Nechte se inspirovat cestovateli a jejich zážitky z jižní Afriky, zde popsané zkušenosti a zážitky mohou být i vaše. Pokud hledáte zážitkovou dovolenou pro náročné cestovatele, oceníte tento blog.
Autor: Pavel Fellner
17.12.2018
Čti více
Nechte se inspirovat cestovateli a jejich zážitky z jižní Afriky, zde popsané zkušenosti a zážitky mohou být i vaše. Pokud hledáte zážitkovou dovolenou pro náročné cestovatele, oceníte tento blog.
Autor: Pavel Fellner
17.12.2018
Vystoupit na safari z auta je zakázáno, nebezpečí napadení šelmou je příliš vysoké a většinou smrtelné. V Zimbabwe je však místo, kde se můžete projít se lvy a hladit je může každý, kdo miluje tyto nádherná zvířata. Jen 20 minut jízdy od Viktoriiných vodopádů je místo, kde sídlí organizace na záchranu lvů, vychovávají je od malička, učí je lovit, a když dosáhnou věku 2 let, vypustí je do přírody. Usedáme před plátno a ranger nám začíná vysvětlovat, jak se máme chovat, co můžeme dělat a co je vysloveně zakázáno. "Vždy se držte ve skupině. Samostatně stojící člověk představuje slabého jedince, lev ho může napadnout. Ti, co uvidíme mají sice jen 15 měsíců, ale jsou celkem statní". Po zádech mi stéká kapka potu. Podepisujeme, že do bushe vstupujeme na vlastní nebezpečí. Jsme jen kousek od národních parků a zvířata jsou zde všude, proto nás doprovází rangeri s holemi a také s puškou. Procházíme se lesíkem a najednou se před námi na mýtině objeví 2 lvi. Hrají si, vůbec si nás nevšímají. Vyzvou nás, že se k nim zezadu, jeden po druhém můžeme přiblížit. Nic, všichni stojí. Kdo nabere odvahu jako první? Jsem tu s rodinou, musím být vzorem pro své děti, říkám si a odvážím se. Pomalu se blížím, kleknu si a začnu lva hladit po zádech. Velká hnědá kočička. Skoro vůbec nesmrdí. Najednou se obrátí a vycení na mne zuby. Ranger přiskočil, něco vykřikl a lev se uklidnil. "Když to udělá ještě jednou, dej mu hůl mezi zuby", říká a já si opět klekám, dávám lvu hůl mezi zuby, chvíli se přetahujeme, mezitím ho hladím a jsem v sedmém nebi, nikdy v životě bych nepomyslel, že toto jednou zažiju. Když si většina z nás udělá se lvy fotku a pokochá se dostatečně, vydáváme se lesem dál, lvi se přidávají a jdou vedle nás.
Chvíli se s rodinou ocitneme mezi těmito dvěma statnými mláďaty, už se nebojíme, užíváme si tuto chvíli naplno. Pak se najednou oba lvi rozběhnou a ztratí se v houští. Úžasné, jsem dojatý, už se těším, až pošlu kámošům fotky a video. Ano, chci se pochlubit. Toto není běžný zážitek. Afrika je pecka!
Sedíme na okraji kaňonu, pod námi se klikatí řeka Zambezi a instruktoři raftingu nám dávají bezpečnostní informace. "Ty mě chceš zabít", křičí na mě manželka po instruktáži. "Pokud se neutopím, sežerou mě krokodýli!" Nemá smysl ji přesvědčovat, že ji miluji a pobiji se i s krokodýly a vytáhnu ji na člun, pokud se cokoli stane. Vře v ní adrenalin a nervozita. Já jsem klidný, už jsem tu jednou raftoval, vykotili jsme se tehdy na jezu s názvem "Pračka". Byla to strašná sranda, voda mě mlela, až mne nakonec vyplivla jako čisté prádlo. Naštěstí krokodýli zde jsou malí a živí se rybami, ptáky, a ne lidmi. A když jsme plavali k člunu, dívali na nás z břehu a nevšímali si nás. Pomalu scházíme do kaňonu, chodník je strmý, místní černouškové pomáhají dívkám, jsou velmi milí, vždyť taky čekají pár dolarů navíc, či nějaké ošoupané tenisky či staré žabky. Nasedáme do raftu, nasazujeme vesty a přilby a jako tým se učíme zabírat spolu. "Pravá strana vpřed, zadní vzad!", křičí šéf posádky a my makáme naplno. "Vpřed všichni!" .... po deseti minutách nám to už docela jde a pouštíme se do prvních peřejí. Manželce zpod přilby trčí jen velké oči a třese se. Od zimy? Hmmm, ne. Voda je teplá, vzduch příjemný. První peřeje s náročností 3 zdoláváme v pohodě, byla to jen zkouška. Dámy ve člunu se začínají uklidňovat. Nebylo to zas až tak hrozné. To ještě nevědí, že nás čekají dvě čtyřky. Blížíme se k dalšímu jezu. "Čtyřka!", křičí šéf a pevněji si i on sedá na okraj raftu. „Požírač kamionů“. Vlny před námi mají, hádám, 2 metry. Toto se fakt projet nedá. Člun se vztyčil téměř kolmo, my makáme na plno, škoda, že my vpředu vesly mácháme ve vzduchu. Po pár sekundách jsme za nimi. Počítáme se, vypadl jen jeden. Naštěstí ne moje manželka. Ta se vítězoslavně usmívá. Je hrdinka. Ona nevypadla. Po dvou hodinách se nám podaří zdolat všechny peřeje a šťastně přistáváme u břehu. Dokonce se i koupeme v řece a vykládáme si zážitky. Úžasné, přežili jsme, toto nám doma neuvěří.
Etosha je považována za jedno z nejlepších safari v Africe vůbec. Můžeme zde spatřit téměř všechna zvířata, která od Afriky očekáváme. Žijí zde největší sloni na světě. Když potkáváme prvního alfa samce, který projde jen metr od našeho auta, zkoprníme. Je tak obrovský, že se nevejde do objektivů. Na výšku mě jistě přes 4 metry a vůbec si nás naštěstí nevšímá. Je pánem Etoshy. Když přijíždíme k prvnímu napajedlu, vypadá to jako při nástupu na Noemovu archu. U vody se tiskne asi 200 zvířat. Majestátní žirafy čekají v dáli a když se uvolní trochu místa, roztáhnou nohy do široka a začnou pít. Stojíme zde skoro hodinu a pozorujeme chování zvířat. Pomalým tempem se sem blíží stádo asi 20 slonů. Zvířata zpozorní a pomalu ustupují na druhou stranu napajedla. Avšak, když všichni sloni začnou pít, stříkají se, rochní se v bahně, není žádná šance ani na kousek místa u vody pro ostatní. Divadlo trvá další půl hodinu a my jsme se rozhodli, že se také posuneme.
Přijedeme sem ráno, tehdy se zde často objevují hyeny cele krvavé po nočním lovu. Po cestě do lodge pozorujeme stáda antilop skákavých i zeber. Pakoně jsou všude kolem nás a elegantní přímorožci se toulají po otevřených savanách. Dnes máme štěstí, potkáváme i nosorožce. Na otevřených pláních jsme zpozorovali i nejrychlejší suchozemské zvíře - geparda. Teď neloví, tento je samotář a kontroluje své teritorium. Etosha je plná zvířat, zítra musíme být také trpělivý, a na ten nejlepší záběr si počkat. Vyplatí se to.
Namibie je známá nebo spíš neznámá kvůli své izolovanosti. Je zde pořádek, který je připisován bývalé německé koloniální vládě. I přesto si Namibie zachovala tradiční život a vy máte možnost ho zde ještě nalézt. V centrální části země žijí Damarové, kteří jsou příbuzní Sanů, spíše známými jako křováci. Jejich historii a tradice si přiblížíme ve skanzenu uprostřed Damaralandu, nedaleko nejzachovalejších skalních rytin zapsaných na seznam UNESCO. Asi nejzajímavějším kmenem jsou Himbové. Žijí na severu Namibie a jihu Angoly a do dnešních dob udržují tradiční způsob života. Dnes jsme na návštěvě jedné z vesnic a nahlížíme do soukromí lidí, kteří odmítají moderní způsob života. Je tu polopoušť a téměř žádná voda. Jak se myjí? Ptáme se pro sebe, když nás jedna polonahá mladá žena z kmene vezme za ruku do svého obydlí. Z malé nádobky uvnitř stoupá kouř, jsou tam nějaké rostlinky, žena si dřepne nad ně a kouř ji pokryje. Očista těla - sprcha. Nevěřícně se díváme, ale průvodce nám to potvrzuje, žena se právě vykoupala. Potom vezme do ruky okrovou hlinku a začne se natírat - typické pro tento kmen, ženy jsou celé oranžové. Nádherné s krásnými prsy, hrdé na svou krásu. Civilizační rozdíl je obrovský. Velmi zajímavé je pozorovat Himby v Opuwě, městečku uprostřed Kaokolandu, kde jsme je potkali v supermarketu a také večer v baru u kulečníku. Zajímavý střet kultur, který je v této podobě na naší planetě už málo kde vidět. Kavangové jsou dalším ze zajímavých kmenů žijících na severu podél řeky Okavango. Známí jsou řezbářskými dovednostmi. Jejich rybářské čluny jsou z jednoho kusu dřeva, jsou proslulé v celé oblasti. Máme možnost nakoupit si jejich vlastní výrobky při návštěvě jejich vesnice a odvážíme si tak mnoho nezapomenutelných zážitků.
Země, kde si můžete směnit milionovou bankovku v místní měně za pár eur je v okolí Viktoriiných vodopádů plná zážitků. Jeden z nich jsou samotné vodopády. Padají do hloubky 108 metrů a při východu slunce nám pohledy vyrazily dech. Procházíme se vedle nich v celé šířce, každý záběr je úplně jiný. Na místě, kde se stáčí a vytvářejí první peřeje pro raftaře na řece Zambezi jsme našli místo, kde si nás vychutnali v plné síle. Neuvěřitelný hukot a sprcha odrážející se vody vytvářející duhu nás pokropila. My však chceme víc, lehám si proto jen 2 metry od okraje vodopádu na jejich hraně do Devil's pool - Ďáblova bazénu. Když se nakloním, vidím pod sebou 100 metrů padající vody kolmo dolů. Třeseme se vzrušením, přežili jsme to.
Naše skupinka se rozděluje a část si jde vychutnat vodopády z helikoptéry a část, ta bláznivější, si jde skočit bungee jumping, 90 metrů volným pádem!
Místní, kteří tuto atrakci provozují jsou profíci, ani na vteřinu mi nedovolí myslet na samotný seskok a bát se. Neustále se na něco ptají, komunikují a najednou odpočítáváme a skok. A najednou letím. Křičím, trvá to pár sekund. Miluji zážitky, ale tolik adrenalinu se ve mně vyplavilo poprvé v životě. Setkáváme se v podvečer v městečku, vyprávíme si zážitky a pocity z dnešního dne. Je pro nás všechny jeden z nejkrásnějších, jaké jsme v životě zažili. V městečku Vic Falls potkáváme divoké paviány, kteří zde žijí v symbióze s místními. "Dávejte si pozor na své věci, a především si pevně držte své jídlo", říkají nám místní. My si nakoupili, a právě přišli o celou večeři. Snad bude opičákům chutnat.
V restauraci „U masožravce“ ochutnáváme polévku z máslové dýně podávanou se sekanou z krokodýla a smaženými červy mopane. Je to velká delikatesa. A nyní to vše začíná! Postupně ochutnáváme kousky grilovaného masa zebry, antilopy losí, antilopy vrané, prasete savanového, kudu a také kousky dušeného masa žirafy s hráškem a paprikou. Každý druh chutná jinak. Ale shodujeme se, že mezi ty nejlahodnější patří antilopa losí, kudu a neskutečně jemné maso z žirafy. Sladkou tečkou je smetanová zmrzlina zalitá mléčným likérem z plodů Marul – amaruly. Skutečné gurmánské hody na zájezdu po zemích jižní Afriky!
Národní park Chobe v Botswaně je plný vody. Na jeho severním okraji teče stejnojmenná řeka a ta dělá tento park tak jedinečný. Plavba po řece nám ukázala safari z jiné úhlu. Hroši, krokodýli a buvoli byli hlavními hrdiny této části. Chobe je známé největším počtem slonů ze všech afrických parků, žije jich tady desetitisíce! My jsme pár desítek pozorovali při koupání a odpočinku na březích řeky. Stříkali se choboty, váleli se v bahně, rochnili, troubili, byl to jedinečný zážitek. Nasedli jsme do otevřených safari aut a prohlídli si Chobe ze břehu. Náš ranger dostává do vysílačky hlášení, že těsně u břehu v křiku 3 leopardi žerou impalu. Realy safari a za 10 minut jsme už u nich. Jeden je na stromě, hlídá, druhý jen tak leží na zemi, asi je už po obědě a mladá se krmí, vůbec si nás nevšímá. Jsme jen 5 metrů od nich. Toto by nás ani ve snu nenapadlo, že uvidíme takové divadlo. Safari v Chobe není tak známé, jako Etosha nebo Krugerův park, ale určitě vás dostane a v žádném případě nezklame. Kromě zvířat závislých na vodě jsme viděli i typickou zvěř pro africkou buš a lesní oblasti. Lvy, psy hyenovitý, antilopu vranou a koňskou - to jsou zástupci vzácných antilop. Stačí mít štěstí. A my jsme ho dnes rozhodně měli.
Patří mezi pět nejhezčích měst světa. Každý, kdo ho už viděl, musí uznat, že je to pravda. My toto úžasné město JAR s atmosférou na různých úrovních poznáváme právě dnes. Zajímavá směs koloniální britské architektury se zde mísí s art deco a modernismem 80tých let dvacátého století. Množství zeleně a parků je až neočekávané. Procházíme se po Companys garden, což je nejstarší "botanická" zahrada v Africe, jsme nadšeni úpravou i rozmanitostí exotických rostlin. Nad centrem se tyčí dominanta města. Stolová hora byla zařazena mezi 7 novodobých přírodních divů světa a je jediným zástupcem Afrického kontinentu. Někteří z nás se jí vydávají zdolat pěšky, ostatní jedeme rotační lanovkou. Zážitek je každopádně silný a pohled z ptačí perspektivy na město je jedinečný. Poté už jen relaxujeme a užíváme si místních pláží, kterých má Kapské Město hned několik. Nechybí ani potápění se žraloky. Vyrážíme na nedaleký Mys dobré naděje. Nádherné scenerie se střídají a my nevíme, co dřív fotit. Následuje další zážitek a tím je Simon´s Town, místo s největší kolonií tučňáků brýlových. Nahlížíme do jejich soukromí a pozorujeme je z bezprostřední blízkosti v jejich přirozeném prostředí s nádherným pozadím oblých skal. Vyhládlo nám, a jelikož jsme u moře, ochutnáváme ryby, krevety a další dobroty, které nabízí Atlantický oceán. Nemáte-li rádi plody moře, určitě vyzkoušejte místní zvěřinu, steaky z různých druhů antilop, pštrosa anebo krokodýla.
Zážitkové cesty s CK SEN do Afriky najdete zde.
Pokud vás zaujal blog CK SEN, čtěte další články na www.cksen.cz/blog/
Nebo máte zájem o nejlepší nabídky CK SEN?
Průkopník našich cest do Indonésie a Polynésie. Několikrát absolvoval cestu kolem světa, průvodcuje jižní Ameriku, Barmu, Thajsko, Indii, Čínu, Tibet, Nepál, Bhután, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Namibii, JAR...., miluje Stolové hory ve Venezuele, koupe se s tučňákama na Antarktidě a vyběhne na každou sopku, kterou spatří. Bohém s odbornými znalostmi z řízení a marketingu si na zájezdech vychutnává každý moment. Okouzlí Vás nejen dojemnou hrou na klavír, vědomostmi, ale i talentem zorganizovat věci tak, abyste si vaši dovolenou dokonale užili. Velmi dobře vaří a v restauraci vám rád pomůže najít přesně to víno, na které máte chuť. Z dovolené, kde vás provází, se vám nebude chtít odejít.