Thajsko je zemí několika světů. Jedna z přitažlivých tváří leží téměř sto kilometrů od Bangkoku na místě zvaném Damnoen Saduak. Každý ho však zná pod přezdívkou "plovoucí trhy", které nabízejí fascinující pohled na život na vodních kanálech.
Autor: Tomáš Kubuš, průvodce CK SEN
26.03.2018
Thajsko ležící v oblasti jihovýchodní Asie je známé nejen díky svému chrámovému či přírodnímu bohatství, křišťálově čistému moři a skvělé kuchyni, proslavily ho však i plovoucí trhy plné života, vůní a barev. Podobné trhy najdeme i v sousední Kambodži či ve Vietnamu, ale mnozí hovoří o thajském trhu Damnoen Saduak jako o jednom z nejkrásnějších v celém regionu. Kdo ho chce navštívit, musí se vydat na cestu z Bangkoku, která mu zabere hodinku a půl času, ale výsledný čas záleží nejvíce podle toho, kolik zácp se mu během cesty přihodí. Nejlepší je vyrazit brzy ráno, kolem dvanácté se život na vodním tržišti vytrácí a obchodníci se pobírají domů. Bangkok se ztratí a thajská země se vztáhne do roviny, kterou protíná několik menších a větších měst.
Damnoen Saduak se nachází v oblasti zvané Ratchaburi. Ta je kromě plovoucích trhů známá i pro své kokosové plantáže a farmy, a tak se před návštěvou tržišť vyplatí na jedné z nich zastavit. Thajská královna už léta podporuje místní farmáře a ti se tak mohou věnovat tradičním odvětvím jako je zpracování kokosových ořechů či dokonce výroba nábytku z lokálního týkového dřeva. V jedné malé farmě nedaleko cesty se člověk může dokonale seznámit s tím, jak se vyrábí kokosový cukr či lahodné kokosové mléko. Ve velkých nádobách se vaří kokosová voda z velkých zelených plodů a když zkaramelizuje, vznikne z ní kokosový cukr, jehož chuť je tak vynikající, že málokdo jí odolá a nekoupí si z něj kousek domů. "Chcete vidět, jak se vyrábí kokosové mléko?" Ptá se chlapík prodávající kokosové kosmetické přípravky. Sedne si na maličkou dřevěnou židli, vezme do rukou rozbitý kokos a bílou dužinu ukrytou v tvrdé slupce začne rychlými pohyby strouhat přes ostrý hrot. Do připravené misky padají nastrouhané kusy dužiny a když jich je více, vezme je do dlaně, stlačí a mezi prsty mu protéká stoprocentní kokosové mléko. Velmi jednoduchý trik, který rozhodne třeba vyzkoušet i doma.
Plovoucí trhy jsou na dosah, a přestože se k nim dá pohodlně dostat i na čtyřech kolech, nejstylovější příchod je přímo na loďce. Pár kilometrů od tržnice stojí ukryté molo, odkud vyrážejí lodě na téměř dvacetiminutovou cestu kanály. Ty se v těchto končinách nazývají klongy a v době vzniku byl jimi Bangkok celý protkán. Lodě jsou dřevěné a úzké, vedle sebe se vejdou jen dvě dospělé postavy. Těla plavidel často natřeli pastelovými barvami, a ještě více tak kontrastují s prostředím. Dozadu si sedne lodivod a najednou se ozve strašný hukot nastartovaného motoru. Na lodích zde totiž používají motory z aut, které jsou napojeny na vrtule a ty se ponořují do vody. Dokáží tak kanály letět jako auto po silnici, ale to není zrovna způsob, jakým by si člověk plavbu vychutnal. Naštěstí vědí, že lidé mají raději klidnou a pomalou plavbu kouzelným prostředím. Kanály lemuje bujná vegetace plná palem, keřů, stromů a barevných květin. Takto nějak si člověk ve snu představuje jihovýchodní Asii. Na plavbě je nejkrásnější to, že kolem plyne běžný život místních obyvatel. Ti si na vodu zvykli, vždyť jim přináší život, a své obydlí přizpůsobily vylévající se korytům v čase monzunového období. Domy umístili na vysoké dřevěné kůly a žijí až na prvním patře. V období sucha se v prostoru mezi kůly a podlahou uskladňují nástroje, lodě či dokonce zvířata, která chovají. Hlavní Klong lemují desítky domů - některé novější, jiné starší, téměř se rozpadající s plechovými střechami, ale všechny mají společný život. Domácí posedávají na svém zápraží, sledují lodě a každý se věnuje nějaké drobné práci. Někteří dokonce své domy předělali na obchůdky a lodě zde mohou zaparkovat, ukázat co potřebují a prodavačka jim vše donese přímo do rukou. Provoz na kanálu začne zhušťovat, a to je neklamným znakem toho, že jsme na místě plovoucího trhu.
Plovoucí trhy září barevným chaosem. Desítky malých dřevěných lodí zaplnily kanál natolik, že se místy vytvoří zácpa - jen bez typického thajského troubení. Zajímavým faktem je to, že prodavačky na dřevěných loďkách jsou výlučně mladší či starší ženy. Mnohé obchodnice se přizpůsobily tomu, že se sem chodí dívat stále více turistů a prodávají suvenýry vyrobené ze dřeva, sošky buddhů, trička, sandály, oblečení a jiné drobnosti vzpomínkového charakteru. Loďka se přebíjí mezi ostatními, prodavačky se usmívají a přímo ze svých lodí nabízejí zboží. Stát se součástí tohoto nezapomenutelného divadla je velmi zajímavé a exotické zároveň. Najednou se vytratí suvenýry a z lodiček se návštěvníkům nabízejí kopce tropického ovoce či dokonce plynové bomby, díky kterým mohou ženy vařit přímo za jízdy. Thajsko je rájem tropického ovoce a člověk se ho zde nedokáže přejíst. V nabídce jsou neskutečně sladké ananasy, mangostany, které si zamilovala i královna Viktorie, voňavé mango, liči, longtan, čompu, chlupaté rambutany, ale i žluté sladké plody ovoce zvaného jackfruit. Nedá se říct, které z nich je nejlepší, protože všechny chutnají jako by byly natrhané z rajských zahrad. Stačí ukázat na ovoce a prodavačka vám ho za pár sekund podá pěkně naporcované, abyste ho mohli začít jíst. Plovoucí trhy člověk nemusí obdivovat jen z loďky, ale může vystoupit a projít se po nábřežích kanálů. Takto dostane pohled na tržnice i z jiné perspektivy. K důležité kanálové větvi vede cestička mezi desítky stánků. Thajci se zdraví, usmívají se, sepínají ruce a předklánět se a do toho všeho ještě stihnou mluvit o svých cenách, nabídkách a speciálních slevách. V malé kavárničce na rohu dokonce prodávají i "královskou" kávu. Takto domácí nazývají kávu, kterou pěstují na severu Thajska. Thajský král Ráma IX. bojoval proti drogám, a proto podporoval farmáře, aby místo zakázaných rostlin pěstovali kávu a díky tomu si vydělali na své živobytí. Káva se pak prodává pod názvem královská a má zvláštní, ale znamenitou chuť. Jen pár metrů odsud spojuje dva břehy most, z kterého je na plovoucí trhy ten nejkrásnější pohled.
Návštěvník chvilku stojí na mostě, ale nikdy to netrvá dlouho, protože chce být dole mezi prodavačkami a loděmi, aby naplno využil každou minutu, kterou tu stráví. Tato část trhů funguje jako dokonalá restaurace, jen s tím rozdílem, že namísto kuchyní jsou k břehu přistavené lodě s vařiči a šikovné kuchařky sedí přímo na nich. Typické pro oblast Damnoen Saduak jsou kokosové palačinky. Směs vlijí od maličkých připravených mističek, převrátí a za pár vteřin jsou maličké palačinky hotové. Zabalí je do banánových listů a mohou se jíst. Turisté z celého světa kráčejí nábřežím a mizí ve světě obchůdků, nebo si sednou a objednávají něco na zub. Plovoucí trhy jsou vyhlášeným kulinářským rájem a polévky, jaké tu dělají, nenajdete už téměř nikde jinde. Každá z žen dělá jeden, maximálně dva typy polévek. Stačí ukázat na obrázek a za pár minut vám přesně tentýž obrázek doplněný o chuť a vůni přistane na dřevěném stole. Už stačí jen vzít do rukou připravené hůlky, vyjídat perfektní nudle a zapíjet jejich skvělou polévkou, v níž jsou kousky kachního masa, maličké sušené krevety pro chuť a spousta zeleniny. Člověk zde objeví nejen polévky, vedle se grilují masové kuličky a v obrovském woku se připravují tradiční nudle pad thai ochucené o arašídy a čerstvé bambusové výhonky. Najedený člověk si může nakonec spokojeně sednout na břeh a sledovat, jak kolem něj plyne život plovoucího trhu. Lidé nakupují z loděk, všude je mnoho povyku, chaosu, ale všichni jsou mimořádně milí a usměvaví. To je typický znak místních obyvatel. Úsměv na tváři, ať se děje cokoliv. Nekoupíte nic? Nevadí. Na rozloučenou vám ještě popřejí šťastnou cestu. Nekoupit však nic na plovoucích trzích a neochutnat alespoň jednu specialitu, by byl obrovský hřích.
Tomáš je vystudovaný archeolog se zaměřením na starověké dějiny a islám, a proto je u nás odborníkem na poznávací zájezdy do Íránu, Střední Asie, Jordánska, Palestiny, Izraele, Maroka, Indie, Ázerbájdžánu, Gruzie, Arménie a Náhorního Karabachu. Velmi rád však provází i zajezdy Nepál, Indie, Thajsko-Malajsie-Singapur, Vietnam-Kambodža, letecký okruh Asií. Nesnáší povrchnost, a tak raději chce vědět věci víc do hloubky,výborně fotografuje, píše cestovatelské články a blogy.
Cestování a provázení je podle Tomáše pro rozvoj osobnosti lepší než kterákoliv universita na světě. K oblíbeným kulinářským specialitám patří kavkazské šašliky, indické pouliční jídlo a thajská kuchyně.
