Ukřižování Krista, Filipíny

Procesí začíná: bolest, krev a pokání

Ukřižování Krista na Filipínách se pojí i s každoročním bičováním, a ani dnešek nebude výjimkou. Mnozí se na tuto část ukřižování odmítají dívat kvůli krvi či nelogické brutalitě. Mladíci oblečení jen v kalhotách stojí na místě s bičem v ruce. Ten má na svém konci nevelké bambusové destičky, kterými se budou chlapci tlouct do zad, až se z nich bude řinout krev. Většina má na hlavě kuklu, aby je nepoznali. Prý to dělají pro Boha a ne pro sebe či svou slávu.

Několik mladíků s obnaženým trupem se pomaličku přesouvá ulicí, nejdou, ale plazí se. Mohutnýma rukama se odráží vpřed, zastaví se, tváří si lehnou na špinavou zem, převalují se a opět plazením vpřed…„Věří, že takovou strastiplnou cestou se vykoupí z hříchů, které napáchali,“ dozvíme se. Budou se plazit ještě nejméně hodinu, dokud nedolezou ke kostelu, kde svou pouť za očistou ukončí.

Zatím se účastníci našeho zájezdu připojují k davu a sledují rituál, který bude končit krvavými zády. Chlapi s nahými zády stojí v řadě za sebou. Přistoupí k nim muž s dřevěným kartáčem ozdobeným úlomky skla. Stačí několik jemných úderů a první kapičky krve stékají dolů po zpocených zádech. Teprve nyní je muž připraven vykročit a několik desítek minut se bičovat. Pro západní svět je to nepochopitelné, ale tady se chodí bičující se muže dívat celé rodiny.

Jakmile se průvod flagelantů (mladíci s kuklami na hlavách, kteří se bičují do zad) pohne ulicí, lidé jim dělají cestu. Po chvíli už krev stříká všude kolem. Stačí se přiblížit a člověk na sobě objeví malé kapičky krve. Muži však nepromluví ani slovo. Ani hlásku, výkřik, náznak bolesti. Nic, co by prozrazovalo, že si jejich záda prožila peklo poháněné vlastní myslí a jednáním. Někteří jen kráčejí, jiní se zastaví, kleknou si u davu lidí, někdo z něj vezme dřevěnou lať, kterou ho několikrát udeří do zad. Vystřídají se tři a až potom se zkrvavený muž vrátí mezi ostatní.

Cesta na Golgotu: poslední kroky k ukřižování

V tom se na konci nádvoří otevřou dveře a přítmím se rozlije světlo. Až za pár vteřin se vynoří postava Krista pronásledována dvěma kamerami. Ruben se opět chystá na kríž přestože už avizoval, že brzy skončí, dosud nebyl nalezen vhodný zástupce na postavu Krista. Štíhlá postava, dlouhé vlasy padající na ramena, sněhobílá klerika přehozená bordó šerpou, upřený pohled do neznáma a sepnuté ruce. Takto se Kristus připravuje na své „poslední“ chvíle. Vztáhne před nás ruce, na kterých na první pohled nejsou vidět žádné jizvy – těžko uvěřit, že jimi několikrát prošly dlouhé hřebíky. Několik doušků čisté vody, hluboký nádech a představení může začít. Římané berou Krista mezi sebe, ruce mu svážou provazem a začnou do něj strkat, aby ho vypoklonkovali ven ze dvora.

Spolu s našimi účastníky zájezdu kráčíme v davu, tak blízko, že se cítíme jako součást tohoto příběhu, který se odehrává přímo před našima očima. Za rohem přinese jeden z Římanů trnovou korunu, která se Rubenovi zamotá do hustých vlasů.Ujdeme prvních dvě stě metrů a celé procesí se zastaví. Pilát Pontský už čeká na příchod davu na vyvýšeném pódiu. Slavný soud s mytím rukou nechybí ani zde. Kristus je odsouzen a čeká ho cesta na pomyslnou Golgotu, kterou v našem příběhu představuje malý pahorek. Domácí obsadili snad každé volné místo na ulici. Řinčení zbraní, těžký pochod vojáků, dusot koní se mísí se zvuky bambusových bičů dopadajících na záda. Kristus dostává svůj dřevěný kříž a než jej zvedne na svá bedra, několik minut klečí a odpočívá. Do pravého poledne chybí několik minut, ale slunce se předvádí v plné síle. Dav kráčí ulicí a každou chvilku může přijít zastavení.

Najednou se Kristus zapotácí a spadne na tvrdou zem tak, že kříž dopadne vedle něj. Přistoupí k němu vojáci v sukních a koženým bičem ho udeří po těle. Není to hrané, na těle ještě několik dní zůstanou modré stopy.Jednotlivá zastavení se odvíjejí tak, jak je člověk zná z příběhů. Při každém vytvoří římští vojáci svými kopími koridor, aby měly hlavní postavy prostor. Atmosféra je tak silná, že člověku běhá po těle mráz.Průvod se blíží ke konci, a čím blíže jsme ke Golgotě, tím více přibývá lidí.

Za Kristem kráčí až dva tisíce lidí a další stojí u cesty nebo čekají pod Golgotou na velké finále. Objeví se flagelanti. Krev stříká do všech stran a není neobvyklé, že i my, účastníci zájezdu CK SEN, dostaneme nečekaný „suvenýr“ v podobě krvavých kapek na oblečení. Snažíme se ukrýt, aby nám krev nezasáhla obličej, ale kapky stejně přistávají na ruce, kalhoty i batohy. Najednou přichází rána bambusových konců biče na záda – stáli jsme příliš blízko. Nebolí to, ale zanechává to krvavou stopu. Kráčíme dál, protože nechceme přijít o vydobyté místo jen pár metrů od Krista. Prach se na cestě mísí s krví, nářkem a dusotem vojáků, ale na Golgotu zbývají ještě asi tři stovky metrů. Poslední metry jsou nejtěžší, na Kristově tváři se zrcadlí vyčerpání. Dav se ocitne před pahorkem, události od tohoto okamžiku nabírají rychlý spád.

Ukřižování na vlastní oči

Procesí se blíží ke svému vyvrcholení. Přicházíme na symbolickou Golgotu, kde stojí tři kříže. Cestovatelé z CK SEN mají možnost sledovat událost z VIP sekce, zatímco část skupiny se odvážně vydává přímo do davu, aby zažila atmosféru co nejautentičtěji. Teprve tady si všímáme tribuny plné fotografů světových médií. Nikdo z nich nekráčel s davem, všichni čekali, až se příběh dostane až k nim.

Ruben si přinesl svůj kříž, položil ho na zem a vkleče v prachu sbírá poslední síly. Modlí se směrem ke křížům. Občas se u něj zastaví voják či některá z žen. Mezitím se dva postranní kříže položí dolů a postaví se k nim dva mladíci, které k dřevěným křížům přivážou a vztyčí do původní polohy. Kristus se postaví a kříž si odvleče posledních pár metrů. Jeho sněhobílé roucho, ve kterém před pár hodinami vešel na nádvoří, se změnilo na zaprášený, špinavý oděv bez špetky vznešenosti. I trnová koruna sklouzla z hlavy a padá mu do očí. Vojáci mu ji sundají, svléknou ho i ze špinavého roucha. Lehne si na obrovský dřevěný kříž. Vztáhne ruce, upraví si nohy a chvilku se neděje nic. Přichází klíčový okamžik, kdy dav i my ztichneme a na Golgotě nastane absolutní ticho.

Jeden z vojáků pohybem naznačuje, že zapomněli na kladivo. To se rychle najde a finále se blíží. Ozve se řev. Jeden hřebík je na místě. Druhý výkřik a obě ruce jsou přibity na kříži. Soustředíme se na jeho tvář, ale ta jako by nebyla na tomto světě. Kříž s Kristem se vztyčí, až potom přijdou na řadu nohy. Dva tupé údery do hlavičky hřebíků a dva strašné výkřiky. Ruben zavírá oči a jeden z vojáků naznačuje kopím píchnutí do jeho těla. Celé se to semele za pět či osm minut, čas jako by přestal existovat. Kříž spustí dolů a Kristus je vysvobozen. Zdravotníci ho položí na nosítka, naloží do sanitky, příběh skončí. Každého, kdo se nechal ukřižovat, převezou na kliniku, aby ho měli pod dohledem. Sanitka nastartuje a na kříži již leží známý chlap z nádvoří domu, který si přivezl a hlídal vlastní hřebíky. Dnes se kříž spustí a vztáhne několikrát. Na ukřižování čeká dalších 10 dobrovolníků.

Filipíny nejsou jen o dramatických velikonočních rituálech s CK SEN můžete tuto úchvatnou zemi objevovat samostatně nebo v kombinaci s dalšími exotickými destinacemi. Vydejte se například na poznávací zájezd Malajsie – Brunej – Borneo – Filipíny, kde zažijete divokou džungli Bornea, setkáte se s orangutany a želvami a poté přistanete v srdci filipínského souostroví.

Nebo spojte Filipíny s poznávacím zájezdem do Hongkongu, Macaa a Taiwanu, kde objevíte nejdynamičtější světové metropole, a poté si dopřejete relax na exotických plážích Filipín.

A pokud hledáte ještě intenzivnější dobrodružství, vydejte se na Velký letecký okruh Asií, který zahrnuje Thajsko, Kambodžu, Malajsii, Brunej, Borneo a Filipíny. V rámci této expedice prozkoumáte nejen rýžová pole Banaue, ale také historickou Manilu a budete svědky již zmiňovaného jedinečného velikonočního obřadu Ukřižování Krista v Barangay San Pedro Cutud.

Ukřižování Krista, Filipíny

Od ranního budíčku k symbolické Golgotě

Procesí začíná: bolest, krev a pokání

Cesta na Golgotu: poslední kroky k ukřižování

Ukřižování na vlastní oči

Tomáš Kubuš