Návštěva tajemných mayských pyramid v Palenque a koupání v křišťálově čisté vodě vodopádů Agua Azul. Na dnešní den jen tak lehce nezapomenete – představujeme Vám autentické Mexiko se vším, co k tomu patří. Vítejte ve státě Chiapas, v nejjižnějším z dvaatřiceti mexických států.
Autor: Ivana Ďurčová
27.03.2021
Nacházíme se ve vnitrozemí, v oblasti tropického podnebí. Tento malebný stát charakterizuje rozsáhlá džungle a hornaté pohoří. Na rozloze srovnatelné s Českou republikou se nachází zachovalý Lakadónský prales obývaný indiánskými mayskými potomky. Rozhodně nejlákavější turistická atrakce jsou úchvatné ruiny mayského města Palenque, částečně pohlceno tropickým deštným pralesem. Stát Chiapas disponuje nelichotivým prvenstvím v žebříčku nejchudších států Mexika, ale nenavštívit tento region v rámci vaší cesty Mexikem by byla velká chyba. V podání CK SEN je tento den nezapomenutelný, plný zarážející historie, exotické fauny a flóry a dech beroucí přírody. Čas v autobuse si vyplníme vyprávěním o vyspělé mayské civilizaci, o zajímavém politickém pozadí a dozvíme se kdo jsou to Zapatisté či Lakandónci.
Vyrážíme brzy ráno k bájným pyramidám Palenque, abychom se vyhnuli turistům a na památce byli první, a také kvůli nesnesitelnému teplu, které nás kolem oběda provází. Pro naše skupinky máme vždy k dispozici soukromý klimatizovaný transfer s lokálním řidičem, který cestu důkladně zná. Cesta z vesničky Palenque do národního parku Palenque trvá přibližně 20 minut. Zde se platí vstup do národního parku (36 pesos na osobu). Pokračujeme dále asfaltovou cestou dalších 10 minut až se dostaneme k vstupu do archeologické zóny. Vstup do archeologické zóny je 80 pesos na osobu. Nabízejí se nám zde dvě varianty – buď zahájíme prohlídku pyramid z oficiálního vstupu, situovaném na velkém parkovišti, kde se nacházejí stánky s jídlem, pitím, občerstvením, čerstvým ovocem, banánovými chipsy, slaďoučkým mangem, ananasem, pomerančem, můžete si dát kokosovou vodu, nachází se tam také toaleta a zakoupit si můžete rozličné barevné suvenýry. Nebo se do objektu dostaneme vedlejším vstupem, kterému předchází 20 – 30 minutová nenáročná túra chodníčkem přes místní džungli až do samotného areálu.
Cestou pralesem si popisujeme místní faunu a flóru, ukazujeme si tradiční tropické druhy stromů, léčivé rostlinky a častokrát se nám ukáží opice, hlodavci aguti či tropičtí ptáci. Stoupáme vzhůru po chodníčku podél řeky Otolum, vedle královniných lázní a vodopádu, až dojdeme do komplexu archeologického naleziště k její severní části. Trochu se ovlažíme (nezapomeňte si s sebou vzít velkou balenou vodu – bude horko), napijeme a využijeme toalety po levé straně. Sluníčko se na nás začíná usmívat, určitě si nezapomeňte přibalit opalovací krém a dámy ocení vějíř. Na prohlídku celého komplexu si vyhraďte 3-4 hodinky (ideálně celé dopoledne, popřípadě odpoledne). Pyramidy otevírají v 8:00 ráno a zavírají v 17:00.
Průvodce nám vysvětluje, že se nacházíme v nejindiánštějším mexickém státě. Najdete zde několik kultur s vlastním jazykem a zvyky, například Tzeltalové, Tzotzilové, Cholesové, Lakandónci, Taquesové, Tojolabalesové, Mamesové, Chujesové, Cackchiquélesové či Mochosové – všichni mayští potomci. Obyvatelé zde mluví vlastním jazykem, i oficiální španělštinou. Existuje až třicet mayských dialektů, jimiž hovoří až šest milionů domorodých obyvatel. Když se podíváte kolem, všude je bohatá nedozírná džungle. Z dálky slyšíme neuvěřitelný skřekot – je to rodinka opice vřešťan zrzavý. Okolní prales je domovem více jedinečných zvířat – jaguára, tapíra, vzácného ptáčka quetzala či papoušků. Napadá vás myšlenka, jak mohli Mayové před více než 1000 lety postavit v džungli tak sofistikované stavby, navíc bez použití kola? Právě díky jejich poloze se však zachovaly až dodnes, a tím se uchránily před zničením španělskými conquistadory. Mayská civilizace byla totiž rozdělena do jednotlivých městských států, které buď proti sobě bojovaly nebo spolu obchodovaly. Pro španělské dobyvatele bylo o to těžší mayské říši dobýt, protože nefungovala centralizovaně (na rozdíl od Aztécké říše) a díky tomu byla dobyta jako poslední.
V severní skupině chrámů navštěvujeme místo s reliéfem nejvíce uznávaného mayského Boha deště, nazývaný Chac (Aztéci tohoto boha přezdívali Tlaloc). Mayové byli zemědělci a dobrá úroda byla přímo podřízena výživnými srážkami – pokud by nebyla voda a zavládlo by ničivé sucho – bylo by to přímé znamení hněvu Bohů nad lidmi. Mexičané jsou dodnes pověrčiví – není nic ojedinělé potkat Mexičana katolíka, který zároveň věří v sílu mayských bohů. To je důvod, proč se Španělům nikdy nepodařilo dobýt Mexičany. Navzdory silné katolizaci, potomci předkolumbovských civilizaci si dodnes ponechali přírodní víru svých předků.
Pokračujeme vedle hřiště s oblíbenou hrou Juego de Pelota (míčová hra). Holdovali jí všechny předkolumbovské civilizace od Aztéků, Zapotéků, Mixtéků a Mayů. Každý městský stát měl trochu jiná pravidla, které závisely na velikosti hřiště či počtu hráčů, ale tato hra byla nechvalně přezdívaná jako Hra na život a na smrt. Po každé hře byl někdo obětován a dodnes se vedou spory o tom, zda obětován byl vítězný tým nebo poražený team, respektive kapitán vítězného týmu nebo kapitán poraženého teamu.
Palenque zažila největší rozmach právě za vlády slavného panovníka Pakala, který se dodnes považuje za nejvýznamnějšího panovníka předkolumbovské Ameriky. Dožil se neuvěřitelných osmdesát let v době, kdy se lidé běžně dožívali polovinu. Narodil se v roce 603 a ve svých dvanácti letech se stal vládcem Palenque. Pakal, celým jménem K'inich Janaab 'Pakal, přezdívaný "mexický Tutanchamon" pro lidi ztělesňoval nadpřirozenost jednak pro svoji dlouhověkost, ale i pro svou výšku – říká se, že měřil více než dva metry (ve srovnání s obyčejnými Mayi, kteří měří okolo 150 cm byl opravdu extrémně vysoký). Za vládce ho uznávali i tři generace, které ho znali. Pakala můžeme dodnes nalézt v Mexiku, je to totiž latinské pojmenování malé skupiny pavoukovců. Právě v těchto oblastech najdete osminohého krátkochvosta chiapaského (Pacal lacandonus) nebo krátkochvosta oaxackého (Pacal Stewarta).
Nejvýznamnější památkou celé archeologické zóny je Chrám nápisů, který byl vybudován jako Pakalova hrobka. Je to velmi zajímavý úkaz, protože většinou mezoamerické pyramidy nebyly primárně stavěné jako hrobky, tak jak to známe například z Egypta, ale jak co nejvyšší stavby k jejich božstvům, na jejímž konci je vybudována plošina s chrámem, z vrchu, z kterého kněží a vládci hovořili ke svým poddaným. Pakalovu hrobku našel 17. listopadu 1952 archeolog Alberto Ruz Lhuiller. Vykopávkami strávil několik let, sám má v Palenque postavenou hrobku hned vedle svého největšího kariérního objevu. Alberto Ruz přišel do Palenque v roce 1949 a sice to nebyla jeho první návštěva, rozhodně byla nejúspěšnější. Alberto si všiml, že na rozdíl od podlah v ostatních klášterech, v tomto komplexu byla podlaha v Chrámu nápisů vyplněna dokonale opracovanými kameny. Uprostřed podlahy si všiml desky, jejíž okraje byly perforované. Navíc dvanáct otvorů v této podlažní desce perfektně uzavíraly kamenné zátky. Jelikož kámen trochu vystupoval nad zbytkem podlahy, pokusil se ho pomocí páky nadzdvihnout. Potom jak ho odstranil, naskytl se mu pohled na schodiště vedoucí do útrob pyramidy a k přelomovému nálezu. Čtyři roky odkrývaly schod po schodu až našli sarkofág s ostatky tohoto neobvykle vysokého mayského vládce, obloženého nejbohatším hrobkovým nálezem nefritových ozdob. Byl pohřben se vzácnou maskou s nefritovou mozaikou (repliku jeho hrobky najdete v archeologickém muzeu v Mexiko city).
Samotný sarkofág vážil přes 15 tun, což znamená, že pyramidu museli postavit kolem již umístěné hrobky. Vstup do hrobky není zpřístupněn veřejnosti, stejně jako ani výstup na pyramidu. Chrám nápisů (Templo de las Insripciones) je pojmenován podle kamenných panelů se 620 nápisy uvnitř stěn nejvyššího patra, které zobrazují 180 let historie Palenque. U této pyramidy si vysvětlujeme teorii smrti Pakala. Náš kamarád, místní prodejce José, drží v ruce vyobrazení Pakalovy smrti prokreslený na zvířecí kůži – přesně to vyobrazení je vyryto na poklopu Pakalovy hrobky (možné vidět v antropologickém muzeu v hlavním městě). Nabízí se nám oficiální teorie smrti, a také neoficiální – kontroverzní teorie. Byl král Pakal starověkým kosmonautem? Podle některých konspirátorů je to jasný důkaz archeoastronautické teorie. Co myslíte?
José nám také vysvětluje princip Mayského kalendáře. Každý den, měsíc a rok je zasvěcený jednomu z mayských bohů. Podle vašeho roku narození můžete zjistit, který mayský bůh přísluší vám a jakými vlastnostmi či atributy disponujete a na základě toho od místních prodejců si můžete koupit přívěsek na ruku nebo na krk s vyobrazeným bohem, který vám přísluší.
Vedle Chrámu nápisů se nachází tzv. Hrobka červené paní. Má se za to, že šlo o matku samotného Pakala – Sak K'uk, která ho slavnostně korunovala za vládce Palenque v roce 615 našeho letopočtu. Je možné dostat se do nitra této pyramidy a prohlédnout si tuto červenou hrobku. Tato hrobka byla objevena před šedesáti lety. V té době to bylo celé porostlé hustou vegetací – nikdo nevěděl, že se tam něco nachází. Jednou tímto územím procházel pán, který pásl ovečky a propadl se dolů. Výpary, které se z hrobky uvolnily způsobily, že přestal mluvit. Ať už šlo o kouzlo, šok nebo chemickou reakci z výparů – nejreálnější je třetí verze. V tom okamžiku se našly pozůstatky kostry velmi významné ženské postavy, která zde byla pohřbena společně s jejími dvěma služebnicemi, které ji provázely na její cestě do posmrtného života (jedna byla uložena tváří nahoru a jedna obličejem dolů). Třetí pyramidou v řadě je Chrám Lebky nebo Templo de Calavera. Název se vztahuje k reliéfu smrtky, která je vyobrazena na vrchu této pyramidy. Najdete ji?
Největší dominantou města je největší chrám Palácio, tzv. Palác.Je to 100 x 80 m velký labyrint galerií, patií a místností. Kdysi byl sídlem králů, velekněze a nejvyšší šlechty Palenque. Na největším vnitřním nádvoří je postavena i astronomická věž. Mayové byli mistři v astronomii, astrologii, matematice, výpočtech a architektuře. Nejdůležitější částí paláce je unikátní čtyřpatrová věž, která sloužila jako astronomická observatoř. Ukazujeme si místnosti na spaní, náboženské symboly, reliéf korunovace Pakala a dokonce vám ukážeme, jak vypadaly mayské toalety. Z Palenque sálá omamný klid a harmonie a v této vznešené kráse se vám budou těžko poslouchat slova jako obětní oltář, náměstí, kde se konaly popravy či veřejné vězení. Procházíme vedle akvaduktu a ukazujeme si jak využívali Mayové vodu. Vezmeme vás i na nejkrásnější fotospot v Paláci, kde si Pakalovu hrobku vyfotíte z toho nejlepšího úhlu. Místní i SEN průvodce to tu dokonale znají a těmito ruinami vás důkladně provedou.
Poslední část tohoto starobylého města je situována výše na kopci a netřeba ji vynechat. Vede k ní několik schodů, stačí projít mostem přes řeku Otolum, vedle místních prodejců, kteří vám prodají ty nejbarevnější mayské magnetky, kalendáře, obsidiánové nože, dřevěné výrobky či ručně vyráběné masky. Na horním náměstí najdete komplex chrámů, které datujeme do dob po smrti Pakala a historici se domnívají, že jsou dílem jeho syna Kan Balam. Nejvýznamnější z nich jsou Chrám kříže, Chrám listového kříže, Chrám Slunce a Chrám Válečníků. Všechny pocházejí z 2. poloviny 7. století a disponují podobnými rysy. Všechny jsou ve tvaru pyramidy s vybudovaným schodištěm, na vrchu pyramidy je postaven chrám s mansardovou střechou a uvnitř je ukryta svatyně, kde najdete vyřezávanou kamennou desku obsahující vzácné hieroglyfy. Nenechte si ujít výhled na celé městečko z vrchu Chrámu listového kříže. Na ten pohled nikdy nezapomenete!
Kolem oběda, před největší horkem je čas zchladit se. Autobus nás vyzvedne na hlavním parkovišti a občerstveni místními dobrotami vyrážíme na cestu k nádherným vodopádům Agua Azul. Na cestu třeba počítat dvě hodiny a těm, kterým bývá špatně, doporučujeme si dát kinedryl – cesta je velmi klikatá. Cestu naším autobusem si zpříjemníme mayskými dokumenty. Po cestě potkáváme mnoho pouličních prodejců tradičních oděvů, sušených banánů, či jiných suvenýrů. Někteří se nás snaží zastavit nataženým lanem přes cestu, abychom si něco koupili. Chudobu je cítit na každém rohu. Většinu celkové populace v Chiapas dnes představují mestici (míšenci Indiánů a bělochů), kteří tvoří zhruba 60 %. Čistě indiánské kmeny už žijí jen na jihu v Lacantúnských pralesích.
Cascadas de Agua Azul (v překladu "Vodopád s modrou vodou") je série různě velkých kaskád na řece Xanil, které se nacházejí v obci Tumbalá, asi 69 km od města Palenque. Větší kaskády mohou být až 6 metrů vysoké a rozprostírají se na více než kilometrovém úseku krásné modré řeky Xanil (pokud není období dešťů, kdy se voda zbarví do hněda). Voda obsahuje vysoký obsah uhličitanu vápenatého a jiných minerálů, což způsobuje tu krásnou modrou barvu. Okolní vápencové podloží dodává vodopádům zajímavý zvlněný tvar a vytváří mělčí i hlubší přírodní bazény, ve kterých se dá vykoupat (nezapomeňte si s sebou vzít plavky). Místní obyvatelé vodopády obnovili po zemětřesení v roce 2017, které způsobilo trhliny a vedlo k dočasnému snížení průtoku vody. Platí se dva druhy lístků – první lístek je vstup do národního parku (25 pesos na osobu) a samotný vstup k vodopádům (40 pesos na osobu). Po příchodu k vodopádům se rozdělíme na dvě skupiny – ti, kteří se chtějí jít hned vykoupat a druhá skupina hladových krků, kteří se chtějí nejprve najíst. Tradičně chodíme do místní restaurace El Paris hned při vstupu. Majitele Carlose dobře známe a chodíme k němu už léta. Připraví vám tu vynikající tradiční pokrmy z lokálních surovin. Doporučujeme praženou rybu na česneku – pescado frito con ajo, která se podává s rýží, hranolky a salátem. V ceně budete mít i denní polévku a za symbolický příplatek si připijete mexickým pivkem El Sol nebo celosvětově známou coronou. Orientace je velmi jednoduchá, přicházíme asfaltovou cestou lemovanou suvenýrovými obchůdky, stánky a restauracemi (nižší ceny v rámci naší cesty budete hledat jen těžko). Přijedeme k řece a zde doporučujeme stoupat nahoru, kde se vám naskytne pohled na stále nové a nové kaskády). Na vrchu se nachází přírodní bazén, kde se můžete vykoupat – voda je fantasticky příjemná a čistá. Na bezpečnost dohlíží plavčík. Lépe strávené odpoledne si nedokážeme představit. Najedení a vykoupání se vracíme před západem slunce do našeho hotelu Maya Tulipanes. Zpříjemněte si večer posezením na venkovní zahrádce a ochutnejte Aztéckou polévku, místní rybu či mexické guacamole. Nebo dáte přednost tradičnímu tacos? Buen provecho!
Rok studia na místním gymnáziu ve Švédsku a vysokoškolská léta strávená ve Španělsku a na Kanárských ostrovech. Toulavé boty ji od té doby neopustili. Potkáte ji na zájezdech v severní Evropě a Jižní Americe. Ve Skandinávii a na Islandu je jako doma, latinské země jí imponují svou různorodostí. Mexiko, Argentina a Brazílie si ji získali. Kromě Evropy procestovala i jihovýchodní Asii a Kubu. Cestování jí dává obrovskou dávku samostatnosti a svobody, otevírá mysl a učí respektovat kultury po celém světě. Pochutná si na thajském massaman curry, norské tresce a mexickém guacamole.
