Když se ocitnete v legendárním, uzbeckém Samarkandu, připadáte si jako v jiném světe. Okouzlí Vás a vypráví Vám příběhy Hedvábné stezky. Pohádkové stavby, patina historie, zážitky, svět bazarů a v neposlední řadě slavné náměstí Registan, které patří mezi nejkrásnější na světě. Otevřete dveře jménem Samarkand!
Autor: Tomáš Kubuš
22.01.2022
Do Samarkandu vede vícero cest, my se sem dopravíme z Taškentu.Pokud chcete dorazit do Samarkandu podvečer, abyste stihli západ slunce nad kupolemi Registanu, dejte si v Taškentu ještě oběd a okolo 13.30 se vydejte na cestu. Cestou přejedete řeku Syr Darya, prázdnou step Jizzaku a nakonec se před Vámi objeví hory. Vy už víte, že právě k nim musíte jet, protože tvoří kulisu Samarkandu. Věděli to i slavní dobyvatelé i mocné armády, kteří křižovali Hedvábnou stezku. Jdeme přeci v jejich stopách.
My v CK SEN, hned po příjezdu do Samarkandu, tradičně začínáme zážitkem. Ty jsme sem přeci přijeli lovit, a tak se hned po našem příjezdu vydáváme k náměstí Registan. Samarkand už zahalila tma. Náměstí Registan, které ještě budeme mít čas dokonale poznat, se rozsvítí a tento luxusní pohled se Vám vpálí do paměti. Zůstáváme na vyhlídkové plošince, odkud pořídíme nejlepší záběr. S tímto obrázkem dnes budeme usínat. Je třeba si oddychnout, protože zítra si nás Samarand přivine do své náruče!
Pokud toužíte po luxuse i na takovém místě, tak své noci travte v hotelu DiliMah Premium. Lepší hotel v Samarkandu momentálně nenajdete, a tak si můžete říct, že spíte v nejlepším. My v CK SEN Vám s tím rádi pomůžeme.
Když se v Samarkandu probudíte, nemusíte nikam spěchat, protože prohlídku je nejlepší začít mezi 8:30 až 9:00. Okolo osmé se otevírají první památky, a tak ještě počkejte, než jim den vdechne nový život. Zatím si užijte SEN snídani, misku či dvě zeleného čaje, sladké palačinky s lokálním džemem z meruněk anebo kdoulí, čerstvou smetanu a sušené rozinky. Meruňky i rozinky sem přicházeli nakupovat už před staletími, a proto si i my namícháme typické, samarkandské chutě. Připravení? Vyrážíme!
Mnozí začínají svou prohlídku Samarkandem na náměstí Registan, ale my ne. Následujeme příběhy, a proto máme vlastní logiku. Prvním místem, které v Samarkandu navštívíme bude mauzoleum Gur Emir. Samarkand je spojený s osudem Timura Velikého, a proto v CK SEN začínáme vždy u jeho hrobu. Tady se můžeme dozvědět něco o jeho příběhu, o vzestupech a pádech, a z toho lépe pochopit i samotný Samarkand. Ne nadarmo se o Samarkandu mluví jako o Timurově výkladní skříni.
Mauzoleum Gur Emir patří s náměstím Registan, stejně jako karavana sestavená z obchodníků a velbloudů, k nesmrtelným symbolům Hedvábné stezky. Tělo mauzolea je pokryté modrými kachličkami, jejichž počet si nikdo neodváží ani tipovat. Za vstupním portálem vyroste Gur Emir do krásy. Tady pod obrovskou kupolí, našel místo svého odpočinku slavný Timur Veliký, známý také jako Tamerlán. Jeho vojska se bál nejeden národ, a svými výboji si dokázal podmanit velkou část světa. Kam nezavítal, tam se dostali strašidelné příběhy, a vždy když lidé slyšeli zuřivý dupot koní, modlili se, aby jim nevelel Timur.
Pokud chcete na tomto místě fotit (což CK SEN rozhodně doporučuje), tak je třeba si koupit v malé budce u vstupu speciální lístek, který Vám vevnitř bude zkontrolován. Vejdeme přes hlavní bránu na nádvoří a hned po pravé straně je skvělé místo, kde je ráno vždy stín, a právě odtud máme krásné panorama k focení. Už jen pár kroků a malými dveřmi vejdeme dovnitř do hrobky. Uvnitř se rozlévá ticho a jemný šepot návštěvníků, který se odráží od sarkofágů a stěn vykládaných miniaturními detaily, často ozdobených zlatými fóliemi. Timurův hrob nese nápis v arabské kaligrafii s prorockými slovy. „Jestli vstanu, svět se zatřese.“ A když v roce 1941 Gerasimov otevřel jeho hrobku, objevil slavné poselství: „Kdokoliv otevře moji hrobku, vypustí strašnějšího dobyvatele, než jsem byl já.“ Krátce na to začalo nacistické Německo operaci Barbarossa a vstoupilo do Sovětského svazu. Ne vždy je rozumné zahrávat si s historií. Na to, abyste si Gur Emir užili, Vám bude stačit 30 – 45 minut, a můžete dále pokračovat s objevováním města.
Na náměstí Registan jdeme pěšky, protože od Gur Emir je to velmi příjemná procházka. Přejdeme park napříč až k hlavní cestě a odtud se vydáme na vzhůru svahem tak, abychom po pravé ruce měli park. O chvilku později se objeví první pohled na náměstí Registan. Už ho známe ze včerejšího večera, ale přes den je jiné, lákavé, krásné, zalité sluncem a naprosto unikátní. Jdeme až k plošině s panoramatickým výhledem – pěknější pohled na Registan prostě nenajdete.
Registan je pohádkovým místem, kde se sypal písek, a rostly nádherné stavby. S tím pískem, to není jen nesmysl na dotvoření atmosféry, ale kdysi dávno, když ještě myšlenka na náměstí nedýchala, bylo místo pokryté pískem. Vrcholky minaretů či kupolí se probíjí přes ostatní budovy. První pohled na náměstí Registan se nedá popsat. Naproti sobě stojí zrcadlově medresa (islámská náboženská škola vyššího typu) Šer Dor (vpravo) a Ulugbekova medresa (vlevo) a celý prostor uzavírá medresa Tilla-Kari. Náměstí vznikalo v průběhu několika století a Timur Veliký ho nikdy neviděl tak, jak ho vidíme my teď. Dnešní stavby jsou z 15.-17. století a spojují v sobě vládnoucí dynastie Samarkandu od Timurovců až po Šajbanidy.
Za průčelím medresy Ulugbeka z 15. století se rozprostírá kamenné nádvoří a někdejší třídy, kde se žáci učili náboženství a některé vědy, se přeměnili na miniaturní obchůdky. Prodávají se v nich ručně vyřezávané dřevěné výrobky, pestrobarevné šátky, zdobené velbloudí kosti, zpracovaná kůže, ale i čajové konvice, misky či dekorované nože.
Chcete vylézt na minaret? CK SEN realizovala výstupy před roky, ale poté na dlouhé roky minaret zavřeli, a dnes se opět můžeme potěšit tímto zážitkem. V rohu medresy stojí schodiště, úzké, klaustrofobické, tmavé a bez vzduchu, ale jakmile se jím vydáme nahoru, uvidíme náměstí z jiné perspektivy – nejlepší úhel pro skvělou fotku medresy Šer dor.
Poté, co si vychutnáme tento pohled, vydáme se k protější medrese Šer Dor. Je unikátní, protože na její průčelí se nachází obrázky lvů. Islám tu ve střední Asii nikdy nebyl příliš dogmatický, a proto krášlí průčelí medresy obrázky živých bytostí. Samarkandští lvi jsou natolik oblíbení, že se probojovali až na bankovku o hodnotě 200, a nově i na minci.
Zatímco Ulugbekovu medresu postavili v 15. století, tak medrese Šer Dor vdechli život o 200 let později. Všimli jste si, že každá leží v jiné výšce? Přesně to poukazuje na dvě rozdílné století. Vejděte dovnitř do medresy a otevře se před Vámi nádvoří. I sem se v dnešních dobách nastěhovalo několik obchodníků, ale ne v takovém počtu jako Ulugbekově medrese. Nejzajímavějším je obchůdek po vaší levé straně, protože chlapík mluvící německy, kterého známe roky, prodává zajímavé knihy o Samarkandu, poštovní známky i pohlednice. Připravte někomu zážitek a pošlete mu SEN pozdrav s luxusní pohlednicí přímo z legendárního Samarkandu. Co na to říkate?
Poslední stavbou náměstí Registan je Tilla Kari - mešita, která se spojovala s medresou, ale ještě předtím tu stál karavanseráj (hostinec u hlavních silnic na odpočinek pro lidi a zvířata) pro pocestné na Hedvábné stezce. Všimli jste si, že zvenčí vypadá stavba jinak než klasická medresa? To je přesně ten rozdíl. SEN průvodce zná Hedvábnou stezku jako vlastní boty, a přesně o těchto detailech si budeme povídat - vše Vám vysvětlíme.
Vejděte dovnitř, a kromě nádvoří zde najdete krásnou mešitu s unikátní tyrkysovou kupolí. Tyrkysová je tu oblíbenou barvou, protože odjakživa chránila před zlem - například i dnes v Íránu nosí množství lidí prsten s kouskem maličkého tyrkysu.
Společně nahlédneme do mešity, je zdobena zlatou kaligrafií, i mnoha jinými detaily. Před očima stojí mihráb směrem k Mekce, minbar (zvýšený prostor v mešitě) a sem tam zde bývají i vystavené drobnosti. Prostor se kompletně promění na malé muzeum.
Registan jsme si prošli celý, a tak pokračujeme dále. Strávíme tu alespoň hodinu a půl, nemáme kam spěchat - přišli jsme si to sem užít a objevovat!
Z náměstí Registan dnes vede k obrovské mešitě Bibi Chanum vydlážděná, ukázková cesta, jakoby vystřižená z Uzbekistánu 21. století. Sochy, vysazené stromky, nové obchody, nablýskané budovy, nic z toho tu ještě před pár lety nebylo. "Do Samarkandu přijíždí rok od roku více lidí, a vláda se rozhodla investovat do města", vysvětluje Gulšara prodávající zmrzlinu v okénku na rohu ulice. Tady, v těchto částech města, tráví lidé čas, když se vrátí z práce a škol. Z Registánu kráčíme moderní ulicí necelých 10 minut a dorazíme na místo obrovské mešity. Pokud dostaneme chuť na kávu, vrátíme se sem, protože právě zde, na levé straně ulice, jsou dvě velmi příjemné kavárničky (všimněte si reklamy Lavazza).
Jméno dostala mešita Bibi Chanum po manželce Timura Velikého, a dnes je největším svatostánkem v Samarkandu. I kdyby to člověk předem netušil, její ohromná velikost ho přesvědčí. Ručně vyřezávané dřevěné dveře vedou na rozlehlé nádvoří, kde téměř vždy posedává několik lidí ve stínu stromů. Své místo zde mají i prodavači suvenýrů. Buď mají stánek, nebo se jen procházejí a přímo z rukou nabízejí drobnosti, jako hedvábné šátky, náhrdelníky či výrobky ze dřeva. Uprostřed nádvoří stojí pod stromy mramorový Korán. Pokud jej podle legendy podleze žena, Alláh se jí odvděčí mnoha dětmi. Skryjeme se do stínu pod tyrkysovou kupoli ze 14. století a vychutnáme si ještě na moment pohled na krásné místo. Po 20-ti minutách jsme tady viděli vše, co tento prostor nabízí, a tak je čas se zase posunout dál.
Jen přes ulici, hned naproti, se zvedá nevelká hrobka, kde našla Bibi Chanum místo svého odpočinku. U hrobek sedí několik žen, tiše ponořené jen v modlitbách. K Bibi Chanum přicházejí zejména ženy, protože věří, že je jejich patronkou, která je ochrání před zlem.
Čas obědu klepe na dveře, a tak je na čase nechat na chvilku památky památkami (později se k nim zase vrátíme). Přibližně 15 minut cesty od mešity Bibi Chanum se nachází Ulugbekova observatoř a nedaleko od ní podnik, který nemá jméno, ale všichni ho znají jako "Oš centr". Slovíčkem Oš domácí označují plov, jedno z nejtypičtějších jídel střední Asie a Uzbekistánu. Je třeba si dát pozor, abychom tu byli kolem 12:00, ne po 13:00, protože po jedné žádný plov nebudou mít. Připravují ho každé ráno a desítky kilogramů plovu se rozebere ještě dopoledne a na oběd. Pokud přijdeme později, budeme hladoví - nic nám nezůstane.
Plov si představte jako perfektní rizoto. Na jeho přípravu se dokonce používá i bavlníkový olej, neskutečné množství rýže, dušená mrkev, cizrna a později se k němu přidá často skopové maso, křepelčí vejce či rozinky. Vejdeme do podniku a objednáme si plov, nic jiného tu vlastně ani nemají. Vyzkoušíme i salát z čerstvé zeleniny. Rajčata tu mají takové, jaké již u nás nedostanete. K tomu čajovou konvici zeleného čaje a pustíme se do hostiny.
Jen kilometr od místa s plovem se zvedá pahorek, kde leží ruiny Ulugbekovy observatoře. Vnuk Timura Velikého, který se stal panovníkem, byl úplně jiný než jeho dědeček. Nezajímaly ho výboje, dobývání zemí, ale dobývání a poznávání noční oblohy či matematika - věřil totiž, že lidstvo se posune vpřed díky vědě, a ne přes války.
Observatoř postavili začátkem 15. století a stalo se místem vzdělanosti. Ulugbek dokonce pozorováním popsal délku roku na 365 dní, 5 hodin, 49 minut a 15 sekund, přičemž se "sekl" o 25 sekund, které ke svému roku přidal. Mikuláš Koperník se "sekl" o 30 sekund. O Koperníkovi se doma učíme, Ulugbek však zůstává v anonymitě. Vzory z islámského prostředí se k nám nedostávají snadno. Ačkoli to nemá žádný logický základ, máme radši Marca Pola než Ibn Battúta, Hippokrata než Avicennu.
K ruinám observatoře vyjdeme po schodech, před nimiž stojí socha Ulugbeka - je ojedinělá a žádnou jinou v Uzbekistánu už nenajdeme. Na konci schodů na levé straně stojí maličké muzeum a na pravé ruiny sextantu. Nahlédneme nejprve k nim, protože právě ony tvoří dnes duši celého místa. Není to nejkrásnější památka, jakou dnes uvidíme, ale její význam je důležitý. Když v roce 1908 ruský archeolog Vyatkin objevil tyto ruiny, byla to senzace. Maličké muzeum má jen několik místností. Uvidíme zde rekonstrukce observatoře, ale i makety některých staveb, které Samarkand proslavily. Také se zde dozvíme, že Ulugbekova stavba ovlivnila například i známý Jantar Mantar v indickém Jaipur. Je krásné, jak je ten svět propojený…
O dva, tři kilometry dále po hlavní silnici se zastavíme u sochy velbloudů a karavany. Přesně na tyto pohledy byly kdysi lidé v Samarkandu zvyklí - dnes nám je připomínají jen historické vzpomínky. Pár desítek metrů od sochy stojí muzeum Afrosiyabu, tedy muzeum naplněné historií starověkého města, které zde stálo před dnešním Samarkandem. Muzeum není velké, zůstaneme tu 20 minut - za tento čas si stihneme prohlédnout unikátní fresky s buddhistickým nádechem, ale i síně plné keramiky či jiných drobností. Další fascinující zážitek.
Je čas vrátit se zpět do centra. Přejdeme k unikátnímu místu, které nese jméno Šáh-i-Zinda. Tyrkysové kupole tohoto místa se lesknou už z dálky! Šáh-i-Zinda znamená v překladu "žijící král" a podle tradice tu pochovali Kusama ibn-Abbáse, bratrance proroka Mohammeda. Přišel sem v 7. století s Araby šířit nové náboženství a přišel o hlavu. Tu si vzápětí vzal a odešel s ní do rajské zahrady, kde žije dodnes. "Žijící král" je trochu paradoxní název pro komplex plný hrobek. Na konci schodů začíná dlouhá, široká cesta, kompletně ponořená ve stínu, který vrhají vysoké, přezdobené hrobky. Jedna hrobka stojí vedle druhé, třetí, čtvrté - všechny pěkně vedle sebe jako sloupy antického chrámu. Jejich fasády, jako by soutěžily o titul nejpřezdobenější hrobky celého komplexu. Nejen jejich zevnějšek, ale i stěny uvnitř střídají jeden ornament za druhým. Nenašli bychom tu dvě stejné hrobky. Kráčíme na konec areálu za nejkrásnější dveře, které nosí přezdívku "dveře do ráje" a následně se ocitneme v úzké chodbě, která vede k hrobce Kusama. Ta je nejposvátnější, a tak zde zaručeně uvidíme místní při modlitbě. Pokusíme se dodržovat ticho - jen nasávat atmosféru a sledovat, co se kolem nás děje.
Poslední zastávkou při prohlídce Samarkandu je krásný, orientální bazar Siob. Ze Šáh-i-Zinda se k němu projdeme. Rozhodně se nemusíme obávat, že bychom sem netrefili, protože vedle něj se zvedají monumentální zdi mešity Bibi Chanum, kterou již známe. Nelze se zde ztratit. Kamenné stoly bazaru zaplnili prodavači a prodavačky svým zbožím. Každý, kdo se někdy ocitl na tržnici ve Střední Asii, bude mluvit o okouzlení z tohoto místa. Obrovské množství zeleniny a ovoce se střídá s desítkami či stovkami melounů, nadrozměrných granátových jablek a bylinek. Nejzajímavější pohled je na prodavačky místního chleba, zvaného "non". Je zlatý a má tvar kola, přičemž každý z nich má ve středu vytištěn emblém pekaře či pekárny. Pokud je čerstvý, lidé na něj neváhají stát i v řadě, protože kousky zlatavého chleba mají skutečně vynikající chuť. Najdeme zde dokonce i obchůdek s alkoholem, kde se dá koupit uzbecká vodka nebo uzbecký koňak. SEN doporučuje zkusit koňak - můžete jej následně porovnat s kyrgyzským či kazašským! Ochutnáme i sladkosti, sušené oříšky, či sušené meruňky, které společně s tureckými patří k nejlepším na světě. Vezměte si balíček meruněk domů, a když budete doma promítat SEN fotky z vaší cesty, nabídněte lidem kolem, a dostanou luxusní, meruňkový zážitek! Tak co, kolik kilogramů přibrala vaše zavazadla?
Venku je už skoro pět hodin, a tak máme ještě čas, než se začne slunce sklánět k obzoru. Společně se usadíme na hlavní ulici, dáme si kávu nebo čaj, posedíme si, odpočineme a vydáme se k Registánu. Počkáme si na západ slunce a užíváme si magické chvíle - spočítáte vůbec kolik zážitků jsme dnes zažili?
Registon (Samarkand) – Registan st. 5, Samarkand 140164, Uzbekistan - Tento podnik máme rádi kvůli jeho poloze přímo naproti slavnému náměstí Registan, a tak můžete večeři na tomto místě spojit i s procházkou k známým monumentům. Registon je malý, rodinný podnik, kde čepují místní pivo, a kde lze dostat na ochutnávku Karahan, maso na cibulce s meruňkami nebo Chatlamu, slané palačinky plněné sýrem. Ochutnejte zde i boršč, je vynikající!
Plov Center (Samarkand) - Plov Center je kultovní záležitost a v Samarkandu jich najdeme hned několik. Stačí říct místnímu tuto kouzelnou formulku a on vám ukáže nejbližší z nich. Plov Center je místo, kde dostanete pouze plov, uzbecké rizoto v nejdokonalejší formě. Pozor! Pokud ho chcete ochutnat, tak na plov přijďte maximálně okolo 12:00, protože kolem jedné ho téměř nenajdete. Plov, chléb, čaj a kvalitní gurmánský zážitek.
Platan (Samarkand) – Pushkin 2, Samarkand 140100, Uzbekistan - Platan patří mezi nejlepší podniky celého Samarkandu. Nabízí velmi příjemný interiér a kromě uzbeckých jídel zde najdeme i evropskou stravu. Doporučujeme plněné vinné listy nebo jehněčí kotlety v kombinaci se samarkandským a uzbeckým vínem.
Ikonická stavba starého Samarkandu s krásnou kupolí skrývá tělo Timura Velikého a stala se symbolem tohoto města. Samarkand jich má samozřejmě více, ale Gur Emir bude vždy patřit k nejunikátnějším památkám.
Nejkrásnější náměstí střední Asie nebo dokonce celého světa? Podívejte se a rozhodněte se sami! Registan je ikonou Samarkandu. Před sebou máte krásné medresy, závan orientu a duši Hedvábné cesty.
Nejznámější medresa náměstí Registan, díky své výzdobě se samarkandskými lvy, kteří se staly jakousi pečetí města. Medresa ze 17. století je unikátním architektonickým počinem své doby, a tak ukáže na význam Samarkandu i v době, kdy už pomaličku Hedvábná cesta upadá.
Medresa na náměstí Registan je fascinující proto, že ji nechal postavit Ulugbek, vnuk Timura Velikého a panovník říše, kterou zdědil po svém otci. Je z 15. století, zdobená nádhernými detaily. Součástí medresy jsou také místnosti, kde vyučoval samotný Ulugbek svou milovanou astronomii. Dá se vylézt i na maličký minaret!
Náměstí Registan uzavírá třetí stavba a tou je právě Tilla Kari. Zatímco ostatní dvě stavby jsou jen medresy, zde stojí i krásná mešita s unikátním zlatým zdobením a ikonickou tyrkysovou kupolí.
Největší mešitou Samarkandu je legendární Bibi Chanum, která nese jméno Timurovy manželky. Byla tak obrovská, že samotná stavba nevydržela tíhu vlastních snů a pomaličku se rozpadla - dnes jsou z ní monumentální a působivé ruiny.
Střední Asie nabízí množství chutného jídla, ale pokud chcete ochutnat něco stylového na legendárním místě, vydejte se na samarkandský plov a jezte, co vám hrdlo ráčí. Dokonalý plov, misky čaje, čerstvý salát - to je zážitek!
Nenápadná, ale nesmírně důležitá stavba, která ukazuje, že ne celý Samarkand se točí kolem Timura Velikého, ale že zde měl co říci i Ulugbek. V 15. století nechal postavit observatoř a její ruiny se zachovaly dodnes - unikátní místo.
Nejkrásnější nekropole celé střední Asie leží v Samarkandu. Okázalé hrobky Timurovy rodiny, ale i jeho vojenského generála nesou memento umělecké doby 15. století. Leží zde i hrobka Kusama ibn Abasse, který byl bratrancem proroka Mohammeda, a tím pádem je Šáh-i-Zinda nejposvátnějším místem Samarkandu.
Samarkand bez bazaru? Ne, ne, takhle to nefunguje. Vychutnejte si orientální chaos na bazaru ve stínu mešity Bibi Chanum. Nakupte granátová jablka, rozinky a sušené meruňky a zážitek z Hedvábné cesty si přeneste až domů, rozhodně neprohloupíte.
Pár kilometrů za městem, vedle historického muzea s krásnými freskami, leží bez povšimnutí i ruiny starověkého města, které mohl vidět i Alexandr Veliký. Ruiny nemají tvar města, a tak o ně laik nezakopne, ale koho nadchly příběhy Samarkandu, ten je prostě musí vidět na vlastní oči.
Zajímavým místem je hrobka proroka Daniela stojící u říky Siob. I v íránském městě Šuša se pyšní tím, že prorok navždy odpočívá u nich, ale pravdu se dnes už člověk nedozví. Za dveřmi se skrývá dlouhý, nekončící sarkofág. Prý se jeho tělo každým rokem prodlouží o jeden palec a dnes má jeho sarkofág až 18 metrů.
Nedaleko Registanu si v parku všimnete sochy bývalého prezidenta Karimova. Po jeho smrti v roce 2016 se zde objevila socha, protože právě zde se Karimov narodil. Dnes je pod jeho sochou velmi živo - chodí se k ní fotit svatebčané, hrají si zde děti a také mnozí Uzbekové z jiných míst se u ní zastaví.
Tomáš je vystudovaný archeolog se zaměřením na starověké dějiny a islám, a proto je u nás odborníkem na poznávací zájezdy do Íránu, Střední Asie, Jordánska, Palestiny, Izraele, Maroka, Indie, Ázerbájdžánu, Gruzie, Arménie a Náhorního Karabachu. Velmi rád však provází i zajezdy Nepál, Indie, Thajsko-Malajsie-Singapur, Vietnam-Kambodža, letecký okruh Asií. Nesnáší povrchnost, a tak raději chce vědět věci víc do hloubky,výborně fotografuje, píše cestovatelské články a blogy.
Cestování a provázení je podle Tomáše pro rozvoj osobnosti lepší než kterákoliv universita na světě. K oblíbeným kulinářským specialitám patří kavkazské šašliky, indické pouliční jídlo a thajská kuchyně.
