Poznávací zájezdy v Japonsku

Japonsko - velké poděkování

Tento zájezd je úžasný a téměř 2 týdny po návratu si uvědomuji, jak je Japonsko a
jeho fungování návykové. A toto je asi jediná negativní věc na tomto tripu - zjistíte, že
věci, které by měly u nás fungovat úplně přirozeně, Vám chybí a vracíte se do
evropské reality (tedy spíše do té české). Vyjadřuji velké poděkování a obdiv
Martinovi za parádní 2 týdny, úžasné zážitky a možnost poznat tuto fantastickou zemi.

Jarda

Japonsko – zlatá cesta , zájezd vřele doporučuji!

S ohodnocením srpnového zájezdu napříč Japonskem jsem mínila pár dní počkat. Počkat dokud se myšlenky neutřídí, dojmy vstřebají a následně u šálku zeleného čaje sepsat konstruktivní a sofistikované hodnocení absolvovaného zájezdu. Z Tokia jsme přiletěli už před týdnem a této naděje se definitivně zříkám, cesta Japonskem bude asi vždy příjemně chaotickou směsí skvělých zážitků a pozitivních obrazů, z nichž je obtížné vybrat jeden jediný. Bylo úžasně osvěžující přesvědčit se, že se i v době, kdy už téměř nic není tajemné a nepoznané se možná cítit jako dítě, pro které je všechno zcela nové a fascinující. Obdiv patří perfektnímu průvodci Martinovi Navrátilovi, díky kterému jsme nebyli až tak ztraceni v překladu :) Objevování na vlastní pěst má své neoddiskutovatelné kouzlo, ale pokud průvodce dokáže přiblížit danou zemi a zároveň navodit příjemný pocit domova, tak je to dokonalé. Martin to zvládl bez chybičky. Zájezd vřele doporučuji! Méně příjemná je následná opětovná adaptace na českou mentalitu a zejména pražskou MHD :)

Romana J.

Jižní Korea, Japonsko - zážitek z dovolené

Po návratu z dovolené a aklimatizaci začínám rekapitulovat zážitky předešlých dní. Jednoznačně jsme se setkali s jinou kulturou, milými a uctivý lidmi, neustále se uklaňajucími Japonci, je to nakažlivé, takže uklánění jsme podlehli i my. První dotek s Asií začal přistáním v moderním a obrovském Soulu. Naše první kroky vedly do demilitarizované zóny, kde jsme viděli tunely vyhloubené Severokorejci vedoucí k Jižní Koreji, travnaté hrobky s vstupem do jedné z nich, velký rybí trh, kde jsme ochutnali rozčtvrcené, ještě se hýbající chobotnice (po snědení jsem měl pocit, že se chce vrátit ven ze žaludku). Obrovské Tokyo nás přivítalo vedry, které jsme při prohlídce moderního města ani navnímali. Človek až žasne, že tak velké město je tak čisté, měli bychom si brát příklad od Japonců. Zde jsem poprvé jedl sushi, talířky se sushi byly na jedoucím pase. Překrásný chrámový komplex v každém zanechává nezapomenutelný dojem. Hirošima - obhlídka torza jediné budovy, která zůstala po výbuchu atomové bomby do dnešních dnů s návštěvou muzea je smutné. Zde jsme byli i na baseballu, kde atmosféra byla neuvěřitelná. Kjóto dýchá historií, překrásné uličky plné turistů, můžete zde potkat gejšy a vyfotit se s nimi, množství suvenýrů, ze kterých si určitě něco koupíte. Nara s fascinujícím bronzovým budhou.V chrámu se nachází také dřevěný sloup s otvorem, přes který když prolezete, splní se vám vaše přání a budete osvícení. Já jsem se pokoušel, ale nepodařilo se mi to.
Takže osvícenosti už nedosáhnu a má přání nebudou vyslyšena. Nebo se ještě jednou vrátit do Japonska a opět se pokusit prolést otvorem? Osaka, další moderní velkoměsto Japonska. Opět čisté se svědomitými lidmi a návštěva hradu, ze kterého je nádherný výhled na Osaku. Závěrem musím zmínit našeho průvodce Martina Navrátila. Jeho odbornost, profesionalita, humor a ochota ve všem pomoci nám zážitek z dovolené ještě více umocnila. Jak se říká lépe je jednou vidět než stokrát slyšet. A je co vidět.

Josef

Japonsko v nás zanechalo nezapomenutelné zážitky

Přináším pár postřehů z naší cesty po Japonsku.

• Průvodce.
Na našem zájezdě byla skupina 12 turistů a průvodce Martin Navrátil, který nás po celou dobu doprovázel, informoval nás o všem, co nás zajímalo, naučil nás kupovat si lístky na metro, objednat si jídlo v japonských restauracích, přesnosti a mnoha dalším věcem. Překládal nám vše, co říkali domácí japonští průvodci. Uměl odpovědět na všechny zajímavé otázky, ale i na ty, které se nám zdály nemístné. Je to zkrátka výborný průvodce, který uměl na profesionální úrovni řešit všechno.

• Doprava do Japonska
Na letiště jsme měli menší problémy s tím, že personál letiště nedokázal najít číslo naší letenky v předložených dokladech. Formát letenky jsem měla jiný než můj manžel a pracovnice za přepážkou to nedokázala pochopit. Když na to přišla, velmi se nám omlouvala. Na zpáteční cestě na letišti v Ósace jsme však neměli žádné problémy. Let do Japonska i zpět probíhal bez problémů, vše bylo zajištěno na velmi dobré úrovni.

• Ubytování
Každý, kdo jede do Japonska, by se měl seznámit s některými skutečnostmi. Jako např. s tím, že v roce 2009 bylo nejdražším městem na světě Tokio a na druhém místě byla Ósaka. V roce 2010 je Tokio na 2. místě a podle toho je třeba porovnávat úroveň zaplacených služeb a úroveň toho, co jsme dostali. My jsme byli velmi spokojeni.

Hotel Amista v Tokiu můžeme zařadit mezi střední resp. malé hotely. Hotel je pěkný, čistý, vše fungovalo a vše bylo tak, jak má být. Velikost pokoje je přizpůsobena svému účelu, tj. připravena na krátkodobé ubytování pro turisty.

Hotel Granvia v Hirošimě je v blízkosti stanice šinkanzenu, je to velký hotel a tomu odpovídají i všechny služby. Pokoje jsou pěkné, čisté, s veškerým vybavením. Snídaně se podávaly v japonské restauraci, kde nás obsluhovaly číšnice v kimonech, nebo v pro nás v klasické restauraci se švédskými stoly s jídly přizpůsobenými částečně našim poměrům.

Hotel Hearton v Kjótu má výbornou polohu v centru města, je to pěkný hotel střední velikosti. Služby poskytované v tomto hotelu jsou na velmi dobré úrovni. Zavazadla, která jsme si poslali z Hirošimy samostatně autobusem, jsme našli v Kjótu přímo na pokoji - je to vynikající služba.

Hotel Castle v Ósace můžeme zařadit mezi starší hotely, které se snaží poskytnout maximální služby. Hotel je čistý a poskytuje veškeré služby, které může turista požadovat. Pokoje jsou přiměřené svému účelu.

• Stravování
Snídaně jsme měli zajištěné v podobě švédských stolů ve všech hotelech na vynikající úrovni. Jediným nedostatkem z naší strany byla skutečnost, že jsme si z velkého počtu jídel neuměli vybrat ty nejlepší kombinace, a tak jsme zkoušeli různé varianty a kombinace jídel. Celkově můžeme říci, že nikdo si nemůže stěžovat na čistotu, množství, kalorickou a gastronomickou hodnotu jakož i kvalitu jídel.
Obědy a večeře si každý zabezpečoval sám. V tomto ohledu sehrál nezastupitelnou roli náš průvodce, který s velkým klidem každému poradil, jak na to, aby se najedl. Vynikajícím počinem v japonských restauracích jsou vystavené vzorky jídel vyhotovené z plastů, které vypadají jako skutečné a jsou přímo uměleckým dílem (zde i oči jedí), podle kterého si můžete jídlo objednat. Ve skutečnosti číšník donese stejné jídlo, jako jste viděli ve výkladu a jaké jste si objednali, chuťově jsou všechna jídla vynikající a přitom jejich cena není ani vysoká.

Popis a hodnocení jednotlivých navštívených historických památek i moderních objektů a akcí ponechávám jiným, pro nás to všechno bylo prostě úžasné

• Celkově můžeme hodnotit tento zájezd jako skvělý a na vysoce odborné úrovni připravený a zvládnutý. Zanechal v nás nezapomenutelné zážitky.

Děkujeme Vám a těšíme se na další společné cesty

rodina Jozefková

Japonsko předčilo naše očekávání

Už dávno jsme toužili vidět a poznat Japonsko alespoň na krátký čas a jsem rád, že jsme byli ve skupině, která vyjela do Japonska jako první po nešťastném tsunami a událostech ve Fukušimě. Obavy z této cesty jsme však neměli. Nepodléháme bombasticky působícím zprávám, které - posuzovány očima geograficky malinkého státu - často vyvolávají představu, že celý svět je pouze řetězec katastrof se střelbou, uragány, záplavami a zemětřeseními. Tudíž ani tomu, že pokud je v Japonsku tsunami, tak celá země je určitě zničena, nebo pokud je lokální problém s elektrárnou Fukušima, tak všech 127 milionů Japonců je ozářených a nemohou konzumovat žádné potraviny. Ty zprávy falešně hladí duši nejednoho našince, že pokud takto "světově" hodnotí katastrofy, tak i on má světový rozhled.
Japonsko jsme tedy navštívili a skutečnost předčila naše očekávání. Tokio, Hirošima, Kjóto, Nikkó, Ósaka a všechna ta okolní místa se šintoistickými a buddhistickými památkami a krásnou zahradní architekturou působí klidně a důstojně. Vše funguje, vše je čisté, upravené, šinkanzen odjede na minutu přesně, aby se pak s vámi rozběhl 300 km rychlostí. Budete obdivovat moderní výstavbu výškových domů s rozhlednou a rychlovýtahy. Zalíbí se vám krásné šaty gejš, které vám předvedou sympatické modelky. Prohlédnete si zápasníky sumo, kteří trénují a zápasí jako obvykle, milé a zdvořilé děti ve školních stejnokrojích vás pozdraví, zamávají a vyfotí se s vámi, prodavačky se několikrát ukloní, když se přiblížíte k jejich zóně, koupené tričko či košili vám odnesou k východu a tam se s vámi rozloučí, v restauracích vám předem dají vlhký teplý ubrousek, abyste si před jídlem očistili ruce, v arkádových ulicích najdete obchody se stovkami, možná tisíci pestrých pochutin, zákusky, dorty, ovocnými poháry, posedíte si při dobrém japonském pivu a vyberete si některé talířky suši, které krouží kolem pultu. A toalety jsou tam čisté, často tak jako laboratoře. A vždy zdarma. A pokud si tam odskočíte, batůžek si můžete klidně nechat na lavičce, když se vrátíte, bude tam.
Určitě byste dostali výčitky svědomí, pokud byste odhodili nějaký papírek či nedopalek cigarety, protože tamní ulice jsou absolutně čisté. A protože psa tam obvykle uvidíte pouze v maličké velikosti, i to pouze v košíku na kole nějaké Japonky, naše domácí poměry vám zde nehrozí. A výčitky svědomí téměř dostanete i tehdy, jestliže chcete nechat nějaké spropitné číšnici v restauraci. Uvedete ji totiž do rozpaků, protože ona chuděra nedokáže pochopit, co to děláte.
Těch zážitků je množství, a všechny jsou jen příjemné, případně příjemně šokující. Třeba je opravdu vše zažít přímo tam, v Japonsku, mezi těmi milými, zdvořilými, svědomitými, čistotnými a přesnými obyvateli tisíců ostrovů, co jsou zvyklí na přírodní katastrofy a co se s nimi umí vypořádat. Vypořádat tak důsledně, že nepocítíte, že tam vůbec nějaký problém byl.

Josef a Alenka

Japonsko – zlatá cesta - nezapomenutelný zájezd a maximálně využítý čas

Vážený pane řediteli,
chtěla bych touto cestou poděkovat za nezapomenutelný zájezd Japonsko – zlatá cesta, který mě přes preferenci individuální turistiky přesvědčil, že i s cestovní kanceláří lze zažít skvělou dovolenou. K tomu přispěl zejména průvodce Peter Hliničan, kterému dávám na stupnici od jedné do deseti jedenáct bodů za jeho ochotu, příjemné vystupování, znalost místních poměrů, odborné vědomosti a široký všeobecný rozhled. Jeho profesionální přístup nám umožnil maximálně využít čas, vidět více, než jsme očekávali, a užít si celou dobu náročné cesty v naprosté pohodě.
S pozdravem a přáním mnoha dalších spokojených klientů,
Renata Filipová

Jižní Korea, Japonsko - úžasné dva týdny

Byla to moje první cesta se SNEM, a přesto nevydařenému opožděnému návratu domů, za což můžeme vděčit "prý nejlepší" letecké společnosti, určitě ne poslední. Byly to úžasné dva týdny ve dvou úžasných zemích. Mě jako milovnici historie tam přitahovaly hlavně historické artefakty, které vidět živě bylo něco neskutečné a nezapomenutelné. V Koreji bylo opravdu velkým plusem mít vlastní dopravní prostředek (a k tomu jako grátis vynikajícího řidiče: D), protože jsme si mohli beze spěchu vychutnat vše, co nás zaujalo. Zajímavé bylo vidět, jak se mohou tři města v téže zemi, tak lišit od sebe. Jsem ráda, že jsem na vlastní oči mohla vidět a zažít Jižní Koreu a život v ní, co jsem dosud znala jedině přes jejich TV seriály. Od Japonska jsem nečekala žádné překvapení, protože to byla odjakživa země mých snů a měla jsem o ní nastudované až-až, přesto jsem během cesty získala takové informace, o kterých jsem neměla ani ponětí, a viděla místa, v které jsem už ani nedoufala (údolí Owakudani), takže i Japonsko mě dokázalo něčím překvapit, za což jsem opravdu vděčná. Mými nejočekávanějšími zastávkami byly nesporně Kjóto a Nara, které nejenže nezklamaly, ale mě přímo uchvátily. Samozřejmě i všechna ostatní místa, která jsme navštívili, zanechali ve mně samé pozitivní dojmy. Cesta přejezd šinkansenem byla úplně super (i díky našim úžasným spolucestujícím, kteří se vždy postarali o zábavu) a cestování metrem v mých vzpomínkách se už vždy bude rovnat zábavnému chaosu (hlavně hledání správného východu - kde kromě správné cesty člověk dokáže "ztratit" ještě i průvodce :D). Pohodová atmosféra a zaběhnuté bezchybné fungování všeho v Japonsku mi už teď chybí (není snadné vrátit se do české reality). Co se týče ubytování, pronajaté dopravy a japonských průvodců - nemohu si na nic stěžovat, všechno bylo takové, jaké to mělo být. Přestože hotelové pokoje byly mnohem menší oproti těm korejským, vybavení bylo dořešeno tak, že člověk nepociťoval, že by byl v nějakém stísněném prostoru (Japonci to mají pořádně promyšlené). Stravování bylo také na úrovni (už teď přemýšlím nad tím, jak si doma připravit okonomiyaki, které by bylo alespoň zpola tak dobré, jako v Japonsku). A na závěr, co se týče našeho průvodce, jsem ráda, že jsme měli právě Jirku Jobánka. Svou práci vykonává opravdu profesionální - byl vždy usměvavý, maximálně trpělivý (s milým úsměvem dokázal odpovědět i na tu nejhloupější otázku), nabitý informacemi a ochotný, za což mu patří obrovská díky.
Erika Vandová

Japonsko - vysoké ocenění profesionální práce

Dobrý den.
Byli jsme v dubnu s Vaší cestovní kanceláří SEN na zájezdu Japonsko - zlatá cesta.
Průvodcem nám byl Martin Šimko.
Rád bych také touto cestou, nejen přes anketní lístky, vyjádřil vysoké ocenění jeho profesionální práce. Také díky jemu byl zájezd velmi příjemnou záležitostí.
Buďte prosím hrdí na takové průvodce a važte si jejich práce. Jeho práce je totiž naprosto nezastupitelná, neboť on je v denním kontaktu s Vašimi zákazníky a řeší i ty problémy, jejichž vznik sám nezpůsobil.

Zdeněk Tomáš

Japonsko - Díky! Už se těšíme na další zájezdy s Vámi

Dobrý den, zúčastnili jsme se zájezdu Japonsko- zlatá cesta 16.4.-27.4.19. Stejně jako minulé zájezdy, perfektně komponovaná cesta a skvělý průvodce Martin Šimko, který zná prostředí, má obšírné znalosti o navštívené zemi a dokáže celou skupinu výborně koučovat.. Díky! Už se těšíme na další zájezdy s Vámi. Luboš + Eva

Severní a Jižní Korea - zájezd byl zorganizovaný na výbornou

Už je to tři týdny, co jsme se vrátili ze Severní Koreje a postupně člověku dochází, co vlastně viděl a zažil. Pokud se rozhodujete, zda cestovat do KLDR, tak jednoznačně ano. Tento zájezd je zcela jiný než všechny ostatní v nabídce. Během celých 8 dní v Koreji můžete zapomenout na nějaké soukromí. Stále jste někým sledován, stále vás někdo odposlouchává, a když si myslíte, že ne, tak se mýlíte, velký bratr se stále dívá. Na druhou stranu, z pohledu bezpečnosti je to asi nejbezpečnější země na světě pro turisty, není se čeho obávat, hlídaní jste 24 hodin denně. Naše skupina měla 3 oficiální průvodce + řidiče autobusu, ale kolik lidí nás skutečně hlídalo, to nevíme. Všechny hotely v Severní Koreji jsou kvalitní, v Pchjongjangu bydlíte na ostrově uprostřed řeky, ve Wonsanu u moře, v Hamgungu přímo na pláži. Jediné místo, kde se můžete relativně svobodně pohybovat jsou hotely, v rámci kterého můžete chodit, kde chcete. Od hotelu se nemůže vzdálit více než na 100 metrů. Během tohoto zájezdu prosedíte několik stovek kilometrů v autobuse, ale je to jediná možnost, jak vidět reálnou Koreu, protože, to co nám ukázali, bylo jen to hezké pozlátko, skutečný život jsme viděli jen z autobusu. Můžete zapomenout na nějaký kontakt s domácími, že navštívíte obchody, kde nakupují, restaurace, kde se stravují. Pro turisty mají všechno předem nachystané. Plná penze, hladovět určitě nebudete, protože porce jídel jsou dost velké, většinou šlo o výběr z různých druhů jídla + překvapení ze strany našich korejských průvodců - opékání mušlí na pláži v Hamgungu. Program byl dost bohatý na to, že jsme byli v KLDR. Nvštívili jsme demilitarizovanou zónu - nejstřeženější hranici světa, město Kaesong, Wonsan na východním pobřeží s farmou, domem farmáře, zatancovali jsme si s dětmi ve školce, navštívili jesle, prohlédli si dům farmáře. Dokonce jsme navštívili pionýrský tábor severokorejských dětí, který vypadal, jako kdyby byl otevřen dva dny před příjezdem, ale podle Korejců tento tábor navštíví ročně cca 20 000 dětí. Hold, každý si musí udělat názor sám. Také jsme navštívili asi najprůmyslovější město Koreje - Pyongsong, kde jsme navštívili školu, ve které jsme měli možnost promluvit si se studenty anglicky. Možnost byla, ale nemluvili, protože asi 5 min. před naším příchodem začali psát všichni studenti testy. A mezi těmito městy jsme strávili 3 dny v Pchjongjangu, kde byl program nejpestřejší, od návštěvy rodného domu "milovaného vůdce" Kim Ir Sena, přes Velkou studovnu lidu, Vítězný oblouk, tancování s domácími na náměstí na výročí vzniku republiky, pionýrský dům, kde nám dětičky předvedly své schopnosti hraní na nástrojích ukončeno 45 min vystoupením, návštěva korejského národního cirkusu, jízda tramvají. Korea je asi jediná země na světě, kde se můžete zeptat, na co jen chcete, ale dostanete odpověď možná tak na čtvrtinu vašich otázek. Mnohdy jen průvodce pokývá hlavou, že nemůže, nechce nebo neumí odpovědět. Zájezd do KLDR je jediný, ze kterého se vrátíte s více otázkami než odpověďmi. Těžko se popisuje, co člověk zažil, jaké všelijaká situace nastaly, to prostě musí zažít a zažijete to jedině v KLDR. A v neposlední řadě nemohu zapomenout na klanění se sochám milovaného vůdce a nejdražšího prezidenta, kde musíte projevit patřičnou úctu a respekt.
Tento zájezd není jen o KLDR, ale během něj byly plánované i rezervní dny v Pekingu, ať už první den před odjezdem do Koreje, nebo poslední dva dny zájezdu, strávíte v hlavním městě Číny, kde se SEN také postaral o zajímavý program – Velká čínská zeď, Zakázané město, možnost výletu do Šanghaje apod. Během pobytu v Pekingu jsme byli ubytováni v 5* hotelu , 10 min pěšky od Zakázaného města a od nákupní pěší zóny.
Celkově byl zájezd zorganizovaný na výbornou, jak je to u CK SEN zvykem, letěli jsme kvalitní společností Emirates s výborným průvodcem Jurajem Ondrejčíkem, před kterým klobouk dolů, jak s plnou vážností a úctou dokázal zvládat mnohdy úsměvné situace. Byl správným "malým vůdcem".
Juraj Vrábel

Severní a Jižní Korea e velkým zážitkem

Zdravím do CK SEN. Rád bych poděkoval za bezchybnou organizaci zájezdu Severní a Jižní Korea. Chtěl jsem se vydat do netradiční destinace, a toto byla bezva příležitost. Bezva malá parta fajn lidí, ale především neuvěřitelně všeznalý průvodce Petr Hliničan. O obou zemích nám poskytl maximum informací a umožnil nám nahlédnout do reality. Moje doporučení zní, zapomeňte, co se píše v médiích, Severní Korea je velkým zážitkem, který třeba zažít. A pro srovnání, je toto ideální kombinace. Díky.
S pozdravem Honza Hájek

Na den Tokijčanem

Tokijské metro. Dokonale přesné vlaky svištící po barevných linkách spojují největší metropolitní oblast světa tak, aby se mohli její obyvatelé i návštěvníci dostat do každé z 23 městských čtvrtí a předměstí. Sedíme mezi nimi, občas i stojíme, přes rameno sem-tam nahlédneme spolucestujícímu do mangy – komiksu, jejíž stránky obrací opačným směrem, než jsme zvyklí. Slečny s rouškami na tvářích scrollují telefony a studenti pospávají s hlavou téměř na hrudi. Už víme, kde sedí slavný a oddaný symbol japonské loajality pes Hačikó, kde v Harajuku nakupují extravagantní teenageři i design elegáni, jak vypadá město z Tokijské postmoderní radnice z dílny Tange Kenza, nebo kam zajít v Asakusa na perfektní sushi. Program si všichni rádi a ochotně rozšiřujeme i o večerní vycházku. Míříme na Tokyo tower, 333 metrovou věž, nápadně připomínající Eiffelovku, pod kterou se však namísto romantické Paříže rozprostírá Tokio. Ještě chvíli denní a o pár minut už nejkrásnější, jaká dokáže být. Zahalená do tmy a rozzářená miliony světel, které v dálce nemají konce. Po zážitku z výšky máme v plánu noční Shibuya. Nejrušnější křižovatkou světa přejde během špičky na jednu zelenou až 3000 lidí. Mraveništěm se v nejvytíženějším čase proplétáme pod zářivými neony a zpívajícími obchodními domy. V boční uličce si natěšení sedáme do restaurace, která se specializuje na jediné. Slavné hovězí steaky Kobe. V osm nás vítají s rezervací, rozpalují grily a čepují domácí pivo. Atmosféra je živá, maso šťavnaté, lahodné a dojem z našeho prvního dne kompletní. Téměř. Ještě nás totiž čeká stanice Shinjuku, která má – věřte nevěřte – přes 200 různých východů z metra, a známá, nikdy nespící čtvrť  Kabuki-cho, na kterou se z našeho výškového japonského hotelu APA díváme jako na bláznivou videohru. Město je rychlé, živé, hlasité a horké, a my si ho užíváme naplno až do pozdní noci. Konnichiwa Tokio!

Sumo

Tuto neděli odstartoval druhý letošní turnaj ve městě Tokyo. Nám se s naší skupinou podařilo dostat na trénink klubu s názvem Azumazeki Beya, a vzhledem k tomu, že to bylo pár dní před začátkem turnaje, tréninkové tempo bylo opravdu velmi vysoké. Měli jsme možnost sledovat na dva metry od nás vzdálené velevážené sumo zápasníky. Doslovný překlad slova sumo do češtiny je bránit se. Je to bojový, kontaktní sport, který je starý více než 1000 let. Japonským národním sportem se stal ještě v období Eda na počátku 17. století. Sumo zápas se odehrává na vyvýšeném ringu s názvem dohjó, na kterém se nachází kruhové zápasiště s průměrem 4,57 metru. Cílem souboje je vytlačit soupeře za okraj vyznačeného zápasiště, nebo jej donutit, aby se dotkl země jakoukoliv částí těla kromě chodidla. Před začátkem každého souboje předvedou zápasníci jednotlivé rituály. Předvádějí obranné dřepy Šiko a souboj očí se soupeřem. Pak oba zápasníci vystoupí z kruhu, napijí se "vody síly", otřou si ústa "papírem síly" a pak naberou do hrsti sůl, kterou rozhodí po zápasišti na znak vyhnání zlých duchů. Do ringu spolu se zápasníky nastupuje i rozhodčí, který se nazývá gjódži. Na sobě má kostým šlechtice ze 14. století. Za pasem nosí nůž tanto, jako vzpomínku na dobu, kdy rozhodčí po chybném rozhodnutí spáchal sebevraždu nazývanou seppuku (neslušně harakiri). Japonská uctivost káže dodnes, v případě nesprávného rozhodnutí rozhodčímu odejít do rozhodčího důchodu. Od roku 1958 se v Japonsku pořádá každý rok šest velkých turnajů. Ty se konají každý druhý měsíc ve čtyřech japonských městech. Délka turnaje je 15 dní. S geniálním zážitkem z tréninku pokračujeme v lovení zážitků na naší zlaté cestě Japonskem. Podařilo se nám udělat i několik perfektních záběrů.

Busan – město, které nespí, Jižní Korea

Přijíždíme do 3,5 milionového města Busan, které je druhým největším městem Jižní Koreji, hned po hlavním městě Soul. Žije zde obrovská komunita mladých lidí, kteří dávají městu obrovské množství energie. Hned po příjezdu se touláme po úzkých uličkách dnes kulturní vesnice Gamcheon, která je přezdívaná jako korejské Machu Picchu. Je to část města, kde kdysi žili trestanci a uprchlíci. V posledních letech se sem nastěhovaly běžné rodiny, které zde začaly otevírat malé kavárny. A dnes? Dnes je to centrum umělců a umění, kde na vás na každém rohu číhá buď krásná vyhlídka do centra Gamcheon nebo nějaká zajímavá hipsterská kavárna plná uměleckých děl. Z kulturní vesnice Gamcheon se přesouváme do parku Igidae, ze kterého máme krásný výhled na panorama nejmodernější části města Haeundae, kde stojí futuristické mrakodrapy. Z parku Igidae se k nim táhne nejkrásnější most města – Gwangandaegyo. V překladu to znamená diamantový most, který dostal tuto přezdívku díky nádhernému třpytivému nočnímu osvícení. V parku Igidae nás čeká krásná 30minutová túra po skalách na pobřeží Japonského moře. Den ukončujeme na největším rybím trhu v Busanu, kde ochutnáváme delikatesu Jižní Koreji – Sannakji. Jde o malou čerstvou chobotnici, která je zabita těsně před tím, než ji dostanete na talíři. Díky nervovým zakončením se její chapadla kroutí ještě na talíři a později i v žaludku. Je to obrovský zážitek. Pozor, aby se vám nezachytila ​​v krku!

Poslední večeře? Ochutnávka jedovaté ryby Fugu v Japonsku

Na naši poslední večeři na výletě po Japonsku si vybíráme ochutnávku jedovaté ryby Fugu. Patří totiž mezi ty nejslavnější japonské delikatesy. Její orgány a kůže obsahují jed tetrodoxín, který je 1200 krát jedovatější než kyanid a protilátka zatím neexistuje. Jedna ryba obsahuje tolik jedu, že by byla schopna zabít až 30 lidí. Proto její příprava vyžaduje mimořádné znalosti a zručnost. Jedovaté části se musí odstranit tak, aby maso nezůstalo kontaminované. Od roku 1958, kdy si tato pochoutka v Japonsku vyžádala až 176 obětí, je její prodej a servírování v restauracích striktně regulováno. Šéfkuchaři musí absolvovat dvouletý až tříletý kurz, jehož závěrečná zkouška sestává z písemného testu, rozpoznávání jednotlivých druhů fugu a praktického testu – přípravy, servírování a samozřejmě konzumace připravené ryby. Jen jedna třetina absolventů kurzu projde závěrečnými zkouškami, neúspěch může znamenat i smrt. Nejvíce fugu se zkonzumuje v Ósace a toto je město, kde ji ochutnáme i my. V naší oblíbené restauraci Zuboraya za přijatelnou cenu dostanete degustační menu, které obsahuje kousky syrové ryby (sashimi), sushi, fugu polévku, smaženou fugu a jako volitelnou si můžete udělat si kousky ryby na minigrile, nebo hotpot se zeleninou a houbami shitake. Shodneme se na tom, že fugu je opravdu velká delikatesa a vůbec se nedivíme, že se v Japonsku těší takové oblibě. Trošku adrenalinu k tomu přidává i šéfkuchař restaurace Kiyoharu Hayashi, který se sem-tam projde mezi hosty, aby se zeptal, jak jim chutná, případně: „nebrní vám rty?“. Právě brnění rtů a jazyka je totiž prvním příznakem otravy. Později začnou ochabovat svaly, přichází nevolnost a smrt způsobená selháním plic. Při plném vědomí. My jsme však přežili a fugu jsme si naplno vychutnali spolu s rodinou pana Takahashiho z ostrova Hokkaido, která seděla u vedlejšího stolu. Naše přítomnost je tak zaujala, že nám nabídli ochutnat některé ze specialit, o kterých jsme ani netušili, že existují. Jednou z nich bylo i horké saké s vyluhovanými ploutvemi z fugu. Opět mimořádný gurmánský zážitek. Na zdraví!

Degustace japonského čaje

Na našich toulkách Japonskem se zastavujeme ve městě Kyoto, v hlavním městě japonského čaje. Rozhodli jsme se zúčastnit se degustace toho nejlepšího, co je v nabídce – zeleného čaje Gyokuro, což v překladu znamená "nefritová rosa". Neochutnat ho právně v tomto městě by bylo hříchem. Na rozdíl od klasického čaje Sencha, tento pochází výlučně z první sklizně lístků, které se před sklizní na 20 dní zastiňují, čímž získají své jedinečné chuťové vlastnosti. Vysoký obsah theaninu a nízký obsah tříslovin způsobují lahodnou, hlubokou a slaďoučkou chuť, která se nedá srovnat s žádným jiným čajem. I samotná příprava se od jiných druhů liší a my se jdeme naučit, jak si čaj nejlépe vychutnat. Navštěvujeme proto jednu z nejlepších čajoven ve městě – Fukujuen, kde se u šálku neskutečně lahodného nápoje na chviličku zastavuje čas. Na stůl nám v čajovně položí miniaturní konvičku – kyusu, tři gramy čaje na osobu a lístky zaléváme až pět krát. Na každý nálev použijeme trošku teplejší vodu a zkracujeme dobu luhování. Jednotlivé nálevy si vychutnáváme v maličkých šálcích o velikosti náprstku a věřte, že je to akorát. Po pátém nálevu paličkami vybíráme čajové lístky, namáčíme je v sójové omáčce a jíme je jako salát. K tomu na zajedení dostáváme lepkavé "noky" z rýžové mouky, které s GYOKURO mimořádně ladí. Neskutečně lahodná chuť nám ještě dlouho zůstává na jazyku a my se radujeme z dalšího intenzivního zážitku, kterých na naší "zlaté" cestě Japonskem zažíváme nespočet.

Ostrov Miyajima a jeho tajemství

Vystupujeme v přístavu na ostrově Miyajima – Ostrově svatyň a vydáváme se směrem ke svatyni Itsukushima. Po ulicích se potulují posvátní jelenci a přesto, že se nesmí krmit, dobře vědí, že ne každý turista toto pravidlo dodrží, a tak se tváří docela přítulně. Dáváme si raději pozor na věci. Mimořádně jim chutná papír, a tak je cestovní pas celkem ohrožená komodita. Jelenec se totiž dokáže přikrást zezadu a nepozornému turistovi z otevřené tašky pas vytáhnout a spolknout na počkání. Procházíme po hlavní promenádě plné obchůdků, restaurací a kavárniček, v nichž kromě suvenýrů nabízejí různé sladkosti, ústřice a úhoře na všechny možné způsoby, ale také med s příchutí citrónu yuzu nebo manga. Procházíme pod kamennou bránu torii a před námi se majestátně tyčí jedna z největších a nejkrásnějších bran před svatyní v malém zálivu. Během odlivu se k ní dá dokonce přijít, a když je příliv, vypadá jako by se vznášela na vodě. Navštěvujeme svatyni, malé muzeum historie ostrova, ale ten nej zážitek nás ještě čeká. Rozhodli jsme se, že vyjdeme na nejvyšší horu ostrova Mount Misen s výškou 535 metrů nad hladinou moře. Během turistické sezóny k ní jezdí i lanovka, ale my se vydáváme po vlastních. Cesta stoupá prudce vzhůru přes nádherný les. Některé schody jsou však vyšší než jiné, a více než pět set výškových metrů v 35 stupňové horku nám dává celkem zabrat. Po necelé hodině a půl však na samotný vrchol vystoupíme a naše námaha je odměněna překrásnými panoramatickými výhledy  na mnoho ostrovů a ostrůvků, na lodě a ústřičné farmy, ale i na samotnou Hirošimu a celý záliv. Nadšení se vydáváme zpět druhou cestou, kolem chrámu Daiganji. Dole jsme se posilnili japonským pivem a nastoupili jsme na loď zpět do Hirošimy.

Ramen s Michelinskou hvězdou v Tokiu

Ramen už asi jedl každý z nás, tato dobrota přišla do Evropy už dříve. Ale dát si ramen v Michelinské restauraci Tsuta v japonském Tokiu je zážitkem na celý život. Tsuta je první specializovaná ramen restaurace, která byla oceněna Michelinskou hvězdou. Já jsem si objednal klasický Ramen TsukeSoba, což jsou pohankové nudle podávané zvlášť a k nim vývar na namáčení (objednává se v automatu, kde jsem zaplatil a lístek podal číšníkovi), zbylá část skupiny si dala ZaruSoba, tradiční japonské studené nudle a k tomu lahodný vývar shoyu s delikátním japonským hovězím Wagyu. Restaurace se díky prestižnímu ocenění proslavila a na svou misku polévky s nudlemi jsme si v době oběda počkali 50 minut. Věřte, že to stálo za to. Usadili nás a kuchaři začali připravovat ramen přímo před námi. Sbíhaly se nám sliny, které jsme raději zapíjeli saké. Najednou byly misky před námi. Nastalo naprosté ticho. Ani jsme si nestihli popřát dobrou chuť a každý byl celým tělem a všemi smysly ve své misce Ramenu.

Snědli jsme živou chobotnici! Jižní Korea

Když to chcete jíst, tak prosím, je to na Vaši vlastní zodpovědnost. Může Vás to udusit. Před pár lety vzal přítel svou milou na tuto pochoutku a ta se při ochutnávce udusila. Chobotnice jí zůstala v krku a nebylo jí pomoci. Ani silný korejský alkohol nepomohl, který jinak pomáhá. Přesto to chceme zkusit. O co jde? Sníst živou chobotničku. Větší než je průměr vašeho hrdla. Třeba se posílit. Potom nám přinesou bílou chobotnici. Bereme ji, překousneme a polykáme. Mně se to chytá na krku, ale nakonec padá do žaludku. Kromě mně tuto delikatesu zkouší ještě jeden člen naší výpravy. Jeho matka nevěří vlastním očím, ale co může dělat. Hodně návštěvníků zkusí tuto jihokorejskou delikatesu. Někdo z nás prohlásí, že cítí, jak se mu svíjí chobotnička v žaludku. Ano, prý je to normální. Skvělý adrenalin. Neskutečný pocit, jak vám něco leze v útrobách těla. Už jsem zkusil živé srdce hada, koláčky z much, ale toto je něco, na co řeknete jen WAU a je třeba to zapít.

Severní Korea

Korejská lidově-demokratická republika, nejuzavřenější země na světě, domovina jedné z nejreprezentativnějších diktatur, ve zkratce, tohle není zrovna běžná destinace na dovolenou. A přece sem jezdí turisté. My sem jezdíme už od roku 2005 a i letos jsme se sem vrátili. Když procházíme po ulici, vůbec nemáme pocit, že jsme v nějaké totalitní zemi. Okolo nás chodí lidé, jezdí auta, kola, tramvaje (mimochodem československé výroby) a všude je relativně živo. Jen některé domy jsou o něco starší, někteří lidé jsou více upracovaní a všude je více vojáků. Rozhodně to ale není země, kde bychom cítili nebezpečí, a kde by nás chtěli na každém kroku zatknout jen zato, že jsme turisté. Severní Korea má svá pravidla, která nám místy možná nesedí, nemůže se fotit všechno (ale oproti populárním legendám se dá fotit většina věcí – zakázané jsou rozestavěné stavby a vojáci), ven z hotelu se sami na procházku vydat nemůžeme. Ale místní jsou většinou docela milí. Působí spíše vyplašeně a stydlivě, a i ti vojáci, i když se fotit nesmějí, tak se rádi zastaví na pár zdvořilostních frází. Pchjongjang momentálně vře, všichni se připravují na oslavy založení komunistické Koreji 9. září. Zaměstnanci obchodů malují fasády, studenti nacvičují pochodňový pochod a my se přesouváme městem a navštěvujeme bizarní pomníky komunismu. Všude je trochu šedi a nadšení místní nám ukazují význačné věci jako květy pojmenované po prezidentovi Kim Ir Senovi nebo po předsedovi Kim Čong Ilovi. Celou situaci hodnotí citát jednoho z účastníků zájezdu: „Pokud by někdy existovalo muzeum budoucnosti komunismu, tak je to tady.“

Mýty o Severní Koreji

O málokteré zemi na světě existuje tolik mýtů jako o Severní Koreji. Jde je přitom jen velmi těžce ověřit, neboť ne každý se tuto zemi odhodlá navštívit. Jedna z věcí, které se často zmiňují, je neuvěřitelný kult osobnosti kolem korejských vůdců. Kim Ir Sen a jeho potomci jsou uctíváni jako polobozi a připisují se jim různé přímo nadpřirozené výkony. Dnes je už situace o něco jiná. Ne že by se nedrželi vůdci v posvátné úctě – stále je vidíte téměř všude a špatně se o nich za žádných okolností nemluví, a to ani ze žertu. Jejich tvář se na Vás dívá z odznaků, které nosí všichni Korejci na hrudi, z portrétů v budovách nebo z velkých mozaikových obrazů u cest nebo v metru. Ale není to tak jak se někde můžete dočíst, že se jim musíte klanět a povinně klást věnce. Kult osobnosti stále mezi místními přetrvává, ale aktuálně se obrací směrem dovnitř, a ne na návštěvníky země. Příběhy o nadpřirozených skutcích nám místní průvodkyně Kim a Han ani jednou nezmínily a když jsem se ptal, kdy půjdeme klást věnce na známý pomník vůdcem na hoře Mansu, tak přišla překvapivá odpověď, že to není na programu a je to místo jen pro místní. Musel jsem naši průvodkyni Han přesvědčit, že bychom toto místo chtěli navštívit, neboť ve SNĚ se zajímáme o historii a opravdu respektujeme korejský lid. Jen pak přivolila a mohli jsme se jít podívat na známé 20 metrů vysoké sochy Kim Ir Sena a Kim Jong Ila. Kromě nás tu nebyl ani jeden turista a už jsme se museli poctivě poklonit a položit květiny k nohám soch. Průvodkyně to braly vážně, a dokonce mi nedovolily udělat si fotku se sochami, protože jsem měl tričko s nápisem SEN – kdyby náhodou mohl být tento nápis urážlivý nebo reklamní v jakémkoli jazyce. Přísná pravidla stále platí na místech spojených s vůdci, ale jejich návštěva už dnes v Severní Koreji není nutností. Sami jsme si kuriózní návštěvu vyžádali a pak je pochopitelné, že se musíme kuriózním pravidlům podřídit. Ale dnes už i v tradičně extrémně citlivém tématu úcty vůči vůdcům můžete cítit vítr mírného uvolnění. A najednou, při těchto myšlenkách nás přepadl místní kameraman. Čekal nás před restaurací a natáčel náš příchod jako bychom byli vládní delegace. Naše průvodkyně Han mě na něj upozornila s tím, že je z centrální televize a rád by s námi natočil pár záběrů. Ochotně jsme svolili pod podmínkou, že se s námi vyfotí. Pan kameraman svolil až s dojemnou stydlivostí, natočil si záběry spokojené skupiny v restauraci s tím, že to půjde do zpráv a vysmátý se s námi vyfotil. I toto ilustruje, jaká je v současnosti situace s turismem v Koreji. Věci se mírně změnily a zdá se, že zde zavál jemný vánek uvolnění. Rozhodně zde nepanuje atmosféra jako před nějakým konfliktem, před kterým často varují média. I naše místní kolegyně Han a Kim mi kladly na srdce, abych dovedl více turistů, vypadá to, že aktuálně je právě toto cílem a místní se podle toho i chovají. Je na nás, jak se k jejich snaze postavíme, ale podle všeho je právě teď pravý čas na návštěvu!

Nejstřeženější hranice světa - Korea

Nejstřeženější hranice na světě! Dvě země, které rozděluje v okolí 38. rovnoběžky demilitarizovaná zóna a my jsme ZDE. Díváme se na největší vlajku na světě, která váží sama o sobě přes 300 kg. Chtělo by se vám ji vyměňovat a čistit? Severo-korejští vojáci se snaží své kolegy z jihu ve všem předstihnout. I proto na ostrahu hranice v místě, které jsme navštívili, vybírají vojáky, kteří musí být vyšší, silnější, hezčí, než jihokorejští a nosí přitom stále sluneční brýle! Prostě cool, to že je v podstatě z jižní strany nikdo nevidí, jim nevadí, jde přece o princip! Rozdíl je také v povinné vojenské docházce. Na jihu ji absolvují pouze muži a trvá 21 měsíců. Na severu i ženy, a to 7 let, přičemž muži až 10 let a začínají ji v podstatě už jako chlapci. Toto místo je plně paradoxů: stanice, která nevypravuje vlaky, tunel, který měl sloužit podle Severokorejců na těžbu uhlí, přitom se zde žádné uhlí není. Končí ale za hranicí a pravděpodobně by vedl až k Soulu, kdyby ho včas neodhalili! V místním obchůdku si kupujeme i pálenku vyrobenou u severních sousedů. To že každá láhev byla naplněna jinak, nás v podstatě až tak netrápilo. Důležité je, že má nad 40%. Takže na zdraví!

Aquapark v KLDR

Severní Korea je proslulá mnohými věcmi – svými autoritářskými vůdci, výrobou nukleárních zbraní, mezinárodním embargem, porušováním lidských práv nebo propagandou. Nám se však podařilo podívat se na krajinu z naprosto jiné perspektivy. Ulovili jsme zážitek, který se podařil málokomu z Čech. Zastavujeme na obrovském parkovišti před moderní budovou připomínající aquapark. Vcházíme do obrovského vestibulu, kde nás vítá obrovská socha usmívajícího se Velkého vůdce soudruha prezidenta Kim Ir Sena v sněhově bílé uniformě, stojící pod palmou na pískové karibské pláži. Přecházíme do moderních šaten, kde se převlékáme do našich plavek a dostáváme elektronické náramky ke skříňkám.

Naši průvodci jdou na kávičku a posílají s námi na kontrolu jen kameramana. Ten dělá ale chybu a nepřevléká se do plavek, a tak se při první možnosti rozejdeme do bazénů na všechny strany a on nás nemůže následovat. Získáváme tak první opravdu volný a nehlídaný čas v KLDR. Patří k těm nejlepším. Můžeme se volně pohybovat po celém areálu, klouzat se na tobogánech, koupat v nových a moderních bazénech, slunit se na lehátku nebo blbnout v umělých vlnách. Nejlepší je však kontakt s domácími Korejci. Nerozumíme si ani slovo, avšak jejich široký úsměv a smích nám říkají, že z nás mají radost. Smějí se hlavně naší jízdě na tobogánech, která je podstatně rychlejší a delší než ta jejich, jelikož vážíme několikanásobně víc. Než oni dojedou do poloviny dráhy, my z ní vylétáváme. A čelíme za to potlesku a obrovskému smíchu domácích. Opravdu upřímnému. To nás hřeje u srdce nejvíce a dělá tento zážitek tak speciálním.

Chrám Sensō – ji

Známý Sensō-ji nebo také Asakusa Kannon je buddhistický chrám nacházející se ve čtvrti Asakusa s atmosférou starého Tokia. Je to jeden z nejbarevnějších a nejoblíbenějších chrámů ve městě. V okolí můžete také spatřit relativně velké množství gejš. A přímo u chrámu si za malý poplatek můžete na svitku přečíst svůj osud (v japonštině a rovněž v angličtině).

Chrám byl dokončen v roce 645, což z něj činí nejstarší chrám v Tokiu. Návštěvníci, kteří se chtějí dostat k chrámu, vstoupí nejprve přes Kaminarimon (Brána Hromu), vnější bránu chrámu Sensō-ji a symbol Asakusy.

Nákupní ulička (trh) dlouhá přes 200 metrů, zvaná Nakamise, vede od brány k druhé bráně chrámu, Hozomon. Vedle typických japonských suvenýrů, jako je yukata (letní kimono) a skládací vějíře, se podél Nakamise prodávají různé tradiční pouliční pochutiny z oblasti Asakusa. Nákupní ulice má historii dlouhou několik století. Za bránou Hozomon stojí hlavní síň chrámu a překrásná pětipatrová pagoda. Svatyně Asakusa, postavená v roce 1649, kdy byl u vlády Tokugawa Iemitsu, stojí bezprostředně vedle hlavní budovy chrámu.

Turisté však místo navštěvují nejen pro cenné kulturní stavby, ale rovněž pro pestré tradiční eventy, které se zde často konají, a to v průběhu celého roku. Největším z nich je asi Sanja Matsuri, každoroční festival svatyně Asakusa, který se koná v květnu. Dalšími akcemi jsou srpnový karneval Asakusa Samba a trh Hagoita-ichi, na kterém se prodávají zdobené dřevěné pálky používané při tradiční hře hanetsuki. Ta je jednou z nejstarších japonských her vůbec a stylem připomíná badminton.

Ósaka

Druhým největším japonským městem je zábavná, uvolněná i kulturou a historií nabitá Ósaka. Z Tokia se dostanete do této metropole snadno šinkansenem (vysokorychlostním vlakem), přičemž cesta trvá jen asi dvě a půl hodiny. Na místě vás pak čeká nepřeberné množství zážitků v podobě výtečného japonského jídla, nočního života i přátelských obyvatel. Naprostým vrcholem návštěvy Ósaky je však Ósacký hrad (Osaka Castle), kde se můžete dozvědět více o historii Japonska a rozjímat při procházce překrásným Zámeckým parkem Ósaka (Osaka Castle Park) – nejkrásnější je v dubnu, kdy kvetou sakury. Fascinující a nesmírně fotogenický je ale ve městě i neonovými světly osvícený most Dotonbori. Oblast Minami pak uspokojí vaše kulinářské touhy, neboť se zde nachází skvělé restaurace, kde vaří lahodné, a hlavně autentické japonské pokrmy. 

Asakusa v Tokiu

V historické tokijské čtvrti Asakusa budete mít místy pocit, jako byste se vrátili o stovky let zpět. Právě zde totiž stále žije atmosféra minulých desetiletí díky fascinujícím památkám, jako je například brána Kaminarimon a buddhistický chrám Sensoji ze 7. století. Závan moderny však ve čtvrti připomene futuristická věž Tokyo Skytree, která měří více než 630 metrů – z ní je skvělý výhled na Tokio a za dobrého počasí i na horu Fudži. Za prozkoumání pak ve čtvrti Asakusa stojí i rušná nákupní ulice Nakamise, kde lze zakoupit suvenýry v podobě tradičních řemeslných výrobků nebo typické japonské sladkosti a pokrmy. 

Kamakura

 Když se řekne Japonsko, nejspíš se vám vybaví Hirošima, Ósaka nebo Tokio. Přitom existují i jiná fascinující místa v této krásné zemi, jež vás potěší klidnějším prostředním ale stejně tak teplým klimatem a zajímavými turistickými památkami. Řeč je o nejstarším japonském městě Kamakura, které se nachází jen coby kamenem dohodil od Enošimy – dějiště olympijských a paralympijských her v roce 2020. V Kamakuře budete ve svém živlu, pokud nadevše milujete panenskou přírodu, meditace nebo vodní sporty. Přírodní scenérie s horami a mořem v pozadí jsou zkrátka neodolatelné, stejně jako bohaté historické dědictví tohoto města. Symbolem Kamakury je pak bronzová socha sedícího Buddhy v chrámu Kotoku-in, která měří na výšku asi 11 metrů a pochází ze 13. století, a tak si ji nezapomeňte zvěčnit na fotografii. Za návštěvu ale stojí i šintoistická svatyně Tsurugaoka Hachimangu představující „srdce“ Kamakury a také místo, kolem něhož se začalo město rozvíjet. 

Hirošima

Do mysli mnoha lidí na světě se japonská Hirošima zapsala zejména kvůli jadernému útoku na konci druhé světové války, avšak samotné město tato tehdy zničující událost neuvrhla do hořkosti a mrzutosti. Dnes se naopak pyšní pulzující atmosférou, milým obyvatelstvem, výtečným jídlem a láká ročně mnoho turistů k návštěvě. Pokud i vy do Hirošimy zavítáte, prvně nezapomeňte uctít památku obětí bombardování z roku 1945 v Pamětním parku míru (Hiroshima Peace Memorial Park) a u Hirošimského památníku míru/u Atomového dómu (The Atomic Bomb Dome), jenž je zapsán do UNESCO. Příjemnou relaxaci si pak můžete dopřát při procházce místními hustými lesy nebo během koupele v horkých pramenech. Zapomenout ale nemůžete ani na kulinářské zážitky – ochutnávka typických japonských palačinek se zelím zvaných „okonomiyaki“ je nutností! A také okolí Hirošimy stojí za prozkoumání – například nedaleká plovoucí svatyně s červenou bránou Icukušima na ostrově Mijadžima je jako stvořená pro zapálené fotografy.

Národní park Hakone

Pokud byste hledali v Japonsku skutečně vyhlášené letovisko s přírodními horkými prameny, je to právě město Hakone v západní prefektuře Kanagawa. A protože je součástí okouzlujícího Národního parku Fuji-Hakone-Izu, lze očekávat i notnou dávku energie z všemi barvami hrající přírody a dokonalé výhledy na nejvyšší japonskou horu Fudži. Vynechat byste v této dechberoucí destinaci určitě neměli Hakone Kowakien Yunessun, což je zábavní centrum s horkými prameny a poněkud neotřelým přístupem k designu koupelí – vykoupat se zde můžete ve „vinném“, „kávovém“ nebo třeba „čajovém“ bazénu. Fascinující je ale i první japonské Muzeum pod širým nebem (Hakone Open-Air Museum), které zaštiťuje více než stovku soch japonských i mezinárodních umělců. Nedaleko města Hakone pak stojí za prohlídku i vulkanické údolí Owakidani, kde můžete ochutnat ikonické černé vejce – dle pověry prodlužuje život. 

Nikko

Japonci razí toto heslo: „nikdy neříkej „krásné“ (kekko), dokud neuvidíš Nikkó“. Jakmile stanete uprostřed nádherného prostředí tohoto japonského města, jistě jim dáte za pravdu a možná se i zamilujete na první pohled do místní nedotčené přírody, fascinující historie či velkolepé architektury. Nikkó proslavily zejména chrámy a svatyně (celkem 103 staveb rozmístěných ve třech různých komplexech), které jsou zapsané dokonce i do světového dědictví UNESCO. Vstupním bodem do těchto památek je dechberoucí a zelenající se Národní park Nikkó, uprostřed kterého dozajista naberete ztracenou energii. Nejvíce turistů míří do působivého komplexu svatyně Nikkó Tóšógú, jenž je také zároveň místem posledního odpočinku Iejasua Tokugawa (zakladatel mocného šógunátu Tokugawa). Obdivovat zde ale můžete i svatyni Futarasan nebo buddhistický chrám Rinnódži.

Akihabara

Jednou z nejzajímavějších čtvrtí Tokia je pro našince rozhodně Akihabara. Je to ráj pro vyznavače kultury Otaku, tj. nadšenců pro japonské animované postavičky, komiksy. Vše se zde točí kolem fenoménů manga a anime. Pro ty, kteří nejsou v této oblasti tolik znalí, je dobré připomenout, že se jedná o jeden japonský výtvarný styl, pouze s tím rozdílem, že anime můžete sledovat v televizi, zatímco manga si přečtete v papírovém komiksu. Na ulici potkáte mnoho lidí (v drtivé většině dospělých či teenagerů) v převlecích právě oněch milovaných postaviček. Dalším přívlastkem této čtvrti by mohlo být slovo elektronická. Stala se totiž mekkou prodejců počítačů, her a elektronik obecně. Tolik zboží z této oblasti asi nikde jinde na světě na jednom místě nenaleznete. Akihabara by vám rozhodně na toulkách japonskou metropolí neměla uniknout. 

TIP: Kromě obchodů se v této oblasti staly populární různé další podniky související s anime, zejména kavárny „maid cafe“, kde se servírky oblékají a chovají jako pokojské nebo anime postavy, a kavárny manga (manga kissa), typ internetové kavárny, kde si zákazníci mohou číst komiksy.

Tokyo Skytree

Tokyo Skytree je televizní vysílací věž a dominanta Tokia. Je hlavním bodem Tokyo Skytree Town v Sumida City Ward, nedaleko Asakusy. S výškou 634 metrů je nejvyšší stavbou v Japonsku a v době svého dokončení, tj. v roce 2012, byla mezi nejvyššími na světě. Dole u základů věže se nachází velký nákupní komplex s akváriem. Vrcholem Tokyo Skytree jsou však jeho dvě vyhlídkové plošiny, které nabízejí nádherný výhled na Tokio. Najdeme je ve výšce 350 a 450 metrů, což z nich dělá nejvyšší vyhlídkové plošiny v Japonsku. Jsou plně uzavřené, nicméně natolik prosklené, že vám nic neunikne.

Tembo Deck, spodní ze dvou palub, je 350 metrů vysoká a rozprostírá se na třech úrovních s nádherným výhledem ze všech jejích pater. V nejvyšším patře jsou vysoká, široká okna, která nabízejí jedny z nejlepších 360° panoramatických výhledů na město. Ve středním patře je obchod se suvenýry a Musashi Sky Restaurant. V nejnižším, 340. patře, najdeme prosklené panely na podlaze, které si můžete přejít, udělat si krásnou fotografii na Instagram, pokochat se výškou či si jen nechat zvýšit adrenalin. Ve výšce 450 metrů pak najdeme Tembo Galleria, kde se projdete proskleným tunelem a opět získáte překrásný výhled na císařské město.

Shibuya

O Shibuye se říká, že je to nejrušnější křižovatka na světě. Až se na ní ocitnete, zjistíte a na vlastní kůži pocítíte, že je to pravda. Shibuya Crossing je pulsující srdce Tokia, které v jednu chvílí umožní přecházet lidem z/do všech možných směrů. V jediný okamžik tak na tomto místě přechází až 2500 lidí. I pokud nenávidíte davy, Shibuyu si nenechte ujít! A ten, kdo viděl film „Hačikó – příběh psa“ či četl tento dojemný příběh, měl by si zde rozhodně udělat fotografii s bronzovou sochou psa Hačikó.

TIP: Pokud se nechcete nechat unášet davem, ale raději křižovatku pozorovat trochu z dálky a s hrnečkem kávy v ruce, je to rozhodně také možnost. V různých patrech domů na Shibuye najdete četné kavárny a restaurace s velkými okny a výhledem na centrum dění.

Trh Cukidži (Tsukiji)

Cukidži (Tsukiji) byl do roku 2018 ikonickým místem Tokia a také největším rybím trhem na světě, kde probíhaly zejména světoznámé aukce tuňáků. V dražbě zde obchodníci nabízeli tuňáky té nejvyšší kvality, a tak se cena jednou vyšplhala až na neuvěřitelných 69 milionů Kč za kus. Tohoto tuňáka modroploutvého vydražil majitel řetězce sushi restaurací a tento rekord nebyl již nikdy pokořen. Trh Cukidži byl tvořen vnitřní a vnější sekcí. Vnitřní část tvořila již zmíněná aukce a obchodní zóna, která se koncem roku 2018 přestěhovala do nedaleké čtvrti Toyosu. Venkovní část byla a stále je k dispozici široké veřejnosti a je plná obchůdků s čerstvými či již lahodně upravenými rybami a mořskými plody(k vidění a následně i k snědku je například vyhlášená delikatesa – obří japonský krab či mořští ježci). Na tomto trhu byste se měli určitě zastavit a dle libosti nějaké ty pochoutky ochutnat. Pokud nejste odpůrcem ryb, potečou vám zde sliny proudem. Pokud ryby nemusíte, netruchlete, sehnat se dá u prodejců i vysoce kvalitní steak wagyu!

Odaiba v Tokiu

Odaiba je tokijskou čtvrtí a v podstatě také souborem malých pevnostních ostrovů v Tokijském zálivu, které byly dříve postaveny k ochraně Tokia před možnými útoky z moře. S Tokiem je tento umělý ostrov spojen tzv. „Duhovým mostem“ (Rainbow Bridge) – ten v noci hraje všemi barvami a osvětluje panorama japonské metropole. Odaiba se stal turistickou atrakcí až v druhé polovině 90. let, kdy se na něm začaly hojně stavět nákupní a zábavní centra, hotely či nadzemní železnice. Nechat ujít byste si zde neměli zejména zajímavá nákupní centra Aqua City a DiverCity, Odaiba Seaside Park (kde najdete jedinou pláž v centru Tokia), Tokijské muzeum voskových figurín Madame Tussauds nebo třeba Miraikan – Národní muzeum rozvíjející se vědy a inovací. 

Ginza v Tokiu

Chcete v Tokiu poznat unikátní oblast, kde vám splní téměř každé přání? Pak vsaďte na čtvrť Ginza, která je jednou z nejpopulárnějších, co se týká zábavy, stravování a zejména pak nakupování. Dříve se v této čtvrti razily stříbrné mince, dnes zde natrefíte na luxusní atmosféru na každém kroku. Vaši nákupní horečku podpoří obrovský nákupní komplex Ginza Six, nákupní centrum Tokyu Plaza Ginza s otevřenou střechou a skvělými výhledy na město, obchodní dům Mitsukoshi nebo obchodní komplex Marronnier Gate. Hlad po kulturních zážitcích zase zažene například Divadlo Kabukiza či Muzeum Seiko Ginza (zde se dozvíte více o historii hodinek Seiko). 

Ostrov Mijadžima

Malý ostrov Mijadžima je zdaleka nejnavštěvovanější oblastí v japonské prefektuře Hirošima – od Hirošimy je vzdálen jen asi necelou hodinu cesty. Samotný název ostrova se překládá jako „Ostrov svatyně“, neboť nejznámější tamější památkou je plovoucí svatyně Icukušima s červenou bránou. Právě toto místo je nejfotografovanější v Japonsku a jeho kouzlu propadnete i vy. Dále však můžete na Mijadžimě navštívit i okouzlující buddhistický chrám Daishoin, největší ostrovní stavbu postavenou ze dřeva Senjokaku nebo nejvyšší ostrovní horu Misen, z jejíhož vrcholu je za dobrého počasí krásný výhled na Vnitřní moře a město Hirošima (na vrchol jede lanovka). 

Chrám Kijomizudera, Kjóto

Východně od města Kjóta se nachází jeden z nejslavnějších chrámů Japonska. Jde o chrám Kijomizudera, jenž se doslovně překládá z japonštiny jako „Chrám čisté vody“ a zapsán je pro svou unikátnost i ve světovém dědictví UNESCO – společně s dalšími kjótskými památkami. Jakmile se do chrámu vydáte, bude samotným zážitkem už jen cesta k němu. Výstup k náboženské památce je sice strmě do kopce, vede však kouzelnými dlážděnými uličkami Ninenzaka a Sannenzaka z kjótské čtvrti Gion – ty jsou lemovány různými obchůdky, v nichž si můžete koupit třeba občerstvení nebo suvenýry. Jakmile dojdete k ikonickému chrámu, uvítá vás nejprve nejznámější prvek stavby, tj. dřevěná veranda (Kiyomizu Stage), která stojí asi 13 metrů nad zemí bez použití hřebíků. Právě na ní se zdržuje nejvíce lidí a fotografuje památku i její okolí. Hlavní částí sálu je pak svatyně Jishu, kde se lidé modlí za štěstí a lásku. TIP: Při návštěvě chrámu Kijomizudera se nezapomeňte napít také z tamějšího vodopádu Otowa pro štěstí!

Kjóto

bývalé hlavní město celého Japonska, původně dostalo toto město jméno Heiankjó. Považované za nejkrásnější město země, sídlo císaře od roku 794 do 1868. Je kulturním a náboženským centrem země. Nachází se zde více než 1700 chrámů a svatyní, včetně Zlatého pavilonu, Kinkakudži, který je nejznámější památkou celého Japonska.

Nara

Nara - bývalé hlavní město Japonska s množstvím zajímavých chrámů a svatyň roztroušených po okolí. Chrám Tódaidži z 8. století – největší dřevěná stavba na světě. Šestnáctimetrová socha sedícího bronzového Buddhy. Působivá svatyně Kasuga, známá svými 3000 kamennými a bronzovými lucernami. V roce 1998 byly některé památky v Naře zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO pod společným označením Památky na starobylou Naru. Symbolem města se stali jelínci, kteří se volně pohybují mezi chrámy a svatyněmi a loudí na turistech jídlo. Jelínci jsou totiž v šintoismu považováni za symbolické poslíčky bohů.

Fudži

Fudži je nejvyšší hora Japonska. Rozkládá se v regionu Čúbu na hranici mezi prefekturami Šizuoka a Jamanaši na západ od Tokia, z kterého je za jasného počasí viditelná. Hora stojí osamoceně uprostřed nížin při tichomořském pobřeží ostrova Honšú. Sopka vznikala opakovaným vyvrhováním lávy a popela a jedná se tedy o stratovulkán. V současnosti je Fudži považována za aktivní sopku s malou pravděpodobností erupce. Prvním dochovaným záznamem o erupci je z roku 800 př. n. l. Od té doby jich proběhlo několik. Posledním zaznamenaným výbuchem byla tzv. erupce Hóei v roce 1707. Po většinu roku je její elegantní kuželovitý vrchol pokrytý sněhem. Obvod hory na úpatí je 125 km. Kolem hory Fudži leží pět jezer: Kawaguči, Jamanaka, Sai, Motosu a Šódži. Jezera se nalézají uprostřed lesů a jsou propojená potůčky a vodopády.

Tokio

Tokio je hlavní a největší město Japonska. Nachází se v regionu Kantó na východě ostrova Honšú. Je to jedno z největších měst na světě, žije v něm více než 13 milionů lidí. Primárním dopravním prostředkem je vlak. Železniční síť v Tokiu je nejrozsáhlejší městská železniční síť na světě a její délka se přibližně rovná délce povrchových linek. Čeká Vás prohlídka centra Tokia, zahrady Císařského paláce. Neopomeneme ani Ginzu, nazývanou taky jako Champs – Elysees Tokia. Zde jezdila první japonská auta, tady se poprvé tancoval tehdy moderní charleston. Užijete si i přechod přes Duhový most Prohlédnete si Ódaibu – kdysi součást obranného opevnění Tokia, dnes oddechové místo obyvatel města a IT centrum celé země. Těšit se můžete i na individuální nákupy ve Městě Akihabara, kde najdete elektroniku, o níž jste ani netušili, že se dá vymyslet.

Poznávací zájezdy do Tokia

Fushimi Inari-taisha

Fushimi Inari Taisha je hlavní svatyní boha Inari, který se nachází ve Fushimi Ward v Kjótu v Japonsku. Svatyně se nachází na úpatí hory nazývané Inari, která je 233 metrů nad hladinou moře a zahrnuje stezky do hory na mnoho menších svatyní. Svatyně jsou pospojované řadami torii, oranžovými dřevěnými branami. Vedou hustě za sebou tak, že tvoří tunely. Od úpatí až po svatyni na vrcholu jsou to asi 4 kilometry torii. Jednotlivé brány mají necelé dva metry šíře a na výšku tři metry. V první řadě je Inari bůh rýže, ale obchodníci a výrobci tradičně uctívali Inariho jako patrona obchodu. Každá torii ve Fushimi Inari Taisha byla věnována japonským obchodem.

Soul

Soul je hlavním a největším městem země, obecně je to vůbec jedno z největších měst na planetě. Protéká jím řeka Hangang. Populace činí více než 10 milionů obyvatel. Je to velice příjemné město s jedním z nejvyšších indexů kvality života. Je domovem mnoha firem a technologických společností, sídlí zde mj. Samsung, LG či Hyundai. Je to i místo mnoha mezinárodních sportovních utkání, za všechny jmenujme například LOH 1988 či Asijské hry v roce 1986, z politických summitů můžeme zmínit třeba místní setkání G20 v roce 2010. Soul je samozřejmě i centrem nákupním, gastronomickým a kulturním. Turisté se zde tak rozhodně nudit nebudou. Za návštěvu určitě stojí palác Gyeongbokgung, N Seoul Tower, Válečný památník, Národní muzeum, Lotte World nebo čtvrtě Insadong či Gangnam. Nenechte si ujít ani tradiční vesničku Bukchon Hanok Village!

Busan (Pusan)

Druhé největší korejské město najdeme na jihovýchodě země, domov zde našlo zhruba 3,5 milionu obyvatel. Pusan je také největším korejským přístavem a významným dopravním uzlem. Křižují se zde autobusy, metro, železnice, najdeme zde i mezinárodní letiště Gimhae. Trajektové trasy pak fungují mezi Pusanem a několika japonskými přístavy. Žádnému návštěvníkovi by neměl uniknout most Gwangan, rybí trh Jagalchi, Haedong Yonggungsa Temple, vesnice Gamcheon nebo pláž Haeundae.

Kjongdžu (Gyenongju)

Město bylo hlavním centrem Království Silla a dnes je domovem významných památek zapsaných na Seznamu světového dědictví UNESCO. Bývá také označováno za živoucí muzeum korejské historie a kultury. Navštívit zde můžete například Tumuli Gongwon, Bulguksa či Seokguram. Ty, kteří mají blíže spíše k živé přírodě, pak jistě zaujme zdejší hojná růžová tráva Muhlenbergia capillaris a Sakurový festival, který se tady koná každý rok na přelomu března a dubna.

Čedžu (Jeju)

Jeju je bezesporu přírodní perlou celé Jižní Koreje. Tento původem vulkanický ostrov s bílými písečnými plážemi, křišťálově čistou vodou, subtropickým klimatem a řadou romantických zákoutí je doslova rájem pro rodiny (ale nejen je). Na tento největší korejský ostrov se dostanete zhruba po hodině letu ze Soulu. Návštěvníci zde mohou obdivovat například Sakurový festival, ochutnat čerstvé lahodné mořské plody, relaxovat na zdejších překrásných plážích (např. Hyeopjae), navštívit Muzeum čaje Osulloc či třeba vylézt na Hallasan (spící vulkán a zároveň nejvyšší hora země o výšce 1947 m).

Demilitarizovaná zóna

Pro všechny, které zajímají mezinárodní vztahy a konkrétně i korejský konflikt, je pak povinnou zastávkou zdejší Demilitarizovaná zóna. Nachází se u pravděpodobně nejkontrolovanějších státních hranic na světě, tj. těmi jihokorejskými a těmi severokorejskými! Najdeme ji zhruba hodinu jízdy od Soulu a je nutné mít na paměti, že je možné ji navštívit pouze v organizované skupině. Je to fakticky pás území nikoho o šířce asi 4 km. 

Je to samozřejmě také turistická atrakce, můžete odtud z observatoří nahlédnout do Severní Koreje, dozvědět se více o dlouhotrvajícím konfliktu a dokonce se projít tajným tunelem. 

Navštívit byste měli i Park Imjingak či Most svobody, po kterém v roce 1953 přešlo 12 773 osvobozených jihokorejských válečných zajatců. Z observatoře Dora můžete nahlédnout do severokorejské pohraniční vesnice Kijong – dong. 

Hwaseong

Město Suwon je vzdáleno necelých 40 km od metropole Soulu. Jeho hlavní atrakcí je bezesporu pevnost Hwaseong, která byla vystavěna mj. proto, že stávající vládce Jeongjo plánoval přesun hlavního města ze Soulu právě do Suwonu. Pevnost vznikla mezi lety 1794 a 1796 a od roku 1996 figuruje na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Kangnung (Gangneung)

Toto město najdeme na východním pobřeží země a je doslova nabité rozmanitými turistickými atrakcemi. Návštěvníci zde mohou obdivovat například Anmok Beach, jezero Gyeongpo, Jeongdongjin Sculpture Park či pavilon Gyeongpodae. Je rovněž kulturním centrem regionu a mnoho umělců právě zde čerpá inspiraci ke svým dílům. Mnoho lidí také přijíždí do Kangnungu oslavit začátek nového roku na Jeongdongjin Sunrise Festival. Festivalové akce zahrnují ohňostroj, otočení přesýpacích hodin na začátek dalšího roku a vystoupení různých umělců.

Kangnung bylo také jedním z hostitelských měst zimních olympijských her v Pchjongčchangu v roce 2018. Navíc má Kangnung přezdívku „město kávy“, a to zcela patřičně, zdejší káva je velmi lahodná.

Inčchon (Incheon)

Toto přístavní město leží zhruba 30 km od korejské metropole a je to místo, kde se většina turistů poprvé dotkne korejské půdy, nachází se zde totiž hlavní korejské letiště Incheon Airport (otevřeno v roce 2001). Město je ekonomickým centrem země a také základna pro mnohé korejské univerzity. Inčchon je třetím největším městem Jižní Koreje.

Seoraksan NP

Okolí hory Seoraksan je známé pro svou přírodní krásu a dechberoucí výhledy. Je to první korejská biosférická rezervace UNESCO a je také uvedena na zeleném seznamu IUCN. Oblast je rozdělena na Vnitřní Seorak, Jižní Seorak a Vnější Seorak, který zahrnuje vrchol Daecheongbong (1708 m), který je třetí nejvyšší horou v Koreji. Tato oblast je vyhlášená pro své turistické stezky a bohatou faunu a floru. Ti, kteří budou mít štěstí, mohou spatřit například kabara pižmového či gorala východního. 

Národní park zde byl ustaven v roce 1970.

Wolchulsan NP

Wolchulsan, nebo chcete – li „hora vycházející z měsíce“, je národní park v nejjižnější části Koreje. Je znám svou krásnou přírodou a dechberoucími výhledy. Hora tyčící se kolem vrcholu Cheonhwangbong ve výšce 809 m vyniká ještě více díky rovinaté krajině kolem ní. Návštěvníci zde naleznou mnoho skalních formací těch nejrůznějších tvarů. Stejně tak mnoho zástupců fauny a flory. Možná nejzajímavějším bodem lokality je 120 m vysoký a 54 m dlouhý červený visutý most, který nabízí malebný výhled na horu Wolchulsan.

Jezero Čchungdžu (Chungju)

Jezero Chungju je největší jezero v zemi a vzniklo v roce 1985 po výstavbě stejnojmenné přehrady. Při její výstavbě došlo v oblasti k ponoření zhruba 66,48 km². I když téměř 50 000 lidí přišlo o své rodné město, jezero se stalo populárním regionálním turistickým místem spolu s přilehlým národním parkem Woraksan, údolím Songgye, kulturním centrem Cheongpung, jeskyní Gosu, chrámem Guinsa, horkými prameny Suanbo, jeskyní Nodong a dalšími lokalitami.