Zakázané město, Peking: Průvodce, památky a tipy

Zavítáte-li do centra Pekingu, nemůžete si nechat ujít do detailu vybroušený historický diamant, jímž je velkolepé Zakázané město. Rozsáhlý komplex s několika síněmi, paláci či zahradami dnes fascinuje veřejnost svou propracovaností, okázalostí i honosností. Nahlédněte za oponu jedné z ikonických památek Číny a projděte se všude tam, kde kdysi kráčelo až 24 čínských císařů z dynastií Ming a Čching. Největší císařský palác na světě je připraven oslňovat kdykoliv a jeho kouzlu podlehnete i vy!

Před stovkami let bylo pro obyčejného smrtelníka prakticky nemyslitelné proniknout do komplexu Zakázaného města. S pádem poslední císařské dynastie a nástupem moderní doby se však monumentální areál otevřel všem bez ohledu na společenské postavení, a tak i vy si dnes můžete připadat jako mocný císař při prohlídce hlavních sálů, cenných sbírek či zajímavých míst, na které se vážou leckdy tajemné legendy a vtipné historky.

Prohlédněte si Zakázané město na mapě a naplánujte snadno výlet.

Autor: Iveta Reinisch

23.09.2024

Čti více

Červená vstupní brána.

Základní informace o Zakázaném městě

Zakázané město se nachází v centru Pekingu, hned vedle náměstí Nebeského klidu a je také označováno jako Palácové muzeum. V komplexu lze nalézt až 980 budov.
Čínský název Zakázaného města zní „Zijincheng“ a překládá se doslovně jako „Fialové zakázané město“.
Palácový komplex Zakázané město se rozkládá na ploše přesahující 720 000 m² – na délku měří 961 metrů a na šířku 760 metrů, je též obklopen desetimetrovou zdí a 52 metrů širokým vodním příkopem.
V areálu Zakázaného města je uchována obrovská sbírka starověkých uměleckých děl – celkem tedy přes milion kusů cenných předmětů, což je jen 1/6 z celkového počtu čínských kulturních památek.
Pro svou unikátnost bylo Zakázané město v Pekingu zapsáno roku 1987 do světového kulturního dědictví UNESCO a řadí se také mezi pětici světových paláců (Zakázané město, Francouzský palác ve Versailles, Buckinghamský palác, Bílý dům a Kreml).
K stavbě palácového komplexu Zakázané město bylo použito vzácné dřevo stromu Phoebe zhennan, zlaté cihly nebo mramor vytěžený z okolních lomů.
Všechny pokoje (je jich více než 8 000) v areálu Zakázaného města jsou vybaveny sochami, přičemž jejich zvyšující se počet odkazuje na výjimečnost a důležitost místnosti – ta nejdůležitější obsahuje maximálně deset soch.
Název „Zakázané město“ byl odvozen od dřívější nepřístupnosti palácového komplexu. Do areálu totiž mohl vstoupit dle libosti jen císař a s omezením někteří rodinní příslušníci. Ostatní měli vstup zakázán. Dnes je veřejnosti otevřeno až 60 % Zakázaného města, zbylých 40 % představuje neopravené pracovní oblasti a místa, kde jsou skladovány kulturní památky.

Muž kreslící kaligrafii.

ZAKÁZANÉ MĚSTO

Poloha: centrum Pekingu – na adrese 4 Jingshan Front St, Dongcheng, Beijing, Čína, 100009
Otevírací doba: od 1. dubna do 31. října – 8:30 až 17:00 (poslední vstup v 16:00) a od 1. listopadu do 31. března – 8:30 až 16:30 (poslední vstup v 15:30) – pondělky je zavřeno
Potřebná doba na prohlídku: 2 hodiny až celý den
Nejlepší doba pro návštěvu: po celý rok

Zakázané město je výjimečnou čínskou památkou z 15. století, kterou při návštěvě Pekingu rozhodně nemůžete minout. Palácové muzeum, jak se Zakázanému městu dnes také říká, najdete snadno v centru čínské metropole – konkrétně ve čtvrti Donghuamen. Na jihu je ohraničené náměstím Nebeského klidu a na severu parkem Jingshan, jenž kdysi býval soukromou císařskou zahradou. Jakmile stanete před tímto historicky výjimečným místem, budete uchváceni jeho monumentálností. Mezi doslova nekonečnými 980 budovami je vhodné si vybrat ty nejvýznamnější a nejzajímavější.

Turisté zpravidla nevynechávají tři hlavní budovy vnějšího nádvoří, tj. Síň nejvyšší harmonie, Síň centrální harmonie, Síň zachování harmonie a tři hlavní budovy vnitřního nádvoří, tj. Palác nebeské čistoty, Síň pozemské a nebeské unie a Palác pozemského klidu. Jaké památky zvítězí právě u vás?

Barevné čínské ornamenty.

SÍŇ NEJVYŠŠÍ HARMONIE (Hall of Supreme Harmony)

Síň nejvyšší harmonie (Taihedian) byla postavena roku 1406 a je nejvyšší budovou v areálu Zakázaného města – včetně střešních dekorací měří na výšku 37,4 metrů, téměř 64 metrů na šířku a 37,2 metrů na délku. Právě zde v dávných dobách přijímali císaři vysoce postavené úředníky a také odsud vládli národu (proto nesměla tuto síň výškou přesahovat žádná jiná budova). Síň pak představovala současně místo, kde se konaly velkolepé ceremonie oslavující nástup nového císaře na trůn a dále i svatební obřady, oslavy narozenin císařů nebo jiné důležité příležitosti.

Exteriér Síně nejvyšší harmonie

Vstup k Síni nejvyšší harmonie je přes Bránu nejvyšší harmonie, odkud vaše kroky povedou na náměstí o rozloze 30 tisíc metrů čtverečních. Poté se před vámi objeví v celé své kráse dřevěná konstrukce síně, která stojí na třípatrové mramorové terase a je vskutku ohromující. Podél třípatrových terasovitých schodů si můžete povšimnout vyobrazení 18 starověkých čínských plavidel (dingů) představujících 18 tehdejších provincií. Na balustrádové terase pak stojí socha bronzové želvy a bronzového jeřába jako symbol dlouhověkosti a věčné vlády. Před síní jsou však k vidění i bronzové kádě, jež dříve schraňovaly vodu a sloužily k hašení případného požáru.

Interiér Síně nejvyšší harmonie

Do interiéru Síně nejvyšší harmonie vstoupíte po krásné podlaze vydlážděné speciálními dlaždicemi, které byly nejprve vypáleny a poté natřeny tungovým olejem pro vyšší lesk. Nepřehlédnutelným středobodem síně je však santalový trůn jakožto symbol císařské moci, jenž stojí majestátně na dvoumetrové plošině a obklopuje jej 6 zlatě natřených sloupů s vyobrazením draků. A když pak obrátíte zrak uprostřed místnosti vzhůru na strop, můžete si všimnout dvou draků hrajících si s perlami. Tyto perly jsou vyrobeny ze skla, natřeny rtutí a pojí se s nimi zajímavá legenda – perly prý dokázaly odhalit uzurpátora císařské moci. Pokud by si trůn nárokoval kdokoliv, kdo nebyl potomkem (Huang Di) Žlutého císaře, perla na něj spadla a usmrtila ho.

Síň nejvyšší harmonie.

SÍŇ CENTRÁLNÍ HARMONIE (Hall of Central Harmony)

Síň centrální harmonie (Zhonghedian) sloužila vládnoucímu císaři jako tranzitní salonek – nachází se za Síní nejvyšší harmonie. Právě v této budově se císař připravoval na obřady a projevy v Síni nejvyšší harmonie, také zde odpočíval nebo přijímal ministry i úředníky a radil se s nimi. Síň byla postavena v roce 1420 za vlády císaře Jung-leho (dynastie Ming) a původně nesla název „Huagaidian“. Za císaře Ťia-ťinga však budova vyhořela, byla přestavěna a přejmenována na „Zhongjidian“. Současný název „Zhonghedian“ použili lidé prvně během počátků dynastie Čching – za císaře Šun-č’eho.

Exteriér Síně centrální harmonie

V porovnání se Síní nejvyšší harmonie a Síní zachování harmonie je Síň centrální harmonie nejmenší – na výšku měří 29 metrů a rozlohou obsáhne „pouze“ 580 metrů čtverečních. Budova má čtvercový charakter a postavená je jako pavilon, jehož každá strana je dlouhá kolem 24 metrů. Nepřehlédnutelným architektonickým prvkem této síně je pak zejména střecha s jedním okapem, která je pokryta žlutými glazovanými dlaždicemi a zakončena pozlaceným vrcholem třpytícím se na slunci.

Interiér Síně centrální harmonie

Jakmile vstoupíte do Síně centrální harmonie, spatříte uprostřed místnosti trůn obklopený sochami dvou zlatých jednorožců – ty dříve sloužily jako chrliče/hořáky na santalové dřevo a představovaly symbol velké moudrosti a inteligence císaře. Vedle trůnu ale stojí i polstrované křeslo, na němž byl císař přepravován po areálu Zakázaného města a na zemi před trůnem se tyčí několik bronzových kadidelnic – sloužily v dřívějších dobách k rozdělání ohně a tím tedy k udržení tepla. Legenda/zajímavost: Dříve lidé v Číně věřili, že jednorožci neboli „luduan“ jsou mytologická zvířata s nadpřirozenými schopnostmi, tj. že jsou vícejazyční a dokážou ujet za jediný den 9 000 km.

Síň centrální harmonie.

SÍŇ ZACHOVÁNÍ HARMONIE (Hall of Preserving Harmony)

Síň zachování harmonie známá také jako Baohedian je stylově podobná síni Nejvyšší harmonie, má však o něco menší rozměry. Postavena byla roku 1420 a představuje poslední z hlavních síní na vnějším nádvoří v jižní části Zakázaného města (mezi hlavní síně patří i Síň nejvyšší harmonie a Síň centrální harmonie). Budova sloužila císařům dynastie Ming k převlékání do rituálních oděvů před slavnostním uvedením korunního prince či císařovny a za dynastie Čching byla využívána na velkolepé císařské bankety.

Obrovská kamenná rampa

Pozoruhodným prvkem umístěným za Síní zachování harmonie/uprostřed schodiště je obrovský mramorový reliéf devíti draků hrajících si s perlami, jenž představuje největší kamennou sochu v Zakázaném městě – na délku měří 16,5 metrů, na šířku 3 metry a její tloušťka je 1,7 metru. Tato mohutná mramorová rampa byla za dynastií Ming a Čching velmi posvátná, a ten, kdo se jí dotknul, dostal trest smrti. Obrovský 250tunový kámen byl dovezen na své místo z pekingského městského obvodu Fang-šan (vzdáleného asi 70 km od hlavního města Číny) a na jeho zhruba měsíčním přesunu se podílelo až 20 000 mužů a několik tisíc koní i mul.

Zajímavost: Pod sloupy třípatrové terasy, na které stojí tři hlavní sály/síně (Nejvyšší harmonie, Centrální harmonie a Zachování harmonie) lze spatřit v deštivých dnech úžasnou podívanou – zadržovanou vodu zde totiž chrlí přes tisíc mramorových dračích hlav!

Detail dřevěné malby na stěně Síně centrální harmonie.

PALÁC NEBESKÉ ČISTOTY (Palace of Heavenly Purity)

Z architektonického hlediska je Palác nebeské čistoty (známý též jako Qianqing) menší verzí Síně nejvyšší harmonie, a dokonce i předměty v něm jsou identické/podobné. Na vnitřním nádvoří Zakázaného města se však jedná o zdaleka nejpůsobivější a největší budovu. Palác byl postaven v roce 1420 a několikrát v průběhu let přečkal požáry. Právě zde se pak starali o státní záležitosti všichni císaři z dynastie Ming a první dva císaři z dynastie Čching, tedy četli a podepisovali důležité dokumenty nebo komunikovali s ministry a velvyslanci. Čas od času v paláci také pořádali bankety a různé jiné slavnostní obřady.

Interiér Paláce nebeské čistoty

Uprostřed Paláce nebeské čistoty lze spatřit okouzlující trůn, pod nímž se nachází schody a vedle něj pak různé dekorace, jako kadidelnice Cloisonne nebo dlouhé červené svíce a velká zrcadla, která měla podle pověr odehnat zlé duchy. Když si dále povšimnete detailů sloupů vedle trůnu, jsou na nich napsané dva páry dvojverší v čínských znacích od císařů dynastie Čching. Nad trůnem je také k vidění deska s černým podkladem se čtyřmi čínskými znaky, které v překladu znamenají „Jas“ a „Spravedlnost“.

Palác nebeské čistoty.

SÍŇ NEBESKÉ A POZEMSKÉ UNIE (Hall of Celestial and Terrestrial Union)

Síň nebeské a pozemské unie (známá též jako Síň unie a míru nebo Jiaotaidian) je jednou ze tří hlavních budov ve vnitřním nádvoří Zakázaného města – konkrétně se nachází mezi Palácem nebeské čistoty a Palácem pozemského klidu. Síň z roku 1420 sloužila primárně jako trůnní sál císařovny, tudíž zde přijímala princezny, konkubíny a manželky princů. Samotná budova je postavena na čtvercové základně ve zcela identickém stylu jako Síň centrální harmonie, avšak má o něco menší rozměry.

Interiér Síně nebeské a pozemské unie

Uvnitř Síně nebeské a pozemské unie můžete obdivovat dvoje velice neobvyklé hodiny, tj. jedny dřevěné mechanické z roku 1798 (jsou vysoké 6 metrů, mají tvar čínského pavilonu a typická je pro ně zvonkohra) a bronzové vodní hodiny zvané také klepsydra z roku 1745 – ty byly v Číně vynalezeny před 3 000 lety, a přesto jsou ve skvělém stavu! Tato síň je však i úložištěm 25 vzácných nefritových královských pečetí, které měly být všechny použity k uplatnění moci – císař Čchien-lung totiž doufal, že dynastie Čching vydrží 25 vlád, ale ve skutečnosti jich bylo jen 10.

Síň unie.

PALÁC POZEMSKÉHO KLIDU (Palace of Earthly Tranquility)

Třetici hlavních budov ve vnitřním nádvoří Zakázaného města uzavírá Palác pozemského klidu, jenž je známý také jako Kunninggong. Postaven byl v roce 1420, avšak v průběhu let jej zasáhly dva požáry a musel být přestavěn. Za dynastie Ming bylo toto místo využíváno císařovnou jako příbytek, s nástupem dynastie Čching se však budova stala svatební komnatou císaře s císařovnou a oltářem k uctívání božstev šamanismu. Interiér Paláce pozemského klidu obsahuje devět komnat, přičemž dvě východní komnaty sloužily jako svatební místnosti pro císaře a jeho ženu – dodnes zde můžete spatřit původní výzdobu, červeně natřené zdi i vysoko zavěšené palácové lampy s nápisy „dvojí štěstí“ pro šťastnou a vřelou atmosféru.

SEN v Zakázaném městě.

CÍSAŘSKÁ ZAHRADA (Imperial Garden)

Obdélníková Císařská zahrada byla postavena v roce 1417 a její rozloha je asi 12 000 metrů čtverečních. Dříve bylo toto zelenající se místo soukromým útočištěm či zábavním centrem pro císařskou rodinu a dnes se jím může pokochat široká veřejnost. V zahradě je k nalezení asi 20 staveb (síně, pavilony, věže), z nichž každá je zhotovená v jiném stylu – aby ladila se stromy, sochami, skalkami, kadidelnicemi z bronzu nebo třeba květinovými záhony. Cesty v zahradě jsou pak pečlivě vydlážděny barevnými dlažebními kostkami, jež tvoří více jak 900 vzorů.

Zajímavost: V Císařské zahradě se zpravidla scházeli nejen císaři s císařovnami, ale také zde bývaly za dynastie Čching vybírány konkubíny do císařova harému.

Obdivovat zde můžete například Síň císařského míru (Qin'andian), která je hlavní budovou v Císařské zahradě (centrální část) a obklopuje ji zeď pocházející z 15. století. Před síní je možné zpozorovat 400 let starou borovici „Consort Pine“, která má být symbolem harmonie mezi císařem a císařovnou. Dva pozlacení jednorožci na dveřích do síně pak mají odhánět zlé duchy. Uvnitř se kdysi konaly modlitby k „bohu vody“, aby bylo Zakázané město ochráněno před požáry.

Císařská zahrada.

ZEĎ DEVÍTI DRAKŮ (Nine-Dragon Wall)

Nádherná zeď Devíti draků byla postavená v roce 1773 za dynastie Čching a vyobrazuje devět draků hrajících si s perlou v pozadí moře a oblohy. Tato zeď je také jednou z nejslavnějších tohoto typu v Číně (kromě té v pekingském parku Behai a ve městě Datong). Základním materiálem obdivuhodného uměleckého skvostu jsou barevné glazované dlaždice, kterých bylo při tvorbě zdi použito celkem 270. Reliéf tedy hraje všemi odstíny, tj. od bílé a modré, až třeba po žlutou a fialovou. 20 metrů dlouhou a 3,5 metrů vysokou zeď lze nalézt na jižním konci dalšího komplexu síní/sálů v Zakázaném městě – přesněji na východ od Šesti východních paláců a Síně uctívání předků.

Legenda o zdi Devíti draků

S výrobou zdi Devíti draků se pojí velice zajímavý příběh. Hlavním řemeslníkem tohoto projektu byl v dávných dobách muž jménem Madechun, jenž těsně před termínem odevzdání neopatrností odlomil kousek jednoho z draků. Aby jej však nenechal císař za neprecizní práci zabít, nahradil tuto část keramické dlaždice pečlivě vyřezaným dřevem a natřel jej bílou barvou. Císař si tohoto detailu naštěstí nevšimnul, všimnete si ho ale po letech vy. Dřevo totiž získalo povětrnostními vlivy přirozenou patinu a vybledlo.

Stěna devíti draků.

GALERIE HODIN (Gallery of Clocks)

Galerie hodin kdysi sídlila v Síni pro uctívání předků, od roku 2018 je však přesunuta do jižních budov Zakázaného města. Návštěvníci zde mohou obdivovat ve výstavních prostorách rozsáhlou sbírku hodinek – přesněji 20 kusů z celkové sbírky 82 kusů, z nichž 21 bylo vyrobeno v Číně a 61 v zámoří. Mezi výjimečné exponáty v galerii patří například astronomické hodiny z pozlacené mědi s funkčním modelem sluneční soustavy nebo pozlacené měděné hodiny vybavené automatickým systémem s robotem, jenž píše štětcem čínské znaky. Stálá expozice pak obsáhne 6 sekcí s hodinkami z doby dynastie Čching anebo také z Anglie, Švýcarska, Francie a jiných zemí.

GALERIE POKLADŮ (Treasure Gallery)

Na severovýchodě Palácového muzea (Zakázaného města) se nachází Galerie pokladů, která ukrývá cenné předměty ze stříbra, zlata, nefritu nebo také perly, císařské roucho a další dochované vzácnosti. Snadno se k ní dostanete, pokud projdete Bránou duchovní kultivace a vydáte se na sever od Paláce poklidné dlouhověkosti (Yangxingmen). Galerie se skládá z těchto tří výstavních síní:

Síň duchovní kultivace (Yangxingdian): postavena byla v roce 1777 a sloužila jako ložnice pro otce císařů, v této síni pak snídala a večeřela také císařovna vdova Cch’-si z dynastie Čching. K vidění je v této místnosti mnoho pozoruhodných artefaktů, jako například poháry ze zlata a stříbra, zlaté pečeti, zlatá alba, čajové servisy nebo sada šestnácti zlatých zvonkoher.
Síň radostné dlouhověkosti (Leshoutang): postavena byla v roce 1772 a v průběhu let asi dvakrát obnovena/přestavěna. Síň měla sloužit jako pracovna pro císaře Čchien-lunga – po jeho abdikaci a roku 1894 zde bydlela i císařovna vdova Cch’-si. K nalezení je severně od Síně duchovní kultivace a svým návštěvníkům nabízí zejména výstavu dobových oděvů anebo předměty denní potřeby císařské domácnosti.
Belveder dobře živené harmonie (Yihexuan): postaven byl roku 1772 a dvakrát obnoven (v letech 1802 a 1891). Belveder stojí severně od Síně radostné dlouhověkosti a jsou v něm vystaveny cenné předměty ze zlata, stříbra, nefritu, drahých kamenů, korálů a podobně.

Jeden z artefaktů v Síni hodin.

ŠEST ZÁPADNÍCH PALÁCŮ (Six Western Palaces/Xiliugong)

Komplex Šesti západních paláců leží severně od Síně duševní kultivace v Zakázaném městě a v dřívějších dobách poskytoval ubytování pro konkubíny a císařovy manželky, kterých bylo skutečně požehnaně (čínští císaři totiž praktikovali polygamii). Jde v podstatě o tři paláce na každé straně uličky vedoucí od severu k jihu. Mezi tyto paláce patří konkrétně: Palác věčné dlouhověkosti, Palác pozemské cti, Palác shromažďování elegance, Palác věčného jara, Síň nejvyššího principu a Palác univerzálního štěstí. V každé z těchto budov pak najdete nádvoří, přední a zadní síň či přístavby.

Zdaleka nejslavnějším palácem ze všech šesti západních je Palác shromažďování elegance, neboť v něm nějakou dobu žila císařovna vdova Cch’-si (Cixi). Tato dáma se v čínské historii stala velmi významnou, neboť u moci stála více jak 40 let jako královna regentka a také napomohla přeměnit Čínu na moderní velmoc.

ŠEST VÝCHODNÍCH PALÁCŮ (Six Eastern Palaces/Dongliugong)

Komplex Šesti východních paláců se rozkládá na východní straně vnitřního nádvoří Zakázaného města a dříve představoval domov pro císařovy konkubíny. Najít v této oblasti můžete konkrétně Palác velké dobročinnosti, Palác nebeské přízně, Palác věčné harmonie, Palác velkého lesku, Palác trvalého štěstí a Palác čistoty. Všechny tyto budovy byly postaveny v roce 1420, mnoho z nich ale prošlo obnovou v 17. století. Dnes v prostorách Šesti východních paláců mohou návštěvníci obdivovat vystavené vzácné předměty z bronzu, keramiky, porcelánu, kovu, skla nebo kameniny.

Šest západních paláců.

Struktura Zakázaného města a jeho prohlídka

Zakázané město se nachází v centru Pekingu a skládá se z tří hlavních částí, tj. obranných zařízení, vnějšího nádvoří a vnitřního nádvoří. Do obranných zařízení lze zahrnout například příkop široký 52 metrů, zeď vysokou 12 metrů, strážní věže a brány. Hlavním vchodem do komplexu Zakázaného města je Poledníková brána (Meridian Gate) na jihu a na severu se pak nachází Brána božské moci/božské zdatnosti (Gate of Divine Prowess). Tyto dvě brány dále doplňují Východní a Západní brána prosperity (East Prosperity Gate a West Prosperity Gate).

Vnější nádvoří: za dynastií Ming a Čching bývalo místem pro pořádání velkolepých událostí, jak na státní úrovni, tak i na té soukromé – zahrnuje primárně Síň nejvyšší harmonie, Síň centrální harmonie a Síň zachování harmonie
Vnitřní nádvoří: během dynastií Ming a Čching zde bydlela císařská rodina a vyřizovala státnické záležitosti – zahrnuje primárně Palác nebeské čistoty, Síň nebeské a pozemské unie a Palác pozemského klidu

Prohlídku Zakázaného města můžete absolvovat prostřednictvím různých tras:

Dvouhodinová prohlídka: preferujete-li kratší dobu strávenou v Zakázaném městě, můžete zvolit tuto trasu. Vaše cesta začíná u Poledníkové brány, pokračuje na vnější a vnitřní nádvoří s nejvýznamnějšími budovami/tzv. centrální osa (Síň nejvyšší harmonie, Síň centrální harmonie, Síň zachování harmonie, Palác nebeské čistoty, Síň nebeské a pozemské unie a Palác pozemského klidu) a končí průchodem Císařskou zahradou a až k Bráně božské zdatnosti. Na oficiálních webových stránkách Palácového muzea můžete dokonce prozkoumat trasu na mapě.
Půldenní prohlídka: pokud budete mít k dispozici více času, můžete v Zakázaném městě prozkoumat kromě centrální osy (hlavní budovy na vnějším a vnitřním nádvoří) i Šest východních a západních paláců, Galerii pokladů či Galerii hodin. Prohlídka zahrnuje též průchod Císařskou zahradou a východ u Brány božské zdatnosti.
Celodenní prohlídka: kompletní prozkoumání Zakázaného města je fascinující, avšak žádá si také dobré plánování času během celého dne. Pro komfort návštěvníků je však v areálu k dispozici jak sociální zařízení, tak třeba i restaurace s odpočinkovými zónami.

Galerie pokladů.

Architektura Zakázaného města

Zakázané město je typickým příkladem tradiční čínské palácové architektury. Uspořádání komplexu je symetrické a odráží se v něm principy Feng-šuej (čínské učení usilující o nastolení harmonie v prostoru). Jedním z nejdůležitějších prvků Zakázaného města je osa jih-sever, která má návštěvníky odkazovat na cestu k „nebi“ – dříve císař představoval právě nebe, a proto byl ubytován v severní části areálu. Na této „ose moci“ byly ostatně postaveny všechny důležité budovy Zakázaného města. Všechny ostatní sály/síně se nacházejí na středové ose vůči ose jih-sever.

Další prvky architektury Zakázaného města

Dřevo: při prohlídce Zakázaného města si můžete povšimnout četných sloupů, které jsou vyrobené výhradně ze dřeva – stejně tak jako konstrukce jednotlivých budov. V čínské architektuře bylo ostatně dřevo velmi oblíbeným stavebním materiálem s kulturním významem.
Dekorace: dekorace v Zakázaném městě zahrnují zejména motivy zahrady Su-čou, geometrické tvary a kresby draků či fénixů (draci měli prezentovat císaře a fénixové císařovny).
Barvy: nejdominantnějšími barvami v Zakázaném městě jsou červená a žlutá. Červený odstín měl odkazovat na štěstí, moc a bohatství, zatímco ten žlutý na vznešenost a samotnou moc císaře – žlutou barvu lze vidět prakticky na každém kroku, nejdominantnější je ale na střechách budov v podobě žlutých glazovaných tašek.
Numerologie: v Číně je symbolem věčnosti a dlouhověkosti číslo 9, tedy i to se promítá do architektury Zakázaného města. Například každá střecha budovy v areálu má 9 vodorovných trámů a 72 hřebenových nosníků podepřených 18 sloupy, což je dohromady 99.
Kamenné terasy: velmi důležité jsou pod budovami v Zakázaném městě mramorové terasy, neboť chrání základy dřevěných konstrukcí proti hnilobě. Samotná výška jednotlivých teras pak měla symbolizovat hierarchii na císařském dvoře, proto i terasa u Síně nejvyšší harmonie je nejvyšší – pro císaře byla tato budova zásadní.
Lvi z kamene a bronzu: u bran budov v komplexu Zakázaného města lze spatřit sochy lvů, po většinou v párech, které mají symbolizovat ochranu před nebezpečím ale také štěstí a prosperitu nebo přátelství, náklonnost a opatrovnictví.
Trůny: v Zakázaném městě lze spatřit hned několik trůnů, z nichž nejkrásnější je Dračí trůn v Síni nejvyšší harmonie. Všechny trůny směřují k jihu, neboť sever představoval moc císaře, a právě k severu příchozí s úctou hleděli.
Střechy: v komplexu je možné vidět tři typy střech, tj. sedlovou, jehlancovou a valbovou – konkrétní typ se stavěl nad budovou podle toho, jaké společenské postavení měli lidé v ní žijící. Na střechách si pak můžete povšimnout i soch zvířat, jejichž počet znázorňoval společenskou hodnotu budovy. Zajímavostí také je, že na střechách v Zakázaném městě nesedají ptáci díky jejich speciálnímu sklonu a kluzkosti použitého materiálu (žluté glazované tašky).

Socha bronzového lva v Zakázaném městě.

Turistické tipy

Před návštěvou Zakázaného města si nastudujte něco málo o jeho historii. Prohlídka komplexu tak pro vás bude mnohem přínosnější a intenzivnější.
Vstupenky do Palácového muzea (Zakázaného města) si ideálně zarezervujte předem online na oficiálních webových stránkách památky, vyhnete se tak čekání ve frontě na místě.
Než Zakázané město navštívíte, dostatečně si odpočiňte a načerpejte energii. Prohlídka památky v Pekingu je totiž poměrně vyčerpávající, neboť zabere minimálně 2 hodiny (při volbě kratší trasy) a maximálně i celý den, když budete chtít vidět vše důležité.
Dobře se před návštěvou Zakázaného města vybavte, tj. do batohu si zabalte svačinu, PET lahev s vodou, případně nějaké svršky při změně počasí a fotoaparát, pakliže chcete fotografovat. Dovětek – nákup občerstvení je sice v areálu možný, jistě ale oceníte nápoj neustále při ruce – zvlášť v teplých dnech.
Vyberte si na návštěvu památky ten nejvhodnější čas, abyste se vyhnuli davům jiných turistů. Buď můžete do Zakázaného města zavítat brzy ráno nebo později odpoledne, což je o něco vhodnější (zájezdové skupiny totiž do Palácového muzea chodívají dopoledne).
Zkuste prohlídkovou trasu pojmout jinak než ostatní a vyzrajte na přeplněné oblasti v Zakázaném městě.Nejoblíbenější je tzv. centrální osa s nejvýznamnějšími paláci a síněmi, vy však můžete zahájit prohlídku nejprve po méně vyhlášených místech a až na klidnější pozdní odpoledne si nechat ty nejžádanější budovy.

Areál Zakázaného města.

Co dalšího vidět v blízkém okolí Zakázaného města

Pokud si důkladně prohlédnete areál Zakázaného města v Pekingu a zatoužíte po objevování jeho zajímavého okolí, vyrazte třeba na tato místa:

Náměstí Nebeského klidu: toto prostorné náměstí je známé také jako Tiananmen a najdete jej před komplexem Zakázaného města. Historičtí nadšenci si zde přijdou na své, neboť mohou navštívit četné památky/atrakce, mezi něž patří třeba Mauzoleum Mao Ce-tunga, Čínské národní muzeum, Památník Lidových hrdinů nebo Velký sál lidu. Náměstí je však populární i mezi fotografy – nejvyhledávanějším místem k focení je Brána nebeského klidu. Návštěvu tohoto místa si naplánujte ideálně na brzké ráno při východu slunce nebo pozdější odpoledne/večer před západem slunce. Za vstup se nic neplatí.
Park Jingshan: tento překrásný zelenající se park je orientován směrem k severní bráně Zakázaného města a za dynastií Ming a Čching sloužil jako císařská zahrada. Dříve jej lidé nazývali různě, tj. jako Zhen Hill nebo Meishan Hill (Uhelný kopec). Až roku 1928 byl otevřen veřejnosti a nabízí úžasné scenérie pro odpočinek i výhledy na Peking – díky vrcholu kopce ve středu parku.
Park Zhongshan: západně od náměstí Nebeského klidu můžete prozkoumat tento zajímavý park, kde najdete kýžený klid po náročných toulkách čínskými památkami. V dřívějších dobách býval tento park císařským oltářem, kam lidé nosívali obětiny za lepší úrodu. Dnes v prostorách můžete vidět mnoho pavilonů, císařských chrámů a zahrad nebo dokonce skleník s tulipány a sochu prvního revolučního vůdce Číny Sun Yat-Sena.

Náměstí Nebeského klidu.

Historie a současnost Zakázaného města

Zakázané město bylo postaveno mezi lety 1406 až 1420 na příkaz tehdejšího císaře dynastie Ming Jung-leho (Zhu Di). Na výstavbě velkolepého projektu se tehdy podílelo 100 000 nejlepších řemeslníků a milion dělníků. Po dokončení komplexu však Zakázané město několikrát čelilo požárům, a tak muselo být obnovováno nebo přestavováno.

Nejdůležitější historické milníky

Jakmile bylo Zakázané město v roce 1420 dokončeno, stalo se na Nový rok 1421 oficiálně hlavním městem dynastie Ming.
Od roku 1420 do roku 1644 obývalo komplex Zakázaného města 14 císařů z dynastie Ming. Poté je nahradilo 10 císařů z dynastie Čching – celkem se tedy na tomto místě vystřídalo 24 císařů.
Roku 1860 okupovaly Zakázané město během druhé opiové války anglické a francouzské jednotky.
Posledním císařem, který působil v Zakázaném městě, byl Puyi. Ten abdikoval v roce 1912 a palácový komplex (konkrétně vnější nádvoří) se stal přístupný veřejnosti.
S pádem Čchingské říše a po inauguraci prezidenta Sun Yat-sena vznikla 1. 1. roku 1912 Čínská republika.
Poslední císař Puyi obýval vnitřní nádvoří Zakázaného města až do roku 1924 a v následujícím roce se komplex stal Palácovým muzeem.
Po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 Zakázané město značně poškodili komunisté (Rudé gardy) – zejména během 60. let. Bývalý předseda Čínské lidové republiky Čou En-laj (Zhou Enlai) však nechal Zakázané město hlídat od roku 1966 do roku 1971 armádním praporem/vojenskou jednotkou.
Roku 1987 bylo Palácové muzeum zapsáno do světového dědictví UNESCO.
Dnes je Palácové muzeum velmi žádanou čínskou památkou v Pekingu, na kterou zavítá ročně několik milionů lidí.

Zahrady za Zakázaným městem.

Co potřebujete vědět před návštěvou Zakázaného města

Než vycestujete do Číny a navštívíte velkolepé Zakázané město v Pekingu, zajistěte si cestovní pas, který musí být platný ještě minimálně 6 měsíců od vstupu na území Čínské lidové republiky. Nutné je také vyřízení platného turistického (či jiného) víza, o které si musíte zažádat přímo v Centru vízových služeb v Praze (objednání není nutné). V srpnu 2023 pak byla zrušena povinnost dokládat po příletu do Číny negativní PCR nebo antigenní test na COVID-19 a nutné již není ani vyplnění formuláře „Zdravotní deklarace“. Jako turista se však musíte po vstupu na území Čínské lidové republiky podrobit přihlašovací povinnosti. Více informací naleznete na webu Ministerstva zahraničních věcí ČR.

UPOZORNĚNÍ: Než odletíte do Pekingu na dovolenou, zajistěte si komplexní cestovní pojištění u renomované pojišťovny – to vám umožní případné krytí výloh spojených s ošetřením po úraze/v nemoci v čínských nemocnicích či na ambulancích + také repatriaci. Více informací se dočtete v sekci Zdravotnictví na webu Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Kdy navštívit Zakázané město

Hlavní sezóna spojená i s vyšším počtem návštěvníků nastává v Zakázaném městě 1. 4. a končí 31. října. Zdaleka nejrušnějšími měsíci v tomto období jsou červenec a srpen, kdy začínají čínské prázdniny – proto se jim raději vyhněte. Davy mohou k Palácovému muzeu přicházet i v tzv. „Zlatém týdnu“ na začátku října, neboť Číňané slaví Národní den. Dále se také vyhněte období od 26. 4. do 4. 5., kdy bývá v místě hodně lidí a rušná doprava v souvislosti se Svátkem práce.

Nejlépe tedy uděláte, když k Zakázanému městu vyrazíte v mimosezóně, tj. od listopadu do konce března, budete mít velkou šanci vyhnout se davům (Palácové muzeum navštíví v tomto čase o polovinu méně lidí). I přesto ale vybírejte termín mimo Jarní festival konající se 40 dní v únoru až březnu. Také mějte na paměti, že počet návštěvníků památky je omezen na 40 000 denně. Ideálním časem k návštěvě Palácového muzea je pak doba do 10:00 a po 14:00, tj. mimo špičku.

Jazyk a lidé

Oficiálním národním jazykem Číny je mandarínština, někdy také nazývaná jako moderní standardní čínština. Tedy i tento jazyk v Pekingu nejčastěji uslyšíte. Obávat se však komunikační bariéry nemusíte, neboť většina Číňanů počítá s tím, že čínsky hovoří jen málokterý turista. Pokud však chcete tamější obyvatele potěšit, vyplatí se naučit pár základních společenských frází v jejich jazyce. Při jízdě taxíkem pak musíte spíše počítat s tím, že vám recepční z hotelu napíše cíl cesty v čínských znacích na kartičku a vy ji pak řidiči ukážete. Čínští taxikáři totiž hovoří anglicky sporadicky. V anglickém jazyce se pak snadno domluvíte ve většině hotelech a restauracích.

Obyvatelé Číny jsou obecně velmi přátelští, vřelí, pohostinní a přirozeně zvídaví. Také mají velký smysl pro komunitu, rodinný život a respekt k tradicím. Obdivovat na těchto lidech pak můžete třeba i pracovitost, houževnatost, komunikativnost a přizpůsobivost. Vhodné je před dovolenou v Pekingu nastudovat pravidla místní etikety, neboť se mohou od těch evropských dost lišit – předejdete tak společenskému nedorozumění.

SEN v Číně.

Bezpečí

Jakmile zamíříte do Zakázaného města, bude vás nejspíš zajímat, jak moc je Peking bezpečný pro turisty. Hlavní město Číny je obecně bezpečné pro všechny cestovatele, vhodné však bývá nepodcenit základní bezpečnostní opatření – přeci jen se jedná o jednu z největších metropolí světa. Na co se tedy zaměřit?

Vyhněte se pozdním nočním procházkám o samotě a nechoďte do opuštěných míst města.
Své osobní věci mějte neustále pod dozorem a blízko u těla – hlavně v místech s vyšším počtem lidí. Drobné krádeže nejsou v Pekingu výjimkou.
Vzhledem k frekventované dopravě buďte v provozu jako chodci nanejvýš obezřetní. I když na semaforu u přechodu pro chodce uvidíte zelenou, vždy se raději ještě ohlédněte pro větší bezpečí.
K pití si kupte vodu ideálně v PET lahvích. Kohoutkovou vodu pak můžete v Pekingu pít jedině po přefiltrování nebo převaření. Ovoce a zeleninu pak před konzumací pečlivě oloupejte či omyjte vodou přefiltrovanou/převařenou/z PET lahví.
Sledujte bezpečnostní situaci v Pekingu v médiích a také se informujte o klimatických podmínkách – někdy hlavní město Číny „trpí“ na nepříznivou smogovou situaci, která vyžaduje omezení pohybu venku.
Pakliže někde v ulicích Pekingu zpozorujete davy demonstrujících lidí, snažte se jim vyhnout.
Při nakupování na trzích vždy smlouvejte o ceně jedině s prodejcem zboží – pozor na podvodníky.
Než nasednete do taxi, ověřte si licenci řidiče a také to, zda zapnul taxametr.

Více bezpečnostních doporučení pro pobyt v Číně dohledáte také na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Pekingská smažená kachna.

Doprava do Pekingu

Než navštívíte vytoužené Zakázané město, musíte se nejprve z České republiky přepravit do Číny. Konkrétně do Pekingu létají z Letiště Václava Havla v Praze pravidelné linky společností Hainan Airlines, Brussels Airlines, Qatar Airlines, Xiamen Airlines, Air China či Lufthansa – mnohé v kooperaci. Nejčastějším cílem bývá Pekingské mezinárodní letiště (Beijing Capital International Airport – PEK), které je od centra čínské metropole vzdálené asi 32 km. Samotný let pak trvá v průměru 10 hodin a je buď přímý nebo s jedním mezipřistáním. Cena zpáteční letenky se odvíjí od termínu letu i vybrané letecké společnosti – k roku 2024 se částka za zpáteční letenku do Pekingu pro 1 osobu (ekonomická třída) pohybuje od 14 400 Kč.

Doprava po Pekingu (k Zakázanému městu)

K Zakázanému městu a jiným pozoruhodným památkám v Pekingu se můžete dopravit různými dopravními prostředky:

Taxi: je poměrně levné, a hlavně pohodlné pro kdejakého turistu. Taxíkem se dostanete do všech koutů Pekingu a přivolat si jej můžete buď telefonicky (po většinou nutná znalost čínštiny), přes hotelovou recepci nebo třeba mávnutím ruky. Nastupujte však jen do oficiálních vozů se žlutými pruhy po stranách, které mají označení „TAXI“ a musí v nich být vystavená evidenční karta řidiče. Před cestou se také ujistěte, že byl zapnut taxametr. K platbě mějte při ruce vždy drobné bankovky nebo mince, abyste se vyhnuli případným podvodným bankovkám (které dostanete zpět).

TIPY: Pokud pojedete k Zakázanému městu, nechte si tento cíl od hotelové recepční napsat na kartičku v čínských znacích – aby taxikář věděl, kam vás dovézt. Při/po jízdě si pak opište identifikační číslo řidiče a poznávací značku vozu, pokud byste například ztratili osobní věci, nebo došlo k jiným potížím.

Metro: první čínské metro bylo zavedeno v roce 1971 právě v Pekingu a dnes čítá přes 700 km tras. Cestující mohou využít v metropoli Číny více než 20 městských a předměstských linek metra. Pokud po Pekingu cestujete s dětmi do výšky 130 cm, nemusíte platit za jízdenky (cestují zdarma a pouze v doprovodu dospělé osoby). Cena jízdného se jinak odvíjí dle ujetých kilometrů – primárně se k platbě používá karta „Beijing Transportation Smart Card“ (karta Yikatong nebo Hutong), kterou lze použít i při placení v taxíku, vlaku a autobusu. Pokud zamíříte k Zakázanému městu, použijte linku 1 a vystupte na stanici Tiananmen West (Exit B) nebo Tiananmen East (Exit B).

DOPORUČENÍ: Při čekání na metro se pohybujte za žlutou čárou – z bezpečnostních důvodů. Také si dávejte pozor na své osobní věci v přeplněných vagonech metra! Mějte je blízko u těla a pod dohledem.

Poznámky: Do pekingského metra je zakázán vstup s domácími mazlíčky. V případě, že budete potřebovat toalety, jsou k dispozici na každé stanici metra (na úrovni nástupiště nebo v pokladní hale). V každé stanici pak může vstoupit a vystoupit čtyřmi vchody, proto bedlivě sledujte informační a směrové tabule. Hlasové/písemné znamení o typu stanice je prováděno nejen v čínštině, ale i v angličtině.

Autobusy: městská autobusová doprava v Pekingu je levná a mezi tamějšími obyvateli nejpoužívanější.Zahrnuje více jak 1 600 linek a přes 32 000 autobusů. Veřejné autobusy jsou označeny buď čísly nebo čínskými znaky a automat hlásí typ zastávky nejen v čínštině, ale i v angličtině. V centru jezdí zpravidla linky č. 1 až 698, v okrajových částech Pekingu pak linky č. 804 až 998. Předměstské linky mají onačení písmeny, tj. C, F, H, M, S a podobně. K Zakázanému městu se dostanete autobusy č. 2, 82 nebo 120 - zastávka Tiananmen East.

Poznámka: Jízdné může být paušální nebo měřené (dle ujetých kilometrů) – k jeho platbě lze použít pekingskou přepravní čipovou kartu (Yikatong), díky které je možné získat slevu. Kartu či jízdenky je možné koupit v pokladnách na autobusových nádražích či jiných prodejních místech (k dispozici jsou také automaty). Děti do výšky 130 cm mohou cestovat autobusem zdarma.

Další možnosti přepravy

Konkrétně k Zakázanému městu v Pekingu se nejsnáze dostanete taxíkem, metrem nebo autobusem. Pokud byste však chtěli cestovat po širším okolí Pekingu, můžete vsadit například i na půjčení automobilu. Pojí se s ním však poměrně rozsáhlá administrativa, neboť v Číně je možné řídit jen s dočasným čínským řidičským průkazem. O ten si musíte požádat na oddělení dopravní policie nebo na letišti po příletu a doložit potřebné dokumenty. Dále je možné využít i vlak – nejblíže Zakázanému městu je Beijing Railway Station (Pekingské nádraží), rikšu, bicykl nebo tříkolové auto sanlunche.

Více obecných informací ohledně dopravy v Číně získáte na webu Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Kandované ovoce na špejli Tanghulu.

Peníze, ceny a spropitné

Oficiální měnou Číny je čínský jüan (CNY, ¥ a 元), někdy také nazývaný renminbi. V oběhu bývají bankovky v nominální hodnotě 100, 50, 20, 10, 5, 2 a 1 jüanů, z nichž hodnota 2 CNY se užívá zřídka. Mince jsou k dostání v nominální hodnotě 1, 5 a 10 jiao a 1, 2 a 5 fen (jüan centů). Před odletem si směňte české koruny ideálně na americké dolary či eura, které pak směníte přímo v Číně za čínské jüany (ve směnárnách, bankách). Možný je samozřejmě výběr hotovosti z tamějších bankomatů. Počítat ale musíte s poplatkem za výběr.

V Pekingu jsou akceptovány všechny známé typy debetních a kreditních karet, tj. Visa, MasterCard, American Express, Diner's Club a JCP. Využívejte je však pouze ve větších obchodech, lepších restauracích, supermarketech či hotelech. Menší podniky či stánkaři na trzích mohou vyžadovat pouze platbu v hotovosti. Drobné se hodí na spropitné a platbu taxikáři.

Směnný kurz k 8/2024: 1 USD = 7,09 CNY, 1 EUR = 7,86 CNY (1 CNY = 3,18 CZK)

Spropitné

Ve většině oblastech Číny není spropitné běžnou praxí (může vyvolat zmatek i rozpaky). V Pekingu je ale řada míst, kde je poměrně vhodné a neurážlivé.

Taxi: spropitné můžete dát řidiči v rámci zaokrouhlení částky za jízdné (nahoru)
Restaurace, kavárny a bary: podniky si mohou automaticky účtovat poplatek za servis 10 %, pokud na účtence není – lze předat v rámci platby za jídlo a pití 10 až 20 % z účtu (v případě spokojenosti)
Hotely: mnoho ubytovacích zařízení si účtuje automaticky servisní poplatek za pobyt cca 10 až 15 %, předat dýško ale můžete za odnos zavazadla poslíčkům nebo i pokojským za úklid hotelového pokoje.
Průvodce: pokud si najmete (nejen) po Zakázaném městě místního průvodce, hodí se spropitné zpravidla 2 až 5 USD (14 až 35 CNY) za den, konečná částka ale závisí na počtu lidí ve skupině

Vstupné do Zakázaného města

Než zavítáte na prohlídku Zakázaného města, musíte zaplatit vstupné:

V hlavní sezóně (od 1. dubna do 31. října) stojí vstup 60 CNY/čínských jüanů za osobu.
V mimosezóně (od 1. listopadu do 31. března) stojí vstup 40 CNY/čínských jüanů za osobu.

Galerie pokladů je pak zpoplatněna částkou 10 CNY, stejně tak Galerie hodin. Vstupenky je vhodné rezervovat předem, neboť počet návštěvníků za den je omezen na 40 000. Při rezervaci vstupenky je nutné uvést číslo cestovního pasu, kterým se prokážete i u pokladny Zakázaného města. Rezervace je možná na oficiálních webových stránkách Palácového muzea.

Upozornění: Psi jakožto domácí mazlíčci do areálu Zakázaného města nemohou, od roku 2017 je však povolen vstup handicapovaným lidem s vodícími psy.

Jaké ceny čekat v Pekingu?

Život v Pekingu je v průměru o 22 % levnější než v Praze. Měsíční náklady na jednu osobu bez nájmu se zde pohybují kolem 4 434 CNY/čínských jüanů (asi 14 117 Kč). A jaké jsou ceny jednotlivých položek?

Jídlo v restauraci pro jednu osobu (levnější): 30 CNY (cca 95 Kč)
Jídlo ve známých fast foodech pro jednu osobu: 40 CNY (cca 127 Kč)
Lokální točené pivo (0,5 l): 8,5 CNY (cca 27 Kč)
Káva/cappuccino: 26 CNY (cca 83 Kč)
Lahev vody (330 ml): 2,25 CNY (cca 7 kč)
Cigarety (20 ks v krabičce): 25 CNY (cca 80 Kč)
Jednosměrná jízdenka místní dopravou: 5 CNY (cca 16 Kč)
Taxi (1 km): 2,60 CNY (cca 8 Kč)

Bramborové nudle Tudou Si.

Časové pásmo a délka letu do Pekingu

Peking je v časovém pásmu UTC +8 - Čínský standardní čas (CST). V Praze je tedy v zimním čase o 7 hodin méně než v čínské metropoli a v letním čase o 6 hodin méně. V Číně obecně neplatí letní čas od roku 1991. Let do z Prahy do Pekingu pak trvá v průměru 10 hodin, záleží však na počtu mezipřistání a zvoleném mezinárodním letišti (může tedy trvat méně či více hodin).

Možnosti ubytování v Pekingu (v blízkosti Zakázaného města)

Peking nabízí svým návštěvníkům nepřeberné možnosti ubytování v různých cenových relacích. Pokud budete chtít navštívit primárně Zakázané město, jistě se vám vyplatí zvolit hotel v jeho blízkosti. Vsadit můžete třeba na:

Super 8 Hotel Beijing Chang Ping XI Guan: dvouhvězdičkový hotel vzdálený od Zakázaného města 0,3 km, což je asi 6 minut chůze – k dispozici je i parkoviště
Palace Hotel Forbidden City: tříhvězdičkový hotel vzdálený od Zakázaného města asi 0,6 km, náměstí Nebeského klidu je vzdálené asi 25 minut chůze – k dispozici je parkoviště a Wifi
Cui Ming Garden Hotel: čtyřhvězdičkový hotel vzdálený od Zakázaného města asi 0,5 km – stanice metra Tian'anmen East je od něj vzdálena 5 minut
Prime Grand Hotel Wangfujing: pětihvězdičkový hotel vzdálený od Zakázaného města 0,8 km, od parku Jingshan je vzdálen asi 25 minut chůze

Pekingská kachna.

Jídlo v Pekingu

Když se řekne čínská kuchyně, pravděpodobně se začnou sbíhat sliny kdejakému gurmánovi. Tato gastronomie je celosvětově oblíbená nejen pro svou rozmanitost chutí, ale i vůni. V Číně však nenatrefíte jen na jeden typ čínské kuchyně. Podle oblasti země se tedy dělí na Fujian, Anhui, Sichuan, Shandong, Zhejiang, Jiangsu nebo třeba kantonskou kuchyni. Přímo v Pekingu se pak praktikuje tzv. severní kuchyně (vlivy provincie Shandong), mezi jejíž nejvýraznější zástupce patří například pekingská kachna, knedlíky jiaozi, napařované buchty nebo palačinky.

Čínské speciality

Kromě pekingské kachny nezapomeňte při návštěvě Pekingu ochutnat i následující speciality:

kuře Kung Pao
sladkokyselé vepřové maso
hot pot (horký kotlík – vývar, ve kterém si vaříte různé suroviny)
knedlíky Dim Sum
Ma Po tofu
Chow Mein (smažené nudle)
smažená rýže Yangzhou
sečuánské vepřové maso
Xiaolongbao (dušené buchty)
Zhajiangmian (nudle s masem a omáčkou)
Wonton (knedlík s polévkou)

Občerstvení v/u komplexu Zakázaného města

Prohlídka Zakázaného města zabere minimálně dvě hodiny vašeho času, a tak je vhodné vzít s sebou určitě větší lahev s vodou a nějakou svačinu. Občerstvení v areálu je sice k dispozici, může být ale poněkud dražší. Když už ale na něj přeci jen vsadíte, je možné zavítat třeba do těchto míst přímo v palácovém komplexu nebo těsně vedle něj:

Corner Tower Restaurant (nachází se na levé straně vnější Brány božské zdatnosti/Severní brány)
Palace Museum Restaurant (nachází se poblíž Síně hodin a hodinek)
Ice Cellar Restaurant (restaurace v kamenném sklepě, nachází se poblíž Paláce soucitu a klidu)
Si Ji Min Fu (restaurace se nachází u Východní brány prosperity)

Nápoje v Pekingu

Jakmile se před návštěvou Zakázaného města ubytujete v Pekingu, nezapomeňte, že tamější kohoutková voda je nepitná (mytí a čištění zubů by mělo být bezpečné). Pokud tedy budete chtít tuto vodu pít, musíte ji řádně přefiltrovat nebo převařit. Nejbezpečnější variantou jsou pak samozřejmě kupované vody v PET lahvích. Kromě vody můžete ochutnat z nealko nápojů i zelené, černé, ovocné či květinové čaje, velmi zajímavý bublinkový/perličkový čaj (Bubble Tea x Pearl Milk Tea) nebo tzv. Suanmeitang – kyselý nápoj vyrobený ze sušených švestek.

Z alkoholických nápojů lze v Pekingu ochutnat třeba rýžové víno Shaoxing, čínskou pálenku Baijiu (Paj-ťiou) nebo destilovaný čínský likér Maotai. A pokud holdujete pivu, v Pekingu si také přijdete na své. Dejte si třeba několik doušků z nejoblíbenějších čínských piv značky Tsingtao nebo Yanjing!

Bary v blízkosti Zakázaného města

The Black Moth (bar je od Zakázaného města vzdálen 20 minut jízdy autem/taxíkem)
Red (bar je od Zakázaného města vzdálen 17 minut jízdy autem/taxíkem)
Roof Garden Bar (bar je od Zakázaného města vzdálen 6 minut jízdy autem/taxíkem)
DADA (bar je od Zakázaného města vzdálen 13 minut jízdy autem/taxíkem)
MAOMAOCHONG BAR (bar je od Zakázaného města vzdálen 10 minut jízdy autem/taxíkem)

Bizarní jídlo na ulici Wangfujing nedaleko Zakázaného města.

Zajímavosti o Zakázaném městě na závěr aneb Věděli jste, že…

v areálu Zakázaného města žije přes 150 koček? Tato zvířata jsou mnohdy potomky původních koček, které chovaly někdejší císařovy konkubíny. Kočky pomáhají udržovat památku čistou (bez hlodavců) výměnou za jídlo a přístřeší.
služebníky císařských rodin v Zakázaném městě byli také eunuchové? Tyto muže bez schopnosti reprodukce si císaři vybírali kvůli ochraně pokrevní linie v rodině. Často pocházeli z chudých poměrů a služba císaři pro ně byla možností, jak zbohatnout. V dynastii Ming sloužilo ku příkladu asi 100 tisíc eunuchů!
poslední čínský císař (z dynastie Čching) Pchu I nechal odstranit prahy u dveří v areálu Zakázaného města, protože chtěl jezdit na kole? Obecně v čínské kultuře jsou dveře velmi významné, neboť určují sociální postavení rodiny – tedy i v Zakázaném městě najdete poměrně vysoké prahy (nutno podotknout, že prahy nakonec musely být vždy po císařově projížďce navráceny na původní místa, protože to rozezlilo zbytek císařské rodiny).
Zakázané město je opředené tajemnými historkami? Místní i turisty fascinují například legendy o ženě v bílém, která bloudí po nocích paláci. Historky pak umocňují informace týkající se mnohých uvězněných konkubín v odlehlých palácích nebo rozhodnutí císaře o stětí hlav nepohodlných poddaných.

Všechny články autora

Iveta Reinisch

Iveta je srdcem i duší dobrodruh. Její povaha se ostatně promítá i do jejího profesního života. Jednoho dne se prostě rozhodla, že pověsí kariéru zdravotní sestřičky na hřebík a stane se redaktorkou. Psaní je totiž její životní vášní - miluje ho zkrátka už od dětství. Avšak Iveta má i jinou vášeň, a to je cestování! Zatím ještě nenavštívila všechna vytoužená místa - ale má ambice, to napravit... Její cestovatelský seznam přání je dost dlouhý, a tak věří, že jej brzy začne zase odškrtávat a pozná fascinující místa na planetě Zemi. Iveta spolupracuje s CK SEN od roku 2022.

Blog - všechny články Katalog poznávacích zájezdů