Když v roce 1950 létalo ročně třicet milionů cestujících, v době pádu Berlínské zdi pak více než miliarda. Dnes ročně nastoupí do letadla tři a půl miliardy pasažérů. Mnozí létají za prací v globalizovaném světě, ale většina cestujících chce vidět to nejkrásnější z destinace. A města sice za ten čas narostly, ale památky ani historická centra se nezvětšily. A tak se tam všichni spolu tlačíme.
Autor: Jozef Zelizňák, manager a průvodce CK SEN
26.03.2018
Příchod internetu koncem devadesátých let a následně jeho rozšíření mezi širokou veřejnost zcela změnil logiku cestování. První cesty za hranice tehdejších všedních dní vedly na Gibraltar nebo za polární kruh s hrubým atlasem světa a lidé se snažili zorientovat ve městě podle strohých map sloužícím řidičům na šikovný vjezd do centra. V únoru 2005 se v našich počítačích objevily Google mapy a v září 2008 tyto interaktivní mapy přišly i do našich mobilů. Cestování se tím zcela změnilo. Turista najednou nemá problém zorientovat se kdekoliv ve městě a přijít tam, kam chodí všichni. S důrazem na slovo všichni. Stránku TripAdvisor, která je hlavním zdrojem masového poznání, měsíčně navštíví sto sedmdesát milionů turistů bažící po informacích. Cestování je najednou jednodušší, dostupnější, ale také masovější a ... nudnější.
Cestování změnily i nízkonákladové letecké společnosti, které obrátily vnímání hodnoty létání naruby. Tisíce lidí se každý pátek přesouvají za zábavou do jiných míst, aby se v pondělí vrátili domů, a taxík na letiště je často dražší než samotná letenka. Víkendoví turisté si otevřou TripAdvisor či jiné stránky s doporučeními, co vidět a navštívit ve městě, a zamíří tam, kam jdou všichni. Barcelona nebo Praha by o tom mohly vyprávět. A stále více evropských měst bojuje o to, aby se nestaly jen skanzenem pro turisty.
Cestování změnily i nabídky soukromých bytů pronajímaných přes internet. V Paříži dnes nabídka bytů o polovinu převyšuje množství hotelových pokojů. Mnohá města se snaží s portály na krátkodobé pronajímání bytů bojovat s cílem chránit domácí obyvatelstvo. Dělá to Berlín, ale dělá to například i Reykjavík, kde si jen na hlavní ulici tohoto sympatického města můžete (ve velkém předstihu) vybírat z více než stovek bytů nabízených k pronájmu. Takové byty vytlačují z města místní, zvyšují ceny nemovitostí a dělají centrum Reykjavíku pro běžného Islanďana v podstatě nedostupným. Každá mince má dvě strany.
Cestování změnily i výletní lodě, nejrychleji rostoucí odvětví turismu. V roce 2017 se plavilo na výletních lodích 26 milionů rekreantů (téměř o 10 milionů více než v roce 2009). Láká je nízká cena, pohodlí plovoucího hotelu, který se přesouvá, zatímco oni večeří, spí, a za pár dní jim umožní odfajfknout si množství zemí a absolvovat celou řadu čtyřhodinových prohlídek měst, které se jim slijí do jedné. Tento typ cestování je obrazem naší dnešní doby. Má to být levné, rychlé, pohodlné i za cenu nulového zážitku, nepohlavní atmosféry a masového byznysu, když rekreanti vidí všechny atrakce v koloně desítek autobusů, které ukazují totéž jim, jakož i dvěma tisícům spolucestující z jejich lodi. Z top destinace výletních lodí, z Benátek se vystěhovala už polovina původního obyvatelstva. A přispělo k tomu i osmdesát tisíc turistů, kteří se každý den tísní při jejich lagunách a kanálech.
Jiným způsobem, ale přece, změnily cestování i selfie tyče. Zatímco jste před pár lety ještě potřebovali jiné turisty na společnou fotografii z dovolené, dnes jen vytáhnete selfie tyč a nemusíte nikoho o nic prosit, když chcete mít pěknou fotografii na Instagram či originální vtipnou momentku od šikmé věže v Pise. Na mnoha místech se již zdá být selfie důležitější než původní objekt zájmu a namísto nazírání do knižních průvodců turisté natahují ruku s tyčkou. Mnohá města a místa ve světě už toho začínají mít plné zuby a reagují zákazy. Dnes se se selfie tyčkou nevyfotíte například u milánské katedrály, ve Van Goghově muzeu v Amsterdamu, ale ani v Zakázaném městě v Pekingu či v saúdské Mekce (pokud byste se tam jako nemuslim někdy dostali). Zejména pro Číňany, kteří selfie milují, to musela být pořádná rána.
Každý chce mít fotografii, jak stojí sám na Velké čínské zdi, ale většina ji navštíví v davu jiných turistů. Pokud vás k tomu na místě nemotivuje průvodce a nedá vám dobrou radu, skončíte na klasickém organizovaném výletě, dorazíte na nesprávné místo na zdi, přijdete pozdě a odejdete s pocitem, že Velká čínská zeď je prostě vždy plná. I ve vychytaných destinacích se tomu dá vyhnout. Chce to však zkušenosti, energii a chuť poznávat víc. Chuť, kterou musíte mít společnou s někdejšími objeviteli. Už Johann Wolfgang von Goethe v osmnáctém století psal, že člověka už nic nepřekvapí a kamkoli přijde, ví, co ho tam čeká. No i o dvě stě let později máme neuvěřitelnou možnost cestovat do zemí, kde ještě vždy můžeme být hosty, a ne běžnými turisty. Stačí, když nás neodradí dlouhá cesta (Patagonie), nespravedlivě špatné jméno (Írán), blízkost známější destinace (Guatemala jako soused Mexika) či rozlehlost krajiny a nedokončení turistické infrastruktury (Namibie).
Dnes se dá cestovat skutečně tak levně jako nikdy v historii lidstva. Za originálními zážitky je však cesta snad ještě složitější než kdysi. Za takovéto zážitky můžete platit buď vyšší cenou, když chcete dobýt severní pól, poznat kmeny Papuy Nové Guineje či africké země, kde jiný než ohromně drahý servis neexistuje. No platidlem je i odvaha zvednout zrak a nechat se oslovit zeměmi, které jsou méně známé, ale neméně krásné jako ty nejnavštěvovanější na světě. Vydejte se do zemí, kde lokální obchůdky ještě nevystřídaly suvenýrové obchody s magnetkami vyrobenými v Číně ani univerzální příjemné bary, jak o tom již před šedesáti lety psal německý spisovatel Hans Magnus Enzensberger, když varoval před tím, že turisté mění celý svět podle svého.
Již 20 let průvodce CK SEN, pravý světoběžník a vynikající překladatel ze skandinávských jazyků. Četli jste Stiega Larssona nebo Jo Nesba? Vystudoval norštinu a švédštinu, miluje Buenos Aires, ale jeho srdeční záležitostí se stala oblast východní Asie, kterou od roku 2001 navštívil nesčetněkrát. Vedl prvoexpedice do Bangladéše, Guyan a Surinamu i Severní Koreje, první naši cestu na Antarktidu. Jozef je top manažer v kanceláři a kromě bezproblémového řízení zájezdů má na starosti marketing i ostatní průvodce.
