Poznávací zájezdy v Japonsku

Jižní Korea, Japonsko - zážitek z dovolené

Po návratu z dovolené a aklimatizaci začínám rekapitulovat zážitky předešlých dní. Jednoznačně jsme se setkali s jinou kulturou, milými a uctivý lidmi, neustále se uklaňajucími Japonci, je to nakažlivé, takže uklánění jsme podlehli i my. První dotek s Asií začal přistáním v moderním a obrovském Soulu. Naše první kroky vedly do demilitarizované zóny, kde jsme viděli tunely vyhloubené Severokorejci vedoucí k Jižní Koreji, travnaté hrobky s vstupem do jedné z nich, velký rybí trh, kde jsme ochutnali rozčtvrcené, ještě se hýbající chobotnice (po snědení jsem měl pocit, že se chce vrátit ven ze žaludku). Obrovské Tokyo nás přivítalo vedry, které jsme při prohlídce moderního města ani navnímali. Človek až žasne, že tak velké město je tak čisté, měli bychom si brát příklad od Japonců. Zde jsem poprvé jedl sushi, talířky se sushi byly na jedoucím pase. Překrásný chrámový komplex v každém zanechává nezapomenutelný dojem. Hirošima - obhlídka torza jediné budovy, která zůstala po výbuchu atomové bomby do dnešních dnů s návštěvou muzea je smutné. Zde jsme byli i na baseballu, kde atmosféra byla neuvěřitelná. Kjóto dýchá historií, překrásné uličky plné turistů, můžete zde potkat gejšy a vyfotit se s nimi, množství suvenýrů, ze kterých si určitě něco koupíte. Nara s fascinujícím bronzovým budhou.V chrámu se nachází také dřevěný sloup s otvorem, přes který když prolezete, splní se vám vaše přání a budete osvícení. Já jsem se pokoušel, ale nepodařilo se mi to.
Takže osvícenosti už nedosáhnu a má přání nebudou vyslyšena. Nebo se ještě jednou vrátit do Japonska a opět se pokusit prolést otvorem? Osaka, další moderní velkoměsto Japonska. Opět čisté se svědomitými lidmi a návštěva hradu, ze kterého je nádherný výhled na Osaku. Závěrem musím zmínit našeho průvodce Martina Navrátila. Jeho odbornost, profesionalita, humor a ochota ve všem pomoci nám zážitek z dovolené ještě více umocnila. Jak se říká lépe je jednou vidět než stokrát slyšet. A je co vidět.

Josef

Japonsko v nás zanechalo nezapomenutelné zážitky

Přináším pár postřehů z naší cesty po Japonsku.

• Průvodce.
Na našem zájezdě byla skupina 12 turistů a průvodce Martin Navrátil, který nás po celou dobu doprovázel, informoval nás o všem, co nás zajímalo, naučil nás kupovat si lístky na metro, objednat si jídlo v japonských restauracích, přesnosti a mnoha dalším věcem. Překládal nám vše, co říkali domácí japonští průvodci. Uměl odpovědět na všechny zajímavé otázky, ale i na ty, které se nám zdály nemístné. Je to zkrátka výborný průvodce, který uměl na profesionální úrovni řešit všechno.

• Doprava do Japonska
Na letiště jsme měli menší problémy s tím, že personál letiště nedokázal najít číslo naší letenky v předložených dokladech. Formát letenky jsem měla jiný než můj manžel a pracovnice za přepážkou to nedokázala pochopit. Když na to přišla, velmi se nám omlouvala. Na zpáteční cestě na letišti v Ósace jsme však neměli žádné problémy. Let do Japonska i zpět probíhal bez problémů, vše bylo zajištěno na velmi dobré úrovni.

• Ubytování
Každý, kdo jede do Japonska, by se měl seznámit s některými skutečnostmi. Jako např. s tím, že v roce 2009 bylo nejdražším městem na světě Tokio a na druhém místě byla Ósaka. V roce 2010 je Tokio na 2. místě a podle toho je třeba porovnávat úroveň zaplacených služeb a úroveň toho, co jsme dostali. My jsme byli velmi spokojeni.

Hotel Amista v Tokiu můžeme zařadit mezi střední resp. malé hotely. Hotel je pěkný, čistý, vše fungovalo a vše bylo tak, jak má být. Velikost pokoje je přizpůsobena svému účelu, tj. připravena na krátkodobé ubytování pro turisty.

Hotel Granvia v Hirošimě je v blízkosti stanice šinkanzenu, je to velký hotel a tomu odpovídají i všechny služby. Pokoje jsou pěkné, čisté, s veškerým vybavením. Snídaně se podávaly v japonské restauraci, kde nás obsluhovaly číšnice v kimonech, nebo v pro nás v klasické restauraci se švédskými stoly s jídly přizpůsobenými částečně našim poměrům.

Hotel Hearton v Kjótu má výbornou polohu v centru města, je to pěkný hotel střední velikosti. Služby poskytované v tomto hotelu jsou na velmi dobré úrovni. Zavazadla, která jsme si poslali z Hirošimy samostatně autobusem, jsme našli v Kjótu přímo na pokoji - je to vynikající služba.

Hotel Castle v Ósace můžeme zařadit mezi starší hotely, které se snaží poskytnout maximální služby. Hotel je čistý a poskytuje veškeré služby, které může turista požadovat. Pokoje jsou přiměřené svému účelu.

• Stravování
Snídaně jsme měli zajištěné v podobě švédských stolů ve všech hotelech na vynikající úrovni. Jediným nedostatkem z naší strany byla skutečnost, že jsme si z velkého počtu jídel neuměli vybrat ty nejlepší kombinace, a tak jsme zkoušeli různé varianty a kombinace jídel. Celkově můžeme říci, že nikdo si nemůže stěžovat na čistotu, množství, kalorickou a gastronomickou hodnotu jakož i kvalitu jídel.
Obědy a večeře si každý zabezpečoval sám. V tomto ohledu sehrál nezastupitelnou roli náš průvodce, který s velkým klidem každému poradil, jak na to, aby se najedl. Vynikajícím počinem v japonských restauracích jsou vystavené vzorky jídel vyhotovené z plastů, které vypadají jako skutečné a jsou přímo uměleckým dílem (zde i oči jedí), podle kterého si můžete jídlo objednat. Ve skutečnosti číšník donese stejné jídlo, jako jste viděli ve výkladu a jaké jste si objednali, chuťově jsou všechna jídla vynikající a přitom jejich cena není ani vysoká.

Popis a hodnocení jednotlivých navštívených historických památek i moderních objektů a akcí ponechávám jiným, pro nás to všechno bylo prostě úžasné

• Celkově můžeme hodnotit tento zájezd jako skvělý a na vysoce odborné úrovni připravený a zvládnutý. Zanechal v nás nezapomenutelné zážitky.

Děkujeme Vám a těšíme se na další společné cesty

rodina Jozefková

Japonsko předčilo naše očekávání

Už dávno jsme toužili vidět a poznat Japonsko alespoň na krátký čas a jsem rád, že jsme byli ve skupině, která vyjela do Japonska jako první po nešťastném tsunami a událostech ve Fukušimě. Obavy z této cesty jsme však neměli. Nepodléháme bombasticky působícím zprávám, které - posuzovány očima geograficky malinkého státu - často vyvolávají představu, že celý svět je pouze řetězec katastrof se střelbou, uragány, záplavami a zemětřeseními. Tudíž ani tomu, že pokud je v Japonsku tsunami, tak celá země je určitě zničena, nebo pokud je lokální problém s elektrárnou Fukušima, tak všech 127 milionů Japonců je ozářených a nemohou konzumovat žádné potraviny. Ty zprávy falešně hladí duši nejednoho našince, že pokud takto "světově" hodnotí katastrofy, tak i on má světový rozhled.
Japonsko jsme tedy navštívili a skutečnost předčila naše očekávání. Tokio, Hirošima, Kjóto, Nikkó, Ósaka a všechna ta okolní místa se šintoistickými a buddhistickými památkami a krásnou zahradní architekturou působí klidně a důstojně. Vše funguje, vše je čisté, upravené, šinkanzen odjede na minutu přesně, aby se pak s vámi rozběhl 300 km rychlostí. Budete obdivovat moderní výstavbu výškových domů s rozhlednou a rychlovýtahy. Zalíbí se vám krásné šaty gejš, které vám předvedou sympatické modelky. Prohlédnete si zápasníky sumo, kteří trénují a zápasí jako obvykle, milé a zdvořilé děti ve školních stejnokrojích vás pozdraví, zamávají a vyfotí se s vámi, prodavačky se několikrát ukloní, když se přiblížíte k jejich zóně, koupené tričko či košili vám odnesou k východu a tam se s vámi rozloučí, v restauracích vám předem dají vlhký teplý ubrousek, abyste si před jídlem očistili ruce, v arkádových ulicích najdete obchody se stovkami, možná tisíci pestrých pochutin, zákusky, dorty, ovocnými poháry, posedíte si při dobrém japonském pivu a vyberete si některé talířky suši, které krouží kolem pultu. A toalety jsou tam čisté, často tak jako laboratoře. A vždy zdarma. A pokud si tam odskočíte, batůžek si můžete klidně nechat na lavičce, když se vrátíte, bude tam.
Určitě byste dostali výčitky svědomí, pokud byste odhodili nějaký papírek či nedopalek cigarety, protože tamní ulice jsou absolutně čisté. A protože psa tam obvykle uvidíte pouze v maličké velikosti, i to pouze v košíku na kole nějaké Japonky, naše domácí poměry vám zde nehrozí. A výčitky svědomí téměř dostanete i tehdy, jestliže chcete nechat nějaké spropitné číšnici v restauraci. Uvedete ji totiž do rozpaků, protože ona chuděra nedokáže pochopit, co to děláte.
Těch zážitků je množství, a všechny jsou jen příjemné, případně příjemně šokující. Třeba je opravdu vše zažít přímo tam, v Japonsku, mezi těmi milými, zdvořilými, svědomitými, čistotnými a přesnými obyvateli tisíců ostrovů, co jsou zvyklí na přírodní katastrofy a co se s nimi umí vypořádat. Vypořádat tak důsledně, že nepocítíte, že tam vůbec nějaký problém byl.

Josef a Alenka

Jižní Korea, Japonsko - úžasné dva týdny

Byla to moje první cesta se SNEM, a přesto nevydařenému opožděnému návratu domů, za což můžeme vděčit "prý nejlepší" letecké společnosti, určitě ne poslední. Byly to úžasné dva týdny ve dvou úžasných zemích. Mě jako milovnici historie tam přitahovaly hlavně historické artefakty, které vidět živě bylo něco neskutečné a nezapomenutelné. V Koreji bylo opravdu velkým plusem mít vlastní dopravní prostředek (a k tomu jako grátis vynikajícího řidiče: D), protože jsme si mohli beze spěchu vychutnat vše, co nás zaujalo. Zajímavé bylo vidět, jak se mohou tři města v téže zemi, tak lišit od sebe. Jsem ráda, že jsem na vlastní oči mohla vidět a zažít Jižní Koreu a život v ní, co jsem dosud znala jedině přes jejich TV seriály. Od Japonska jsem nečekala žádné překvapení, protože to byla odjakživa země mých snů a měla jsem o ní nastudované až-až, přesto jsem během cesty získala takové informace, o kterých jsem neměla ani ponětí, a viděla místa, v které jsem už ani nedoufala (údolí Owakudani), takže i Japonsko mě dokázalo něčím překvapit, za což jsem opravdu vděčná. Mými nejočekávanějšími zastávkami byly nesporně Kjóto a Nara, které nejenže nezklamaly, ale mě přímo uchvátily. Samozřejmě i všechna ostatní místa, která jsme navštívili, zanechali ve mně samé pozitivní dojmy. Cesta přejezd šinkansenem byla úplně super (i díky našim úžasným spolucestujícím, kteří se vždy postarali o zábavu) a cestování metrem v mých vzpomínkách se už vždy bude rovnat zábavnému chaosu (hlavně hledání správného východu - kde kromě správné cesty člověk dokáže "ztratit" ještě i průvodce :D). Pohodová atmosféra a zaběhnuté bezchybné fungování všeho v Japonsku mi už teď chybí (není snadné vrátit se do české reality). Co se týče ubytování, pronajaté dopravy a japonských průvodců - nemohu si na nic stěžovat, všechno bylo takové, jaké to mělo být. Přestože hotelové pokoje byly mnohem menší oproti těm korejským, vybavení bylo dořešeno tak, že člověk nepociťoval, že by byl v nějakém stísněném prostoru (Japonci to mají pořádně promyšlené). Stravování bylo také na úrovni (už teď přemýšlím nad tím, jak si doma připravit okonomiyaki, které by bylo alespoň zpola tak dobré, jako v Japonsku). A na závěr, co se týče našeho průvodce, jsem ráda, že jsme měli právě Jirku Jobánka. Svou práci vykonává opravdu profesionální - byl vždy usměvavý, maximálně trpělivý (s milým úsměvem dokázal odpovědět i na tu nejhloupější otázku), nabitý informacemi a ochotný, za což mu patří obrovská díky.
Erika Vandová

Severní a Jižní Korea - zájezd byl zorganizovaný na výbornou

Už je to tři týdny, co jsme se vrátili ze Severní Koreje a postupně člověku dochází, co vlastně viděl a zažil. Pokud se rozhodujete, zda cestovat do KLDR, tak jednoznačně ano. Tento zájezd je zcela jiný než všechny ostatní v nabídce. Během celých 8 dní v Koreji můžete zapomenout na nějaké soukromí. Stále jste někým sledován, stále vás někdo odposlouchává, a když si myslíte, že ne, tak se mýlíte, velký bratr se stále dívá. Na druhou stranu, z pohledu bezpečnosti je to asi nejbezpečnější země na světě pro turisty, není se čeho obávat, hlídaní jste 24 hodin denně. Naše skupina měla 3 oficiální průvodce + řidiče autobusu, ale kolik lidí nás skutečně hlídalo, to nevíme. Všechny hotely v Severní Koreji jsou kvalitní, v Pchjongjangu bydlíte na ostrově uprostřed řeky, ve Wonsanu u moře, v Hamgungu přímo na pláži. Jediné místo, kde se můžete relativně svobodně pohybovat jsou hotely, v rámci kterého můžete chodit, kde chcete. Od hotelu se nemůže vzdálit více než na 100 metrů. Během tohoto zájezdu prosedíte několik stovek kilometrů v autobuse, ale je to jediná možnost, jak vidět reálnou Koreu, protože, to co nám ukázali, bylo jen to hezké pozlátko, skutečný život jsme viděli jen z autobusu. Můžete zapomenout na nějaký kontakt s domácími, že navštívíte obchody, kde nakupují, restaurace, kde se stravují. Pro turisty mají všechno předem nachystané. Plná penze, hladovět určitě nebudete, protože porce jídel jsou dost velké, většinou šlo o výběr z různých druhů jídla + překvapení ze strany našich korejských průvodců - opékání mušlí na pláži v Hamgungu. Program byl dost bohatý na to, že jsme byli v KLDR. Nvštívili jsme demilitarizovanou zónu - nejstřeženější hranici světa, město Kaesong, Wonsan na východním pobřeží s farmou, domem farmáře, zatancovali jsme si s dětmi ve školce, navštívili jesle, prohlédli si dům farmáře. Dokonce jsme navštívili pionýrský tábor severokorejských dětí, který vypadal, jako kdyby byl otevřen dva dny před příjezdem, ale podle Korejců tento tábor navštíví ročně cca 20 000 dětí. Hold, každý si musí udělat názor sám. Také jsme navštívili asi najprůmyslovější město Koreje - Pyongsong, kde jsme navštívili školu, ve které jsme měli možnost promluvit si se studenty anglicky. Možnost byla, ale nemluvili, protože asi 5 min. před naším příchodem začali psát všichni studenti testy. A mezi těmito městy jsme strávili 3 dny v Pchjongjangu, kde byl program nejpestřejší, od návštěvy rodného domu "milovaného vůdce" Kim Ir Sena, přes Velkou studovnu lidu, Vítězný oblouk, tancování s domácími na náměstí na výročí vzniku republiky, pionýrský dům, kde nám dětičky předvedly své schopnosti hraní na nástrojích ukončeno 45 min vystoupením, návštěva korejského národního cirkusu, jízda tramvají. Korea je asi jediná země na světě, kde se můžete zeptat, na co jen chcete, ale dostanete odpověď možná tak na čtvrtinu vašich otázek. Mnohdy jen průvodce pokývá hlavou, že nemůže, nechce nebo neumí odpovědět. Zájezd do KLDR je jediný, ze kterého se vrátíte s více otázkami než odpověďmi. Těžko se popisuje, co člověk zažil, jaké všelijaká situace nastaly, to prostě musí zažít a zažijete to jedině v KLDR. A v neposlední řadě nemohu zapomenout na klanění se sochám milovaného vůdce a nejdražšího prezidenta, kde musíte projevit patřičnou úctu a respekt.
Tento zájezd není jen o KLDR, ale během něj byly plánované i rezervní dny v Pekingu, ať už první den před odjezdem do Koreje, nebo poslední dva dny zájezdu, strávíte v hlavním městě Číny, kde se SEN také postaral o zajímavý program – Velká čínská zeď, Zakázané město, možnost výletu do Šanghaje apod. Během pobytu v Pekingu jsme byli ubytováni v 5* hotelu , 10 min pěšky od Zakázaného města a od nákupní pěší zóny.
Celkově byl zájezd zorganizovaný na výbornou, jak je to u CK SEN zvykem, letěli jsme kvalitní společností Emirates s výborným průvodcem Jurajem Ondrejčíkem, před kterým klobouk dolů, jak s plnou vážností a úctou dokázal zvládat mnohdy úsměvné situace. Byl správným "malým vůdcem".
Juraj Vrábel

Na den Tokijčanem

Tokijské metro. Dokonale přesné vlaky svištící po barevných linkách spojují největší metropolitní oblast světa tak, aby se mohli její obyvatelé i návštěvníci dostat do každé z 23 městských čtvrtí a předměstí. Sedíme mezi nimi, občas i stojíme, přes rameno sem-tam nahlédneme spolucestujícímu do mangy – komiksu, jejíž stránky obrací opačným směrem, než jsme zvyklí. Slečny s rouškami na tvářích scrollují telefony a studenti pospávají s hlavou téměř na hrudi. Už víme, kde sedí slavný a oddaný symbol japonské loajality pes Hačikó, kde v Harajuku nakupují extravagantní teenageři i design elegáni, jak vypadá město z Tokijské postmoderní radnice z dílny Tange Kenza, nebo kam zajít v Asakusa na perfektní sushi. Program si všichni rádi a ochotně rozšiřujeme i o večerní vycházku. Míříme na Tokyo tower, 333 metrovou věž, nápadně připomínající Eiffelovku, pod kterou se však namísto romantické Paříže rozprostírá Tokio. Ještě chvíli denní a o pár minut už nejkrásnější, jaká dokáže být. Zahalená do tmy a rozzářená miliony světel, které v dálce nemají konce. Po zážitku z výšky máme v plánu noční Shibuya. Nejrušnější křižovatkou světa přejde během špičky na jednu zelenou až 3000 lidí. Mraveništěm se v nejvytíženějším čase proplétáme pod zářivými neony a zpívajícími obchodními domy. V boční uličce si natěšení sedáme do restaurace, která se specializuje na jediné. Slavné hovězí steaky Kobe. V osm nás vítají s rezervací, rozpalují grily a čepují domácí pivo. Atmosféra je živá, maso šťavnaté, lahodné a dojem z našeho prvního dne kompletní. Téměř. Ještě nás totiž čeká stanice Shinjuku, která má – věřte nevěřte – přes 200 různých východů z metra, a známá, nikdy nespící čtvrť  Kabuki-cho, na kterou se z našeho výškového japonského hotelu APA díváme jako na bláznivou videohru. Město je rychlé, živé, hlasité a horké, a my si ho užíváme naplno až do pozdní noci. Konnichiwa Tokio!

Sumo v Tokiu

Tuto neděli odstartoval druhý letošní turnaj ve městě Tokyo. Nám se s naší skupinou podařilo dostat na trénink klubu s názvem Azumazeki Beya, a vzhledem k tomu, že to bylo pár dní před začátkem turnaje, tréninkové tempo bylo opravdu velmi vysoké. Měli jsme možnost sledovat na dva metry od nás vzdálené velevážené sumo zápasníky. Doslovný překlad slova sumo do češtiny je bránit se. Je to bojový, kontaktní sport, který je starý více než 1000 let. Japonským národním sportem se stal ještě v období Eda na počátku 17. století. Sumo zápas se odehrává na vyvýšeném ringu s názvem dohjó, na kterém se nachází kruhové zápasiště s průměrem 4,57 metru. Cílem souboje je vytlačit soupeře za okraj vyznačeného zápasiště, nebo jej donutit, aby se dotkl země jakoukoliv částí těla kromě chodidla. Před začátkem každého souboje předvedou zápasníci jednotlivé rituály. Předvádějí obranné dřepy Šiko a souboj očí se soupeřem. Pak oba zápasníci vystoupí z kruhu, napijí se "vody síly", otřou si ústa "papírem síly" a pak naberou do hrsti sůl, kterou rozhodí po zápasišti na znak vyhnání zlých duchů. Do ringu spolu se zápasníky nastupuje i rozhodčí, který se nazývá gjódži. Na sobě má kostým šlechtice ze 14. století. Za pasem nosí nůž tanto, jako vzpomínku na dobu, kdy rozhodčí po chybném rozhodnutí spáchal sebevraždu nazývanou seppuku (neslušně harakiri). Japonská uctivost káže dodnes, v případě nesprávného rozhodnutí rozhodčímu odejít do rozhodčího důchodu. Od roku 1958 se v Japonsku pořádá každý rok šest velkých turnajů. Ty se konají každý druhý měsíc ve čtyřech japonských městech. Délka turnaje je 15 dní. S geniálním zážitkem z tréninku pokračujeme v lovení zážitků na naší zlaté cestě Japonskem. Podařilo se nám udělat i několik perfektních záběrů.

Busan – město, které nespí, Jižní Korea

Přijíždíme do 3,5 milionového města Busan, které je druhým největším městem Jižní Koreji, hned po hlavním městě Soul. Žije zde obrovská komunita mladých lidí, kteří dávají městu obrovské množství energie. Hned po příjezdu se touláme po úzkých uličkách dnes kulturní vesnice Gamcheon, která je přezdívaná jako korejské Machu Picchu. Je to část města, kde kdysi žili trestanci a uprchlíci. V posledních letech se sem nastěhovaly běžné rodiny, které zde začaly otevírat malé kavárny. A dnes? Dnes je to centrum umělců a umění, kde na vás na každém rohu číhá buď krásná vyhlídka do centra Gamcheon nebo nějaká zajímavá hipsterská kavárna plná uměleckých děl. Z kulturní vesnice Gamcheon se přesouváme do parku Igidae, ze kterého máme krásný výhled na panorama nejmodernější části města Haeundae, kde stojí futuristické mrakodrapy. Z parku Igidae se k nim táhne nejkrásnější most města – Gwangandaegyo. V překladu to znamená diamantový most, který dostal tuto přezdívku díky nádhernému třpytivému nočnímu osvícení. V parku Igidae nás čeká krásná 30minutová túra po skalách na pobřeží Japonského moře. Den ukončujeme na největším rybím trhu v Busanu, kde ochutnáváme delikatesu Jižní Koreji – Sannakji. Jde o malou čerstvou chobotnici, která je zabita těsně před tím, než ji dostanete na talíři. Díky nervovým zakončením se její chapadla kroutí ještě na talíři a později i v žaludku. Je to obrovský zážitek. Pozor, aby se vám nezachytila ​​v krku!

Poslední večeře? Ochutnávka jedovaté ryby Fugu v Japonsku

Na naši poslední večeři na výletě po Japonsku si vybíráme ochutnávku jedovaté ryby Fugu. Patří totiž mezi ty nejslavnější japonské delikatesy. Její orgány a kůže obsahují jed tetrodoxín, který je 1200 krát jedovatější než kyanid a protilátka zatím neexistuje. Jedna ryba obsahuje tolik jedu, že by byla schopna zabít až 30 lidí. Proto její příprava vyžaduje mimořádné znalosti a zručnost. Jedovaté části se musí odstranit tak, aby maso nezůstalo kontaminované. Od roku 1958, kdy si tato pochoutka v Japonsku vyžádala až 176 obětí, je její prodej a servírování v restauracích striktně regulováno. Šéfkuchaři musí absolvovat dvouletý až tříletý kurz, jehož závěrečná zkouška sestává z písemného testu, rozpoznávání jednotlivých druhů fugu a praktického testu – přípravy, servírování a samozřejmě konzumace připravené ryby. Jen jedna třetina absolventů kurzu projde závěrečnými zkouškami, neúspěch může znamenat i smrt. Nejvíce fugu se zkonzumuje v Ósace a toto je město, kde ji ochutnáme i my. V naší oblíbené restauraci Zuboraya za přijatelnou cenu dostanete degustační menu, které obsahuje kousky syrové ryby (sashimi), sushi, fugu polévku, smaženou fugu a jako volitelnou si můžete udělat si kousky ryby na minigrile, nebo hotpot se zeleninou a houbami shitake. Shodneme se na tom, že fugu je opravdu velká delikatesa a vůbec se nedivíme, že se v Japonsku těší takové oblibě. Trošku adrenalinu k tomu přidává i šéfkuchař restaurace Kiyoharu Hayashi, který se sem-tam projde mezi hosty, aby se zeptal, jak jim chutná, případně: „nebrní vám rty?“. Právě brnění rtů a jazyka je totiž prvním příznakem otravy. Později začnou ochabovat svaly, přichází nevolnost a smrt způsobená selháním plic. Při plném vědomí. My jsme však přežili a fugu jsme si naplno vychutnali spolu s rodinou pana Takahashiho z ostrova Hokkaido, která seděla u vedlejšího stolu. Naše přítomnost je tak zaujala, že nám nabídli ochutnat některé ze specialit, o kterých jsme ani netušili, že existují. Jednou z nich bylo i horké saké s vyluhovanými ploutvemi z fugu. Opět mimořádný gurmánský zážitek. Na zdraví!

Degustace japonského čaje

Na našich toulkách Japonskem se zastavujeme ve městě Kyoto, v hlavním městě japonského čaje. Rozhodli jsme se zúčastnit se degustace toho nejlepšího, co je v nabídce – zeleného čaje Gyokuro, což v překladu znamená "nefritová rosa". Neochutnat ho právně v tomto městě by bylo hříchem. Na rozdíl od klasického čaje Sencha, tento pochází výlučně z první sklizně lístků, které se před sklizní na 20 dní zastiňují, čímž získají své jedinečné chuťové vlastnosti. Vysoký obsah theaninu a nízký obsah tříslovin způsobují lahodnou, hlubokou a slaďoučkou chuť, která se nedá srovnat s žádným jiným čajem. I samotná příprava se od jiných druhů liší a my se jdeme naučit, jak si čaj nejlépe vychutnat. Navštěvujeme proto jednu z nejlepších čajoven ve městě – Fukujuen, kde se u šálku neskutečně lahodného nápoje na chviličku zastavuje čas. Na stůl nám v čajovně položí miniaturní konvičku – kyusu, tři gramy čaje na osobu a lístky zaléváme až pět krát. Na každý nálev použijeme trošku teplejší vodu a zkracujeme dobu luhování. Jednotlivé nálevy si vychutnáváme v maličkých šálcích o velikosti náprstku a věřte, že je to akorát. Po pátém nálevu paličkami vybíráme čajové lístky, namáčíme je v sójové omáčce a jíme je jako salát. K tomu na zajedení dostáváme lepkavé "noky" z rýžové mouky, které s GYOKURO mimořádně ladí. Neskutečně lahodná chuť nám ještě dlouho zůstává na jazyku a my se radujeme z dalšího intenzivního zážitku, kterých na naší "zlaté" cestě Japonskem zažíváme nespočet.

Ostrov Miyajima a jeho tajemství

Vystupujeme v přístavu na ostrově Miyajima – Ostrově svatyň a vydáváme se směrem ke svatyni Itsukushima. Po ulicích se potulují posvátní jelenci a přesto, že se nesmí krmit, dobře vědí, že ne každý turista toto pravidlo dodrží, a tak se tváří docela přítulně. Dáváme si raději pozor na věci. Mimořádně jim chutná papír, a tak je cestovní pas celkem ohrožená komodita. Jelenec se totiž dokáže přikrást zezadu a nepozornému turistovi z otevřené tašky pas vytáhnout a spolknout na počkání. Procházíme po hlavní promenádě plné obchůdků, restaurací a kavárniček, v nichž kromě suvenýrů nabízejí různé sladkosti, ústřice a úhoře na všechny možné způsoby, ale také med s příchutí citrónu yuzu nebo manga. Procházíme pod kamennou bránu torii a před námi se majestátně tyčí jedna z největších a nejkrásnějších bran před svatyní v malém zálivu. Během odlivu se k ní dá dokonce přijít, a když je příliv, vypadá jako by se vznášela na vodě. Navštěvujeme svatyni, malé muzeum historie ostrova, ale ten nej zážitek nás ještě čeká. Rozhodli jsme se, že vyjdeme na nejvyšší horu ostrova Mount Misen s výškou 535 metrů nad hladinou moře. Během turistické sezóny k ní jezdí i lanovka, ale my se vydáváme po vlastních. Cesta stoupá prudce vzhůru přes nádherný les. Některé schody jsou však vyšší než jiné, a více než pět set výškových metrů v 35 stupňové horku nám dává celkem zabrat. Po necelé hodině a půl však na samotný vrchol vystoupíme a naše námaha je odměněna překrásnými panoramatickými výhledy  na mnoho ostrovů a ostrůvků, na lodě a ústřičné farmy, ale i na samotnou Hirošimu a celý záliv. Nadšení se vydáváme zpět druhou cestou, kolem chrámu Daiganji. Dole jsme se posilnili japonským pivem a nastoupili jsme na loď zpět do Hirošimy.

Severní Korea

Korejská lidově-demokratická republika, nejuzavřenější země na světě, domovina jedné z nejreprezentativnějších diktatur, ve zkratce, tohle není zrovna běžná destinace na dovolenou. A přece sem jezdí turisté. My sem jezdíme už od roku 2005 a i letos jsme se sem vrátili. Když procházíme po ulici, vůbec nemáme pocit, že jsme v nějaké totalitní zemi. Okolo nás chodí lidé, jezdí auta, kola, tramvaje (mimochodem československé výroby) a všude je relativně živo. Jen některé domy jsou o něco starší, někteří lidé jsou více upracovaní a všude je více vojáků. Rozhodně to ale není země, kde bychom cítili nebezpečí, a kde by nás chtěli na každém kroku zatknout jen zato, že jsme turisté. Severní Korea má svá pravidla, která nám místy možná nesedí, nemůže se fotit všechno (ale oproti populárním legendám se dá fotit většina věcí – zakázané jsou rozestavěné stavby a vojáci), ven z hotelu se sami na procházku vydat nemůžeme. Ale místní jsou většinou docela milí. Působí spíše vyplašeně a stydlivě, a i ti vojáci, i když se fotit nesmějí, tak se rádi zastaví na pár zdvořilostních frází. Pchjongjang momentálně vře, všichni se připravují na oslavy založení komunistické Koreji 9. září. Zaměstnanci obchodů malují fasády, studenti nacvičují pochodňový pochod a my se přesouváme městem a navštěvujeme bizarní pomníky komunismu. Všude je trochu šedi a nadšení místní nám ukazují význačné věci jako květy pojmenované po prezidentovi Kim Ir Senovi nebo po předsedovi Kim Čong Ilovi. Celou situaci hodnotí citát jednoho z účastníků zájezdu: „Pokud by někdy existovalo muzeum budoucnosti komunismu, tak je to tady.“

Mýty o Severní Koreji

O málokteré zemi na světě existuje tolik mýtů jako o Severní Koreji. Jde je přitom jen velmi těžce ověřit, neboť ne každý se tuto zemi odhodlá navštívit. Jedna z věcí, které se často zmiňují, je neuvěřitelný kult osobnosti kolem korejských vůdců. Kim Ir Sen a jeho potomci jsou uctíváni jako polobozi a připisují se jim různé přímo nadpřirozené výkony. Dnes je už situace o něco jiná. Ne že by se nedrželi vůdci v posvátné úctě – stále je vidíte téměř všude a špatně se o nich za žádných okolností nemluví, a to ani ze žertu. Jejich tvář se na Vás dívá z odznaků, které nosí všichni Korejci na hrudi, z portrétů v budovách nebo z velkých mozaikových obrazů u cest nebo v metru. Ale není to tak jak se někde můžete dočíst, že se jim musíte klanět a povinně klást věnce. Kult osobnosti stále mezi místními přetrvává, ale aktuálně se obrací směrem dovnitř, a ne na návštěvníky země. Příběhy o nadpřirozených skutcích nám místní průvodkyně Kim a Han ani jednou nezmínily a když jsem se ptal, kdy půjdeme klást věnce na známý pomník vůdcem na hoře Mansu, tak přišla překvapivá odpověď, že to není na programu a je to místo jen pro místní. Musel jsem naši průvodkyni Han přesvědčit, že bychom toto místo chtěli navštívit, neboť ve SNĚ se zajímáme o historii a opravdu respektujeme korejský lid. Jen pak přivolila a mohli jsme se jít podívat na známé 20 metrů vysoké sochy Kim Ir Sena a Kim Jong Ila. Kromě nás tu nebyl ani jeden turista a už jsme se museli poctivě poklonit a položit květiny k nohám soch. Průvodkyně to braly vážně, a dokonce mi nedovolily udělat si fotku se sochami, protože jsem měl tričko s nápisem SEN – kdyby náhodou mohl být tento nápis urážlivý nebo reklamní v jakémkoli jazyce. Přísná pravidla stále platí na místech spojených s vůdci, ale jejich návštěva už dnes v Severní Koreji není nutností. Sami jsme si kuriózní návštěvu vyžádali a pak je pochopitelné, že se musíme kuriózním pravidlům podřídit. Ale dnes už i v tradičně extrémně citlivém tématu úcty vůči vůdcům můžete cítit vítr mírného uvolnění. A najednou, při těchto myšlenkách nás přepadl místní kameraman. Čekal nás před restaurací a natáčel náš příchod jako bychom byli vládní delegace. Naše průvodkyně Han mě na něj upozornila s tím, že je z centrální televize a rád by s námi natočil pár záběrů. Ochotně jsme svolili pod podmínkou, že se s námi vyfotí. Pan kameraman svolil až s dojemnou stydlivostí, natočil si záběry spokojené skupiny v restauraci s tím, že to půjde do zpráv a vysmátý se s námi vyfotil. I toto ilustruje, jaká je v současnosti situace s turismem v Koreji. Věci se mírně změnily a zdá se, že zde zavál jemný vánek uvolnění. Rozhodně zde nepanuje atmosféra jako před nějakým konfliktem, před kterým často varují média. I naše místní kolegyně Han a Kim mi kladly na srdce, abych dovedl více turistů, vypadá to, že aktuálně je právě toto cílem a místní se podle toho i chovají. Je na nás, jak se k jejich snaze postavíme, ale podle všeho je právě teď pravý čas na návštěvu!

Aquapark v KLDR

Severní Korea je proslulá mnohými věcmi – svými autoritářskými vůdci, výrobou nukleárních zbraní, mezinárodním embargem, porušováním lidských práv nebo propagandou. Nám se však podařilo podívat se na krajinu z naprosto jiné perspektivy. Ulovili jsme zážitek, který se podařil málokomu z Čech. Zastavujeme na obrovském parkovišti před moderní budovou připomínající aquapark. Vcházíme do obrovského vestibulu, kde nás vítá obrovská socha usmívajícího se Velkého vůdce soudruha prezidenta Kim Ir Sena v sněhově bílé uniformě, stojící pod palmou na pískové karibské pláži. Přecházíme do moderních šaten, kde se převlékáme do našich plavek a dostáváme elektronické náramky ke skříňkám.

Naši průvodci jdou na kávičku a posílají s námi na kontrolu jen kameramana. Ten dělá ale chybu a nepřevléká se do plavek, a tak se při první možnosti rozejdeme do bazénů na všechny strany a on nás nemůže následovat. Získáváme tak první opravdu volný a nehlídaný čas v KLDR. Patří k těm nejlepším. Můžeme se volně pohybovat po celém areálu, klouzat se na tobogánech, koupat v nových a moderních bazénech, slunit se na lehátku nebo blbnout v umělých vlnách. Nejlepší je však kontakt s domácími Korejci. Nerozumíme si ani slovo, avšak jejich široký úsměv a smích nám říkají, že z nás mají radost. Smějí se hlavně naší jízdě na tobogánech, která je podstatně rychlejší a delší než ta jejich, jelikož vážíme několikanásobně víc. Než oni dojedou do poloviny dráhy, my z ní vylétáváme. A čelíme za to potlesku a obrovskému smíchu domácích. Opravdu upřímnému. To nás hřeje u srdce nejvíce a dělá tento zážitek tak speciálním.

Chrám Sensō – ji

Známý Sensō-ji nebo také Asakusa Kannon je buddhistický chrám nacházející se ve čtvrti Asakusa s atmosférou starého Tokia. Je to jeden z nejbarevnějších a nejoblíbenějších chrámů ve městě. V okolí můžete také spatřit relativně velké množství gejš. A přímo u chrámu si za malý poplatek můžete na svitku přečíst svůj osud (v japonštině a rovněž v angličtině).

Chrám byl dokončen v roce 645, což z něj činí nejstarší chrám v Tokiu. Návštěvníci, kteří se chtějí dostat k chrámu, vstoupí nejprve přes Kaminarimon (Brána Hromu), vnější bránu chrámu Sensō-ji a symbol Asakusy.

Nákupní ulička (trh) dlouhá přes 200 metrů, zvaná Nakamise, vede od brány k druhé bráně chrámu, Hozomon. Vedle typických japonských suvenýrů, jako je yukata (letní kimono) a skládací vějíře, se podél Nakamise prodávají různé tradiční pouliční pochutiny z oblasti Asakusa. Nákupní ulice má historii dlouhou několik století. Za bránou Hozomon stojí hlavní síň chrámu a překrásná pětipatrová pagoda. Svatyně Asakusa, postavená v roce 1649, kdy byl u vlády Tokugawa Iemitsu, stojí bezprostředně vedle hlavní budovy chrámu.

Turisté však místo navštěvují nejen pro cenné kulturní stavby, ale rovněž pro pestré tradiční eventy, které se zde často konají, a to v průběhu celého roku. Největším z nich je asi Sanja Matsuri, každoroční festival svatyně Asakusa, který se koná v květnu. Dalšími akcemi jsou srpnový karneval Asakusa Samba a trh Hagoita-ichi, na kterém se prodávají zdobené dřevěné pálky používané při tradiční hře hanetsuki. Ta je jednou z nejstarších japonských her vůbec a stylem připomíná badminton.

Tokyo Skytree

Tokyo Skytree je televizní vysílací věž a dominanta Tokia. Je hlavním bodem Tokyo Skytree Town v Sumida City Ward, nedaleko Asakusy. S výškou 634 metrů je nejvyšší stavbou v Japonsku a v době svého dokončení, tj. v roce 2012, byla mezi nejvyššími na světě. Dole u základů věže se nachází velký nákupní komplex s akváriem. Vrcholem Tokyo Skytree jsou však jeho dvě vyhlídkové plošiny, které nabízejí nádherný výhled na Tokio. Najdeme je ve výšce 350 a 450 metrů, což z nich dělá nejvyšší vyhlídkové plošiny v Japonsku. Jsou plně uzavřené, nicméně natolik prosklené, že vám nic neunikne.

Tembo Deck, spodní ze dvou palub, je 350 metrů vysoká a rozprostírá se na třech úrovních s nádherným výhledem ze všech jejích pater. V nejvyšším patře jsou vysoká, široká okna, která nabízejí jedny z nejlepších 360° panoramatických výhledů na město. Ve středním patře je obchod se suvenýry a Musashi Sky Restaurant. V nejnižším, 340. patře, najdeme prosklené panely na podlaze, které si můžete přejít, udělat si krásnou fotografii na Instagram, pokochat se výškou či si jen nechat zvýšit adrenalin. Ve výšce 450 metrů pak najdeme Tembo Galleria, kde se projdete proskleným tunelem a opět získáte překrásný výhled na císařské město.