Cestou k ledovci
Dnes ráno se loučíme s Anchorage, největším městem Aljašky a čeká nás přibližně dvě stě kilometrů cesty do městečka Seward na Kenaiském poloostrově. Jméno dostalo podle pana Williama H. Seward, státního sekretáře Lincolnovy administrativy, který v roce 1867 vyjednal pro usa koupi Aljašky od ruského cara za směšných 7,2 milionu dolarů. Cestou se však ještě zastavujeme v centru divoké přírody, kde ve velkých výbězích chovají aljašská zvířata (častokrát zachráněni sirotci nebo zraněné zvěře, které by v divoké přírodě samé nepřežili). Učíme se rozeznat soba od losa, obdivujeme majestátnost pižmoňů a lesních bizonů, jakož i medvěda černého, tlupu vlků či orla bělohlavého. Čeká nás ještě hodina cesty do Seward, kde si dáme výborný oběd. Seward je známý rybolovem a to je i pro nás první volba. Posílení skvělou krabí polévkou či salátem s filety z aljašského lososa se vydáváme k ledovci Exit, kde si dáme příjemnou túru na Sviští louku (Marmot Meaddow). Začínáme u infocentra, kde nám Ranger lámanou češtinou vysvětlí výstupové trasy a podmínky na chodníku. Vše nasvědčuje tomu, že nás čeká krásný výlet. Při vstupu do infocentra je tabule, kde turisté píší, jaká zvířata potkali cestou. U louky , cíli naší cesty se prý ráno potuloval medvěd. My však nemusíme jít lovit tento zážitek daleko. Po několika minutách cesty a prvních krocích v lese na nás vypadne z houštiny mladý medvěd černý - baribal a vypadá, že je více překvapen on z nás, než my z něj. Jakmile se přiblížíme, skáče na kmen stromu a sápe se nahoru. Parádní zážitek vidět toto krásné zvíře v divoké přírodě. Pokračujeme však dál, čeká nás ještě slušný výšlap. Po přibližně hodině se dostáváme do pásma, kde je ještě sníh, sviští louka je již však na dohled. Ledovec se nám však stále skrývá, což nás pohání stále dál. Pomalu se přibližujeme k cíli naší cesty, výhled se otevírá a my se neumíme vynadívat. Seběhneme dolů k infocentru, odvezeme se zpět do města a ubytujeme se v příjemném rodinném hotelu. Je večer, ale slunce ne a ne zapadnout. Zapadá těsně před půl nocí, ale tma v podstatě není, jen jakési šero. Sedáme si na lavičku před hotelem, otevíráme láhev piva, kterou na americký způsob schováme do papírového sáčku a na zasněžených horách naproti přes zátoku pozorujeme odstíny bílé barvy, měnící se při zapadajícím slunci. Odtud se nám jen tak chtít nebude, ale Havaj čeká