Neuvěřitelná a pestrobarevná Indie

Incredible India – neuvěřitelná Indie. To je slogan jedné z nejznámějších reklam propagujících tuto pestrobarevnou zemi. Její hlavní postava sedí a neví, co má napsat na pohlednici. Tak se vždy cítím já – zážitků je zde tolik, že se brzy cítím „lehce unavený“. Nedají se předvídat, přicházejí neustále jako rázná kadence kalašnikova. Musíte mít neustále oči otevřené nebo o něco přijdete. Lidé se dělí na ty, kteří Indii nesnášejí a kteří ji milují. Já ji miluji. Na jedné straně je špinavá, páchnoucí, těžká, chudá a hlavně hlučná. Druhá tvář dokáže tohle všechno přebít. Indie je také totiž barevná, chutná, zážitková a neskutečná.

Autor: Jiří Ondrejčík, průvodce CK SEN

30.01.2017

Čti více

Indická angličtina

Miluji ten přízvuk, který je tak strašný a nesrozumitelný, že je až krásný. I v ústech nejtvrdšího Inda zní tak dětinsky směšně, že když se pokouší spojit anglická slova do vážného tématu, musíte se nutně smát. Každý Ind je mistrem slova a mistrem v přesvědčování o věcech, o kterých víte, že je nepotřebujete. I tak si je koupíte. Přistál jsem na letišti v Dillí a rikšář mě začal přesvědčovat o tom, že musím zaplatit trojnásobnou cenu za odvoz po půlnoci. Když viděl, že má před sebou někoho, kdo se vyzná, pokračovat tím, že je ve městě velká dopravní zácpa. Když jsem se ho později u hotelu ptal, kde byla ta zácpa, dozvěděl jsem se, že jsem ji nemohl vidět, protože byla tma. A takových zážitků budete mít spoustu. Třeba jako my při čekání na vlak do města Agra. Na otázku, kdy přijede, jsme dostali odpověď: „It´s coming.“ Přijel po dvanácti hodinách. Když někdo v Indii řekne, že „za minutu“, počítejte s minimálně pěti, má-li to být hotové za půl hodiny, přijďte raději další den.

Krávy a koza

Krávy jsou zde posvátné a mohou si dělat, co chtějí. Třeba si sednout doprostřed dálnice, křižovatky nebo se procházet po kolejích, nákupních střediscích, na recepci hotelů. Nikoho to nevzrušuje, auta zastaví, netroubí, lidé čekají. Přece jsou to zvířata hlavního božstva Šivu a Indové jsou velmi pověrčiví. Nejvíc mě překvapila reakce obchodníka, když mu kráva vlezla do obchodu a začala žvýkat hedvábné šátky. Jen se usmíval, jako by se nic nedělo. Překvapit by vás neměl ani slon sedící na křižovatce uprostřed Dillí.

Varanasi

Varanasi je nejposvátnější město všech hinduistů. A navíc se středověkou atmosférou. Jsou tři hodiny ráno a po jedenácti hodinách (a 280 kilometrech) přijíždíme do Varanasi, města, kde chce být každý hinduista zpopelněný. Když cítí, že se blíží jeho konec, jede sem a čeká. Městem protéká řeka Ganga, na jejímž břehu od úsvitu do soumraku spalují těla. Kdo nemá dost peněz, tělo si aspoň nechá „olíznout“ plameny. V řece občas plave ohořelé tělo, část hrudníku nebo ruky. Doma bych z toho měl noční můry, tady mi to připadá v pořádku. Do toho všudypřítomné krávy a koupající se Indové.

Indické kino

USA má Hollywood, Pákistán Lolywood, Indie má Bolywood. Film je společenskou událostí, na kterou se musíte pěkně obléci, navonět a celý film pak prožít. Když hlavní hrdiny vstupuje na scénu, publikum vstává a tleská. Když překoná krušné chvíle, publikum nadšením zahučí. Když se blíží polibek, lidé aplaudují. Občas někdo vstane a tancuje. Tragický příběh se mísí s veselým a s indickými písněmi. Film nemá valnou kvalitu, tady jde o zážitek.

Náboženské svátky

Bizarní zážitky nekončí. Město Amritsar leží na pákistánsko-indické hranici, na hranici dvou znesvářených zemí. Je to velká atrakce. Hlavně když se večer uzavírá. Je to jakoby Slovensko hrálo finálový zápas v hokeji s Českem. Každý by si vzal vlajky, koupil trubku, namazal obličej barvami a našteloval hlasivky. Přesně tak se zde denně potkává několik tisíc lidí na tribunách v bojovém naladění. Indové pouštějí hollywoodské trháky, Pákistánci svoje budovatelské. Do toho moderátor zakřičí „HINDUSTAN“ a dav to sborově zopakuje. Pákistánci kontrují pokřikem „PAKISTAN“. Indie křičí SIVA a Pákistánci „Alah je věčný a veliký.“ Tribuny si vzájemně ukazují výhružná gesta….A všichni se zase potkají o 24 hodin později na tom samém místě. Zamrazí vás, když si uvědomíte, že jedna i druhá strana má atomovou bombu.

Juraj Ondrejčík

Juraj vystudoval cestovní ruch a své znalosti jako průvodce uplatňuje již od roku 2006. Není divu, že poznávací zájezdy jako Čína, Tibet, Nepál, Indie, Vietnam, Kambodža, Kuba, Bhútán, či Jordánsko, Libanon, ale i Nový Zéland prošel všechny již několikrát. Zároveň provází cesty do Pákistánu, Laosu, do Barmy, na Taiwan, Srí Lanku, do Severní Koreje, Bruneje, USA i Indonésie i polárních oblastí. Tvrdí, že navštívené země nepočítá, ale má jich aktivně procestovaných více než 100. Určitě ho zaskočíte otázkou "Kde se Ti nejvíc líbilo?". Manželku požádal o ruku na palubě Boeing 777 někde nad Nassau a na svatební cestu vyrazil do Centrální Austrálie. Sbírá palubní lístky z leteckých cest a přátelům přinesl jako suvenýr již více magnetek než pokryje deset chladniček. V současnosti se věnuje výběru a výchově nových průvodců a v kanceláři školí kolegyně při prodeji a při řízení kancelářských procesů je známý pozitivní energií. Jeho zkušenosti jsou neuvěřitelné, ale vždy je připraven přizpůsobit se požadavkům klienta. Pokora je pro cestovatele nezbytná stejně, jako při budování vztahů mezi lidmi. Jeho oblíbenou specialitou je indický dal makhni a česnekový chléb naan.