Jiný kraj, jiný mrav a ani vánoční zvyky nejsou výjimkou. Podívejte se s námi, jak tráví
svátky v blízkých i vzdálených končinách světa.)
Autor: Pavel Fellner
18.12.2019
Čti více
Autor: Pavel Fellner
18.12.2019
Ať už jsou oslavou narození Ježíše Krista, vítáním zimního slunovratu, nebo kombinací obou, tradice zimních svátků během prosince se zachovávají v rozmanitých podobách na celém světě. Vánoční stromek nebo rozdávání dárků jsou možná univerzální, ale co se jídla, dramatických projevů a doprovodných rituálů týče, ty jsou v různých zemích neméně pestré než jakékoli jiné kulturní fenomény. Mnohé z vánočních zvyků zaujmou a umožní nahlédnout hlouběji do duše dané kultury, jiné pobaví a některé snad i mírně šokují svojí výstředností. Co je všechny spojuje je krása pluralitou, se kterou národy světa vnímají svátky zimy.
Jedním ze symbolů Vánoc ve Švédsku je obrovská slaměná socha kozy jménem Yule. Poprvé ji postavili počátkem adventu v roce 1966 na nádvoří zámku Gävle. Od té doby si ji osvojili i jiné regiony, ale kromě popularity vyvolala i jistou kontroverzi. Stala se totiž lákadlem žhářů, kterým se několikrát podařilo sochu spálit do popele. Samosprávy proto přistoupili k jejímu pozornému hlídání.
Druhé zvíře, bytostně spjaté se švédskými Vánocemi, je animované, a není jím nikdo méně slavný než Donald Duck (kačer Donald), švédsky Kalle Anka. Právě k jeho televizním příběhům sedá údajně na Štědrý večer až polovina Švédů. Úryvky dialogů z Disneyho vánočního speciálu, podobně jako v našich krajích fráze z filmu Tři oříšky pro Popelku, v této severské zemi zlidověly a běžně se vyskytují v hovorovém jazyku.
No ne na těch, co patří na led, ale na kolečkových. Hlavní město Caracas organizuje v předvánočním období řadu ranních bohoslužeb a obyvatelé si vžili docházet (nebo spíš dojíždět) na ně v kostýmech a na kolečkových bruslích. Podle některých zdrojů si dokonce děti uvazují na noc na palec nohy provázek, jehož druhý konec vyčnívá ven oknem. Když ráno jdou kolem první bruslaři, potáhnou za provázek a dítě se probudí včas, aby mši nezmeškalo.
Průvody hrůzostrašných postav pobíhajících městem se v posledních letech rozmohly i za hranice země našeho souseda. Krampus je čertovská bytost s kozími rohy, ocasem a velkou proutěnou nůší na ramenou, do které bere zlé děti. Někde je považován za průvodce svatého Mikuláše, jinde ho pověry pasují na samostatnou bytost, která v předvánočním čase brázdí večerní ulice. Tvorba krampusovských masek, zejména těch dřevěných, se pomalu stává zvláštní řezbářskou disciplínou a některé z nich vypadají vskutku propracovaně.
Každoročně, poslední sobotu před svátky, se ve filipínském městě San Fernando sejdou zástupci jedenácti okolních vesnic, aby předvedli svůj výtvor – lucernu nadrozměrné velikosti. Původně svítilny měřily kolem jednoho metru, ale soutěživí Filipínci je od roku na rok zvětšovali a dnes mají některé exempláře až kolem 6 metrů. Jsou velkolepým projevem festivalové atmosféry a živých barev, které na sebe poutají pozornost nejen asijského světa.
Němci prý rádi ukrývají do zákoutí vánočního stromku zvláštní ozdobu – napodobeninu zavařené okurky. Tu by se pak měly jejich děti za sladkou odměnu snažit najít. V rámci ověřování faktů se ale ukázalo, že tento zvyk je typický hlavně pro německé komunity žijící v USA, ne pro Evropany. Původ má v cíleném (a očividně úspěšném) marketingu obchodní společnosti, která zásobuje trh vánočními dekoracemi.
Přesně v 18:00 sedmý prosincový den se na dvorech a větších prostranstvích Guatemala City odstartuje vánoční sezóna zapálením vater, které však mají i sekundární význam – symbolizují upálení ďábelských duchů. Guatemalci věří, že démoni se ukrývají v temných rozích a jiných zákoutích jejich domovů. Spolu s harampádím, které povynášeli, aby vatry lépe hořely, by tedy měly shořet i tyto temné síly. Odhaduje se, že takových vater se každý prosinec zapálí až půl milionu. Místní environmentální aktivisté se proti takové nekontrolované formě spalování odpadu stále hlasitěji ohrazují.
Legenda středomořské země říká, že dobrá čarodějka jménem Befana měla svůj koš plný dárků původně doručit přímo betlémskému novorozenci. Toho se jí ale nepodařilo zastihnout, tak se rozhodla dárky rozdat všem dětem, které potkala. Zobrazována bývá ve špičatém klobouku, s výrazným nosem a, jak jinak, létající na koštěti. V Itálii, podobně jako ve více jiných zemích, není zvykem dostávat dárky v čase Vánoc, ale až v předvečer svátku Tří králů, a to právě od Befany, za kterou se tamní ženy i rady převlékají.
Populární v tomto chudém karibském státě jsou malé dekorativní papírové domečky, podobné lucernám, uvnitř kterých hoří kahany. Zdobí interiér a jsou pozůstatkem skutečných luceren, jakými si Haiťané kdysi svítili cestou do kostela. Děti nechávají pod vánočním stromkem vyčištěné boty naplněné slámou, doufajíc, že Tonton Nwèl (obdoba Santa Clause) ji ráno nahradí dárečky.
Tradiční vánoční výzdobu v Katalánsku, podobně jako ve zbytku Španělska, tvoří model betlému. No v tomto regionu ho doplňují i dvě, už na první pohled velmi pozoruhodné, figuríny. První z nich je postava člověka, zpravidla muže, spočívajícího v podřepu, v poloze zvěčňující provádění velké potřeby. Odkud se tato osoba vzala, co přesně zosobňuje, ani to, proč se aranžuje při scéně narození jedné z největších postav historie, není známo. Antropologové teoretizují, že prostě jen zúrodňuje půdu, že svou groteskní polohou odlehčuje atmosféru, nebo že reprezentuje odlišnost. Ať to je, jak chce, Caganer zůstává, možná i díky mnohým ztvárnění v podobě celebrit, v Katalánsku mimořádně populárním. Druhým dřevěným vánočním doplňkem je Caga Tio, polínko s namalovanými oči a veselým úsměvem. Jeho úkolem je nechat se během adventu vykrmit a na Vánoce dětem vyprodukovat speciální trus – sladkosti a různé drobné dárky. Reaguje na zpěv krátké veršovačky, ale děti na něj mají připraveny i hole, pro případ, že by se písní nedalo přesvědčit.
V zemi vycházejícího slunce žije jen něco nad 2 procenta křesťanů, ale i přesto je známá jednímnevšedním zvykem. Vlivem dobře cílené reklamní kampaně na síť rychlého občerstvení KFC se zde již více než 40 let vydají na Štědrý den na smažené kuřecí maso. Přivítá je postava maskota firmy v kostýmu Santa Clause, ale porce se jim naservíruje, jen pokud si ji stihli předem objednat.
Podle norského folklóru vycházejí na Štědrý večer ven čarodějnice a zlí duchové. Norské rodiny musí proto schovávat košťata, aby se čarodějnice nemohly vydat na půlnoční jízdu a v krbech pálit smrkové dřevo, aby se duchové nedostali dovnitř komínem.
Ve městě Oaxaca jsou svátky spojené s festivalem ředkviček lokální odrůdy. Zruční místní obyvatelé si oblíbili jejich vyřezávání do všemožných tvarů a pro ty soutěživější se pořádá i soutěž. Jedním z hlavních ztvárňovaných témat je samozřejmě sezónní výjev jesliček v betlémské stáji. Nejkrásnější kousky jsou pak vystaveny na obdiv veřejnosti na náměstí v centru města.
Pověst o chudé vdově s dětmi praví, že neměla peníze na vánoční výzdobu a svátky pro ni zachránili pavouci. V noci utkali své sítě do vzorů, kterým se krásou nic nevyrovnalo. V ukrajinské společnosti rezonuje tato jednoduchá pointa do takové míry, že pavučinové ozdoby zde nemohou vedle koulí, hvězd a sněhových vloček, chybět na žádném stromečku.
Ani ryba, ani krocan, ale smažené housenky motýlího druhu Martináč habrový (Saturnia pavonia) jsou delikatesou vánočního menu na jihu afrického kontinentu. Jejich chuť je údajně podobná čaji a mají vysoké nutriční hodnoty.
Šedá kobyla, nebo ve velštině Mari Lwyd, je jméno strašidelné obludy, kterou v období mezi Vánocemi a Novým rokem nosí koledníci po vesnicích a městech. Tvoří ji skutečná koňská lebka, upevněná na dřevěné konstrukci překryté plachtami. Kolednická skupina se většinou skládá z umělců, doprovází je dobrá nálada, popíjejí slazené kořeněné pivo a rádi nahlas předvádějí svůj důvtip.
Absolutní počet křesťanů v Indii je více než 30 milionů, což vůbec není zanedbatelné číslo. Vánoce slaví půlnoční mší a s nedostatkem jehličnatých stromů se vypořádali po svém – roli vánočních stromků přenesli na banánovníky a mangovníky. Jejich plody jsou přírodními ozdobami a velké listy banánovníku jsou ideální na girlandy, ikebany a podobné dekorace.
Podělit se o vánoční náladu je možné i se zesnulými. Portugalci jim u vánočního stolu nechávají volné, plně prostřené místo a věří, že takové pozvání se neodmítá. O to více, pokud je ve středu stolu pestře zdobený a lákavě vypadající koláč Bolo-rei. Je z měkkého bílého těsta, obsahuje rozinky a na povrchu ho zkrášluje pestrobarevné kandované ovoce. Ukrývá i jednu fazolku – kdo ji najde musí Bolo-rei připravit za rok.
Dvouapůlmiliónový Medellín patří v posledních letech k velmi populárním turistickým destinacím a El Alumbrado, slavnost světla, začínající 1. prosince, mu na atraktivitě jen přidává. Nadrozměrné barevné světelné instalace zaplní stejně náměstí, veřejná prostranství i soukromé domy. Dohromady je možno se pohledem na převážně vánoční motivy kochat na více, než sto místech a odhaduje se, že v Medellínu v tomto čase přibyde 30 milionů nových, menších či větších, zdrojů světla.
Finské svátky začínají velmi formálně, v poledne 24. prosince, prohlášením Vánočního klidu v bývalém hlavním městě Turku. Tuto tradici, přetrvávající už od 14. století, mohou sledovat obyvatelé města přímo z hlavního náměstí a zbytek národa prostřednictvím médií. Aby se tento deklarovaný klid přenesl i do rodin, pokračují Finové společnou rodinnou saunou. Večer patří návštěvě hrobů a pohled na rozzářené hřbitovy je dalším v řadě tichých kontemplativních momentů.
Nový rok je naopak časem zábavy. Předpovídání budoucnosti pomocí roztaveného cínu probíhá tak, že se cín nejprve vylije do studené vody, kde rychle ztuhne. Jeho zformované kousky se následně drží ve světle proti stěně tak, aby vrhaly zřetelný stín. Podle tvaru, který připomíná, se bude odvíjet celý další rok. Tvar ptáka znamená let do nových výšek, dopravní prostředek cestování a neurčitý tvar bohatství.
Pase Del Niño je slavnostní procesí ulicemi Cuency, ekvádorské kulturní a umělecké metropole. Průvod, který představuje cestu biblických Josefa a Marie do Betléma, naplňují barvy, tradiční kroje, koně, relikvie a povznášející hudba. Obecenstvo jsou celé rodiny a družnost v ulicích spontánně přetrvává až do večerních hodin.
Protože jmelí kvetlo i v chladném období, považovali ho druidové za symbol plodnosti. Jak přesně se stalo dekoračním prvkem zůstává předmětem debat, ale vánoční polibek pod ním se rozšířil již v 18. století a dnes se těší stále větší oblibě i v jiných zemích. Na přípravě vánočního pudinku by se měla podílet celá rodina. Každý z jejích členů by měl těsto alespoň jednou promíchat ve směru hodinových ručiček a něco si přát. Přání se mu tak v následujícím roce splní.
Protože jmelí kvetlo i v chladném období, považovali ho druidové za symbol plodnosti. Jak přesně se stalo dekoračním prvkem zůstává předmětem debat, ale vánoční polibek pod ním se rozšířil již v 18. století a dnes se těší stále větší oblibě i v jiných zemích. Na přípravě vánočního pudinku by se měla podílet celá rodina. Každý z jejích členů by měl těsto alespoň jednou promíchat ve směru hodinových ručiček a něco si přát. Přání se mu tak v následujícím roce splní.
Mýtická kočka plnila v minulosti v islandské kultuře roli jakéhosi motivačního strašáka. Jedním z největších průmyslových odvětví tam byla produkce ovčí vlny. Aby farmy stihly zpracovat veškerou vlnu včas, byly závislé na tvrdé práci nádeníků. Lenost se farmáři snažili eliminovat i tak, že nádeníkům hrozili trestem od velké kruté kočky. Aby se vyhnuli jejímu hněvu, museli mít dělníci před Vánocemi utkaný oděv z čerstvě zpracované vlny. Kdo ho neměl, trest ho neminul.
Ortodoxní křesťané v Egyptě slaví Vánoce až 7. ledna, kdy zároveň končí velký 43-denní půst. Během něj není dovoleno konzumovat maso, ryby, mléčné výrobky, ani vejce. Vrcholem slavnostní bohoslužby v tento den je podávání chleba zvaného Qurban, v jehož středu je vyražen ornamentální kříž. Z kostela se komunity odeberou ke společnému stolu, kde se podává pokrm fatta, sestávající z masa a rýže.
I ve všech z padesáti států USA se najde něco typického a unikátního, čím si jejich obyvatelé dokážou zpestřit Vánoce. Na Havaji organizují tance hula a zakončí je grilováním celého prasátka. Chicago se pyšní nejznámějším vánočním trhem, Christkindlmarktem, stylizovaným v podobném duchu jako ty evropské. V Indianapolisu by to nebyly plnohodnotné svátky bez návštěvy každoroční výstavy automobilů. Štědrý koláč v Kentucky musí zase obsahovat dostatečně vydatnou dávku Bourbon whiskey. Po řece Mississippi ve stejnojmenném státě se plaví svátečně rozsvícené lodě a v nevadském Rene se vyráží do pubů (na tzv. "pub crawl") v kostýmech Santa Clause. V Dallasu dekorují již od roku 1927 ten samý strom pekanového ořechu, v Salt Lake City se těší na pravidelné vystoupení mormonského chóru a ve Wyomingu je možné si zalyžovat se Santou osobně.
Průkopník našich cest do Indonésie a Polynésie. Několikrát absolvoval cestu kolem světa, průvodcuje jižní Ameriku, Barmu, Thajsko, Indii, Čínu, Tibet, Nepál, Bhután, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Namibii, JAR...., miluje Stolové hory ve Venezuele, koupe se s tučňákama na Antarktidě a vyběhne na každou sopku, kterou spatří. Bohém s odbornými znalostmi z řízení a marketingu si na zájezdech vychutnává každý moment. Okouzlí Vás nejen dojemnou hrou na klavír, vědomostmi, ale i talentem zorganizovat věci tak, abyste si vaši dovolenou dokonale užili. Velmi dobře vaří a v restauraci vám rád pomůže najít přesně to víno, na které máte chuť. Z dovolené, kde vás provází, se vám nebude chtít odejít.