Zažijte dva odlišné světy v jedné zemi. Křesťanský sever s historickými památkami versus divoký jih s atraktivními a tradičně žijícími kmeny. Navštívíte 8 z 9 UNESCO památek této země. Od kostelů vytesaných do skal až ke kmenu Mursi v povodí řeky Omo.
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
mezinárodní letenku, letištní poplatky, ubytování ve dvoulůžkových pokojích ve 3* - 5* hotelech, lodges, africké all inclusive (plná penze a neomezené množství balené vody), dopravu malým, 24 místním autobusem, místní přelety, vstupní poplatky, daně a místní poplatky, SEN průvodce, pojištění proti insolventnosti
víza Džibuti cca 2 210 Kč(do Etiopie zakoupíte přímo na letišti za cca 50 USD), kapesné, další stravu a nápoje
Tento okruh je určený všem cestovatelům, kteří hledají turisticky méně navštěvovaná místa naší planety. 4 dni se budeme pohybovat v oblasti se slabší infrastrukturou, v určitých oblastech po prašných cestách. Jižní Etiopie je rychle se rozvíjející region, navzdory tomu je však stále málo navštěvovaná.
EVROPA – ADDIS ABEBA
Odlet do Addis Abeba
ADDIS ABEBA
Přistáváme v hlavním městě Etiopie v nadmořské výšce 2.334 m.n.m. Po vyřízení imigračních náležitostí odjíždíme na náš hotel v centru města. Po krátkém odpočinku se vydáme poznávat toto rušné velkoměsto. Prohlídku města začneme v Etnologickém muzeu, které se nachází v bývalém paláci posledního panovníka Haile Selassieho. Najdete zde artefakty z celé země a muzeum se věnuje kulturním a náboženským tradicím Etiopie. Po návštěvě muzea ochutnáme první typická jídla této země, ať víme, co nás čeká. Po obědě se vyvezeme na kopec Entoto, odkud se nám naskytne pohled na celé město. Prohlídka pokračuje návštěvou katedrály sv. Jiří, železniční stanicí a sochou judského lva – symbolu Etiopie. Večeře a časná večerka.
BAHIR DAR
Brzy ráno odlétáme na severozápad do Bahir Dar. Po příletu uložíme věci v naší lodge a odjíždíme 35 km jižně od města. Zde se na Modrém Nilu nacházejí vodopády Tis Abay. Od roku 2003 je vedle vodopádů vybudována elektrárna a většina vody teče mimo ně. Přesto je toto místo atraktivní. Projdeme se vedle Nilu a odpočineme si v přírodě po rušné Addis Abebě. Po obědě ve městě nasedáme na loďku a plavíme se po největším etiopském jezeře Tana. Toto jezero je hlavním zdrojem vody Modrého Nilu a zde je i jeho počátek. Na poloostrově Azwa navštívíme jeden z klášterů, Azwa Maryam. Místní kláštery a kostely mají tradiční kruhový půdorys a na stěnách se zde zachovaly nádherné malby. Mnoho z nich pochází z období budování klášterů ve 14.století. Na jezeře budeme pozorovat tradiční papyrusové čluny místních rybářů a pelikány lovící místní ryby.
GONDAR
Ráno opouštíme Bahir Dar po kvalitní cestě do města Gondar. Vystoupáme do hor, odkud se nám naskytne pohled na okolní kultivovanou krajinu. Po 170 km a přibližně 4,5h jízdy se ocitneme v Gondaru. Opět uložíme věci v našem hotelu a po obědě vyrazíme na prohlídku místních zajímavostí. Palácový komplex Fasil Ghebbi (UNESCO) je památkou na etiopské císaře ze 16. a 17. století, kteří zde vybudovali neuvěřitelné, až nepatřičné stavby. Ne nadarmo si údajně toto místo vybral pro svůj popis Gondoru z knih o Středozemi slavný spisovatel J.R.R.Tolkien. Nedaleko se nachází unikát mezi kostely etiopské ortodoxní církve. Kostel Debre Berhan Selassie, také přezdívaný jako kostel Cherubínů, je považován za nejkrásněji vyzdobený kostel v Etiopii. Na jeho stropě se nachází 80 hlav Cherubínů, každý s jiným výrazem. Poslední zastávkou ve městě budou Fasilidovy lázně. Zde se každoročně pořádá největší slavnost Timkat. Více než 100 000 věřících sem přichází během jednoho týdne, aby zde podstoupili tzv. rituál "znovupokřtění". Za městem se nachází jedna z vesnic, kterou obývali takzvaní "falaští židé" známí také jako Beta Israel. Nahlédneme do jedné z posledních původních synagog, které se v Etiopii zachovaly. Večeři si dáme v kulturní restauraci s tradiční hudbou. Půjdete večer do baru, kam se chodí místní bavit v amharském stylu?
SIMIENSKÉ HORY
Dnes nás čeká celodenní výlet do Simienských hor. Po cca 3 hodinové jízdě přijedeme na okraj národního parku, který je zapsán na seznamu UNESCO. Vstupujeme do krajiny neskutečných skalních útvarů, kde budeme zastavovat na krátké procházky a vyhlídky, jež nám poskytnou nádherné fotografické příležitosti. Budeme hledat paviány dželada, kteří žijí ve velkých skupinách a nenajdete je nikde jinde, pouze v těchto horách. S trochou štěstí můžeme spatřit i vzácného Vlčka etiopského, nebo kozoroha etiopského. Oba druhy se vyskytují jen v etiopských horách a mají jen pár set jedinců. Pozorujeme zde i rozmanité ptáky, kterých žije v Etiopii přibližně 680 druhů. Po jedinečném dni v tomto horském prostředí se vrátíme zpět do Gondaru.
LALIBELA
Ráno odlétáme do Lalibely a do města se přesuneme údolím pohoří Lasta. Po příchodu do Lalibely uložíme věci na hotelu a po obědě začínáme prohlídkou severní skupiny kostelů vytesaných do skály (UNESCO). Tyto kostely pocházejí z 12. a 13. století, kdy se toto místo jmenovalo Roha. Dnes nás čeká 6 kostelů. Všechny jsou blízko sebe, některé doslova pár metrů. Každý z nich je však jiný. Rozdělují se na monolitické (vytesané z jednoho kusu skály), semi-monilitické (vytesané z jednoho kusu a dobudované z jiného materiálu) a jeskynního typu (kostel vytesaný nebo dobudovaný ve skalním převisu). Rovněž se liší výzdobou. Sami posoudíte, který je nejkrásnější, nebo nejzajímavější.
LALIBELA
Autobus nás vyveze nejdál, kam se vyvézt dá. Odtud už budeme muset šlapat po vlastních až k nejvýše položenému klášteru v okolí. Asheton Mariam se nachází ve výšce cca 3 000 m.n.m. Samotný výstup již není příliš náročný. Čeká nás zde několik krátkých, strmějších úseků a pár schodů. Převážná část 1 km dlouhé procházky vede po chodníku. Přes 40 m dlouhou skalní mezeru projdeme k samotnému kostelu. Tento patří mezi semi-monolitické a místní kněží ochotně vynášejí na světlo staré knihy, kříže a jiné artefakty. Vyhlídka na okolní pohoří Lasta a její údolí je dech beroucí. Sejdeme zpět k autobusu a svezeme se do města. Po obědě navštívíme jižní skupinu kostelů. Podle aktuální situace si samozřejmě nenecháme ujít nejfotografovanější kostel v Etiopii, kostel sv. Jiří – Bete Giyorgis. Tento monolitický kostel je symbolem severní Etiopie a nachází se ve všech materiálech o Etiopii. Úžasný a aktivní den.
AXUM
V dopoledních hodinách odlétáme do Axumu. Po check-inu v hotelu jdeme prozkoumat jedinečné stélové pole (UNESCO). Tyto obelisky zde stojí od 4. století, většina z nich pochází ještě z předkřesťanských dob Axumské říše. Pod každou stélou je hrobka, které také navštívíme. V areálu je také muzeum nálezů. V těsném sousedství se nacházejí dva kostely Panny Marie. Do staršího z nich nemají ženy přístup, a proto císař Haile Selassie nechal postavit druhý, který je přístupný všem. Mezi těmito kostely je schoulena malá kaplička. O ní se říká, že je zde ukryta Archa Smlouvy, v níž je ukryto Desatero božích přikázání. Archu měl přinést do dnešní Etiopie Menelik I., syn krále Šalamouna a královny ze Sáby. Když se postavíte před tuto kapli, uvědomte si, kde to vlastně stojíte. Pokud je zde Archa skutečně uložena, jste na nejdůležitějším místě pro celý křesťanský, židovský a muslimský svět. Malé muzeum obsahuje zajímavou sbírku artefaktů týkajících se těchto kostelů. Za městem je palác, kde pravděpodobně žila královna ze Sáby a další stélové pole, staré možná až 4000 let. Nad městem jsou zajímavé hrobky a na úpatí malý domek, který skrývá něco jako etiopskou Rossetskou desku. Text o vítězství nad nepřítelem je zde psán v sabaenském jazyce, v jazyce ge`ez a v řečtině. Axum je málo známé město, které ale skrývá mnoho zajímavostí.
ADDIS ABEBA
Přeletíme zpět do Addis Abeby, abychom se připravili na cestu na jih. Po obědě si prohlédneme Národní muzeum, kde jsou uloženy ostatky asi nejslavnějšího předka člověka, Lucy. Kromě Lucy jsou zde i další nálezy z celé země. Podíváme se i do kostela sv. Trojice, kde je hrobka císaře Haile Selassieho a odpoledne zakončíme na největším otevřeném trhu v Africe s názvem Mercato. Zde uvidíme a zažijeme tu skutečnou Afriku. Trh je rozdělen do jednotlivých sekcí, kde uvidíme trh s kořením, sedláře, kováře a místo, kde se recykluje cokoliv. Večer půjdeme do restaurace Habesha 2000. Zde zažijeme při večeři folklórní vystoupení z celé země a budeme tak mít možnost na jednom místě porovnat jednotlivé tance a písně. Příjemný večer na závěr cesty po severu.
ARBA MINCH
Dnes nás čeká dlouhý přesun na jih, do kotle kmenů. Vstupujeme do regionu Oromia a přicházíme do oblasti Awash. Celá oblast je díky antropologickým nálezům zapsaná na seznamu UNESCO. Přejedeme přes stejnojmennou řeku a zastavíme se u další UNESCO památky. Stélové pole Tiya. 42 obelisků různých tvarů a velikostí na jednom místě. Jejich dekorace je zajímavě vysvětlována a přímo na místě si po tom povíme více. Cestou se zastavíme v jedné z vesniček kmene Salt`e. Mají jednoduché kruhové domky s pěkně zdobenými fasádami. Vpodvečer přijedeme do naší lodge v Arba Minch a užijeme si pohodovou večeři.
DORZE – KONSO
Po snídani naložíme zavazadla a autobus nás vyveze do hor do vesnice Dorzo. Místní kmen, podle kterého je i hlavní vesnice pojmenována, si staví velice zajímavé "sloní" domy. Ty připomínají sloní hlavu. Kromě zajímavé architektury se zde věnují tkaní látek a výrobě směsi na tradiční chléb "kocho". Toto těsto připravují z falešného banánu "enset" a nechají ho v zemi fermentovat až 7 měsíců. Obrovské hroudy tohoto těsta jsme viděli na trhu v Addis Abeba. Ochutnáme kocho a místní alkohol a vydáme se zpět do nížiny k jezeru Chamo. Nasedneme na loďku a čeká nás plavba po jezeře, kde budeme hledat rodinky hrochů a vyhřívající se krokodýly. Kromě těchto obyvatel je zde velké množství vodního ptactva a domácích rybářů. Po plavbě na jezeře na dně Příkopové propadliny se přesuneme do městečka Konso.
KONSO – TURMI
Den začneme prohlídkou tradiční vesnice Konso (UNESCO). Místní lidé za poslední milénium vybudovali v této oblasti systém teras, na kterém mají své vesnice a pole. Pěstují všechny plodiny, kterým se zde daří. Jejich vesnice je velmi zajímavá. Skládá se z mohutného kamenného valu, ke kterému se přistaví další, jakmile vesnice přesáhne kapacitu. Každá rodina si z obrovských kusů dřeva vybuduje svou vesničku. Na centrálním "náměstí" je sloup, který se skládá z kmenů různých stromů. Co to znamená? Dozvíte se na místě. Tyto vesnice by klidně mohly být použity jako kulisy ve fantasy filmech. Z Konso scházíme níže a po překročení řeky Woito vstupujeme do oblasti Dolního Omo (UNESCO). Za touto vesnicí začíná území kmene Banna a následně jejich příbuzných Hamar. Po příchodu do Turmi půjdeme navštívit vesnici Hamarů. Jednoduché domky, ohrady pro dobytek a exoticky vypadající ženy, které si do vlasů vtírají směs z hlíny a másla. První exotické fotografie a první skutečně exotický kmen.
OMORATE
Z Turmi vede nová asfaltová cesta do Omorate. Na místním imigračním úřadě se zaregistrujeme a vstupujeme do pohraničního pásma s Keňou, které je domovem kmene Daasanesh. Abychom se k nim dostali, musíme se v tradičních člunech přeplavit přes legendární řeku Omo. Na druhém břehu navštívíme tento lid, který žije v nehostinných podmínkách polopouště a pouště rozkládající se na březích jezera Turkana. Muži mají zajímavě tradičně upravené vlasy a polonahé ženy se zdobí korálky. Podíváme se do jejich jednoduchých příbytků a uděláme několik desítek fotografií. Opustíme kmen Daasanesh a vezeme se zpět přes území kmenů Hamar a Banna. S příchodem do města Jinka vstupujeme na území kmene Ari. Zde už opustili tradiční způsob života a chodí oblečení v evropském stylu. Zítra nás však čeká další atraktivní kmen.
MAGO NÁRODNÍ PARK
Brzy ráno vstupujeme do národního parku Mago. Při troše štěstí uvidíme některé z jeho obyvatel. Antilopy, šakaly a množství ptáků zde můžeme stále ještě spatřit navzdory nové prašné cestě. Vystoupáme do hor a objevují se první nahá a pomalovaná těla mladíků kmene Mursi. Ve vesnici jsou převážně ženy, muži jsou s dobytkem na pastvinách a u vody. Ženy si nařezávají spodní ret a vkládají si do něj labrety – dřevěné, nebo hliněné talířky. Těla si ženy i muži zdobí skarifikací. Ženy pro krásu a muži, aby ukázali svou mužnost. Za každé zabité nebezpečné zvíře nebo nepřítele si udělají novou jizvu. Ženy si na hlavy vyrábějí ozdoby z rohů a klů divokých zvířat. Mursi je asi nejfotogeničtějším a v tomto ohledu nejatraktivnějším kmenem povodí Omo. Po této návštěvě opouštíme Dolní Omo a vracíme se zpět do Arba Minch. Necháváme za sebou kotel kmenů, který už pomalu mizí z našeho světa. Nenechte si ho ujít.
ADDIS ABEBA
Z Arba Minch se přesuneme do Addis Abeba. Zde nakoupíme poslední dárky v podobě etiopské kávy a čaje. Po večeři a občerstvení odjezd na letiště a odlétáme směr Evropa. Opouštíme zemi s přezdívkou "Kolébka lidstva" s úžasnými zážitky. Dva nesrovnatelné světy jsou zde nedaleko od sebe. Křesťanský svět s neuvěřitelnými památkami na severu a tradičně žijící a exoticky vypadající lidé z různých kmenů na jihu. Poslední noc v Addis Abebě.
DŽIBUTI CITY
Ranním letem odlétáme do málo navštěvované země Afrického rohu. Do Džibuti chodí převážně rodinní příslušníci vojáků, kteří zde slouží. My se ubytujeme v našem hotelu a vyrazíme na cestu na nejníže položené místo v Africe – Lake Asal. Procházíme neuvěřitelnou krajinou, kterou obývají jen divoká zvířata a pár nomádů kmene Afar. U jezera se štěstím uvidíme připravené karavany velbloudů, aby odsud odvezly sůl na obchodní místa v Džibuti, nebo v Etiopii.
DŽIBUTI CITY
Dnešní den strávíme na moři. Pár kilometrů od pobřeží města se nachází ostrov Moucha, kde jsou pěkně zachovány korálové útesy, kam se dá jít šnorchlovat. Pokud budeme mít štěstí a domácí nám potvrdí informaci, můžeme se vydat na plavbu po zálivu Tadjoura, kde na některých místech se rádi zdržují žraloci velrybí. Je to jedno z nejlepších míst na pozorování těchto obrů na světě. Jsou to ale divoká zvířata a nikdo nám nezaručí, že je uvidíme. Šance tu ale je. Po tomto zážitku už jen půjdeme na hotel, kde se připravíme na odlet domů. Večer odjezd na letiště.
EVROPA
Přílet domů.
Proč Etiopie? Starodávná křesťanská země, kde je víra dodnes asi největší hodnotou. Víra, úcta, pokora a živé tradice jsou zde všudypřítomné stejně jako hrdost a jedinečnost těchto krásných čokoládových lidí s velkýma tmavýma očima a zuby jako perlový náhrdelník. Etiopie je zemí, kde žijí ještě lidé přírodní, prostí, živelní, stejně jako před staletími, téměř nedotčeni civilizací v povodí hnědé řeky Omo ukryté v buši. Jih Etiopie byl o lidech, pocitech, dojmech, objetích, úsměvech, smíchu, i smutných pohledech, bosých nohách a návratu do pradávné minulosti. Všechno bylo autentické. Na jeden celý den jsme mohli být i my součástí kmene Surmů. Ten den byl jako z dokumentárního filmu na National Geographic. Dobrodružství v džípu na cestách-necestách, i spaní-nespaní v malém stanu uprostřed ničeho, uprostřed úplné tmy a úplného ticha, pouze praskot ohýnku a vír myšlenek z prožitého dne. Zcela jiného rázu byly zážitky ze severu této rozlehlé, zelené, horské krajiny, ze severu duchovního a civilizovaného. Ještě hezčí než ranní sváteční bohoslužba pod širým nebem v posvátné Lalibele, spolu se stovkami věřících oděných v bílém, byl náš Axumský večer, který se již druhý den stal legendou. S neskrývanou radostí jsme se přidali k bavícím se Tigrajcům v pouličním baru a jejich zvláštnímu tanci. Spojilo nás nejen dobré pivo, ale i spontánní chuť navázat družby a oboustranná upřímná radost z tohoto setkání. A zase to bylo o lidech! Taková byla Etiopie. Náročná a nádherná, navždy se vryla do mého srdce. Mé obrovské poděkování patří nejlepší cestovce ze všech – SEN, nepřekonatelnému, neúnavnému, akčnímu a oduševnělému průvodci – Martinovi Karnišovi a také neuvěřitelně milému, ochotnému a pozornému etiopskému partnerovi – Ermiasovi. Zde jsem nemusela lovit zážitky, zážitky lovily mě… a ulovily. Děkuji za ně, Etiopie! Nora
Díky CK SEN jsme poznali jednu z nejúchvatnějších zemí světa - Etiopii. Je to
úžasná země rozdělená do dvou částí: severní s bohatou historií, o které se sice moc nemluví, ale zážitek je nepopsatelný. Prameny Modrého Nilu, staré kláštery na jezeře Tana, Lalibela a chrámy vytesané do kamene, Gondar s portugalskou architekturou či Axumské obelisky v nás zanechaly nezapomenutelné vzpomínky. Všechno bylo komfortní a maximálně pohodové. Ve středu země je hlavní město Addis Abeba. Směs typické africké kultury a moderně rozvíjejícího se velkoměsta. Ne nadarmo se říká, že Etiopie je kolébka civilizace. Jih země: dobrodružná expedice do údolí řeky Omo, cesta do pravěku za kmeny, které za několik let vůbec nemusí existovat díky postupující civilizaci. Byl to neskutečný pocit, když jsme se na chvíli stali součástí nádherných přírodních lidí kmenů Surma, Karo, Hamar, Bumi, Mursi a jiných.
Všechno bylo perfektně zorganizované, takové expediční africké all inclusive. Vřele
doporučujeme. Za to, že vše dobře dopadlo a přežili jsme dovolenou, o jaké sní každý
cestovatel, patří díky cestovce SEN, africkému partnerovi Ermiasovi a jeho týmu -
lidé se srdcem na dlani, naší zlaté, vysoce profesionální průvodkyni Martině a
ostatním členům naší skupiny, neboť jsme vytvořili team, na který se nezapomíná.
Srdečné díky.
Věra a Mirek
Na cestu do jižní Etiopie do oblasti dolního toku řeky Omo jsem se velmi těšil. Věděl jsem, že mě tam čeká úžasné a unikátní území s množstvím nejrůznějších etnik, ale věděl jsem i to, že tato oblast je v současnosti relativně hojně navštěvovaná. Mé smíšené pocity vystřídala realita. Konečně jsem na místě a nevím co dřív dělat, jestli fotit nebo kamerovat, nebo jen tak pozorovat tu pestrost a rozmanitost lidí, se kterou se setkáváme po cestě, při řekách, na trzích, ve vesničkách... Program máme nabitý. Dalo by se říci, že až nereálný. Navštívili jsme kmen pastevců dobytka Hamer, kde jsme zažili rituál, kdy ženy záměrně provokují muže, aby je bičovali po holých zádech až do otevřených krvavých ran ale i rituál – test, kdy se z chlapce stává chlap tím, že přeskakuje přes dobytek. Neobešli jsme ani kmen Mursi proslulý díky ženám, které nosí hliněné ploténky ve spodním rtu. Kochali jsme se nad přirozenou krásou polonahých žen z kmene Desanec, kochali jsme se nejrozmanitějšími maskami u žen i u mužů, líčením, ozdobami, doplňky a účesy, které vystihovalo a specifikovalo každé etnikum. Cesta po okolí Oma ve mně zanechala mnoho zážitků, lidé byli milí, vstřícní, i když někdy roztržití. Cítil jsem se maximálně bezpečně a pohodlně. Tato relativně malá oblast patří mezi etnicky nejpestřejší místo ve světě, jaké jsem kdy navštívil a byl bych nesmírně rád, kdyby to tak zůstalo co nejdéle. Ing. Zdeněk Horevaj
Ahoj SEN, nemůžeme jinak než souhlasit s ostatními. Etiopie je úžasná země se vším, co k Africe patří. Neváhejte, kdo to všechno chce zažít v podobě v jaké jsme si to užili my, je nejvyšší čas. Tento kout světa je stejně jako mnohé neúprosně pohlcován postupující civilizací vyspělého světa a nemusí trvat dlouho a to, co jsme viděli a prožili my, může být nenávratně pryč. A ještě něco, zážitek z této cesty Vám umocní parta, s kterou cestujete. A my jsme měli to štěstí. Děkujeme CK SEN, a díky za průvodkyni Martinku Čamekovou. Martin a Alice Ježkovi
Etiopie je jako jejich káva. Silná, horká, černá. Autentická, připravená "na koleně" s nejistým výsledkem. Etiopie je jako jejich koření. Silná, pálivá, barevná. Lahůdka pro fajnšmekry. Etiopie je jako jejich indžera. Silná, překvapivá, kontroverzní. Když jí přijdeš na chuť, tak ji miluješ. Etiopie je jako jejich pivo. Silná, trpká, osvěžující. Plná paradoxů, kulturních i animálních. Etiopie je prostě silná. Já jsem ráda, že jsem mohla toto zažít a že jsem Vás poznala (Martinku a holky). I o tom je cestování s CK SEN, o tom, že potkáte svoji krevní skupinu. Kamila
Vážený pane řediteli,
Včera jsme se vrátili ze zájezdu do Etiopie. Musíme se podělit o absolutní nadšení z vysněné cesty za zážitky. Zážitky nemusí být dobré, ale silné, nicméně většinou byly velmi, velmi silné a super. Je to bezpečná země mnoha tváři a podob, úžasná krajina, úžasní lidé. Vše umocněno díky průvodkyni Katarine Liškové, která je nejenom studnici vědomosti, ale i prima člověkem. Samozřejmě musíme pochválit i místního průvodce Eremiase za svělou organizaci. Děkujeme SNU za tento zážitek a těšíme se na další!!!
PS: snad se s Katkou potkáme příští rok v říši Mayů.
doc. MUDr. Renata Soumarová, Phd., MBA
Ing. Libor Soumar
Proč Etiopie? Etiopie, starodávná křesťanská země, kde je víra dodnes asi největší hodnotou. Víra, úcta, pokora a živé tradice jsou zde všudypřítomné stejně jako hrdost a jedinečnost těchto krásných čokoládových lidí s velkýma tmavýma očima a zuby jako perlový náhrdelník. Když jsem mým blízkým oznámila cíl mé cesty 2017, podívali se na mě s otázkou na rtech: Proč Etiopie? Nuže, právě proto, že Etiopie je zemí, kde žijí ještě lidé přírodní, prostí, živelní, stejně jako před staletími, téměř nedotčeni civilizací, unikátní kmeny v povodí hnědé řeky Omo, ukryté v buši, touha každého cestovatele. Jih Etiopie byl o lidech, o pocitech, o dojmech, o objetí, úsměvech, smíchu, i smutných pohledech a bosých nohách ... a návratu do pradávné minulosti. Všechno bylo autentické a je potřebný čas k uložení tolika emocí a vjemů. Hluboce na mě zapůsobily hlavně Surma a jejich nádherné děti, které vyrůstají v tvrdých podmínkách, a přesto jsou tak velmi jemné a něžné ... Na jeden celý den jsme mohli být i my jejich součástí. Ten den byl jako z dokumentárního filmu na Nat Geo, tak jiný, tak
silný ..., že to stálo za to dobrodružství v džípu na cestách-necestách, i za spaní nespaní v malém stanu uprostřed ničeho. Uprostřed úplné tmy a úplného ticha, pouze praskot ohýnku a vír myšlenek z prožitého dne ... Dne jako ze snu. Zcela jiného rázu byly zážitky ze severu této rozlehlé, zelené, horské krajiny, ze severu duchovního a civilizovaného. Ještě hezčí než ranní sváteční bohoslužba pod širým nebem v posvátné Lalibele, spolu se stovkami věřících oděných v bílém, byl náš Axumský večer, který se již druhý den stal legendou. S neskrývanou radostí jsme se přidali k bavícím se Tigrajcum v pouličním baru, i k jejich zvláštnímu tanci. Spojilo nás nejen dobré pivo, ale i spontánní chuť navázat družby a oboustranná upřímná radost z tohoto setkání. A zase to bylo o lidech! Veselých, přátelských, vděčných ... Taková byla moje Etiopie. Náročná a nádherná, navždy se vryla do mého srdce. Za všechno to hluboké, neopakovatelné a nezapomenutelné, co jsem tam za dva týdny spolu se skvělou skupinkou podobných nadšenců zažila, patří mé obrovské poděkování nejlepší cestovce ze všech - SNU, nepřekonatelnému, neúnavnému, akčnímu a oduševnělému průvodci - Martinovi Karnišovi a také neuvěřitelně milému, ochotnému a pozornému etiopskému partnerovi - Ermiasovi, kteří pro nás spolu s řidiči a kuchařem udělali všechno možné i nemožné proto, abychom si - pro našince tak málo poznanou - Etiopii zamilovali. Zde jsem nemusela lovit zážitky, zážitky lovili mě ... a ulovili. Děkuji za ně, Etiopie! Zdraví Erika
Ano .... asi takto bych mohla hodnotit tento nádherný kout na naší planetě. Když jsme se rozhodovali, jakou destinaci si vybereme, původně vůbec nepatřila mezi favority. Náhoda ale zasáhla (nebo to byl osud?! Kdoví ?!) a my jsme se najednou ocitli v Etiopii. V Zemi spálených tváří, jak ji nazval první přivandrovalec. Ale to bylo už dávno ... Stejně bylo pradávno, kdy zde vzniklo křesťanství. Pravé, nefalšované, jaké dnes již neznáme bohužel. Pradávno byla i nejstarší zachovaná a nalezena lidská kostra – Lucy. Odtud pramení prapůvod života i když to zní až neuvěřitelně. Ale Etiopie není jen o křesťanství, ačkoli se s ním zde setkáváme na každém kroku. S ničím nesrovnatelné kostely, postaveny v netradičním slohu, do kruhu. Překrásné fresky a malby v nich jsou tak jedinečné, že se nám zastavoval dech a nechápali jsme, kde se to tu všechno vzalo .. a zachovalo! Všechny výjevy z Bible, pojato velmi "stylově" a v nádherných barvách. Celý sever je dech beroucí. Kostely, malby, Murali, příroda, lidé. Pramen Modrého Nilu je zážitek, který sám o sobě dává vizuální satisfakci. Návštěva Gondaru s jeho pevností, i nejstaršího kostela s úžasným dřevěným stropem, vymalovanými 88 cherubíny, kteří ho již staletí chrání. Jedinečná Lalibela s 11 kostely vytesanými do skal – to je perla mezi perlami. Bahir Dar s romantickým jezerem (bez komárů) je třešnička na dortu. Druhá polovina dobrodružné a náročné cesty je v úplně jiném duchu. Až tady si člověk uvědomuje, jaký luxusní život žije tam „daleko, doma“. Zde však tyto kmeny žijí původní tradiční život. Jednoduchý, tvrdý, náročný na přežití. Voda zde není samozřejmostí. Ačkoli kmeny, které jsme navštívili, žijí na břehu řeky Omo, která patří pouze Etiopii, má cca 800 km. Ale přežít znamená bojovat o chléb náš každodenní. Proto jsou zde všechna pole dokonale obrobené, byť pouze s dřevěnými pluhy a s pomocí dobytka. Jídlo jednoduché, které jim však postačuje. Jsou zvyklí. Příbytky až neuvěřitelně skromné. Většinou z větví akácií. Všechny kmeny, které jsme navštívili, nám vzali část duše. Nádherné bytosti, s obrovskýma tmavýma očima, sofistikovaným oblečením z kůží zvířat. A úžasné ozdoby. Ať už labrety v nařezaných ústech Mursi nebo blátem a máslem natřené vlasy u Hamar nebo různé ozdoby vyřezané v rohoviny zvířat u Desaneshov nebo i ozdoby ze zátek od piva)). Všichni nás uchvátily. Všichni se nás dotýkaly a brali nás jako atrakci :)) a my totéž. Každý večer, u stolu s chlazeným pivem a dobrým jídlem, v perfektním ubytováni (hotely jsme měli opravdu vynikající, jako bychom byli na komfortním zájezdu s all inclusive) jsme vzrušeně rozebírali silné a nezapomenutelné zážitky z celého dne. A že jich bylo šíleně hodně za těch 17 dní. Byla to vynikající volba, jet do Etiopie. Tato cesta se dostala na 2.místo v našem dlouhém cestovatelském seznamu :))) a to je už co říct. Je to perla černé Afriky, briliant, který se bude lesknout v mých vzpomínkách celý život :)) Děkuji cestovní kanceláři Sen za nezapomenutelné zážitky v Bohem zapomenuté zemi :)))) Katka a Bob
Etiopie je úžasná země se vším co k Africe patří. Neváhejte, kdo to vše chce zažít v podobě, v jaké jsme si to "užili" my, je nejvyšší čas. Tento kout světa je stejně jako mnohé, neúprosně pohlcován postupující "civilizací" vyspělého světa a nemusí trvat dlouho, a to co jsme viděli a prožili my, může být nenávratně pryč. A ještě něco, zážitek z takové cesty Vám umocní parta, s níž cestujete. A my jsme to štěstí měli. Díky SNE, díky přátelé Martin a Alice
V Etiopii zažijete neskutečné věci! Z historicky neuvěřitelně bohatého regionu severní Etiopie se přesouváme na jih, přes Jimmy do městečka Mizan Teferi, kde kromě dvou univerzit nacházíme i jeden hotel s wifi. Organizujeme zde závody na koňských povozech. Děti vybíhají ven z hliněných chatrčí a křičí "faranji, faranji!" Welcome Faranji je nejčastější fráze, kterou kromě money slyšíme a znamená "Vítej cizinec" nebo spíš "běloch". Nejvíce nás překvapuje úžasně zelená země - čajové plantáže, džungle, káva, mangovník… Po cestě nakupujeme asi 10 kilo manga za 50 Birra, což jsou asi 2 eura. Nejvíce však litujeme nerozvážného činu - na sobotním místním trhu jsme vytáhli balík bonbonů. Davu asi sto dětí se pak nedalo zbavit. Osvěžujeme se posledním točeným pivkem a už se připravujeme na to nejzajímavější - kmeny dolního Oma! Vyrážíme na našich 4x4 přes kávové plantáže až k řece, kde se nejblíže dva dny pokusíme navštívit kmeny Surma, Nyanga a Dasanech. Tento zájezd je jedno velké dobrodružství.
Představte si tu nejzelenější Afriku. Tři Landrovery se prodírají hustým porostem po neexistující cestě. Místy musíme cestu hledat, a ten pocit, když po cestě najednou vidíte vykračující nahé vysoké muže kmene Surmi, je zkrátka neskutečný. Zastavujeme, otevíráme okénko a zdravíme se "A-cha-li", abychom prolomili ledy. Usmívá se a podává nám ruce. Jako první se ptají na žiletky. Na účesy ale hlavně kvůli skarifikaci, kterou praktikují, aby se zkrášlily, ale také kvůli rtům, aby si ženy rozřízly spodní ret, a vkládají si sem postupně vetší a větší labrety. Ženy od nás většinou chtějí mýdlo. Za ta léta, co k nim proniká civilizace, si na něj už zvykly, i když ho staletí nepotřebovaly. Země se postupem dne mění - ze zelené vysočiny sjíždíme níže až do povodí Oma a husté lesy střídá nízká tráva a nakonec nefalšovaná africká buš a poušť.
Území kmene Nyangatom je asi to nejautentičtější, co na této cestě zažijete - poctivě opevněné vesnice (je to nejbojovnější kmen ze všech), nekonečná poušť a obrovské termitiště. Turistů přesně 8 – jenom naše skupinka. Když vejdeme do vesnice, nedůvěřivě se na nás mračí, nechtějí hned za vše peníze, jako na druhé straně Oma, turisty zhýčkaní Mursiové.
Po chvíli domlouvání s náčelníkem, máme povolení na návštěvu a z primitivních chatrčí vylézají nádherné vysoké ženy. Na krku mají asi tři kila barevnych korálků a přes pas vyšívanou kozí sukýnku. Vládne úplné ticho a hledíme na sebe se vzájemným úžasem. Střet civilizací se nedá popsat a musíte si ho zažít na vlastní kůži. Mizející kmeny západního břehu Oma jsou dostupnější, než si mnozí myslí. Všechny vás zvu do Etiopie, tento svět o pár let zcela určitě zmizí. Výstavba silnic, mostů, přehrad je v plném proudu. Globalizaci se jednoduše nedá vyhnout a zcela určitě čeká i tento region.
Melkam Fasika! Takto nám přejí mniši, které potkáváme v chrámech, příjemnou Velkou noc. Sedím na terase naší krásné lodge ve městě Bahir Dar v severní Etiopii a v pozadí se z města ozývají zpěvy a motliby v amharcine (žádné klišé, ale opravdu!!!). Dnes, v předvečer vzkříšení se Etiopané shromažďují v chrámech a modlí se celou noc. Po dlouhých týdnech přísného pustu a modlení, se zítra budou moci konečně dosyta najíst. Dnes nakoupili na trhu ovečku nebo kozu, kterou rituálně obětují a zítra mohou hodovat. Atmosféra Velikonoc je tady neskutečná! Včera na Velký Pátek jsme před hlavní katedrálou v Addis Abebě sledovali příchod patriarchy - ministranti mu rozprostřeli před vchodem slaměný koberec a kněží ho vítali s unikátními barevnými deštníky. Vedle toho se usmívali a klaněli směrem k davům modlících před katedrálou, které se už nevešli dovnitř. Velká noc je pro etiopskou ortodoxní církev nejdůležitější svátek v roce, pokud nepočítám netradiční svátek Meško - ten je v září a připomíná nalezení Svatého kříže Helenou, nebo Timko - připomenutí Ježíšova křtu, který se slaví v lednu. Dnes jsme navštívili i turisty téměř nedotčené chrámy na březích jezera Tana, kde se můžete dotýkat dokonalých třísetletých muralií. Malby od podlahy až po strop vás uchvátí či jste nebo nejste milovníci umění. K tomu přidejte mnichy zahleděné do bible a nebudete chápat, jak je možné, že tuto prudce fotogenickou zemi ještě neobjevily davy turistů ze západního světa. Kromě nádherných křesťanských tradic Etiopie samozřejmě nabízí i přírodní památky. Víte, že právě zde pramení Nil? Modrý Nil, jeden z pramenů nejdelší řeky světa, vytéká z jezera Tana, my jsme ho samozřejmě nevynechali a náš den jsme zakončili pompézním kýčovitým africkým západem slunce na plavbě přes největší jezero země. Etiopie je prostě cestovatelské pecka, nenechte si ji ujít!
Už klasický zájezd Etiopie je více než jen pestrým a opravdu nezapomenutelným zážitkem. Historický a staro-křesťanský sever versus jih s desítkami zajímavých a exotických kmenů. K tomu nádherné hory, o které v Etiopii není nouze (nejvíce vrchů nad 4000 m v celé Africe); zajímavý lokální život, který si potrpí na tradicích; pěkné vodopády na Modrém Nilu či endemičtí živočichové jako opice dželady, které si budou slušně obědvat kolem vás na Simienských horách. No Etiopie si jakoby řekla, že toto všechno nestačí a vytvořila ještě jedno místo, které nám vyrazilo dech, naplnilo naší paměťovou kartu fotoaparátu a vzbudilo pocit, že jsme na úplně jiné planetě! Toto místo se nazývá Danakil. Danakil je definován jako poušť a nachází se na severo-východě Etiopie, v zemi Afar (místních pouštních lidí). Lokální teploty patří k nejvyšším nejen v rámci Afriky, ale i světa. Pokud jsme měli jen nějakou představu jednotvárné, nudné a suché pouště, tak jsme na to mohli hned zapomenout. Zde si pro nás příroda připravila úkazy, jaké jsme možná ještě neviděli, a od jednoho úžasného, zajímavého místa jsme se přesouvali k dalšímu, ještě zajímavějšímu a krásnějšímu. Našli jsme zde vulkán Erta Ale, kde (ačkoli láva již klesla do nitra země) jsme se mohli stále dívat přes okno do pekla - jak někteří říkali. Při pohledu na oranžovo-červený otvor, ze kterého doslova šlehali plameny, jsme si vlastně uvědomili sílu naší Země. Zde na aktivním vulkánu jsme strávili i první noc. Pak tu byla obrovská solná pláň, která vypadala jako nekonečná ledová plocha. Věděli jsme, kde se zde nachází malý otvor, kde jsme se mohli uprostřed tohoto solného "kluziště" zchladit. Komu nestačil malý bazének, v nabídce je i místní africké "Mrtvé moře". A hned vedle solné pláně barevné divadlo, nad kterým jsme jen nechápavě kroutili hlavou. Díky vulkanické činnosti bublající vody a směsi minerálů a síry zabarvily tuto zemi jako malíř své plátno. Jednoduše přírodní úkaz za přírodním úkazem! Přesně takový je odlehlý Danakil - přírodní zázrak tohoto světa!
Etiopie je střechou Afriky, "chválí místní cestou do Simienských hor - nejvyšších hor Etiopie. Ačkoli nejvyšší vrch kontinentu - Kilimandžáro, 5 885 m.n.m - najdeme v Tanzanii, pravdou je, že nejvíce vrchů nad 4000 m mají v Africe právě Etiopané. Často diskutujeme o tom, že Kúšijci jsou proto tak dobří běžci, neboť běhají ve vysokých výškách. Vždyť i samotné hlavní město Addis Abeba leží nad úrovní 2000 m.n.m., a takto vysoko položených míst bychom zde našli hned několik. Prý všichni jejich nejlepší běžci pocházejí z jedné vesnice a oblasti tu ze Simienských hor. My tu běhat neplánujeme, ale určitě se velmi rádi projdeme v této nádherné horské přírodě. Po nezapomenutelné túře, pikniku v přírodě a focení se zajímavými, endemickými skupinami opic dželád, jsme zaparkovali na chvíli v místním vysokohorském baru. Jde o nejvýše položený bar v celé Africe! A věru pivko či, někteří, proslulou etiopskou kávu si v baru nad 3000 m.n.m. přece jen nedáte každý den! Už jen proto vám chutná jinak. Tak které pivo to tentokrát bude? Habesha - v překladu něco jako opálená tvář, jak ještě dosud nazývají Etiopany? Svatý Juraj - patron Etiopie, který je snad všude? Nebo Walia - jak se jmenuje místní vysokohorský kozorožec…? Všechny jejich piva jsou opravdu dobrá. Možná ne jako ty české, ale určitě vás neurazí! Za mě doporučuji Habeshu. Je o trochu více hořčí, nebo jak já říkám, pivní než ty ostatní. K tomu si zkuste vyžádat místní pálenku Haraki, která se silou rovná nejsilnějšímu tatranskému čaji. Jen to moc nepřežeňte, aby z Haraki nebylo harakiri, a nezapomínejte, že ještě třeba sjet i dolů.
Velká příkopová propadlina, která nám jednou roztrhá Afriku, je známá svými velkými africkými jezery, která se v ní nacházejí. A některé z nich uvidíme i na naší opravdu zajímavé cestě po Etiopii. Ranní výhled, jaký míváme na snídani v našem resortu v Arba Minch, patří mezi ty top! Před námi zelená oáza plná života, nad kterou dominuje kopec. Na levo od něj jedno velké jezero - Abbaye, a na pravo druhé - Chamo. V obou z nich žijí afričtí krokodýli - tedy, krokodýl nilský. Přestože jde o tentýž typ krokodýla, v každém z těch jezer mají jiné chování. Už ze snídaně vidíte, že voda ve větší Abbaye je jiná než ve druhém jezeře Chamo. Více do červena. Způsobuje to vyšší obsah železa ve vodě. To způsobuje méně ryb a potravy. A to zas způsobuje zvýšenou agresivitu místních krokodýlů. Naopak, v jezeře Chamo je potravy dost, a na rozdíl od svých nedalekých příbuzných, tyto krokodýli nejsou zvyklí útočit na místní lidi. Nepotřebují to. Možná i to je jeden z důvodů, proč se půjdeme plavit právě na toto jezero. : D Hojnost potravy způsobuje ještě jednu věc - krokodýli z jezera Chamo patří mezi ty největší, jaké se dají v Africe najít. Ačkoli délka nilských krokodýlů se udává max. 5 m, zde bývají nalezeny kusy, které převyšují 6 m. A štěstí na pořádné kusy jsme měli i na naší plavbě. Jen kousek od rodiny hrochů jsme našli 4 krokodýly. Menší se běžel z břehu skrýt do zakalené vody, ale ty větší si pohodlně plavaly na hladině vedle našich loděk. Dokonce, na levoboku se později strhla bitva mezi dvěma z nich. Vidět velkého krokodýla v zubech ještě většího je opravdu silný zážitek. Plavba na jezeře Chamo je nezapomenutelným zpestřením programu. Kromě krokodýlů a hrochů zde uvidíte i množství místního ptactva. Například, asi nikde jsem neviděl více krásných Orlů jasnohlasých (nádherný orel s bílou hlavou) než tu, dokonce i s úplně čerstvými úlovky v zobáku či s partnery ve svých hnízdech. Chamo svou pověst nezklamalo, a my můžeme jít klidně dál za dalším exotickým kmenem jižní Etiopie.
A co takhle vykoupat se uprostřed solné pláně na severu Etiopie, která vypadá jako nekonečné kluziště, a to přímo v nejteplejším místě celé Afriky? Danakil je prostě neuvěřitelný a pro mnohé, co ho zažili, je jakoby neoficiálním přírodním divem naší planety. Možná by si ho zasloužil víc než některý z oficiálních. Všude kolem vás je jen bílo a jedna skála, která poslouží jako převlékárna pro ty stydlivé. Pokud budeme mít štěstí, možná kolem nás projde solí naložená karavana velbloudů, které tudy chodí už dlouhá století. Vy si s sebou vezměte pouze pivko a případně plavky, přírodní solná lázeň je již připravena. A přestože je hluboká, netřeba se bát, díky vysokému obsahu soli si do vody můžete vzít i noviny a voda vás sama bude nadnášet jako v Mrtvém moři. Když se osvěžíte, kousek odsud vás čeká druhé nezapomenutelné místo - obrovskou plochu soli vystřídají nádherné, krasové útvary a bublající, jasně zelená jezírka síry, která tato díla vytvářejí. Něco podobného jste ještě neviděli.
Jezero nacházející se přibližně 100 kilometrů západně od hlavního města Džíbútí je pravděpodobně jedním z nejpozoruhodnějších přírodních jevů v Africe. Toto jezero ležící 155 metrů pod hladinou moře je obklopeno tmavými sopkami, které se nyní nacházejí ve vegetačním klidu. Jedná se o jezero s největším objemem slané vody na světě a je 10x slanější než Mrtvé moře. Letní teploty zde dosahují téměř 60° C a spolu s velmi slanou vodou se stává oblast jezera jednou z nejnehostinnějších na světě. Jezero je zbarveno velkou paletou odstínů. Vedle sebe zde najdeme bělostné solné pláně, mělké tůňky s tyrkysovou vodou a na hladině zbarvené minerály, od světle fialové přes zelenou či hnědou, leží vějíře soli. Většina vody obsažené v jezeře je původem z Rudého moře, odkud prosakuje puklinami a trhlinami.
To jsou názvy kmenů jižní́ Etiopie, které patří k nejexotičtějším kmenů světa. V okolí́ řeky Omo se dají zažít nevídané věci! Kmeny stále žijí tradičním způsobem života – chodí nazí, nebo stroze oblečení do zvířecích kůží, ručně melou moukou. Muži se starají o dobytek a ženy o děti a oheň. Ženy z kmenů Surmi a Mursi nosí hliněné labrety (piercing, destičky) v ústech, aby se zkrášlily. Čím vyzdobenější labreta, tím větší šance dostat od ženicha více krav. Muži se zkrášlují jizvami. Každý kmen má vlastní rituál, jak se z chlapce stává muž, nejznámější je přeskakování býků.
Nachází se na severu Etiopie, v blízkosti města Gondar, přibližně 50 km severně od jezera Tana. Jedná se o opevněné město, které bylo v 16. a 17. století sídlem etiopského císaře Fasilida a jeho následovníků. Za 900 m dlouhou zdí obklopující město se nacházejí paláce, kostely, kláštery a jedinečné budovy, které odráží hindskou a arabskou kulturou. Fasil Ghebbi bylo v roce 1979 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
Město Axum na je považováno za nejposvátnější místo země. Kdysi bylo hlavním městem říše Zagwa, kde král Ezana povýšil křesťanství na státní náboženství. Dnes jsou zde ruiny paláců, podzemní hrobky a stély z dávných časů. Stélové pole pochází z 3. a 4. stol., samotné stély jsou žulové monolity, které sloužily jako náhrobky panovníků. Bylo také sídelním městem krásné Makeby – královny ze Sáby. Najdete zde také nejcennější etiopský svatostánek ze 17. století – kostel Sv. Marie. Kostel byl zmodernizován za vlády Haile Selassieho v roce 1965 a legenda praví, že je zde uschována Archa úmluvy – schránka na Desatero přikázání.
Kouřící Nil nebo také kouřící oheň (Tis Isat) tak místní nazývají nádherné vodopády na Modrém Nilu. Tyto vodopády patří mezi nejkrásnější a největší v Africe. Na konci deštné sezóny, kdy jsou plné vody, jsou se svojí šířkou 400 metrů a hloubkou 45 metrů naprosto úžasné. Oficiálně se označují jako druhé největší vodopády v Africe.
Danakilská proláklina se rozkládá v Afarsku nedaleko etiopsko-eritrejských hranic a je nejnižším bodem dosahujícím 115 metrů pod hladinou moře. Zdejší sopka Dallol naposledy explodovala v roce 1926. A právě tento výbuch vytvořil tuto neskutečnou krajinu. Vrchol sopky je 48 metrů pod úrovní moře, zároveň se jedná o jedno z nejhůře dostupných míst na planetě. Vzhledem ke geologické aktivitě Velké příkopové propadliny je v její blízkosti možný častější výskyt zemětřesení a sopečné činnosti. Zajímavý je nejen zdejší pestrobarevný povrch, ale možná dokonce více podzemí této oblasti. Spolu s Islandem je to jediné místo na světě, kde je možno pozorovat a studovat interakci tektonických desek. Zároveň se Danakilská proláklina pyšní titulem nejteplejšího místa na světě a najdete zde i nejaktivnější sopku Etiopie Erta Ale.
Lalibela leží v horách v severoetiopském regionu Amhara, asi 350 kilometrů od metropole Addis Abeby. Toto dnes téměř 15 tisícové město bylo založeno pod názvem Roha jako náhrada za zničený Jeruzalém. Ve 12. století již byla Roha královským městem dynastie Zagwe. Toto období, kdy království vládl král Lalibela, je považováno za zlatý věk města. Proto bylo město Roha nakonec po smrti krále po něm přejmenováno. Královo jméno Lalibela znamená údajně “Ten, jehož vládcovské postavení uznávají včely” - poté, co se narodil se totiž v blízkosti jeho kolébky objevil roj včel. Během 12. a 13. století bylo v Lalibele vystavěno několik kostelů a dalších staveb, které nesou zajímavé názvy, jako Řeka Jordán, Adamův hrob či Boží muka, což jen potvrzuje teorii, že Lalibela měla nahradit svaté město Jeruzalém. Vzhledem k tomu, že se od sebe jednotlivé kostely architektonicky dosti liší, vědci se domnívají, že musely vzniknout ve větším časovém rozpětí než jen za období vlády krále Lalibely. Dodnes najdeme v Lalibele celkem 13 kamenných kostelů, které byly vystavěny poměrně blízko u sebe. Na pohled je nejzajímavější kostel svatého Jiří, který byl vytesán ze skály. Ovšem ne z jejího boku, jak bylo běžné, ale z jejího vrcholu. Je tedy zasazen do terénu tak, že se jeho střecha nachází v úrovni země. Pokud se tedy chcete ke kostelu dostat, musíte vyšplhat na vrchol skály a teprve odtud spatříte pod sebou křížový tvar kostela. Ostatní kostely už takto impozantní přístup nemají. Největším lalibelským kostelem je Medhane Alem (Spasitel světa), jehož hlavní loď dosahuje úctyhodných rozměrů 33 x 23 metrů. Kamennou střechu uvnitř kostela podpírají vytesané kamenné sloupy. Kostel Medhane Alem spíše, než etiopské kostely připomíná kostely řecké. Ve všech kostelech v Lalibele si můžete prohlédnout svaté obrázky, někde nechybí ani bohatě zdobené schránky připomínající oltáře. Uvnitř těchto schránek jsou dřevěné či kamenné symboly představující Mojžíšovy desky s desaterem. Každý z lalibelských kostelů je jedinečným dílem.
Město Bahir Dar samo o sobě není velmi významné a zajímavé. Okolí nabízí řadu zajímavostí. Město leží na břehu jezera Tana, které je největší jezero v Etiopii. Je hlavním zdrojem vody Modrého Nilu, který se s Bílým Nilem vytékajícím z jezera Victoria spojuje v súdánském Chartúmu. 40 km za městem se nacházejí vodopády, které jsou častým cílem turistů. Jezero má rozlohu přibližně 3200km2 (85 x 65 km) a maximální hloubku 15 metrů. Podle výšky hladiny má přibližně 37 ostrovů, na 19 z nich se nacházejí ortodoxní kláštery. Některé z nich je možné navštívit. Kromě toho je kolem jezera množství rybářských vesnic, kde lidé žijí tradiční život. Často používají tradiční plavidla z papyru.
Až do sedmnáctého století Etiopie neměla hlavní město, protože vládci impéria se pohybovali po celém území, kde žili ve stanech a mobilních královských táborech, zatímco jídlo dodávaly zemědělci z okolí tábora. Historie města Gondar začíná V roce 1636, kdy císař Fasilides ukončil tradici tím, že prohlásil Gondar za hlavní město Etiopie a začal stavět opevnění kolem svého hradu, z něhož se stal palác složený z více různých paláců, tří kostelů a dalších budov postavených během následujících století jeho nástupci. Nejznámější gondarská pevnost se nachází v 7 hektarové opevněné zóně, rezidenci etiopské vlády od sedmnáctého století do první poloviny devatenáctého století. Pevnost je nyní součástí světového dědictví UNESCO v Gondaru. Dalšími památkami ve městě a okolí města, které také patří do tohoto světového dědictví, jsou Fasilidovy lázně a Qusquamské opevnění s Mentewabovým palácem a kostelem sv. Marie, kostel Debre Berhan Selassie, Kiddush Yohannes, pevnost Sosinios, známá také jako Maryam Ghemb, kostel Gorgora a palác Guzar.
Národní park Simienské hory se nachází v západní části pohoří Simien, 120 km severovýchodně od Gondaru. Byl založen v roce 1969 a v dnešní době pokrývá 220km2 celého pohoří. Do parku se dostanete z městečka Debarq, kde má své ústředí, po prašné cestě až do samotného parku. Na rozdíl od většiny národních parků v Etiopii se zde uvnitř nachází Simien Mountains Lodge v nadmořské výšce 3200 metrů. Park je známý nádhernými výhledy, množstvím treků a jedinečnou flórou a faunou. Nachází se zde nejvyšší hora Etiopie Ras Dejen a další vysoké hory. Kromě nádherných hor je jedním z našich cílů najít tlupu opic dželada. Často se objevují již u brány do parku a kolem Simien Mountains lodge. Kromě nich se zde občas objeví vzácný kozoroh Walia a Vlček etiopský, nejohroženější africké šelmy. Těchto ve volné přírodě zůstalo přibližně 400 kusů. Nejtypičtější rostlinou alpinské země je Lobélie.
