli "SEN". První ranní rozcvička za námi. Běh na krátkou vzdálenost. Po chvilce už vystupujeme v národním parku Tikal, prodíráme se pralesem, cítíme se jako Indiana Jones. Objevujeme pyramidy, které jako by jen tak v hustém porostu svůj dávný sen snily. Dostáváme se na "hlavní náměstí". Tikal je prostě bomba!! Podle mě by měl být zařazen mezi 7 novodobých divů světa. I moje skupina je bomba!
Prohlídka incké citadely Machu Picchu patří k tomu nejlepšímu, co jsme na našich cestách zažili. Avšak málo co předčí zážitek vidět tento div světa jako na dlani. Proto se hned po prohlídce vydáváme od Strážního domku směrem k Bráně Slunce, která byla jedním ze dvou vstupů do tohoto bájného města. Asi po tři sta metrech zahýbáme doprava do husté vegetace a po pár metrech se zapisujeme na
Hlavní město Bolívie La Paz je proslulé jako nejvyšší položené hlavní město světa. Málokdo však ví, že v něm kvůli jeho poloze v úzké kotlině není možné postavit tak velmi potřebné metro. Proto inženýři vymysleli systém, který jsme se rozhodli vyzkoušet. Přicházíme na modrou stanici a kupujeme si lístek na jednu jízdu v hodnotě asi 8 korun. Jdeme po schodech do druhého patra a stoupáme si do delší řady domácích. Budíme značnou pozornost, ale většina lidí je přátelských, usmívají se a ptají se nás, odkud jsme. Totiž tady, na konečné stanici lanovky v průmyslovém El Alto, mnoho turistů nepotkáte. Jsme tu stejnou atrakcí, jako je tento největší světový systém městských lanovek pro nás. Procházíme turnikety, odevzdáváme lístky a po skupinkách nastupujeme do samotných kabinek. Ta pomaličku vyjíždí ze stanice a v tom nastane obrovská změna. Jako kdybychom se mávnutím magické hůlky dostali do jiného světa. Vnímáme ho tak jako nikdy předtím. Hluk, špína a chaos bolivijských ulic najednou zmizely a změnily se na fascinující spleť barev, obrazů a výhledů. Sněhem pokryté šesti tisícovky obklopující La Paz, ostře kontrastují s barevnými střechami plnými sušícího se oblečení a křiklavými fasádami domů. Ten pohled z ptačí perspektivy je úplně jiný a my se nedokážeme nabažit. Přestupujeme na červenou linku a tehdy přichází největší sok. Po absolutní plošině El Alta začínáme najednou hned po vyjetí ze stanice prudce klesat do magického města La Paz. Opět jsme v úžasu. Je to ještě podmanivější, vidět toto město, které se táhne po strmém úpatí okolních kopců. Konečně chápeme, proč byl La Paz vyhlášen za jeden ze sedmi městských divů světa. První pohled na něj je ohromující zážitek.
Jen v plavkách stoupáme po schodech, ukazujeme lístky a do rukou dostáváme nepromokavý vak, stejný, jaký využívají vodáci na svých splavech. Do něj vkládáme všechny vodě náchylné věci a přes krk si provlékáme záchrannou vestu. Bez ní nás nepustí. V tom nás ze zamyšlení vytrhly výkřiky. Nedokážeme identifikovat, zda jsou nadšené nebo zděšené. Přehlušily i mohutné dunění milionů litrů vody, které se ozývají všude kolem nás. Vycházejí zpod zpěněného závoje vodopádu, do kterého se za pár minut chystáme i my. Nejistě vstupujeme na loď a nepromokavý vak si ukládáme k nohám. Chlapík v nepromokavém pogumovaném obleku nám oznamuje, že můžeme fotit i pokud nám nedá signál. Nyní všechny věci, co nejsou vodotěsné schováváme. Projíždí kolem nás člun, z něhož zněly výkřiky. Všichni jsou však vysmátí a mávají nám. To nás uklidňuje. Náš člun se rozbíhá a v rychlosti rozráží vodní tříšť a my vbíháme do obrovského vodního oparu, nedaleko majestátních vodopádů Iguazu. Hlas našeho nepromokavého průvodce křičí, že se máme připravit, že to byl jen předkrm. Loď se otáčí, nabírá na rychlosti a řítí se do hlavního koryta řeky Iguazu. Obrovskou rychlostí se blížíme ke kamenné zdi, ze které padají statisíce litrů vody. Doufáme, že zrovna to není to místo, kam se chystáme i my. Naneštěstí je, nebo naštěstí. Voda je studená, ale nesmírně osvěžující. Je všude kolem nás a my se i přes obrovský tlak nemůžeme přestat smát. Je to něco unikátního, vždyť jak často má člověk možnost vykoupat se přímo ve vodách největších vodopádů světa? Přestože to vypadalo děsivě, tak odcházíme nadšení. I když jsme promočení do poslední nitky. Většina z nás si ještě po vystoupení kupuje video točené přímo na lodi, ať máme i památku. I když na tento zážitek asi jen těžko zapomeneme.
Vystupujeme z metra a v zástupu lidí se pomaličku v lidském hadu blížíme ke stadionu. Už z dálky slyšíme zpěv a vidíme velký nápis
Jaké je to vstoupit do pralesa? Cítit se jako Indiana Jones a objevovat neobjevené? Za ranní mlhy, která je tak typická pro středoamerický prales, procházíme okolo dopravní značky „Pozor jaguár přes cestu“. Tak jako je u nás na značce lesní zvěř. Díváme se všude kolem, vždyť jaguáři jsou nejaktivnější takto brzo ráno anebo při západu slunce. Adrenalin nám pulzuje v žilách, když vystupujeme z auta a před námi ještě z rána nádherně dýchá celý prales. Občas slyšíme opice – vřešťany. Jde je slyšet na velkou dálku a jejich řev zní jako by samotní jaguáři bojovali o život. S maličkou dušičkou se vydáváme do srdce pralesu. Procházíme kolem pyramid, které mají stovky let a jsou celé porostlé hustým závěsem lián a zelených lišejníků. Odměnou nám je však po dlouhém putování hlavně náměstí v Tikale. Snad nejkrásnější archeologická zóna a téměř jenom pro nás. Přesně tu se odehrávaly mayské obřady. Tady se nacházeli panovníci a rozhodovalo se o osudu mocného impéria. Magičnost ohromujících staveb dodnes láká různé hledače záhad a my mezi nimi, snažíc se poodhalit tajemství dávných civilizací.
Překračujeme hranici. Je to jen malá dřevěná budka, kterou byste lehce minuli. Její nápis „imigrační oddělení“ už dávno ztratil svůj barevný odstín. Mezi Guatemalou a Hondurasem jezdí jen velmi málo turistů. Hranice na noc zavírá, ale my jsme to stihli. Pouze pár kilometrů od hranice, už na území dnešního Hondurasu, se nachází nejzachovalejší stély z mayských dob. Kvůli nim se sem opravdu vyplatí jít. Obdivujeme dokonalost dávných civilizací, o kterých se postupně dozvídáme víc. Ale to není všechno. Po obědě osedláváme naše koně a vydáváme se do hor. Místní děti se kolem našich koňů honí a dole je vidět řeku, kde se chodí občerstvit stáda dobytku. Stoupáme do hor. Krajina se vlní a ze sedla našich koní všechno vypadá romantičtěji, ale je to drsná země. Právě v ní se ukrývají další mayské pozůstatky, které jsou cílem naší cesty. Jako novodobí dobrodruzi sesedáváme z koní a prodíráme se ještě kousek krajinou, abychom viděli to, co možná za pár let bude nová archeologická oblast. Zatím je to jen „pár kamenů“ a naše zvědavé oči.
Už hodiny procházíme fascinující pouští, kde se scenérie mění každých pár minut. Hory jsou nahrazeny pískovými dunami, které se následně mění na kamenitou a vyprahlou poušť. Slunce příjemně hřeje, na obloze ani mráček a vítr pofukuje jen symbolicky. Zastavujeme před závorou a po kontrole přecházíme na nevelké parkoviště. Bereme si pasy a foťáky a vcházíme na letiště Marie Reiche, která městečko Nazca proslavila po celém světě. Byla to německá vědkyně, která zkoumala tajemné obrazce v této vyprahlé poušti. My jsme se rozhodli nevidět je jen z nedaleké pozorovací věže, ale podívat se na ně i z ptačí perspektivy. Proto platíme letištní poplatek, pro jistotu vynecháváme oběd a vstupujeme na váhu, která určí naše místo v maličkém letadle. Procházíme bezpečnostní kontrolou, dostáváme ilustrační mapku s nákresem obrazců, které budeme moci vidět a sluchátka, přes které s námi komunikuje pilot. Nastupujeme do letadla a dobrodružství může začít. Při odletu to s námi trošku hází a my jsme mírně nesví. V tom se však ozve pilot a vysvětluje nám, že se nemáme ničeho obávat a svou pozornost máme zaměřil na místo mezi kolem a křídlem, kde uvidíme obrazce. Zpočátku je opravdu těžké v té obrovské spleti čar a řečišť najít ty správné linie. Každým dalším obrazcem se to však zlepšuje a naše nadšení roste. Vidíš velrybu? A co kosmonaut či kolibřík? Nebo opice... V němém úžasu však zůstáváme, když se dostáváme nad obrazec Stromu života, který se nachází nedaleko cesty. Právě kolem projíždí autobus a vypadá při něm jako mravenec. Tehdy si uvědomujeme, jak neskutečně velké tyto obrazce jsou. Nejsem si jistý, zda je vytvořily starobylé civilizace, ale i tak nám v hlavě vyvstává obrovské množství otázek. Pokud ne oni, tak kdo? Proč a jak? Jak je možné vytvořit něco, tak geometricky přesné a o takové velikosti?
Nejmenší a nejlidnatější země Střední Ameriky v sobě skrývá dokonalé surfařské pláže. A přesně o tom nám na naší zastávce v Salvadoru jde. Nohy zabořené v jemném písku. Pláže jsou tu černé, protože jsou sopečného původu. Ale zrnka písku jsou tak jemné, že když člověk zavře oči, vsadil by se, že stojí někde v Karibiku. Jedny z nejlepších vln v celém Pacifiku. A máme je skoro jenom sami pro sebe. Tady to prostě budete chtít vyzkoušet. Pronajmout si prkno, svést se na vlně, a potom si dát zaslouženě čerstvé mořské plody s vychlazeným pivem přímo s výhledem na Pacifik. Vyplatilo se dojít až sem. Salvador má neopakovatelnou atmosféru, která stále ještě nebyla objevena masovým turismem.
Během celého zájezdu se cpeme kukuřičnými plackami v různých podobách. Středoamerická kuchyně je opravdu různorodá a gastro zážitky jsou na naší cestě na každém rohu. Na našem zájezdě určitě nezchudnete, a proto se na závěr chceme udržet ve formě. Místní poměry mluví o tom, že žena, když je krásná, má se podobat na zrnko kukuřice. To znamená, že objemné tvary jsou tu v módě. My však chceme být fit, a tak se na závěr našeho zájezdu vydáváme pokořit jednu z nejaktivnějších sopek Střední Ameriky. Z malebného městečka Antigua, bývalého hlavního města Guatemaly, je to parádní celodenní výlet. Vystoupáme téměř až do výšky 2500 m.n.m. Pacaya je makačka, ale ty výhledy na vyprahlou sopečnou krajinu jako z Marsu, stojí za to. Každý překonáváme sám sebe. Dostáváme se téměř na dosah k vařící lávě. Celá hora jako by dýchala. Našlapujeme opatrně, abychom podle legendy neprobudili staré mayské démony. Výstup je náročný, ale o to víc si na vrcholu vychutnáváme ten pocit štěstí. Pozor na podrážky bot. Toto je velmi unikátní zážitek. Dostat se tak blízko k vařící lávě se dá jen na málo místech naší planety.
Město Panama má výborný systém MHD. Naše pocity z města jsou takové, že na nás působí moderně a relativně bezpečně. Panama City má nové mrakodrapy a některé jsou ještě nedostavené. Na zemi se válí odpadky a staré budovy jsou očividně nedostavěné. Všímáme si tu obrovského vlivu globalizace a centrem veškerého dění, jsou stejně jako u nás, obchodní centra. Největší atrakcí města je samozřejmě průplav. Je to jeden z moderních technických divů světa a pro lodní dopravu má obrovský význam. Tento průplav je dlouhý 77 km a nejbližší hlavnímu městu jsou zdymadla av Miraflores. Průplav přináší podstatnou část do rozpočtu země a poplatek za proplutí je cca 400k USD pro každou loď. Chceme vidět, jak průplavem projíždí nákladní loď a tak čekáme. Loď je obrovská a ani se nám nevešla celá do objektivu : ) Byla to zajímavá podívaná, jak mrňavé lokomotivy mají zapřažené obrovská lana a táhnou tu obrovskou nákladní loď a tím ji udržují ve středu kanálu. Zároveň s námi se na tuto podívanou přijel podívat i místní rabín s celou skupinou svých sloužících v habitech.
Po tomto zážitku jsme si na rybí tržnici pochutnali na ceviche a potom si jdeme skrz příjemnou pěší promenádu nafotit panorama celého Panama City.
Kolumbie je v Americe nový tygr a my ve SNU, to dobře víme. Klienti přistávají v Bogotě na letišti El Dorado, které patří k nejmodernějším v Latinské Americe. Letiště, které je na třetím místě v počtu přepravených cestujících, a na prvním místě v cargo přepravě. Přesouváme se do hotelu v moderní čtvrti na severu města, a čeká nás kompletní prohlídka města. Bogota, třetí největší město Jižní Ameriky, rozhodně má co návštěvníkům ukázat. A kde jinde začít, než na vrchu Monserrate, známém poutnickém místě, odkud je krásný výhled na celé okolí? Desetimilionová Bogota nemá metro a je to vidět. Proto doporučujeme vyrazit nejpozději v osm. Monserrate jste možná navštívili v Katalánsku ale tento v Bogotě, je rovněž zajímavý. Z výšky 2640 m do výšky 3150 m. Nahoru se dostaneme pozemní lanovkou, kterou tu postavili Švýcaři. Poutníci sem chodí pěšky a je to opravdu makačka. Po asi 12 minutové jízdě, se dostaneme nahoru a ještě musíme překonat přibližně 100 výškových metrů. Po chodníčku vpravo procházíme křížovou cestou a dostaneme se ke klášteru El seňor Caído ze 17. století, který celému městu dominuje. Ukážeme si shora celé město, bohatou část na severu, chudší čtvrtě na jihu, nejvyšší mrakodrap ve městě Torre Bacatá a i ten, který se ještě jen staví a má ambici být nejvyšší. Ochutnáváme čaj z koky, který nám velmi dobře padne a lépe se po něm i v této výšce dýchá. Nebojte se, koka není kokain! Užíváme si tento výhled, srkáme čaj na tomto magickém místě, které bylo posvátné dávno před příchodem Španělů, v časech, kdy tu žil indiánský kmen Muisca. Na tuto vyhlídku si vyhraďte minimálně 2 / 2,5 hodiny. A my pokračujeme Lanovkou dolů a našim soukromým pronajatým autobusem jsme za pár minut v centru. Čekají nás další zajímavá místa. Unikátní muzeum zlata, které patří mezi klenoty Bogoty, se svojí sbírkou zlata v počtu 55 tisíc artefaktů. Ochutnáte pražené mravence, nebo si necháte místo na místní gurmánskou specialitu, husou a výživnou polévku Ajiaco? Přes náměstí Plaza Bolívar až do historické barevné čtvrti La Candelaria. V SEN jsme dotáhli tento zájezd k dokonalosti a za pár roků to takto budou dělat všichni. Luboš Fellner tu byl minulý rok dvakrát, přečtěte si jeho kvalitní blog o prohlídce Bogoty. A my pokračujeme v naší cestě po Kolumbii!
Nicaragua, Nicaragua, Nicaraguita...!! Národní píseň jsme za ty poslední dny slyšeli doslova na každém kroku. Když jsme do této neznámé krajiny přiletěli, měli jsme obavy. Nicaragua je ale velmi přátelská krajina a my jsme přiletěli v opravdu správném čase. Právě začínala "Semana Santa". Náš koloniální hotel v centru nejstaršího města Střední Ameriky Granada, neměl chybu. Poloha Granady je opravdu jedinečná. Z jedné strany ji omývají vody jezera Nicaraagua a z vnitrozemí je chráněná sopkou Mombacho. Vícekrát jsem slyšel, že je tohle druhá Kuba, jen více svobodnější. A je tomu tak! Máte rádi kliedné tempo? Rum? (Flor de Cana je ta správná volba) Cigarety? Místní patří k těm nejlepším. My jsme ale naštěstí nepodlehli jen těmto požitkům. Pohled do kráteru vulkánu Masaya nenechal nikoho chladným. Plavba mezi 360 Las isletas na jezeře Nicaragua bylo jen malé seznámení s tímto třetím nicaraguiským mořem. Místní hovoří, že krom Pacifiku a Karibiku mají ještě jedno sladkovodní moře – jezero Nicarague nebo "Cocibolka". I když Nikaragua patří ekonomicky k jedněm z nejchudších krajin západní hemisféry, hladem jsme neumírali. Spíš jsme měli problém zkonzumovat místní porce speciálních steaků. Včera jsme se vydali na místní venkov, kam moc turistů opravdu nezavítá. Návstěva oblasti San Juan La Concha stál fakt za to. Typické příbytky jako i návštěva místní školy v chudé komunitě Panama mnou dost pohnula… Velmi emocionální zážitek. A jaká by to byla návštěva Nicaragui bez návštěvy přírodního skvostu Isla de Omeetepe nebo také ostrova dvou vulkánů La Concepcion a Maderas. Díky hodinové plavbě trajektem po jezeře Nicaragua jsme se posunuli v čase. Na tomto ostrově vybudovali první asfaltovou cestu jen před 8 roky. Spolu s domácímí jsme oslavili Zelený čtvrtek na zeleném jezeře Chaco Verde. Pokud se nemůžete rozhodnout, zda do Nicaraguy jet nebo ne, já osobně vám to vřele doporučuji. Je tam takový pokoj a tolik přírodních krás, že mne mrzí, že jsem to nevěděl dřív...
Přilétáme na Velikonoční ostrov. Už samotný pohled z výšky na tento izolovaný kout světa je zážitek sám o sobě. Náš zrak je upřen na malinký ostrov pokrytý zelení, zdobený mohutnými krátery, jehož břehy omývají divoké vlny tichého oceánu. Rozloha ostrova je pouhých 163 km2. Je jen tečkou v nekonečném oceánu. Čeká na nás přistávací dráha, která se táhne z jedné strany ostrova na druhou. Na obou koncích číhá jen širý oceán. Na první dojem se zdá, že nám mnoho prostoru navíc nezbyde. Adrenalin stoupá, přistáváme. I při silném větru zkušený pilot bez zaváhání ladně usedne s moderně a komfortně vybaveným letadlem společnosti LATAM na povrch zemský. Jsme tu, na nejodlehlejším obývaném ostrově světa. Nacházíme se 3600 km západně od pobřeží Jižní Ameriky. Nejblíže je nám na východě ostrov Pitcairn, vzdálený 2075 km. Proces na letišti je bleskový. Aby ne, naše letadlo je jediné, které se na runwayi nachází. Před letištěm nás již očekává šofér, jenž je připraven nám pomoci se zavazadly. Vítá nás s úsměvem od ucha k uchu. Na přivítanou dostáváme kolem krku věnec z květů. Od počátku nasáváme zdejší pohodovou atmosféru. Všichni jsou zde uvolnění, usměvaví, přátelští. Pro nás tak známý shon, spěch a stres je zdejším lidem bezesporu cizí. Neztrácíme čas a vydáváme se k naší první zastávce, Tongariky. Cestou potkáme pouze pár aut. V jednu chvíli nám cestu zkříží volně pobíhající koně. Čekáme až bezpečně proklušou kolem nás a rychle zmizí v dáli. „So, this is our kind of traffic jam“ směje se na nás řidič. Vydáváme se dál napříč ostrovem a z okna pozorujeme nezapomenutelné představení. Nádherné útesy, o které se tříští vlny nespoutaného oceánu. Řidič náhle zastavuje, přes cestu se nám přežene stádo krav, které na svém koni zdatně usměrňuje neohrožený kovboj. Připadáme si jako na divokém západě. Po chvilce přijíždíme k našemu cíli. Ahu Tongariki představuje plošinu na které se tyčí 15 majestátních soch Moai. Vedle těchto monumentů vážících desítky tun si připadáme zcela nicotní. Pohled na tyto velkolepé postavy dokresluje k dokonalosti sytě modrý oceán v pozadí. Nezapomenutelná podívaná, které se nemůžeme nabažit. Kromě nás je zde jen pár dalších šťastlivců. Jsme tu v hlavní sezóně, a přesto se tu netísníme v davu turistů. Zůstáváme trochu déle a užíváme si slunečný den v té nejlepší společnosti skvostných Moai. Poté pokračujeme na nedaleký kráter Rano Raraku a zde se již dostáváme se do těsné blízkosti soch. Jaké je jejich tajemství? Průvodce nám odkývá mýty i nejrůznější teorie. Toto místo nejspíš navždy zůstane záhadou. Program nám zpříjemňuje lahodný oběd v centru Hanga Roa. Pochutnáme si na šťavnatém steaku z tuňáka s grilovanou zeleninou. Takto svěží a lehký pokrm je jako dělaný pro tento horký den. Po obědě se přemisťujeme více do vnitrozemí ostrova k sochám Ahu Akivi. Oproti předchozím místům na první pohled nepůsobí výjimečně, ovšem opak je pravdou. Na rozdíl od ostatních soch, které jsou postaveny zády k oceánu, tyto jediné stojí naopak čelem k němu. Před těmito sochami se již ocitáme úplně sami. Toto jsme nečekali. Kde se Vám v dnešní době poštěstí mít takovou nádheru jen pro sebe? Závěr už tak vydařeného dne se rozhodneme zakončit u komplexu Ahu Tahai. Máme štěstí, nebe je dnes dokonale čisté. Po chvilce se nám naskýtá úchvatný pohled na barevnou oblohu zalitou paprsky zapadajícího slunce, opírající se o vznešené postavy Moai. Slunce postupně mizí voceánu a siluety soch se pomalu ale jistě ztrácí ve tmě. Užíváme si tento neopakovatelný okamžik. Zároveň se však nedokážeme ubránit myšlence, že už se nemůžeme dočkat toho, co nás čeká zítra na tomto zapomenutém konci světa.
Na této cestě můžete zažít něco naprosto unikátního i z gastronomického hlediska. Večeři, která se koná přímo v ženské věznici. Všechny kuchařky, co kroutí mlýnky na maso, si zde odbývají svůj trest, jsou to trestankyně. I číšnice, které vás obsluhují, mají lehčí tresty. Večeře sestává ze 4 chodů a je luxusní. Školení dostávají od celebrity, slavného kuchaře z Bogoty a i servírování je překvapivě kvalitní. Jde o světový unikát.
Hned ráno nás před hotelem čekají tři terénní džípy. Dnes nás totiž čeká jeden z nejkrásnějších dnů, a to terénní dobrodružství přímo v srdci Ohňové země. Půjdeme cestami-nesilničními, kam by se běžně silniční auto nedostalo a dostaneme se tak na místa, kde kromě nás není opravdu nikdo. Opouštíme nejjižnější město naší planety Ushuaia a procházíme kolem nejjižněji položeného lyžařského střediska naší planety, které se jmenuje Cerro Castor (Bobří vrch). Zastavujeme na vyhlídce a fotíme si blankytné Lago Fagnano, které je největším jezerem Ohňové země. Následně se už vydáváme na naše offroadové dobrodružství. Scházíme z cesty a vydáváme se do opravdu těžce sjízdného terénu. Řidiči zapínají přídavné převodovky a my procházíme místy, o kterých jsme si mysleli že to je možné pouze pěšky. V tom začne řidič Guillermo dělat show. Za jízdy vystoupí z auta, předběhne ho, posadí se na kapotu a nechá se vést. Baby v autě křičí, smějí se a vše točí na video. Guillermo za plynulé jízdy naskakuje do auta a pokračuje jako by se nic nestalo. O pár minut nato přicházíme k Lago Escondido (Skryté Jezero) a džípy se z poloviny ztrácejí v jeho vodách. Voda šplíchá všude kolem a zasněžené vrcholky hor v pozadí dotvářejí působivou atmosféru. Po asi 2 hodinách jízdy nás řidiči vysazují na okraji lesa a my po vlastních přecházíme krásným patagonským lesem do naší chatky. Zde nás čeká překvapení. Choripan (houska s klobáskou), pravé argentinské steaky a vynikající Malbec. K tomu absolutní ticho a klid těchto magických lesů. Vůně pečeného masa přilákala dokonce i normální plachou patagonskou lišku a my si ji fotíme z pár metrů. Takto blízko jsem ji ještě ani já nikdy neviděl. Po vynikajícím obědě se vracíme do Ushuaia, kde se dozvídáme, že naše jižní délka, v níž se nacházíme koresponduje přibližně se vzdáleností Moskvy od rovníku na severní polokouli. To nás trochu šokuje. Vždyť jsme na konci světa. Nevadí. Nakoupíme poslední suvenýry a vydáváme se na letiště k letu do Buenos Aires. Nashledanou Ushuaia. Nashledanou konec světa.
Odjíždíme ještě za tmy. Když však vystupujeme na parkovišti u hotelu Las Torres slunce už začíná pomalu vykukovat zpoza hor a osvětluje věže Torres del Paine. Máme překrásné počasí, lepší jsme si ani nemohli přát. Procházíme prvními dvěma mosty a začínáme plynule stoupat do svahu pokrytém kameny. Takto stoupáme asi hodinu a půl, dokud nedojdeme na relativně plochou část kopírující kaňon s řekou. Po ní pokračujeme asi 30 minut a dostáváme se k našemu prvnímu plánovanému oddychovému bodu – Campamento Chileno. Na této horské chatě si při příjemném zvuku praskání polen v krbu dáváme čaj a kávu na posílení a fotíme poslední fotky věží Torres del Paine před tím, než je uvidíme zblízka. Po přestávce přichází jedna z nejkrásnějších částí – asi hodinka chůze do relativně strmého kopce posledním pásmem patagonské lesa. Už jen procházka tímto magickým lesem se dá označit za zážitek. Sluneční paprsky prosvítají přes koruny a osvětlují mechem porostlé stromy. Po pár desítkách minut přicházíme k poslední části. Před námi se tyčí obrovská spousta skal – moréna, kterou sem natlačil postupující ledovec desítky tisíc let dozadu. Už jen několik set metrů nás dělí od našeho cíle – výhledu na horské ledovcové jezero s věžemi Torres del Paine. Počasí nám opět vyšlo fantasticky a dech beroucí pohled oslavujeme chilským národním alkoholem – Pisco. Opravdu je to pohled pro bohy. Fotíme si tu nádhernou scenérii a čerpáme síly na 4hodinový sestup dolů. Je tu tak krásně, se nám ani nechce. Po 45 minutách se vydáváme zpět. Když se přibližně po jeden a půl hodině v kempu Chileno otočíme, věže už nevidíme. Jsou skryty v mlze husté jako mléko a pomaličku začíná poprchávat. Nakonec se opravdu vyplatilo vstávat o 2,5 hodiny dříve než ostatní. Odměnou nám byly dokonalé výhledy. Chcete-li nejkrásnější výhledy na planetě zažít i vy, přidejte se nejblíže k nám. Zkušeností máme na rozdávání.
Obrovská masa křišťálově čistého ledu se třpytí na ranním slunci a fascinuje všechny kolem. Od té doby, co jsme prošli zatáčkou a spatřili ji poprvé nemůžeme od ní odtrhnout oči. Je magická a přitahuje naše pohledy. Nevíme přestat fotit, i když máme už asi všechny možné úhly. Nic takového jsme ještě neviděli. Pravděpodobně nikde jinde na světě nenajdete ledovec tak obrovský, fascinující zářivý a bezproblémově dostupný jako pravé zde nedaleko El Calafate. El Perito Moreno má na výšku téměř 70 metrů (a dalších 120 pod hladinou jezera), na šířku téměř 1,8 km a na délku několik desítek kilometrů. Takový modrý obr. Na lodi s kapacitou asi 100 osob se přibližujeme k jeho jižní stěně a cítíme se jako liliputáni a naše loď se z dálky jeví jako hračka. Stěna ledovce se nad námi hrdě tyčí jako
Mnozí z nás při příjezdu do Kolumbie očekávali, že si dáme nejlepší a nejoriginálnější kávu na světě. I jsme si ji dali, ale některým nechutnala. Káva je v Kolumbii jedním z nejdůležitějších vývozních artiklů a v rámci produkce jí po Brazílii patří lichotivé druhé místo. Až čtvrtinu úrodné půdy tvoří v zemi kávové plantáže. Byli jsme v regionu Quindio, přímo uprostřed tzv. kávového trojúhelníku a vyrazili jsme na jednu z největších plantáží v okolí s názvem Finca del Café. Od hlavního města regionu Pereiry jsou plantáže vzdáleny hodinku cesty, před námi se otevřela mohutná dřevěná brána a vstoupili jsme do té nejtradičnější a nejvíce folklórní Kolumbie, jakou jsme si uměli představit. Vítal nás plantážník Francesco a jeho několik přátelských psích pomocníků. Na uvítanou jsme ochutnali šálek kvalitní arabicy, jejíž chuť víceméně stále známe. Byla vyrobena metodami, jakými jsou i kávy dovážené do Čech; musíme se stát součástí procesu a poznání, abychom společně dospěli k vytouženému originálnímu produktu. Francesco si nás vzal pod altán, kde jsme se chystali k práci. Dámy i pánové dostali pončo, jeho nošení se však liší. Zatímco si ho dámy provlékly přes hlavu, páni ho měli přehozený přes krk. Nasadili jsme si klobouky, provázkem jsme si k tělu připevnili košík na sběr kávových třešní a šli jsme na to! Vysvětlili jsme si zařazení regionu do Světového dědictví UNESCO a přesunuli jsme se do dvou skleníků, ve kterých probíhalo základní stádium pěstování a sušení. Pozorovali jsme párové lístky, které rostly ze semínka zasazeného v zemi 60 dní, a pokud má rostlina pevný kořen (přibližně po vzrostlých 3-6 párů lístků), může být prosazena na plantáž. Ve druhém skleníku nám Francesco vysvětloval různé druhy zpracování sebraných plodů. Ve Finca probíhá suchá metoda - plody jsou ve slupce sušené přibližně měsíc. Loupou se, až zbývá pouze základní jemná vrstva nazývaná pergamen. Uvnitř plodu se nacházejí dvě zelené zrníčka naproti sobě v jemné ochranné slupce. Po vyloupání za stálého přehrabování a bez vlhkosti stojí přibližně další dva měsíce. Kávový plod jsme si rozebrali po vrstvách a ukázali jsme si rozdíl, například mezi tzv. medovou kávou a původní, s jemnou ovocnou chutí typickou pro Arabicu. Prošli jsme malou stezkou podél malém potůčku s malými žabkami pod obrovskými stromy. Šlo o druh "bambusovitého stromu" nazývaného guadua. Zachycuje vodu a zásobuje s ní zem, čímž vznikají vhodné podmínky v půdě pro zasazení kávové rostlinky. Dostali jsme se mezi záhony kávovníků, které dají plantážníkům plody za vhodných podmínek až 2krát za rok. Většinou bychom si kávovníky představili jinak než s bílými květy s vůní jasmínu. Plod - kávová třešeň - nevoní "kávou", typické aroma můžeme cítit až po upražení kávového zrna. Kávovníky jsou zasazeny a rostou na strmých srázech. Obdivovali jsme plantážníky, jak hravě se na plantážích pohybují. Chvilku jsme si odpočinuli v dalším altánku, do kterého si chodí sběrači odpočinout, a nabrali jsme síly při chutném obědě. Každý altán na plantáži má vyhlídkovou terasu, ze které jsme si mohli udělat nádherné fotky. Po cestě jsme také ochutnali pomeranče přímo ze stromu a účastnili jsme se procesu pražení, do kterého můžeme namlít i námi nasbírané plody. Po upražení ochutnáváme typickou Arabicu, na jejíž úrodu bychom museli čekat 3-5 let. Pochutnali jsme si na tzv. kávovém jogurtu a také na fantastické, osvěžující kávové limonádě. Na závěr naší prohlídky jsme si mohli koupit pravou kolumbijskou kávu i domů, a rozloučili jsme se s Francescovým poselstvím: "Káva se necukří, káva se pije."
Odletěli jsme 1000 km do hloubky Tichého oceánu. Vzdálenost, kterou jiní živočichové nedokázali překonat, a proto Galapágy zůstali takovým výjimečným místem. Na novém letišti v Quito, které je hezčí (ano, je to tak) než to v Praze, jsme vyřídili vstupní kartu na Galapágy, kartu Inga. Vybavení i poplatek bylo již v základní ceně zájezdu. Následně náš partner zaháčkoval zavazadla, neboť toto je v případě Galapág složitější- musíte projít speciální kontrolou a dostanete speciální svorku, abyste zavazadla už nemohli otevřít. Přistáli jsme na ostrově Baltra. Nedozírný modrý oceán kontrastoval s tmavým vulkanickým ostrovem. Jde o přírodní rezervaci, která je na naší planetě velkou výjimečností. A to celníci vědí, a tak si od každého vyžádají vstupní poplatek 100 USD. Ale ten jsme měli v ceně. Potom si vyžádají ještě povinný poplatek za autobus 5 USD, ale ten jsem jim také nedal, vždyť autobus jsme měli v ceně. Naše zavazadla zkontrolovali psi, zda jsme nepřivezli nepovolené produkty a ihned jsme se také seznámili s tím, jak se máme na Galapágách chovat, abychom unikátní prostředí zachovali i pro další generace. Následně jsme nasedli na autobus a převezli jsme se za 15minut k naší lodičce. Přes kanál Itabaca jsme se přeplavili na hlavní ostrov Santa Cruz a i toto byl super zážitek. Takový transfer z letiště je vskutku unikátní a bylo hned jasné, že jsme se ocitli na unikátním místě. Nasedli jsme na naše džípy, zavazadla jsme naložili dozadu a naši řidiči po překvapivě dobrých cestách stoupali nahoru na sopku. Kolem nás byla najednou zeleň, mlha a najednou pršelo. Dávali jsme pozor, abychom nesrazily želvu obrovskou - na tomto ostrově se jich nachází nejvíce na celých Galapágách. Následně jsme seběhli opět dolů k moři, vyčasilo se, a před námi byl nedozírný, nádherný Tichý oceán. Ubytovali jsme se v našem hotelu v hlavním městě ostrova v Puerto Ayora. Poobědvali jsme v nejlepší restauraci města, kde jsme měli rezervovaný stůl hned u okna, a ihned jsme vyrazili do Darwinova centra. Kamenným chodníkem mezi stovkami obrovských kaktusů jsme dorazili na místo, které nás uvedlo do problematiky ostrovů. Už víme, proč jsou Galapágy tak známé. Dozvěděli jsme se o životě Charlese Darwina a co ho na Galapágách tak uchvátilo. Dnes jsme chtěli vidět minimálně tucet želv. Chtěli jsme si prohlédnout kostru největší velryby světa a celé muzeum v Darwinově centru. A pak skočit na pláž…
Poznejte na vlastní kůži příběh, jak se z banánové republiky stal dravý, prosperující tygr Střední Ameriky! Někteří dělí Severní od Jižní Ameriky v Panamském kanálu, který si musíte nechat ujít. Střední Amerika – zde však nejde o kontinent, ale jde o seskupení zemí na nejjižnějším bodě kontinentu Severní Ameriky. Je to 7 suverénních zemí a 46 milionu obyvatel. Nejbohatším městem je Panama City. Panama je však jako kdyby ve vakuu. Často se píše: "země Střední Ameriky a Panama" místní tvrdí, že země Střední Ameriky je nechtějí a svým odtržením od Velké Kolumbie v roce 1903 si zase poštvali i tuto stranu. Ve skutečnosti je Panama nejbohatším státem Střední Ameriky (na obyvatele) a městská panorama Panama City je oproti plechovým střechám sousedů jako z jiné planety. Např. Bogota se svými více než 8 miliony obyvatel je až 5. největší metropolí kontinentu. Panama city je oproti tomuto (s 1.5 miliony obyvatel) maličká, i když toto město (a jeho okolí) sdružuje polovinu obyvatel státu. Panama je jednou z největších křižovatek světa, dynamicky se vyvíjí, všude je zeleň. Ve starém městě Panama city se setkáme s koloniální historií. Panama si pomalu ale jistě buduje image Dubaje Střední a Jižní Ameriky. Již nyní je obchodním centrem a důležitým leteckým a námořním uzlem. Turistický ruch zažívá boom a svět se začíná se zájmem dívat na tuto tropickou, klidnou krajinu. Platí se zde americkým dolarem, který je v kurzu 1: 1 k panamské měně balboa. Akceptují i vydávají obě měny. V potravinách jsou americké potraviny, ceny benzínu jako v USA. Člověk má až pocit, že se nachází v jednom ze států USA, pouze v Latinské Americe. Panorama mrakodrapů, kde sídlí různé firmy (vzpomeňte si na Panama papers), a hotelů, a všude kolem Latinos, no úplné Miami. Překvapením tedy je, že toto město je pod patronátem UNESCO. Je nádherně položené na březích Tichého oceánu. Město otevřených a kulturních lidí. Nádherná příroda. Panama má velkou turistickou budoucnost. No trošku jim to trvalo. Teprve nyní se zdá, že Panama se vydala směrem k dobytí turistického nebe.
Větrem ošlehané souostroví Tierra del Fuego se rozkládá na nejjižnějším cípu Jižní Ameriky a v češtině je známé také jako Ohňová zem. Tento poetický název je zásluhou objevitele Ferdinanda Magellana (když do oblasti zavítal poprvé, viděl z lodi ohně), na jehož počest byl také pojmenován průliv oddělující pevninskou část od Ohňové země. I přesto, že můžeme nazvat tuto skupinu ostrovů součástí Patagonie, ve skutečnosti patří její východní část Argentině a ta západní pak Chile. Hlavní ostrov Isla Grande zde doplňují středně velké i menší ostrůvky, které se staly domovem především pro lachtany, tuleně nebo tučňáky. Pokud chcete vidět na vlastní oči reálný „Konec světa“, zavítejte sem! Oslní vás jedinečný a možná tak trochu drsný ráz tamější panenské krajiny, jenž vytváří zejména rozeklané vrcholky hor, mrazivé safírové vody nebo rozlehlé až téměř nekončící pastviny. A co v oblasti navštívit konkrétně? Určitě neopomeňte Národní park Tierra del Fuego, jenž je rájem s odlehlými plážemi, hustými lesy, dramatickým pobřežím či ledovcovými jezery. Vsadit ovšem můžete i na nezapomenutelnou plavbu po Beagle Channel a objevování fjordů!
Na severovýchodě Kuby, u zálivu Bahía de Miel, narazíte na městečko Baracoa, které bylo založeno již v roce 1511 tehdejším guvernérem a španělským konkvistadorem Diegem Velázquezem jako vůbec první španělské osídlení na Kubě. V místech, kde dnes město stojí, se už před ním vylodil mořeplavec Kryštof Kolumbus během své první plavby k americkým břehům. Až do roku 1960 byl jediný přístup do města možný po moři nebo pěšky přes hory. Z památek stojí za zmínku místní katedrála Nuestra Señora de la Asunción a také tři pevnosti, které v minulosti chránily osadu před piráty – Fuerte Matachín, El Castillo a Fuerta la Punta. Město je obklopeno atraktivní přírodou, stolovou horou a v jeho okolí lze podnikat různé turistické výlety. V okolí města se nacházejí četné farmy, na nichž se pěstují kokosové palmy, banány a kakaové boby.
El Yunque je stolová hora vysoká 570 m a stala se symbolem celé oblasti kolem města Baracoa. Poprvé ji popsal právě Kolumbus, když do této oblasti připlul a později se stala orientačním bodem pro další objevitele a námořníky. Na zájezdu je možnost výstupu až na vrchol. Výstup je střední náročnosti a celý výlet trvá přibližně 5–6 hodin. Pokud se Vám nechce, zůstáváte na pláži a odpočíváte.
Přístavní a přímořské letovisko Acapulco nacházející se na západním pobřeží Mexika u Tichého oceánu. Město je známo jako jedno z nejstarších a nejvýznamnějších plážových středisek. Své místo zde našly hollywoodské hvězdy, stejně tak jako milionáři z celého světa (Elizabeth Taylorová, Frank Sinatra, Eddie Fisher a Brigitte Bardky). Je známé svým nočním životem a přitahuje mnoho rekreantů. Je rozděleno na dvě části – severní „tradiční“ oblast a jižní, s luxusními výškovými hotely. Acapulco má pověst nočního města, kde je možné večeřet o půlnoci a tančit až do rána a pak na pláži ve dne relaxovat. Noční život je hlavní turistickou atrakcí města. Na plážích v okolí zálivu se nabízí celá řada služeb, od půjčení lodí, jízdy na koni, až po potápění a další vodní sporty. Můžete vidět podvodní sochu Panny Marie Guadalupské, která zde byla vytvořena v roce 1958 jako připomínka potápěčů, kteří zde zahynuli.
Punta Arenas znamená doslova „písečný bod“ je největším městem na pobřeží Magalhãesova průlivu. Město bylo založeno v roce 1848. Původně toto místo sloužilo hlavně (podobně jako „sousední“ argentinská Ushuaia) jako trestanecká kolonie. Postupně se hlavním pilířem zdejší ekonomiky stal chov ovcí a neméně důležitý byl i zdejší přístav, ve kterém často zastavovaly parníky, plující Drakeovým průlivem, aby doplnily zásoby uhlí. Význam přístavu ovšem silně poklesnul po otevření Panamského průplavu v roce 1914. Dnes je Punta Arenas poměrně bohatým městem. V okolí se těží ropa a hnědé uhlí a chov ovcí je stále důležitý, stejně jako těžba dřeva a rybolov. Velký význam pak má v poslední době turistický ruch. Spolu s argentinským městem Ushuaia a novozélandským Christchurchem patří Punta Arenas mezi nejvýznamnější přístavy, ze kterých jezdí lodě s turisty do Antarktidy. Za pozornost zde stojí městský hřbitov plný zdobených hrobek tzv. vlnařských baronů a zejména zdejší salesiánské muzeum s přírodovědnými a etnografickými expozicemi.
Asi 120 kilometrů severozápadně od hlavního města Chile, Santiaga, v centrální části země najdete Valparaiso, jeden z nejdůležitějších přístavů jižního Tichého oceánu, rodiště Augusta Pinocheta. Ačkoliv hlavním městem země je Santiago de Chile, Národní kongres sídlí zde. Ve městě se nachází například nejstarší burza v Latinské Americe, první sbor dobrovolných hasičů na celém kontinentě, nebo první chilská veřejná knihovna. Valparaíso je chráněno jako Světové dědictví UNESCO a je považováno za jednu z nejzajímavějších městských oblastí v Latinské Americe.
Santiago de Chile je, jak již název napovídá, hlavním městem, jihoamerické Chile. Santiago je nejen hlavní kulturním, ale také průmyslovým a finančním centrem Chile. Jde o moderní město, ale své si zde najdou i příznivci historických památek. Chcete si prohlédnout pamětihodnosti z koloniální doby? Minout byste určitě neměli Iglesia de San Fransisco. Jde o nejstarší tamější budovu. Její stavba započala roku 1586. Bez zajímavosti není ani katedrála Catedrala Metropolitana. Mnoho staveb z koloniálních dob však bylo zničeno zemětřesením. Z dalších pěkných staveb si ještě uveďme alespoň Palacio Cousiño. Na své si přijdou i příznivci muzeí (Museo de la Memoria y los Derechos Humanos, Museo de la Moda). V blízkosti hlavního města se nacházejí Andy. Pohled na ně si vychutnáte z Metropolitního parku (Cerro San Cristóbal). Na kopec, na kterém park je, se dostanete pěšky, případně lanovkou. Příjemným místem na odpočinek je rovněž Cerro Santa Lucia nacházející se v centru města nad hlavní třídou Av. O´Higgins. Po prohlídce místní historie je čas poznávání chilské kultury. Jedním z nejpozoruhodnějších kulturních a uměleckých center v zemi je Centro Gabriela Mistral, které je pojmenované po chilské básnířce a první latinskoamerické ženě, která získala Nobelovu cenu za literaturu. Zde můžete obdivovat několik stálých výstav nejrůznějších uměleckých děl a často se zde pořádají koncerty a další vystoupení.
Milionové město jižního Peru leží v příjemném klimatu ve výšce 2325 m pod majestátní sopkou El Misti (5822 m). Mnohé významné stavby i koloniální domy jsou postaveny z bílého sopečného tufu, proto se Arequipa také nazývá i Ciudad Blanca (Bílé město). Chloubou města je velkolepé náměstí Plaza de Armas a barokní kostely postavené v mestickém stylu.
V rozlehlé zátoce Guantanamo na jihovýchodě Kuby se nachází stejnojmenná vojenská námořní základna USA, vojáky přezdívaná „Gitmo“. Základna byla založena roku 1898 a od roku 1903 ji využívají Spojené státy. Amerika má toto území pronajato na dobu neurčitou a každoročně posílá platbu nájemného, které však Kuba od roku 1959 odmítá a šeky nejsou předkládány k proplacení. Kubánci totiž americkou základnu považují za „ilegální“ a přijetím nájemného by přítomnost Američanů uznali za legitimní. Základna je od města Guantanamo vzdálena přibližně 20 km a je tak dobře chráněna a zabezpečena, že jako turista se k ní určitě nedostanete. Z vyhlídky Micador Malones nebo Caimarera lze základnu alespoň zahlédnout. Guantanamo je prakticky nejstarší základna USA v zahraničí.
Cancun leží na severo-východním pobřeží poloostrova Yucatán v mexickém státě Quintana Roo. Jedná se o světově proslulou turistickou destinaci. Cancun je také vstupní branou do Riviera Maya a na Yucatán, kde je mnoho archeologických nalezišť, jako je Chichen Itza, Tulum a Coba. Přímo ve městě můžete navštívit ruiny z doby mayské civilizace. Je to prostě tropický ráj a je jednou z předních světových turistických destinací. To není žádným překvapením, když si uvědomíte, kolik toho Cancun nabízí. Pokud hledáte místo se skvělým počasím, bohatým nočním životem, spooustou možností skvělého ubytování, je to místo, kde chcete být. Cancún má vše, co hledáte. Je zde druhý největší bariérový útes na světě, je ideálním místem pro potápění a šnorchlování. Cancún je krásné místo, které stojí za návštěvu.
Patagonie se rozprostírá na jihu jihoamerického kontinentu a zasahuje území Argentiny a Chile. Skládá se ze dvou výrazně odlišných povrchových jednotek – Patagonské Andy na západě a Patagonská plošina na východě. Patagonie se táhne v délce přes 2000 km od řek Neuquén a Colorado na jih a končí u Magalhãesovým průlivu, který odděluje kontinent od Ohňové země. Pro argentinskou Patagonii je typické malé množství srážek, neboť leží ve srážkovém stínu chilských And, které déšť blokují. Velmi častý je proto suchý vítr ze západu.
Ushuaia je považována za nejjižnější město na světě a je vstupní branou do Antarktidy a na Falklandské ostrovy. Město, které dnes obývá více než 50 tisíc lidí, najdete v široké zátoce na jižním pobřeží Ohňové země, jež od pevniny jihoamerického kontinentu odděluje Magellanova úžina. Ze severu je obklopuje masiv ledovce Martial, z jihu je ohraničeno průlivem Beagle. Indiánské kmeny dorazily do Ohňové země už před 10 000 lety a žily v neustálém konfliktu s obyvateli severní části ostrova. V roce 1520 při své cestě kolem světa posádka lodi Fernaa de Magalhaese proplouvala kolem severního pobřeží ostrova a spatřila jeho domorodé obyvatele a jejich ohně – to dalo této části světa její název. V roce 1896 zde vznikla trestanecká kolonie nazývaná argentinskou Sibiří, kde trestanci byli nuceni kácet lesy a budovat nové město. Vězení bylo zrušeno v roce 1947. Dnes je Ushuaia hlavním turistickým střediskem oblasti. V okolí města je spousta přírodních a turistických atrakcí, od národního parku Tierra del Fuego až po nejjižnější železnici na světě.
Doporučujeme společnost Australis, kde je plná penze včetně nápojů a dalšího občerstvení během plavby. Na lodi je bar. Upozorňujeme, že pokud v den vylodění se bude nepříznivé počasí, kapitán lodi může rozhodnout o tom, že se nevylodíte. Naše skupiny se zatím na legendární Hornův mys vždy dostaly, celkově byla během sezóny 2019 úspěšnost vylodění 70 %. Během plavby budete obdivovat Magalhãesův průliv, pohoří Darwin, panenskou přírodu, úžasnou faunu a flóru a jednu z největších kolonii tučňáků na jižní polokouli. Ty je nejvíce vidět od října do začátku dubna (pak migrují na sever). Na lodi je školený personál, průvodci a plavčíci, schopný podat první pomoc. Během plavby se pořádají i zajímavé přednášky o této oblasti a samozřejmě i vylodění s krátkými procházkami většinou ve dvou skupinách podle fyzické připravenosti účastníků. Spropitné po ukončení plavby je dobrovolné, pokud byste chtěli ocenit práci personálu, doporučená výška je 15 USD / osoba / den a předat jej můžete při odchodu na recepci lodě. Počasí se mění každou minutu. Můžete zažít vše, déšť, mračna i slunečné počasí. Patagonie je v tomto velmi nevyzpytatelná. Během plavby počítejte s teplotami od 5 do 15 stupňů. Teplé, resp. jarní oblečení využijete i během ostatních dní zájezdu. Lodní personál mluví španělsky a anglicky, ale může se stát, že někteří průvodci budou umět také německy, francouzsky nebo i italsky. Na lodi je suvenýrový obchůdek, kde můžete platit argentinskou nebo chilskou měnou a samozřejmě běžnými platebními kartami Mastercard, Visa, American Express či Diners. Během plavby a během vylodění je zákaz používání dronů a self tyček. Pokud byste si je vzali na zájezd, počítejte s tím, že vám je mohou při nalodění odebrat a předat až po ukončení plavby. Na lodi si odpočinete i od internetu. O to blíže budete k přírodě. Všechny kajuty na lodi mají vlastní koupelnu, trezor a okno do té nejkrásnější přírody světa. K dispozici je také drobná kosmetika, ručník a fén. Zástrčky jsou s napětím 220 / 110V. V kajutě jsou i záchranné vesty a sklenice na nápoje. Jako dárek dostanete malý batoh, který můžete nosit na výlety během vylodění. V kajutách není televize. Byl by hřích nedívat se oknem do ráje. V kajutách je zákaz kouření. Kuřáci mají na lodi vyhrazené místo.
Chichen Itza je zřícenina mayského města na mexickém poloostrově Yucatán na území stejnojmenného spolkového státu Yucatán. Pochází z pozdně klasického až pozdně postklasického období (cca 600–1500). Název Chichen Itzá pochází z mayského Chich'en Itza, což znamená V ústech studny. V červenci roku 2007 byla zařazena do novodobého seznamu sedmi divů světa. Kukulkánova pyramida má dokonalé matematicko-astronomické vlastnosti. Pyramida má čtvercový půdorys a na vrchol vede z každé strany 91 schodů. Během jarní a podzimní rovnodennosti při západu slunce vytváří světlo speciální efekt, díky kterému sochy hadů po stranách schodiště vypadají, jako by se plazily po boku pyramidy.
Jedna ze starých mezoamerických kultur, mezi 1. a 8. stol. n. l. nejvýznamnější náboženské centrum celé Střední Ameriky. Teotihuacán je nejen v mexických mýtech popisován jako zvláštní, magické, posvátné místo skrývající mnoho tajemství a ohromující svojí monumentalitou. Okouzlí vás třetí největší pyramidou na světě, pyramidou slunce, jen o něco menší pyramidou měsíce a cestou mrtvých dlouhou několik kilometrů.
Nejrozlehlejší ruiny starověkého mayského města. Nacházejí se na severu Guatemaly v džungli El Petén. Celá oblast je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Tikal byl založen v 6. století př. n. l. a byl střediskem největšího a nejdéle trvajícího mayského státu.
Palenque je Mayská archeologická lokalita v mexickém státě Chiapas. Královský palác jako komplex několika propojených budov, prostranství a teras, postavených během několika generací a množství tajemství stále ukrytých v neprostupné džungli. Místo každodenní smrti Slunce. Pyramidální město v tropickém pralese. Nejznámější stavbou je Chrám nápisů – Templo de los Inscripciones. V pyramidě byla nalezena hrobka slavného krále Pacala (bohužel veřejnosti nepřístupná). Obdivuhodné jsou i další stavby – Palacio, Chrám kříže, Chrám Slunce, Chrám rostlinného kříže. Mayové vytvořili jedinečnou kulturu a zanechaly výjimečné odkazy. Umění, nástěnné malby, keramika, architektura, nádherné, bohatě zdobené chrámy, matematika, podivuhodné a nadmíru složité kalendářní systémy, dokonalá astronomie a astrologie. Budeme mít štěstí na paviána?
Historické centrum Oaxaca a přilehlé pyramidy byly prohlášeny za světové kulturní dědictví pod ochranou UNESCO v roce 1987. Město bylo založeno v roce 1521 se jménem Antequera na místě, kde již dříve existovalo zapotecko-mixtécké osídlení. Architektura města ladně kombinuje koloniální a původní. Kostel Santo Domingo je považován za jeden z nejlepších příkladů barokního stylu a má prý nejkrásnější interiér v celém Mexiku. V Oaxace se každoročně koná největší mexický folklórní festival. V koloniálních uličkách si dokonale vychutnáme autentickou atmosféru. Indiánské trhy, originální jídla, voňavá čokoláda, pálenka Mezcal s červíkem, podíváme se i na její výrobu. Večer v baru tancujeme na latino rytmy, salsu a Merenque. Nebo dáte přednost duchovnímu zážitku v indiánské sauně s nefalšovaným šamanem? Monte Albán je náboženské a ceremoniální místo. Název Monte Albán (Bílá hora) je odvozen od množství stromů, kvetoucích bílými květy, které pokrývají celou horu.
Je považováno za jedno z nejkrásnějších jezer světa a je to nejdůležitější guatemalská turistická atrakce ve stínu obrovských sopek Atitlán, Tolimán a San Pedro. Nejhlubší jezero Střední Ameriky s maximální hloubkou 340 m a průměrnou hloubkou 220 m. Jeho plocha činí 130,1 km², má rozměry přibližně 12 x 5 km. Obyvatelstvo vesnic a městeček je mayského původu.
Třetí největší město v klasickém období mayské civilizace. Nachází se na břehu stejnojmenné řeky Copán v Hondurasu. Copán byl střediskem vědy, především astronomie a matematiky. Copánští astonomové vypočítali nejpřesněji ze všech Mayů délku slunečního roku, objevili novou metodu výpočtu lunárních měsíců. Copán je jedna z nejdéle a nejpodrobněji prozkoumaných mayských lokalit.
Město v centrální Guatemale, obklopené 3 sopkami - Fuego, Agua a Acatenango. Z architektonického hlediska je město významné pro zachovalé stavby i ruiny z koloniálního období s renesančními a barokními prvky. Antigua byla jedním z hlavních měst Guatemaly. Předešlé hlavní město se rozkládalo na úpatí sopky Agua a bylo zničeno povodní. Rychlý konec rozvoje města nastal 29. června 1773, kdy zemětřesení zničilo podstatnou část města. Roku 1776 bylo hlavní město přemístěno do Ciudad de Guatemala, kde je dodnes.
Ostrov tvořený dvěma vulkány na jezeře Nikaragua ve Střední Americe. Tyto dva vulkány jsou spojeny úzkou pevninskou šíjí. Ostrov je na seznamu UNESCO a jeho rozloha činí 276 km². Patří k největším ostrovům na světě, které leží na jezerech zároveň je největším ostrovem vulkanického původu. Ostrov je přibližně 31 km dlouhý a 5 až 10 km široký.
Mohutná stavba, která propojila Tichý oceán s Atlantickým přes Karibské moře, otevřela nové možnosti v dopravě. Aktuálně přes kanál vede 144 námořních tras, které propojují Asii přes Ameriku s Evropou. Je to nejúžasnější stavební dílo, co kdy lidská ruka zrealizovala. Pokud nejste stavař, těžko to můžete posoudit. Co je na tom tak těžké? Vždyť přece spojily dva oceány. Každá komora v Miraflores zvedne loď o 8 metrů. Zámky na komorách vymyslel Leonardo da Vinci a fungují perfektně. Loď vstoupí do komory, kde ji dotáhnou vláčky, které lodisko zaháknou na jedné i druhé straně. Potom se komora zavře a nechá se napustit. Voda v komorách je sladká, napouští se vždy samospádem, a pochází z okolních řek, většinou z řeky Chagres, která je i největší řekou, která naplňuje jezero Gatun. Žraloky tu nenajdete, ale zbloudilého krokodýla ano. Když se hladiny vyrovnají, komora se otevře a loď je posunuta vláčky dále. Takto teoreticky to zní těžko a nudně, ale na vlastní oči je to ohromné divadlo. Nad původními plavebními komorami, kde je na historické bílé budově hrdý nápis 1914, je další "rampa", po níž chodí větší kontejnerové lodě. To je nový kanál s komorami Cocoli, který byl otevřen v roce 2016. Na to, zda postavit nový průplav, proběhlo celonárodní referendum (2006) a místní řekli "sí". Panamská vláda si půjčila ohromné peníze (stavba stála přes 17 miliard dolarů), a kanál postavili. Je mnohem modernější a dokáží po něm projít až 3x větší lodě (měřeno počtem kontejnerů). Nové komory jsou 40 % delší a 60 % širší. Největší loď, co prošla novým panamským průplavem, zaplatila 1.5 milionu dolarů. Když je loď ochotna za "zkratku" zaplatit takovou obrovskou sumu, je jasné, že to byla obrovská loď a je jasné, že se jí, i při takové částce, vyplatí. Apropo, nejmenší uskutečněna platba byla 0.36 USD v roce 1928 a zaplatil ji Richard Halliburton, který kanál přeplaval. Nový kanál zvedne loď o 26 metrů přímo v Miraflores. Starý kanál to udělá 2x po 8 metrech. Dalších 10 metrů loď zvedne (pokud jede z Pacifiku do Atlantiku) v komorách Pedro Miguel a pak už může vplout (po překonání úzkého průplavu ve vrších s názvem: Culebra Cut) na hladinu jezera Gatun. Z jezera Gatun pak musí loď ve třech komorách Gatun klesnout na hladinu Atlantiku.
hlavní město Kuby Havana přezdívané jako Paříž Karibiku. Zároveň patří k největším městem této země. Nachází se pouze 160 km jižně od floridského Key Westu. Město je na seznamu světových památek UNESCO. Spisovatel Ernest Hemingway strávil v Havaně s přestávkami 20 let svého života. Po roce 1961 se situace změnila; poté co přišel k moci Fidel Castro a Kuba získala pomoc od SSSR se začaly rychle budovat moderní stavby. Ekonomická krize v 80. a 90. letech, zapříčiněná rozpadem SSSR, hlavního hospodářského partnera Kuby, vedla k zhoršení stavu všech budov, jak nových, tak i historicky chráněných.
Koloniální město Trinidad založil v roce 1514 španělský conquistador Diego Velázquez de Cuéllar, což z něj činí jedno z nejstarších kubánských měst. Do seznamu světového dědictví UNESCO v roce 1988 bylo město zapsáno pro svoji koloniální architekturu. V okolí města se rozkládaly rozlehlé plantáže cukrové třtiny, které přinášely městu bohatství. Právě díky kapitálu z obchodu s třtinovým cukrem je Trinidad jedním z nejvýstavnějších historických měst na ostrově.
Druhé největší město na Kubě, hlavní a největší město stejnojmenné provincie Santiago de Cuba. Zde zažijete pravou Kubu. Santiago de Cuba bylo založeno 28. června 1514 Španělem Diegem Velázquezem de Cuéllarem. V této době to byla první osada na Kubě. O dva roky později byla zničena požárem, ale za pár let se do ní vrátili obyvatelé. Navštívíte místo, kde začala kubánská revoluce. Nejlepší rum na Kubě se vyrábí právě zde a nejlepší hudba je původem také odsud.
Západně od Havany máte možnost ocitnout se ve světě, který připomíná zelenou přírodu jihovýchodní Asie. Zde se žije tradiční život, kubánský zelený venkov, kde se pěstuje cukrová třtina, tabák, šťavnaté ovoce, banány, ananasy. Údolí, které je zapsáno na seznam UNESCO, je nutně povinnou zastávkou, pokud jste na návštěvě v Havaně a chcete vidět ještě něco víc. Půda, která poskytuje obživu jejím obyvatelům, je červené barvy, protože obsahuje dostatek železa. Oře se tradičním způsobem, kde buvoli táhnou povoz a rolníci manuálně dřou, aby vyprodukovali ty nejlepší tabákové listy. Navštívit dům rolníka, prohlédnout si sušárny tabáku a způsob, jak se válejí doutníky (skutečně na kyprých stehnech kubánských žen?) bez toho se z Kuby snad ani nedá odletět pryč. Krásný kus země. Viděli jste epizodu Případy Majora Zemana – Rukojmí z Bella Vista? V SEN skupince víme, kde natáčeli.
Jedno z největších kubánských letovisek Varadero, rozprostírající se na poloostrově nedaleko hlavního města Havany. Nachází se v provincii Matanzas. První historické zmínky o poloostrově sahají do roku 1555. V této době zde byl španělský přístav. Dnešní letovisko bylo vystavěno jako sídlo bohatých ve 20. letech minulého století. Po druhé světové válce zde byla postavena kasina a hotely. Varadero je v současnosti oblíbené turistické středisko s bílými písčitými plážemi a moderními zábavními středisky.
Cayo Santa Maria je malinkatý ostrůvek na severním pobřeží Kuby. Ostrov má 16 km na délku a zhruba 2 km na šířku. Ostrov nabízí dokonale průzračnou vodu, do které se vstupuje z bílých pláží pokrytých jemným bílým pískem. Pobyt na Cayo Santa Maria je především ve znamení odpočinku na pláži s pravým kubánským koktejlem v ruce, nicméně můžete vyrazit i za poznáním dalších zajímavých míst.
Ruiny Machu Picchu patří díky své jedinečné atmosféře k vrcholným cestovatelským zážitkům v Peru. Zapomenuté ruiny ukryté hluboko v nepřístupných Andách byly objeveny teprve v roce 1911. Dnes patří k nejnavštěvovanějším památkám Jižní Ameriky. Tento architektonický skvost říše Inků je obklopen tmavě zelenými kopci porostlými bujnou vegetací a v dálce lze pozorovat zasněžené vrcholky ledovců. Unikátní zážitek z návštěvy podtrhuje jízda vláčkem skrz divoké údolí řeky Urubamby až k samotným ruinám. Machu Picchu je zahalené mnohými tajemstvími a dodnes se vedou nekonečné dohady ohledně jeho původním účelu.
Hlavní a současně největší město Peru bylo založeno v roce 1535 Franciscem Pizzarem, španělským dobyvatelem a známým pokořitelem říše Inků. V dobách španělské nadvlády byla Lima významným sídlem peruánských místokrálů. Z tohoto období pochází i její původní název Ciudad de los Reyes neboli Město králů. Za pozornost návštěvníků stojí především historické centrum města, jež bylo zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO, náměstí Plaza Mayor včetně jeho okolí, kostel a klášter San Francisco s unikátními katakombami, prezidentský palác, hlavní katedrála a další zachovalé budovy z dob kolonialismu.
Jedna z atrakcí Peru a také nejvýše položené splavné jezerem na světě! Jezero Titicaca se nachází v nadmořské výšce 3 812 metrů a Bolívie se o něj dělí s Peru. Toto druhé největší jezero Jižní Ameriky o rozloze 8 372 km² má podél pobřeží či na ostrovech četné domorodé vesnice a malá města. Rákosové čluny vyrobené domorodými obyvateli a mnohé z jejich obřadů jsou oblíbenými cíli turistů. Oblast bývala domovem mnoha rozličných národů a kultur, pro ně bylo jezero vždy posvátným místem.
Jezero se může pochlubit endemickou faunou, mezi jejíž zástupce patří například žába vodnice posvátná.
Isla del Sol
Isla del Sol neboli Ostrov slunce je jedním (a největším) ze 41 ostrovů na jezeře Titicaca. Je ztělesněním dokonalého klidu a je považován za kolébku Incké civilizace. Na ostrově neexistuje motorizovaná doprava.
Neoficiální hlavní město Bolívie se rozkládá v nadmořské výšce 3640 m n. m. a je tak označováno za nejvýše položenou metropoli světa. Domov zde našlo zhruba 800 000 obyvatel, v metropolitní oblasti jich však žije více než 2 miliony. Turisté by měli být připraveni na nutnou aklimatizaci, některé může potkat vysokohorská nemoc. Nicméně pak si mohou plnými doušky užívat zdejší atrakce, mezi které jistě patří například jedno z nejvýše položených golfových hřišť na světě, Trh čarodějnic (Mercado de las Brujas) či vyhlídka Mirador Killi Killi či nedaleké údolí Valle de la Luna. Velkým lákadlem města je rovněž Cholita Wrestling, La Paz je jediné místo na světě, kde můžete tento jedinečný zápas ve stylu Lucha Libre vidět. Ženy jsou oblečené v tradičním „kroji“ a předvádějí místním i cestovatelům pořádnou show! Je to spojení akrobacie a síly.
Na základech indiánských paláců a budov bylo po podmanění města vybudované španělské koloniální Cuzco. Bývalé hlavní město říše Inků si do dnešní doby zachovalo mnoho ze své slavné minulosti a lze jej jednoznačně zařadit mezi nejkrásnější místa Jižní Ameriky. Od roku 1983 figuruje jeho historické centrum na Seznamu světového dědictví UNESCO. Okolí Cuzca je bohaté na incké ruiny, přičemž mezi nejpozoruhodnější patří majestátní pevnost Sacsayhuaman incké koupele Tambo Machay a posvátné naleziště Kenko.
Poušť Atacama - Nejsušší poušť světa, jež je ohraničena z jedné strany Tichým oceánem a z druhé strany vysokými vrcholky And, se rozprostírá na severní části státu Chile. Tento přírodní úkaz, ačkoliv se jedná o jedno z nejnehostinnějších míst na této planetě, nabízí krásy, které nikde jinde nelze spatřit. I přes nepříznivé podmínky se zde vyskytuje život. Kromě ptáků zde lze spatřit kriticky ohroženého psa horského, myši a několik druhů plazů. Hlavním zástupcem rostlin jsou pak různé druhy kaktusů.
Salar de Uyuni je největší solnou plání světa a jednou z nejúchvatnějších atrakcí Jižní Ameriky. Obrovská plocha bílé, lesknoucí se soli se táhne přes 10 582 km² Altiplana a je dokonce vidět z vesmíru. Celkem je zde zhruba 10 miliard tun soli. Pod vrstvou soli je však další poklad, a to v podobě 70 % světových zásob lithia.
Salar de Uyuni se nachází v provincii Daniel Campos v Potosí v jihozápadní Bolívii v nadmořské výšce 3 656 m nedaleko vrcholků And. Při návštěvě této dechberoucí atrakce je však nutné vzít v potaz riziko vysokohorské nemoci a počítat raději s pár dny navíc na aklimatizaci.
Za klidného jasného dne přemění tenká vrstva vody pokrývající sůl solnou pláň na „největší zrcadlo světa“, které dokonale odráží oblohu. Tento úžasný jev je s největší pravděpodobností možné spatřit během období dešťů (prosinec až duben) a v rámci něj je opravdu těžké rozlišit, kde končí nebe a začíná země.
Altiplano znamená v překladu „vysoká planina“. Pokrývá velkou část území státu Bolívie. Jednou z nejatraktivnějších oblasti Altiplana je Reserva de fauna Andina Eduardo Avaroa. Leží mezi solnou pouští a Chilskou hranicí ve výšce přes 4 000 metrů. Atraktivní drsnou krajinu doplňují vysokohorské laguny, z nichž k nejkrásnějším patří Laguna Colorada a Laguna Verde. Území bylo roku 1973 vyhlášené za rezervaci a jeho rozloha činí téměř 715 000 ha. Během přechodu přes rezervaci je možnost spatřit zástupce andské fauny jako například vzácné vysokohorské lamy vikune a plameňáky.
Hlavní město Argentiny a neuvěřitelně příjemná metropole, která vás okouzlí svým elegantním kouzlem, temperamentem, architekturou a přátelskými lidmi. Možná právě v Buenos Aires žijí nejkrásnější muži na světě a ženy v sobě mají neuvěřitelnou jiskru. Buenos Aires je město, jehož ulice jsou stejně živé jak ve dne, tak i v noci. Čekají vás krásné bulváry, kavárničky, monumentální paláce a také vynikající nákupy na pěší zóně na Floridě, kde se můžete na každém rohu zaposlouchat do tangových rytmů. Nachází se zde nejširší ulice světa Avenide 9. července, na které je také symbol města Obelisk.
Vodopády Iguazu na hranicích mezi Argentinou a Brazílií jsou největším vodopádem na světě a jsou dvakrát vyšší a větší než slavnější Niagara. Iguazú leží na řece Iguazú, jen pár kilometrů od místa, kde řeka Iguazú, jinak hranice mezi Argentinou a Brazílií, proudí do řeky Paraná. Vodopády Iguazú jsou přirozený zázrak, který si můžete vychutnat z obou stran. Většina vodopádů leží na argentinské straně, brazilská strana má lepší panoramatický výhled. Vodopády tvoří asi 275 kaskád a jejich celková šířka je více než dva kilometry. Nejvyšší a nejkrásnější z vodopádů se nazývá Garganta del Diablo (Ďáblův hrtan) a je asi 70 metrů vysoký.
Jedna z nejpopulárnějších a nejvyhledávanějších destinací na ekvádorském území je jistě souostroví Galapágy. Jen málokterý cestovatel jej nemá na svém seznamu. A nejen cestovatelé, na své si zde přijdou i všichni biologové!
Ať tak či tak, od svého objevení v roce 1535 přitahují Galapágy návštěvníky z celého světa. Toto dechberoucí souostroví je totiž domovem jedinečného ekosystému, který se z velké části vyvinul bez vnějších vlivů. Návštěva tohoto panenského regionu proto nabízí výjimečnou příležitost k pozorování divoké zvěře, resp. často naprosto jedinečných a vzácných živočišných druhů. Velká část z nich jsou endemité.
Souostroví se skládá ze 13 hlavních ostrovů (a stovky menších) a ekvádorská pevnina je vzdálena zhruba 1000 km. Největším ostrovem je Isabela Island. Největšími městy jsou pak Puerto Baquerizo Moreno a Puerto Ayora. Domov na souostroví našlo zhruba 30 000 obyvatel.
Galapágy zůstávají jednou z nejaktivnějších sopečných oblastí na světě a formování ostrovů tak stále probíhá.
Ekvádorská metropole, která se může pyšnit druhým místem na seznamu nejvýše položených hlavních měst světa (2850 m n. m.), láká turisty především na svou překrásnou koloniální architekturu. Má dokonale zachovalé historické centrum a díky tomu si také vysloužilo zápis na Seznam světového dědictví UNESCO. Uchvátí vás krásné kostely, pulzující náměstí či ta nejrůznější muzea. Město je také skvělým cílem pro všechny ty, kteří milují řemeslné výrobky (keramika, dřevořezba, tkaniny), jejich nákup zde je takřka povinností.
Nejznámější atrakcí v historickém centru Quita je rozhodně kostel San Francisco na náměstí Plaza San Francisco. Pochází z první poloviny 16. století a je pozoruhodný zejména svým nádherným barokním interiérem a klášterním muzeem s náboženskými obrazy, sochami, řezbami, porcelánem, textiliemi a ručně vyráběným nábytkem.
Mezi další krásné svatostánky patří kostel La Compania de Jesus či quitská katedrála, Basílica del Voto Nacional, která byla postavena v 60. letech 16. století.
Za návštěvu však také stojí lanovka Teleférico, nedaleko města pak turisté naleznou Mitad del Mundo, památník a místo, kterým prochází rovník. Je to jedna z turisticky nejnavštěvovanějších lokalit celé země.
Nedaleko Quita stojí stratovulkán Pichincha, který městu propůjčuje fotogenické kulisy.
Domov zde našly zhruba 2 miliony obyvatel.
Nejznámější a nejkrásnější ledovec národního parku Los Glaciares, který byl prohlášen za NP v roce 1938. Od roku 1981 je i součástí seznamu UNESCO. Od El Calafate je ledovec Perito Moreno vzdálen asi 80 kilometrů a přepravíte se tam v doprovodu místního průvodce. Nejzajímavější je pohled na přední stěnu ledovce, která vchází do jezera. Její šířka je 5 km a výška stěny nad hladinou vody je 60 metrů. Součástí výletu je i plavba loďkou podél jižní strany ledovce. Ledovec je proměnlivý útvar, který je neustále v pohybu, a právě ledovec Perito Moreno je známý tím, že neustále praská a jeho jednotlivé části se odlamují a padají do jezera. Určitě si všimnete, že hladina jezera Brazo Rico je pokryta těmito úlomky. Ledovec Perito Moreno vchází do vody na místě, kde se setkávají dvě jezera a oproti je poloostrov. Vždy jednou za několik let ledovec přeroste na poloostrov a obě jezera přehradí. Když je tlak vody na tuto ledovou hráz příliš silný, hráz se zhroutí. Nejlepší výhled na ledovcovou stěnu se naskýtá z vyhlídkové plošiny oproti ledovci, která se nachází v bezpečné vzdálenosti od praskajícího ledovce a je nejlepším místem k vychutnání si tohoto jedinečného přírodního úkazu. Doporučujeme výlet s mačkami po ledovci Perito Moreno. Důležité upozornění – výlet je pouze pro klienty do 65 let. Bohužel vstupní kontrola je v tomto přísná a ročníky starší než 65 let na ledovec nepustí. Kde budete na 30 km dlouhém ledovci s obrovskou plochou okolo 250 km² chodit, tak aby se to neodtrhlo spolu s námi? Uvidíte. Ledovce narůstají a ustupují. Perito Moreno se sice pohybuje neuvěřitelnou rychlostí bezmála kilometr za rok, ale to neznamená, že roste. No ani neustupuje, jako velká většina světových ledovců, a je stále stejný. Doporučujeme si tehdy obout turistické boty (stačí i nízké po kotníky). Dlouhé kalhoty, není důvod mít zbytečně teplé. Několik vrstev nahoru a poslední nepromokavou. Na hlavu doporučujeme čepici a, co je důležité, rukavice. Pokud si je zapomenete, půjčí Vám je. Hůlky, cepíny jsou zakázány. Po instruktáži vyrazíte na 15 až 20minutovou procházku nahoru k chatkám až na samotný led. Už tato procházka prochází nádhernou přírodou, upravenými dřevěnými stezkami s nádhernými výhledy. Bez focení by to trvalo do deseti minut, ale Vám to nedá a budete fotit a fotit. Ledovec bude vpravo od Vás a vystoupáme k jeho levému okraji. Tam si sednete na lavičky a horalé nám mačky promptně vyberou přesně na naši nohu a připnou tak, aby nám cestou držely. Je tu jedna finta, doporučujeme lépe si zavázat vaše boty a šňůrky na dvakrát, protože mačky neztratíte, ale můžete ztratit boty (s mačkami). Pod bleděmodrou vlajkou Argentiny si uděláte dobyvatelské fotografie, všude kolem bude led a Vy budete vypadat, že jste dobili Jižní pól. Mačky budou držet a Vy vyběhneme nahoru a pak dolů a fotíte a fotíte. Vypít si čisťoučká vodu přímo z ledovce je paráda (vezměte si láhev)! Je zajímavé, že kdybyste neměli jiný zdroj vody, pouze tuto ledovcovou, která je bez jakýchkoliv minerálů, tak byste se vodou intoxikovali a zemřeli byste po týdnu. Věděli jste něco takového? Dotknete se nejkrásnějšího ledovce světa a věřte, že budete mít z toho božský pocit.
Národní park Torres del Paine v Chile je často označován za nejkrásnější národní park Jižní Ameriky. Na Seznam UNESCO byl zapsán roku 1978. Jeho nejvyšší vrchol Monte Paine Grande dosahuje výšky 3 050 m n. m. Masiv vznikl asi před 12 miliony let a je tvořen z velké části z granitu. Nejznámější jsou tzv. věže neboli „Torres“ a rohy neboli „Cuernos“. V parku se nachází množství jezer, vodopádů a řek. Část parku je pak trvale pokrytá ledem. Toto místo je známé tím, že zde lze vidět zajímavou a rozmanitou faunu i flóru.
Městečko El Calafate leží u jezera Lago Argentino v argentinské provincii Santa Cruz a je jen 80 km vzdálené od národního parku Los Glaciares. Proslulou argentinskou kuchyni začnete poznávat právě zde. Doporučujeme ochutnat bife de lomo, bife de chorizo anebo parrilladu. Jedná se o vynikající steaky a parillada je druh hovězího zabijačkového talíře. Nejlepším tradičním nápojem je argentinské víno, jímž je proslulá vinařská oblast Mendoza. Název městečku El Calafate dal keř, jež je typický pro tuto oblast. Keř je známý svými žlutými květy a tmavofialovými jedlými plody.
Hlavní město Surinamu. Leží na řece Surinam, asi 15 km od pobřeží Atlantského oceánu. Dřevěné město Paramaribo je součástí světového dědictví UNESCO. Nizozemci přenesli do džungle nejen svoji, ale i indonéskou kulturu, vystavěli bariéry proti zaplavení a ulice pojmenovali podle svých. Město je slavné i jedinečným mixem národností a ras. Setkali se zde Holanďané, indiáni, Číňané, Indové a Kreolové s tolerancí, která je na každém kroku. V šestnáctém století sem papež vyhnal Židy. Nádherný dřevěný katolický kostel svatého Petra Apavu je největší dřevěnou stavbou v Jižní Americe.
Vulkanický ostrov o rozloze 14 hektarů náležející k Ostrovům. Leží asi 11 km od pobřeží Francouzské Guyany, jejíž je součástí. V letech 1852 až 1946 tu byla trestanecká kolonie pro těžké zločince a na ostrově se nacházela francouzská trestnice, která byla otevřena Napoleonem III. Odhaduje se, že v tomto téměř století trvajícím období bylo do věznice posláno na 80 000 vězňů. O podmínkách vězňů na Ďáblově ostrově byla též napsána divadelní hra, několik písní a knih, z nichž nejznámější je autobiografie Henri Charrièrea Motýlek (1970) o jeho útěku, která byla v roce 1973 převedena do filmové podoby.
Pro většinu návštěvníků Surinamu představuje národní park Brownsberg skutečný dotyk s deštným pralesem. Je jediným národním parkem země, jež je dostupný po cestě. Park leží asi 130 km jižně od Paramariba mezi řekami Saramacca a Suriname. V nadmořské výšce 500 m n.m. tu vyjdeme na kopec Mazaroni, který nám nabídne nádherný pohled na jezero Brokopondo (van Blommenstein, 1560 km – jedna z největších vodních přehrad planety) a panorama Amazonského deštného pralesa na úpatí hor. Neopomeneme ani známé surinamské vodopády Irene a Leo.
Guyanský 251 metrů vysoký vodopád Kaieteur pro Evropu objevil Charles Barrington Brown v roce 1870. Leží v srdci deštného pralesa Guyany na řece Potaro. Tento pro svět neznámý vodopád znalci pokládají za jeden z nejzajímavějších přírodních divů naší planety. Je pětkrát vyšší než Niagary, třikrát vyšší než Iguazú a dvakrát vyšší než Vic Falls. Mnoho zdrojů uvádí, že je jeho přímý pád vody (single drop – 226 metrů) největší na světě, ale ve skutečnosti je Kaieteur „jen“ nejmohutnější single drop vodopád světa.
Arenal (1657 m) je takřka povinnou zastávkou při cestování po Kostarice. Skoro dokonale symetrický tvar Arenalu z něj dělá sen nejednoho fotografa, ale zejména pak milovníků pěší turistiky a outdoorových aktivit.
Bývala to kdysi nejaktivnější sopka Kostariky. Po téměř 400 letech nečinnosti propukla erupce Arenalu opět v roce 1968, kdy pohřbila přes 15 km² území v lávě a popelu. Tento erupční cyklus se zastavil v roce 2010, kdy sopka vstoupila do relativní klidové fráze.
V okolí Arenalu se návštěvníci ponoří do husté svěže zelené džungle, projdete po nejednom visutém mostě a skoro jistě spatříte i mnohé jedinečné živočichy. Příjemným zážitkem pro všechny nadšence do speleologie je pak prohlídka jeskyní Venado (Cavernas de Venado). Ta zavede účastníky hluboko pod povrch země, aby zde mohli spatřit síť úchvatných vápencových jeskyní vytvořených před miliony let.
Cartagena nebo také Cartagena de Indias najdeme na březích Karibského moře a patří mezi největší kolumbijská města. Populace činí 1 milion obyvatel a město je hlavním centrem regionu Bolívar. Velkým lákadlem Cartageny jsou mj. četné ostrovy a ostrůvky, které doslova vyzývají k odpočinku. Mezi mnohými můžeme jmenovat například Tierra Bomba, Múcura či Barú.
Nicméně i město samotné má mnohé co nabídnout, jedná se o jedno z nejhezčích a nejlépe dochovaných koloniálních měst amerického kontinentu. Jeho kouzlu podlehl mj. i známý spisovatel Gabriel García Márquez, který zde pobýval a tvořil.
Návštěvníci se zde mohou však zúčastnit i mnohých kulturních festivalů (Mezinárodní filmový festival, Hay festival), město je známé i tím, že se zde volí Miss Colombia. Cartagena však disponuje také vibrujícím nočním životem a pestrou gastronomickou scénou. Můžete zde také prozkoumat krásný hrad nebo spíše pevnost ze 17. století Castillo de San Felipe de Barajas či řadu starověkých kostelů a dalších památek, jako je památník věnovaný Indii Catalina či skulpturu los Zapatos Viejos. Další populární aktivitou, kterou můžete v Cartageně podniknout je návštěva Námořního muzea nebo nákupního centra Serrezuela.
Centrum Cartageny je od roku 1984 zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Hlavní město Kolumbie nacházející se v nadmořské výšce 2640 m je směsicí koloniálních a moderních staveb. Jedná se o poměrně zelené město s výhledem na dva nejvyšší body – Monserrate a Guadalupe. Bogotá je křižovatkou všech komunit žijících v zemi, mísí se tak zde i jejich kuchyně, tradice a kultura. Tepajícím středem města je Plaza Bolívar, kde najdeme i mnohé významné budovy. Obecně celá čtvrť a srdce Bogoty – La Candelaria – je místem, kde na vás dýchne historie a kde se budete moci pokochat mj. krásnými barevnými domky.
Město nabízí také kulturní vyžití, mnohá divadla, koncerty, galerie a muzea. Návštěvníci zde rovněž najdou bohatý noční život, nákupní možnosti a restaurace s lahodnou kolumbijskou kuchyní. Opomenout byste rozhodně neměli ani zdejší bleší trh (Usaquén) či projet se po bogotských cyklostezkách, kterou jsou jedny z nejrozsáhlejších na americkém kontinentu.
Nezapomeňte se podívat na Bogotu z jedné z nejvyšších budov ve městě – Colpatria.
Nedaleko kolumbijské metropole se nachází jedna z velkým turistických atrakcí oblasti – vodopády Tequendama.
Populace metropolitní oblasti Bogoty čítá 11,5 mil. obyvatel.
Zážitková dovolená a komfortní poznávací zájezdy do Latinské Ameriky plné dobrodružství od roku 1993 pod vedením špičkových českých průvodců, cestování s CK SEN do tohoto regionu naší planety se vyplatí.
Poznejte Kubu na třech různých zájezdech od Kuba all inclusive přes Kuba hledání ráje až po Kuba velký okruh, na kterém poznáte ostrov Svobody dokonale a na závěr si odpočinete na plážích Varadera.
Vyberte si z nepřeberné nabídky komfortních zájezdů až po expedice v Jižní Americe. Peru, Bolívie, Argentina, Brazílie, Chile, Ekvádor, Galapágy, Velikonoční ostrov a Patagonie.
Vychutnejte si také Střední Ameriku na 15-denním poznávacím okruhu po Mexiku, poznejte dokonale Říši Mayů. A pokud máte více času, doporučujeme 21-denní Grand tour po Střední Americe.
Vydejte se na komfortní poznávací zájezdy do Latinské Ameriky s profesionálními průvodci CK SEN a staňte se lovci zážitků.
Nedokážete se rozhodnout, jaká dovolená je pro vás nejlepší? Kontaktujte nás, rádi vám poradíme.
