Je mnoho míst na světě, kde se zastavil čas. Lidé žijí tradičním způsobem života v sepjetí s přírodou, bez aut i mobilů. Čtěte, kam se vypravit za nejdrsnější exotikou, do doby kamenné. A možná zde narazíte i na kanibaly.
Autor: Luboš Fellner, cestovatel
18.04.2018
V Papuy Nové Guiney žije více než 800 kmenů s libozvučnými názvy jako Kaluli, Huli nebo Jebo. Jezdí se především na západní část ostrova Irian Jaya. Jsou zde vesnice, které náš svět poznal teprve před pár desetiletími. Nejzajímavější jsou izolované kmeny vysočiny a kmeny z horké džungle, ti mají nejkrásnější děti na světě. Každý papuánský kmen má jiné zvyky. Jeden se maluje žlutou barvou, nosí paruky, druhý chodí nahý, třetí fandí červené s černou. Neexistuje člověk, který by měl všechny papuánské kmeny zmapované. Spojuje je jediná věc - betel. Tak jako se u nás pije pivo, tady je národním sportem betelový ořech. Všichni tu mají úctu ke starším. Neexistuje kmen, kde by neuctívali starší, nerespektovali je a nestarali se o ně. Většina místních turistu mile přivítá, pozve do jednoduchých dřevěných příbytků a ukáže svůj folklór. Přenocovat ve vesnici je zážitkem. V horách se musí počítat s chladným počasím, v povodí mohutné řeky Sepik zase s dusným tropickým pralesem.
Mursí, Surmi, Hamar – to jsou názvy kmenů jižní Etiopie, které patří do první trojky nejexotičtějších kmenů světa. V okolí řeky Omo se dají zažít nevídané věci. Přitom ještě nedávno byla tato oblast přístupná pouze expedicím tvrdých chlapů bez jídla či hygieny. Nyní tento neuvěřitelný zážitek zvládne každý. Kmeny stále žijí tradičním způsobem života – chodí nazí, nebo stroze oblečení do zvířecích kůží, ručně melou moukou. Muži se starají o dobytek a ženy o děti a oheň. Ženy z kmenů Surmi a Mursi nosí hliněné labrety (piercing, destičky) v ústech, aby se zkrášlili. Čím vyzdobenější labreta, tím větší šance dostat od ženicha více krav. Muži se zkrášlují jizvami. Kmen Karo si maluje tváře barevnými vzory. Každý kmen má vlastní rituál, jak se z chlapce stává muž, nejznámější je přeskakování býků. V okolí kmenů vyrůstají turistické lodge, spát se dá velmi blízko a večer domorodce pozvat na pivo. Do Etiopie je dobré letecké spojení, vyrostly zde výborné hotely, dají se zde pronajmout džípy, v restauracích servírují gurmánské speciality a je zde bezpečno.
Kmen Himba žije i dnes podle prapůvodních zvyklostí v nehostinných, ale nádherných oblastech severní Namibie a jižní Angoly. Jako jeden z posledních si zachoval své typické oblečení (stále se oblékají do smradlavých šatů z kravské kůže), zvyky a nezávislost. Tělo si potírají obarvenou směsí domácího másla a hlíny. Je to jediný kmen, který odolal německé kolonizaci, asimilaci a vyvražďování kmenů (například kmene Herero). Mladí muži pasou stáda koz a ženy se starají o obydlí, chodí pro vodu a vaří jednoduché jídlo – kaši z kukuřice. Maso jí jen příležitostně. Jsou to animisté a se svým bohem Mukuru komunikují přes posvátný oheň. V něm se i „koupou“, protože voda je vzácná. Zahalí se do kusu látky, do ohně přihodí voňavé bylinky a „ponoří“ se do dýmu. Je u bezpečno. Bydlí se luxusních lodžích, servírují zde výborné steaky a dobré červené víno. Turista je blízko přírody, safari a u nejstarší pouště světa.
Největší ostrov světa není klasickou destinací. Jste na úrovni moře, ale cítíte se jako v Alpách. Žijí zde Inuité, exotičtí lidé asijského původu. Ve východním Grónsku na svých kajacích loví tuleně harpunou, ve fjordu velryby a sem tam „dostanou“ i ledního medvěda či narvala. Bydlí v barevných domcích (často ze dřeva, obložených vlnitým plechem a natřených na modro, červeno nebo žluto). Žijí jednoduše, ale mají vše, co potřebují - elektřinu i mobilní signál. Děti chodí do školy a těší se na příchod jara: když začnou tát ledy, hrají si u fjordu a radují se, že voda má kapalné skupenství. Ačkoliv je ledová, hned se koupou. Je zábavné vidět u domů, jak se suší prádlo a hned vedle tulení maso nebo tresky. V supermarketu si vedle mouky můžete koupit pušku (na medvědy), rybářské sítě či nafukovací čluny. Inuité nemají ploty, takže se dá vesnicí procházet a přijít až k nim domů. Turisté jsou vítáni. Je zde překrásně a dá se sem snadno dostat. Do nejkvalitnějšího hotelu východního pobřeží se létá luxusně vrtulníkem a už jen výhled z okna na zátoku plnou ledových ker a louku plnou fialových květů je omračující.
Jeden z nejmladších kmenů ve východní Africe, Masajové žijící na planinách Keni a Tanzanie, přišel z divokých oblastí jižního Súdánu a mezi místními si získal reputaci nebojácných válečníků. Žijí v každodenním kontaktu s přírodou a divokými zvířaty, setkání se lvem nebo leopardem není pro ně ničím překvapujícím. Tančí tanec Adumim, pijí zde kravské mléko, kravskou krev nebo vývar z různých kořenů a rostlin. Jedí kukuřičnou kaši a maso si dají jen výjimečně, když se jim podaří něco ulovit, jedí ho i syrové. Je to polokočovný národ, který si staví domy z větví stromů a trav a polepují je kravským trusem a bahnem. Domy stavějí ženy, které také vaří, muži pasou stáda krav. Čím má muž větší stádo, tím je bohatší a může mít více žen. Oblékají se do kravské kůže, ale stále častěji dávají přednost oblečení z látek červené barvy. Nosí dlouhé železné naušnice.
Místní lidé po staletí kočovali v nadmořských výškách přes 4000 m. n. m. Tady si žena s manželem bere i všechny jeho bratry, buddhismus je plný šamanských rituálů a černé magie, kdy guru létá na tygřici. Poutníci míří desítky kilometrů pěšky přes himálajská sedla, aby se poklonili posvátné soše Buddhy, přilévají jačí máslo do svíček a přes strmé údolí zavěšují modlitební vlaječky. Tradičním jídlem je zde tsampa, ječmenná mouka smíchaná s mlékem, solí, máslem a pije se slaný čaj s máslem z jaka. Zajímavé jsou pohřební rituály: země je zmrzlá a dřeva na spálení předků je málo, a tak se tělo rozporcuje a nechá sežrat supům. Říká se tomu nebeský pohřeb. Mladí muži rádi soutěží – v lukostřelbě, závodech na koních, jacích a v přenášení obrovských kamenů.
Ve střední Africe lze zažít rychle mizející kulturu Afriky. Kmeny Bayaka, Aka, Efé známe pod názvem Pygmejové, díky jejich malému vzrůstu. Ten se přizpůsobil husté džungli, v níž žijí a spolu s Křováky z jihu Afriky patří k nejstarším kmenovým etnikům vůbec. Po vstupu do džungle se Pygmejové mění na velké lidi. Džungle jim prostě patří a je to jediné místo, kde se mohu cítit v bezpečí. Temný, zelený, dýchající les budí respekt, jedině Pygmejové do něj bez problémů vstoupí a vrátí se zpět. Malé vesničky lemují úzké cesty, lze je najít i hluboko v lesích. Při návštěvě se setkáte s dětskou radostí velkých i malých. Domečky z trávy, listí a dřeva slouží jen na přespání, život se odehrává venku. Parta pěti až osmi Pygmejů bez problémů uloví malou antilopu a takového lovu se může zúčastnit i návštěvník. Pravda... pokud je stíháte. Chcete-li přenocovat, ideální je mít vlastní spacák, repelent a být připraven na dlouhou noc. Většinou vás přivítají představením, které symbolizuje souboj dobrých a zlých duchů, a potom teče palmové víno proudem. Bohužel, rasismus a předsudky většinového černého obyvatelstva Pygmeje ničí. Nemají žádné politické zastoupení, práci, jsou marginalizováni a vymírají.
Nové Hebridy jsou ostrovy, kde se mluví nejvíce jazyky na světě. Ostrovy zkroušené přírodními katastrofami obývají energičtí a velmi pozitivně naladění lidé. Hlavním zdrojem obživy je drobné zemědělství: pěstování sladkých brambor a tara. K tomu se servírují ryby a vepřové. Na izolovanějších ostrovech se staví hlavně z bambusu, listů a dřeva kokosových palem, chýše však przní zvlněný plech. Emoce místní vkládají do tance. Každá vesnice má speciální místo - Nasara - sloužící k tanci. Oblíbenou mužskou činností je pití alkoholického nápoje kava. Pije se dlouho v tichu a hlavně v noci. Ženy se účastnit nemohou. Jakmile žena či muž dosáhnou dospělosti, a může to být klidně bratr a sestra, už spolu nesmí nikdy mluvit, ani se zdržovat v jedné místnosti. Ke komunikaci používají třetí osobu - prostředníka. Setkáte se s tím třeba na ostrově Espírito Santo, který je zajímavý i tím, že hlavou rodiny je žena a původ se posuzuje podle matky. Ostrovy jsou velmi bezpečnou oblastí.
Ženy kmene Kayan byly proslavené krásou, vypadají velmi exoticky a muži ze sousedních kmenů je chodily krást. Proto si začaly nasazovat na krk obruče a postupně přidávaly další. O takové ženy už zájem nebyl. Paradoxně se ovšem toto „škaredění“ stalo módou. Nejde o prodloužení krku, ale zatlačení klíčních kostí dolů. Kroužky ženy dostávají od dětských let, k vidění jsou i sedmileté holčičky. Dnes už by se kayanské ženy tohoto zvyku nejraději vzdaly, ale stal se z toho jistý výdělek: přibylo turistů, kteří jsou ochotní za takovou exotickou fotografii zaplatit. Muži vypadají jako každý jiný barmský muž. V Myanmaru žije i mnoho dalších exotických kmenů: muži tu nosí sukně, ženy kouří obrovské doutníky, rybáři na jezeře Inle veslují nohama a zástupy theravádských mnichů jsou stále náramně fotogenické. Barma je bezpečná země. Myanmar se otevřel turistickému světu nedávno a infrastruktura se velmi zlepšila.
Fascinující Polynésané se narodili na ostrovech Samoa a zachovali si svou 3000 let starou kulturu. Na Tahiti a Havajských ostrovech už turismus pravé tradice převálcoval. Zde na ostrově Samoa setrvaly, nejvíce na jednom z největších ostrůvů Savai
Nejfotogeničtější Indiáni světa dnes nežijí na pláních severní Ameriky, ale v Latinské Americe – v Ekvádoru, v Altiplana v Peru a Bolívii, nebo zůstaňte věrní potomkům starých Mayů. Za těmi je nejlepší se vypravit do Guatemaly. V okolí jezera Atitlan či na domorodých trzích najdete ještě indiány v barevných krojích. Navzdory všudypřítomnému turismu místní co nejvíce dodržují zvyky a tradice. Největší šanci potkat se s různými kmeny je na známých trzích v Čičikastenangu, konají se každý čtvrtek a neděli. Zde koupíte vše - od dobytku až po elektroniku. Jednou z nejtradičnějších vesniček na březích jezera Atitlan je Sanitiago de Atitlan, kde žijí potomci kmene Tzutzilů. Kdo se chce dozvědět o životě místních Mayů více než jen ze suvenýrů, ať si pronajme místního průvodce a vystoupí na jednu ze tří sopek, které obklopují jezero Atitlan. Během výstupu se míjí tradiční políčka a kromě nádherných výhledů průvodce povypráví mnoho legend. Je na vaší fantazii, čemu uvěříte.
Neznáme člověka, který aktivně procestoval více zemí než Luboš. Již 25 let připravuje prvoexpedice z Čech, Slovenska a v mnoha případech i z dalších zemí střední Evropy. Sedm sester severovýchodní Indie, Středoafrická republika, Kongo, Čad-Ennedi a severní i jižní Súdán jsou ty nejposlednější. Cesta po stopách slavných cestovatelů a hledání pramene Nilu. Výstup na nejvyšší horu Severní Koreje. V roce 2012 zorganizoval u příležitosti 100. výročí dobytí Jižního pólu plavbu na Antarktidu. Procestoval i sever od Grónska, Zemi Františka Josefa až na severní pól. Mnohokrát procestoval Oceánii - Polynésii, Melanésii i Mikronésii. Jako vystudovaný lékař s atestací se věnuje cestovatelské medicíně a zrealizoval cesty s názvem Ebola tour (Západní Afrika 2015) a Zika tour (Brazílie 2016). Má na starosti bezpečnost našich klientů.
