Poznávací zájezdy v Oceánii a Austrálii

Nový Zéland a velká města Austrálie – skvělá volba

Po nádherném Islandu, který jsem s CK SEN absolvovala, mě lákal Nový Zéland. Vybrala jsem si zájezd Nový Zéland a velká města Austrálie. Udělala jsem velmi dobře. Nový Zéland je úžasný. Najdete zde tolik krásy na jednom místě, až to bere dech. Fjordy, Deštné pralesy, ledovce, překrásné scenérie podél oceánu, úžasné hory. Skvělé gastronomické zážitky, kterým neumíte a ani nechcete odolat. Po Novém Zélandu jsme přeletěli do Austrálie, která má také své kouzlo. Krásné město Sydney a skvost uprostřed Austrálie Uluru. Celý zájezd byl výborně zorganizován a vše "klapalo" jako hodinky. Kromě vší té nádhery, kterou jsem viděla, musím vyzdvihnout i výbornou práci našeho SEN průvodce Maťka. Byl super. Trpělivý a vždy s úsměvem na tváři odpověděl na všechny naše zvídavé otázky. Je to profesionál s bohatými vědomostmi. Ještě jednou Maťko děkuji za úžasnou dovolenou. Nataša a Milan

Nový Zéland a velká města Austrálie - jsem neskutečně spokojená a šťastná

Toto byl můj pátý zájezd se SNEM. Upřímně se přiznám, že jsem měla trochu obavy
z toho, že jedu sama a nikoho neznám. Naše malá skupina z jižního ostrova se
stmelila dohromady doslova za pár hodin, jako bychom se znali už dlouhou dobu. Vše
probíhalo v naprosté pohodě, s humorem, bez komplikací. K dobré náladě
samozřejmě přispěli i naši průvodci Kamil a Jirka, kteří se maximálně snažili a
zapadli dokonale mezi nás. Takže se připojuji ke kladnému hodnocení. Ubytování
bylo výborné, ale nejhezčí bylo ubytování u Pancake Rocks s nádherným výhledem na
pobřeží, vkusně a útulně zařízené pokoje a taktéž zajímavý byl hotel Chateau
Tongariro. Takže na závěr, přátelé, Vám všem chci poděkovat. Byla jsem ty 3 týdny
neskutečně spokojená a šťastná. A k tomu jste přispěli Vy všichni, kteří jste tam byli!!!
Gabriela

Austrálie - letecký okruh, byli jsme nadšeni

Dobrý den,

Měli jsme s manželkou tu příjemnou možnost se prostřednictvím vaší cestovní kanceláře podívat po Austrálii. Máme s Vámi již násobnou velmi dobrou zkušenost a ani tentokrát jsme nebyli zklamáni, ale právě naopak, byli jsme nadšeni. Bohové nám byli nakloněni takže i počasí vyšlo, ale to ostatní je už vaše zásluha. Zájezd byl dobře časově rozložen, takže se nemuselo spěchat a ani nikde zbytečně čekat. Viděli jsme to nejzajímavější z měst i hodně přírody.

Bez našeho průvodce by se to však asi nepovedlo. Máme s nimi výborné zkušenosti již z minula a jeví se to tak, že od zájezdu k zájezdu jsou stále lepší a to se potvrdilo i nyní. Pan Jirka Jobánek by prostě výborný. Měl jednání vůdce, vše (i naše manýry) řešil s naprostým klidem a zřejmě jeho delší pobyt v Austrálii ovlivnil, že nás zasypával množstvím informací, které nosil v hlavě a nepotřeboval žádné noty. Byl velmi obětavý, případný volný čas se snažil vyplnit dalším programem. Odřídil spousty kilometrů, kdy my padali únavou. Když bylo potřeba pomohl a poradil. Pokud v budoucnu vezmeme do rukou váš katalog, pak to bude z velké části zásluhou právě pana Jirky.

Božena a Vladimír Menšíkovi, Uničov

Nový Zéland, velká vděčnost celému kolektivu

Dobry den Luboši, doufám, že se nebudete zlobit, že jsem Vás oslovil křestním jménem, ale i to vyjadřuje mou velkou vděčnost Vám i celému kolektivu, jak v Praze, tak i Jirkovi a Kamilovi. Určitě s Vaší cestovkou budeme cestovat a již nyní přemýšlíme, kam by to mělo být. Ještě jednou díky za krásný zájezd a vážíme si, že na nás myslíte i po zájezdu. Přeji hodně úspěchů celému vašemu kolektivu CK SEN.

Švehlovi

Nový Zéland, díky za super zájezd

Zavalena prací, ale pozitivně naladěna a dobita energií. Díky za super zájezd. Chtěla bych vám upřímně poděkovat za skvěle zorganizovaný zajezd. Cookovy ostrovy, k tomu není co dodat, pouze ze ráj na Zemi - klid, klid, super lidé a úžasný 5* hotel.
A co říci k Novému Zélandu? Velké díky skvělému, obětavému, znalostmi disponujícímu a ještě i šoférujícímu Jirkovi - klobuk dolu. Vždy dobře naladěný a i po 3000 km řízení, ochoten splnit naše někdy ulítlé požadavky. Ale nesmím opomenout ani Kamila, také byl super. Tomu se říká dobrý výběr. Když se toto všechno skloubí, ještě i se super lidmi, kteří jsme se tam náhodně sešli, a s neskutečně krásnou přírodou jižního ostrova, tak tomu říkám dovolená snů. Skvěle vybrané hotely. Určitě, a na tom se shodlo více z naší skupiny, že vaše služby využiji i v budoucnosti. Láká mě Tibet a Nepál. Přeji Vám mnoho podnikatelských úspěchů a hlavně hodně spokojených klientů. Vím o čem hovořím, ja mám malý penzion a děláme také maximum pro hosty.

S pozdravem Bečíková

Nový Zéland, Austrálie - děkuji za překrásné zážitk

Dobrý den,

chci se podělit o dojmy z tohoto zájezdu, který mi umožnil získat nezapomenutelné
zážitky. K tomu přispěl zejména fundovaný průvodce Jirka Jobánek, který ochotně
odpověděl na i často se opakující dotazy a perfektně usměrňoval průběh pobytu.
Zvolený program, trasa zájezdu mi umožnila maximálně poznat přírodu, lidi a města -
tedy v plném rozsahu splnit moje očekávání. K celkovému pozitivnímu zážitku přispělo
i vhodně zvolené ubytování, v některých případech skutečně maximálně komfortní.
Děkuji za překrásné zážitky.

Ing. Háčiková Dana

Nový Zeland, Austrálie - nezapomenutelná dovolená, která neměla chybu

Vážené vedení CK,
zúčastnila jsem se zájezdu na Nový Zeland a do Austrálie a musím vám sdělit své dojmy. Byla to pro mne nezapomenutelná dovolená, která neměla chybu.
Trasa zájezdu byla dokonalá, střídala se města s horskými oblastmi a ubytování bylo vždy komfortní.Každý si přišel na své.
Zejména jsme ocenili perfektní a profesionální výklad našeho průvodce Jiřího Jobánka.Projevila se jeho dokonalá znalost Nového Zélandu i Austrálie, zejména znalosti přírody, zvířat, rostlin ,hor, ale i přehled o životě různých etnických skupin v těchto lokalitách.
Nezapomenutelné bylo i večerní grilování v nádherném horském středisku pod Mt Kosciuszko. Ceníme si i jeho laskavosti a ohleduplnosti k cestujícím i jejich rozmarům, trpělivost s odpovídáním na naše, někdy se i opakující otázky.
Vaše cestovní kancelář je opravdu jednička a budu ji všude propagovat. Ještě jednou děkuji.

MUDr. Iva Svrčinová

Nový Zéland – Středozem - byla to krásná cesta

Vážený pane řediteli,

dovolte, abych Vám a Vašim kolegům touto cestou poděkoval za přípravu a uskutečnění nedávné cesty na Nový Zéland. Byla to krásná cesta a všichni účastníci z mé skupiny jsme si přivezli krásné zážitky.
Samozřejmě, že se vyskytly některé problémy, které se u tohoto typu poznávacího cestování vyskytnou vždycky. Ale pokud chce člověk vidět vzdálené kraje s jinými zvyklostmi a pravidly, nezbývá mu, než podstoupit obtíže, které ho v těchto zemích čekají. Stejně tak nelze předem ověřit charaktery a snášenlivost spolucestujících. Nu a ani velrybám nelze poručit. Cestovka za potíže tohoto druhu nemůže.
Velké uznání patří průvodcům zájezdu Kamilu Čemanovi a Jiřímu Jobánkovi. Byli vynikající, jedni z nejlepších průvodců, které jsem na svých častých dalekých cestách potkal. Prosím, abyste jim tlumočil naše poděkování.
Na cestu s Vaší cestovkou budeme vždy rádi vzpomínat. Přeji Vám i Vašim kolegům v cestovní kanceláři SEN hodně zdraví, hodně úspěchů a hodně dalších spokojených klientů.

Se srdečným pozdravem,

Ing. Jan Linger

Austrálie - letecký okruh plný krásných zážitků

Dobrý den,
vrátili jsme se se zájezdu pořádaného CK SEN. Chtěli jsme poděkovat za velmi dobře vybranou trasu, dobré ubytování a především za skvělého a ochotného průvodce Jirku Jobánka. Jirka si uměl poradit se všemi našimi nápady a nic nebylo nemožné) Byli jsme velmi spokojení, máme plno krásných zážitků. S Vaší CK jistě ještě někam do světa vyrazíme a budeme ji známým doporučovat.

Marcela Řezáčová

Nový Zéland - Středozem, fantastický poznávací zájezd

Milá cestovko!
Už jsou to dva týdny, co jsme doma z jednoho fantastického poznávacího zájezdu na Novém Zélandu. Vyrazili jsme 20. března a v kostce bych chtěla vyjádřit své city, pocity, pozitivní emoce, které byly spojeny s našimi toulkami.
Skupina lidí, s nimiž jsme začali naše dobrodružství, se semkla do jedné perfektní, tolerantní a zábavné skupiny už po prvním dni.
Náš průvodce, Jirka Jobanek, nejenže splnil naše očekávání, ale vedle jeho znalostí je i prvotřídním řidičem auta [mikrobusu]. Promptní ubytování, pomoc a ochota ve všem a v neposlední řadě naše vzdělávání a zkoušení cestou patří k jeho kladům. Hodně jsme se dozvěděli o historii NZ a dost jsme se nasmáli.
Nevzpomenu si ani na jediný černý bod a můžu jen poděkovat za výborné uspořádání a organizování zájezdu a Jirkovi Jobankovi za dobře odvedenou práci a jeho milou společnost. NZ je různorodá, zajímavá země, ve které jsme zažili všechno možné od pozorování velryb až po maorské tance, ale zážitky umocňovalo i fantastické počasí, které jste nám objednali!

Anna Hobinková

P.S.: Už listuji v katalogu, kam s Vámi pojedu příště!

Nový Zéland, Austrálie - děkujeme za skvělou organizaci zájezdu

Dobrý den,
děkujeme za skvělou organizaci zájezdu, který jsme absolvovali s Vaší CK.
Výlet byl připraven na 100% organizačně z kanceláře a ještě lépe organizačně mladým průvodcem Jirkou. Byl vždy připraven splnit nám všechna naše přání. Do budoucna se jistě ještě setkáme na dalších zájezdech organizovaných Vaší firmou. Za průvodce si vybíráte jen profesionály a my jsme jako klienti na zájezdech velmi spokojeni. Přejeme Vám mnoho spokojených klientů.

Manželé Bajzíkovi

Cesta kolem světa - velké poděkování a pochvala

Vážení,
Tímto bych chtěla vyjádřit velké poděkování a pochvalu všem vašim zaměstnancům za krásný a pohodový zájezd, který jsme absolvovali v době od 2.5 do 13.5.2016, ve kterém jsme obletěli Zeměkouli.
Malá skupinka lidí, ve které jsme se všichni výborně doplňovali a vycházeli si vstříc, byl velký bonus, neboť nikde se dlouho na nikoho nemuselo čekat, nikdy nebyly problémy s přelety a protože jsme v podstatě vyplňovali anketní lístek spokojenosti pouze hned na začátku naši dovolené, kde jsme byli na začátek prvních zážitků vedeni empatickým a hodným Robertem Haštou. Nikde dále jsme nemohli vyjádřit svůj názor.
Stejně tak na konci v Tokiu nás měl na starosti Jirka Jobánek, který se ochotně staral o veškeré pohodlí a snažil se nám co nejlépe usnadnit život v takové metropoli, jakou bezesporu Tokio je. Takže i jemu velká pochvala.
Akorát v Sydney jsme měli průvodce Iva, který bezezbytku sice splnil veškeré své průvodcovské povinnosti, které na něho byli kladeni, ale bylo na něm vidět, že nepatři do trvalého průvodcovského tymu Bubáků, protože ten zápal, nálada, snaha a ochota, jaká byla u Roberta a Jirky, tam chyběla.
Chtěla bych poděkovat i do kanceláře za bezproblémové vyřizování všech dokladů a dokumentů, jakož i automatické vyřízení leteckého spojení z Prahy a zpět zase do Prahy.
Závěrem bych chtěla říci, že jistě přispělo k našemu příjemnému pobytu i hezké a teplé počasí, které jsme měli po téměř celý pobyt, což dělá příjemný dojem a zázraky.
Přeji vám všem mnoho úspěchu v další práci a hodně spokojených klientů.
Jsme vašimi dlouholetými klienty a doufám, že i nadále budeme spokojeni s vašimi službami a zase někdy s Bubem vyrazíme do světa. Již máme své favoritní země, ale to zase až příští rok. Ať se vám daří.

S pozdravem

Ilona a Vítězslav Taschnerovi

Austrálie - děkuji za výbornou organizaci

Pobyt v Austrálii byl bez komplikací a počasí bylo jako na objednávku. Nejvíce na nás zapůsobil resort Lake Crackenback! Od opravdu luxusního ubytování na břehu jezera, přes příjemné prostředí až po grilovačku pod Jižním křížem s návštěvou asi 15 klokanů 10 metrů od nás. Absolvovali jsme pod vedením Jirky i trénink hodu bumerangem. V Sydney jsme měli co dělat, abychom si stihli všechno prohlédnout – projít botanickou zahradu, vyvézt se na vyhlídkovou věž, prohlédnout si budovu Opery, Aquarium, Wild Life, Bondi Beach, focení s domorodci a mnohé další. My jsme se v Sydney oddělili od vracející se skupiny a přesunuli jsme se na Fiji, kde nás velmi mile přivítali zástupci CK SEN. Už na letišti nám všechno vysvětlili, odvezli nás do hotelu, kde počkali, dokud nás neubytovali a také nám potvrdili, že pro nás přijdou v den odjezdu. Ubytování v hotelu Sofitel v Nadi bylo krásné a pohodlné. Teploučký oceán, bazén v areálu se sladkou vodou, příjemné počasí, fakultativní výlet na South Island a Bounty se šnorchlováním nad korálovými útesy, surfing, vynikající strava a velmi milý personál nejen v našem hotelu, ale všude, kde jsme se pohnuli, udělali krásnou a nezapomenutelnou tečku za dlouhým výletem na jižní polokouli. Děkuji za výbornou organizaci výletu a přeji krásný a úspěšný rok všem zaměstnancům CK SEN.
MUDr. Edita Hlaváčková

Cesta kolem světa nabitá zážitky

Dobrý den, ve čtvrtek minulý týden jsme se vrátili po pěti týdnech z Cesty kolem světa do České republiky. Během cesty z Madridu domů, jsme vzpomínali den po dni na zážitky z cesty. Zažili jsme toho tolik, že Madrid jsme už nestihli rozebrat. Tak nabitá zážitky – mně se zdá, že pouze pozitivními – jsem se ještě nevracela ze žádné dovolené. Tímto bych Vám chtěla poděkovat za perfektní organizaci cesty. Zvláště bych chtěla poděkovat Michalovi Mühlovi, za perfektně odvedenou práci. Ještě jsem se nesetkala s průvodcem, který by byl ochoten se nám věnovat 24 hodin denně a byl tak profesionálně zdatný. Myslím, že Michal přispěl velkou mírou, aby cesta dopadla tak dobře jak dopadla. Ještě jednou Vám děkujeme a přejeme co nejvíce spokojených zákazníků. Kvasnicovi

Cesta kolem světa - absolutní profesionalita průvodců

Vážený pane řediteli, za poslední rok jsem s Vaší cestovní kanceláří prošla vcelku hodný kus světa. Touto cestou chci poděkovat SNU za zážitky, o kterých jednou budu vyprávět ještě i vnoučatům. Fakt to stálo za všechny ty peníze. Vím, že za úspěchem CK se skrývají dlouholeté zkušenosti, skvěle odvedená práce v back office a v neposlední řadě absolutní profesionalita Vašich průvodců. Na tomto místě bych chtěla vyzvednout dva průvodce z těch, které jsem já měla možnost poznat v terénu, a kteří podle mě dělají svoji práci ještě více než excelentně: Jiří Ondrejčík a Michal Chmeliar. Jednou větou řečeno, správní lidé na správném místě. Jirka si zaslouží obdiv za neskutečné znalosti, všeobecný rozhled a svůj maximálně ochotný a lidský přístup ke všem účastníkům zájezdu. Míša nás naší dramatickou jihoamerickou expedicí provedl s totálním klidem a rozvahou, přičemž udržet pozitivní náladu a morálku v tak různorodé skupině, na tak dlouhou dobu, není vůbec jednoduché i kdyby všechno šlo podle původního plánu. Jemu se to podařilo na 200 %. V dnešní době, kdy není vůbec snadné obklopit se šikovnými a loajální spolupracovníky, se Vám to podařilo. Gratuluji. Přeji vše nejlepší v práci i v soukromí celému Vašemu týmu. Zuzana Vnuková

Nový Zéland, Austrálie - máme tolik zážitků, že je ani nelze spočítat

Děkujeme za krásný zájezd a zážitky, ze kterých žijeme ještě dnes, téměř měsíc po návratu. Nový Zéland je jedním slovem Krása! Nádherný kout naší země plný nekonečných možností, co vidět, jak využít volný čas, jak a kde se najíst. Sopky, velehory, spousta možností pro trekování, jezera, fjordy, ledovce, je toho tolik, že člověku by ani měsíc nestačil. Objeli jsme oba ostrovy a máme tolik zážitků, že je ani nelze spočítat. Že polezu někdy na ledovec, by mě teda nikdy nenapadlo, a přitom to bylo tak lehké a bezpečné, díky průvodci. Nutno zmínit i plavbu po Milford Sounds, krásných fjordech, ale i město Queenstown, kde jsem si skočila bungee jump a můj manžel okusil volný pád z letadla. Příroda je zde fascinující. Pár dní jsme strávili i v Austrálii, protože jsem si přála vidět Sydney. Do Austrálie se určitě ještě vrátíme. Nebudeme si nic nalhávat, je to fakt strašně daleko, ale let s Emirates byl příjemný a dalo se to vydržet, navíc Nový Zéland i Austrálie za to rozhodně stojí. Erika a Radek

Velký korálový útes v Austrálii

Krátce po vyplutí se s námi seznámí posádka lodi, která nám dá instrukce a zároveň nám představí dva podmořské biology, kteří nám řeknou o útesech něco víc. Přibližně po hodině se dostáváme ke korálové bariéře. Už z dálky bylo vidět jinou barvu hladiny vody, doslova korálovou bariéru! Velký korálový útes je největší korálový – útesový systém na světě. Pro zájemce je zde možnost se jít i potápět. Pro ty, co mají strach dýchat přes kyslíkovou bombu, zde mají připravené masky na šnorchlování, které zde jednoznačně patří mezi nejlepší na světě. Já si tedy potápění neodpustím a zvedám ruku mezi prvními po otázce personálu, kdo by se šel potápět. Jelikož se nacházíme již v otevřeném oceánu, kde je výskyt různých jedovatých medúz, v čele se smrtelně jedovatou Čtyřhrankou (v této části jich bývá velmi málo, protože se zdržují spíše u břehu), tak nám rozdají tenké "pyžama" proti žahnutí a zároveň i ploutve s maskami. Ploutve jsou zde potřebné i pro ty, co "pouze" šnorchlují, protože mořské proudy zde mohou být někdy silnější a plavat proti nim je o to složitější. Při šnorchlování na lidi průběžně personál píská, čímž kontroluje, že jsou všichni v pořádku. Šnorchlování trvá přibližně jednu hodinu. Průběžně volají skupiny na potápění, až dojde na skupinu č. 6, ve které jsme i my. Dostanu potápěčský oblek, vestu s kyslíkovou bombou a další potřebné příslušenství a samozřejmě nechybí instrukce, jak se pod vodou. V hloubce je všechno jiné, než se zdá na povrchu. Vždy je třeba zachovat klid, protože při zpanikaření v hloubce se dá velmi snadno utopit. Podmořský svět je neskutečně krásný a rozmanitý. Tyto složité barevné podvodné struktury je možné obdivovat i z ptačí perspektivy, resp. bariéru je vidět iz vesmíru. Je viditelná jako bílý pás v modrém oceánu. Je zdemnoho korýšů, členovců a jiných potvor. Útes je také místem na rozmnožování některých druhů želv nebo velryb, které sem připlouvají až z Atlantského oceánu. Nemluvě o tom, že i písečné a korálové ostrovy, kterých je zde více než 900, jsou domovem pro více než 215 druhů ptáků. My tedy ptáky při potápění nevidíme, ale ti nás momentálně ani nezajímají.

Lovci zážitků z pralesa

Ostrovy Vanuatu jsou poseté různorodou kulturou místních obyvatel přezdívaných Ni-Vanuatu. My jsme na ostrově Tanna navštívili hned několik rozličných kmenů. Z toho některé už žijí modernějším způsobem života, jiné stále nosí oděvy z přírodních materiálů. Pro muže je charakteristicky Namba. Což je penisový nástavec a tvoří jedinou složku jejich oblečení. Ženy si oblékají sukně z vysušené trávy. Jako praví lovci zážitků jsme se vydali do pralesa na lov. Při lovu se používalo několik nástrojů, no nesměl chybět luk. Luk má po napnutí neuvěřitelnou sílu a kromě lovu ptáků a zvířat se využívali i speciální upraveně šípy s jakoby zatíženou tupou špičkou. Takový šíp dokázal zabít nebo minimálně omráčit nepřítele a místní si na něm pak mohli pochutnat. Kanibalismus byl běžná praktika těchto ostrovů a říká se, že ještě dnes žijí na Vanuatu přímí potomci lidožroutů.

Ostrov Tanna – nespoutaná divočina

Nacházíme se v hlavním městě Vanuatu- v Port Vila, na ostrově Efate- a krásné slunečné dopoledne si užíváme prohlídkou tohoto malebného městečka, ve kterém jakoby se zastavil (na první pohled) čas. Obydlených je přitom až 65 ostrovů, takže se dá říci, že populace je roztroušená v rozmezí 1300 km od nejsevernější části souostroví, až po nejjižnější. My se do hlavního města ještě vrátíme, ale teď nás čeká 30 minutový přelet na ostrov nespoutané divočiny. Je to ostrov Tanna, o kterém mnoho lidí ještě nikdy neslyšelo. Přistáváme na ostrově Tanna, o kterém se v místních kuloárech říká, že pokud má člověk navštívit i jen jeden ostrov mimo Efate, tak je to právě tento. Zde se již setkáváme s prvními znaky unikátnosti a rozdílnosti jednotlivých ostrovů. Vanuatu patří mezi nejšťastnější země na světě, což nám potvrzují nekončící úsměvy a pozdravy každého obyvatele, kolem kterého přejdeme. Jsme tady! Jsme v ráji. Náš resort je ideálním místem na večerní odpočinek s výhledem na západ slunce. Druhý den ráno máme počasí jako vystřižené z pohádky. Slunečno a jen pár obláčků. Co víc si člověk může přát v takové drsné krajině, jejíž každý den hrozí nějaká živelná katastrofa. My směřujeme do tradiční "kasty" vesničky Yakel, kde lidé Ni-Vanuatu stále žijí tak, jak v dávných dobách, kdy ostrovy ještě nebyly "ovlivněny" bílými lidmi. Po zhruba hodinové cestě po tankodromech, se kterými mají někdy problém i 4x4 auta, se dostáváme do vesničky. První nás vítají malí zvědaví chlapci s nambasem kolem pásu, který je jediným jejich oblečením a zároveň ochranou na penis. Po chvilce nás přivítá náčelník a zároveň "průvodce" jménem Tahoe, který je poctěn naší návštěvou, a po jeho boku vstupujeme do epicentra melanéské kultury. Na vlastní oči vidíme domorodé lidi, které jsme dosud mohli vidět pouze v dokumentech National Geographic. Ba dokonce ani tam nejsou takoví "originální", jakých vidíme my se SEN skupinou právě teď! Nahé děti hrající si kolem nás srší energií, a když se zeptáme, zda ty plody na stromě jsou mandarinky, tak Tahoe řekne jednomu z chlapců, aby šel pár utrhnout. Ani nevíme jak, a chlapec, který nemohl mít ani 4 roky, byl v koruně téměř 6 metrového stromu a házel nám mandarinky, které mají nepopsatelnou chuť. Jdeme dál a scházíme dolů k vodopádu, který využívají vesničané na mytí, jakož i načerpání vody, kterou používají na vaření. Tahoe nás vzal do jejich nakamalu, tedy místnosti nebo místa, kde se setkávají lidé a dovolí nám blíže poznat jejich kulturu, je jen otázkou času, kdy i tato zcela vymizí. Ženy pouze v slaměných sukničkách a muži jen s nambasem nám na závěr ukážou jejich tradiční tance a my v úžasu ani nevíme, jak se máme tvářit. Je to pocit, který je nepopsatelný, protože vidět autenticitu takového levelu je přímo cestovatelským darem. Pocit štěstí? Dojetí? Úzkosti? Sami nevíme. Nyní bude naše cesta směřovat na jihozápad, ke skvostu samotného ostrova, k sopce Yasur. Tato 361 metrů vysoká hora láká turisty z celého světa, kterých je tu naštěstí stále minimum. Je to nejdostupnější aktivní sopka na světě a my si už na ni brousíme zuby. Po pláni vulkanického popela přicházíme k hlavní bráně, kde se zahlásí, a počkáme na počáteční ceremonii tance, po které nás rozdělí na skupinky, anglickou a francouzskou. My máme místního průvodce Maxe, který zná Yasur jako svou dlaň. Nasedáme do aut a po adrenalinové, povodněmi rozbité, cestě jdeme na úpatí divoké sopky. Jsme tu půl hodinu před západem slunce a čeká nás už poslední krok, abychom vyšli na její okraj. Je to tady! Vidíme to! Jsme na totálním okraji mohutné sopky Yasur a pod námi je něco, o čem jsme znovu jen slyšeli. Slunce zapadlo a my jsme více než nadšení z toho, co vidíme. Fotíme, točíme a najednou booom! Poprvé nám bouchla!!! Vidíme, jak rozsypaná láva stéká dolů po vnitřních stěnách kužele a my jsme v euforii a zároveň i v napětí. Najednou sopka jakoby ožila a častěji začala vystřelovat lávu, od které jsme však byli v bezpečné vzdálenosti. Chvíli nic a najednou ještě silnější výbuch, tentokrát i s tlakovou vlnou! WOW! Křičíme všichni a těšíme se, jako kdybychom vyhráli v loterii. A věřte ,že i vyhráli! Po chvíli k nám vítr zavál mohutný sirnatý oblak plný vulkanického popela. Musíme se otočit a skrčit, protože tisíce malých jehliček za sekundu nám narážejí do obličeje. Po krátkém čase máme popel všude. Ale vážně - všude! Už je téměř úplná tma a my stále pozorujeme majestátnost bublající lávy, před kterou máme všichni respekt. Vše jsme nafotili, natočili a při světýlkách z mobilů jdeme pomalu zpět, a tu najednou obrovský třesk! Tentokrát tak silný, že tlaková vlna mě normálně posunula do strany a láva chrlila až nad úroveň samotné sopky. Tak, toto bylo mocné, říkáme si. Toto je ono. Toto je ta třešnička.

Zdolali jsme sopku Yasur

Dokázali jsme to jako první z CK SEN! Ptáte se co? Vystoupili jsme na nejpřístupnější aktivní vulkán na světě, sopku Yasur s výškou 361 m nad hladinou moře. Záře této sopky byla pravděpodobně to, co přitahovalo už kapitána Jamese Cooka na jeho plavbě při těchto ostrovech Melanésie. Naše cesta k této sopce začala příletem do hlavního města Vanuatu. V Port-Vile jsme se dlouho neohřály a na následující den jsme přeletěli na dalši z 83 ostrovů Vanuatu s názvem Tanna. Po příletu na malé letiště nás čekal Alex z Friendly lodge, která byla naší dočasnou základnou na ostrově. Dostat se na naše lodge, znamenalo hodinovou jízdu skrz džungli. No asfaltové silnice na tomto ostrově nehledejte. Přesto se už na ostrově budují mosty a stejně části cest jsou zpevněny betonového podkladu. Jde o cesty, které stoupají přes pohoří, která tvoří jakási záda ostrova Tanna. První kontakt s obyvateli ostrova byl nepopsatelný. A tak prvotné obavy vystřídal neskutečný srdečný pocit uvítání ze strany všude vybíhajících domorodců, kteří nešetřili úsměvy. Podobná cesta nás čekala i směrem k slavné sopce Yasur. Hustý prales lemovaný uličkami místních vystřídala rozsáhlá sopečná pláň. Věděli jsme už do čeho jdeme, protože pokud jste na Tanne, jednou za čas se ozve velký výbuch, ale nejsou to hromy, které by hlásali příchod bouřky, ale to si opět odfouknul tento slavný vulkán. Ostrovy Vanuatu jsou sopečného původu a tak zde najdeme hned několik aktivních sopek, ale Yasur na Tanne je speciální a o tom jsme se přesvědčili na vlastní kůži. Pozdravily jsme se s místními a po úvodním tanci následovaly bezpečnostní instrukce. Měli jsme se držet za prvním a posledním průvodcem, a pokud zazní výbuch, nemáme utíkat ;) Výstup nebyl navzdory sopečnému terénu náročný a zvládli jsme ho hravě. Horší to už bylo s prvotním pocitem, kdy jsme stáli na kalderu sopky a ta k nám promluvila. Nebylo to jen tak ledajaké blafnutí dýmky, ale hustý popel a kouř střídaly výbuchy do výšky až nad naší úroveň, kam vylétaly kusy žhavé lávy. Nepopsatelný pocit a to byl jen začátek. Vystoupili jsme na nejvyšší místo kaldery, kde jsme zůstali až do setmění. Právě s ním přišlo to největší divadlo a my jsme mohli pozorovat kráter, bublající lávu a ohlušující detonace, při nichž všude kolem nás létaly žhavé kusy. No my jsme stáli v bezpečné vzdálenosti. V tento den jsme zažili 2. stupeň aktivity z 5 stupňů. No ten 5., vězte zažít nechce nikdo z nás. Domácí si pamatují i ​​3. stupeň a tak když se ptám našich průvodců, tak přesto, že sopku vidí z bezprostřední blízkosti každý den, mají  k ní velký respekt. Co řeknete na takový zážitek? Pojďte ho zažít s námi!

Darwin, Velký korálový útes a Uluru

Před pár dny jsme podstatně změnily klima, let ze Sydney 3000 km severně, o půl hodiny méně a o 20 stupňů více. Australský TOP END, nejsevernější město kontinentu jsme si vychutnávali v doprovodu městského poslance Allana, viděli jsme Darwinské muzeum, tropické botanické zahrady, proběhli celé město a stihli západ slunce nad Timurským mořem. K tomu pár klokanů, a večeře na mole s delfíny. Další 2 dny byly v Národním Parku Kakadu, nejznámějším a největším v tomto koutě světa. Kakadu proslulý jeskynními malbami a 40 000 let starý příběh Aborigeny, každý z nás se naučil přežít ztracený v buši minimálně týden. Víme, který had je nejlepší na grilu případně syrový, jak dochutit malého klokana, které listí žvýkat a kterého pavouka určitě nechytat. Krokodýli si naopak dělali choutky na nás, a to se na severu Austrálie nemusí vyplatit. Večer v srdci NP Kakadu, bazén a šampaňské, byl jeden z nejlepších. Ráno jsme přeletěli do státu Queensland. Příjemný relax v Cairns, šnorchlování na Velkém bariérovém útesu, jediný živí organismus viditelný z vesmíru, celý den na palubě luxusního katamaránu a zas to šampaňské při západu slunce. Nevynechali jsme ani australskou beach kulturu, příjemné pláže v okolí Cairns a zchlazení v Korálovém moři. Dnes ráno jsme přiletěli do srdce kontinentu k Uluru, největšímu monolitu světa a čekáme na západ slunce. Zatím Boh Boh (aboridžinsky Ahoj).

Modré hory Austrálie

Sydney po dvoudenní prohlídce už známe jako vlastní boty a dnes je čas vyměnit velkoměsto za překrásný kus přírody. Čeká nás fakultativní výlet do Modrých hor, které jsou od centra města vzdálené něco více než hodinu jízdy. My opouštíme Sydney, respektive jen centrum, protože naší první zastávkou bude předměstí Blacktown vzdálené od centra přibližně 45 minut po dálnici M2. Důvod návštěvy tohoto předměstí je zoopark Featherdale Wildlife Centre, který je domovem více než 350 původních zvířecích druhů Austrálie. Tato rezervace se vyvinula z drůbeží farmy na jeden z nejlepších privátních zooparků v Austrálii. My se v tomto zooparku těšíme zejména na blízké setkání s klokany a wallaby, které si můžeme i pohladit, pokud jim nabídneme něco na zub. Mimo jiné zde máme možnost vidět psy Dingo, krokodýla mořského, Kasuára Přílbového, koaly, ježury a mnoho jiných. Měli tu i Tasmánského ďábla, ale na mou otázku, kde je, protože jsem ho tentokrát v ohradě neviděl, mi odpověděla zaměstnankyně Jackie, že před měsícem zemřel. Podle všeho zemřel na stáří. Je čas pokračovat dál a směřujeme do městečka Katoomba, o kterém se říká jako o srdci modrých hor. Toto malebné městečko nacházející se v nadmořské výšce 1017 m.n.m. bylo založeno koncem 19. století (1879) za účelem těžby uhlí dole v údolí. Zastavíme u návštěvnického centra Echo Point, odkud máme vyhlídku na 3 sestry. Právě díky nim je městečko Katoomba ze všech okolních měst modrých hor nejnavštěvovanější. Tyto tři vrchy, z nichž každý dosahuje výšky více než 900 metrů, jsou opředené aboridžinskou legendou, která hovoří o třech sestrách jménem Meehni, Wimlau a Gunnedoo žijících v údolí Jamisonova kmene Katoomba. Zamilovali se do tří chlapců ze sousedního kmene Nepean, ale manželství bylo kmenovým právem zakázáno. Bratři z tohoto zákona nebyly nadšeni a rozhodli se použít násilí a tři sestry unesli. Mezi kmeny se strhl boj a tři sestry byly stařešinou přeměněny na kámen, aby je ochránil. Stařešina byl však v boji zabit a nebylo nikoho, kdo by je proměnil zpět. Legenda je sice krásná, ale my však věříme verzi, že jsou vytvořeny zemskou erozí, přičemž jemný pískovec jednoduše eroduje pomocí větru, deště a řek, což způsobilo, že "útesy" obklopující údolí Jamison se začaly pomalu lámat. Počasí máme ideální a viditelnost je víc než dobrá. Samotný název modrých hor vznikl ne proto, že by tam byly modré stromy nebo hory, ale proto, že vypařováním oleje z eukalyptových lesů vzniká v údolí břidlicově zbarvený opar. Směřujeme k vyvrcholení našeho dne, kterým je "lanovkový" park Scenic World. V SEN skupince převládá z okolního prostředí nadšení, ve kterém pokračujeme po 2,4 km dlouhé procházce. Připomíná nám to prales jako z jurského světa s minimem dopadů člověka na přírodu. Připraveným i štěstí přeje, a to jsme my tedy byli. Víme, že modré hory jsou domovem lýrochvosta nádherného, ​​kterého jsme měli i my šanci zahlédnout. Byla to sice samička, která nemá tak výrazné zadní peří jako sameček, ale je to pro nás zvířecí zážitek č. 1 dnešního dne. Přesouváme se na druhou lanovku, modrou, která je dlouhá 543 metrů a pomaličku nás vyveze na vrchol k centru. Tato lanovka je nejstrmější a největší "vzdušná" lanovka na jižní polokouli. Ze dvou lanovek máme tedy 2x nej. Tou třetí je lanovka vedoucí mezi skály.

Vyskakující mořští krokodýli

Dnešní den začíná v Darwinu, hlavním městě Severního teritoria, odkud se po dálnici Stuart Highway přesouváme na jihovýchod až na cestu ArnhemHwy. Přibližně po 50 minutách cesty přicházíme k informačnímu středisku Window on theWetlands, které je, dá se říci, začátkem toho, čím je sever teritoria znám. Jsou to právě bažiny, díky kterým je tzv. Top End, tedy "horní konec" Severního teritoria, proslulý. Je zde mnoho různých druhů bažin, jako např. slané bažiny, mangrovníkové bažiny, sladkovodní jezera a bažiny, údolní Niva, ale i sladkovodní rybníky, prameny a solná jezera. Z centra, odkud jsme měli pohled na obrovské pláně, se přesuneme o kousek dál – k top adrenalinovému zážitku dnešního dne. Bude jím právě plavba po řece Adelaide, která je plná obrovských jedinců považovaných za jedny z největších predátorů naší planety. Máme štěstí, protože dnešní den mají revizi a jediný možný termín byl ráno o 9-té. a tento jsme bez problémů stihli. Samotná plavba trvá hodinu a my se už nemůžeme dočkat. Jelikož naše SEN skupina sestává z jedné čtyřčlenné rodinky, tak máme téměř privátní plavbu. Samotná řeka je dlouhá 238 km. Ještě jsme se pořádně na lodi ani neusadily a už vidíme, jak k nám plave jeden z krokodýlů. Přesuneme se po toku řeky o něco dál a tam v napětí očekáváme, co se bude dít. Rachel, hlavní krmička, vzala do rukou udici, na níž byl přivázán poctivý kus buvolího masa a začala s ním plácat o hladinu. Za necelou minutu už byl u nás obrovský jedinec, který si nejprve klidně prohlédl situaci a potom během sekundy vystřelil z vody. Wow! Paráda! Vidět největšího plaza v plné kráse a síle je neuvěřitelným zážitkem. Právě krokodýl mořský je jeden z nejsmrtelnějších predátorů na planetě již více než 100 milionů let. I když jsou to krokodýli mořští, tak mají v oblibě takové povodí řek, kde si také vytvářejí svá hnízda. Během období dešťů mají období páření, kdy samice mohou naklást až 50 vajec. Faktem však je, že pouze 1% z vylíhnutých vajec se dožije dospělosti. My nemáme slov na to, co vidíme. Ještě několikrát jsme viděli, jak krokodýli vyskočily do poloviny svého těla nad hladinu řeky. Vracíme se na břeh a po tomto intenzivním zážitku, který nám rozproudil krev v žilách, se vydáváme dále do národního parku Kakadu. Jedno z hlavních pravidel každého návštěvníka této oblasti je dobře znát chování krokodýlů, jelikož každoročně zde zabijí pár desítek nezodpovědných lidí. Jak říkají domácí, "becrocwise!" Buď krokstražitý!

Great ocean road

Je 7 hodin ráno a my se z Melbourne vydáváme na celodenní výlet plný zážitků. Směřujeme na jihozápad po dálnici M1 a asi po hodině a čtvrt se dostáváme u městečka Torquay na slavnou Great Ocean Road (GOR), tedy velkou oceánskou cestu. Patří mezi nejscéničtější pobřežní cesty na světě a jednoznačně spolu s Great Coast Road – velkou pobřežní silnicí na Novém Zélandu na západním pobřeží, patří mezi ty nejkrásnější, jaké s CK SEN navštěvujeme. První zastávku máme v městečku Anglesea, které je pro nás prvním střetem s Jižní Tichým oceánem. Tato oblast je velmi populární vánoční destinací pro obyvatele Melbourne. Kromě klidné atmosféry tu najdeme i několik golfových hřišť, na nichž je možné v dálce pozorovat pasoucí se klokany šedé. Pokračujeme po silnici zhruba 16 km a zastavujeme se při známém památném oblouku, bez kterého by tato cesta nebyla cestou. Tento památný oblouk je vzpomínkou na opraváře a vojáky z první světové války, kteří postavili tuto "velkou oceánskou cestu". Oblouk je však znovu postaven již potřetí a věříme, že naposledy, protože byl několikrát zničen. Důvodem byly bouře, rozšiřování silnic a naposledy to byl "požár Popeleční středy", který zde řádil v únoru 1983 a táhl se právě z městečka Anglesea. U památníku vidíme i měděné sochy dělníků, kteří pracovali pouze se základními nástroji. Tato 243 km cesta podél jihovýchodního pobřeží Austrálie byla dokončena roku1932 na počest těch, kteří bojovali v 1. světové válce. Historii a smysl této cesty už tedy známe a pokračujeme po ní dál. Asi po 50 minutách se zastavujeme v malé kempinkové komunitě Kennett River, kde si na půl hodinky uděláme tzv. coffee break. Tato vesnička má velkou populaci koal. Z těch jsme tu však viděli vysoko na stromě pouze jednu, ale mile nás potěšili přítulní papoušci královští - Alisterusy, jakož i papoušci Kakadu, kteří nám přistály na hlavách a rukou a zobaly nám ptačí zob přímo z ruky. Uloveným zážitkem byl malý, ale robustní ptáček Kookaburra (Rybářík chechtavý), jehož je většinou jen slyšet, ale ne vidět. Nálada v naší skupině je více než jen pozitivní a od začátku zájezdu nám vychází všechno. Ať už počasí nebo i štěstí na zvěř. Je čas na oběd. Po obědě pokračujeme přibližně 30 km dále po silnici a vstupujeme do národního parku Cape Otway, kde hledáme v korunách stromů medvídky koala, kteří vlastně s medvídky nemají absolutně nic společného. Hledáme, vykrucujeme krky z auta do výšky, ale nakonec zahlédneme něco běhat vedle cesty. Toto není možné, křičím! Naše štěstí se opět naplňuje a vidíme koalu asi metr od nás, jak si kráčí vedle cesty a leze na keř, který jsme měli na úrovni očí. Paráda. Takový střet s koalou byl i pro mě premiérou a bylo to přímo neuvěřitelné, jak krásně se tento malý živočich usadil mezi větve a začal chroupat své oblíbené eukalyptové listy. Zážitek, který jsme zde ulovili nám zůstane v paměti na celý život a takovou realitu jsme určitě ani ve snu nečekali. Pokračujeme dál a pomalu se dostáváme tam, proč celou tuto cestu absolvujeme. Je to národní park Port Campbell velký pouze 17,5 km², který je domovem slavných 12 apoštolů. My se podíváme nejprve na dva z Gibbsonovych schodů a pak pokračujeme k návštěvnickému centru, kde necháme auto a jdeme pěšky. Tyto unikátní vápencové útvary patří mezi nejkrásnější přírodní památky Austrálie, a vidět je znamená vidět 20 milionů let starý geologický proces eroze. Ve skutečnosti apoštolů nikdy nebylo 12, ale 9. V dnešní době jich je tu už jen 8, protože jeden z nich erozi podlehl a zřítil se do vody v červenci 2005. Obloha je bez mráčku a my máme příležitost nafotit ty nejkrásnější fotky na tomto kontinentu. My jako SEN skupinka jdeme dál a jako bonus máme přichystaný tzv. Loch Ard Gorge, tedy roklinu, kde 1. června 1878 ztroskotala plachetnice Loch Ard, která narazila na mělčinu. Zároveň je odsud zhruba 500metrová procházka ke skalním útvarům zvaným Razorback, které jsou barvou stejné jako apoštolové, ale vzhledem diametrálně odlišné. Je čas jít pomalu zpět do Melbourne, máme před sebou asi 3hodinovou cestu. Náš den neměl chybu a tolik ulovených zážitků, nemluvě o tom, že při návratu jsme ještě viděli i tlupu klokanů a wallaby, se během jednoho dne podaří jen těm, kteří jsou tu "doma" jako my. Vydejte se i vy s námi na největší válečný památník obohacen dech beroucími vápencovými útvary, jejichž majestátnost mluví sama za sebe.

Snídaně v ráji

Přilétáme na ostrov Tanna, jeden z 83 ostrovů Vanuatu. Po vystoupení z letadla nás profackuje tropická teplota a tak se co nejrychleji přesouváme do letištní haly. Doufali jsme, že aspoň ta bude klimatizovaná, ale přivítá nás pouze jeden pomalu se točící ventilátor. Vítejte v opravdové exotice. Před letištěm nás už s velkým úsměvem vítá Sally. Někteří nastupují do džípu, ale my dobrodružnější jdeme na korbu jeho pick up Toyoty. Začíná cesta přes celý ostrov. Prašné cesty, rozestavěné přemostění a neustále se otáčející domorodci, kteří na nás už z dálky křičí "Hello". Cestou míjíme pár vesnic a také tržnice, u které se zastavujeme. Je tam co fotit. Atmosféra místních lidí, kopec čerstvého ovoce a zeleniny se nedá ani popsat. Rozhlížíme se kolem sebe, jsme tam jediní běloši, což umocňuje pocit autentičnosti a zážitku. Kupujeme si pár věcí a pokračujeme v naší cestě napříč ostrovem. Nad džunglí je opar a v dálce už je vidět tmavý kouř ze sopky Yasur. Jdeme správně, protože naše ubytování se nachází necelé 3 km od této aktivní sopky. Najednou se ozve rána. Ne nepraskla nám pneumatika a nepřichází bouřka. Právě jsme obdrželi pozdrav ze samých útrob naší Země. Zastavujeme v kopcích a fotíme první fotky vulkánu. Už se nemůžeme dočkat dalšího dne, kdy na tuto sopku vystoupíme. Proto si dnes dopřejeme odpočinek a půjdeme se projít do vesnice za poznáváním místní kultury, šnorchlovat na korálových útesech a ochutnávat první exotická jídla. Přicházíme na naše ubytování Friendly beach. Neskutečně krásná dřevená lodge, každá s vlastní terasou a výhledem na Tichý oceán. Černý vulkanický písek, palmy a v dálce se rozbíjející vlny na útesu a Korálové útesy, které jsou kolem ostrova. Elektřina funguje sice pouze omezeně, protože beží na naftovém generátoru, přesto si umíme dopřát totální luxus. Ráno se budíme a navzájem si máváme z teras našich domků, které jsou stavěny klasickým způsobem, tak jak je dělají domorodci. Přichází Estelle a přináší nám francouzskou kávu, čerstvé ovoce a nepopsatelné banánové palačinky. I takové je naše první ráno v ráji na ostrově Tanna, v blízkosti pekla zvaném Yasur.

Mikronéské federativní státy

Dnes tento nezávislý stát, který je přidružený k USA tvoří čtyři hlavní ostrovy Yap, Chuuk, Kosrae a Pohnpei. Na posledním jmenovaném se nachází také hlavně město těchto federativních států Mikronésie – Palikir, které jsme navštívili. V tomto městě se nachází prezidentský palác s parlamentem. Na Pohnpei jsme měli dostatek času, abychom ho prozkoumali celý. Měli jsme vybavené privátní auto, kterým jsme si ostrov projeli celý dokola. Zastavovali jsme postupně na dvou různých vodopádech zasazených do dokonalé, hornaté přírody, kde jsme měli pocit, jako bysme se v kuse procházeli po botanické zahradě. A my jsme s CK SEN samozřejmě viděli ještě víc. Nás průvodce znal místo, kde žijí v místní řece dvou až třímetrový úhoři a my jsme je šli nakrmit ve volné přírodě. Byli jsme se také podívat na místní farmu, kde domácí chovají mořské okurky a starají se o to, aby nevymřeli. Mají tam laboratoř, která je na místní poměry nadprůměrně vybavená. Tam kultivují stravu v podobě řas, přesně ušité na míru pro malinké mořské okurky. Ty, když dorostou do délky pár centimetrů, jsou vypuštěny do volné přírody. Pokud si myslíte, že na tomto ostrově o rozloze 371 km² není co dělat, tak jste na omylu. My jsme pokračovali dále a šli jsme si udělat túru přes deštný prales, na nejvyšší skálu tohoto ostrova s ​​názvem Sokehs, s nadmořskou výškou 270 metrů. Šli jsme deštným pralesem, a proto je ideální si vzít nepromokavou bundu, protože na 99% přijde monzunový liják, chtěli jsme se přeci dostat na nejvyšší místo na ostrově, které dokonale váže všechna oblaka. Z vrchu jsme si naopak užili krásný výhled na celý ostrov. V neposlední řadě k ostrovu Pohnpei patří její nejzajímavější památka NanMadol, tedy o trosky kamenného města. Poznávačku ostrova jsme ukončili na farmě, kde pěstují koření, které jsme si mohli zároveň i koupit po celém ostrově, jako suvenýr z exotické destinace Pohnpei.

Australská ZOO naživo

Hned ráno vyrážíme lovit zážitky v krásném historickém městě Melbourne, a jakmile vyjdeme z hotelu, slyšíme linoucí se hudbu, která naznačuje, že se děje něco velkého. Blížíme se k srdci města, řece Yarra, dav lidí se zvětšuje a zvuky se přibližují. Za rohem nás překvapuje obrovský průvod námořníků a vojáků, kteří na počest padlých vojáků uctívají tímto pochodem Anzac Day. Procházíme se místním parkem, posedáváme na lavičce a pojídáme oříšky. Výborný nápad takhle uprostřed parku. Už se k nám řítí ze stromu cosi velkého, zbystříme a vidíme dospělého wombata, který si odvážně tlapkami žádá podíl oříšků i pro sebe. Jakmile zašustíme sáčkem s oříšky, z vedlejších stromů se k nám přibližuje celá rodinka. Zřejmě jsme v nich vzbudili důvěru, a tak se od nás nechají pohladit. Po chvilce už zase míjíme skupinku klokanů. Všichni jsme v úžasu a hledíme na tu krásu kolem nás. My nemusíme chodit do ZOO, právě přišla za námi…

Duhový had na Uluru

Domorodý aboridžinský kmen Anangu se o Ayers Rocks-Uluru "stará" již přes 10 000 let. V jejich mytologii má důležité místo bájný tvor Duhový had neboli Rainbow Serpent, stvořitel světa a všech bytostí, dárce života, ale i ničitel. Je symbolem plodnosti, úrodnosti a hojnosti, kterou přináší v podobě deště, když putuje krajinou a kropí ji životem. Podle místních když se prý rozzlobí, přijdou bouřky nebo ničivé záplavy. Věří, že duhový had je může obdařit magickými schopnostmi, ale může do těla člověka vpustit své potomstvo v podobě malých dužin a způsobit tím bolest i smrt. Žije ve studnách, řekách či jezerech. V horké poušti kolem posvátné hory s téměř 40stupňovými teplotami přichází právě s deštěm a domorodcům se zjevuje v podobě duhy. Tak jako nám. Toto magické místo jsme měli možnost pozorovat z více než 10kilometrového turistického chodníku, který vede kolem něj. Vedle zajímavých tvarů, které příroda na skále erozí vytvořila, jeskyní s původními kresbami domorodců, jakož i posvátných míst, kde se aboridžinští muži a ženy chodili modlit. A při nerušeném pozorování západu slunce, nádherné scenérie okolo 348 metrů vysokého monolitu Ayers Rock-Uluru, který leží téměř uprostřed australského kontinentu, se najednou zamračilo a spustil se liják. Vzácnost, protože ročně tam spadne něco málo přes 300 mm srážek. My jsme to štěstí měli. Co následovalo potom, bylo úžasné. Zjedné strany slunce, které pomalu klesalo za obzor. Uprostřed magická skála a její nádherné přírodní divadlo měnících se barev, z oranžové, krvavě červené, jako kdyby se z ní stal žhavý uhlík až po hnědou. Déšť ustal a vedle posvátné hory se zjevil bájný Duhový had. Nezapomenutelný zážitek…

Nový Zéland jako lekce pozitivního myšlení

Naše putování po krásách a zajímavostech divokého a různorodého ostrovního státu pravidelně začíná v největším městě jižního ostrova, v Christchurch. Toto půvabné a na NZ poměry historické město, centrum kulturního dění, kde anglická šlechta zanechala hlubokou stopu v podobě mnoha novogotických honosných staveb si prošlo 22.2.2011, těžkou zkouškou v podobě velmi silného devastujícího zemětřesení. 350-ti tisícové město přišlo během pár okamžiků o 70 % centra. Tato spoušť za sebou nechala necelé dvě stovky obětí a škodu v řádu 30mld. NZD. To je cca 20% HDP NZ! Život ve městě to změnilo pochopitelně ve všech jeho ohledech. Dnes vnímáme jeho následný vývoj. Naše pocity jsou neuvěřitelně pozitivní. Vidíme a cítíme tu neobyčejnou pozitivní energii a aktivitu, vyzařující z obyvatel města, nikoliv turistů. Jsou bezprostřední, otevření, ochotní…vše s úsměvem. Někdy je jejich uvolněnost a „no problémovost“ v provizorním centru města, z velké části postaveného z přepravních kontejnerů (velmi vkusně a designově upravených), které jsou teď sídlem bank, obchodů a kaváren, až bizarní. Toto centrum se oficiálně nazývá „The Restart“, jak výmluvné. Vědomi si velikosti katastrofy, seznámeni s mnoha nezáviděníhodnými příběhy místních lidí, nám nezbývá nic než velké uznání. Je to jeden z důvodů proč se na Nový Zéland tak rádi vracíme. Paradoxně nás to v Christchurch určitým způsobem pozitivně nabíjí. Návštěvu Nového Zélandu doporučujeme každému jako „Lekci pozitivního myšlení“. 

Největší přírodní akvárium na světě v Australii

Brzy ráno jsme se naloďujeme na palubu rodinné společnosti, která již 25 let ukazuje nejen turistům, jeden z přírodních divů naší planety - Great Barrier Reef (Velkou útesovou bariéru). Živý organismus, který je vidět až z vesmíru. Po asi půl hodince plavby z přístavu v Cairns kotvíme u ostrova plném ptáků. Člunem nás vysazují na malém kousku pláže, na kterém je jediný dovolený přístup na ostrově. V okolí Velké útesové bariéry, která je cca 2300 km dlouhá, rozprostírá se na téměř 345 000 km2 a tvoří ji více než 3000 útesů a ostrovů, žije nad hladinou téměř 450 druhů ptáků. Ty se sem slétají i z Nové Guineje, Japonska a dokonce z tisíc kilometrů vzdálené asijské pevniny. Proto je každý z "ptačích" ostrovů přísně chráněný. Od hlavy až k patě oblečený v neoprenu, s brýlemi, šnorchlem a ploutvemi jsme se noříme do nádherně tyrkysové vody. Po pár metrech plavání se objevuje první z útesů. Při té nádheře, barevnosti a rozmanitosti na jednom malém kousku obrovského ekosystému se člověk cítí jako "v akváriu". Nemo i Dori, rybka s názvem Bodlok pestrý, rejnoci, želvy ... Další zastávka asi půl hodinu plavby na otevřeném Korálovém moři nás také nezklamala. Žralok útesový a množství dalších krásně zbarvených ryb, jejichž názvy se při tom neuvěřitelném množství ani nedají zapamatovat. Dokonce ani ti z nás, co měli respekt šnorchlovat nebo se potápět, této nádheře, která je zapsána do seznamu UNESCO, neodolali a tento úžasný nepředstavitelný "barevný" zážitek si nenechali ujít ...

Výzva od Maorského náčelníka Nového Zélandu

Probouzí nás zvláštní síro-vodíkový zápach, ale nemůžeme se divit, když jsme ve městě síry. V Rotorua se s termálními jevy setkáte dokonce i na golfovém hřišti. Obyvatelé využívají část této přirozené energie pro vytápění nebo vaření. Rotorua je jedním z hlavních center maorské kultury, jedna třetina obyvatelstva města má původ Maorů. Jedeme do vesničky Whakarewarewa, kde si místní Maorové dosud drží tradice a život předků, což je v 21. století velká vzácnost. Míříme do amfiteátru, kde čekají místní Maorové a show může začít. Haka tanec nám nahání husí kůži. Dostáváme výzvu k boji od náčelníka maorské vesnice, což nám celkem nahání strach při pohledu na zdatného Maora, a tak se nakonec jedná jen o výzvu o společné fotografování. Ufff, oddychlo se nám, že nemusíme bojovat s náčelníkem, výsledek bitvy by byl jednoznačný. Wauuu…to byl zážitek! Blíží se čas oběda, a tak na řadu přichází tradiční jídlo HANGI, které Maorové připravují již několik století. Připravuje se v místní

Klokani, koaly a 12 apoštolů

Nacházíme se v nejevropštějším městě Austrálie, v Melbourne. Prohlídku města začínáme ochutnávkou klokaních steaků. Jsou výtečné. I když australská vína jsou světoznámá, Australané zbožňují pivo, v konzumaci zlatého moku jsou na 4 místě na světě, a proto i my hned jedno zkoušíme. Míříme na "Great Ocean Road", která byla postaven v době hospodářské krize třicátých let. Naskytují se nám nepopsatelné výhledy na oceán, skalní útvary, ale především obdivujeme 12 apoštolů. Je jich vůbec 12? Otužilci neváhají a už se vrhají do vln oceánu. Chvíli poté přichází velké překvapení, při procházce nacházíme desítky koal, které odpočívají ve stromech eukalyptu. Neskutečný zážitek pozorovat tyto rozkošné chlupaté medvídky v jejich přirozeném prostředí.

Jet Boating na Novém Zélandu

Christchurch

Na úpatí kopců Banksova poloostrova se rozkládá město Christchurch, často popisované jako nejangličtější město Nového Zélandu. Stopy anglického vlivu turisté naleznou téměř všude, od architektury budov, přes názvy ulic až po název města samotného. Dokonce i hlavnímu náměstí dominuje stará katedrála, jejíž architektura nese mnoho anglických rysů – Christ Church Cathedral z 19. století. Skrývá se zde množství uměleckých děl, která ilustrují dějiny celé canterburské oblasti. Mezi roky 2010 a 2012 město utrpělo několik silných zemětřesení. V roce 2013 muselo zdemolovat na patnáct set budov, což vedlo k následné obnově a přestavbě. Christchurch je unikátní destinace, kombinuje urbanistickou regeneraci a inovaci s památkami a vzrušující kulturní aktivitou. Christchurch je město plné objevů, nové budovy se skvěle hodí k chráněným památkám. Neustále se vyvíjí a nabízí místním i turistům skvělé vyžití. Můžete očekávat pouliční umění i inovativní alternativní projekty. Lokální restaurace jsou vyhlášené a většina kaváren nabízí příjemné posezení na venkovních zahrádkách. Kvůli ničivým zemětřesením a následné přestavbě je Christchurch označovaný za nejnovější město na světě. Spoustu věcí tu mohli udělat znovu a lépe. To se projevuje třeba množstvím parků a zeleně ve městě obecně.

Tongariro

je v současnosti neaktivní stratovulkán, nacházející se na novozélandském Severním ostrově, asi 20 km severovýchodně od vulkánu Ruapehu. Sopka je tvořena převážně andezity a je jedna z nejaktivnějších na ostrově. Svou činnost začala před 275 000 lety a jen ve 20. století eruptovala 45krát. Centrem erupcí je Ngauruhoe, nejmladší vulkanické centrum sopky, často však vymezované jako samostatný sopečný útvar. V minulosti byly aktivní i jiné krátery, např. Red Crater eruptoval v roce 1926 a v současnosti se v něm a v jeho okolí nacházejí aktivní fumaroly. Svahy sopky jsou posety četnými explozivními krátery, některé jsou zalité vodou (Modré a Smaragdové jezero). Sopka je součástí národního parku Tongariro National Park, který je nejstarším národním parkem na území Nového Zélandu. Zároveň je to také čtvrtý nejstarší národní park na světě. Založený byl v roce 1887, v roce 1990 byl zařazen do seznamu Světového dědictví.

Kaikoura

Toto městečko patří mezi místa, kde je relativně jednoduché pozorovat velryby. Nejčastěji sem přicházejí vorvaní samci, kteří připlouvají do místních vod lovit. Kromě nich se zde vyskytují i jiné druhy, například plejtvák obrovský, největší žijící tvor na Zemi. Množství delfínů a lachtanů činí z tohoto místa ještě zajímavější kout ostrova.

Marlborough

I ti, kteří o víně nevědí hodně jistě zaregistrovali tento název. Místo, kde se nacházejí proslulé vinohrady, odkud pochází více značek. Hlavní sortou je Savignon Blanc, kterým se Nový Zéland dostal na vinnou mapu světa.

Whakarewarewa

Geotermální pole, tradiční maorské vesnice, skanzen, nejlepší dřevořezbářská dílna v zemi, místo vystoupení folklorního souboru a záchranná stanice na odchování a vypouštění do přírody ohroženého kiwi. Toto vše na jednom místě na okraji města Rotorua.

Vodopády Huka Falls

Vodopády Huka Falls se nachází na řece Waikato na severním ostrově Nového Zélandu, odtékající z jezera Taupo. Několik set metrů před vodopády se řeka zúží přibližně od 100 metrů do kaňonu pouhých 15 metrů. Kaňon je vytesán do sedimentů v jezírku, které byly položeny před výbuchem Taupo Oruanui před 26 500 lety. Huka Falls jsou dobře dostupné vodopády, ležící hned vedle silnice, poblíž města Taupo. Jsou to nejvodnatější vodopády celého Nového Zélandu. okolí vodopádu je dobře zpřístupněno vyhlídkovými stezkami. Vodopád, který uslyšíte již z daleka, je zasazený do bujné vegetace. Není nijak vysoký jen okolo 6 metrů.

Melbourne

Melbourne, hlavní město státu Victoria, je druhým největším městem na australském kontinentě. Počet obyvatel je přibližně 4,7 milionu, a nejen díky tomu se o Melbourne říká, že je to město plné života a zážitků. Přízvisek má však metropole mnohem více, zásluhou mnoha parků a zahrad je označováno jako „australské zahradní město.“ Některé ze zahrad jako Carlton jsou dokonce zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. Královská výstavní budova a zahrady Carlton spadají mezi nejznámější a nejoblíbenější památky v Melbourne. Obě místa jsou zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Výstavní budova vznikla ve druhé polovině 19. století a demonstruje a zároveň dodnes připomíná rozkvět výstavního hnutí na přelomu 19. a 20. století. Jedná se o úchvatný sál kopírující architektonické prvky výstavních budov po celém světě vystavěné ve stejné časové periodě. Budova má křížový půdorys, kopuli a portálové vstupy. Součástí její prezentace jsou zahrady Carlton, které mají 26 ha. Queen Victoria Market je největším trhem v celém Melbourne. Pokud máte rádi atmosféru pouličních trhů, kde každý stánek nabízí originální a zajímavé pochutiny, nebo suvenýry, oblečení a spoustu dalšího, toto místo byste při poznávání nové kultury neměli vynechat. Federation Square (známé jako Fed náměstí) je kulturní centrum města soustředěné kolem dvou hlavních veřejných prostranství, St. Paul Court a The Square. Je to ve státě Victoria druhá nejvíce populární turistická atrakce.

Modré hory

Modré hory jsou pohořím nacházejícím se 100 km západně od Sydney, pro které jsou charakteristické mohutné pískovcové útesy, vodopády, potoky, soutěsky, propasti a kaňony. Modré hory byly pojmenovány podle charakteristického modrého oparu, do něhož jsou téměř neustále zahaleny. Tento opar vzniká vypařováním olejů z listů eukalyptu. Modré hory tak kromě spousty přírodních krás lákají i na svěží provoněný vzduch. Vyskytuje se tu nepřeberné množství volně žijících ptáků, od papoušků přes bílé kakadu po ledňáky a lyrochvostovité. Koaly, které se živí specifickým typem eukalyptů, jež byly v minulosti hojně vykáceny, se bohužel aktuálně objevují na seznamu ohrožených druhů, ale stále je možné nalézt je volně na severu Modrých hor. V určitých částech hor můžete natrefit také na klokany, vačice a nejrůznější druhy hadů a ještěrek, typická je tilikva australská.

Sydney

Na východním pobřeží Austrálie leží hlavní město provincie Nový Jižní Wales a se svými 5 miliony obyvatel nejlidnatější město země, Sydney. Už před 30 tisíci lety byla oblast osídlena původními australskými lidmi, až do roku 1788 však trvalo, než se Sydney stalo první evropskou kolonií v Austrálii. Původně trestanecká kolonie rychle rostla, v polovině 19. století se stala prvním australským městem a po migraci způsobené druhou světovou válkou byla jedním z nejvíce multikulturních měst světa. Dnes je Sydney důležitým finančním, kulturním, univerzitním i turistických centrem Austrálie a Oceánie. Sydney je zajímavou směsicí nejmodernější architektury a historických staveb, jejichž příkladem může být katedrála svatého Ondřeje, vystavěná v jedinečném stylu gotického obrození mezi lety 1837 a 1868. Viktoriánský styl nese majestátní budova pošty z roku 1891, která je se svými 114 metry jednou z nejvyšších pískovcových staveb ve městě. Nejstarší částí města jsou The Rocks s nádhernými starými budovami, kavárnami a obchůdky se suvenýry. Jednou z dominant města je 503 metrů dlouhý Přístavní most. Mohutná ocelová konstrukce spojuje Milsons a Dawes Point a jsou z ní překrásné výhledy na přístav nebo nezaměnitelnou budovu Opery. Ta byla dokončena v roce 1973 a je jednou z nejznámějších staveb moderní architektury na světě, zapsanou dokonce na seznam UNESCO. Věž Sydney Tower z roku 1981 je se svými 309 metry nejvyšší strukturou ve městě. V ceně vstupného na vyhlídkovou plošinu jsou také Wild Life Sydney Zoo, kde je k vidění řada endemických druhů zvířat včetně tasmánských čertů a koal, ale samozřejmě také klokani nebo krokodýli. Krásu podmořského života je pak možné obdivovat v akváriu Sea Life. Australské muzeum se stará o rozsáhlé zoologické, mineralogické, paleontologické a antropologické sbírky, kdo dává přednost umění, neměl by si nechat ujít návštěvu Muzea současného umění nebo Umělecké galerie Nového Jižního Walesu, nejdůležitější veřejné galerie v zemi, vystavující australské, asijské a evropské umění. Odpočinek od ruchu velkoměsta nabízí Královská botanická zahrada. Otevřena byla už v roce 1816 a dnes je jedním z nejnavštěvovanějších míst celého Sydney. Západně od města se rozprostírá Národní park Modré hory s dramatickou scenérií rozeklaných skal a útesů, eukalyptovými lesy, vodopády a desítkami kilometrů pěších treků. Kuchyně Sydney je mezinárodní jako město samotné, chybu ale není možné udělat s mořskými plody a rybami (i kdyby to měla být „jen“ obyčejná fish & chips“) nebo kvalitním steakem. Za ochutnávku stojí tolik oblíbené „koláče“ s (nejen) masovou náplní nebo „lamington“, sladký piškotový dezert obalený v kokosu a podávaný se šlehačkou.

Poznávací zájezdy do Sydney

Wellington

Welington je medzinárodním přístavem a zejména hlavním městem Nového Zélandu. Během posledních 10 let prošel renesancí a vyrostlo tu živé, kosmopolitní, ale příjemně kompaktní město, které bylo v každoročním prestižním průzkumu Mercer vyhlášeno jako 14. nejlepší město na světě z hlediska podmínek kvality života. Najdete tu sídlo vlády, národní muzeum, symfonický orchestr, národní balet a mnoho dalších zajímavostí. V severní části oblasti pak nesmíme opomenout další z krajinných skvostů Nového Zélandu. Leží tu Tongariro National Park, který zaujímá jednu z hlavních rolí z hlediska turistiky severního ostrova. Jeho nádherné sopky a jiné vulkanické projevy planety Země jsou nezapomenutelným zážitkem každého návštěvníka parku. Město je ze tří stran obklopeno mořem, jeho přístav tedy hraje důležitou ekonomickou roli. Wellington, vzhledem k vysoké tektonické aktivitě v této oblasti Nového Zélandu, zasáhlo několikrát ve své historii silné zemětřesení. V polovině devatenáctého století vyvolalo zemětřesení desetimetrovou tsunami, která srovnala wellingtonský přístav se zemí. Obyvatelé Wellingtonu jsou převážně evropského původu. Maorové tu mají oproti průměru, výrazně menší zastoupení. Jako ve většině větších novozélandských měst tu žije velká skupina Asiatů. Wellington je v porovnání se zbytkem ostrova mladým městem, ekonomicky aktivní obyvatelstvo tvoří téměř tři čtvrtiny populace. Je tu relativně vysoká úroveň vzdělanosti i roční příjmy domácností.

Auckland

Auckland bývá někdy nazýván Město plachet. To protože je plný kotvících lodí. Vždyť má také dva přístavy – Manakau u Tasmánského moře a Waitemata u Tichého oceánu. Město leží na 55 vyhaslých sopkách a ta nejvyšší se nazývá Mt. Eden (196 m). Krátká vycházka, která vás zavede k zelenému kráteru s hloubkou 50 m patří k nejnavštěvovanějším vycházkám ve městě. Netrpíte-li strachem z výšek, nenechte si ujít pohled z ptačí perspektivy. „Nebeská věž“ je ikonou města, bez ní si Auckland nelze představit. Se svými 328 metry je to nejvyšší budova na jižní polokouli. Vyhlídka na vršku věže je neustále zaplněna turisty. Není se čemu divit. Je odtud vidět až do vzdálenosti 82 kilometrů! V jednom z vrchních pater je umístěna dokonce restaurace, která se jednou za hodinu otáčí kolem dokola. Sky Tower však nebyla postavena jen proto, aby přitáhla pozornost jako turistická atrakce. Ve skutečnosti jde o vysílací a telekomunikační zařízení. Dalšími oblíbenými místy jsou třída Queen Street, zábavní a obchodní část města známá jako „zlatá míle“, dále nejstarší park Acukland Domain s úchvatnými zimními zahradami Winter Gardens, válečné muzeum, lázně a samozřejmě přístav se slavným mostem Auckland Harbour Bridge.

Národní Park Kakadu

V australském Severním Teritoriu se rozkládá rozlehlý Národní Park Kakadu, který je jedním z přírodních divů tohoto jedinečného kontinentu. Setkáte se zde s exotickou přírodou, neobyčejným kulturním bohatstvím a nejstarší žijící lidskou rasou – s Aboriginy. Také proto se park ocitl na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Národní park Kakadu se rozkládá na ploše 19 757 km2, na severním konci Austrálie, v části zvané Top End. Tato oblast byla po 40 tisíc let obývána australskými domorodci, tzv. Aboriginy, kteří zde po sobě zanechali obrovské galerie domorodého skalního umění. V současné době se tito lidé podílí na ochraně a správě parku. Jejich život je dnes však již značně ovlivněn civilizací a staré tradice tak postupně upadají v zapomnění. Mnoho černých Austrálců však pracuje v parku jako průvodci a jsou ochotni se o nevšední a hluboké znalosti krajiny i historie podělit s návštěvníky. Národní park je tvořen rozmanitou krajinou – kamennými plošinami, skalními oblastmi, stolovými horami, příkrými červenými srázy, vodopády, stojatými vodami, klikatícími se řekami, záplavovými oblastmi i pobřežními nížinami. Do parku spadá cele úvodí řeky South Alligator River, která je domovem pro tisíce rostlinných a živočišných druhů. Národní park Kakadu je biologicky nejpestřejší částí australského světadílu. Žije zde 117 druhů plazů, 60 druhů savců, 274 druhů ptactva, 10 tisíce druhů hmyzu a na 1700 druhů rostlin. Kakadu je domovem pro třetinu všech druhů ptáků žijících v Austrálii a zhruba 10% ptáků se údajně vyskytuje jen zde.

Uluru

Ayers Rock neboli Uluru je nejobjemnější monolit na světě. Jedná se o jednolitý pískovcový útvar ležící ve středu australského kontinentu. Monolit ční do výše 348 m, dlouhý je 3,6 km a široký 2,4 km. Geologické stáří je až 600 mil. let. Celý objekt je znám tím, jak během dne mění své barvy podle postupujících slunečních paprsků. Při západu slunce má tmavě oranžovou barvu. Okolo celého útvaru vede několik různě dlouhých tras. Podél těchto cest se nachází spousta domorodých kreseb a posvátných míst.

Great Ocean Road

Great Ocean Road – legendární cesta, postavená v době hospodářské krize, která dnes patří k nejkrásnějším v Austrálii s cestami vinoucími se podél oceánu a pískových pláží až ke dvanácti apoštolům. Tato cesta je zároveň největším vojenským vzpomínkovým místem na světě, protože je celá věnována vojákům padlým v první světové válce a délka památníku je 243 kilometrů. Tehdejší vláda hledala možnost, jak zaměstnat navrátivších vojáků po 1.světové válce. Cestu budovali od roku 1919 do 1932. Na mnoho místech prochází skalnatým pobřežím s nádhernými výhledy. Je zde množství zastávek, kde si vychutnáme tento jedinečný den. Na místě známém jako Koala cafe budeme mít šanci vidět koaly, které žijí v okolních eukalyptových lesích a několik druhů papoušků. Zastavte na těch nejkrásnějších plážích, abyste procházeli po písku a sledovali surfaře. Jedna z největších značek tohoto sportu pochází z městečka Torquay, které je jakousi vstupní branou na toto úžasné pobřeží. Naše cesta vede přes město Apollo Bay, kde si uděláme čas na oběd, a přes národní park Great Otway až po nejslavnější skalní útvary 12 Apoštolů.

Velký bariérový útes

Velký bariérový útes - největší korálový útes světa, táhnoucí se podél pobřeží. Útes je přes 2000 km dlouhý, má asi 600 ostrovů a jeho velká část je chráněna jako Great Barrier Reef Marine Park. Od roku 1981 je celý útes pod ochranou UNESCO. Z útesu vystupuje nad hladinu nepřeberné množství ostrovů a ostrůvků, z nichž na některých se lze i ubytovat. Poskytuje útočiště stovkám druhů ryb a sám je tvořen až 350 druhy korálů. Místa, kde se dostává nad hladinu, slouží jako útočiště ptákům.

Rotorua

Město na severu Nového Zélandu poblíž stejnojmenného jezera. Toto jméno pochází z maorského jazyka a znamená Druhé jezero. První evropští osadníci sem přišli v roce 1831. Oblast Rotoruy je známa díky své geotermální aktivitě. Nachází se zde mnoho gejzírů, jezírek bublajícího horkého bahna, termálních pramenů a jezer. Rotorua je také ráj milovníků vodních sportů. Voda v těchto pramenech je kyselá a teče z vulkanické skály hluboko pod povrchem země. Má teplotu 33°C až 43°C. Je zde velké množství lázní a jezer s odlišnou teplotou vody.

Opera v Sydney

Stavba navržená v roce 1956 dánským architektem Jørn Utzonem. Otevřena byla v roce 1973 a je zařazena na seznam UNESCO. Stavba se potýkala s mnoha problémy, ať už technického, ale i politického rázu. Sám Utzon se na stavbě přestal podílet v roce 1966, pro neustálé spory s vládou Nového Jižního Walesu. Stavba byla svěřena australským architektům, kteří ne vždy respektovali Utzonovy projekty. První divadelní představení bylo odehráno 28. září 1973. Celý komplex se rozkládá na ploše 1,8 hektarů. Zahrnuje pět hlavních sálů, výstavní síň, nahrávací studio i restaurace. Střechy jsou pokryté světlými keramickými dlaždicemi.

Národní park Tongariro

Park byl založen v roce 1887 jako první národní park na Novém Zélandu. Leží uprostřed Severního ostrova a má rozlohu 796 km². Zahrnuje řadu sopek, jedinečných častými erupcemi i jejich silou. V parku nalezneme dvě z nejaktivnějších sopek na světě (Ngauruhoe a Ruapehu) a řadu maorských posvátných míst. Národní park Tongariro je zapsán na Seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO od roku 1993.

Milford sound

Fjord nacházející se na jihozápadu novozélandského Jižního ostrova. Fjord je součástí národního parku Fiordland. Tento národní park patří do přírodní rezervace Te Wahipounamu, která je zapsaná na seznamu světového dědictví. Svůj název dostal Milford Sound podle města Milford Haven v britském Walesu. Na pobřeží Milford Soundu končí turistická trasa Milford Track.

Punakaiki

Neboli Palačinkové skály vznikly před 30 miliony let z nepatrných fragmentů mrtvých mořských tvorů a rostlin, které dopadly na mořské dno asi 2 km pod povrchem. Obrovský tlak vody způsobil, že fragmenty ztuhly do tvrdých a měkkých vrstev. Postupně se vápenec zvedal až nad mořské dno. Mírně kyselý déšť, vítr a mořské vody vymodelovaly takto bizarní tvary.

Queenstown

Centrum cestovního ruchu a extrémních sportů. Je také nazýváno jako dobrodružné hlavní město světa. Poprvé ve světe tu bylo komerčně provozováno bungee jumping. Nachází se tu také visutá lanová dráha, jejíž vrchol poskytuje panoramatický výhled, z něhož vede mj. turistická trasa na horu Ben Lomond. V blízkosti jsou také lyžařské areály Voronet Peak a The Remarkables. Toto město se nachází v regionu Otago na Jižním ostrově, podél zátoky ledovcového jezera Wakatipu. Okolí Queenstownu je také známé z natáčení filmů jako X-Men, Pán prstenů nebo Hobit. V historii bylo město centrem zlatokopů, což momentálně připomíná již jen výletní historický parník TSS Earnslaw, který je připomínkou období zlaté horečky.