Bát se můžeme kdekoliv, ale existují na světě místa, která jsou k tomu předurčena.
Autor: Pavel Fellner
21.10.2021
Čti více
Bát se můžeme kdekoliv, ale existují na světě místa, která jsou k tomu předurčena.
Autor: Pavel Fellner
21.10.2021
Snad každý z nás si vzpomene na chvíle z dětství, kdy jsme poslouchali se zatajeným dechem strašidelné příběhy. Ta husí kůže a lechtání na zádech nám v paměti zůstane navždy. A jednou za čas si takový pocit chceme navodit i v dospělosti. Ideální doba na takovou formu návratu do dětských časů je právě na Halloween, kdy se střetává svět živých a mrtvých a atmosféra je na strašidelné příběhy jako stvořená.
Pokud se náhodou ocitnete v blízkosti místa s potenciálem vyvolání strašidelné nálady a nechcete přijít o adrenalinový zážitek, přečtěte si, kterým lokalitám věnovat zvýšenou pozornost.
V hradě Predjama bydlel rytíř Erasmus, který se v 15. století vzbouřil proti monarchii. Proslavil se velkou krutostí, umučil a zabil stovky lidí v různých částech hradu. Mnoho vězňů dal shodit do 70 metrů hluboké jeskyně pod hradem. Erasmus zemřel na hradě a někteří lidé říkají, že se vrací, aby ho ovládl, jakmile zapadne slunce. Mnozí tvrdí, že v lese je stále slyšet křik mučených vězňů.
K tomuto hradu se váže mnoho strašidelných příběhů. Nejznámější je pravděpodobně ten o tureckých zajatcích, kterým za to, že na hradě vykopou studnu, nabídli svobodu. Trvalo jim to několik let, ale po splnění úkolu je všechny pobili. Po jejich smrti se na studni objevil zvláštní nápis. Byly na něm verše z koránu, které naříkaly nad osudem vězňů. Kromě toho se prý lidské kosti opakovaně objevují na dně studny.
Na první pohled vypadá Dargavs jako okouzlující vesnice, ale je to jedno z nejstrašidelnějších míst v Evropě. Každá z nádherných budov je ve skutečnosti hrobkou, v níž se nacházejí celé osetské rodiny. Místní tvrdí, že když oblastí procházel mor, lidé, kteří přišli o rodinu, seděli v rodinné kryptě a čekali na svou smrt. Věděli, že už nebude nikdo, kdo by je pochoval. Proto se tomuto místu říká Město mrtvých.
Pripjať by zase klidně mohli nazvat Mrtvé město. Černobylská jaderná katastrofa toto kdysi 50tisícové město zcela vylidnila a dodnes je nebezpečné ho navštívit. Říká se, že jeden z jaderných fyziků, který měřil hodnoty záření v místním závodě 11 let po výbuchu, slyšel někoho křičet uvnitř. Zeptal se na to zaměstnance a oni mu řekli, že byl první, kdo vstoupil do velínu za 11 let a jediným způsobem, jak vejít, bylo přes silné kovové dveře. I kdyby někdo vešel dovnitř, nevyhnutelně by spustil alarm, který lze vypnout pouze heslem nebo otiskem ruky. Ještě zajímavější je, že později v ten večer viděli zaměstnanci v místnosti instalace zapnout reflektor. Mysleli si, že mohlo dojít k nárůstu napětí, ale o několik vteřin později byla světla vypnuta.
Ostrov Poveglia, který se nachází necelého půl kilometru od benátských kanálů, sloužil jako karanténní zóna pro oběti moru, sklad pro Napoleonovy zbraně a na počátku 20. století zde byl blázinec. Prý se zde dělaly hrozné lékařské experimenty, a nakonec se definitivně zavřel, když lékař skočil ze zvonice ústavu. Místní stále tvrdí, že z ostrova je slyšet zvuk zvonu – i když byl odstraněn před desetiletími. Na Povegliu se dnes nedostanete, ale ostrov a chátrající nemocnici můžete bezpečně vidět z pláží v blízkosti Lida.
Toto architektonické mistrovské dílo je mezi domácími známé jako dům, ze kterého není návratu. Je to vhodná přezdívka vzhledem ke špatné věci, které se staly každému, kdo kdy vlastnil tuto budovu. První majitel a původní designér přišel o obě své děti (vražda a sebevražda), zatímco v domě žili. Potom za záhadných okolností zemřelo 13 po sobě jdoucích majitelů. Není divu, že tento dům je dnes opuštěný a nemá majitele.
V Římě má prakticky každá cihla v každé budově příběh, který s ní souvisí. V některých případech jsou tyto příběhy strašidelné. Jeden takový se váže k Ponte Sisto, romantickému mostu přes Tiber v blízkosti centra Říma. Místní legenda říká, že pokud navštívíte most při východu slunce, uvidíte kočár, na kterém stojí duch Olimpie Maidalchini, švagrové papeže Inocence X. Prý se snaží uprchnout z města s papežským zlatem, stejně jako to údajně udělala po smrti papeže Inocence X. v roce 1657.
Strašidelné katakomby, které se skrývají pod Paříží, jsou masivní sbírkou kostí a lebek, přemístěných z pařížských hřbitovů do tmavých a úzkých podzemních tunelů. Po dlouhých silných deštích, které zaplavily i přeplněný hřbitov Les Innocents na jaře roku 1780, se hromada tlejících mrtvol zhroutila na sousední pozemek. Tato strašidelná událost začala 12letý projekt přesunu těl z pařížských hřbitovů do bývalých vápencových lomů města, kde nakonec podzemní tunely ukryly asi 6 milionů těl. Lidé věří, že způsob, jakým byly lidské pozůstatky v katakombách uloženy, je velmi neuctivý a že to způsobuje neklid jejich duší. Mnoho lidí, kteří tyto katakomby navštívili, slyšelo podivné hlasy. Dnes je asi kilometr podzemního labyrintu přístupný návštěvníkům.
Toto město v jihozápadní Francii je proslulé oslavami Halloweenu. Přestože výskyt strašidel není potvrzen, celé město se zapojuje do halloweenské akce. Obchody, bary a restaurace jsou součástí večírku a je vidět duchy, upíry a vlkodlaky, jak kráčejí po ulicích.
Tento hrad je jednou z nejdůležitějších středověkých památek Norska, ale je také nejzáhadnějším strašidelným místem v zemi. Komplex zahrnuje 67 budov, ale pouze v jedné z nich podle příběhů straší. Mezi nejznámější příšery související s hradem patří Malcanisen, duch psa, který hrad chránil, a duch ženy bez tváře jménem Mantelgeisten, která se vynořila ze tmy v bílém rouchu.
Lidé na toto místo v severní Litvě osazovali kříže již od 14. století, a to z různých důvodů. Ve středověku vyjadřovaly touhu po nezávislosti Litvy. Poté, po zemědělském povstání v roce 1831, je začali přidávat na místo na památku mrtvých povstalců a kopec se během sovětské okupace v letech 1944 až 1991 opět stal místem vzdoru. Vrch a kříže v dobách Sovětského svazu třikrát buldozery srovnaly se zemí, místní obyvatelé ho ale stále obnovovali – v současnosti je zde více než 100 000 křížů. Když vítr fouká přes pole, růžence na kovových a dřevěných krucifixech zaplňují vzduch strašidelnou zvonkohrou.
Tato světoznámá pevnost, kterou postavil William dobyvatel v roce 1066, měla mnoho funkcí. Nejznámější je však svou krvavou historií jako vězení a popraviště – Jindřich VIII. zde nechal popravit dvě své manželky, Annu Boleynovou a Catherine Howardovou. Je to také místo, kde byli po smrti svého otce, krále Eduarda IV., uvězněni dva jeho synové, kteří krátce nato v roce 1483 zmizeli a jejich pozůstatky se našly až v roce 1647. Není překvapením, že se objevily příběhy o duších – obětech věže, kteří se procházejí po historických královských palácích.
Jedna z největších atrakcí hlavního města Skotska je také považována za jednu z nejstrašidelnějších. Starověké žaláře historické pevnosti, které mají více než 900 let, prý stále obývají duchové koloniálních vězňů z americké revoluce, francouzských vězňů ze sedmileté války – a dokonce i ducha psa, který se toulal po zámku.
Toto vězení z viktoriánské éry v Belfastu je údajně jedním z nejstrašidelnějších míst v Irsku. Ve věznici, často označované jako evropský Alcatraz, trávilo svůj čas za mřížemi v průběhu 150 letého fungování asi 25 000 vězňů (mužů, žen a dětí). Veřejně zde oběsili mnoho vězňů a jejich těla pohřbili do zdí vězení. Instituce oficiálně zavřela své brány v roce 1996, ale duchové zemřelých vězňů se údajně stále potulují po železných chodnících.
Tento zámecký hotel, postavený v roce 1888 jako železniční hotel, se nachází uprostřed hor v národním parku Banff. Za ty roky se i zde nasbíralo několik duchů žijících v budově. Patří k nim duch nevěsty, která údajně během svatby spadla z mramorového schodiště. Od té doby hotelový personál i hosté hlásí, že viděli zahalenou postavu, jak se pohybuje po schodišti, nebo postavu ve svatebních šatech tančit ve společenské sále na patře, jak se spolu s manželem pouští do prvního tance, který nikdy neměli. Ale je tu i méně tragický duch – Sam Bellman, který pracoval v hotelu do roku 1975. Jeho duch údajně poskytuje lidem různé drobné služby, jako to dělal za svého života.
Hradní státní věznice posunula samotu na nové úrovně, odkdy ji v roce 1829 postavili. Vězni žili sami, cvičili sami a jedli sami. Když chovanec opustil celu, strážný mu zakryl hlavu kápí, aby neviděl ani nebyl viděn. Věznice musela ukončit svůj systém kvůli přeplněnosti v roce 1913, i když formy trestu nebyly méně kruté. Definitivně zavřeli věznici v roce 1970. Do věznice nyní zavítají každoročně tisíce návštěvníků, kteří navštěvují tamní muzeum, koncem září až do poloviny listopadu zde pořádají oslavy Halloweenu.
Majestátní architektura Stanley Hotelu a světově proslulý whisky bar lákaly cestovatele do parku Estes od otevření v roce 1909, ale hotel dosáhl nové slávy poté, co inspiroval Stephena Kinga k vytvoření fiktivního hotelu Overlook v knize The Shining. Kromě toho se k hotelu váže mnoho dalších pozorování duchů i tajemná klavírní hudba. Hotel Stanley svou pověst naplno využívá a organizuje noční výlety za duchy.
Maják sv. Augustina navštíví téměř 225 000 lidí ročně, je však stejně známý svými návštěvníky z jiného světa. K údajné paranormální aktivitě přispělo několik tragických událostí, které se staly na dnes již historickém místě. Ducha strážce majáku, který se při malování věže pádem zabil, viděli, jak bdí nad areálem. A od té doby, co se odehrála hrozná smrt tří mladých dívek, které se utopily, když se vozík, ve kterém si hrály, zlomil a spadl do oceánu, návštěvníci tvrdí, že slyší hlasy dětí hrajících si v majáku a kolem něj.
Celé město Savannah je do značné míry jedním velkým duchařské příběhem, z velké části kvůli tajemným tunelům, které vedou pod městskými ulicemi. Podzemní stavby hrají hlavní roli v mnoha strašidelných lokalitách Savannah, včetně Forsyth Parku. Podle místních, lékaři v nedaleké nemocnici Candler prováděli pitvy v tunelech. Zpod země se od té doby ozývají různé nevysvětlitelné zvuky a objevují stíny lidských postav.
Kromě krátkého působení v druhé světové válce sloužila Queen Mary RMS v letech 1936–1967 jako luxusní zaoceánská loď. Během toho zde došlo k nejméně jedné vraždě, jednoho námořníka rozdrtily na smrt dveře ve strojovně a děti se utopily v bazénu. Město Long Beach koupilo loď v roce 1967 a udělalo z ní hotel, který slouží dodnes. Duchové zemřelých cestujících zde mohou bydlet zdarma.
Divadlo ve francouzské čtvrti města Charleston, renovované v roce 2010, má celkem bouřlivou historii. Kromě požáru původního divadla v roce 1740 byla budova poškozena zemětřesením v roce 1886. V roce 1809 byla na místě postavena současná budova jako Planterův hotel a na počátku 20. století byla určena k demolici. Podle legendy údajně v polovině 19. století prostitutku jménem Nettie Dickerson zasáhl blesk, když stála na balkoně, a její duch se klouže po druhém patře divadla.
Po smrti svého manžela, známého výrobce pušek Williama Wirta Winchestera, Sarah Winchesterová uvedla do provozu viktoriánský labyrint navržený tak, aby odpuzoval pomstychtivé duchy lidí, které zastřelily manželovy zbraně. Rozlehlé sídlo ve stylu královny Anny – sestávající ze čtyř pater, 160 pokojů, 10 000 okenních tabulí a 47 schodišť – je vybaveno zvláštními prvky, jako jsou schodiště vedoucí přímo do stropu a okna otevírající se do tajných chodeb. Winchester House organizuje sérii aktivit i na Halloween.
Xunantunich je starobylá mayská zřícenina, ležící hluboko v džungli Belize, necelý kilometr od hranic Guatemaly. Zemětřesení způsobilo rozpad původní civilizace, ale komplex v 90. letech 19. století objevili a od té doby slouží Xunantunich jako důležité archeologické naleziště, turistická atrakce a centrum strašidelných pozorování. Starověké město údajně straší jedno ženské strašidlo – černovlasá dáma s červenýma zářícíma očima. Poprvé ji zpozoroval jeden z prvních výzkumných týmů v roce 1893 a od té doby ji mnohokrát viděli nedaleko El Castillo (nejvyšší budova v komplexu). Nikdo přesně neví, kdo je takzvaná „Kamenná dáma“, ale mnozí spekulují, že mohla být lidskou obětí, jejíž rituál smrti provedli na vrcholu pyramidy El Castillo.
Navzdory svému statutu světového dědictví UNESCO pro svůj dobře zachovaný příklad aztéckého života, dosáhla čtvrt mexického hlavního města Xochimilco světové slávy díky svému ostrovu panenek. Tato lokalita je skrytá mezi mnoha kanály a je známá stovkami panenek a jejich částí, visícími na stromech a roztroušenými v trávě. Ostrov býval sídlem dnes už zesnulého muže jménem Julian Santa Barrera. Poté, co našel tělo mrtvé dívky v nedalekém kanálu Barrera sbíral a vystavoval hračky v naději, že zažene zlé duchy. Odvážné duše si mohou najmout vlastní loď a bezpečně se na ostrov podívat z vody
Hřbitov La Recoleta, je místem posledního odpočinku nejznámější osobnosti Argentiny – Evy Perónové. Váže se k němu ale i celá řada strašidelných legend. Jeden z nejznámějších příběhů hovoří o Davidu Allenovi, bývalém hrobníkovi a správci, který pracoval na hřbitově 30 let, než se zabil. Dnes lidé tvrdí, že slyšeli cinkot Allenových klíčů, když za úsvitu kráčí po chodnících jeho duch.
Téměř opuštěné město Jaziri Al Hamra najdete asi 14 mil jihozápadně od Ras Al Khaimah na severu Spojených arabských emirátů. Osada založená ve 14. století, se ve třicátých letech 19. století rozrostla na prosperující vesnici lovců perel, aby byla poté v roce 1968 nečekaně opuštěna. Město nyní sestává z polních cest, 13 mešit a více než 300 korálů a hliněných domů – a samozřejmě několika domácích duchů. Lidé tvrdí, že návštěvníci určitě zažijí podivné zvuky a mrazivá zjevení, obvykle zvířat.
Rozlehlá budova v blízkosti pobřeží Table Bay, Hrad dobré naděje, pochází z roku 1666 a je tak nejstarší koloniální stavbou v Jižní Africe. Původně ho postavila nizozemská východoindická společnost jako doplňovací stanici pro lodě. Toto místo sloužilo i jako vojenská pevnost a vězení během druhé búrské války v letech 1899 až 1902. Říká se, že když guvernér Pieter van Noodt v 17. století odsoudil několik mužů na šibenici, jeden z mužů ho proklel a van Noodt v ten den zemřel na infarkt. Jeho duch mezitím straší v cimbuří.
Pětihvězdičkový palác Taj Mahal, který patří k nejlepším hotelem v Indii, se nachází přímo v srdci Bombaje. Přesto má i hrůzostrašnou pověst. Podle legendy architekt budovy skočil z pátého patra poté, co zjistil, že stavba hotelu se ubírá špatným směrem. Jeho duch se nyní toulá po chodbách.
Rozsáhlé zříceniny pevnosti Bhangarh, nacházející se pouze 100 mil jihozápadně od Dillí, vytvářejí zajímavou kombinaci s pouštní krajinou Rádžasthánu. Oáza dodnes zůstává do značné míry neobydlená kvůli údajné kletbě, kterou na ni uvrhl nespokojený čaroděj poté, co ho odmítla místní princezna.
Žádný výlet do Pekingu se neobejde bez návštěvy Zakázaného města, bývalého čínského císařského paláce, který dnes slouží jako muzeum. Možná jste však nevěděli, že oblíbená turistická destinace má dobrou pověst i mezi nadšenci nadpřirozených jevů. Během své 600leté existence byl palác svědkem vražd žárlivých konkubín, které se otrávily navzájem nebo poprav prováděných na příkaz císaře. Netřeba dodávat, že od otevření paláce pro veřejnost ve čtyřicátých letech minulého století se objevilo mnoho zpráv o podivných jevech. Nejběžnější příběh hovoří o ženě oblečené v bílém, která se prochází po pozemku a vzlyká.
Lawang Sewu (nebo „Tisíc dveří“), postavený na počátku 20. století nizozemskými kolonialisty, sloužil jako ústředí Holandské východoindické železniční společnosti předtím, než ho Japonci během 2. světové války změnili na záchytný tábor. Během války mezi zdmi budovy provedli mnoho tvrdých výslechů, mučení a násilných poprav – to vše přispívá k jeho současné pověsti jednoho z nejstrašidelnějších míst Indonésie. Turisté mohou dnes opuštěné místo volně navštívit, aby si potvrdili, zda mnohé příběhy o duších související s Lawang Sewu mají v sobě něco pravdy.
Tento zdánlivě klidný les na úpatí hory Fuji má temnou pověst. Říká se mu „les sebevražd“. Od 50. let minulého století je místem 500 hlášených sebevražd. Někteří to připisují démonům z japonské mytologie. Racionálnější poukazují na velké podzemní zásoby železa, které ovlivňují střelky kompasů a díky tomu lidé bloudí a zahynou. Mnoho turistů si proto označuje svou cestu páskou nebo šňůrkou, aby snáze našli cestu zpět.
Larnach byl postaven v letech 1871 až 1887 jako sídlo Williama Larnacha, významného místního politika. Nejpozoruhodnější je taneční sál o rozloze 3 000 čtverečních stop, který Larnach postavil jako narozeninový dárek pro svou oblíbenou dceru Kate, která později zemřela na tyfus ve věku 26 let a údajně v tanečním sále stále straší.
Port Arthur vznikl v roce 1833 jako trestanecká kolonie, ve které bývali britští vězni, dokud ji v roce 1877 neopustili. Během těchto desetiletí se ostrov – známý jako „nepřehlédnutelný“ - zaměřoval na nápravu morálky vězňů pomocí metod, jako jsou samotka a povinné bohoslužby. Osada je od svého opuštění cílem zvědavých turistů a oficiálně se zachovala jako historické místo. K dispozici jsou výlety za duchy k ruinám a skanzenu, jakož i k nedalekému „Isle of the Dead“ (Ostrovu smrti).
Legenda vzpomíná Zvíkovského raráška již od roku 1597. Tehdy se v nejstarší části hradu dělaly stavební práce. Zlý duch ale z nějakého důvodu vyhnal dělníky, kteří zde pracovali a od té doby straší o půlnoci v korunní síni. Podle několika zdrojů se ve věži hradu stále dějí podivné události, jako zvláštní chování zvířat a nevysvětlitelné uhašení svíček a ohně. Jiná legenda praví, že každý, kdo má odvahu strávit noc ve věži, do roka zemře.
Tvůrce této kostnice vykopal pozůstatky 70 000 lidí z hromadných hrobů obětí moru a z jejich kostí se rozhodl postavit klášter. Dokonce z nich prý vytvořil i sochy a dekorativní prvky. Přestože toto místo nemá strašidelný příběh, při pohledu na něj vám bude jistě běhat mráz po zádech.
Cestu kolem světa můžeme ukončit klidně i v sousední zemi. Strašidelná místa jsou i na Slovensku a není jich málo. Stačí zmínit Čachtický hrad, vždyť kdo by neznal světoznámou Čachtickou paní, největší masovou vražedkyni ve světové historii. Na Čachtickém hradě drasticky mučili mladé dívky a nepohodlní lidé nacházeli místo odpočinku pod zemí v okolí hradu. Kde jinde zažít dotek mrazivé minulosti než na místě, kde potoky krve a bezmoc mladých žen byly denní rutinou. Hlasy stovek zavražděných se zde mají ozývat i po staletích.
K neklidným duchům lze zařadit i Uršulu, která se má zjevovat na bratislavské Michalské věži. Kdysi dávno se zamilovala do chlapce, ale když zjistila, že on dává přednost její kamarádce Agátě, udala ji z čarodějnictví. Později Agátu upálili na hranici. Uršula se natolik trápila, až jí myšlenky přivodily smrt.
Takže pokud máte chuť se na Halloween trochu bát, najděte si to své strašidelné místo a vydejte se tam. Možná ani nemusíte chodit velmi daleko.
Průkopník našich cest do Indonésie a Polynésie. Několikrát absolvoval cestu kolem světa, průvodcuje jižní Ameriku, Barmu, Thajsko, Indii, Čínu, Tibet, Nepál, Bhután, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Namibii, JAR...., miluje Stolové hory ve Venezuele, koupe se s tučňákama na Antarktidě a vyběhne na každou sopku, kterou spatří. Bohém s odbornými znalostmi z řízení a marketingu si na zájezdech vychutnává každý moment. Okouzlí Vás nejen dojemnou hrou na klavír, vědomostmi, ale i talentem zorganizovat věci tak, abyste si vaši dovolenou dokonale užili. Velmi dobře vaří a v restauraci vám rád pomůže najít přesně to víno, na které máte chuť. Z dovolené, kde vás provází, se vám nebude chtít odejít.