Pohled na noční Tokio s budovami v pozadí.

Zážitky z Tokia: Sumo, gejši, sushi a sakury

Představte si, jak se procházíte pod kvetoucími sakurami, kolem vás se míhají nejmodernější roboti a o pár kroků dále potkáte tajemné gejši. Tato fascinující metropole, která začínala jako malá rybářská osada Edo, je dnes jedním z nejvlivnějších měst světa.

S námi objevíte Tokio naplno – od obchodních čtvrtí plných neonů a mrakodrapů až po klidné zahrady císařského paláce. Zažijete nejrychlejší vlaky na světě, špičkovou japonskou kuchyni, kulturu anime i noční život. Tokio je město, které opravdu nikdy nespí.

Autor: Pavel Fellner

20.11.2024

Čti více

Noční řeka Sumida v Tokiu s člunem uprostřed.

Naše cesta tedy začíná v 37milionové aglomeraci Velkého Tokia, které má rozlohu asi jako polovina České republiky. Pokud nám bude počasí přát, už z letadla uvidíme nejvyšší horu Japonska, bájnou sopku Fuji (3 776 m). Náš zástupce už čeká na letišti a brzy se ponoříme do víru Tokia.

Ještě předtím však musíme zmínit dokonalou síť tokijského metra, kterou při prohlídkách využíváme. V CK SEN doporučujeme celodenní lístky za 900 jenů na osobu. Na automatu v pravém horním rohu si snadno přepnete automat do angličtiny, potom stačí kliknout na Value Ticket a vybrat správný typ lístku. Pozor, tento lístek platí pouze na metro linky označené TOEI SUBWAY a TOKYO METRO. Neplatí na žádné linky označené jako JR lines. Takže lístek koupený a hurá za dobrodružstvím.

Lidé v tokijském metru.

Rybí trh a burza tuňáků v Tsukiji

Slavný Tsukiji, největší rybí trh na světě, je ideálním místem pro kulinářské dobrodružství. Tento legendární trh proslavily zejména aukce tuňáků, kde se cena za modroploutvého tuňáka vyšplhala až na neuvěřitelných 69 milionů Kč! Ano, čtete správně, jeden kus ryby za takovou sumu. Tuto delikatesu vydražil majitel řetězce sushi restaurací a zatím ho nikdo nepřekonal.

V Tsukiji si vyhradíme přibližně 45 minut na procházku vnější částí trhu, kde nás čekají tři ulice plné čerstvých ryb, mořských plodů a nezapomenutelných vůní. Určitě natrefíme na obrovského japonského kraba nebo ochutnáme mořské ježovky, které nám zde připravují přímo před našima očima. Vůně čerstvosti nás doprovází na každém kroku. Pokud milujete ryby, připravte se na to, že odtud odejdete nejen s plným břichem, ale také s nezapomenutelným gastro zážitkem, na který budete ještě dlouho vzpomínat.

Tokijská burza tuňáků na trhu v Tsukiji.

Císařský palác a zahrady

Z metra na stanici Otemachi se přesouváme k srdci císařského Tokia – k císařským zahradám. Vstup je zdarma, ale pozor, v pondělí a pátek jsou brány pro veřejnost zavřené. Trochu se pochlubíme, v rámci jednoho zájezdu jsme zde dokonce měli to štěstí potkat samotného císaře Akihita, 125. vládce Japonska!

Kolem paláce se táhne nádherně udržovaný park s vodními příkopy a masivními kamennými zdmi, a to přímo v centru rušného Tokia. Vnitřní prostory jsou většinou zavřené pro veřejnost, ale na silvestrovských zájezdech (během novoročních pozdravů 2. ledna), nebo 23. února (narozeniny císaře), si prohlédneme i císařskou rodinu, jak zdraví lidí z balkonu.

Císařský palác v Tokiu.

Luxusní nákupy v Harajuku

Po císařských zahradách se přesouváme metrem do čtvrti Harajuku. Tato ikonická čtvrť, mezi Shinjuku a Shibuyou, je doslova magnetem pro teenagery a fanoušky originálních subkultur. Pokud hledáte něco, co vám vyrazí dech, jste tady správně. Hlavní tepnou je slavná Takeshita Dori – ulice plná obchůdků, módních butiků, second-handů a trendového fast foodu, kde zažijeme explozi barev a stylů. Odbočíme do bočních uliček, kde se ztratíme v moři extravagantních módních výstřelků, a věřte, že zde objevíte kousky, o kterých jste ani nevěděli, že je potřebujete.

Jižně od Takeshita Dori projdeme dále po Omotesando - elegantní třídě lemované stromy, kde nás čekají ty nejluxusnější butiky, které by zapadly i do centra Paříže či New Yorku. Harajuku nám jednoduše nabídne vše – od bláznivých teenagerských kreací až po dokonalý módní luxus. Připravení na shopping maratón?

Japonské studentky v restauraci.

Yoyogi park

Z rušné a pulzující části Tokia se přesouváme do Yoyogi Parku, oázy klidu uprostřed města. Pokud sem s námi přijedete na jaře, okouzlí vás záplava sakur, která promění park v růžovou pohádku. Na podzim zde najdeme nádhernou paletu zlatavých, červených a oranžových barev, díky kterým park vypadá jako obrazy na zdi. Domácí říkají, že zde mají zasazeny všechny druhy stromů, které se vyskytují v Japonsku.

V jezírkách vidíme plavat majestátní koi kapry – symboly harmonie a štěstí v japonské kultuře. Toto místo nás svojí atmosférou okamžitě vtáhne do tradičního japonského prostředí a je ideální pro krátký odpočinek, dříve než se opět vrhneme do rušných ulic velkoměsta.

Japonská zahrada v Yoyogi parku v Tokiu.

Pokud bychom měli doporučit ještě jedno místo pro klidné procházky, národní park Shinjuku Gyoen je to pravé ořechové. Tento park se v období kvetení sakur mění v růžovou zahradu, která nám vždy poskytne úžasné fotografie. Skládá se ze tří různých typů zahrad - nejstarší je tradiční japonská zahrada s velkými rybníky posetými ostrovy a mosty, symetricky uspořádaná formální francouzská zahrada a anglická zahrada se širokými, otevřenými trávníky obklopenými kvetoucími třešněmi.

Jezírko v Shinjuku Gyoen National Park.

Křižovatka Shibuya

Opouštíme tiché chodníčky Yoyogi parku a přejdeme na přeplněnou Shibuya Crossing. Tato křižovatka je známá jako nejrušnější na světě, kde se v jednom momentě setkává až 2500 chodců. I když nesnášíte davy, Shibuyu si nenechte ujít. A ten, kdo viděl film "Hačikó - příběh psa" nebo četl tento dojímavý příběh, by si zde měl pořídit fotografii s bronzovou sochou psa Hačikó.

Často se nás ptáte, kolik času mají chodci na přejetí této obrovské křižovatky. Mají na to přesně 47 vteřin. Zdá se vám to málo? Na první pohled asi ano, ale když si to srovnáte s naším běžným českým přechodem, kde svítí zelená přibližně 10 sekund, ten rozdíl je mnohonásobný a zjevně dostatečný, neboť zde žádný chaos ani kolize nevznikají.

Tip CK SEN: Pokud se nechcete nechat unášet davem, ale raději křižovatku pozorovat trochu z dálky a se šálkem kávy v ruce, je to určitě lepší možnost. Na různých patrech domů na Shibuyi najdete četné kavárny a restaurace s velkými okny a výhledem na tuto křižovatku.

Lidé procházející křižovatkou Shibuya.

Sumo v Ryogoku Kokugikan

Pro fanoušky sportu a japonské kultury je téměř povinnou zastávkou hala Ryogoku Kokugikan, která disponuje místy pro více než 10 000 diváků. Třikrát ročně se zde konají turnaje sumo (leden, květen, září), ale místo je využíváno také pro další akce, jako například pro wrestling, box a netradiční koncerty.

Sumo stáj, v Japonsku nazývaná heya, je místem, kde zápasníci nejen trénují, ale také žijí podle tradic sumo – od jídla až po speciální rituály a předepsané oblečení. Jednou z nejprestižnějších stájí je Arashio-beya, která se nachází v centru města. Pokud si chcete ověřit, zda v daný den probíhá trénink, je třeba zavolat předem na číslo +81-(0)3-3666-7646 mezi 16:00 a 20:00.

Trénink sumo zápasníků v hale.

Sakury a Nakameguro

Pokud se chystáte do Tokia na jaře, máte štěstí. Právě tehdy totiž město rozkvétá do neuvěřitelné krásy, kterou prostě musíte vidět na vlastní oči. A nejlepší místo k tomu? Nakameguro, kde každoročně rozkvete více než 800 růžových sakur podél řeky Meguro. Čas kvetení sakur se může lišit, ale situaci průběžně sledujeme a můžeme vám slíbit, že se ocitnete přesně tam, kde máte být, abyste zažili ten magický moment.

Tip CK SEN: Kde pozorovat kvetoucí sakury v Tokiu? Dalším kouzelným místem je Sakurazaka, neboli Sakura Street v Shibuyi. Během večerního přesunu do centra Tokia se projdeme i po této klikaté ulici lemované kvetoucími stromy.

Podsvícené sakury u řeky Meguro v noci.

Chrám Sensō - ji a nákupní ulička

Vstupujeme do čtvrti Asakusa, která nás okamžitě vtáhne do atmosféry starého Tokia. Nachází se zde jeden z nejikoničtějších chrámů města - Sensō-ji, známý také jako Asakusa Kannon. Tento buddhistický chrám je doslova barevnou oázou klidu a spirituality. Procházíme slavnou Bránou Hromu (Kaminarimon), za kterou se otevírá úplně jiný svět.

Chrám Sensō-ji má historii sahající až do roku 645, což z něj činí nejstarší chrám v Tokiu. Před tím, než vstoupíme, si za symbolickou částku můžeme na svitku přečíst svůj osud (v japonštině, ale naštěstí také v angličtině).

Po prohlídce chrámu se vydáváme na procházku po Nakamisu – dlouhé nákupní uličce, kde prodávají vše od tradičních yukátů (letních kimon) až po suvenýry, které vám budou připomínat Tokio ještě dlouho po návratu. Kromě suvenýrů se určitě zastavíme i u tradičních japonských pochoutek z oblasti Asakusa – zde si dáme typické pouliční jídlo, které prostě nemůžeme vynechat.

V dálce vidíme pětipatrovou pagodu, která dodává celému místu majestátnost. Potkáme zde spoustu krásných gejší a čeká nás trh Hagoita-ichi, kde si můžeme pořídit tradiční zdobené dřevěné pálky pro hru hanetsuki – jednu z nejstarších japonských her, která stylem připomíná badminton. A pokud se zde ocitneme v květnu, podíváme se také na festival Sanja Matsuri – největší festival v tomto chrámu.

Vstupní brána chrámu Sensō-ji.

Nebeský strom a vyhlídkové plošiny

Ze Sensō-ji přecházíme k nejvyšší budově v Tokiu, známé jako Nebeský strom (634 m). Už samotný pohled na věž nás fascinuje, ale skutečný zážitek začíná až ve chvíli, kdy se vyvezeme nahoru.

Pokud se nebojíte výšek, výlet na Skytree je povinná jízda. Dvě vyhlídkové plošiny – Tembo Deck a Tembo Galleria – jsou jako stvořené pro dokonalé výhledy. První plošina je ve výšce 350 metrů a nabízí nejen panorama Tokia, ale také zážitek z prosklených podlah. Adrenalin zaručen!

Pokud máte chuť na něco víc, výtah vás vyveze ještě výše – do Tembo Galleria, ve výšce 450 metrů. Zde projdeme futuristickým skleněným tunelem, který nás obklopí výhledy na všechny strany. Naskytne se vám pohled na celé město, který je jednoduše ohromující.

A to není všechno. Dole, v komplexu Tokyo Skytree Town, si odpočineme při návštěvě obrovského akvária s více než 400 druhy mořských živočichů. Expozice Jellyfish Wonder, s desítkami medúz, je přímo hypnotizující – sledování tolika úžasných tvorů, kteří pomalu plavou ve světle reflektorů, nám vždy vyrazí dech. Pokud milujete zábavu, kulturu a neskutečné výhledy, Nebeský strom je místem, které tě úplně dostane.

hled z plošiny Tokyo Skytree.

Zlaté hovínko (Golden Poo)

Golden Poo, nebo chcete-li elegantněji – Zlatý plamen, je jeden z těch symbolů Tokia, který vás buď rozesměje, nebo přinutí zamyslet se. Tento zvláštní „plamen“ je na střeše budovy Asahi Beer Hall, přímo u řeky Sumida. Navrhl ho legendární francouzský architekt Philippe Starck, který použil stejné techniky, jaké se používají při stavbě lodí. A výsledek? Zvláštní, 300tunová konstrukce pokrytá plátkovým zlatem, kterou zaručeně nepřehlédnete.

Oficiálně má představovat svobodu a půvab pěny na sklenici piva Asahi, ale fantazii se meze nekladou a jeho vzhled je minimálně diskutabilní.

Řeka Sumida a Asahi Beer Hall s Golden Poo.

Jízda shinkansenem

Při přesunu po Tokiu a okolí cestujeme proslulým supermoderním vlakem shinkansenem, který letí jako blesk. Pokud si myslíte, že cesta vlakem je nudná, tak se velmi mýlíte. V CK SEN preferujeme místa zcela vpředu, kde normálně sedává řidič (zde však žádného řidiče neuvidíte, vlak je automatizovaný), a budete mít výhled přes čelní sklo. Krajina před vámi doslova plyne jako na rychlopásce a vy si jen užíváte tokijských panoramat. Shimbashi je výchozí stanice, takže nastoupíme tady, vlak bude prázdný a můžete si vybrat to nejlepší místo k sezení.

Rychlostní vlak Shinkansen na mostě Fujikawa.

Duhový most a Odaiba

Duhový most, majestátní stavba nad Tokijským zálivem, nás zavede na uměle vytvořený ostrov Odaiba, který přitahuje pozornost všech turistů.

Délka mostu je necelých 800 m a otevřen byl v roce 1993. Během roku je most v noci krásně nasvícený do „obyčejných“ světel, zatímco v prosinci ožívá osvětlením v barvách duhy, odtud pochází i jeho název. Při přesunu vlakem šinkansen doporučujeme sedět na pravé straně, odkud uvidíte unikátní kukačkové hodiny Ghibli Clock.

Na ostrově Odaiba se pokocháme výhledem na krásné panorama Tokia a vydáme se hledat zmenšenou repliku Sochy Svobody.

Duhový most v Tokiu.

Nákupní ráj Ginza

Po návratu z ostrova nás čeká Ginza. Říká se, že kdo nebyl na Ginze, nebyl v Tokiu. Je to jedna z nejluxusnějších nákupních čtvrtí na světě a v našich poznávacích zájezdech samozřejmě nechybí ani zastávka na tomto místě. Ani zdaleka to není místo jen pro nákupní maniaky, najdeme zde i množství galerií a muzeí, divadla, tradiční japonské restaurace a kavárny. V jedné z nich si uděláme zastávku i my, přesněji v kavárně uprostřed Ginzy, kde se vždy těšíme na japonské selfieccino – čokoládu s vlastní fotkou.

Přibližně dva bloky od Ginzy se nachází Tokyo International Forum. Komplex, ve kterém se koná trh Oedo – jeden z největších outdoorových trhů se starožitnostmi v celém Japonsku. Najdeme zde kolem 250 stánků a velké množství starožitného zboží včetně japonské keramiky, nádobí, kimon a nejrůznějších doplňků. Trh Oedo se koná pravidelně každý měsíc, vždy první a třetí neděli, v prvním patře Tokyo International Forum v prostoru zvaném Plaza.

Hodiny Ghibli (Nittere Ōdokei)

Asi 2 km od Ginzy, v tokijské části Shiodome, nás čekají obří hodiny Ghibli, které vícekrát denně ožijí a působí tak, jako by vypadly z nějakého animovaného filmu. Světlo světa spatřili v roce 2006 a od té doby jsou i naší oblíbenou turistickou zastávkou při toulkách po Tokiu.

Tyto extravagantní 20tunové hodiny jsou převážně z mědi a oceli. Zařadit je můžeme do stylu anime, ale i když nejste anime fanouškem, věřte nám, že vás ohromí. Všechny komponenty pracují v symbióze a výsledkem je dokonalá zvuková show, každý den v poledne, v 15:00, 18:00 a 20:00. O víkendech přidávají speciální show v 10:00 ráno.

Z našich zkušeností vám můžeme poradit přijít na místo o pár minut dříve, abyste měli dobré místo a výhled. Ghibli hodiny totiž musíte vidět i slyšet. Kromě zvonění také tančí, vibrují a všechny postavičky se rozpohybují.

Hodiny Ghibli v Tokiu.

Animované postavičky a komiksy v Akihabara

Noční Akihabara v Tokiu je skutečným rájem pro nadšence japonských animovaných postaviček a komiksů. Všechno se zde točí kolem fenoménů manga a anime. Pro ty, kteří nejsou v této oblasti až tak znalí, je dobré připomenout, že jde o stejný japonský výtvarný styl, jen s tím rozdílem, že anime můžete sledovat v televizi, zatímco mangu si přečtete v papírovém komiksu.

Na ulici potkáváme mnoho lidí (v drtivé většině dospělých či teenagerů), kteří jsou převlečeni právě za tyto milované postavičky. Dalším přívlastkem této čtvrti by mohlo být slovo „elektronická“. Stala se totiž mekkou prodejců počítačů, her a elektroniky obecně. Tolik zboží z této oblasti asi nikde jinde na světě na jednom místě nenajdete. Akihabara na našem putování japonskou metropolí určitě nesmí chybět. Po vstupu do herny Pachinka nebo do světa automatů v Sega se ocitnete doslova v jiném světě, plném gamblerů, videoher a hlasité hudby.

Tip CK SEN: Kromě obchodů se v této oblasti staly populární různé další podniky související s anime, zejména kavárny "maid cafe", kde se servírky oblékají a chovají jako pokojské nebo anime postavy, a kavárny manga kissa, typ internetové kavárny, kde si zákazníci mohou číst komiksy.

Po prohlídce čtvrti si můžete dopřát nákupy v obchodním domě Yodobashi, ve kterém naleznete široký sortiment elektroniky. Po pravé straně při vstupu je skvělá pekárna Akihabara Bakery, kde si za zhruba 50 korun můžete vybrat něco na lehkou večeři. Doporučujeme netradiční hot-dog s nudlemi namísto párku nebo toast plněný šlehačkou a jahodami.

Čtvrť Akihabara s obchody a hernami.

Digitální umění a svět fantazie v muzeích

V Azabudai Hills najdeme únik od ruchu velkoměsta v uměleckém světě teamLab Borderless – v muzeu, které doslova posouvá hranice. Toto první muzeum digitálního umění na světě je plné úžasných vizuálních efektů, které se mění v reálném čase. Ponoříme se do světa, jaký jsme nikdy předtím neviděli. Lístky kupujeme vždy předem, muzeum je totiž velmi oblíbené.

Tip CK SEN: V některých místnostech je čas limitován a můžete v nich zůstat jen pár minut. Je to hlavně kvůli plynulému přechodu mezi expozicemi, abychom se netlačili a nečekali ve frontách. Chodíme sem mimo víkend, kdy je v muzeu méně lidí.

Třešničkou na dortu je netradiční Unko Museum. Pokud by vám někdo řekl, že se vydáme do muzea hovínek, asi byste nevěděli, co čekat. Tady ale zažijete barevný svět plný zábavných expozic a dokonce si odtud odnesete suvenýr v podobě barevného hovínka. I instagramoví nadšenci si přijdou na své – mají zde dokonalý fotokoutek s tematickým pozadím, které vás fakt rozesměje. Japonci zkrátka vědí, jak zaujmout a vytvořit atrakce, které neuvidíte nikde jinde na světě.

Chuť Tokia – Sakurai, sushi i Kobe steak

Tokio má nejvíce michelinských restaurací na světě, čímž se řadí k absolutní špičce v oblasti gastronomie. Pro gurmány je cesta do Tokia splněným snem a nabízí spoustu zážitků na každém kroku, ať už v luxusní restauraci nebo v pouličním stánku. Co ochutnáme?

1. Matcha zmrzlina – obecně lze říci, že matcha nebo zelený čaj je jednou z hlavních ingrediencí při výrobě japonských sladkostí. A zmrzlina není výjimkou. Rozhodně si ji kupte při toulkách městem, její chuť vás jistě osvěží a její výrazná barva potěší vaše oči.

2. Mořský ježek a krab japonský – nejčerstvější lahůdky, které seženete upravené přímo na trhu Tsukiji.

3. Edomae sushi - slovo Edomae se vztahuje k městu Edo, tedy k bývalému názvu současného Tokia. Jedná se o speciální tokijskou variantu sushi s kořeny sahajícími do 19. století. Během „doby Edo“ se sushi z čerstvých mořských plodů z Tokijského zálivu začalo nazývat edomae sushi. Díky kvalitě použitých syrových mořských plodů jeho popularita prudce stoupala. Tyto mořské plody mohou být tuňák, úhoř, chobotnice nebo krevety, v závislosti na denním úlovku. Doplňuje je specifický druh rýže zvaný „shari“, který se smíchá s octem, cukrem a solí a poté se tvaruje na kousky velikosti sousta. Mořské plody jdou na vrchol rýžového „bochánku“, což sushi dodává minimalistický vzhled.

Tradiční sushi v japonské restauraci.

4. Soba – Soba je v Japonsku tradičním nudlovým jídlem a ve světě je považována za reprezentaci japonské kuchyně spolu se sushi a tempurou. Je vyrobena z pohankové mouky, soba totiž v překladu znamená pohanka. Nudle jsou světle hnědé barvy. Podávají se v horké polévce nebo se ochladí a servírují spolu s omáčkou. Jednoduché studené soba menu zahrnují zarusoba (s polevou z řas nori) a morizoba (bez polevy nori). Soba je velmi běžné menu, které Japonci pravidelně jedí a je k dispozici v různých typech restaurací, od luxusních restaurací až po pouliční občerstvení.

5. Kobe steak – Restaurace Han no Daidokoro je maličká restaurace, kde si přijde na své každý, kdo chce v Japonsku ochutnat steak ze speciálního skotu Wagyu – Kobe steak. Pokud jste fajnšmekr a hledáte luxus, pak doporučujeme navštívit Steakhouse Misono, s krásným výhledem na luxusní Ginzu, kde vám připraví ten nejlepší Kobe steak v Japonsku. Průměrná cena za 100 gramový Kobe steak je přibližně 6000 Kč.

Oběd v restauraci v Tokiu.

6. Čajový rituál – Sakurai je místo, kde se „obyčejný“ čajový rituál promění v něco výjimečného. V intimním prostředí vám připraví japonskou čajovou směs, která rozproudí všechny smysly a zároveň potěší oči i uši.

Průvodce CK SEN se dvěma Gejši.

Jak zapadnout mezi domácí?

Tokio může být pro nováčky šokující, ale pokud si osvojíte tyto rady, vyhnete se faux pas a budete si užívat město jako pravý Japonec.

● Spropitné není v Japonsku zvykem, ačkoli to mnohé návštěvníky z Evropy či USA překvapí. Ve skutečnosti to Japonci v mnoha situacích považují za hrubé a urážlivé. Často je spropitné odmítnuto, někdy přijato, byť s nevolí. Japonci razí teorii, že zákazník již platil a obdržel excelentní služby, a proto není nutné platit něco extra. Spropitné se také nevyžaduje při jízdě taxíkem nebo autobusem a mnoha hotelových službách. Výjimku tvoří ryokany (japonské ubytovací zařízení), kde je spropitné akceptovatelné.

● Většina japonských restaurací vyžaduje, aby zákazníci platili za jídlo na recepci, místo aby nechali peníze u číšníka nebo servírky.

● Personál určitě potěšíte, když zdvořile poděkujete a usmějete se. Naučte se Konnichiwa (Dobrý den) a Sayonara (Na shledanou).

● Uklánějte se. Délka a hloubka úklonu by měla být přímo úměrná tomu, co chceme vyjádřit.

● V Tokiu nenajdete téměř žádné odpadky na ulicích, a to i přesto, že zde nejsou skoro žádné odpadkové koše. Odpadky si zkrátka vezměte s sebou.

● Dokonalou čistotu čekejte (a udržujte) i na plně digitálních toaletách, které jsou luxusní i na těch nejzapadlejších veřejných záchodech. Ty vám na váš pokyn tlačítkem zahrají melodii, vyhřejí záchodovou desku a vstříknou do místnosti příjemnou vůni.

● Nesmrkejte na veřejnosti. Považují to za nezdvořilé a nehygienické. Zkuste být co nejvíce diskrétní a odejít někam na toaletu nebo mimo lidi.

● Před vstupem do domů, bytů, některých restaurací a jiných vnitřních prostor je zvykem zout si boty. Vždy si všímejte, jestli jsou u vchodu nějaké pantofle.

● Vyhněte se hlasitým rozhovorům ve veřejné dopravě. Japonci si cení klidu a ticha v metru či nadzemce. Hlasité rozhovory nebo telefonování jsou považovány za nezdvořilé.

Kdy jet do Tokia?

Naše zájezdy do Tokia pořádáme celoročně, abyste si mohli vychutnat atmosféru města v každém ročním období. Jaro v Tokiu je magické hlavně díky kvetoucím sakurám, které promění město v růžovou pohádku. Je to ideální čas na hanami (pozorování květin) v parcích a u řeky Meguro.

Nejteplejším měsícem je rozhodně srpen, který má v průměru teplotu 27 °C. Období dešťů v Tokiu obvykle trvá od začátku června do konce července. Přesto je to čas pestrých festivalů, jako například Sumida River Fireworks Festival nebo tradiční Obon. Déšť však není stálý a město má v tomto období stále dostatek slunce na užívání si venkovních aktivit.

Podzim má příjemné teploty a je to ideální čas například pro návštěvu chrámů a zahrad. Můžete si užít procházky v parcích nebo obdivovat podzimní barvy v zahradě Císařského paláce.

Nejchladnějším měsícem je leden, s průměrnou teplotou 5 °C, ale i tokijská zima má své kouzlo - vánoční osvětlení, silvestrovské oslavy a tradiční lázně onsen, které vás příjemně zahřejí.

Bez ohledu na to, kdy se rozhodnete navštívit Tokio, každé roční období nabízí jedinečné zážitky a aktivity, které dělají z tohoto města zajímavou destinaci po celý rok.

Celoroční graf počasí v Tokiu.

Které naše zájezdy vedou do Tokia?

● Japonsko - zlatá cesta

● Japonsko zlatá cesta a EXPO 2025 Osaka

● Tokio, Peking - 2 skvělá místa

● EXPO 2025 v Ósace a Tokio

● Japonsko – zlatá cesta a relax na Bali

● Japonsko – zlatá cesta a Havajské ostrovy

● Japonsko – zlatá cesta a relax na Guamu

● Japonsko – zlatá cesta a relax na Palau

● EXPO 2025 v Ósace a Tokio s odpočinkem na ostrově Okinawa

Průvodce CK SEN se samurajem v tradičním oblečení.

10 bonusových tipů co v Tokiu nevynechat

Harmonica Yokocho

Malý úsek křižujících se úzkých krytých uliček na severní straně stanice Kichijoji, Harmonica Alley, je jinak známý také jako „Harmonica Yokocho“. Za druhé světové války sloužilo místo jako bleší trh, nicméně v 90. letech se oblast stala epicentrem vzniku moderních barů a hospůdek. Během dne zde operují četné obchůdky, včetně těch tradičních řemeslných. V noci se hlásí o slovo „živější“ tvář této zóny. Nad hlavami se vám rozsvítí lucerny a dveře trendy barů a lahodných restaurací se otevírají dokořán! O posezení nad drinkem v „Harmonice“ bývá každý večer velký zájem.

Disneyland

Tokijský Disneyland se nijak neliší od ostatních Disneylandů rozesetých různě po světě. Jediným, avšak markantním rozdílem je opravdu extrémní zápal japonských návštěvníků pro Disney postavičky a celý tento pohádkový svět. Jen málokterý (dospělý!) návštěvník přichází bez převleku. Pokud je to vaše první návštěva Disneylandu, užijte si ji na maximum a vydržte i na večerní průvod a ohňostroje.

Yayoi Kusama Museum

Toto muzeum současného umění založil avantgardní umělec Yayoi Kusama a je provozováno nadací Yayoi Kusama Foundation. Bylo otevřeno v roce 2017 s cílem šířit a propagovat Kusamovo umění a sdílet poselství světového míru a lásky k lidstvu, které Kusama propaguje.

Nezu Museum

Jedná se o muzeum umění zasazené v krásných zahradách ve vlastnictví rodiny Nezu. Vystaveny jsou zde především artefakty ze soukromé sbírky, k dnešnímu dni můžeme v muzeu spatřit více než 7000 děl. Muzeum otevřelo své brány veřejnosti v roce 1941 a od té doby stále expanduje.

Skanzen Nihon Minkaen

Nihon Minka-En je muzeum pod širým nebem neboli skanzenem na předměstí Kawasaki. Muzeum nabízí pohled na exteriér, ale rovněž do interiéru 25 zachovalých budov z období Edo, tj. ze 17. – 19. století, které byly do Kawasaki přemístěny z celého Japonska. Prohlédnout si zde můžete tradiční farmy, domy samurajů, domy obchodníků, domy z rybářských vesnic, svatyně a jeviště kabuki.

Výhled na zasněženou horu Nagano.

Nagano

Pokud máte již dost rušné megalopole, můžete si oddychnout v nedalekých horách, kterým kraluje město Nagano. Stejně tak by sem měli zavítat všichni sportovní nadšenci a ti, kteří ještě mají v živé paměti zimní olympijské hry v roce 1998. Ty představují pro mnohé Čechy jistě obrovský sportovní úspěch a symbol našeho vítězství v hokeji. Jen málokdo, komu bylo tou dobou alespoň 10 let, si nepamatuje tento zlomový okamžik, euforickou atmosféru a všudypřítomné heslo: „Kdo neskáče, není Čech“.

Tokio s Naganem jsou propojeny japonskými vysokorychlostními vlaky shinkansen, vzdálenost je zhruba 250 km, ale ve vlaku strávíte pouze něco přes hodinu. Alternativou je samozřejmě i půjčení auta, ve standardním výběru zde jsou i všemožné hybridy a elektroauta. Pokud se však nechcete kochat krajinou, ale upřednostňujete rychlý přesun, zvolte vlak. Určitě nebudete litovat, vlaky navozují uvnitř dojem letadla, rovněž komfort, čistota a bezpečnost jsou na vysoké úrovni. O digitalizaci ani nemluvě.

Až vystoupíte v Naganu na perón, jako první vás napadne, že jste zde na rozdíl od Tokia v naprosto odlišném světě. Nagano působí velice klidnou atmosférou, skoro až nudou provinčního města. Přesto se nejedná o žádný zapomenutý kout na konci světa. Domov zde našlo skoro 400 000 obyvatel (což není, pravda, na japonské poměry mnoho). Všude kolem se rozprostírají překrásné hory a obecně je zde nepřeberné množství sportovního vyžití. Na své si zde přijdou především lyžaři. Ski resortů je zde na výběr nemálo a v ničem si nezadají s alpskými top resorty. Většina vrcholků se pohybuje ve výšce 2000 – 3000 m n. m. Ti, kteří se zde ocitnou mimo sezónu nebo jim zkrátka sport nic neříká, se pak mohou jít pokochat olympijskými stadiony, zkrátka místem, kde se „to událo“.

Nicméně Nagano a jeho okolí není pouze a jenom o sportu. Místní atrakcí jsou rovněž japonští endemité – makaci čevenolící. Asi každý již viděl fotografii s těmito roztomilými tvory s červenými tvářemi rozvalujícími se blaženě v horkých horských pramenech, tzv. onsenech. Okolí Nagana je právě to místo, kde se s těmito primáty lze setkat. Čím je venku větší zima, tím budete mít větší šanci, že opice uvidíte. Můžete se přiblížit až k nim, nicméně nezapomeňte, že se jedná o divoká a zároveň zvědavá zvířata, která dokážou být ve slabé chvilce i agresivní. Na svou obranu vlastní totiž obrovské špičaté zuby! Zlatým standardem bývá, pokud je turista málo bystrý, ukradené jídlo či mobil/fotoaparát. Honička za makakem bývá častým zpestřením pro ostatní turisty, málokdy však končí pro okradeného úspěšně. Každopádně návštěva Jigokudani Yaen Koen rozhodně stojí za to.

Podzimní výhled na pohoří Takao v Tokiu.

Kdo by nechtěl spatřit ve volné přírodě tento symbol Japonska – „sněžné“ makaky vyhřívající se v teplých pramenech, zatímco okolo se povaluje sněhová pokrývka. Tato příležitost se vám naskytne například v Jigokudani Monkey Park nedaleko Nagana. Dojedete sem pohodlně například vozidlem z rent a caru, který lze nalézt hned nedaleko naganského nádraží.

Jediným negativem je fakt, že opice nechodí do dolních částí parku, kde je mohou návštěvníci spatřit, úplně každý den (ač převážnou část roku ano). Proto je dobré situace sledovat online, ať už třeba na fb stránce, kde bývají aktuální informace o lokalizaci opic či přímo na webkameře.

Hora Takao

Mt. Takao je jedna z přírodních rekreačních oblastí, které jsou nedaleko Tokia. Je také proto častým víkendovým únikem před ruchem velkoměsta. Najdete zde překrásné hornaté scenérie a mnoho možností k hikingu. Bonusem je, že se sem pohodlně dostanete za pár desítek minut vlakem přímo z centra Tokia.

Na vrchol hory vede vícero stezek, nepoužívanější je ovšem „Hiking Trail Number 1“ (nicméně ti, kteří pěší turistice tolik neholdují, mohou použít pozemní lanovku). Podél trasy můžete navštívit opičí park, ve kterém se rádi turistům předvádějí zdejší makakové. Pro ty spíše duchovně založené pak hora nabízí překrásný starodávný chrám Yakuoin.

Oblast Mt. Takao je však ideální i pro romantické duše, v listopadu je zde obzvláště plno, protože zdejší lesy se zbarví do krásných podzimních barev, naopak na jaře zde lze pozorovat sakury, které se tady objevují jen chvílí poté, co vykvetou v centrálním Tokiu.

Z vrcholu je dechberoucí výhled na Tokio, stejně jako na horu Fuji.

Západ slunce s výhledem na chrám a horu Fuji.

Hora Fuji

V Tokiu můžete nasednout na autobus či shinkansen a po pár desítkách minut se ocitnete tváří v tvář nejvyšší japonské hoře – majestátní Fuji (Fujisan), jejíž výška dosahuje 3776 m. Je jedním ze symbolů Japonska a pro obyvatele císařství je hora posvátná. Jedná se o vulkán, jehož poslední erupce proběhla v roce 1707. Nyní je sice Fuji považována za aktivní sopku, avšak aktuálně s malou pravděpodobností další erupce. Jedná se o takřka dokonale symetrický kužel, který je neuvěřitelně fotogenický, obzvláště s kulisou jednoho z pěti jezer, které se na úpatí Fuji rozkládají. Pokud ještě zrovna rostou sakury, kterých je v okolí nespočet, získáte na fotografii perfektní japonské klišé. Avšak klišé, kterého se nebudete moci nabažit - ani na fotografii, ani ve skutečnosti.

Jako první zdolal Fuji neznámý mnich v roce 663. Pokud se chcete i vy vydat na vrchol Fuji, neváhejte, výšlap není náročný a zvládnou ho rovněž děti či starší lidé. Buďte obezřetní akorát ohledně počasí. Na vrchol vede několik přístupových tras, naleznete zde i mnoho odpočinkových „stanic“ a možností ubytování. Staré japonské přísloví praví: „Ten, kdo vyleze na Fuji, je moudrý, ten, kdo tam vyleze dvakrát, je blázen.“ Jeho výklad můžete chápat jakkoli.

Obecně je pro Japonce oblast kolem Fuji velmi oblíbenou prázdninovou destinací. Nahrává tomu i to, že Tokio je vzdálené necelých 100 km.

Zajímavostí hory Fuji je také fakt, že až do 60. let 19. století platil na Fuji zákaz výstupu žen. To je však dávno minulostí a na horu proudí v dnešní době mnoho návštěvníků bez ohledu na pohlaví.

Nicméně mějte na paměti, že mraky a špatná viditelnost často znemožňují výhled na horu Fuji. Viditelnost bývá lepší během chladnějších období roku než v létě a v časných ranních a pozdních večerních hodinách než uprostřed dne.

Japonská výletní lod na jezeře Ashi.

Jezero Ashi

Necelých 100 km od Tokia najdeme další přírodní poklad, a to jezero Ashi neboli Ashinoko v západní části prefektury Kanagawa. Tato vodní plocha vznikla v caldeře Mt. Hakone po poslední erupci této sopky. Dosahuje hloubky 44 m a nikdy nezamrzá! Jezero je velice fotogenické, obzvláště proto, že v pozadí se tyčí posvátná hora Fuji a společně vytváří dechberoucí pohled. Nicméně jak bylo napsáno v odstavci výše, někdy je u Fuji problém s velkou oblačností a tím pádem viditelností, každopádně v zimních měsících je větší šance, že narazíte na jasnou oblohu a ničím nerušený výhled. Nejlepší pohled na jezero v kombinaci s horou Fuji si můžete vychutnat z Moto-Hakone, z Hakone Detached Palace Garden a z vyhlídkových lodí křižujících jezero. Plavbu si rozhodně nenechte ujít!

Oblast je oblíbená také pro rybolov, a to jak v jezeře, tak v řece, i v přístavu. Kromě mnoha druhů ryb, které končí většinou na talíři ve zdejších restauracích, je jezero vyhlášené rovněž druhem wakasagi neboli koruškou východoasijskou, která zde byla vysazena v roce 1918. Pokud však rybaření nijak neholdujete, Ashi je skvělou destinací i pro hiking! A pro ty duchovně založené je rozhodně povinnou zastávkou svatyně Hakone přímo na břehu jezera, jejíž kořeny sahají do roku 757. Oblast jezera Ashi obecně je zkrátka místo, které nelze minout!

Nejzdobnější brána Yomeimon v šintoistické svatyni Nikko Toshogu.

Yomeimon

Yomeimon je rozhodně nejzdobnější brána celého Japonska a vy byste ji měli rozhodně vidět! Je pokryta 508 detailními řezbami a je mistrovským dílem řemeslného umění z období Edo. Tato brána v šintoistické svatyni Nikko Toshogu je poměrně třpytivá, protože je zdobená více než 240 000 kusy plátkového zlata. Není možné ji pro její lesk proto ani z dálky přehlédnout.

Město Nikko v prefektuře Tochigi je asi dvě a půl hodiny jízdy autem z Tokia. Město je známé svými svatyněmi a chrámy, konkrétně skupinou 103 svatyní a chrámů velké umělecké a historické hodnoty, které byly dokonce v roce 1999 zapsány na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Obzvláště známý je pak komplex svatyně Nikko Toshogu, který byl postaven v roce 1617 a rekonstruován za vlády Tokugawa Iemitsu (třetí šógun) v roce 1636. Mnoho staveb v komplexu je zdobeno plátkovým zlatem. Obzvláště poutavá je již zmíněná Yomeimonská brána, japonský národní poklad, který je pokryt stovkami tisíc plátů zlata. Brána je asi 7 metrů široká mezi sloupy, 4 metry hluboká a 11 metrů vysoká a zdobí ji 508 propracovaných rytin draků, fénixů a dalších imaginárních zvířat a kreatur, stejně jako událostí a mudrců včetně těch ze staré Číny. Je známá jako „nejkrásnější brána v Japonsku“. A není se co divit, až před ní stanete, rozhodně se vám z její impozantnosti zatají dech.

Brána je neustále upravována a rekonstruována. Navíc se na vybraných místech používá technika, při které se barva přidává nanesením iwaenogu (tradiční japonské barvy vyrobené z přírodních minerálů) na plátek zlata, aby rytiny zvířat, rostlin a vzorů vypadaly živěji. I když se iwaenogu na povrchu vlivem větru či deště odloupne, zlatý plát se objeví zespodu a na kráse to bráně tak nijak neubere.

Obrovské rytiny na Yomeimonu nejsou jen bezduché výtvory, ale obsahují důležité myšlenky, poselství a sdělení.

Všechny články autora

Pavel Fellner

Průkopník našich cest do Indonésie a Polynésie. Několikrát absolvoval cestu kolem světa, průvodcuje jižní Ameriku, Barmu, Thajsko, Indii, Čínu, Tibet, Nepál, Bhután, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Namibii, JAR...., miluje Stolové hory ve Venezuele, koupe se s tučňákama na Antarktidě a vyběhne na každou sopku, kterou spatří. Bohém s odbornými znalostmi z řízení a marketingu si na zájezdech vychutnává každý moment. Okouzlí Vás nejen dojemnou hrou na klavír, vědomostmi, ale i talentem zorganizovat věci tak, abyste si vaši dovolenou dokonale užili. Velmi dobře vaří a v restauraci vám rád pomůže najít přesně to víno, na které máte chuť. Z dovolené, kde vás provází, se vám nebude chtít odejít.

Blog - všechny články Katalog poznávacích zájezdů