Pokud byste měli říct tři věci, které charakterizují Kolumbii, tak alespoň jednou z nich bude kokain, Pablo Escobar nebo Narcos. V CK SEN užívání drog nepodporujeme, ale hledání pravdy a zážitků, stejně tak i tématu "Narcos", se věnujeme podrobněji než jiní. Navštívili jsme přímo v Kolumbii více lokalit s tímto tématem a s každou cestou se dostáváme neustále hlouběji.
Autor: Luboš Fellner
15.11.2021
Inkové znali listy rostliny koka před 5000 lety. Lístky koka si indiáni srolovali a vložili do úst. Toto moc nefunguje a je to, jako když si dáte kokový čaj. Při kokovém čaji cítíte totéž, co u čaje šípkového. A při čistém žvýkání listů koka totéž, jako když žmouláte listy pampelišky. Trikem je, pokud k listům přidáte zásadu. V lednu 1999 jsme v Amazonské džungli Bolívie, v Rurrenabaque, čekali pár dní na letadlo. Nemohlo přistát, neboť na letišti (bylo to takové travnaté fotbalové hřiště), bylo příliš mnoho vody. Zde mě naučili k listům koka, přiložit jedlou sodu. A tehdy jsem něco cítil, žnuly mi líce a nepotřeboval jsem spát, bylo mi fajn. Opět nic převratného, žádné halucinace, žádný skvělý, neohrožený pocit. Indiáni s sebou odjakživa nosili nádherné nádobky (často z ryzího zlata), které nazývali poporo. V nich měli rozbité mušle = zásadu. Poté, co si vložili do úst žmolek listů koka, tenkou jehlicí načerpali z popory prášek z mušlí a přihodili si tento prášek do úst. Takto to dělají indiáni doposud. Například v horách Sierra Nevada de Santa Marta, jižně od prvního kolumbijského města, založeného Španěly. Pouze jejich poporo není ze zlata, ale ze dřeva či bambusu.
Je třeba vědět, že žvýkání listů koka, není kokain. Evropané se sice setkali s listy koka, již při prvních setkáních s indiány v 16. století, ale účinek kokainu objevili až v roce 1880. Žvýkání listů koka a užívání kokainu - to jsou absolutně dvě odlišné věci! Žvýkání kokových listů, to je 0.5% účinné látky kokainu. Hydrochlorid kokainu a čistý crack je až 90-100 % kokainu. Přelom v účincích kokainu na lidskou psychiku přinesly práce Sigmunda Freuda, který byl známým uživatelem kokainu. Freud popisoval účinky pozitivní jako: pocity úlevy, nabytí fyzické síly a energie, zvýšení pracovních výkonů a zvýšení sexuálních výkonů. Kokain užívalo tehdy velké množství bohatých lidí, celebrit a umělců: Charles Dickens, Robert Louis Stevenson, Jean Cocteau, Majakovskij, Thomas Edison i románový detektiv Sherlock Holmes. Do roku 1900 byl kokain i součástí Coca Coly. Chci říct, že o negativech kokainu se dlouho nevědělo. Dnes je kokain uváděn jako nejčastější příčina úmrtí na drogy, v přehledech Národního institutu drogových závislostí USA.
Podle převládajícího stavu závislosti, se drogy dělí na fyzické a psychické. Fyzické jsou například heroin a alkohol. Psychickou drogou je právě kokain. Toto rozdělení se už dnes nepoužívá, protože se často jednotlivé závislosti prolínají. Ale o něčem toto "staré" dělení svědčí. Při závislosti na kokainu, vám není fyzicky špatně pokud jej nemáte. Nevidíte bílé myši, ale s kokainem vám je prostě lépe. Kokain nepůsobí na fyzično, neplete se vám jazyk, neztrácíte koordinaci, ale je to převážně psychická droga. Podle účinku dělíme drogy na halucinogeny (například lysohlávky), tlumící drogy (například opium) nebo stimulující (kokain). Kokain je drogou bohatých, drogou právníků či byznysmenů. Když kokain užijete, navenek to na vás není vidět, a tak ho začnou lidé užívat v stále běžnějších situacích. Nejen na party, ale i v práci na povzbuzení, či na zvýšení koncentrace a pracovní výkonnosti. A postupně bez této drogy nedokážou udělat nic. Sníh, cukr, lajna, C-éčko, kola, koks, pudr či v anglosaských zemích, white lady, snowball, vdechujete nejčastěji nosem. Crack se kouří a při tom vydává praskavý zvuk (crack).
Pablo Escobar byznys s kokainem rozběhl do neuvěřitelných rozměrů. Mezitím policisté honili vlasaté hipíky s balíčkem marihuany. Escobar počítal dodávky kokainu na tuny. Cena kila kokainu v Kolumbii je 900 USD, ale v USA 150 000 USD. Na výrobu 1 kila kokainu, potřebujete asi tunu kokových listů. Tato tuna stojí pouze 250 USD, tuna nejlepších listů koky 300 USD. Čili pokud porovnáte cenu těch nejlepších lístků koky a pak prodej v USA, tak marže je 50 000 %. Escobar vlastnil celou síť, od pěstování koky (nejlepší koka se pěstuje ve vyšších nadmořských výškách Kolumbie a Peru), po zpracování v "laboratořích" na kokain a také distribuci a prodej. Takto se stal nejbohatším narkobaronem planety a jedním z nejbohatších lidí světa. Kdyby byl kokain legální jako alkohol, jde o úžasný "byznys case" a opěvovaného podnikatele, typu Stevea Jobse. O hyperúspešných podnikatelích se nakonec napíše kniha či dokonce natočí film. O Pablovi Escobarovi se napsali tucty knih a natočilo mnoho filmů. Jeho syn si na tom dokonce postavil svou živnost. Na znalosti Pabla Escobara profituje i jeho bratr, který je aktuálně v byznysu s blockchainom. A nejen on.
Pablo se narodil do chudých poměrů, otec byl rolník (nikdy se nesmířil s tím, že jeho syn, je zločinec a nenechal se synem nikdy uplatit a žil na svém ranči - na svém Finca, až do smrti) a matka byla učitelka. Byli chudí a když se děti Pablovi ve škole vysmívali pro jeho ošklivé boty, šla do obchodu a ukradla mu jedny. Svého synáčka milovala. Pablo se začal živit pašováním všeho. Mimo jiné, kšeftoval i s odcizenými náhrobními kameny. Pak k tomu přidal pašování cigaret, marihuany, a nakonec se dostal ke kokainu. Napadla ho neuvěřitelná drzost, pašovat tuto drogu do USA, konkrétně do Miami, kde žije silná latinskoamerická komunita. Marže byla obrovská. A Pablo se rozhodl dělat to velkém. V 70 letech jeho medellínský kartel dovážel do USA 80 % kokainu. A trh neustále exponenciálně rostl.
Pablo byl velkou osobností. Hrubý zločinec, jehož rodina byla katolicky založená. Svou ženu Marii si vzal, když jí bylo 15 a do konce života se milovali. Říká se, že se k ní vždy velmi pěkně choval, vždy uctivě, společné obědy byly svaté, tancovali spolu salsu, vždy to byla pro něj ta první. Pablo Escobar měl sociální cítění a pomáhal chudým. V Medellínu vystavěl pro chudé celou jednu čtvrt. Lidé ho v tomto druhém největším městě Kolumbie, milovali. Mnozí měli jeho obrázek zavěšen v kuchyni vedle Ježíše Krista, jako svatého. Když se vrhl do politiky, bojoval proti elitě Kolumbie. Tato bílá elita je v každé z latinskoamerické zemí a hrstka elity ovládá celou zemi. Zažili jsme pár voleb a v Guatemale byly billboardy, kde ukázali fotografii kandidáta a čtvereček, který měli voliči zaškrtnout. Indiáni totiž volili, ale protože byli negramotní, tak do urny pouze vhodili lístek, ale nezaškrtli jméno a tím byl jejich hlasovací lístek neplatný. Takto vždy vyhrál bílý politik, často s podporou USA, či alespoň americké firmy jako United Fruit Company, která pěstovala banány. Později se firma přejmenovala na Chiquita a tato společnost dala vzniknout názvu „banánová republika“. Pablo dával peníze kostelům, podporoval školy, stavěl fotbalová hřiště, nemocnice, rozdával jídlo chudým. V jistém ohledu to byl dobrý člověk.
Při pobytu ve vězení Pablo založil tzv. Medellínský kartel a stal se nejbohatším Kolumbijcem, poslancem (na 2 roky) a jedním z nejbohatších lidí na naší planetě. Z poslaneckého postu ho vyloučili a kolumbijská vláda podepsala s vládou USA smlouvu o extradikcii zločinců. Pablo si předtím na nádherném místě vystavěl své vlastní vězení "La Catedral", s ruletou, kulečníkovým stolem, fotbalovým hřištěm a dalším luxusem. Měl zde zarámovaný "svůj první milion" a odsud s úsměvem řídil své obchody, které se neustále rozrůstaly. Věděl, že kdyby ho vyhostili, ztratil by všechno. Začal tlačit na vládu, aby zákon o vydání zločinců do USA zrušila. Nejprve se nabídl splatit Kolumbijský státní dluh v sumě 10 miliard dolarů. Když vláda nesouhlasila, začal terorizovat místní obyvatelstvo s tím, že nepřestane, dokud vláda zákon nezmění.
Pablo bojoval proti celé armádě Kolumbie. Na Justiční palác v Bogotě poslal marxistické jednotky M-19, které vypálili archiv, a tak se Pablo zbavil důkazů. Když chtěl spáchat atentát na prezidentského kandidáta Césara Gaviria (který se později stal prezidentem), tak nechal vyhodit do vzduchu celé letadlo společnosti Aviance. Když se Pablo spojil s marxisty, na jeho zlikvidování byli použiti grázlové z polovojenské protimarxistické organizace Los Pepes, kterou platilo CIA. Bratři Castañovi, sadističtí hrdlořezové, měli nejmodernější výbavu, noční vidění, informace z DEA (protidrogové oddělení: Drug Enforcement Administration) a nejmodernější odposlouchávací zařízení. Brutálním způsobem vraždili jednoho Pablova spojence za druhým, včetně celých rodin, žen a dětí. Pablovo impérium postupně upadalo, až najednou spadlo na úplnou nulu. Jeho byznys přebral druhý kartel z jižního města Cali.
Jsou známé příběhy, kdy byl Escobar s rodinou na útěku a v domě v horách byla zima, a protože zde ústřední topení nebývá, Pablo potřeboval zatopit. Dřeva nebylo, a tak spálil asi 2 miliony USD. Měl tolik peněz, že je nebylo kde zakopávat. Dokonce i jeho podřízení, jako například pilot letadla, který vozil kokain do USA, Barry Seal měl tolik peněz, že nevěděl, co s nimi, neměl je kam dávat. Tuto postavu ve filmu Nebeský gauner (American made) hraje Tom Cruise a film ukazuje, že peníze měl všude, v krabicích od bot, v každém šuplíku, když chtěl další milion zakopat na zahradě, jakmile začal kopat, vykopal další peníze. Bylo jich tolik, že peníze se nedaly "proprat".
Escobara nakonec zastřelili. Bylo mu 44 let. Od roku 1987 až do roku 1993, byl podle magazínu Forbes, jedním z 10 nejbohatších lidí naší planety. Tento miliardář byl zodpovědný za smrt 4000 lidí, z toho 200 soudců a 1000 policistů. V posledním období vyplácel kohokoliv, za hlavu policisty. Stačilo kteréhokoliv zastřelit a dostali jste odměnu. Být policistou bylo velké hrdinství, a proto je policie v dnešní Kolumbii respektována a lidé si policistů váží. Escobar vlastnil 140 letadel, 32 jachet a 2 ponorky. Jeho bohatství bylo nepředstavitelné. Každý den propašoval do USA 15 tun kokainu. Jeho pohřbu v Medellínu se zúčastnilo 25 000 lidí.
A co se stalo po porážce Escobara? Skončilo v Kolumbii násilí? Vymýtil se ďábel, jménem kokain? V žádném případě. V té vteřině, jak skončil medellínský kartel se jedničkou stal Cali kartel vedený bratry Rodriguézovými. Cali kartel není až tak známý, jako Pablo Escobar a jeho medellínský kartel, ale po smrti Escobara to byli právě oni, kdo převzali otěže v byznysu s kokainem. Caliho kartel proslul možná pouze tím, že po tom, co si dal omylem kolumbijský fotbalista na mistrovství světa v roce 1994 vlastní gól, zastřelili ho. Cali se nachází na jihu a jde o třetí největší město země, známé tancováním salsy.
Kolumbie je dnes bezpečnou turistickou zemí. Dokonce i Cali je dnes po dlouhých letech bezpečné, ale džungle a jih země u hranic s Ekvádorem a pár přístavů na březích Tichého oceánu, jsou ale stále v rukou narkotrafikantů a jsou extrémně nebezpečné. Odtud putuje kokain na sever, do bohatší Severní Ameriky. Dnes Kolumbie produkuje o 20 % více kokainu, než za časů Escobara či bratrů Rodriguezových a některé odhady hovoří ještě o větším nárůstu.
Rozdíl je v tom, že neexistuje jeden člověk, či jeden kartel, ale produkce se rozdělila mezi několik menších hráčů. Plus, distribuce a prodej je dnes v rukou mexických organizací. A největší peníze se vždy dělají při prodeji. To je také důvod války gangů v Mexiku. Jde skutečně o velké peníze a objem byznysu prý meziročně neustále roste. Kolumbijci se na fascinaci Pablem Escobarem a celkově na Narcos, dívají jako na úchylku. Tvrdí, že nebýt odběru v USA, tak by tyto problémy neměli. Viní USA, že si neumí dělat pořádek doma. Na úkor nenasytného, po drogách prahnoucího trhu v USA, se síla narkomafie v Kolumbii zvyšuje.
V čtvrti La Candelaria je pěknou budovou bývalá budova DNA. Během Escobara zde vybuchla bomba. Nyní zde prodávají drahé byty. O kousek dále, se nachází náměstí Bolívara s Justičním palácem, na který zaútočilo M-19. Tady v regionu kávy, mimo hlavní turistické trasy, pobýval jeden z největších narkobaronů. Loni hráli Rolling Stones poprvé v Kolumbii. Říká se však, že to nebylo poprvé a že hráli už v jeho vile. Ten bláznivý, excentrický chlapík, obdivující Adolfa Hitlera, byl spojencem Pabla Escobara. Vlastnil soukromý ostrov na Bahamách. Byla to strategická lokalita a malá letadla, které odlétaly z Kolumbie, právě na tomto ostrově přistávaly a tankovaly, aby doletěly dále těch 340 km, do Miami. Lehderovi snížili trest, když vypověděl proti prezidentovi Panam,y Manuelovi Noriegovi. I tento chlapec hrál nejvyšší ligu a jeho majetek se odhadoval na bezmála 3 miliardy dolarů.
Neznáme člověka, který aktivně procestoval více zemí než Luboš. Již 25 let připravuje prvoexpedice z Čech, Slovenska a v mnoha případech i z dalších zemí střední Evropy. Sedm sester severovýchodní Indie, Středoafrická republika, Kongo, Čad-Ennedi a severní i jižní Súdán jsou ty nejposlednější. Cesta po stopách slavných cestovatelů a hledání pramene Nilu. Výstup na nejvyšší horu Severní Koreje. V roce 2012 zorganizoval u příležitosti 100. výročí dobytí Jižního pólu plavbu na Antarktidu. Procestoval i sever od Grónska, Zemi Františka Josefa až na severní pól. Mnohokrát procestoval Oceánii - Polynésii, Melanésii i Mikronésii. Jako vystudovaný lékař s atestací se věnuje cestovatelské medicíně a zrealizoval cesty s názvem Ebola tour (Západní Afrika 2015) a Zika tour (Brazílie 2016). Má na starosti bezpečnost našich klientů.
