Exotická cesta, která splní Vaše sny o Indonésii. Přes rovníkový prales na sopku, trek za orangutany a pobyt v nádherné přírodě Sumatry. Pod taktovkou zkušeného SEN průvodce do srdce fascinující Indonésie
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
mezinárodní letenku, letištní poplatky, přelet z Padangu do Jakarty, ubytování v pokojích pro dvě osoby v hotelech a bungalovech se snídaní, přepravu klimatizovanými pronajatými autobusy, trajekty na ostrov Samosir, SEN průvodce a místní průvodce podle potřeby, množství prohlídek a výletů, všechny vstupy do národních parků dle programu, krmení orangutanů, pojištění proti insolventnosti
stravu kromě uvedené, vstupné do památek, fakultativní výlety, víza
U některých termínů mohou být rozdílné ceny odletů z Prahy o 2000 Kč z důvodu vyšších nákladů za letenky:
Odlety z Vídně jsou bez příplatku, v ceně publikované na webu.
⚠︎ Indonéské ministerstvo zdravotnictví nařídilo od 29.8.2024 všem zahraničním cestovatelům, aby před cestou do Indonésie vyplnili zdravotní formulář SATUSEHAT. Vyplývá to z prohlášení Světové zdravotnické organizace (WHO) ze dne 14. 8. 2024 o výskytu opičích neštovic (Mpox) jako stavu ohrožení veřejného zdraví.
PRAHA/VÍDEŇ – MEDAN
Odlet z Evropy a let kvalitní leteckou společností.
MEDAN
Přílet do MEDANU. Selamat datang – vítejte. Největší město na Sumatře, je tržním, obchodním a dopravním centrem. Okolí Medanu je zemědělská oblast bohatá na tabák, kaučuk, palmový olej a kávu. První doteky s Indonésií, ze všech se stávají milionáři. Prohlídka Medanu, hlavního města provincie Severní Sumatra a největšího města Indonésie mimo Jávy. Návštěva paláce Maimun (Istana Maimun), sídlo sultána Deli. A pak hlavní mešita (Masjid Raya) v marockém stylu a "Staré město" Kesawan v centru Medanu.
MEDAN – TANGKAHAN
Ráno se přesuneme přes Binjai, Stabat a Sei do TANGKAHANU na okraji národního parku Gunung Leuser (UNESCO). Cesta nám bude trvat přibližně 5 hodin. Městečko Tangkahan se nachází na soutoku řek Buluh a Batang. Po cestě se zastavíme na plantáži s palmovým olejem, což je jeden z nejdůležitějších příjmů místních obyvatel. Odpoledne procházky po okolí, pozorování přírody, motýlů, koupání v řece. Fakultativní možnosti: Tubing (splavování na nafouknutých duších) na řece a koupání se ve vodopádu. Prožijte čas v džungli a užijte si osvěžení v řece Batang. Později odpoledne společně nakrmíme a vykoupeme slony. Dotknout se tohoto obra a pomoci mu se očistit od každodenního prachu a bahna je dokonalý zážitek, na který nikdy nezapomenete. Podělíte se o příjemnou vodu se slony? Noc na okraji džungle v jednodušším ubytováni.
TANGKAHAN – BUKIT LAWANG – NP GUNUNG LEUSER
Tříhodinový přesun džípy do vesničky Bukit Lawang s fotografickými zastávkami po cestě. Budeme procházet tradičními a málo rozvinutými vesničkami a kolem nás budou kaučukové plantáže, háje olejových palem a jiných tropických rostlin. Odpoledne absolvujeme trek do džungle s velkou pravděpodobností setkání s orangutany ve volné přírodě. Nikdo nezaručí, že orangutany uvidíme, ale právě zde je na setkání největší šance. Na trek vyrazíme z vesničky Bukit Lawang, kde byla jedna ze stanic na reintrodukci orangutanů do volné přírody. Projekt byl ukončen v roce 2015, ale lidoopi se stále vracejí na toto místo a rádi se setkávají s návštěvníky. Pomalu si ale zvykají na absolutní svobodu a bez problémů se uživí v lese. Jsou to jediní velcí lidoopi na území Asie a největší zvířata, která žijí na stromech. Jen Sumatra a Borneo jsou domovem těchto vysoce inteligentních a vynalézavých živočichů. Na treku džunglí strávíme přibližně tři hodiny a budeme mít unikátní přírodní zážitek. Přijdou i gibboni, makakové nebo pro tuto oblast endemické Thomasovy hulmani? Máte doma ratanový nábytek? Chcete vidět, jak to roste? Fauna a flóra je zde opravdu jedinečná. Na hranici národního parku Gunung Leuser v městečku Bukit Lawang přenocujeme.
BUKIT LAWANG – BERASTAGI
Po snídani odjíždíme z jedinečného Bukit Lawang a přesuneme se do vysočiny Karo, horského města Berastagi (1300 m), základny pro výstup na sopku Sibayak. Budeme procházet hornatou krajinou a městečky Sembahe a Sibolangit. Po příchodu do Berastagi si půjdeme prohlédnout buddhistickou pagodu Taman Alam Lumbini ve vesnici Dolat Raye, která je kopií Shwedagonské pagody v Myanmarském Yangonu. Byla dokončena v roce 2010 a její hlavní stúpa je vysoká 42 metrů. Stejně jako v Myanmarském originále, i zde se nachází Buddhova relikvie a je tu sbírka tisíců podobizen Buddhy ze všech koutů světa. Přejte si něco během obcházení mandaly a možná se vám přání vyplní. Na ovocném trhu si koupíme a ochutnáme plody známé i méně známé. Ochutnejte mangosteen, maracuju, salak, papáju, mango, pitaháju, jack fruit a další. Stejně jako u nás, mnoho druhů ovoce je sezónních. Uvidíme, co nám místní farmy poskytnou a co budeme moci ochutnat. Salak, nebo "snake fruit", je indonéské národní ovoce, které pomáhá při střevních potížích a obsahuje spoustu beta-karotenu. Čemu jsou dobré ostatní? Ochutnáte chilli grilovanou kukuřici, nebo raději jahody? Dnes si odpočineme před nastávajícím dnem v městečku Berastagi.
SIBAYAK – JAZERO TOBA – SAMOSIR
Časné ranní vstávání. Z našeho hotelu odjíždíme brzy ráno a autobusem se dostaneme na úpatí sopky Sibayak. Pokud je tma, posvítíme si na cestu čelovkou. Během tříhodinového trekingu, když začne svítat, poznáváme divokou přírodu této stále činné sopky. Naše cesta přechází ze zelené džungle až do měsíční krajiny. Sopka dává svou přítomnost najevo už zdaleka: zvukové efekty, vzdušné průduchy, pára, síra, vůně. Nádherný výhled je odměnou za výstup. Na vrcholu počkáme na východ slunce, který nám nabídne úžasný pohled na okolní sopky. Ze sopečného kuželu scházíme dolů a po sestupu si dopřejeme zasloužené koupání v termálních pramenech vytékajících ze sopky. Nadšeni z treku se připravíme na přesun k jezeru Toba. Po cestě se zastavíme v tradiční vesnici Dokan lidu kmene Karo Batak. Podíváme se na jeden z nejvyšších vodopádů Indonésie, 120 metrů vysoký Sipiso-piso. Procházíme oblastí lidu Batak Simalungun, až odpoledne přijedeme do města Parapat a přeplavíme se na ostrov Samosir, kde strávíme následující 3 noci.
JAZERO TOBA – TUK TUK
Přírodní unikát – jezero Toba. Největší jezero Indonésie a zároveň největší vulkanické jezero na světě. 100 km délka, 30 km šířka a 505 m hloubka, což také řadí jezero mezi nejhlubší na světě. V roce 2020 bylo po 9letém čekání zapsáno na seznam světových geologických unikátů UNESCO. Odpočinek na ostrově Samosir, poloostrov Tuk Tuk. Doporučujeme celodenní fakultativní výlet (8:30 - 16:00) pronajatou lodí po jezeře Toba. Zastávky v tradičních vesnicích, kde se seznámíme s tradicemi a kulturou Toba Bataků, kdysi obávaných lidožroutů. Ve vesnici Ambarita klanu Siallagan budeme obdivovat megalitická díla v podobě kamenných židlí a kulatého stolu, které sloužily během setkání významných členů klanu, stařešinů, krále a královen. Druhé podobné seskupení s dlouhým stolem sloužilo jako rituální popraviště. Neobyčejné sošky, masky, šamanské hole, které se dají koupit pouze zde. Relax na jezeře Toba – srdce Bataků.
AZERO TOBA – SAMOSIR – TUK TUK
Relax na jezeře Toba – srdce Bataků. Koupání, pěší procházky nebo možnost zapůjčit si kolo nebo motorku. Pochutnáme si na tradičních batackých specialitách. Dáte si zlatou rybku (ikan mas) přímo z jezera nebo raději grilované vepřové maso (babi panggang)?
SAMOSIR – SIPIROK
Transsumatranskou "dálnicí" do Sipiroku, oblasti Mandailing Bataků. Z ostrova Samosir se přeplavíme zpět do Parapetu a pojedeme 8 hodin. Během této cesty se zastavíme na plantážích s ananasy, hřebíčkem a kávou. Tyto produkty se u nás běžně nepěstují, a je proto příjemné vidět, jak vlastně tyto plody rostou. V Balige Sigur-gur se zastavíme na tradičním trhu a později u lázní Sipoholon, kde vyvěrá horká voda z nedaleké hory Martimbang. Před příchodem do Sipiroku se projdeme po břehu řeky Sarulla a po rýžových terasových políčkách. Během dnešního přesunu budeme kromě krásné přírody vidět i batacké hrobky a naučíme se některá indonéská slova. Selamat datang di Sipirok – Vítejte v Sipiroku. Sipirok se nachází v horách, a proto zde může v noci být chladněji.
SIPIROK – BONJOL (ROVNÍK) – BUKITTINGGI
Odjíždíme ze Sipiroku a cestou přes deštný prales budeme mít botanické okénko. V zahradě plné koření, které známe, jak vypadá a chutná, ale nevíme, jak roste. Máte představu, jak roste vanilka, a jak dlouho dozrává? Rozeznáte rostlinu červeného pepře od bílého a černého? Dá si někdo šťávu z kokosového ořechu, který přímo před vašima očima ze stromu utrhne opice? Překročíme hranice severní a západní Sumatry a ve vesničce Bonjol stojíme na magickém bodě 0 °, čili na rovníku. Jak si takové místo představujete? Koupíme tričko s nápisem "I Crossed The Equator", opustíme severní polokouli a dále cestujeme už jen po jižní. S příjezdem do města Bukittinggi vstupujeme na území minangkabauské kultury. Jdeme se ubytovat a na večeři. Ochutnáte místní specialitu "martabak" nebo "nasi kapau"? Na pultu je vyložen široký výběr příloh na dušenou rýži. Stánky, ale i jednodušší restaurace s nasi kapau najdete v blízkosti Clock Tower.
BUKITTINGGI
Vítejte v Západní Sumatře, která je právem považována za klenot Indonésie. Víte, co je kopi luwak? Cibetková káva, o jejíž výrobě ne každý chce vědět detaily. Kdo by ale nechtěl ochutnat nejlepší kávu na světě přímo na místě jejího původu? Pro zájemce návštěva vesničky Palupuh, trek po stopách cibetky. Nacházíme se v oblasti, kde roste i největší květ na světě – Rafflesia Arnoldii. Budeme mít štěstí a bude právě kvést? Tato rostlina nemá specifický čas kvetení a květ vydrží jen pár dní. Pokud dostaneme informaci o místě, kde se květ nachází, půjdeme džunglí až k ní. Budeme překvapeni její "omamnou" vůní. Pěší prohlídka horského města Bukittingi (930 m), obehnaného sopkami Merapi (2891 m) a Singgalang (2877 m). Ve městě, které sehrálo v historii země důležitou roli si projdeme tradiční trh, který zaútočí na všechny naše smysly a místní Big Ben – Jam Gadang. Jsme v centru minangkabauské matriarchální kultury, kde hlavní slovo má žena. Ojedinělá architektura domů ve tvaru býčí hlavy, zdobené rostlinnými motivy. Odpoledne procházky okolní přírodou a kaňony s dech beroucím výhledy. Nádherná tečka za Sumatrou a rozlučková večeře.
PADANG – JAKARTA
Poslední den na Sumatře. Po snídani přesun na letiště v Padangu (cca 3 hod.) Cestou zastavíme na foto zastávkách, pokud nám to čas dovolí. Budeme procházet údolím Anai, kde je pěkná příroda na závěr naší cesty po Sumatře. Pochutnáme si ještě na Mie goreng nebo Nasi goreng?
EVROPA
Odlet a přílet domů. Konec krásného dobrodružství.
S CK Sen jsme se po Thajsku a Mexiku zůčastnili cesty po Indonezii. Jsme rádi, že i s odstupem času můžeme napsat, že jsme se vrátili naplnění nevšedními, hezkými zážitky, na které budeme rádi vzpomínat. Nádherná příroda, ředevším zelená džungle Sumatry, rovníkové podnebí, lidé usměvaví, přátelští. Plán a organizace cesty byla perfektní.Chtěli bychom i tímto způsobem také poděkovat Jožkovi Harvánkovi - našemu skvělému průvodci.Díky jeho znalosti indonézštiny dokázal s přehledem zvládnout často nepředvídatelné situace. Protože žil několik let v Indonezii, zná mentalitu a zvyky tohoto národa a mohli jsme tak poznat i běžný život místních lidí. Jožka je i výborný společník. Například jsme se moc pobavili při večeři na ostrově Samosir, kde bezprostředností a šarmem zapojil do zábavy všechny hosty - nás Slováky a Čechy, ale i Malajce, Korejce a Holanďany. Zážitky z Prambananu a Borobuduru není třeba popisovat. Pro bližší poznání Bali jsme využili fakultativní výlety, které Jožka naplánoval opravdu dobře, se znalostí místa i historie. Doufáme, že se ještě na nějaké cestě světem potkáme. Lidka a Rosťa.
Dobrý den,
Chvíli před koncem zájezdu SUMATRA, JÁVA, BALI jsme vyplňovali dotazník s otázkou (přibližně) "co se vám nejvíc líbilo". Až v letadle jsme si uvědomili, že k Borobuduru a Prambanánu jsme měli přiřadit ještě Jožku Harvánka. Byl vynikající, jak co se týče znalostí indonézských reálií, tak jako vždy příjemný a pozitivní člověk. Máme velkou chuť vyzvat jiné cestovky vyslání špionů na školení Vašich průvodců, aby viděli, jak má průvodce vypadat. S Vámi jsme byli pouze 2x, ale jak Jožka, tak Marek jsou nejlepší průvodci, které jsme poznali. A že jsme jich za těch 72 let poznali hodně.
Srdečně zdraví a za krásné zážitky děkují Růžena Teuchnerová a Jan Blabol.
Expedici po Sumatře, Jávě a Bali nelze popsat, je prostě třeba to zažít! Pro mě to byla po komfortních zájezdech první expedice a jsem nadšená. Indonésie je překrásná země, každý ostrov je jiný a jedinečný. Pokud se ještě podaří vytvořit skupinu, jako byla naše a pokud budete mít to štěstí, a doprovázet vás bude, Jožko Harvánek, tak máte vyhráno! Jožko, splnil každé naše přání, věnoval se nám po celou dobu, i když už mnohokrát nemusel, předal nám kvantum informací a zařídil jedinečné zážitky. Moje oslava narozenin, která trvala několik dní, byla super a všem účastníkům SJB ze srdce děkuji! Stále si zpívám tu naši Di síni senang, dívám se na fotky a videa a musím se při tom usmívat. 24 dní na cestách mě nabilo energií na celý další rok. Trochu jsem se bála, jestli to nebude náročné, expediční, ale opravdu se všechno dá zvládat s úsměvem (a s trochou guavového džusu a alkoholu z domácích zásob). Děkuji všem skvělým lidem, spolucestovatelům, místním průvodcům, ale hlavně Jožovi za jedinečné zážitky. Kdo by chtěl hledat chyby, našel by, ale já jsem spokojená na 100%. Těším se na další cesty.
Anežka z Prahy
Jménem účastníků zájezdu Java-Bali-Bromo (21.2.-6.3.) bych chtěla poděkovat vedení CK SEN za opravdu skvělý "nos" na průvodce, což se potvrdilo i v osobě Tomáše Horňáka, který nás na tomto zájezdě provázel. Tomáš se nám snažil do programu vtěsnat i věci, které v itineráři nebyli, buď se „vytasil“ s nějakým skrytým vodopádem po cestě, nebo pěknou procházkou balijskou džunglí na závěr dne. Významně tím zvýšil kvalitu zájezdů. Nezapomněl ani na narozeniny našeho souputníka, zorganizoval malou oslavu a nechal mu na snídani připravit krásný dortík s věnováním.
Mne konkrétně obohatil o nove pohledy na hinduistické a muslimské náboženství, rozproudil v autě fundovaně debaty o Nirváně, józe, ásany a věcech souvisejících, a tím nám krásně zpříjemnil dlouhé přesuny. Děkujme za vše.
Andrea Tichá
Milá CK SEN! Už jsem skoro třetí týden doma z nádherného zájezdu Sumatra, Jáva, Bali. Byl to velmi krásný a zážitky plný zájezd. Na tento zájezd jsem se přihlásí kvůli tomu, že loni jsem byl na zájezdu Thajsko, Malajsie, Singapur, který provázel Jožo Harvánek. Byl perfektní a hodně nám vyprávěl o Indonésii, kde dva roky žil. Věděl jsem, že i tento zájezd bude provázet on. Tento byl ještě lepší. Každá země měla své kouzlo. Viděli jsme velmi mnoho, vystoupali jsme na dvě sopky, byli jsme v pralese za orangutany, na krásném jezeře Toba i na ostrově Bali. Pro mě to byl perfektně na 100% připravený zájezd, Jožo byl úžasný, nápomocný a vše řešil okamžitě a dobře. Během tohoto zájezdu jsem nenašel žádnou chybu. Ale pro mě třešničkou na dortu byla v Kutě na Bali katolická mše v neděli
dopoledne. Kdo chce zažít něco dojímavého a jiného než u nás, vřele mu doporučuji jít zde na mši. Nemusíte být věřící, atmosféra mše vás dostane. Takovou atmosféru u nás člověk nezažije. Jste perfektní CK, máte výborně připravené zájezdy a skvělé průvodce. Už se těším na další zájezd. Přeji vám všechno dobré. Vojta
Přenádherná příroda, jsme v džungli. Splavujeme řeku, abychom se vykoupali ve vodopádu a pochutnali si na šťavnatém ananasu. Noc prožitá uprostřed džungle, zanechává stopu v každém z nás. Adrenalin během jízdy džípy přes prales zintenzivňuje pocit dobrodružství v divočině. Orangutani v pralese nad Bukit Lawang nám berou banány přímo z ruky a mají lidský pohled. Ten pocit je nepopsatelný.
Krásný výhled na okolní scenerii je odměnou za trošku náročnější ranní výstup na aktivní sopku Sibayak, ke které se dostáváme opět přes džungli nad Berastagi. Pod její úpatím se koupeme v termálních lázních. Magický ostrov Samosir na jezeře Toba s nádhernou domorodou architekturou, kde žili v minulsti lidožrouti prozkoumáme loďkou, která je jen pro nás. Někteří se přesouváme po ostrově stejně jako Indonésané - na motorkách. Obdivujeme osobitou architekturu Bataků, debatujeme s místními, velmi milými a usměvavými lidmi, pro které jsme atrakcí (tak jako všichni bílí). Cpeme se praženou rýží, nudle, rybami a polévkami dochucenými chilli, jak jinak. Jako dezert si dáváme čerstvé ovoce, nevím si vybrat - mango, papáju, baby banány, mangosteam, liči ...? Jedeme dál Sumatrou, už se cítíme být její součástí. Tento pocit v nás umocňují "botanická okénka". Už víme, jak roste kakao, káva, skořice, muškátový oříšek, pepř či hřebíček, které jsou chutí indonéských cigaret. Ochutnáváme čerstvé buráky, sledujeme, jak je místní praží, někteří si to i vyzkouší. Obdivujeme zelená rýžová pole, procházíme přes rovník. Splachující voda v toaletě se již nyní točí opačně, jsme na jižní polokouli. Kromě běžné konzumace indonéských specialit jsme tentokrat vyzkoušeli něco více. Co tak naučit se některá jídla vařit? Vidět místního kuchaře přímo v akci u sporáku? Proč ne? Navštívili jsme proto Yusufa, který pro nás připravil pohoštění. Po úvodním občerstvení vzhůru do práce. A co jsme vařili? Tak nejdříve kuře dušené se zázvorem a citronovou trávou. Později hovězí se zeleninou a vodním špenátem. Tempe - tradičně jídlo ze sojových bobů. Nechyběla samozřejmě rýze, klasicka bílá, ale i s grilovaným kuřecím masem - Nasi goreng Ayam. A co jsme navařili, to jsme si i snědli a bylo to opravdu výborné. Seděli jsme tradičně na zemi, jídlo poskládané před námi a sami jsme si vybírali podle chuti, ale každý vyzkoušel všechno, neboť nejen vůně, ale i chuť nás přímo vybízely přidat si. Po dobrém obědě jsme měli možnost trochu i podebatovat o všem možném a trochu i videt způsob života místních obyvatel. Po lehkém treku za největším květem na světě - Rafllesiou, si pochutnáme na cibetkové kávě. Toto doma nezažijete!!!
Po příletu do Jakarty prožíváme kulturní šok. Najednou je všechno rychlejší, plné lidí, smogu, aut a motorek, prostě "Mace" (zácpa indonésky). Večer hraje pestrými barvami, které blikají z okolních reklam nebo luxusních nákupních center. Jsme v Jakartě, hlavním městě Indonésie. Vedle hotelu si můžeme v nonstop otevřeném obchodě 7 eleven koupit cokoliv, i Pringles nebo čokoládu. Naštěstí rychle odlétáme dále a Yogyakarta naše smíšené pocity zachraňuje. Opět se přibližujeme k místním, tentokrát jdeme za děckama do školy. Strávíme tam dost času na to, abychom si s nimi poseděli v lavicích, naučili je pár českých slovíček, zazpívali indonéský "Di síni senang, Di sana senang ...". Procházet se starými chrámy Prambanan a Borobudur je obrovský zážitek. Ochutnáváme kokosový cukr, který zapíjíme černým čajem, na návštěvě u místních, v jejich domě. Nevadí jim, že na stole již mají připravenou večeři. A na závěr tohoto ostrova naše oči pozorují ještě jeden krásný přírodní úkaz - stále aktivní sopku Bromo v národním parku Semeru, který je pojmenován po stále činné nejvyšší sopce ostrova. Pocity při pohledu na východ slunce nad Bromem, žádné fotografie neposkytnou. Toto je přesně to místo, pro které je třeba Jávu navštívit!
Trajektem se přesouváme na vysněné Bali. Začínáme s návštěvou místních obyvatel v typickém balijském domě, jednoduše zařízeném, kde paní domácí připravuje obětní dary pro Bohy. Po cestě do Ubudu máme příležitost vidět hinduistickou slavnost a svátečně, v bílém oblečené Balijčany. Směřujeme blíže do uměleckého centra Bali. V jedné z mnoha galerií nejdříve sledujeme umělce při práci, pak jejich výtvory vkusně zavěšené na stěnách. Jasně, že odcházíme s nejedním úlovkem! To ještě nestačí, jdeme vyzkoušet pravou balijskou zabijačku "babi guling". Prasátko připravené na rožni chutná výborně. Volný den si užíváme každý po svém. Ráno běháme po pláži, nebo meditujeme u vln divokého oceánu. Po snídani si dopřejeme masáž na pláži za směšnou cenu. K obědu si vychutnáme grilovaného humra v restauraci s výhledem na oceán. A pak jen tak ležíme u bazénu a popíjíme Arak Colada v bazénovém baru. V podvečer si nenecháme ujít kulturní představení - typický balijský tanec Kecak. Vystoupení je v mořském chrámu Uluwatu s úžasným západem slunce. Noc je mladá a někteří z nás vyrážíme do šestipatrové diskotéky plné Australanů, uprostřed nejrušnější ulice Kuty. I toto je Bali. Každý si může vybrat jakou chuť ostrova zkusí, protože Bali je směsí různých zážitků.
28.3.2017 zažili SEN klienti na Bali neskutečný zážitek. 24 HODIN TICHA. Slavil se den ticha a příchod roku 1939 podle balijského kalendáře Saka. Tomuto dni s názvem Nyepi Day předcházel Melasti Day - den očisty a potom Ogho Ogho - slavnost, která je podobná našemu masopustu. Celý ostrov Bali se ponořil do velkých oslav, kterým dominovaly různé masky duchů a démonů. Tyto masky jsou několik týdnů usilovně vyráběné v místních komunitách. Je to jedna z největších hinduistických slavností na ostrově, a proto si všichni místní dávají záležet i na tom, jak vypadají. Mají na sobě krásně zdobené sarongy. Celou tuto oslavu provází velký pochod, při kterém místní nosí masky démonů a duchů na bambusové konstrukci. Tyto démony postupně pak spalují v chrámech. Den ticha trvá 24 hodin a má přísně stanovená pravidla. Je zakázáno vycházet z domu do ulic, dělat hluk, je zákaz létání, používání elektroniky i zákaz rozsvítit světlo, včetně svíček, a tak si naši klienti vychutnali jeden z nejkrásnějších pohledů na noční oblohu jižní polokoule. Po tomto dni místní považují svět za čistý a věří v nový začátek. Každá cesta na Bali je vždy velkým zážitkem.
Jak podle Vašich představ vypadá výstup na aktivní sopku? Bude to nebezpečné, bude to vzrušující? Před samotným výstupem se na pár hodin ubytujeme v městečku Merlin Malang. Víme, že si příliš nepospíme, protože kolem půlnoci vyrážíme do vesnice Sukapura, kde přesedneme do ,,džípu“ a vyvezeme se k sopce Bromo, abychom se podívali na jeden z nejkrásnějších momentů našeho zájezdu. Po večeři a rychlém bazénu věřme, že rychle usneme. No znáte to, očekávání, nervozita a vědomí, že musíte rychle usnout. Najednou zvoní budík a za pár minut se setkáváme na recepci. Cestou do Sukapury slyšíme od našeho místního průvodce příběh, jak to vlastně celé začalo. Když si parta cestovatelů vymyslela tento šílený nápad: zažít východ slunce nad sopkou Bromo, neměl je tam kdo dopravit. Místní tedy rozhodili sítě a oslovili chlapíka, který měl jako jediný široko daleko autoservis a vlastnil džíp. Slovo dalo slovo a za pár dní se jelo. Netrvalo dlouho a ozvala se nová parta. Po ní další, ta už byla dvakrát větší. Chlapík neváhal a bleskově sehnal další auto. Za rok už vlastnil čtyři a z ranních výletů se pomalu ale jistě začala stávat místní atrakce. Atmosféra a kouzlo východu slunce nad sopkou Bromo nenechala lhostejných ani domácích a během pár let si z výletů udělali tradici. Dnes už je ani nezajímá samotný východ slunce, jako spíše setkání s přáteli, rodinou a společné snídaně při této jedinečné atmosféře, vypráví průvodce. Právě u chlápka, který to celé začal, začínáme i my. Šálek horkého čaje v jeho rodinném domě, kde už při snídani posedává skupinka domácích a pak se jde. Nabídky zapůjčení bund a čepic slušně odmítáme, vybavení jsme dostatečně. Čeká nás hodinová klikatá cesta do kopce, která i vzhledem k řidičským kvalitám našeho průvodce není příliš pohodlná. Cestou se k nám přidávají další auta, netrvá dlouho a jedeme v koloně. Slova našeho průvodce se naplňují. Cestou posloucháme další informace. Bromo v čase aktivity nechrlí lávu ale kameny a sopečný popel. Blízké okolí se vždy evakuuje, aby se předešlo zraněním či případným obětem. Po odeznění nebezpečí však domácí najdou jen zničenou úrodu a do dalšího roku se mohou se svou jedinou obživou – pěstováním různých plodin – rozloučit. Půda je neúrodná a nějaký čas potrvá, než si deště se sopečným popelem poradí. Vláda má naštěstí pro tyto případy zřízený fond, ze kterého místnímu obyvatelstvu poskytnou pomoc. Blížíme se k naší rozhledně, údajně té nejkrásnější a místními nejméně navštěvované. Okolí začíná připomínat kemp, či hudební festival. Cestu lemují desítky, ne-li stovky zaparkovaných džípů. Cesta je plná domácích, popíjejících čaj a kávu, a na grilech se opékají různé dobroty. Pomalu začíná rozbřesk. Zaparkujeme a vydáváme se pár metrů po svých. Na vyhlídce už postává pár cizinců, přesně jak říkal náš průvodce, místní samotný východ zase až tak nezajímá, přišli si spolu užít atmosféru rána. Netrpělivě čekáme, kontrolujeme nebe, hvězdy vidíme, viditelnost by měla být dobrá. Po pár minutách začíná tma řídnout a my rozeznáváme obrysy hor. Někde v údolí pod námi je Bromo, každou chvíli je uvidíme. Nebe pomalu modrá a před námi se otevírá neskutečná scenérie… Dočkali jsme se. Z vulkánu lenivě stoupá dým a vítr ho nese okolní krajinou. Horizont pomalu mění barvu z červené přes oranžovou, až do žluté. Najednou se zjeví slunce a my okamžitě cítíme jeho hřejivý dotek. To teplo je zvenku nebo zevnitř, živené tou nádherou kolem nás..? Kráter si bezstarostně dýmí, uzávěry fotoaparátů cvakají, bundy se pomalu rozepínají. Divadlo však nekončí, dáme si ještě pár minut a odcházíme na další část dnešního dobrodružství. Půjdeme nakouknout do samotného kráteru. Znovu jízda našim terénním autem, tentokrát jen kousek, dolů k vulkánu. V těsném okolí sopky je vše šedé, sopečný prach si nevybírá a nešetří ani naše oči, šaty, foťáky… po chvíli nám dokonce skřípe mezi zuby. Ke schodům na samotný vulkán pojedeme na ponících. Nejprve zvažujeme, zda chceme toho chudáka trápit svou váhou, ale poté oceňujeme jeho pomoc. Chodí se tu těžce a stejně tak se těžce dýchá. A to nás ještě čeká strmé schodiště k okraji kráteru. Stoupáme pomalu, před námi je dost lidí, ale toto tempo nám nevadí, alespoň zvládáme dýchat. S blížícím se vrcholem nabírá na hlasitosti a zvláštně hučí. Konečně jsme nahoře, kráčíme ke kraji a s husí kůží se díváme do kráteru. Ten hukot připomínající vodopády vychází přímo ze středu vulkánu. S němým úžasem se díváme do aktivní sopky. Působí dojmem živého tvora. Hlavou mi přeběhne část Nietzscheho výroku, který si osvojil i Jim Morrison: ,,když se podíváš do propasti, propast se podívá do tebe“. A tak do sebe mlčky koukáme a nechce se nám odejít. Dohodnutý čas schůzky s našim průvodcem se blíží… No a co, tak přijedeme o chvíli později.. Hukot, dým, živý tvor, propast… Ještě chvíli… Schody dolů, tělem znovu na poníkovi ale myšlenkami stále na kraji propasti. Bromo… jeden z nejintenzivnějších momentů jaké jsem zažil. Cesta zpět proběhla v tichosti, tuším na co asi myslí ostatní. V očích a na šatech ještě zbytky sopečného prachu, foťák očistím až na hotelu. Živý tvor. Naše matka, naše Země….
Jsme ubytovaní v lokalitě s názvem Kuta, která je tou nejproslulejší lokalitou na celém Báli. Kuta je centrem surfařů, kterými jsme byli na pár hodin i my včera, když jsme se učili, jak stát na surfu. Ti šikovnější dokázali sjet i pár vln. Večer jsme se dohodli, že namožené svaly půjdeme ráno rozhýbat túrou na druhou nejvyšší sopku Bali s názvem Batur. Její nadmořská výška je 1717 m.n.m. a výšlap na samotný vrch zabere zhruba 2 až 3 hodiny v závislosti na tempu. Pokud si chceme vychutnat východ slunce, který je právě z vrchu sopky Batur na celém Bali ten nejkrásnější, začínáme šlapat na vrch už v 3:30 ráno. Východ slunce je na Bali celoročně okolo 6 ráno. No a proč si troufám říct, že odsud je ten nejkrásnější východ slunce na celém Bali? Protože na východě vidíme nejvyšší sopku Bali – Agung (3142 m.n.m.), vedle níž začínají vykukovat sluneční paprsky, jejichž odrazy sledujeme na hladině jezera Batur, které patří do kaldery sopky, na jejíž vrchu se právě nacházíme. Po pár minutách už vidíme do okolních dolin, které jsou celé posety černou ztuhlou lávou. Erupce nedaleké sopky Agung v roce 1963 byla jednou z nejsilnějších v 20. století. Při těchto krásných výhledech nám dělají společnost divocí makakové, kteří nám doslova skáčou po hlavách, a tak si tu děláme krásné záběry.
Indonésie je nádherná a čarovná krajina, která toho nabízí opravdu bezpočet. Víc než patnáct tisíc ostrovů skrývá neuvěřitelné přírodní krásy. My se momentálně nacházíme na jednom z nich – na Sumatře. Vstáváme brzy ráno a kolem čtvrté opouštíme hotel na okraji horského města Berastagi. Venku je ještě tma a příjemně svěže. Chystáme se vylézt na stále aktivní sopku Sibayak, do výšky 2049 metrů. Po dvacetiminutové jízdě autem serpentýnami, začínáme šlapat po strmé a rozbité asfaltové cestě směrem nahoru. V dálce je možné vidět Sinabung, další aktivní vulkán, který se tyčí do výšky skoro dva a půl kilometru. Momentálně jen spokojeně odfukuje a z kotle stoupá jen minimum dýmu. Ale 19. února 2018 místní pěkně vystrašil. Soptil oblaka hustého, šedého dýmu a prachu až do výšky pěti kilometrů. My se Snem jsme sem přišli o pár dní později a viděli jsme už jen tenký, červený crůček lávy vytékající z kotle. Stoupáme dále, na otevřené planině začíná trochu pofukovat a o ochlazuje se. PO chvíli už nikdo nepochybuje, že se nacházíme na aktivní sopce. Čím dál více, se nám do nosu vrývá štiplavý siřičitý smrad a v dálce je slyšet stále intenzivnější syčení. Procházíme kolem stanů kempařů, kteří se tu rozhodli strávit noc, aby byli mezi prvními nahoře. Čeká nás ještě finální, nejstrmější výstup po vratkých kamenech a kolem šesté ráno, těsně před východem slunce jsme na vrcholu. Obsadíme nejlepší místa na focení a s prvními slunečními paprsky začíná nádherné přírodní divadlo. Postupně se pod námi ukazuje malebné údolí s městem Berastagi a dalšími menšími sopkami. Severním směrem je dokonce vidět Medan, největší město na ostrově, vzdálené přibližně 50 km vzdušnou čarou. Tam naše dobrodružství před pár dny začalo. Za námi se nachází samotná kaldera sopky Sibayak, která už odpočívá více než 130 let. Po dostatečném vynadívání se na ranním, sluncem zalité údolí, scházíme stejnou cestou dolů. Obcházíme kalderu z blízka a míříme přímo k syčícím gejzírům síry. Pozorovat nesmírnou sílu přírody z takto bezprostřední blízkosti je nepopsatelný zážitek a málo kdo odolá možnosti zapózovat a vyfotit se pár centimetrů od tohoto úžasného sopečného divadla. Cestou zpět pozorujeme přírodní krásy, které byli cestou nahoru před námi skryté ve tmě. Postupně se ukazuje exotická vegetace, nejprve jen malé keříky a kapradiny, později už nefalšovaná džungle, plná obrovských palmových listů jako z Jurského parku. Fakt jsme šli tudy nahoru? Ptají se mnozí. Po úspěšném zdolání sopky nás samozřejmě čeká zasloužená odměna – přírodní prameny přímo pod sopkou. Horká voda v, dohromady šestnácti bazénech působí jako balzám na naše nohy a celé tělo. Užíváme si zasloužený odpočinek a načerpáváme síly na další dobrodružství a zážitky, které nás na Sumatře ještě čekají.
Dnešní den začínáme ve vesničce Batubulan, kde se jdeme společně podívat na tradiční balijské taneční představení. V tomto tanci se bijí dvě mytologické postavy. Barong v podobě lva představuje boha dobra, který bojuje proti Rangda-ovi, který naopak zastupuje zlo. Boj končí nerozhodně. Symbolizuje to rovnováhu mezi dobrem a zlem. Po představení máme namířeno úzkými uličkami naším autobusem do nadmořské výšky cca 500 m.n.m. Kolem nás se začínají objevovat první rýžová políčka, která jsou neodmyslitelnou součástí tohoto krásného ostrova. Náš kamarád Gede, který pochází ze severní části ostrova Bali, nás zavedl na kávové plantáže. Zde se dozvídáme jaký je rozdíl mezi kávou arabicou a robustou. Máme možnost ochutnat i Cibetkovou kávu. Víte, které zvířátko tuto kávu produkuje a jak vlastně tato káva vzniká? Cibetka konzumuje celé kávové plody, z nichž stráví pouze dužinu, enzym proteázy v trávicím traktu způsobí, že kávová zrna jsou jemnější a jsou méně hořká, taková zrnka pak vyloučí stolicí. Ročně se vyprodukuje pouze cca 500 kg takovéto kávy a my máme možnost si ji na tomto místě za pár euro koupit. Na procházce kávovými plantážemi nám Gede s velkým zájmem ukazuje další tropické ovoce. Vidíme, na jakých stromech roste guava, durian, jackfruit. Gede vytahuje nožík a vyřezává kousek z nějakého stromu, posouvá kousek dřívka mezi nás a říká, abychom ho olízli, po prvním ochutnání zjišťujeme, že to je skořice! Dále vidíme, jak roste hřebíček, vanilka, kakaové boby a mnoho jiných exotických plodin. Geniální zážitek je za námi a my pokračujeme k rýžovým terasám. Zde se setkáváme s partičkou domácích, kteří trénují své kohouty. Připravují je na kohoutí zápasy. Ti nám s radostí předvedli, jak vypadá trénink dvou kohoutů před takovým zápasem. Krásný den zakončíme na místím trhu ve vesničce s názvem Ubud.
Jeden z nejvýznamnějších buddhistických chrámů na světě pod záštitou UNESCO. Skládá se z šesti čtvercových teras završených třemi kruhovými terasami, celá stavba je poseta 2672 reliéfními panely a 504 sochami Buddhy. Chrámový komplex pochází asi z 9. století a je zasvěcen především Buddhovi Gautamovi.
Prambanan představuje unikátní památku nejen v rámci Indonésie, ale v celém širším spektru jihovýchodní Asie. Jde o největší hinduistický, chrámový komplex Indonésie a není divu, že se nachází také na prestižním seznamu UNESCO. Fantastické chrámy pocházejí z 9.století, a dokonce je Prambanan ještě o půlstoletí mladší než buddhistický Borobudur. Jeho chrámy jsou typickou ukázkou hinduistické chrámové architektury, které dominuje 47 metrů vysoký centrální chrám zasvěcený bohu Šivovi. Na obou stranách hlavního chrámu stojí dva menší, Brahma chrám na jihu a Višnua chrám na severu. Chrámový komplex je vyzdoben reliéfními výjevy z legendárního eposu Rámájana. Na scéně s impozantní siluetou prambananských chrámů v pozadí se odvíjí romantický příběh prince Rámu a jeho krásné ženy Sity. Jejich láska musí překonat množství nástrah, dokud dospěje ke šťastnému konci. Úchvatné divadlo s mnoha účinkujícími, překrásné kostýmy, zvuk gamelanu patří k vrcholným zážitkům návštěvy Indonésie.
Aktivní vulkán, který je součástí Tengger masivu, na východní Jávě. Sopka měří 2,329 metrů a je nejnavštěvovanější sopkou v Indonésii. Sopka patří do národního parku Bromo Tengger Semeru. Název Bromo odvozen od jávské výslovnosti Brahma, hinduistického Boha Stvořitele.
Bali je místo pro ideální odpočinek u moře s návštěvou kulturního centra Ubud i zelených rýžových políček. Uvidíte chrám Uluwatu a při západu slunce si vychutnáte tradiční balijský tanec kecak s příběhem z eposu Ramajana. Městečka s uměleckými dílnami, krásné tanečnice, tradiční masky tanečníků, chrámové slavnosti, ale i pláže, hotely a turisté - to je Bali, nejznámější a nejvíce nejnavštěvovanější ostrov Indonésie, který je rájem potápěčů.
Za názvem Bukit Lawang se skrývá unikátní místo na prahu sumatriánského pralesa, který v sobě má obrovský tahák. Přesně za ním jsme sem přicestovali i my. Bukit Lawang, oblast řeky Bahorok a národní park Gunung Leuser zapsán v UNESCO je totiž domovem orangutanů. Patří k symbolu Sumatry a během trekku v džungli si rapidně zvýšíme šanci na to, abychom je viděli na vlastní oči. Jen Sumatra a Borneo jsou domovem těchto vysoce inteligentních a vynalézavých živočichů. Na trekku džunglí strávíme přibližně tři hodiny a budeme mít unikátní přírodní zážitek. Přijdou i gibboni nebo makakové.
Největší jezero Indonésie a zároveň největší vulkanické jezero na světě. 100 km délka, 30 km šířka a 505 m hloubka, což také řadí jezero mezi nejhlubší na světě. Navštívíte tradiční vesnice, kde se seznámíme s tradicemi a kulturou Toba Bataků, kdysi obávaných lidožroutů. Rituální popraviště ve vesničce Ambarita.
Batakové se stali podnětem k rozsáhlému vědeckému bádání. Bylo zjištěno, že jsou potomci neolitických horských kmenů, které vyhnali Mongolové z jejich původního území v oblasti dnešního severního Thajska a Barmy. Když dorazili na Sumatru, nesetrvávali dlouho na mořském pobřeží, ale vydali se dále do vnitrozemí. Po několikatýdenním putování objevili jezero Toba, kde se usídlili a žili zde v naprosté izolaci od okolí dlouhá staletí. Nejcharakterističtějším rysem Bataků je jejich bojechtivost. Jednotlivé osady se mezi sebou téměř bez ustání svářily. Z tohoto důvodu nebyly nikdy budovány mezi jednotlivými usedlostmi cestičky, ani stavěny mosty. Všechny osady byly obklopeny živým, 10 metrů vysokým neprostupným plotem z bambusu, s dobře stráženým vchodem pouze z jedné strany. Život se odehrával v tradičních dřevěných domech, jejichž obytná část se nacházela 1-2 metry nad zemí. Tato část domu byla vlastně jednou velkou místností bez pevných vnitřních stěn, kde žilo někdy i tucet rodin. V noci se spouštěly z trámů rákosové rohože poskytující jednotlivým rodinám alespoň trochu soukromí. Světlo pronikalo do tmavého domu pouze jediným malým otvorem – dveřmi, do kterých se vstupovalo po krátkém žebříku. Spodní část domu byla určena pro hospodářská zvířata – kozy, krávy a prasata – a sloužila i jako skladiště obilí. Typická šindelová střecha tvarem připomínala býčí rohy. Tento tvar střechy je rozšířen po celé Sumatře a váže se k němu legenda o dlouhotrvajícím boji mezi sousedními ostrovy Jáva a Sumatra. Jak praví tato pověst, kdysi dávno mezi sebou vedli spory bohatí obyvatelé Jávy a chudí lidé ze Sumatry.
Městečko Bukittinggi, nacházející se v příjemném horském prostředí, je dodnes centrem kultury etnika Minangkabau, jemuž vládnou ženy. V tradičních vesničkách v okolí města se lze dodnes setkat s touto zajímavou kulturou. Místní rušný trh pak nabízí možnost ochutnat výpěstky sklízené na okolních úrodných svazích.
Ostrov Sumatra leží v západní Indonésii a je součástí tzv. Sundských ostrovů. Turisté sem míří o poznání méně než například na Bali či na Lombok. Reálně má ale vskutku co nabídnout, proto jej určitě nevynechte ze svého itineráře! Z nádherných deštných pralesů a rozmanitých zážitků budete u vytržení. Relaxovat můžete třeba na písečných sumaterských plážích anebo se vydat na túru za historickými či přírodními skvosty. Zde je jen zlomek hlavních oblastí, které rozhodně nevynechte: město Medan (hlavní kulinářské centrum Sumatry), jezero Toba (největší kráterové jezero svého druhu na světě), Bukit Lawang (malá vesnice na okraji Národního parku Gunung Leuser, kde uvidíte orangutany), spící sopka Gunung Sibayak (snadná na výstup, túra k vrcholu měří asi 7 km) nebo Mentawajské ostrovy (na Západní Sumatře, vhodné pro surfaře).
