Zajímavá kombinace indonéských ostrovů. Nádherné chrámy Jávy - Borobodur a Prambanan - možná nejkrásnější na jižní polokouli. Východ slunce nad Bromem. Odpočinek na Bali a výlet po ostrově v ceně.
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
mezinárodní letenku, letištní poplatky, místní let Jakarta – Yogyakarta, ubytování v pokojích pro dvě osoby v 3* a 4* hotelech se snídaní, přepravu klimatizovanými pronajatými autobusy, mikrobusy, trajekt na Bali, výlet do národního parku Bromo, SEN průvodce (1. - 9. den) a místní průvodce, množství prohlídek památek podle programu, pojištění proti insolventnosti
stravu kromě uvedené, vstupné do památek a atrakcí; od 14.2.2024 zavedla vláda Bali povinnou mezinárodní turistickou daň ve výši 150 000 IDR (9 EUR nebo 9,50 USD), která není zahrnuta v ceně zájezdu, víza
Silvestrovský termín začíná na Bali a končí na Jávě.
U některých termínů mohou být rozdílné ceny odletů z Prahy o 2500 Kč z důvodu vyšších nákladů za letenky.
Odlety z Vídně jsou bez příplatku, v ceně publikované na webu.
⚠︎ Indonéské ministerstvo zdravotnictví nařídilo od 29.8.2024 všem zahraničním cestovatelům, aby před cestou do Indonésie vyplnili zdravotní formulář SATUSEHAT. Vyplývá to z prohlášení Světové zdravotnické organizace (WHO) ze dne 14. 8. 2024 o výskytu opičích neštovic (Mpox) jako stavu ohrožení veřejného zdraví.
Odlet do Indonésie.
JAKARTA
Přílet do Jakarty, ubytování, první indonéské vůně a chutě.
Koupání ve vlnách Indického oceánu, odpočinek, balijské masáže, večerní procházky městem, rušný noční život.
Koupání ve vlnách Indického oceánu, odpočinek, balijské masáže, večerní procházky městem, rušný noční život.
Koupání ve vlnách Indického oceánu, odpočinek, balijské masáže, večerní procházky městem, rušný noční život.
Poslední vlny, transfer na letiště a odlet domů.
Rozlučka s Indonésií, odlet z Bali a návrat do Evropy.
Milá CK SEN,
Děkujeme za krásný a skvěle zorganizovaný zájezd "Jáva, Bali". Zvláště chceme poděkovat našemu průvodci Pavlovi, který se nám snažil přiblížit Indonésii co nejvíce, čímž způsobil, že bychom se do této země rádi vrátili.
Blanka a Miroslav
Vážený pane řediteli,
před necelým měsícem jsme se vrátili z Indonésie a chtěli bychom velice ocenit, jak celý program, tak zejména výkon našeho průvodce Jožky Harvánka. Poprvé jsme se s ním setkali před třemi lety na zájezdě Vietnam, Kambodža. Jeho znalosti, přístup ke klientům a občasné nenápadné zmínky o Indonésii nás dovedly k rozhodnutí absolvovat se SNEM i tento zájezd. Celou dobu jsme doufali, že jako garant tohoto zájezdu, bude opět našim průvodcem. Toto naše přání se splnilo, když jsme dostali jeho tradiční před odletový email a Jožo nezklamal. Zájezd nejen, že splnil, ale ve všech ohledech překonal naše očekávání. Oceňujeme jeho znalost prostředí, jazyka a života Indonésanů, díky čemuž si mohl dovolit reagovat na aktuální situaci a upravit program tak, aby zvýšil komfort i zážitky nás - klientů. Děkujeme Jožkovi a těšíme se někdy příště, na další společné cestě. (Příští rok určitě opět znovu s CK SEN.)
Vaši dlouholetí klienti Milada, Víťa, Ilona a Petr z Brna
Jménem účastníků zájezdu Java-Bali-Bromo (21.2.-6.3.) bych chtěla poděkovat vedení CK SEN za opravdu skvělý "nos" na průvodce, což se potvrdilo i v osobě Tomáše Horňáka, který nás na tomto zájezdě provázel. Tomáš se nám snažil do programu vtěsnat i věci, které v itineráři nebyli, buď se „vytasil“ s nějakým skrytým vodopádem po cestě, nebo pěknou procházkou balijskou džunglí na závěr dne. Významně tím zvýšil kvalitu zájezdů. Nezapomněl ani na narozeniny našeho souputníka, zorganizoval malou oslavu a nechal mu na snídani připravit krásný dortík s věnováním.
Mne konkrétně obohatil o nove pohledy na hinduistické a muslimské náboženství, rozproudil v autě fundovaně debaty o Nirváně, józe, ásany a věcech souvisejících, a tím nám krásně zpříjemnil dlouhé přesuny. Děkujme za vše.
Andrea Tichá
Vrátili jsme se ze zájezdu Jáva, Bali, Bromo + Flores, Rinca, Komodo nadšení. Už jsme byli s Vaší cestovní kanceláří na zájezdech sedm krát a vždy jsme byli velmi spokojeni. Jen litujeme, že jsme se o Vás dozvěděli pozdě. Máme oba přes 60 let a netroufáme si na expedice. Tak si vybíráme vaše zájezdy komfort. Postupujeme vždy stejně. Ačkoli je vše na internetu, vybíráme si raději z katalogu. Tento rok jsme udělali výjimku, protože průvodce, se kterým jsme byli v minulém roce ve Vietnamu, Jozef Harvánek, nám tak poutavě vyprávěl o Indonésii, že jsme se už loni ve Vietnamu rozhodli. Máte opravdu vynikající průvodce, o čemž jsme se přesvědčili na každém z těch 7 zájezdů. Nejen encyklopedické znalosti, ale i milý přístup. U Josefa Harvánka nás mile překvapil i uvítací e-mail, kterým se nám před cestou představil a jmenovitě promluvil. Vím, že od Vás dostaneme všechny potřebné informace, ale tento osobní přístup, který ani nelze vyžadovat a se kterým jsem se nesetkala v žádné jiné cestovní kanceláři, i tak potěšil a chtěla bych mu za něj poděkovat. V našem věku je těžko volit dlouhodobé cíle, ale pokud nám to zdraví dovolí, budeme se těšit na každý zájezd. Pochopitelně jen s Vaší cestovní kanceláří. Se srdečným pozdravem manželé Činčurovi
Po příletu do Jakarty prožíváme kulturní šok. Najednou je všechno rychlejší, plné lidí, smogu, aut a motorek, prostě "Mace" (zácpa indonésky). Večer hraje pestrými barvami, které blikají z okolních reklam nebo luxusních nákupních center. Jsme v Jakartě, hlavním městě Indonésie. Vedle hotelu si můžeme v nonstop otevřeném obchodě 7 eleven koupit cokoliv, i Pringles nebo čokoládu. Naštěstí rychle odlétáme dále a Yogyakarta naše smíšené pocity zachraňuje. Opět se přibližujeme k místním, tentokrát jdeme za děckama do školy. Strávíme tam dost času na to, abychom si s nimi poseděli v lavicích, naučili je pár českých slovíček, zazpívali indonéský "Di síni senang, Di sana senang ...". Procházet se starými chrámy Prambanan a Borobudur je obrovský zážitek. Ochutnáváme kokosový cukr, který zapíjíme černým čajem, na návštěvě u místních, v jejich domě. Nevadí jim, že na stole již mají připravenou večeři. A na závěr tohoto ostrova naše oči pozorují ještě jeden krásný přírodní úkaz - stále aktivní sopku Bromo v národním parku Semeru, který je pojmenován po stále činné nejvyšší sopce ostrova. Pocity při pohledu na východ slunce nad Bromem, žádné fotografie neposkytnou. Toto je přesně to místo, pro které je třeba Jávu navštívit!
Trajektem se přesouváme na vysněné Bali. Začínáme s návštěvou místních obyvatel v typickém balijském domě, jednoduše zařízeném, kde paní domácí připravuje obětní dary pro Bohy. Po cestě do Ubudu máme příležitost vidět hinduistickou slavnost a svátečně, v bílém oblečené Balijčany. Směřujeme blíže do uměleckého centra Bali. V jedné z mnoha galerií nejdříve sledujeme umělce při práci, pak jejich výtvory vkusně zavěšené na stěnách. Jasně, že odcházíme s nejedním úlovkem! To ještě nestačí, jdeme vyzkoušet pravou balijskou zabijačku "babi guling". Prasátko připravené na rožni chutná výborně. Volný den si užíváme každý po svém. Ráno běháme po pláži, nebo meditujeme u vln divokého oceánu. Po snídani si dopřejeme masáž na pláži za směšnou cenu. K obědu si vychutnáme grilovaného humra v restauraci s výhledem na oceán. A pak jen tak ležíme u bazénu a popíjíme Arak Colada v bazénovém baru. V podvečer si nenecháme ujít kulturní představení - typický balijský tanec Kecak. Vystoupení je v mořském chrámu Uluwatu s úžasným západem slunce. Noc je mladá a někteří z nás vyrážíme do šestipatrové diskotéky plné Australanů, uprostřed nejrušnější ulice Kuty. I toto je Bali. Každý si může vybrat jakou chuť ostrova zkusí, protože Bali je směsí různých zážitků.
28.3.2017 zažili SEN klienti na Bali neskutečný zážitek. 24 HODIN TICHA. Slavil se den ticha a příchod roku 1939 podle balijského kalendáře Saka. Tomuto dni s názvem Nyepi Day předcházel Melasti Day - den očisty a potom Ogho Ogho - slavnost, která je podobná našemu masopustu. Celý ostrov Bali se ponořil do velkých oslav, kterým dominovaly různé masky duchů a démonů. Tyto masky jsou několik týdnů usilovně vyráběné v místních komunitách. Je to jedna z největších hinduistických slavností na ostrově, a proto si všichni místní dávají záležet i na tom, jak vypadají. Mají na sobě krásně zdobené sarongy. Celou tuto oslavu provází velký pochod, při kterém místní nosí masky démonů a duchů na bambusové konstrukci. Tyto démony postupně pak spalují v chrámech. Den ticha trvá 24 hodin a má přísně stanovená pravidla. Je zakázáno vycházet z domu do ulic, dělat hluk, je zákaz létání, používání elektroniky i zákaz rozsvítit světlo, včetně svíček, a tak si naši klienti vychutnali jeden z nejkrásnějších pohledů na noční oblohu jižní polokoule. Po tomto dni místní považují svět za čistý a věří v nový začátek. Každá cesta na Bali je vždy velkým zážitkem.
Jak podle Vašich představ vypadá výstup na aktivní sopku? Bude to nebezpečné, bude to vzrušující? Před samotným výstupem se na pár hodin ubytujeme v městečku Merlin Malang. Víme, že si příliš nepospíme, protože kolem půlnoci vyrážíme do vesnice Sukapura, kde přesedneme do ,,džípu“ a vyvezeme se k sopce Bromo, abychom se podívali na jeden z nejkrásnějších momentů našeho zájezdu. Po večeři a rychlém bazénu věřme, že rychle usneme. No znáte to, očekávání, nervozita a vědomí, že musíte rychle usnout. Najednou zvoní budík a za pár minut se setkáváme na recepci. Cestou do Sukapury slyšíme od našeho místního průvodce příběh, jak to vlastně celé začalo. Když si parta cestovatelů vymyslela tento šílený nápad: zažít východ slunce nad sopkou Bromo, neměl je tam kdo dopravit. Místní tedy rozhodili sítě a oslovili chlapíka, který měl jako jediný široko daleko autoservis a vlastnil džíp. Slovo dalo slovo a za pár dní se jelo. Netrvalo dlouho a ozvala se nová parta. Po ní další, ta už byla dvakrát větší. Chlapík neváhal a bleskově sehnal další auto. Za rok už vlastnil čtyři a z ranních výletů se pomalu ale jistě začala stávat místní atrakce. Atmosféra a kouzlo východu slunce nad sopkou Bromo nenechala lhostejných ani domácích a během pár let si z výletů udělali tradici. Dnes už je ani nezajímá samotný východ slunce, jako spíše setkání s přáteli, rodinou a společné snídaně při této jedinečné atmosféře, vypráví průvodce. Právě u chlápka, který to celé začal, začínáme i my. Šálek horkého čaje v jeho rodinném domě, kde už při snídani posedává skupinka domácích a pak se jde. Nabídky zapůjčení bund a čepic slušně odmítáme, vybavení jsme dostatečně. Čeká nás hodinová klikatá cesta do kopce, která i vzhledem k řidičským kvalitám našeho průvodce není příliš pohodlná. Cestou se k nám přidávají další auta, netrvá dlouho a jedeme v koloně. Slova našeho průvodce se naplňují. Cestou posloucháme další informace. Bromo v čase aktivity nechrlí lávu ale kameny a sopečný popel. Blízké okolí se vždy evakuuje, aby se předešlo zraněním či případným obětem. Po odeznění nebezpečí však domácí najdou jen zničenou úrodu a do dalšího roku se mohou se svou jedinou obživou – pěstováním různých plodin – rozloučit. Půda je neúrodná a nějaký čas potrvá, než si deště se sopečným popelem poradí. Vláda má naštěstí pro tyto případy zřízený fond, ze kterého místnímu obyvatelstvu poskytnou pomoc. Blížíme se k naší rozhledně, údajně té nejkrásnější a místními nejméně navštěvované. Okolí začíná připomínat kemp, či hudební festival. Cestu lemují desítky, ne-li stovky zaparkovaných džípů. Cesta je plná domácích, popíjejících čaj a kávu, a na grilech se opékají různé dobroty. Pomalu začíná rozbřesk. Zaparkujeme a vydáváme se pár metrů po svých. Na vyhlídce už postává pár cizinců, přesně jak říkal náš průvodce, místní samotný východ zase až tak nezajímá, přišli si spolu užít atmosféru rána. Netrpělivě čekáme, kontrolujeme nebe, hvězdy vidíme, viditelnost by měla být dobrá. Po pár minutách začíná tma řídnout a my rozeznáváme obrysy hor. Někde v údolí pod námi je Bromo, každou chvíli je uvidíme. Nebe pomalu modrá a před námi se otevírá neskutečná scenérie… Dočkali jsme se. Z vulkánu lenivě stoupá dým a vítr ho nese okolní krajinou. Horizont pomalu mění barvu z červené přes oranžovou, až do žluté. Najednou se zjeví slunce a my okamžitě cítíme jeho hřejivý dotek. To teplo je zvenku nebo zevnitř, živené tou nádherou kolem nás..? Kráter si bezstarostně dýmí, uzávěry fotoaparátů cvakají, bundy se pomalu rozepínají. Divadlo však nekončí, dáme si ještě pár minut a odcházíme na další část dnešního dobrodružství. Půjdeme nakouknout do samotného kráteru. Znovu jízda našim terénním autem, tentokrát jen kousek, dolů k vulkánu. V těsném okolí sopky je vše šedé, sopečný prach si nevybírá a nešetří ani naše oči, šaty, foťáky… po chvíli nám dokonce skřípe mezi zuby. Ke schodům na samotný vulkán pojedeme na ponících. Nejprve zvažujeme, zda chceme toho chudáka trápit svou váhou, ale poté oceňujeme jeho pomoc. Chodí se tu těžce a stejně tak se těžce dýchá. A to nás ještě čeká strmé schodiště k okraji kráteru. Stoupáme pomalu, před námi je dost lidí, ale toto tempo nám nevadí, alespoň zvládáme dýchat. S blížícím se vrcholem nabírá na hlasitosti a zvláštně hučí. Konečně jsme nahoře, kráčíme ke kraji a s husí kůží se díváme do kráteru. Ten hukot připomínající vodopády vychází přímo ze středu vulkánu. S němým úžasem se díváme do aktivní sopky. Působí dojmem živého tvora. Hlavou mi přeběhne část Nietzscheho výroku, který si osvojil i Jim Morrison: ,,když se podíváš do propasti, propast se podívá do tebe“. A tak do sebe mlčky koukáme a nechce se nám odejít. Dohodnutý čas schůzky s našim průvodcem se blíží… No a co, tak přijedeme o chvíli později.. Hukot, dým, živý tvor, propast… Ještě chvíli… Schody dolů, tělem znovu na poníkovi ale myšlenkami stále na kraji propasti. Bromo… jeden z nejintenzivnějších momentů jaké jsem zažil. Cesta zpět proběhla v tichosti, tuším na co asi myslí ostatní. V očích a na šatech ještě zbytky sopečného prachu, foťák očistím až na hotelu. Živý tvor. Naše matka, naše Země….
Jsme ubytovaní v lokalitě s názvem Kuta, která je tou nejproslulejší lokalitou na celém Báli. Kuta je centrem surfařů, kterými jsme byli na pár hodin i my včera, když jsme se učili, jak stát na surfu. Ti šikovnější dokázali sjet i pár vln. Večer jsme se dohodli, že namožené svaly půjdeme ráno rozhýbat túrou na druhou nejvyšší sopku Bali s názvem Batur. Její nadmořská výška je 1717 m.n.m. a výšlap na samotný vrch zabere zhruba 2 až 3 hodiny v závislosti na tempu. Pokud si chceme vychutnat východ slunce, který je právě z vrchu sopky Batur na celém Bali ten nejkrásnější, začínáme šlapat na vrch už v 3:30 ráno. Východ slunce je na Bali celoročně okolo 6 ráno. No a proč si troufám říct, že odsud je ten nejkrásnější východ slunce na celém Bali? Protože na východě vidíme nejvyšší sopku Bali – Agung (3142 m.n.m.), vedle níž začínají vykukovat sluneční paprsky, jejichž odrazy sledujeme na hladině jezera Batur, které patří do kaldery sopky, na jejíž vrchu se právě nacházíme. Po pár minutách už vidíme do okolních dolin, které jsou celé posety černou ztuhlou lávou. Erupce nedaleké sopky Agung v roce 1963 byla jednou z nejsilnějších v 20. století. Při těchto krásných výhledech nám dělají společnost divocí makakové, kteří nám doslova skáčou po hlavách, a tak si tu děláme krásné záběry.
Jeden z nejvýznamnějších buddhistických chrámů na světě pod záštitou UNESCO. Skládá se z šesti čtvercových teras završených třemi kruhovými terasami, celá stavba je poseta 2672 reliéfními panely a 504 sochami Buddhy. Chrámový komplex pochází asi z 9. století a je zasvěcen především Buddhovi Gautamovi.
Prambanan představuje unikátní památku nejen v rámci Indonésie, ale v celém širším spektru jihovýchodní Asie. Jde o největší hinduistický, chrámový komplex Indonésie a není divu, že se nachází také na prestižním seznamu UNESCO. Fantastické chrámy pocházejí z 9.století, a dokonce je Prambanan ještě o půlstoletí mladší než buddhistický Borobudur. Jeho chrámy jsou typickou ukázkou hinduistické chrámové architektury, které dominuje 47 metrů vysoký centrální chrám zasvěcený bohu Šivovi. Na obou stranách hlavního chrámu stojí dva menší, Brahma chrám na jihu a Višnua chrám na severu. Chrámový komplex je vyzdoben reliéfními výjevy z legendárního eposu Rámájana. Na scéně s impozantní siluetou prambananských chrámů v pozadí se odvíjí romantický příběh prince Rámu a jeho krásné ženy Sity. Jejich láska musí překonat množství nástrah, dokud dospěje ke šťastnému konci. Úchvatné divadlo s mnoha účinkujícími, překrásné kostýmy, zvuk gamelanu patří k vrcholným zážitkům návštěvy Indonésie.
Aktivní vulkán, který je součástí Tengger masivu, na východní Jávě. Sopka měří 2,329 metrů a je nejnavštěvovanější sopkou v Indonésii. Sopka patří do národního parku Bromo Tengger Semeru. Název Bromo odvozen od jávské výslovnosti Brahma, hinduistického Boha Stvořitele.
Bali je místo pro ideální odpočinek u moře s návštěvou kulturního centra Ubud i zelených rýžových políček. Uvidíte chrám Uluwatu a při západu slunce si vychutnáte tradiční balijský tanec kecak s příběhem z eposu Ramajana. Městečka s uměleckými dílnami, krásné tanečnice, tradiční masky tanečníků, chrámové slavnosti, ale i pláže, hotely a turisté - to je Bali, nejznámější a nejvíce nejnavštěvovanější ostrov Indonésie, který je rájem potápěčů.
Rinjani je aktivní vulkán, nacházející se v severovýchodní části ostrova Lombok. S výškou 3 726 m je to druhý nejvyšší vulkán země (po stratovulkánu Kerinci na Sumatře). Sopka má kónický profil, typický pro stratovulkanickou stavbu, ale její západní stěna je preružená kalderou Segara Anak o rozměrech 6 x 8,5 km. V kaldeře (konkrétně v západní části) se nachází jezero Segara Anak s hloubkou 230 m.
Yogyakarta je hlavním městem známého indonéského regionu. Zkráceně se městu říká Jogja. Yogyakarta je hned po ostrově Bali druhá nejnavštěvovanější destinace v Indonésii. Proslavilo ji hlavně klasické jávanské umění – poezie, drama, muzika, balet a loutková představení. Yogyakarta patří k nejstarším městům v Indonésii. Najdete tu proto mnoho památek kulturního dědictví. Ve městě se nachází 17 univerzit, a tak se tu vyskytuje navíc i několik tisíc studentů z celé Indonésie. Je to tak jedno z nejznámějších studentských měst Indonésie. Region Yogyakarta je stále ještě sultanátem. Sídlí zde sultán, ovšem jeho funkce má již jen kulturní význam. Kraton je výraz pro sultánský palác. Najdete ho v centru města. Stal se největším kratonem na Jávě. Palác byl postaven v 17. století a dodnes slouží svému účelu. Sídlí v něm sultán. Pro veřejnost je tu zřízeno muzeum historie sultanátu i samotného paláce. O víkendech se zde pořádají různé kulturní akce. Taman Sari je sultánský vodní palác z 18. století. Sultán ho dal postavit jako kulturní doplněk ke svému vládnímu paláci. Tama Sari není tak krásný jako kraton, ale je klidnějsí a malebnější. Vreedenburg je stará holandská koloniální pevnost. Není tak navštěvovaná jako oba sultánské paláce, ale je velmi udržovaná. V pevnosti sídlí muzeum historie Yogyakarta a v létě se tu pořádají různá umělecká představení. Pevnost leží severně od starého města na jihu ulice Malioboro, která je hlavní nákupní třídou Jogjakarty. Po délce dvou kilometrů se táhnou po obou stranách ulice obchody. Na Malioboru najdete obchody s pevnou cenou i stánky, kde se dá smlouvat. Tugu Jogja je nejznámější místo Yogyakarty. Je to 15 metrů vysoký památník, který je umístěn přímo doprostřed rušné křižovatky mezi ulicemi Mangkubumi, Soedirman, A.M. Sangaji a Diponegoro. Je starý takřka 300 let a představuje významné události v historii města. Byl postaven asi rok po založení království Yogyakarty a znázorňoval filosofii o blízkosti lidu a jejich krále a náboženství. V roce 1867 však Yogyakartu postihlo silné zemětřesení, které památník zničilo. O dva roky později jej obnovili tehdejší vládci Indonésie – Holanďané. Zrušili však jeho filozofickou a historickou výzdobu, ovšem jeho filozofický význam se zachoval v myslích obyvatel města. Dnes je památník symbolem města a oblíbeným místem mezi místmíni, což symbolizuje např. skutečnost, že studenti po odpromování objímají památník Tugu Jogja a dokonce jej líbají na znamení své lásky k Yogyakartě.
Jakarta je hlavním a největším městem Indonésie. Leží na ostrově Jáva a tvoří jeho samostatný region. Patří k nejhustěji osídleným ostrovům světa a má přes 9 milionů obyvatel. Tedy jen toto jedno město má skoro tolik obyvatel jako celá Česká republika. Oblast města Jakarta má velmi dlouhou historii. Desítky tisíc let staré ostatky člověka jávského pocházejí právě odtud. Do historie se poprvé zapsala ve 12. století, kdy zde byl zřízen přístav Sunda Kelapa. Byl hlavním přístavem království Sundy. V 16. století byl dobyt islámským sultanátem Banten a přejmenován na Jayakartu – město vítězství. Datum převzetí moci sultanátem – 22. červen 1527 – je dnes oslavován jako den založení města. Ke konci 16. století přišli do Jayakarty Holanďané. V roce 1619 zde získali nadvládu a město přejmenovali na Batávii. Dne 4. března 1621 se Batávie stala hlavním městem Holandské Východní Indie. Dnes je Jakarta centrem turistického ruchu se všemi turistickými službami, hotely, zábavními centry i historickými památkami. Za nejzajímavější místa ve městě lze pokládat památník Monas, Indonéské Národní Museum či mešitu Masjid Istoqlal. V centru Jakarty najdete zmíněný památník Monas – národní monument, symbol indonéského boje za nezávislost. Dále zde stojí prezidentský palác, kancelářské budovy a nákupní centrum Manga Dua. V západní části Jakarty se nachází Chinatown. Najdeme zde také, zrovna tak jako v jižní části města, muzea, nákupní centra a zábavní komplexy. V severní části města se rozprostírá Národní park Kepulauan Seribu, s množstvím ostrůvků v Jávském moři.
Indonéský ostrov Jáva se nachází, co by kamenem dohodil od ostrova Bali – odtud se na něj dostanete za méně než jeden den. A rozhodně stojí za návštěvu, neboť nabídne doslova mix nejrůznějších zážitků. Obdivovat můžete jávské starověké památky, chrámy, vodopády, barevné vesnice, čajové plantáže nebo sopky při výšlapech. Při svých dobrodružných výpravách pak nezapomeňte prozkoumat ani kulturní „srdce“ Jávy, kterým je Yogyakarta. Za vidění zde stojí ku příkladu skupina paláců postavená pro sultány zvaná Kraton, největší budhistický chrám na světě Borobudur nebo monumentální hinduistický chrám Prambanan. Oslnivý je však i vodopád Tumpak Sewu ve východní Jávě nebo „Duhová vesnice“ nacházející se v srdci města Malang (stejně tak na východu Jávy).
