Velký pátek ve znamení ukřižování
Filipíny si užíváme, jak se jen dá. Včera ráno jsme opustili nezapomenutelná rýžová políčka v Banaue a zig-zag road jsme se pomaličku, ale jistě přesouvali nádhernou krajinou filipínských Kordiller. Vysoké kopce, husté, jehličnaté lesy, řeky, člověk si najednou ani nepřipadal jako v exotické Asii, ale někde u nás doma. Netrvalo však dlouho a exotika dala o sobě vědět v občasných rýžových polích, sladkých koláčcích z rýže a kokosu a nakonec i tropických květin či banánovnících. Večer jsme se nadýchali čerstvého vzduchu v bývalém letním hlavním městě Filipín jménem Baguio. Je roztahané na více pahorcích než samotný starověký Řím a všude kolem jsou lesy. Na Velký pátek jsme začali dřív než obvykle, ale všechno má svou příčinu. Čekal na nás totiž absolutní vrchol našeho putování. Ráno jsme dorazili do malého městečka San Pedro Cutud, kde se už všechno pomaličku, ale jistě připravovalo na každoroční slavnost ukřižování Ježíše Krista. Do městečka přišli tisícové davy. Jakmile se vojáci s Kristem pohnuly ven z domu, vydali jsme se s nimi. Část naší party se rozhodla usadit na naše VIP místa a zbytek jsme se odvážně pustili do davu a kráčeli celou Křížovou cestou. Je to neskutečný zážitek, husina, chaos, hluk, jindy posvátné ticho, tóny podmanivé hudby dokreslují zážitek a nejednomu návštěvníkovi se z toho všeho zaleskne v oku slza. Člověk o této události hodně krát četl, poslouchal, viděl ji v televizi, ale my jsme si ji opět letos prožili na vlastní kůži a byli jsme jí fascinováni. Zde dostal Kristus svůj kříž, tam pod ním poprvé padne, za chvilku se setká s matkou, ohlušující nářek se rozlévá prostranstvím, Veronika mu podá látku, aby si otřel obličej, opět padá, úder biče, nářek, křik až z čela kapou litry potu. Davem se sem tam proderou mladíci s kuklami na hlavách a s biči v rukou, kterými si rozmlátili celá záda. Zpocení, unavení, rozpálení od slunce, zafrkaní od krve, ale s úsměvem na tváři a s pocitem, že jsme to prožili tak intenzivně jak se jen dalo jsme se po téměř dvou hodinách prodrali ke Golgotě a živě sledovali, jak se Kristus vztáhl na kříži a do rukou mu vešly velké hřebíky. Neuvěřitelné. Málo podobných událostí je na tomto světě a naši cestovatelé zde nechyběly ani tentokrát.