Yangshuo - nejkrásnější příroda jižní Číny.

Jižní Čína - láska na první pohled

Byla to láska na první pohled. Čekal jsem hodně, dostal jsem víc. Vždyť tohle vůbec není Čína, říkal jsem si.

Luboš Fellner, majitel CK SEN

Fascinující Jün-nan byl po staletí samostatnou zemí a dodnes to budete cítit. Jün-nan je přírodně nejkrásnější provincií Číny s největší biodiverzitou.

Provincie Jün-nan je v dnešní době super cestovatelským tipem. Dostat se tam je snadné, ale stále tam cestuje minimum turistů navštěvujících Čínu. Tím, že se vydáte do Jün-nanu, se vyhnete overtourismu a předběhnete ostatní cestovatele tak o deset let.

Autor: Luboš Fellner, Šárka Papežová

29.01.2025

Čti více

Chodníky visí stovky metrů nad zemí

TOP 11 věcí, které v Jün-nanu vidět a zažít:

1. Li-ťiang – Pro mě je to nejkrásnější město Číny, a stejně ho vnímá i Google. Dřevěné domy, mlýnská kola a úzké klikaté uličky lemující říčky. Li-ťiang (nebo Lijiang) si nejde nezamilovat.

2. Yangshuo - malebné město známé svými dramatickými krasovými vrchy a klikatými řekami, zejména řekou Li, která nabízí ikonické výhledy. Příroda v této oblasti je bohatá na bujnou zeleň, rýžová pole a jeskyně.

3. Soutěska skákajícího tygra – Právě zde je řeka Jang-c’-ťiang nejužší, a uprostřed ní leží obrovský kámen, přes který údajně přeskákal tygr. Skvělý trek podél jednoho z nejhlubších kaňonů světa.

4. Ochutnat Puerh – V rodišti čaje je návštěva povinností. Tento čaj patří mezi nejluxusnější (a nejdražší) na světě, a lékaři se shodují, že je i jeden z nejzdravějších.

5. Dali a kmeny – Podle mě nejkrásnější historické město Číny. Je postaveno podle filozofie Feng Šuej – mezi jezerem a nádhernými horami. Kmeny v okolí Dali připomínají ty ze Zlatého trojúhelníku a jezero Erhai je prostě dechberoucí.

Zájezd Nejkrásnější Čína - komfortní dobrodružství

SEN na nejkrásnějších místech Číny v Yangshuo.

6. Zasněžený vrch Jadeitového draka – Nad Li-ťiangem se tyčí hora, považovaná za nejjižnější ledovou horu v celé Asii. Cesta kolem této majestátní hory autobusem nabízí neuvěřitelně malebné výhledy.

7. Kunming – Město květin, kde je můžete koupit levně a na kila. Kunming je známý svými nádhernými parky u taoistických chrámů. Ve středu města vás obklopí čerstvý vzduch a klid – bez ruchu vozidel.

8. Jídlo s květinami a houbami – Květiny najdete i v místní kuchyni. Nikdy nezapomenu na květinový salát k snídani v Kunmingu nebo na koláče plněné růžovými plátky. Zvláštní, ale výborné.

9. Káva – Věděli jste, že Jün-nan produkuje 98 % čínské kávy? Čínská káva je unikát, který musíte ochutnat.

10. Šilin – Krasové útvary, známé jako Kamenný les. Rozkládá se na ploše 500 km² a podobné útvary najdete jen na Madagaskaru. Tyto vápencové jehly jsou chráněny UNESCO.

11. Taoistické a buddhistické chrámy – Nejvíc mě uchvátily tři pagody u Dali, což je skutečně úžasná scenérie. Celý Jün-nan je však posetý nádhernými chrámy.

Jün-nan je vzdálený a patří mezi nejméně rozvinuté provincie Číny. Jeho název znamená „jih barevného mraku“ a je to kouzelné místo na konci světa. Nepřipomíná klasickou Čínu, ale spíše samostatnou zemi. Tak byste na něj měli nahlížet.

Pokud se rozhodnete Jün-nan navštívit, věřím, že to bude láska na první pohled. Šťastné cesty do jižní Číny přeji!

Příroda v okolí Guilinu je nádherná

Zvláštní příroda Jün-nanu

V Číně není přírodně diverzifikovanější provincie, než je právě Jün-nan. Toto je až neuvěřitelné. Na krátké trase se dostanete z věčně zaledněných vrchů až do husté džungle. Polovinu všech druhů rostlinstva Číny najdete v Jün-nanu. Na jihu - v džungli - po stromech skáče pět druhů gibonů, slyšíte skřek exotických ptáků (například zoborožce) a lesem se prohánějí divoce žijící pralesní sloni. Na severu Jün-nanu se pasou jaci.

Za unikátní přírodu je v mnoha ohledech zodpovědná unikátní geologie a geografie provincie. Zasněžený vrch Jadeitového draka – Yùlóng (5 596 m) – je nejjižnějším vrchem v celé Asii, který je pokrytý ledem.

Z vrchů tečou prudké řeky, vždyť převýšení Jün-nanu je extrémní. Tyto divoké řeky vytvořily hluboká údolí. Na severozápadě Jün-nanu tečou takto tři řeky paralelně a jsou od sebe vzdálené v nejužším bodě pouze okolo 65 až 70 kilometrů. Je to velmi zvláštní úkaz, který je mimo jiné pod patronátem UNESCO.

Řeka Jang-c'-ťiang, nejvýchodnější ze tří řek, se u města Li-ťiang láme v pravém úhlu a teče severovýchodně. Vytváří nejdelší řeku Asie – řeku, kde vznikla jedna z nejstarších civilizací světa. My na našem zájezdu putujeme na unikátní místo nazvané poeticky, Soutěska tygřího skoku či Rokle tygřího skoku.

Západní část Jün-nanu je tedy na severu hornatá. Na východě je náhorní plošina, kde se nacházejí jezera (9 velkých jezer) a také množství krasových útvarů. Najdete tu vápencové terasy jako v Pamukkale, ale i úžasné ostré jehlovité pilíře v Kamenném lese Šilin.

Před 65 miliony let narazila Indie do Asie, a tak hory Jün-nanu neustále rostou, podobně jako celé Himálaje. Tady v Jün-nanu Himálaje začínají. Poslední informace o unikátní přírodě Jün-nanu je to, že tu najdete 19 000 druhů rostlin. Květiny jsou všude, města voní a hlavní devítimilionové město Kunming má přezdívku Město květin.

Květiny najdete i v jídle Jün-nanu a já nikdy nezapomenu na květinový salát k snídani v Kunmingu či na koláče plněné okvětními lístky růží. Jün-nan klidně můžeme nazvat Královstvím flóry a v provincii najdete sto druhů orchidejí.

První národní park Číny Zhangjiajie (UNESCO)

Soutěska Skákajícího tygra

Soutěska Skákajícího tygra, známá také jako Tiger Leaping Gorge (čínsky 虎跳峡, Hǔtiào Xiá), je jednou z nejhlubších a nejkrásnějších soutěsek na světě, tvoří část povodí řeky Jang-c’-ťiang, konkrétně její horní části zvané Jinsha River. Soutěska je dlouhá přibližně 15 kilometrů a v některých úsecích dosahuje hloubky až 3 900 metrů. Je obklopena majestátními pohořími Haba a Jade Dragon Snow Mountain, jejichž zasněžené vrcholy tvoří dramatické kulisy této divoké přírodní scenérie.

Jméno soutěsky je spojeno s legendou, podle níž tygr přeskočil řeku na nejužším místě o šířce přibližně 25 metrů. Na tomto místě leží velký balvan, známý jako Tiger Leaping Stone, který dodnes připomíná tuto pověst. Soutěska je součástí širší oblasti Tří paralelních řek, která byla v roce 2003 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO díky své jedinečné geologické a biologické hodnotě.

Řeka Jinsha, protékající soutěskou, je známá svým divokým proudem, který vytváří peřeje, vodopády a víry. Okolní pohoří, s vrcholy přesahujícími 5 000 metrů nadmořské výšky, jsou domovem pestrého spektra flóry a fauny.

Návštěvníci si mohou zvolit mezi dvěma hlavními stezkami. Vyšší stezka, známá jako High Trail, nabízí nádherné výhledy z výšky na řeku a okolní hory a je vyhledávána zejména milovníky horské turistiky. Dolní stezka, Lower Trail, vede blíže k řece a umožňuje návštěvníkům prohlédnout si peřeje i slavný balvan, spojený s legendou o tygrovi. Trek soutěskou vyžaduje dobrou fyzickou kondici, ale odmění návštěvníky úchvatnými scenériemi.

SEN v jižní Číně

Kawa Karpo, 6 740 m n.m.

Kromě toho, že jde o nejvyšší vrch provincie Jün-nan, je to i jeden z nejsvětějších vrchů Tibeťanů. Ročně k němu přichází 20 000 poutníků, z nichž mnozí na 240 kilometrů dlouhém treku vrch obkružují. Podle Yungdrung Bön, původního tibetského náboženství, právě na tomto vrchu žije bůh války.

Kawa Karpo se nachází v Himálajích, v malém pohoří, které je na hranici Jün-nanu, S'-čchuanu a Myanmaru. Kawa Karpo či Kawa Garbo odděluje od sebe řeky Salween a Mekong a má dvacet vrcholků, z nichž šest má výšku nad šest tisíc metrů.

Jak píši, vrch je posvátný a nedoporučuji ho zdolat. Pokusil se o to horolezecký klub z Kjóta společně s horolezci z Číny. Rozhodli se pokořit vrch navzdory protestům místní tibetské komunity. Dne 3. ledna 1991 je však zastihla lavina a všech sedmnáct lezců zahynulo.

Celoročně zasněžené nejjižnější vrchy v celé Asii.

Skalní les Šilin (UNESCO)

V Jün-nanu najdete les vápencových pilířů, něco podobného jako na Madagaskaru Tsingy. Tady v Jün-nanu jde však o ohromné území okolo 500 km². Představte si geopark, který byl založen v roce 1931, a tak dnes vypadá nádherně.

Zasazené palmy od té doby vyrostly, a kromě kamenného lesa tu budete obdivovat i ten zelený. Kromě úžasných skalnatých útvarů, které jsou pod patronátem UNESCO, je tu množství rostlinstva - od borovic po palmy. Vskutku nádherná a pestrá příroda.

Vzali jsme si elektrické autíčko a vyrazili dovnitř parku. Tady jsme sešli na nejnižší bod a potom na nejvyšší, kde se nachází pavilon s krásným výhledem. Tyto záběry tedy nejsou z dronu. Vypadá to jako tisíce stalagmitů, jako by stromy zkameněly.

Procházíme a protlačujeme se mezi těmito přírodními výtvory a přicházíme i k nejznámějším jezírkům v 270 milionů let starém skalnatém lese. Podle legendy kmene Yi tu zkameněla krásná Ašima.

Obrovské skalní útvary jsou dechberoucí

Dali – útočiště čínských manažerů

Už Mongol Kublajchán poskytl Jün-nanu značnou autonomii. Do Pekingu to tehdy trvalo na koni půl roku, a právě sem často posílali do „vyhnanství“ neposlušné šlechtice, kteří upadli v nemilost. Ti si však s sebou přivezli nejen vkus a peníze, ale měli také čas vytvářet jedinečné stavby a přispívat k rozvoji místní kultury.

Dnes je Jün-nan znovu „in“. Ne v Česku, ale mezi čínskou high society. TOP manažeři ze Šanghaje, Kantonu nebo Pekingu se stěhují k jezeru Erhai, aby našli klidnější život a sami sebe.

Historické staré město Dali a okolní vesnice jsou posety příbytky bohatých měšťanů, kteří s citem renovují místní domy, chalupy a statky. Tito lidé touží uniknout „ode všeho“ v rušném městě. Čínský výraz nej-ťüan doslova znamená „být zrolovaný uvnitř“ – tedy vyčerpaný vnitřním stresem.

Výhled na královské Dali z našeho hotelu.

Zvláštní lidé Jün-nanu - etnický inkubátor

Většinu Číny obývají lidé Chan, tedy původní Číňané. V celé Číně však žije celkem 56 oficiálně uznaných etnických skupin s vlastními jazyky a zvyky. Známe Tibeťany, Ujgury... Každopádně, zde v Jün-nanu je i mezi kmeny největší diverzita v celé Číně. Na území Jün-nanu žije až 25 kmenů s vlastním jazykem, kroji a jídlem.

Údolími procházely po Tea and Horse road z jihu na sever a naopak. Jün-nan má jednoznačně nejvíce etnických skupin v celé Číně. Já jsem se sem vydal za kmenem Mosuo, který žije v přísném matriarchátu. Za kmenem Yi, který je sedmým největším v celé Číně. Za kmenem Naxi, který žije v okolí Li-ťiangu. Zde na sever od města žijí i Tibeťané.

Nejvíce jsem pozoroval kmen Bai, jehož stavby můžete obdivovat ve starých částech města Dali. Mnoho kmenů znamená kromě výjimečných fotografií v krojích také unikátní festivaly, jako je „polévání vodou“, „pálení ohňů“ a pro „losar“ nemusíte ani cestovat do Tibetu. Několik kmenů popisuji níže.

Potkáte zde ženy v nádherných krojích.

V kmeni Yi mohou muži ženám nadávat

Zajímavým kmenem je kmen Yi (jí), který žije v okolí hlavního města Kunming. Už při snídani v hotelu se setkávám s vedoucí turistického oddělení, která vypadá úplně jinak než běžné Číňanky. Je štíhlá, má nos posazený výše, je malý, a stejně tak i ona je drobná. Má tmavší pleť než Číňanky z Pekingu, které mě na mé „služební“ cestě za neznámými krásami Jün-nanu doprovázejí.

Pekingské ženy působí elegantně, zatímco vedoucí místního úřadu se chová drsně. Příliš se neusmívá, její angličtina je slabá a zdá se mi, že toho moc neví. Kmeny si otázky nekladou, neměly školy, které by je k otázkám a hledání odpovědí vedly. Tato dáma je primitivnější, divočejší, pochází z kmene Yi a mluví o sobě a svém kmeni s hrdostí.

Poté u Kamenného lesa Šilin navštěvujeme jejich restauraci. Yi údajně mají až 40 podkmenů či klanů. Zde mají svůj domov bílí Yi. Černí Yi žijí na jihu provincie S’-čchuan.

Muži, ale i ženy, jsou skvělí zápasníci. Žena z kmene Yi nesmí být žádná křehká květinka, ale hlavně silná. Na české vesnici by ještě před pár lety žádná modelka neuspěla. „Ta je krásná a silná, to je dobrá žena,“ říkávalo se. A žena z kmene Yi musí umět i něco jiného – musí se umět prát.

Čím hlouběji se nořím do zvyků Yi, tím víc mě překvapují. Jejich kulturu nejlépe poznáte během svátků. Jeden z nich je čistě mužský a probíhá tak, že ženy zůstávají doma a muži jdou do lesa s jídlem, alkoholem a tři dny slaví. Oslava spočívá v tom, že si co nejvíc nadávají na své ženy. Předhánějí se, kdo přijde s největší podpásovkou. Poté, co vystřízliví, vrátí se domů a celý rok jsou jako myšky. Na své ženy neřeknou ani jedno špatné slovo.

Číňané mají rádi světlou pleť, zatímco Yi preferují tmavou. Hezký muž má tmavou pokožku. Ženy nosí na hlavách čepici s rohy. Dva rohy značí svobodnou ženu, jeden roh znamená zadanou a bez rohů je vdaná. Pokud chcete sbalit dívku z kmene Yi, stačí se dotknout jejího rohu – a je to. Pak vás čekají dvě zkoušky: tři roky pracujete zdarma na poli její rodiny, abyste dokázali, že umíte uživit rodinu. Druhou zkouškou je, zda spolu můžete mít děti. Pokud dívka otěhotní, zkouška je splněna, stává se z ní nevěsta a můžete se vzít.

Jiný podkmen Yi z okolí města Dali slaví třídenního „Valentýna“. Během těchto tří dnů máte naprostou volnost – můžete dělat, co chcete. Pak se vrátíte domů a posloucháte. Až do dalšího Valentýna.

Co říkáte? Jsme my Evropané opravdu tou nejvyspělejší civilizací, která všechno dělá nejlépe? U kmene Yi prý rozvody neexistují...

Lijiang - Benátky Číny

Kmen Naxi žijící v okolí Li-ťiangu

Vydáváme se severně od města do vesničky kmene Naxi. Máme místního průvodce, který je přímo z tohoto kmene. Jedeme až na samý konec vesnice, zabočujeme do boční uličky a vstupujeme do jednoho z domů. Je to téměř jako skanzen, kde lidé v tradičních krojích předvádějí, jak žili jejich předkové. Je to ale příjemné. Učíme se, jak se vyrábí tofu, meleme sójová zrna a ukazujeme si celý proces. I když tofu nemám rád, tady v Číně mi chutná.

Papír se zde vyrábí tradiční metodou, jakou jsem už viděl v Thajsku nebo Myanmaru. Vesnice leží na Cestě čaje a koní, a tak se dozvídáme zajímavosti ze života poutníků a obchodníků. Děda prý kromě čaje obchodoval i s opiem. Ahá, tak už chápu, proč byla tato cesta vedoucí Zlatým trojúhelníkem tak významná.

Kmen Naxi.

Mosuo – matriarchální společnost tibetských buddhistů

Co byste řekli na společnost bez otců, bez manželství (nebo rozvodů), kde neexistují jaderné rodiny? Babička sedí v čele stolu a její synové a dcery žijí s ní, spolu s dětmi jejích dcer. Celé společenství je organizováno kolem mateřské pokrevní linie.

Muži jsou v této společnosti jen o málo víc než „hřebci“, dárci spermatu, kteří ženy oplodňují, ale do výchovy svých dětí se téměř nezapojují. Toto společenství žije v horách pod ledovými vrcholy. Muž se v domě ženy nezdržuje; pracuje v domě svých sester a k ženě chodí pouze „přespat“.

Společenství Mosuo, které někteří označují za progresivní feminismus, existuje v podhůří východních Himálají na severozápadě Jün-nanu. Mosuo žijí moderní život v okolí jezera Lugu. Žena i muž jsou zde svobodní a mohou mít tolik partnerů, kolik chtějí – nebo také jen jednoho.

Toto společenství se vyznačuje naprostou tolerancí k těmto „záležitostem“, bez jakéhokoli odsuzování ze strany společnosti. Mosuo praktikují takzvané „walking marriage“ (pohodlné manželství), a když je na klice dveří zavěšený klobouk, znamená to pro dalšího „nápadníka“, že dnes je tento pokoj již obsazen.

Děti Mosuo nejsou vychovávány otci, ale matkami, babičkami, tetami a strýci. Otec tráví čas v domě svých sester a jeho role při výchově vlastních dětí je minimální. Žena často ani neví, kdo je otcem konkrétního dítěte, a nikdo to neřeší. Muž nemá otcovské povinnosti, ale jeho postavení je důležité v rodině jeho sester.

V této komunitě žena vlastní dům, pozemky a odpovídá za chod rodiny. Vaří, uklízí a rozhoduje o každodenních záležitostech. Muž v domě svých sester vykonává fyzicky náročné práce, zabíjí zvířata a částečně se podílí na výchově dětí svých sester. Největší autoritu však má babička, která je hlavou rodiny a má poslední slovo při rozhodování.

Základním posláním ženy Mosuo je porodit děti. Nemít děti je v této kultuře obrovská stigma, považuje se za životní neúspěch. Každá žena Mosuo je svobodnou matkou a důvod, proč se setkává s muži, je čistě fyzický – pro sex a potěšení, nikoli pro výchovu nebo zajištění rodiny. Pokud žena Mosuo nemůže mít děti, často si je adoptuje, obvykle od sestřenic. Rodiny Mosuo jsou rozsáhlé a propojené přes mnoho tet a sestřenic.

Tento model života ukazuje, jak rozmanitý může být svět. Je to zkrátka jiný koncept rodiny a společnosti. O matriarchátech plánuji už dlouho napsat blog – věnuji se této problematice desítky let a zkoumám ji po celém světě. Osobně si myslím, že matriarchát existuje na celé planetě, jen moudré ženy často nechávají muže v iluzi, že rozhodují. Ony jsou však tím „krkem, který otáčí hlavou“. U kmene Mosuo je tento matriarchát ale zcela zřejmý a nesmírně fascinující.

Netradiční Čína, Yangshuo.

Bai – bílí stavitelé

Bai znamená v překladu „bílý“, a přitom jde o tmavé lidi. Bílou barvu najdete na jejich krojích a domech. Tento kmen, který má 1,2 milionu obyvatel, jsem potkal v okolí jezera Erhai, jehož tvar připomíná ucho.

Kvůli tomuto kmeni jsem dorazil k jezeru přesně v pondělí, abych stihl ranní trh. Ten se koná na daném místě jen jeden den v týdnu. Je na opačné straně jezera, na severu, a cesta sem z nového města Dali trvá asi hodinu a půl autem. Pokud nejsou dopravní zácpy.

Kmen Bai se dělí na jedenáct podkmenů či klanů, které lze snadno rozpoznat podle pokrývky hlavy. Každá vesnice má své specifické znaky. Nejvíce mě zaujaly stavby Bai, a to nejen ve starých částech města Dali, ale také v okolních vesnicích. Vesnice působily bohatým dojmem, s rozlehlými vícegeneračními domy.

Kmen Bai.

Zvláštní jídlo Jün-nanu

Jiní lidé a odlišná kultura způsobují i jiné jídlo. Jde samozřejmě i o různorodost přírody. Pokud se někoho zeptáte na nejlepší jídlo naší planety, Čína je vždy v tomto žebříčku vysoko. Každopádně, Čína je obrovská a každá provincie má jiné jídlo. V Jün-nanu máte v jídle více zeleniny, hub a květin.

"Brynzové halušky" Jün-nanu jsou také těstoviny. "Těstoviny, které prošly mostem" – "Cross the bridge noodles", je novodobé jídlo, má pouze kolem 100 let, ale je to komunitní záležitost. Takové milé akční posezení s přáteli, a proto je v Jün-nanu tak oblíbené.

Jde o takzvaný hot pot, což určitě znáte. Tady však nejde o jeden velký hrnec, který je ukotven uprostřed stolu či zasazený dovnitř stolku, ale každý máte "hot pot" pouze pro sebe. Dostanete jeden extrémně horký hrnec (pozor, nespálte se) s kuřecím vývarem. K tomu vám přinesou to, co si objednáte. Střední cena celého jídla je asi 7 eur.

Na začátek naházejte do horkého vývaru maso. Jde o hovězí, které je velmi natenko nakrájené, úplně syrové. Kdy je dobré? Když se jeho barva změní z červené na bílou. Každopádně, hned po mase hoďte do vývaru křepelčí vajíčko, následně zeleninu.

Za touto polévkou je legenda, kdy krásná novomanželka nosila oběd novomanželovi, který se tvrdě učil na státní zkoušky. Číňané tomu rozumí, protože dodnes u nich tvrdé zkoušky existují. Manželka doma uvařila, ale než přišla za manželem, který se učil v klidu v pavilonu uprostřed jezera, jídlo vychladlo. Jednou přišla a napadlo ji, že všechno studené jídlo hodí do teplého vývaru. Manžel byl nadšený a úspěšně zkoušky složil.

Jak jsem zmínil výše, v Jün-nanu jsou květiny součástí jídelníčku. Hned v prvním hotelu v Kunmingu jsme měli k snídani salát z květin. Květiny přidávají i do omelety či koláčků. Jinak květiny se v Kunmingu prodávají ne na kusy, ale na kila. V Kunmingu je druhý největší trh s řezanými květinami na světě (po Holandsku). Květiny jsou tu extrémně levné a krásné.

Ještě jedna příhoda s jídlem v Kunmingu. Hotel máme vedle železniční stanice, přece jen, v téměř 9milionovém městě bývají zácpy, a takhle můžeme na stanici vyrazit pouze pár minut před odjezdem vlaku. Najednou mi zvoní telefon a když jsem zvedl, anglicky na mě někdo mluví, že mi přinesl večeři. Otevřu dveře a tam robot.

Přinesl jídlo, pouze jsem stiskl tlačítko a jídlo mi vydal. Dole na recepci měli "docking station" a nabíjeli se na ní. Jeden z nich přišel k výtahu, sám si ho zavolal a bez problémů našel pokoj. Zastavil před pokojem a zatelefonoval, ať přijdete otevřít. Když jsem psal tyto řádky, nacházel jsem se ve vlaku směr Li-ťiang a vzpomněl jsem si, že jsem jídlo od robota vložil do ledničky a zapomněl jsem ho tam. Ach...

V Jün-nanu mají i vyhlášenou šunku a sýry. Asi jako když se vypravíte do Emilia Romagna v Itálii. Každý Číňan tu ochutná sýr i skvělou šunku. Jak se blížíme k Li-ťiangu, do vlaku nastoupilo více pasažérů a obchodníků tibetského původu. Právě jsme koupili sýry z jačího mléka, lépe řečeno jakýsi jačí jogurt. Byl naplněný třešněmi a meruňkami, takový malý zákusek a velmi chutný. Doporučuji.

Netradiční čínská gastronomie.

Rodiště čaje

Při unikátním jídle Jün-nanu musím zmínit i čaj, ten pochází právě odsud z Jün-nanu.

Do Evropy čaj přivezli poprvé Holanďané v 17. století. Čínská legenda tvrdí, že čaj našel čínský císař někdy před 4 700 lety. Každopádně, i dnes najdete v Číně čajovníky, které mají neuvěřitelný věk, nad 1 000 let. Nejstarší právě tu v Jün-nanu má přes 1 700 let.

Jün-nan je známý čajem Puerh, který se zpracovává právě z listů těchto starých čajovníků. Běžně mají výšku nad 15 metrů, takže nejde o ty 1,5metrové keříky. Z těchto stromů se sbírají celé velké listy, ty se fermentují, vysuší a lisují.

Většina (jednoznačně) největšího producenta čaje na světě, Číny, je zelený čaj, a ten má krátkou dobu trvanlivosti. Puerh vám vydrží "věčně" a naši klienti si dělají legraci a Puerh nazývají "investiční čaj". Čím je starší, tím má vyšší cenu.

Číňané věří, že jde o lék, nejlepší boj proti cukrovce a kardiovaskulárním chorobám. Pije se před jídlem a vláknina v čaji způsobí, že nejste tak hladoví a zhubnete. Hodně antioxidantů má na tělo blahodárné účinky.

Starší čaj dáváte většinou 7 až 9 gramů na malý hrnek. První vodu zalijete, ale čaj se nepije, louhujete 10 sekund, a pak vylijete a necháte list Puerhu, aby se rozvinul. Potom můžete nalít horkou vodu, čtyřikrát louhovat (od 10 sekund do půl minuty). Barva je tmavá a jde o černý čaj.

Vůně je jako u starého archivního vína, ale pokud počkáte a Puerh se rozvine, i tady hledejte paralelu s archivním vínem. V obchodě, kde jsme byli, měli tříkilovou "cihlu" Puerhu za 6 300 eur!

Na jaře připomínají zaplavená políčka šupiny draka

Cesta čaje a koní

Nikdy jste o ní neslyšeli, ale u Jün-nanu ji nestačí jen zmínit, a musím se jí věnovat více. Tato cesta je nazývána i "jižní Hedvábná cesta" a je pro tento region extrémně důležitá. Jejím základem je Jün-nan. Čaj se vyvážel do Tibetu a odtud se přiváděli nezlomní vytrvalí tibetští koníci. Cesta dále na jih vedla přes Myanmar až do Bangladéše a dále do Indie. Základem však byl obchod mezi Čínou a Tibetem.

Čaj znali Tibeťané asi už za dynastie Han před dvěma tisíci lety. Ale čaj byl považován spíše za jakousi medicínu a byla to minoritní komodita, pokud se vůbec o komoditě dá mluvit. Až když si princezna Wenčeng vzala třicátého třetího tibetského vládce jménem Songcen Gampo v roce 641, a potom, když si princezna Džinseng vzala Me Agtsona v roce 710, se čaj do Tibetu rozšířil mezi šlechtou a mnichy. Ve stejném století nápoj, který zahříval tělo a nakopával mysl, postupně pronikl mezi tibetský lid.

Nosit čaj nahoru do Tibetu byla ohromná dřina, někteří nosiči nosili i 120 kg, vždyť čím více odnesli, tím více vydělali. Plat však byl nízký, cesta byla nebezpečná, počasí hrůzostrašné. Když Mao Ce-tung, kterého dnes jinak než "kormidelník Mao" nenazývají, zrušil nosiče, oni tvrdili, že to byl nejlepší den v jejich životě.

Mao zároveň do Tibetu postavil cestu, a tak doba nosičů a koní skončila. Zůstaly po nich však vzpomínky a městečka na této cestě, která na tomto obchodu zbohatla. Krásná městečka a vesničky, které se vyplatí navštívit.

SEN navštěvuje hory Avatara

Zvláštní historie Jün-nanu

Jün-nan byl vždy sám sebou. Mnoho století šlo o samostatné království, které fungovalo v osobitém módu. Jün-nanští se nějak jinak chovají a já tam cítím více Laosu a severního Myanmaru. Vy, co jste byli v Sapě a setkali se s Černými H'mongy, to tu budete poznávat. S tím rozdílem, že budete cítit, že vláda sídlila tu, a tu tedy byly peníze. Právě v Jün-nanu se našel nejstarší "Číňan" – Yuanmou Man, který tu žil před 1,7 až 2 miliony let. Žili tu lidé "thajského" původu a jejich život se podobal životu kmenů Zlatého trojúhelníku.

Nikdy by mě nenapadlo, že takovou tradičnost a exotiku uvidím v rozvinuté Číně. V něčem je to ještě exotičtější, vždyť přes Jün-nan vedla z Tibetu obchodní cesta, a tak do mixu horských kmenů jihovýchodní Asie přibyli v Jün-nanu i Tibeťané. Severní Jün-nan patřil vždy Tibetu.

Ve čtvrtém století před naším letopočtem vzniklo království Dian. Když mluvím o unikátnosti Jün-nanu, myslím na království mezi 8. až 13. stoletím. Hlavním městem se stalo Dali. V roce 730 vzniká v Dali (v okolí jezera Erhai) království Nanzhao, které si podrobilo všechny ostatní kmeny.

Království uznávala i nejsilnější čínská dynastie Tchang a tvořilo nárazníkovou zónu mezi Říší středu a Tibetskou říší. Nic v životě není zadarmo a Nanzhao si muselo svou samostatnost zasloužit. Bojovalo s dynastií Tchang v osmém století dvakrát a oba případy zmasakrovaly (s pomocí Tibeťanů) Tchangy. Od té doby mohli mít vztyčenou hlavu a mně se zdá, že ji mají do dnešních dnů.

Tři pagody v městečku Dali.

Obchod s Tibetem

Když mluvíme o historii, důležité je zmínit cestu, která se nazývala "jižní Hedvábná cesta", ale Jün-nanští ji neříkají jinak než "Cesta čaje a koní". Ne války, ale obchod je základem vztahů a na Cestě čaje a koní vidět, že historicky byl Jün-nan s Tibetem ve velmi úzkém vztahu.

Už během dynastie Tchang (618 až 907) proudilo zboží přes Jün-nan dolů po řece Iravadi, křížem přes Myanmar až do Bengálska.

Jün-nan nikdy nebyl zaostalou horskou oblastí – naopak! Právě do Tibetu vedla obchodní cesta, kam se od přibližně 8. století ve velkém dovážel čaj, a zpět se dováželi vybartrovaní koně. Během dynastie Song to bylo až 25 000 koní ročně. Ale i tak to Songům proti Mongolům vedeným Kublajem (Kublajchánem) nepomohlo a v roce 1253 Kublaj dobyl i království Dali. Takto po 315 letech ukončil jeho existenci.

Od té doby se samostatnost Jün-nanu oficiálně skončila, i když jeho izolovanost a kmenová diverzita se nějak přirozeně vymezovaly od mocenského centra v extrémně vzdáleném Chanbaliku (Pekingu). Šest set let více méně samostatných rozhodnutí dokáže vytesat nemizející stopu – v jídle, kultuře, architektuře...

Jün-nan je na svou jinakost hrdý, a když se blíže s pravými Jün-nanskými setkáte, tak na vás mrknou. Oni vědí své!

Budeme objevovat místní chrámy

Charakteristika Jün-nanu:

Provincie v jihovýchodní Číně
Rozloha: 394 000 km²
Počet obyvatel: cca 50 milionů
Hlavní město: Kchun-ming (Kunming)
Nejvyšší vrchol: 6 740 m (Kawa Garbo)
Domorodé jazyky: 25 jazyků
Sousedí se zeměmi/čínskými provinciemi: Myanmar, Laos, Vietnam / S'-čchuan, Kuej-čou, Kuang-si
Charakteristika: vítr, květiny, sníh a Měsíc

Architektura jižní Číny.

Všechny články autora

Luboš Fellner

Neznáme člověka, který aktivně procestoval více zemí než Luboš. Již 25 let připravuje prvoexpedice z Čech, Slovenska a v mnoha případech i z dalších zemí střední Evropy. Sedm sester severovýchodní Indie, Středoafrická republika, Kongo, Čad-Ennedi a severní i jižní Súdán jsou ty nejposlednější. Cesta po stopách slavných cestovatelů a hledání pramene Nilu. Výstup na nejvyšší horu Severní Koreje. V roce 2012 zorganizoval u příležitosti 100. výročí dobytí Jižního pólu plavbu na Antarktidu. Procestoval i sever od Grónska, Zemi Františka Josefa až na severní pól. Mnohokrát procestoval Oceánii - Polynésii, Melanésii i Mikronésii. Jako vystudovaný lékař s atestací se věnuje cestovatelské medicíně a zrealizoval cesty s názvem Ebola tour (Západní Afrika 2015) a Zika tour (Brazílie 2016). Má na starosti bezpečnost našich klientů.

Blog - všechny články Katalog poznávacích zájezdů