Poznávací zájezdy v Bhútánu

Bhútán - Děkuji opět za skvělé zážitky

Bhútán, malé "šťastné" království na úpatí Himálají. Právě tuto sympatickou krajinu jsem měla možnost blíže poznat během mé cesty s CK Sen v dubnu 2019. Cesta nekonečně zelenou krajinou, pokrytou lesy byl skutečný zážitek, společně s všude přítomnou pozitivní energií, která v této zemi vládne. Nedílnou součástí tohoto zážitku byli i skvělí spolucestující, vždy nápomocný průvodce Robo a také lokální průvodci, kteří nám neúnavně vysvětlovali podstatu jejich štěstí.
Nabídne nám Bhútán se svým konceptem domácího štěstí vizi světlejší budoucnost? Držím této zemi palce, na její cestě k modernizaci ruku v ruce s udržením tradic.
Děkuji opět za skvělé zážitky. Soňa

Bhútán, Sikkim, Dardžiling, Nepál - prohlížím si nádherné fotky a přemýšlím...

Prohlížím si fotky, které jsem nafotila na zájezdu Indie, Bhútán a Nepál a přemýšlím, jestli jsem neměla udělat více fotek. Do těchto končin jsem zavítala poprvé a zůstala převálcována tím vším kolem mne - přírodou, památkami, lidmi, zážitky. Nasávala jsem všechno to nové, jiné, nevěděla jsem či fotit nebo se jen dívat a vnímat. Výborně zvolená kombinace zemí, každá jiná, k tomu měla skupina i vynikajícího průvodce Martina. Za dva týdny se dá zažít opravdu mnoho, i komfortním způsobem. A ačkoliv žádná fotka nezachytila tu nádheru údolí, majestátnost Himálaje, ruch Indie a Nepálu a klid Bhútánu, aspoň vám to však i po čase připomene.

Lucie

Bhútán - jsem nadšená a plná nových zážitků

Moje první cesta se SNEM směřovala do Indie, Bhútánu a Nepálu. To, co jsem tam zažila, se ani nedá popsat slovy. Vrátila jsem se uplně nadšená, plná nových zážitků. Už jen přesun z letiště v Dili do hotelu byl nečekaný zážitek. Úplně jiný svět, člověk hned zapomene na všechny všední problémy. Jsou to země, kde zažijete něco nepoznané, ale přitom super. První, co vás ohromí je ten neorganizovaný chaos v Indii a v Nepálu, v Bhútánu najednou úplný klid. A ty úžasné výhledy na Himálaje z každé strany a ještě i z letadla. Přelety byly nadherné vyhlídkové lety. Jsou to země, v nichž se člověk těší i z nejmenších maličkostí, neboť ty se dají zažít pouze zde. Vždyť kdo se jen může pochlubit tím, že byl požehnán dřevěným penisem v bhútánském chrámu? Procházel se po rýžových polích? Co více dodat? Jednoduše třeba zažít tyto tak odlišné země. K tomu ještě perfektní průvodce, který umí poradit nejen, kde se najíst, zabavit, ale dokonce i kam si sednout v letadle, abychom viděli Himálaje, vyřídí i nemožné, vezme vás na kulturní zážitek do kina v Indii.

Petra

Bhútán, Sikkim, Dardžiling, Nepál - zájezd splnil veškerá očekávání

V následném textu se zaměřím na hodnocení zájezdu do Bhútánu, Sikkimu, Dardžilingu a Nepálu, s vedoucím panem Peterem Salajem a to jménem části skupiny účastníků z Brna. Úvodem poznamenám, že jsme byli skupina turistů, která již absolvovala řadu obdobných zájezdů (Himaláje, Ekvádor – Galapágy, Peru, Bolívie, Chile, Patagonie, Brazilie, atd, atd) s Vaší, ale i jinými CK, což dává tomuto hodnocení globální, průřezový a srovnávací charakter. 1. Program zájezdu byl splněn v plném rozsahu 2. Organizační zajištění přes složitosti vyplývajících z programu zahrnující řadu navštívených zemí a lokalit od sebe značně vzdálených, vyžadujících mnohdy přesné časové návaznosti, vazby na přejezdy (letadla, autobusy, místní přesuny), ubytování včetně společného stravování, probíhalo hladce a plynule - bez kritických připomínek. 3. Vedoucí zájezdu Peter Salaj. Vyjímečná osobnost! S mimořádným zájmem zajišťoval vše potřebné pro hladký a bezproblémový průběh zájezdu, což se podařilo v plném rozsahu. Svými odbornými a hlubokými znalostmi o navštívených zemích a lokalitách vyčerpávajícím a citlivým způsobem s nekonečnou trpělivostí zvládal mnohdy záludné otázky účastníků. Svým veskrze pozitívním laděním vytvářel v kolektivu stav pohody a spokojenosti. Organizační talent, který navenek nedal na sobě znát, nepřenášel na jiné nervozitu a problémy spojené s celou organizací zájezdu. Vše probíhalo až neuvěřitelně hladce v podmínkách, které nelze hodnotit jako jednoduché. 4. Zvlášť pozitivně je třeba hodnotit nejen sestavení programu zájezdu, ale i úroveň ubytovaní a společného stravování, zejména v Bhútánu, Sikkimu a Dardžilingu, dále spolupráci s místními průvodci, kteří splňovali veškeré odborné předpoklady pro zdárný průběh zájezdu. Zejména lze ocenit schopnosti řidičů autobusu, kteří zvládli vše bez jediného problému. Cestování autobusem cesty necesty bylo pro nás též silným zážitkem. Závěrem lze konstatovat, že zájezd i přes značnou náročnost splnil veškerá očekávání co do náplně a organizačního zajištění a vstoupí tak jako trvalý soubor neopakovatelných zážitků do života všech účastníků zájezdu. Děkujeme a těšíme se na další spolupráci s Vaší CK. Zvláštní poděkování tlumočte panu Peterovi Salajovi.
Ing. Jaroslav Kalous z Brna

Bhútán, Sikkim.... - ani nyní jste nás nezklamali

Bhútán – země hřmícího draka, pouze před pár dny jsme se vrátili z poznávacího zájezdu, jehož součástí byl Bhútán. Byl to náš výběr, který byl ovlivněný knihou Jozefa Banáše Kód 7. Tak jak bývá u CK SEN zvykem, ani nyní jste nás nezklamali. Především průvodce Tomáš Kubuš svými vědomostmi, vystupováním a organizačními schopnostmi, si zaslouží naše upřímné poděkování, je dost možné, že svým přístupem ovlivní i náš budoucí výběr poznávací destinace. Za reprezentační propagaci Bhútánu, by si však domorodý průvodce Sadžan zasloužil od svého krále Rád hrubého domácího štěstí – ten přístup, ty emoce při prezentování kulturních tradic, ten nemiznoucí úsměv – takto nějak se kultivovaně projevuje národní hrdost. Děkujeme všem spolucestujícím – bylo nám ctí se s vámi seznámit a sdílet společné zážitky, užívat si vzájemně obohacující rozhovory a zkušenosti během 16 společně příjemně strávených dnů. Silve a Jirko

Bhútán - země hřmícího draka

Bhútán - země hřmícího draka. Nám se zdá, že jsme v zemi nejpohodovějšího a nejmilejšího draka na světě. Nikdo nespěchá, nezlobí, nekřičí. Každý se na nás usmívá, jen dívky jsou trochu stydlivé, když si je fotíme. Nikdo nepije, nekouří (kouření je na veřejnosti zakázáno), chlapi nechodí opilí domů, nejsou zde tuláci, bezdomovci. Lidé milují svého dračího krále, Džigme Khesar a věří mu, že vyřeší každý problém. I takový, který vláda a parlament nedokáží vyřešit. Od roku 2008 je ve státě parlamentní demokracie, král je však stále nesmrtelný. On rozhodl, že nebudou soupeřit s jinými zeměmi hospodářsky. V Bhútánu se neměří hrubý národní produkt, ale hrubé národní štěstí. Štěstí je mnohem důležitější než peníze a silná buddhistická víra v tom krále a Bhútánci utvrzuje. Duální systém světských a církevní moci zde funguje v podstatě beze změn od počátku 17. století.

Stmívá se a my přijíždíme do Thimpu, hlavního města Říše draka. Žádné kolejnice, v Bhútánu neexistuje vlaková doprava, žádné silniční mosty, tedy pardon, v hlavním městě je jeden. Žádný semafor. V celé zemi neexistuje semafor. V Thimpu je jediná větší křižovatka (sbíhají se zde až 4 cesty) a tu řídí až do setmění policista. Po setmění prakticky auta moc nejezdí, není co řídit. Je tu božský klid a štěkající psi nám připomínají spíše venkov. Nikdo vás nedostihne přes mobil, roaming tu naštěstí nemá dosah. Internet povolili až v roce 2000 a v některých hotelech jsou i počítače. Pomalost internetu je dokonalá, většinou vzdáváme snahu připojit se.

Národním sportem v zemi je lukostřelba. Ne však ledajaká. Chlapi střílejí do terče tak vzdáleném, že my ho sotva vidíme. Terč bycom netrefili ani samopalem. Bhutánec se postaví a s absolutním klidem zaměří. Ne však více než pět-sedm sekund. Šíp vystřelí takovou rychlostí, že není šance ho vidět, dokonce, ani když letí vzduchem. Slyšíme svištění a prááásk. Úsměvy a potlesk. Šíp je v cíli. Hrdý střelec se postaví bokem a drží palce dalšímu soupeři.

Tam kde tygřice létají - Bhútán

Tygří hnízdo je jednoznačně nejznámější památkou Bhútánu. Jeho návštěvu snad nevynechá ani jeden turista, který sem přijde. Tento malý chrám, visací na útesu 900 metrů nad dnem doliny Paro, už desetiletí provokuje fantazii a vzbuzuje zájem cestovatele. I proto je notoricky těžké vychutnat si ho tak, aby ho člověk měl jen sám pro sebe. Nám se to dnes podařilo. Ráno jsme se zmobilizovali už o šesté a o 6:30 už parkujeme na parkovišti pod klášterem jako první skupina. K branám kláštera nás čeká sice dvouhodinová túra, ale připravili jsme si dobrou startovní pozici. Výšlap nahoru není úplně jednoduchý a pro zájemce jsou dokonce k dispozici koně, kteří umí člověka svézt více než do půlky svahu. Druhou hodinu jdeme každý po vlastních, odměnou jsou nádherné výhledy na exotický himálajský les porostlý mechem a lišejníky. Po hodině a půl chůze přicházíme na známou vyhlídku odkud se fotí všechny slavné výhledy na klášter. Před námi se na skále vypíná nejsvatější místo celého Bhútánu a na schodech mezi námi a ním, je přesně 0 turistů kromě naší skupiny. I ti, kterým se ráno nechtělo velmi vstávat, se dostávají do euforické nálady, která graduje, když dosáhneme samotný klášter, a kromě nás se v něm nepohybuje prakticky nikdo. Procházíme hlavní místností, místní průvodce Rinche nám vypráví legendy o místním světci Padmasambaovi, který sem přiletěl na tygřici, aby porazil démona a následně tři roky, tři měsíce a tři dny meditoval v jeskyni. Vidíme i jeho sochu, která údajně umí mluvit, a které se oheň ani nedotkne. Na konec vlezeme i do pukliny, kde měla přistát tygřice se slavným světcem na svých zádech. Přenesli jsme se do jiného světa, do malebné říše bhútánských pověr, kde je vše možné a dobro vítězí nad zlem za pomoci kouzel a létajících tygrů. Celý zážitek umocňuje, že klášter máme výlučně pro sebe a první turisty potkáváme, až když se vydáváme na zpáteční cestu ze skály, kde stojí. Nyní už sedíme pohodlně v příjemném hotelu v Paro, ale všichni máme před očima obraz slavného Tygřího hnízda, visícího na skále nad nekonečnou propastí, jak vystupuje z mlhy a jeho zlaté střechy odrážejí první paprsky slunce. A ti více nakloněni fantazii čekáme, kdy se na obzoru objeví tygřice, která k němu opět přilétá.

Naše první Shangi-La Darjeeling

Horká Indie leží v oparu, ve stínu je 40 stupňů Celsia a my nasedáme do terénních aut. Právě jsme přistáli v západním Bengálsku v městečku Bagdogra v severovýchodní Indii a přesouváme se do oblasti Dardžilingu, první zastávky na naší cestě. Začínáme stoupat do hor, cesta se klikatí, vítr začíná pofukovat, horké pláně vyprahlého subkontinentu necháváme pod námi. Scenerie se prudce mění a vcházíme do himálajského předhůří. Malá městečka podél silnice a úzkokolejná železnice, která zde v 19. století hrála významnou roli při budování této oblasti. Výškoměr ukazuje 2200 m. Jsme tady, v Dardžilingu, kam se chodili před horkým létem ochlazovat bohatí Britové z Britské východoindické společnosti. Jsme na místě, kde začal pan doktor Cambell v roce 1842 pěstovat nejznámější a nejlepší čaj Indie. Šampaňské mezi čaji. Ochutnávka. "Dámy a pánové, začneme letošní jarní sklizní, first flush, Golden orange pekoe. Nejjemnější černý čaj světa se rodí a zpracovává právě tady, ve výšce od 1500 do 2200 metrů nad mořem". Cena tomu samozřejmě odpovídá.

Přecházíme na podzimní loňské sklizně plnější barvy a chuti, bílý čaj, oolong ... Usínáme a v nose a v puse cítím stále vůni čajových listů.
Časné ranní vstávání. Je zima, oblékáme si to nejteplejší a vyrážíme na Tygří vrch, místo, kde je nejlepší výhled na třetí nejvyšší horu světa, 8658 metrů vysokou Kančendžongu. Ranní červánky jsou v modři. Jak se zvedá opar a těžké mraky klesají do údolí, najednou se před námi zjeví. Tak šíleně blízko. Na dotek. Úžasný pohled, nedýcháme. Nejvyšší železnici světa se přepravíme do městečka Ghum. Vypadá to jako dětský vláček a lokomotiva je poháněna parou. Když jedeme vláčkem podél úzké hlavní silnici, auta musí zastavit, abychom se nesrazily. Všude je spousta lidí, Indové, Tibeťané i Nepálci zde žijí jeden vedle druhého v klidu. Místa je málo a hinduistické chrámy leží v blízkosti buddhistických svatyní. Darjeeling je opravdovým rájem severovýchodní Indie. Naše první Shangri-La.

Kult falusu v Bhútánu

„Chceš být plodná a mít hodně dětí?“ ptá se mě průvodce, když kráčíme k chrámu Chime Lhakhang. „Tak se nech posvětit falusem od mnicha,“ směje se. Falus?! Zhrozila jsem se. Kráčíme po ulici a kolem nás jsou po domech pokreslené vztyčené penisy. „Různé kultury interpretují různé symboly různě a v rámci naší kultury je penis silně pozitivní symbol,“ říká průvodce. „Opravdu, nejlepším příkladem je Bhútán, kde od 15. století zdobíme své domy takovými nezvyklými kresbami. Je to ochranný symbol, který má odehnat zlé síly. V rámci severozápadního Bhútánu bývávaly obrázky penisů zcela běžné, a i když dnes vláda pomalu tlačí na jejich odstraňování v souladu se západními normami, tak je stále snadno najdete.“ A nejlepší místo pro nás turisty, kde hledat, je chrám Chim Lhakanh u města Punakha. Tento chrám má kořeny přímo u místního svatého Drukpa Kunleyho známého jako Božský Blázen. Ten přišel do tohoto kraje z Tibetu a rozhodl se buddhismus šířit neortodoxními metodami jako souložením a pitím alkoholu. Velmi rychle se stal miláčkem běžných Bhútánců a jeho lidový výklad buddhistické doktríny si zachoval popularitu dodnes. Právě Kunley začal na stěny domů malovat vztyčené penisy, a dokonce takové totemy stavět i na střechy domů, aby odehnal zlé duchy. Dodnes je známý jako patron porodnosti a do chrámu Chim Lhakhang přicházejí denně stovky žen, kterým mniši žehnají 25 centimetrovým dřevěným penisem, který sem měl přinést ještě Kunley v 15. století. Symbolický úder tímto „bleskem ohnivé moudrosti“, jak o něm mluvil Božský Blázen, Vám přinese nejen plodnost, ale i štěstí. Právě proto jsme se všechny ženy nechaly „praštit“ dřevěným falusem a následně jsme se kochaly lidovou tvořivostí v přilehlé vesnici Yowakha. Nenajdete tu ani jeden dům bez falusu na stěně.

Let z Bhútánu do Nepálu

Všichni jsme se těšili na vrchol našeho programu v Bhútánu, na Tygří hnízdo, které se nachází v nejzápadnější části země za městečkem Paro, v blízkosti posvátné hory Jomolhari. Vstupujeme do doliny a najednou před námi ... Nejprve jsme si to neuvědomili, jen jsme zastavili a NĚCO tu prostě bylo. Dolina, řeka, hory, jeskyňka, most s vlajkami a měkké slunce jemně dopadalo na malý klášter na druhé straně řeky. Bylo tu něco, co jsme se báli vyslovit. Každý to prožíval jinak, jen tak jsme tu stáli a mlčky se fotili. Bylo to více než nádherné. Pokud toto nebyla Shangri-La, tak určitě zde byl někde vstup do ní. My jsme nebyli vyvolení vstoupit. Pod kopcem nás čekali koníci a do dvou třetin cesty vysoko pod skálu jsme se nechali vynést. Počasí nám stále přeje a fotíme asi nejkrásnější památku Bhútánu snad stokrát. Pověst říká, že Padmasabhava - guru Rimpoče právě zde přistál na tygrovi a meditoval v jeskyních. Na tomto místě později mniši postavili kláštery "visící" na skalách. Srdce se nám zrychlilo a slzy se nám tisknou do očí. Toto opravdu stálo za to. Vrchol cesty na konec. Pro tyto pohledy se vyplatí žít a cestovat.

Indický Sikkim ukrytý v himálajském předhůří

Stát ve tvaru palce připojen k Indii až v roce 1975 a zároveň druhý nejmenší stát Indie se krčí mezi strmými svahy himálajských předhoří, které na východě sahají k Bhútánu a na severu k Tibetu. Řeka Teesta tvoří hlavní tepnu a my se plazíme vedle ní v zástupu nádherně pomalovaných kamionů. Hranice a potřebné zvláštní povolení pro vstup. Nejsme teroristé? Nepašujeme drogy nebo alkohol? Právě ten je zde kvůli úlevě na dani nejlevnější v celé Indii a zástupy lidí z celé Indie ho chodí kupovat na velké oslavy, jako jsou například několikadenní svatby právě sem. Jsme jen turisté chtivý po dobrodružství, zážitcích a kultuře tohoto málo poznaného regionu s velkými fotoaparáty.
Gangtok - hlavní město země nás vítá neuvěřitelnou čistotou a pěší zónou Ghandi Marg, tak netypické pro Indii. Výborné bary a na první pohled bohatí lidé, toto má daleko od kastovního subkontinentu. Jen lanovka vedoucí ze spodní části města k horní nejezdí. Kvůli bezpečnosti. Zasedá parlament. Široké cesty, nádherné aleje, golfové hřiště, trochu to připomíná Nové Dillí. Důvod, proč jsme tady jsou dva překrásné kláštery. Enchey - patřící nejstaršímu tibetskému buddhistickému řádu Ňingmapa a Rumtek - nejdůležitější klášter celé oblasti patřící řádu Karma kajugpa. To, co se nazývá v křesťanském světě "západní schizma", kdy najednou vládli dva papežové, probíhá nyní v tomto řádu. Existují dva nejvyšší představitelé řádu - Karmapové a Indie, Čína a Dalajláma se neumějí dohodnout, kdo je ten vyvolený.

Rafting a indická whisky

Rafting na řece Teesta byl vskutku dobrodružný. V noci pršelo a peřeje byly místy tak prudké, že jsme se jednou skoro převrátili. Prý i Richard Gere, který sem přišel kvůli buddhistickému učení, splavil tuto řeku. Plní zážitků, se opět sápeme, jak jinak, do kopců. Překročili jsme hranice Sikkimu a Západního Bengálska a těšíme se na poslední a nejindičtější město na naší trase. Kalimpong nás přivítal nádhernou botanickou zahradou plnou kaktusů, typickým trhem, kde jsme si dali čerstvou, ještě vařící Pakoru - opraženou zeleninovou sekanou červené barvy. A ještě jednu. A další. Mňam."Nedostaneme průjem?", Zeptal se někdo. "Určitě ne", odpověděl jsem, vždyť jdeme na indickou whisky. To bylo v plánu. Večírek v indickém baru vyšel dokonale a natlačení v taxíku se přesouváme do hotelu, kde party pokračuje. 

Na ten skutečně dobrý čaj musíte jet do Darjeelingu

Tato oblast se stala útočištěm britské armády a později smetánky, která zde během horkých měsíců mohla trávit chvíle s příjemnou teplotou kolem dvaceti stupňů. Darjeeling se stal místem experimentu v pěstování čaje. Prvním správcem oblasti byl jistý doktor Cambell, kterému se v roce 1841 podařilo vypěstovat první čaj z Darjeelingu původem z Číny. Na práci se následně začaly najímat pracovníci původem z Nepálu, což je vidět i na složení dnešního obyvatelstva. Do roku 1873 bylo založeno 113 zahrad na celkovém území 6000 ha.

V současnosti se čaj pěstuje na území přes 20 000 ha. V 83 zahradách je vyprodukovaných 10 - 11 milionů kilogramů pravého Darjeelingu. Ten pravý Dargeeling se pěstuje v nadmořské výšce 600 - 2150 metrů. Ve většině případů se jedná o čínské typy odrůd čajovníku. Právě podle podílu jednotlivých typů čajovníku dělíme darjeeling na 4 základní třídy. To vše si podrobně vysvětlíme a ochutnáme čaj přímo v srdci Darjeelingu, kterou navštěvujeme již roky. Na sběračky čajových lístků jsme měli štěstí až cestou do Bhútánu, no zastávka u nich stála skutečně za to. Sběračka čaje (90 % jsou ženy) jsou neuvěřitelně šikovné a za den dokáží obrat 60 - 100 kg čaje. Ze 4 kg nasbíraných lístků se po zpracování získá 1 kg čaje.

Při sklizni na ženy dohlížel muž, který je upozorňoval, aby se nerozptylovalo a věnovali se své práci. No naše přítomnost mu vůbec nepřekážela, a tak jsme si mohli samotné sbírání vyzkoušet na vlastní kůži a zažít tak autentický zážitek. Myslím, že každý z nás se vzpomínkami přenese právě sem, kdy bude přátelům doma servírovat pravý nefalšovaný Darjeeling.

Tygří hnízdo , Bhútán

Nejikoničtějším místem celého Bhútánu je unikátní chrámový komplex zvaný Tygří Hnízdo. I pro nás bude absolutním vrcholem našeho zájezdu. Komplex postavený na dokonalém místě vznikl již kolem roku 1692 na místě, kde je jeskyně, v níž měl Guru Padmasambhava meditovat po dobu tří let, tří měsíců, tří týdnů, tří dnů a tří hodin. To vše se mělo odehrát v 8.století a tento příběh dal vzniku klášternímu komplexu. Sám sem přiletěl na tygrovi, odtud jeho známý název. K tygřího hnízdu budeme kráčet lesem náročným výstupem, který potrvá dvě, možná tři hodiny. Každá kapka potu však bude stát za to, když se ocitnete na vyhlídce a před vámi se otevře panorama tohoto důmyslného a neskutečného místa. Nekorunovaný div světa!

Thimpu

Thimpu je hlavním městem Bhútánu a často se o něm hovoří jako o jednom z posledních hlavních měst, kde nenajdete semafor. Kromě toho je se svou nadmořskou výškou 2320 mnm nejvýše položeným hlavním městem celé Asie. Thimpu není historickým městem, ale najdete v něm několik zajímavých památek od buddhistických klášterů, stup až po živé tržiště. Thimpu je však sídlem bhútánského krále a stojí zde i důležitý dzong Tashichoedzong, kde má dnes svou adresu bhútánský parlament. V Thimpu uvidíte i největší bhútánskou sochu Buddhy, zajímavá zvířata jménem Takin, které jsou symbolem země, ale i tradiční lukostřelbu, která Bhútán proslavila široko daleko. Thimpu je místo nabité zážitky.

Paro

Malebné město Paro ležící ve stejnojmenném údolí patří k nejkrásnějším místům celého Bhútánu. Jednak má jediné mezinárodní letiště v zemi, ale není to jen místo, kde přijdete a odejdete, ale které si rozhodně zamilujete. Paro se může pochlubit nádherným starým Dzong Rinpung, opevněným klášterem, který je typickým prvkem bhútánské architektury a patří mezi nejkrásnější v zemi. Paro je však o atmosféře a krásných výhledech na okolní hory, údolí poseté rýžovými políčky. Najdete zde příjemně kavárničky v centru města a toto místo bude patřit k nejmilejším na naší cestě.

Punakha

Punakha bylo kdysi hlavní město země a dnes zde má zimní sídlo nejvyšší dratshang, opat. Byli zde korunováni všichni panovníci Bhútánu. Oproti Thimpu má Punakha o něco mírnější klima a dobře se tu daří pěstování rýže a snad nejkrásnější je v období jara, kdy všechno rozkvétá. Třeba si prohlédnout Punakha Dzong, opevněný klášter, který je také známý jako Palác nejvyššího štěstí. Právě zde byla v roce 1910 podepsána důležitá smlouva o britské ochraně nad Bhútánem. Punakha je mezi návštěvníky velmi oblíbená.