Botswana, národní park Chobe, podzim 2019
45 stupňová horka zalévají pláně Botswany, zvířata se ukrývají pod stromy a v buši a když otevřeme okna na autě, ovane nás horký vzduch jako z pece. Přijíždíme k řece Chobe a pozorujeme stáda slonů, která se sem přišla se ochladit a napít se.
Autor: Pavel Fellner
13.11.2019
Aby mohli pokračovat dále na pastviny, musí projít brodem, nikomu se do něj však nechce vstoupit. Bojí se. Alfa samice hlasitě zatroubí a začne menšího slona tlačit do vody. Malý slon nemá šanci a musí poslechnout. Za chvíli se už celé stádo bezpečně rochní ve vodě, stříkají po sobě, válejí se v blátě. A my si užíváme toto divadlo. Malá slůňata nemotorně hýbou chobotem a učí se ho používat. Najednou z druhé strany cesty přichází obrovský samec. Přijde k našemu autu, začne ho očuchávat a chobotem jemně prochází po kapotě. Nedýcháme. On je však klidný, jen nás přišel přivítat. Směřuje k řece a my se vydáváme dále na jih do Tsobolos, kde jsme se rozhodli strávit první noc. Po cestě zachraňujeme mladé Španěly, kteří zapadli v písku. Odvíjíme hák s tažným lanem a vytahujeme zapadlé auto. Za odměnu dostáváme španělskou šunku, a ještě netušíme, jak je dobře, že jsme se naučili techniku v autě rychle používat.
Přijíždíme do kempu, slunce zapadá jako obrovská červená koule a k napajedlu před kempem přicházejí obrovská stáda buvolů a slonů. Já vařím večeři a nevím, kam se mám dřív dívat. V divočině na pláni před námi se k nám blíží pakoně, žirafy i kudu. Přicházejí z buše napít se z jediného zdroje vody široko daleko. Jsou od nás méně než na 50 metrů. Najednou Martin ukazuje jiným směrem. Asi 100 metrů dále se objeví 14 psů hyenovitých. Je neuvěřitelná rarita spatřit je. Nyní jsou před námi a jen pár kroků od nás. Kemp není chráněn plotem, je součástí divočiny, pár kroků a mohou být u nás. Naštěstí se obracejí a jdou do buše lovit menší zvířata. Stmívá se a u napajedla je stále více slonů, troubí na sebe, strkají se a perou se o nejlepší místo u vody. Ostatní zvířata nemají šanci. Je tma, v dálce slyšíme kvílet hyeny, je nebezpečné zůstat venku, a tak zalézáme do stanů spát, vždyť ráno vstáváme v 5.00 a odjíždíme na další safari. Spát. Silné slovo. Téměř celou noc jsem nezamhouřil oko. U napajedla byl takový hluk, že se spát nedalo. Adrenalin mi koloval v těle, byli jsme uprostřed divočiny jen pár metrů od divokých zvířat. Někdy v noci byl slyšet obrovský rachot. Slon přešel přes tábořiště a sousedům zdemoloval kempovací židle a stolek, které nechali venku před stanem. Za chvíli další hřmot hned vedle našeho auta. To Medojed shodil vařič a desku, na níž zůstaly zbytky rýže z večeře. Nad ránem všechno ztichlo, usínám, probouzejí mě však ptáci. Kempujeme pod stromem, na kterém jsou desítky hnízd a řev ptáků je silnější než budík.
Maja s Alicí vaří kávu, když dalekohledem Martin zpozoruje, že na pláň vyráží auto. Asi 300 metrů před námi v bahně vidíme trčet sloní chobot. Správce kempu s pomocníky se snaží z bahna vyprostit uvízlé slůně. Najednou mě napadne, že to sloní kvílení v noci mohl být řev jeho matky, která nedokázala zachránit své mládě. Za chvíli jsou celí od bahna, ponořují se do něj, nemají však šanci. Zavelel jsem: "Jdeme jim pomoci!" Asi 20 sekund zvažujeme rizika. Na blízku může být matka, která nás rozdupe nebo stádo hyen, které si na mládě brousí zuby. Je to však otevřená planina, tak vyrážíme. Ondřej má samozřejmě kameru. Tento jedinečný okamžik třeba natočit. Zastavujeme asi 10 metrů před bahnem, dále už nemůžeme, auto by se zabořilo. Vytahujeme naviják. Naštěstí má lano 15 metrů a navážeme ho na kurty, které mu omotáme kolem předních nohou. Správce má dalekohled a sleduje krajinu. Je dost nervózní. Ani jemu není všechno jedno. Začíná boj o život. Slůně už jen bezvládně leží ponořené v bahně, už ani nedokáže hýbat chobotem, jde o sekundy. Je mu jen několik týdnů. Pomalu začínáme táhnout. "Stop!", křičí pomocník, černoch, který je ještě více černější od bláta. Slůně jsme popotáhli, to se ale převrátilo na bok a mohli bychom mu zlomit nohu. Lano povolujeme, převazujeme a opět táhneme. Centimetr po centimetru vytahujeme slůně z bláta. Jak dobře, že jsme se to na zapadlých Španělech v písku naučili. Odměnou nám však není šunka, ale zachráněné slůně. Myjeme ho, nemůže stát na nohou, je zcela vyčerpané, chobotem Martinovi saje prsty a hledá matku a mléko. Chobotem se mi ovine kolem dlaně. Chceme, aby chodilo, zkusíme s ním jít ke kempu a tam se o něj postarat. Slůně však udělá pár kroků a nevládne. Martin posílá pomocníky pro vozík a plachtu, na kterou slůně svalíme a suneme do vozíku.
Přicházíme zpět do kempu jako hrdinové. I my se myjeme a pijeme vodu plnými doušky. Tutéž vodu, kterou pijí sloni z napajedla. Je zde zdroj podzemní vody a je chutnější než ta z lahví. Slůně dostává vodu a správce volá přes satelitní telefon záchrannou službu. Pokud do večera nedostane najíst, zahyne. Osud malého slona je zpečetěn, odvezou ho do sloního sirotčince, kde, když vyroste, vypustí ho do volné přírody. Není šance najít jeho matku. A matka se na mládě ptát nebude. Nejsme v pohádce, ale v drsné divočině. Slůně necháváme jeho osudu. Je v dobrých rukou, odjíždíme dále na jih, k deltě řeky Okawango. Doufám, že až sem přijedeme příště, bude si nás pamatovat s nezbourá nám věci na kempování.
English version: How we saved a baby elephant from drowning in mud
Průkopník našich cest do Indonésie a Polynésie. Několikrát absolvoval cestu kolem světa, průvodcuje jižní Ameriku, Barmu, Thajsko, Indii, Čínu, Tibet, Nepál, Bhután, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Namibii, JAR...., miluje Stolové hory ve Venezuele, koupe se s tučňákama na Antarktidě a vyběhne na každou sopku, kterou spatří. Bohém s odbornými znalostmi z řízení a marketingu si na zájezdech vychutnává každý moment. Okouzlí Vás nejen dojemnou hrou na klavír, vědomostmi, ale i talentem zorganizovat věci tak, abyste si vaši dovolenou dokonale užili. Velmi dobře vaří a v restauraci vám rád pomůže najít přesně to víno, na které máte chuť. Z dovolené, kde vás provází, se vám nebude chtít odejít.
