HISTORIE A POLOHA VANCOUVERU
Vancouver je město v jihozápadním cípu kanadské provincie British Columbia/Britská Kolumbie. Je to hlavní centrum západní Kanady a třetí nejlidnatější město země (předstihlo ho jen Toronto a Montréal). Leží mezi Burrard Inlet na severu a deltou řeky Fraser na jihu, naproti se nachází ostrov Vancouver Island. Na jihu sousedí Vancouver s americkým státem Washington. Má krásný přírodní přístav a úchvatný výhled na moře a okolní hory. V metropolitní oblasti Vancouveru (Greater Vancouver) našlo domov zhruba 2,7 mil. obyvatel.
Město je průmyslovým, obchodním a finančním srdcem Britské Kolumbie, obchod a doprava hrají prim a jsou složky místní ekonomiky. Jeho přístav na Burrard Inlet je díky slané vodě v drtivé většině zim bez ledu. Tento největší kanadský přístav má rozsáhlé doky a obsluhuje nákladní lodě, rybářskou flotilu a některé trajekty.
Ve srovnání s jinými velkými metropolitními městy po světě je Vancouver poměrně mladé město.
Zatímco první evropští osadníci přišli až v roce 1800, neznamená to, že lidé již tuto oblast neosídlili. Země, kde nyní stojí Vancouver, byly domovem několika různých domorodých kmenů. Město Vancouver v současnosti leží na tradičních územích tří národů - Squamish, Tsleil - Waututh a Musqueam.
Hlavní vesnice Musqueam, Xwméthkwyiem, se nacházela v blízkosti ústí řeky Fraser asi před 3 000 až 4 000 lety. V době, kdy začali přicházet Evropané, měly squamishské národy své vesnice po celé oblasti dnešního Vancouveru v oblastech jako Stanley Park, Kitsilano a False Creek. Národy Tsleil - Waututh se usadily kolem oblasti Burrard Inlet. Některé z těchto osad prvních národů byly velké komunity se zimními prkennými domy, složitými technikami sběru jídla a bohatými společenskými a duchovními praktikami.
Než se Evropané skutečně usadili v této oblasti, byla objevena hrstkou různých průzkumníků koncem 18. století. José María Narváez, španělský námořní důstojník a mořeplavec, byl prvním Evropanem, který se v roce 1791 odvážil proplout průlivem Strait of Georgia. O rok později v roce 1792 se George Vancouver, britský důstojník královského námořnictva, setkal s Dionisio Alcalá Galiano a Cayetano Valdés. y Flores, další dva španělští průzkumníci, a prozkoumali oblast dále. Až do počátku 19. století byly však jedinými osadami v této oblasti výhradně osady prvních národů. V roce 1827 vznikla první stálá evropská osada ve Fort Langley společností Hudson’s Bay Company, poblíž ústí řeky Fraser. V roce 1830 se pevnost stala hlavním přístavem pro vývoz soleného lososa a cedrového řeziva.
V roce 1858 byla založena Colony of British Columbia a o rok později byl generálmajorem Richardem Clementem Moodym založen New Westminster a byl prohlášen za hlavní město této kolonie. V roce 1860 začali přicházet horníci z Kalifornie kvůli zlaté horečce a oblast začala růst a významněji se rozvíjet.
Dřevařský průmysl je nedílnou součástí identity Britské Kolumbie a je tomu tak již od jejích úplných počátků. První pila byla založena v Moodyville, který je nyní známý jako North Vancouver, v roce 1863.
Nicméně jednou z nejvýznamnějších čtvrtí Vancouveru, kde promlouvá historie, je Gastown. V roce 1867 si zde anglický námořník John Deighton nebo také Gassy Jack, jak se mu přezdívalo, otevřel salon (saloon), aby měli dělníci v Hastings Mill místo k „tekutému občerstvení“, společenskému vyžití/klábosení a odpočinku po dlouhých dnech práce. Muži začali v okolí salonu žít a osada Gassy’s Town se pomalu zformovala do velmi oblíbené oblasti Gastown, kterou je dnes. Socha Gassy Jacka stojí na Water Street mezi dlážděnými ulicemi a vzdává hold zakladateli této krásné čtvrti. Sloveso „to gas“ se ve viktoriánské éře používalo ve významu „hodně hovořit“. Tím se John Deighton opravdu vyznačoval.
V roce 1886 byl Vancouver konečně uznán jako město a přejmenován na počest George Vancouvera, který byl jedním z evropských průzkumníků, kteří tuto oblast objevili v roce 1792. V té době mělo město asi 1000 obyvatel. Avšak pouhé dva měsíce poté, co se Vancouver stal oficiálně městem, zachvátil oblast strašlivý požár. Velký požár (tzv. Great Fire) ve Vancouveru si vyžádal desítky obětí a zničil mnoho budov. Ušetřena byla pouze kamenná budova ve West Endu, Hastings Mill Store a několik budov podél False Creek.
Město se však z tragédie zvládlo „oklepat“. Nové budovy se rychle objevovaly a peníze byly vybrány na výsstavbu požární haly. Vancouver General Hospital otevřela své brány v roce 1886 a Vancouver Police Department byla založena ve stejném roce. Během přestavby bylo město vybaveno moderními rozvody elektřiny a vody. Ač byl požár opravdu ničivý a tragický, byl také milníkem a podnětem k výstavbě a modernizaci nového Vancouveru.
Rok 1886 byl pro region významný však i v pozitivním duchu, poprvé do Port Moody dorazil vlak transkontinentální železnice až z dalekého Montréalu. První transkontinentální osobní vlak z Montréalu do Vancouveru pak dorazil na konečnou stanici Canadian Pacific Railway v Coal Harbor dne 23. května 1887.
Město se po celé 20. století rozrůstalo, stávalo se pozvolna ekonomickým tahounem a především pak oblíbeným místem k životu, kterým je dodnes.
