Nejbližší odjezdy zájezdů ➔
4,6/ 54,7/ 5
Islandské sopky.

Nejznámější islandské sopky: Které jsou stále aktivní?

Kdo by si nepamatoval, jak zamíchala kartami letecké dopravy jedna z nejznámějších islandských sopek Eyjafjallajökull v roce 2010!  Že se vás to osobně netýkalo? To je samozřejmě jedině dobře, nicméně každý si po této zkušenosti jistě uvědomil, jak sopky mohou být, i takto sekundárně – z důvodu chrlení dýmu – mocné. Islanďané se s nimi museli naučit žít, po staletí je jejich ostrov silou ohně zmítán. Dnes zde mají 32 aktivních vulkánů! Což na jeden ostrov rozhodně není malé číslo! Islandské sopky mají ale i své romantické kouzlo. Jedna z nich dokonce „stála modelem“ pro knihu „Cesta do středu Země“ od Julese Verna. Znáte její jméno?

Autor: Petra Špačková

22.01.2023

Čti více
Islandský vulkán chrlící lávu.
Islandský vulkán chrlící lávu.

ZAJÍMAVOSTI ISLANDSKÝCH SOPEK

Vulkán Hekla od roku 1104 vybuchl 18krát. Zatím naposledy si zaburácel v roce 2000.

Island je domovem asi 130 sopečných hor, z toho 32 je aktivních.

Říká se, že až třetina veškeré lávy, která od středověku pokryla zemský povrch, pochází ze zemské kůry na Islandu.

Více než 90 % islandských domů a bytů je vytápěno geotermální energií. Ta je levným, čistým a ekologickým zdrojem energie.

Pouze na Islandu můžete sjet výtahem dolů do magmatické komory, a to u sopky Thríhnákagígur.

Erupce ze sopky Fagradalsfjall v roce 2021 byla doposud nejdelší erupcí na Islandu v 21. století. Trvala neuvěřitelných 181 dní!

Nejfatálnější islandská sopečná erupce se odehrála v roce 1783 ve Skaftáreldar (erupce sopky Laki). Přibližně čtvrtina obyvatel Islandu v té době zahynula při katastrofě, a to hlavně kvůli nepřímým účinkům erupce.

Island je celý tvořen vulkanickou horninou resp. čedičem. Ostrov pravděpodobně vznikl sérií erupcí pod zemským povrchem.

Nejmenší sopkou ostrova je Lýsuhóll.

Nejrozsáhlejší a nejnebezpečnější islandskou sopkou je Katla.

Nejvyšší sopkou na ostrově je Öræfajökull.

Island je co do počtu sopečné činnosti jedním z nejaktivnějších míst na světě.

Eldfjall je slovo pro sopku v islandštině.

Lávové pole Dimmuborgir.
Lávové pole Dimmuborgir.

Na Islandu najdeme mnoho vulkánů, Island je jedním ze států s největší hustotou sopek na svém území. S nadsázkou můžeme říci, že je zde skoro více sopek než obyvatel. Island totiž patří ke státům s nejnižší hustotou zalidnění (3 na km²). Najdeme zde vulkány malé, velké, špičaté, zaoblené, některé jsou dobře dostupné, jiné se vám nepodaří ani z dálky zahlédnout, barvu mají černou či od lišejníků zelenou, ale také mohou být celé skryté pod sněhovou pokrývkou, nějaké jsou „jen na okrasu“ a dotvoření rázu krajiny, z jiných jde strach. Nicméně při návštěvě země byste alespoň ty nejvýraznější rozhodně měli poznat zblízka resp. z bezpečné vzdálenosti!

Pseudokrátery
Pseudokrátery

NEJZNÁMĚJŠÍ ISLANDSKÉ SOPKY

Tady jsou, v abecedním pořadí:

Askja

Sopka Askja (v překladu „Krabice“) je aktivním vulkánem v centrální části ostrova, k jehož poslední erupci došlo v roce 1961. Nicméně již v roce 1875 vzbudil rozruch až na evropském kontinentu, kdy jej jeho erupce znečistila popelem a tefrou. Bylo to prý znatelné dokonce až ve střední Evropě.

Najdeme zde calderu, která byla naplněna vodou z jezera Öskjuvatn (s hloubkou 220 m je druhým nejhlubším jezerem v zemi). Jezero budilo zájem ve vědeckých kruzích a v roce 1907 zmizeli dva němečtí vědci - Walter von Knebel a Max Rudloff - při průzkumu jezera Öskjuvatn na malém člunu. Nikdy se příčina jejich smrti s jistotou nepotvrdila, ale panují domněnky, že zde došlo k masivnímu sesuvu půdy.

Dnes je oblast sopky Askja využívána pro výcvik astronautů NASA v rámci přípravy na program Apollo.

Askja
Askja

Bárðarbunga

Sopka Bárðarbunga je aktivním stratovulkánem, který se nachází nedaleko ledovce Vatnajökull. Asi k největšímu výbuchu zde došlo v 15. století, konkrétně v roce 1477, nicméně poslední erupce byla zaznamenána poměrně nedávno – v roce 2015. S nadmořskou výškou 2009 m je Bárðarbunga druhým nejvyšším vrcholem Islandu.

Brennisteinsfjöll

Sopka Brennisteinsfjöll (Sirné hory) se nachází v jihozápadní části země a dosahuje výšky 621 m. Brennisteinsfjöll je malý vulkanický systém se štítovými sopkami a řadami kráterů. Systém je 45 km dlouhý, 10 km široký a pokrývá plochu 280 km². Sopka není aktivní a můžete k ní, ideálně s průvodcem, podniknout výlet. V minulosti se sopka poměrně činila, její poslední erupce však nastala v roce 1341.

Bárðarbunga
Bárðarbunga

Eldfell

Eldfell neboli Hora ohně na Islandu se nachází na ostrově Heimaey, který je součástí souostroví Vestmannaeyjar (Vestmanské ostrovy) u jihozápadních břehů Islandu. Sopečný kužel zde vznikl 23. ledna 1973 během nečekané erupce, která způsobila zmatek v letecké dopravě a vyústila v úplnou nucenou evakuaci všech obyvatel ostrova na islandskou pevninu. Sopka chrlila nepřetržitě po dobu 5 měsíců a erupce vyústila ve zvětšení ostrova o zhruba 20 %. Nicméně velká část hlavního města (Vestmannaeyjar) souostroví byla zničena, nikdo z obyvatel však nezemřel. Sopka Eldfell je aktivní, ale ostrované si s ní velkou hlavu nedělají. Součást islandského naturelu je zkrátka život v harmonii s přírodou a vším, co tato přinese.

Eldfell
Eldfell

Eldgjá

Sopka Eldgjá (v překladu „Ohnivá propast“) se nachází na jihu ostrova a tvoří obrovskou propast. Její délka je zhruba 40 km, šířka 600 m a hloubka až 270 m. Bývá označována jako nejdelší sopečný kaňon na světě! Poprvé jej popsal v roce 1893 geolog Þorvaldur Thoroddsen. V sopečném kaňonu se nachází dechberoucí vodopád zvaný Ófærufoss. K němu je možné se dostat terénním vozem a pak ještě trekem z parkoviště. Patří k populárním turistickým cílům a jistě návštěvy nebudete litovat!

Sopka Eldgjá není aktivní. Poslední erupce zde byla v roce 939, a tak je s více než tisíciletou pauzou od poslední činnosti klasifikována jako neaktivní.

Esjufjöll

Sopka Esjufjöll se nachází na jihovýchodě země. Je to subglaciální sopka s calderou o rozloze 40 km² a může se pochlubit označením „Přísná přírodní rezervace Ia“ dle klasifikace IUCN. Většinu sopky, včetně caldery, zahaluje ledová pokrývka.

Sopka Esjufjöll je součástí islandského sopečného pásu Oræfi a není považována za aktivní, poslední erupce nastala v roce 1927. Nicméně v letech 2002 a 2010 došlo k zemětřesným rojům, které naznačovaly, že se magma v sopce Esjufjöll může pohybovat.

Eldgjá - kaňon.
Eldgjá - kaňon.

Eyjafjallajökull

Sopka Eyjafjallajökull (Eyjafjöll v překladu znamená „ledová pokrývka“) je díky své erupci z roku 2010, která zamávala výrazně s leteckou dopravou nad Atlantikem, jednou z nejznámějších sopek na ostrově, ne – li na světě. Nachází se v jihozápadní části ostrova a je zcela pokryta ledem. Měří 1666 m. Sopka je aktivní a budí samozřejmě respekt. Přestože erupce v dubnu roku 2010 nebyla nijak velkých rozměrů, dokázala lidem znepříjemnit život. Ztížené dopravní podmínky trvaly nakonec „jen“ týden, nicméně to nikdo dopředu netušil a mnozí si uvědomili, jak moc jsou lidé na přírodě a jejích rozmarech závislí. Zajímavostí také je, že Islanďané se v roce 2010 neobávali ani tak erupce a následného dýmu, ale měli strach před záplavami. Sníh z ledovce po žhavém výbuchu se musel někam odplavit, naštěstí jej z velké části odvedly řeky a farmy v nedalekém údolí tak naštěstí nebyly zaplaveny.

Jižní strana hory je bohatá na vodopády, z nichž nejznámější je Skógafoss.

Téma výbuchu Eyjafjallajökull a znemožnění tak letecké dopravy je výstižně a vtipným způsobem popsáno také ve francouzské komedii Sopka z roku 2013 s Dany Boonem v hlavní roli.

Ti, které zajímá erupce z roku 2010 blíže, by se měli začíst do těchto odborných článků

Eyjafjallajökull
Eyjafjallajökull

Fagradalsfjall

Tento aktivní vulkán se nachází na jihozápadě země na poloostrově Reykjanes (Reyk znamená v islandštině pára nebo také kouř). Konkrétně je nutné říci, že činný nebyl po dobu 800 let, nicméně v březnu roku 2021 se probudil opět k životu. Na Fagradalsfjall v tom roce došlo k efuzivnímu typu erupce (relativně poklidné vytékání lávy, často i do větších vzdáleností), při kterém vznikají štítové sopky. Jedinečná povaha erupce tedy začacala postupně přeměňovat charakter Fagradalsfjall. Nepatří zrovna mezi obry, její výška je „pouhých“ 385 m. Přesto má na svědomí jednu z tragických událostí, která se zde odehrála během druhé světové války. Dne 3. května 1943 bombardér B-24D Liberator s přezdívkou „Hott Stuff“ narazil do Fagradalsfjall z důvodu špatného počasí. Seržant George Eisel jako jediný přežil, ale nehoda si vyžádala životy dalších 14 členů posádky. Mezi nimi byl také nejvyšší generál americké armády v Evropě Frank Maxwell Andrews. Pro připomenutí je dobré uvést, že Island během války vyhlásil neutralitu, ale kvůli jeho strategické poloze jej obsadili Britové a posléze je vystřídali Američané. Západní mocnosti se rozhodly ostrov chránit stůj co stůj. Islanďané za podmínky o odchodu ze země bezprostředně po konci tohoto celosvětového konfliktu souhlasili. V roce 1943 postavila na ostrově US armáda mezinárodní letiště v Keflavíku.

Vědci z českého Geofyzikálního ústavu se zde podíleli na výzkumu erupcí Fagradalsfjall z roku 2021. Nicméně již dříve, konkrétně v roce 2013, zanechali čeští odborníci z Geofyzikálního ústavu a Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR na poloostrově svoji stopu, a to vybudováním sítě 15 seismických stanic pod jménem Reykjanet.

Fremrinámur

Sopka Fremrinámur se nachází na severovýchodě ostrova na čedičové plošině. Vulkán již není předmětem obav, je neaktivní, naposledy se ozval v roce 800 před naším letopočtem.

Fagradalsfjall
Fagradalsfjall

Grensdalur

Sopka Grensdalur se nachází na jihozápadě na poloostrově Reykjanes. Je to nejstarší vulkanický systém v oblasti Hengill a naposledy si zaburácel v období pleistocénu. Jedná se tedy o neaktivní sopku, jejíž vrchol dosahuje do výšky 497 m. Nedaleká geotermální oblast Hveragerdi obsahuje geotermální prvky s vysokou a nízkou teplotou, které zahrnují fumaroly, horké prameny a bazény, bahenní kotle a gejzíry a poskytují teplo městu Hveragerdi.

Grímsnes

Sopku Grímsnes najdeme na jihozápadě Islandu nedaleko řeky Ölfusá. Jedná se o relativně malý kráterový vulkanický systém. Vrchol vulkánu leží ve výšce 214 m. Grímsnes je tvořen jednotlivými kráterovými sopkami. Nejvýznamnějším místem oblasti je asi sopečný kráter - jezero Kerið. Lávové pole v okolí se nazývá Grímsneshraun a rozkládá se na ploše 54 km². Sopka Grímsnes není aktivní, její činnost byla omezena na krátký časový úsek mezi 6500 a 5500 lety.

Grímsnes
Grímsnes

Grímsvötn

Grímsvötn je vodou zaplavená sopečná caldera nacházející se na jihu ostrova. Pod calderou pak najdeme magmatickou komoru sopky. Vulkán je součástí trhlinového systému Laki.

Sopka Grímsvötn se nachází pod severozápadní stranou ledovce Vatnajökull a je to zcela subglaciální čedičová sopka. Její vrchol se rozkládá ve výšce 1725 m. Patří mezi aktivní vulkány, spolus s Heklou dokonce mezi nejaktivnější na celém Islandu, a svou činnost dokázala naposledy erupcí v květnu 2011. Nicméně vědce nenechává v klidu a občas jim svou aktivitu předvede (např v letech 2020 - 2021), ač ne vždy končí erupcí. Pozoruhodné je, že erupce Grímsvötnu probíhají pod ledem!

Zajímavé také je, že v roce 2004 vědci objevili dosud neznámé bakterie v subglaciálním jezeře Grímsvötn pod ledovcem Grímsvötn. To nikdy nezamrzá z důvodu blízkosti sopečného tepla. Bakterie mohou také přežít při nízkých koncentracích kyslíku. Místo je možnou analogií života na planetě Mars, protože na Marsu jsou také stopy po sopečné činnosti a ledovcích a nálezy by tak mohly pomoci identifikovat, jak hledat život na Marsu.

Hekla

Sopka Hekla (1488 m) na jihu země patří v rámci ostrova k těm nejobávanějším. Její název znamená „krátký kabát s kapucí“. Je to stratovulkán a je součástí 40 km dlouhého vulkanického hřebene. Hekla je aktivní resp. jednou z nejaktivnějších sopek na Islandu a za svou historii dokázala ostrov už mnohokrát potrápit. Možná i proto si v minulosti vysloužila přezdívku „Brána do pekla“. Její největší erupce nastaly v roce 1300, 1766 (tento výbuch měl na svědomí mnoho lidských životů) a v letech 1947 – 1948 (tato erupce trvala 13 měsíců a oblak dýmu se nacházel až 27 km vysoko v atmosféře). Popel zaznamenali dokonce až ve Finsku!

Poslední erupce Hekly proběhla 16. února 2000 a trvala 4 dny, nenapáchala naštěstí žádné větší škody. Více informací o obávaném vulkánu

Hekla
Hekla

Helgafell

Sopka Helgafell (Svatá hora) se nachází na Vestmanských ostrovech. Vulkán o výšce 227 m není aktivní a jeho poslední erupce pravděpodobně nastala před tisíci lety. Pokud se k němu dostanete při jasném počasí, můžete se pokochat krásným výhledem na Vestmanské ostrovy a jihozápadní část Islandu včetně Eyjafjallajökull.

Helgafell
Helgafell

Hengill

Sopka Hengill se nachází na jihozápadě země, jižně od Þingvellir. Pohoří se rozkládá na ploše asi 100 km² a Hengill je stále aktivní, v oblasti najdeme četné horké prameny a fumaroly. Nicméně k poslední erupci došlo přibližně před 2000 lety. Z podzemní síly vulkánu profitují dvě geotermální elektrárny Nesjavellir (druhá největší geotermální elektrárna na Islandu) a Hellisheiði (největší geotermální elektrárna na Islandu a osmá na celém světě), které využívají k výrobě energie teplo ze sopky Hengill. Sopka Hengill je populární v islandských lidových příbězích, podle kterých žila pod sopkou spící trollí žena jménem Jóra.

K Hengill se můžete dostat originálním způsobem, na těchto webových stránkách najdete veškeré informace o společnosti pořádající vyhlídkové lety helikoptérou

Hengill
Hengill

Herðubreið

Sopka Herðubreið se nachází ve východní části ostrova, je součástí národního parku Vatnajökull. Je to typ sopky tuya nebo také stolové hory s plochým vrcholem. Sopka Herðubreið není aktivní a její výška je 1682 m, což z ní dělá 6. nejvyšší vrchol Islandu. K poslední erupci zde došlo někdy během pleistocénu. Nicméně návštěvníkům v minulosti přesto dokázala „zatopit“. Její příkré stěny se nepodařilo nikomu zdolat až do roku 1908. Úspěšnými horolezci se stali Němec Hans Reck a Islanďan Sigurður Sumarliðason. Předešlý pokus proběhl v roce 1872, ale Angličan Richard F. Burton úspěšný nebyl a na vrchol se nepodíval.

Ostrované jsou na horu pyšní, mají rádi její neobvyklý tvar a v roce 2002 ji dokonce zvolili národní horou.

Hofsjökull

Hofsjökull se nachází na jihozápadě ostrova a je třetím největším ledovcem Islandu (po Vatnajökull a Langjökull). Pod pokrývkou sněhu se také nachází stejnojmenná sopka se subglaciální calderou. Hofsjökull je jednou z největších aktivních sopek na Islandu a „její“ ledovec je zdrojem vody mnoha významných ostrovních řek, mj. Þjórsá, nejdelší islandské řeky (230 km).

Hlavní kráter Hofsjökull nevybuchl již více než 12 000 let.

Herðubreið
Herðubreið

Holuhraun

Aktivní sopka Holuhraun se nachází v centrální části ostrova severně od ledovce Vatnajökull. Holuhraun je velké lávové pole (o ploše 85 km² s objemem lávy 1,6 km³), které bylo objeveno v roce 1880 a vzniklo v důsledku opakovaných prasklinových erupcí. Původně dostalo název Kvislarhraun, ale v roce 1884 mu geolog a geografÞorvaldur Thoroddse přiřkla současné jméno. Poslední činnost Holuhraun začala 29. srpna 2014 a skončila 27. února 2015. Přestože se ukázalo, že erupce byla největší efuzivní erupcí na Islandu od erupce Laki v letech 1783 - 1784, nedošlo k žádným škodám na životech ani majetku, a to zejména díky odlehlé poloze vulkánu.

Hrómundartindur

Neaktivní sopka Hrómundartindur (550 m) se nachází v jihozápadní části ostrova, jižně od jezera Þingvallavatn. Hrómundartindur je stratovulkán, který tvoří 25 kilometrů dlouhý vulkanický systém. Poslední erupce nastala asi před 11 000 lety a vedla k vytvoření lávového pole o rozloze asi 4 km².

Holuhraun
Holuhraun

Hveravellir

Sopka Hveravellir na Islandu se nachází v centrální části země a je součástí vulkanického systému Oddnýjarhnjúkur - Langjökull. Geotermální pole Hveravellir se rozkládá na ploše 2,5 km² a je plné fumarol, horkých pramenů a bahenních jezírek. Sopka Hveravellir již není aktivní více než 1000 let.

Pokud chcete nasát atmosféru sopky plnými doušky, rozhodně se ubytujte v této překrásné lokalitě a užijte si geotermální lázně pod širým nebem

Hveravellir
Hveravellir

Hverfjall

Sopka Hverfjall se nachází na severu země nedaleko jezera Mývatn a dá se popsat jako tufový prstenec s kráterem o průměru 1 km. Sopka Hverfjall není aktivní, její poslední erupce nastala v roce 2500 před naším letopočtem a od té doby dominuje zdejší krajině. Pokud již budete v této oblasti, nenechte si ujít zónu Dimmuborgir, což je vlastně lávové pole plné neobvyklých útvarů, které zdálky mohou asociovat zbořené hrady. Odtud také název místa - „temná místa“.

Jólnir

Sopka Jólnir (jméno severského boha) tvořila ostrov u jihozápadního pobřeží Islandu, nedaleko Vestmanských ostrovů. Jólnir je vlastně bývalý průduch sopky Surtsey (spolu se Syrtlingurem a Surtlou). Vynořoval se z oceánu v důsledku aktivní deskové tektoniky mezi prosincem 1965 a červencem 1966. Jólnir není aktivní a dnes je zcela pod hladinou Atlantského oceánu. Poslední erupce nastala v srpnu 1966 a vlny Atlantiku pak rychle ostrov erodovaly, koncem září 1966 tak ostrov definitivně zmizel pod hladinou. Sopečný kužel dosahoval ve své době 64 m nad hladinou moře.

Hverfjall
Hverfjall

Katla

Katla je jednou z nejaktivnějších sopek na Islandu a také asi nejznámější, nejen díky svým vulkanickým vlastnostem, ale také díky - na islandské poměry - nekomplikovanému jménu. Rozkládá se na ploše 595 km² a část je pokryta ledovcem Mýrdalsjökull. Její caldera má průměr 10 km a je pokryta silnou vrstvou ledu (200-700 m). K poslední erupci Katly došlo 2. října 1918.

Kdo by se chtěl dostat do ponuré atmosféry islandské krajiny, může tak udělat také prostřednictvím televizní obrazovky, kde lze zhlédnout seriál Katla z roku 2021, u jehož zrodu stáli režiséři Baltasar Kormákur, Börkur Sigþórsson a Þóra Hilmarsdóttir. Ovšem nečekejte dokument, ale spíše mysteriózní drama. Nicméně islandské prostředí vám jistě přiblížit pomůže.

Katla
Katla

Kerlingarfjöll

Sopka Kerlingarfjöll („Hora stařenek“) se nachází v centrální části země. Je to velká sopka typu tuya, která se rozkládá na ploše 100 km². Kerlingarfjöll je vytvořen z červených vulkanických kamenů ryolitů a obsahuje mnoho horkých pramenů a potůčků. Od roku 2017 je Kerlingarfjöll a jeho okolní geotermální oblast přírodní rezervací chráněnou státem Island, a tak může „v klidu spát“. Sopka Kerlingarfjöll není aktivní a oblast je mezi turisty velmi populární zejména pro překrásné scenérie a nepříliš obtížné treky. Zajímavostí je, že tato oblast byla dříve známá svým letním lyžařským střediskem, ale toto bylo v roce 2000 bohužel zrušeno.

Kolbeinsey

Kolbeinsey je maličký vulkanický ostrůvek, který se nachází přibližně 105 km severně od Islandu. Jeho „soused“ ostrov Grímsey je podobného charakteru a společně tvoří jeden sopečný hřbet, který je stále aktivní. Datum poslední erupce však spadá do roku 1372.

Kollóttadyngja

Stále činná Kollóttadyngja je velká štítová sopka o průměru 6 - 7 km a je součástí lávového pole Ódáðahraun, který najdeme v centrální oblasti ostrova. Dosahuje výšky 1177 m a kráter sopky průměru až 800 m.

Kerlingarfjöll
Kerlingarfjöll

Krafla

Činná sopka Krafla se nachází na severu ostrova nedaleko jezera Mývatn. Krafla je vlastně 90 km dlouhá puklinová kaldera o průměru 10 kilometrů s hlavním vrcholem o výšce 818 m. Výrazným poznávacím znamením Krafly je zatopený kráter sopečného původu jménem Viti („Peklo“), který se pyšní sytě tyrkysovou vodou. Podobný kráter, stejného jména, lze nalézt ještě v oblasti Askja.

V 70. letech zde byla vybudována geotermální elektrárna Kröflustöð. Ve zdejším návštěvnickém centru se můžete dozvědět veškeré detaily z historie elektrárny, o výrobě energie a také o erupcích Krafly.

Po exkurzi je skvělé odpočinout si v teplé vodě pod širým nebem, a proto rozhodně zkuste přírodní lázně u jezera Mývatn čili Jarðböðin við Mývatn. Ležet v překrásně modré vodě, nechat si prohřívat celé tělo a lehce se ztrácet v páře, co se drží u hladiny....a ta panoramata! Na těchto webových stránkách se dozvíte veškeré informace o příjezdu a vstupu do lázní, které jsou opravdu balzámem na duši. Ovšem pozor, pobyt zde se stává návykovým! Mnoho návštěvníků má problém lázně opustit a vydat se opět do chladnějšího rázu počasí.

Krakatindur

Tato neaktivní sopka se nachází na jihozápadě země. Krakatindur je součástí vulkanického systému Hekla a nachází se na lávovém poli Nyjahraun. Dosahuje výšky 858 m a má specifický a z dálky dobře rozpoznatelný tvar s ostrými hroty.

Krafla
Krafla

Krýsuvík

Sopka Krýsuvík ležící na rozhraní tektonických desek se nachází na poloostrově Reykjanes na jihozápadě Islandu. Zajímavostí je, že se jedná o vulkanický systém, nicméně bez centrální sopky. Rozkládá se na ploše 350 km², je 55 kilometrů dlouhý a 13 kilometrů široký. Vulkán je stále „živý“, poslední erupce nastala nedávno, a to v roce 2021. Krýsuvík má na svědomí vytvoření několika lávových polí - Búrfellshraun, Óbrinnishólabruni a Kapelluhraun.

V oblasti stojí za návštěvu také nedaleké jezero Kleifarvatn.

Kverkfjöll

Pohoří a aktivní sopku Kverkfjöll (1764 m) najdeme na jihovýchodě ostrova nedaleko ledovce Vatnajökull. K poslední erupci došlo před mnoha sty lety, ale lokální otřesy půdy dávají vědět, že sopka stále „žije“. Pod ní se nachází horká magmatická komora, která vede k vytváření subglaciálních jeskyní.

Krýsuvík
Krýsuvík

Laki

Sopka Laki se nachází na jihu ostrova. Je to sopečná puklina a součást sopečného systému, který zahrnuje sopku Grímsvötn a sopku Thordarhyrna. Vulkán Laki je stále aktivní a jeho poslední erupce je zapsána v dějinách Islandu jako jedna z příčin pravděpodobně nejhoršího hladomoru v historii země. Trvala od června 1783 do února 1784 a její následky byly katastrofální. Vyslala do ovzduší toxický mrak, došlo ke znečištění půdy, poničení úrody a také k úhynu dobytka. V důsledku kombinace všeho zemřela téměř čtvrtina islandské populace. Na mnoho let dokázala také Laki pozměnit celosvětové klima! Vědci ale i laická veřejnost si může o tehdejší erupci udělat konkrétnější představu i díky podrobným zápiskům pastora Jóna Steingrímssona, který vše zaznamenával do svého deníku.

Laki
Laki

Loki - Fögrufjöll

Aktivní sopka Loki - Fögrufjöll (také známá jako Hamarinn nebo Lokahryggur) se nachází ve střední části ostrova a dosahuje výšky 1570 m. Je to subglaciální sopka pod ledovcem Vatnajökull a je součástí puklinového systému Bárðarbunga. Poslední erupce s výrazným uvolněním tephry nastala v roce 1910, avšak pravděpodobně v letech 1986, 1991, 2006, 2008 a 2011 zde docházelo k četným subglaciálním erupcím.

Ljósufjöll

Sopka Ljósufjöll („Hory světla“) se nachází na západě na poloostrově Snæfellsnes. Sopečný systém obsahuje škvárové kužely a je jediným systémem na poloostrově, který zde vybuchl. Ljósufjöll není aktivní, jediná erupce v zaznamenané historii byla v roce 1148 a připravila o život více než 80 lidí, včetně Magnúse Einarssona, biskupa ze Skálholtu. Skálholt je biskupské město, které má v historii ostrova velký význam. Po více než sedm století zde bylo sídlilo biskupství a místo bylo také spolu se severoislandským Hólarem hlavním centrem vzdělanosti. To dokumentuje i fakt, že zde byla postavena první škola na Islandu (13. století). Do trojice významných islandských měst patřil ještě Þingvellir, kde se scházel Alþing .

Loki - Fögrufjöll
Loki - Fögrufjöll

Lýsuhóll

Lýsuhóll (nebo také Helgrindur či Lysukard) na západě ostrova se může pyšnit nálepkou „nejmenší sopka na Islandu“. Skládá se z řetězce struskových kuželů a není aktivní, o její erupci nejsou žádné záznamy.

Pokud v této oblasti potřebujete ubytování nebo si naopak zdejší pobyt zpestřit projížďkou (denní či vícedenní) na koni, rozhodně využijte služby farmy Lýsuhóll

Öræfajökull

Největší aktivní sopka Islandu nese název Öræfajökull a leží na jihovýchodě země. Zčásti je masiv pokryt ledovcem Vatnajökull a je součástí národního parku Skaftafell (ten byla založen v roce 1967). Nejvyšší zdejší bod Hvannadalshnúkur měří 2110 m a na ostrově není vyššího vrcholu. Dvě velké erupce byly zaznamenány v roce 1362 a dále pak 1728. Výbuch ve 14. století napáchal velké škody a oblast se na pár desetiletí stala dokonce neobyvatelnou. Sopka o sobě dala vědět opět v roce 2016, kde vědci zaznamenali její vyšší seismickou a geotermální aktivitu, nicméně vulkán se nakonec k erupci „neodhodlal“.

Slovo Öræfi v islandštině znamená „oblast bez přístavu“ nebo také „neobyvatelná pustina“.

Öræfajökull
Öræfajökull

Prestahnúkur

Sopka Prestahnúkur (1220 m) neboli „Vrchol kněží“ se nachází na západě. O název se zasloužila výprava dvou kněží Helgi Grímssona a Björna Stefánssonna do této oblasti v roce 1664. Ti se vydali z Húsafellu na probádání údolí Þórisdalur, o kterém se říkalo, že jej obývají duchové. Při své výpravě pokořili i horu s dnešním názvem Prestahnúkur. Žádné zvěsti o nadpřirozenu v obávané zóně se nepotvrdily a kněží byli po návratu považováni za hrdiny.

Prestahnúkur je centrální ryolitická sopka s malou magmatickou komorou a sopečnými trhlinami, které se šíří pod blízkými ledovci jako jsou Þórisjökull, Geitlandsjökull a Langlandsjökull. Na úpatí vulkánu najdeme oblast s vysokými teplotami, která dokazuje, že sopka je aktivní. Nicméně k poslední erupci došlo v roce 3350 před naším letopočtem.

Reykjaneshryggur

Sopka Reykjaneshryggur je podmořská sopka nacházející se asi 34 km od jihozápadního pobřeží. Reykjaneshryggur je aktivní sopkou Středoatlantického hřbetu a k jejímu vrcholu bychom se museli potopit do 80 m pod hladinu moře. Poslední erupce zde nastala v roce 1970.

Prestahnúkur
Prestahnúkur

Snæfellsjökull

Sopka Snæfellsjökull (1446 m) se nachází na západě na poloostrově Snæfellsnes a je stará zhruba 700 000 let. Tento stratovulkán pokrytý ledovcem je součástí národního parku Snæfellsjökull (na Islandu najdeme překvapivě pouhé tři národní parky). Každopádně Snæfellsjökull nemusí budit žádné obavy, není aktivní, k poslední erupci došlo asi 200 let před naším letopočtem. Vrchol a okolí obecně je velmi fotogenické, obzvláště na jaře a v létě, kdy je zde možné zachytit krásnou kombinaci zelených pastvin na úpatí a bílé sněhové pokrývky navrchu. Název hory v islandštině znamená „Zasněžená hora“.

Nicméně panují zde obavy, aby sopka i nadále svému jménu dostála. Rok 2012 například byl prvním rokem, kdy vrchol Snæfellsjökull nebyl pokryt sněhem ani ledem. Proto se logicky vyrojily mezi místními i mezi vědci otázky, zda změna klimatu již neovlivnila i tuto chloubu zdejšího národního parku.

Sopka Snæfellsjökull byla zmíněna také ve světoznámé dobrodružné knize „Cesta do středu Země“ (1864) od francouzského spisovatele Julese Verna (zajímavostí je, že ten Island nikdy nenavštívil), dále pak v díle „Cesta slepých ptáků“ od Ludvíka Součka a v knize „Pod ledovcem“ od Halldóra Laxnesse.

Snæfellsjökull
Snæfellsjökull

Surtsey

Sopka Surtsey se nachází na stejnojmenném ostrově asi 32 km od jižního pobřeží a geograficky spadá pod Vestmanské souostroví (Vestmannaeyjar). Surtsey je „mladík“ mezi islandskými sopkami, vznikla totiž v důsledku erupcí, které zde probíhaly v letech 1963 – 1967. To je také rok poslední erupce, ač sopka je aktivní. Vznik sopky byl podnětem pro vědce z různých oborů, aby zde zkoumali nově adaptující se faunu, floru, jednotlivé organismy, horniny apod. Velice brzy se zde totiž začaly objevovat kolonie mnoha mořských živočichů a ptáků jako například tuleňů, krabů, papuchalků, buřňáků a racků. Ovšem asi prvním významným „kolonizátorem“ ostrova byl hmyz!

Již v roce 1965 byl ostrov vyhlášen přírodní rezervací a v roce 2008 se dostal dokonce na Seznam světového dědictví UNESCO. Surtsey nebyl nikdy trvale obydlen a za poslední roky je možné pozorovat v důsledku eroze jeho postupné zmenšování. Očekává se, že sesedání ostrova by v budoucnu však mělo postupně zpomalit.

Pokud si chcete Surtsey prohlédnout, jsou k dispozici například přelety nad ostrovem v helikoptéře.

Surtsey
Surtsey

Theistareykjarbunga

Štítová sopka Theistareykjarbunga se nachází na severovýchodě ostrova. Má dva kužely (370 m vysoký Storahversmor a 540 m Storaviti) a dva puklinové průduchy (TheBorgunsurey a TheBorgahraistakhra). Poslední erupce Theistareykjarbunga byla v roce 900 před naším letopočtem a v současné době není sopka aktivní.

Thórðarhyrna

Subglaciální sopka Thórðarhyrna (1660 m) na jihovýchodě ostrova je ukryta, stejně jako dalších šest vulkánů, pod ledovcem Vatnajökull. Thórðarhyrna je stále aktivní a její poslední erupce nastala v roce 1910.

Thórólfsfell

Vulkán Thórólfsfell (574 m) se nachází v jižních částech Islandu. Je to asymetrická čedičová sopka typu tuya s relativně vysokou horní částí vytvořenou z lávových polštářů. Sopka Thórólfsfell je aktivní.

Theistareykjarbunga
Theistareykjarbunga

Thríhnákagígur

Nečinná sopka Thríhnákagígur („Kráter tří vrcholů“) se nachází na jihozápadě země nedaleko Reykjavíku. Byla objevena jeskynním průzkumníkem Árni B Stefánssonem v roce 1974 a má rozlohu 3 270 km². Sopka Thríhnákagígur byla pro turisty otevřena v roce 2012 a je to jediná sopka na světě, ve které mohou návštěvníci sjet výtahem 120 m dolů na dno magmatické komory (magma totiž kupodivu odtud odteklo, což překvapilo i mnohé vědce). Udělat si výlet do nitra sopky rozhodně stojí za to!

V našem letopočtu sopka již nevybuchla, poslední erupce se datuje zhruba do období před 4000 lety.

Pro skvělou akustiku podzemní komory zde v červnu 2016 odehrál koncert i Chino Moreno, frontman kapely Deftones. Stal se tak prvním hudebníkem, který zpíval uvnitř sopky. Z jeho úst zde zazněla například známá píseň „Girl Love Me“ od Davida Bowieho.

Thríhnákagígur
Thríhnákagígur

Tindfjallajökull

Sopka Tindfjallajökull se nachází na jihu a je pokryta nejmenším ledovcem Islandu. Je to stratovulkán s 5 kilometrů širokou calderou a stářím 54 000 let. Poslední erupce vynesla na povrch zejména čedičové a ryolitické horniny. Nejvyšší vrchol se jmenuje Ýmir a je pojmenován po obrovi ze severské mytologie. Ten byl zrozen z jedu na počátku věků a je předkem všech mýtických bytostí na Islandu. Podle legendy byl Ymir zabit třemi bohy - Oðinem, Vilim a Vé. Říká se, že z jeho masa pak stvořili Zemi, z jeho kostí vytvořili hory, jeho vlasy vytvořily stromy, z jeho mozku se staly mraky a jeho lebka se stala nebesy.

Sopka Tindfjallajökull není aktivní, k poslední erupci došlo v holocénu. Vytéká odtud pět významných řek – Gilsá, Þórólfsá, Hvítmaga, Valá a Blesá.

Tindfjallajökull
Tindfjallajökull

Torfajökull

Sopka Torfajökull se nachází na jihu ostrova a tyčí se do výšky 1477 m. Torfajökull je plochý ryolitický stratovulkán tvořený centrální sopkou, calderou a komplexem několika subglaciálních sopek. Torfajökull není aktivní. Jeho poslední erupce nastala v roce 1477 a vytvořila největší pole křemičitých vytlačovaných hornin v zemi. Torfajökull je pojmenován po Torfi Jónssonovi, který do oblasti utekl a usadil se u sopky, když zemi v roce 1493 ochromil mor.

Od roku 2013 je Torfajökull na předběžném seznamu UNESCO čekající na zápis. V současné době má Island na „čekačce“ celkem šest významných lokalit či tradic (Torfajökull, tradční domy s travnatou střechou, NP Þingvellir

Torfajökull
Torfajökull

Trölladyngja

Trölladyngja (1468 m) se nachází v centrální části země a je největší štítovou sopkou Islandu (štítové sopky mají malý sklon svých svahů, jsou široké, nižší než stratovulkány, exploze nebývají u těchto sopek časté, spíše se při erupcích „jen“ vylévá láva). Rozkládá se na lávovém poli Ódáðahraun. Vulkán je aktivní a jeho poslední erupce byla zaznamenána v roce 1961.

Tungnafellsjökull

Sopka Tungnafellsjökull (1523 m) se nachází v centrální části ostrova a má dvě caldery, jedna je zcela bez ledu, zatímco druhou vyplňuje ledovec. Vulkán je aktivní navzdory skutečnosti, že za posledních 10 000 let nebyla zaznamenána žádná aktivita.

Vatnafjöll

Vatnafjöll je 40 km dlouhý a 9 km široký systém čedičových puklin, který patří do stejného vulkanického systému jako Hekla. Najdeme jej na jihozápadě země. Nejvíce erupcí zde proběhlo v období holocénu, naposledy si Vatnafjöll zařádila asi před 1200 lety.

Trölladyngja
Trölladyngja
Všechny články autora

Petra Špačková

Petra absolvovala česko-italské gymnázium a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudovala mezinárodní vztahy. Mluví italsky, anglicky, německy a trochu  španělsky. Pracovala coby analytik v Kanceláři prezidenta republiky a na mateřské se věnovala překladům z/do italštiny. Má manžela a dvě dcery a nemyslí si, že děti by byly při cestování jakoukoli překážkou. Naopak, společně navštívili již všechny kontinenty a Petra projela přes 50 zemí světa. V zahraničí se nezaměřuje v prvé řadě na památky, ale především na běžný život a pozorování místních obyvatel, ať už se jedná o uspěchané businessmany v Tokiu či rozjímavé surfaře na Gold Coast. Věří, že právě povaha obyvatel utváří ráz a pověst dané země. Miluje zvířata a při každé cestě se snaží s těmi místními, ideálně endemity, setkat. Petra ráda lyžuje a umí ocenit dobrou kávu. Petra začala psát zajímavé Blogy z celého světa pro CK SEN v roce 2022.

Blog - všechny články Katalog poznávacích zájezdů

Mám zájem o "Speciální akci" na poznávací zájezdy do celého světa se SLEVOU AŽ 39%.

Zadejte prosím váš e-mail:

ODESLAT
Povinné pole