Prozkoumejte s námi nádherné město Helsinky. Dozvíte se, odkud pochází jeho název, co všechno byste měli vidět během vaší návštěvy a mnoho jiných zajímavostí. Víte, bez čeho nemůžete odjet? No přece bez návštěvy sauny, dokonce toto slovo je původem finské!
Autor: Eva Andrejcová
31.03.2020
S majestátní lodí společnosti Tallink – MS Silja Serenade se ze Stockholmu plavíme napříč Botnickým zálivem, s mezizastávkou na souostroví Ålandy (které jsou autonomní oblastí Finska), abychom na našem velkém skandinávském zájezdu dorazili do další půvabné metropole Severu – kouzelných Helsinek.
Finsko je uprostřed ostatních skandinávských zemí trochu jiné – nejen zcela jiným jazykem, ale i státním zřízením. Zatímco Dánsko, Norsko a Švédsko jsou stále přetrvávající království, Finsko je od 6. prosince 1917 samostatnou republikou. Hlavní město Helsinky je jednou z těch mladších metropolí Evropy. Titulem hlavního města země – v dobách, kdy Finsko bylo součástí Švédského království, se dříve pyšnilo Turku. Metropolí bylo Turku – dnes třetí největší město země, až do roku 1812, kdy car Alexandr I. získal území Finska ve válce se Švédskem, a Finsko se tak stalo součástí Rusko-finského knížectví. Jeho hlavním městem se staly právě Helsinky.
Carovi Alexandrovi velmi záleželo na tom, aby se Helsinky staly opravdu reprezentativním, elegantním sídlem a podporoval rozvoj města ve všech směrech. Tak Helsinky na přelomu 18. a 19. století vzkvétaly společensky, kulturně i architektonicky. Na jeho kráse měl velký podíl hlavní architekt Carl Ludvig Engel. Spolu s titulem hlavního města se sem v té době z Turku přestěhovala i nejstarší finská univerzita. Postupně, s železničním spojením, se z Helsinek stalo i jasné administrativní a industriální centrum země, v roce 1868 zde byl postaven největší pravoslavný chrám v západní Evropě.
Název Helsinek pochází od vodopádu Helsinge, blízko něhož bylo město vybudováno. Původně se jmenovalo Helsingfors – ze švédského fors, čili vodopád. Za datum vzniku Helsinek se považuje rok 1550, kdy dal švédský král příkaz založit přístavní město, které by konkurovalo Tallinu na druhé straně Finského zálivu. Vícekrát bylo vypleněno ať švédskou nebo ruskou armádou – mocnostmi, které se o Finsko tradičně bily.
Finsko je krásná, zelená, a velmi členitá země. Z celkové rozlohy 338 455 km2 pokrývají zhruba pětasedmdesát procent jeho rozlohy lesy. Nelze zapomenout, že je to také země jezer – najdeme jich zde více, než 168 tisíc o rozloze více, než 500 m2. Možná právě kvůli nepřebernému množství jezer je symbolem Finska a národním ptákem Finů právě labuť. Mimo jiné je běžné potkat ve finských lesích medvěda, soba, či losa, konzumace divoké zvěře je pro domácí mnohem běžnější než u nás, kde je to spíše příležitostná specialita. Svou velikostí se Finsko řadí na sedmé místo v Evropě, ale s velmi řídkým osídlením: s populací 5,5 milionu lidí ho lze přirovnat ke Slovensku.
V samotných Helsinkách žije více než půl milionu obyvatel. Největší město a největší přístav země patří do provincie jižního Finska, jeho centrum leží na poloostrově na břehu Finského zálivu. Patří k němu i 315 menších a větších ostrovů a ostrůvků.
Voda je nerozlučně spjata se životem tohoto města, a také my sem přijíždíme po vodě. Z přístavu se vezeme autobusem cca patnáct minut přímo do Sibeliova parku – Sibeliuksen puisto, kde začínáme naši prohlídku Helsinek. Dnes je to oblíbené místo odpočinku domácích, jehož dominantou je krásný pomník Jeana Sibelia.
Slavný finský skladatel žil a tvořil na přelomu 19. a 20. století, svými díly podporoval národní cítění a šíření finské kultury právě v období ruského útlaku. Napsal několik symfonií a symfonických básní, díky kterým se stal oblíbeným národním hrdinou.
Podívejte se na tu masu ocelových píšťal, tvořících památník. Je jich šest set, váží úctyhodných čtyřiadvacet tun, a vidět je naživo je opravdu nesmírně impozantní. Pomník zobrazuje graf frekvence hudby, připomínající výšky, pády, basy, který má symbolizovat Sibeliovu hudbu. Zajímavostí je, že v roce 1967, kdy pomník postavili, byl obecný vkus spíše konzervativní, samotné ztvárnění hudby zůstalo nepochopené, a tak k němu přidali i podobiznu Jana Sibelia.
Z příjemného parku se přesuneme autobusem za pět minut na Olympijský stadion. Je to pýcha města, kde se v roce 1952 konaly Letní olympijské hry. Původně byl tento celosvětový svátek sportu naplánovaný na rok 1940, ale Druhá světová válka plány zmařila, a Finové – a s nimi celý svět, si museli počkat dalších dvanáct let. Stadion psal historii i československého sportu, vždyť legendární Emil Zátopek právě zde tehdy získal tři zlaté medaile – vyhrál zde běh na pět a deset kilometrů, dokonce i maratón, který tehdy běžel poprvé v životě.
Navíc, v každé z těchto disciplín, tehdy zároveň vytvořil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat. Zátopek, známý svým zvláštním stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, byl v cizině přezdívaný také „česká lokomotiva“ a stal se světovým fenoménem, který už navždy ve Finsku, i na tomto stadionu proslavil sport „Made in Czechoslovakia“.
Helsinský olympijský stadion je největším stadionem země, má kapacitu 42 tisíc míst a jeho součástí je i známá věž s výškou 72,71 metrů. Proč právě tolik? Přesně tolik hodil svým oštěpem Matti Järvinen v roce 1932 na Olympijských hrách v Los Angeles, a stal se tak finským sportovním hrdinou.
Naší další zastávkou je Temppeliaukion Kirkko – nepřehlédnutelný skalní chrám, který se nachází uprostřed sídliště. Předtím zde byla pouze velká žulová skála, která neměla žádné využití. A tak vznikl plán, jak skálu odpálit a získat prostor na výstavbu nové obytné zóny. Tyto plány byly střídavě odkládány nebo zcela rušeny, protože přece jen představovaly bezpečnostní riziko. Teprve v roce 1940 přišli bratři Timo a Tuomo Sumumalajnioovi s návrhem kostela, vytesaného přímo do skály. Zrealizován byl až v roce 1969, ale byl to nápad za milion!
Dnes je luteránský chrám Temppeliaukion Kirkko jedním z nejnavštěvovanějších míst metropole. Ročně ho navštíví asi 500 000 turistů, a je to něco zcela jiného než všechno, co jste měli doposud možnost vidět. Moderní skalní kostel, vestavěný do kamene, který byl roztříštěný a vyhloubený, má neobvyklý kulatý tvar. Samotná chrámová místnost s pěti až osmimetrovými stěnami z holé žuly má 180 oken, přes které působivě dopadá dovnitř světlo. Okna jsou součástí kupolovité měděné střechy. Interiér tak vytváří typickou vzdušnou, „otevřenou“ atmosféru.
Díky žule je zde také výborná akustika, takže na své si přijdou nejen milovníci architektury, ale i výjimečných koncertů. Uměním samým o sobě je také kovaný kříž, stojany a křticí mísa od autora Kauka Moisia. Katedrála pojme 940 návštěvníků. Vstup je opravdu symbolický – tři eura. Ze zadní strany kostela najdete kromě toalet i útulnou kavárnu, kde si můžete odpočinout, ale i koupit si tzv. Advance Tickets, díky kterým se vyhnete stání v dlouhatánské řadě na tuto oblíbenou atrakci Helsinek.
Z dech vyrážejícího Skalního chrámu si to už zamíříme autobusem přímo do centra. Projdeme se po hlavní tepně metropole – po elegantní Mannerheimintie, kde si tak trochu zahrajeme na japonské turisty. Budeme točit hlavami střídavě zleva doprava, abychom stihli zaregistrovat to neskutečné množství památek, které jsou zde koncentrované. Ulice je pojmenována po významném finském státníkovi a armádním hodnostáři, v období konce Druhé světové války 6. prezidentovi Finska, který zde má i svou podobiznu, sedíc na koni.
Na nejdelší a nejrušnější ulici města se střídá klasika s ultra-moderní architekturou. Procházíme podél budovy Finské Národní Opery, kongresového centra Finlandia Hall, neoklasicistní pětipatrové budovy parlamentu, extravagantní skleněné budovy muzea moderního umění Kiasma, Národního muzea i budovy Švédského divadla. Až se podél parku Esplanadi dostaneme na Tržní náměstí.
Veřejný park Esplanadi funguje již od roku 1818. Jeho aleje, příjemná zelená zákoutí se sochami více národních osobností přímo vybízejí k tomu, aby se z parku stalo oblíbené místo oddechu Helsinčanů. Za zmínku stojí restaurace Kappeli, otevřená již v roce 1867, ale i vždy přítomní pouliční muzikanti, kteří zdobí atmosféru tohoto místa.
Tržní náměstí na východním konci parku je hlavním náměstím metropole. Rozprostírá se přímo na břehu moře, vyjíždí odsud pravidelná lodní linka na okolní ostrovy. V sezóně zde najdete stánky s čerstvými rybami, ovocem, ale i zajímavými suvenýry. Samozřejmostí jsou všude roztroušené kavárničky. Nejpopulárnějším se stává náměstí v říjnu, kdy se zde koná každoroční trh sleďů. Tehdy sem směřují rybáři z celé země a prodávají své čerstvé prvotřídní zboží přímo z lodi...
Pokud si potrpíte na gastrozážitky, doporučujeme restauraci Olo. Tato vynikající restaurace, kterou založili Pekka Terävä, Petri Lukkarinen a Timo Sailama v roce 2006, se nachází na Pohjoisesplanadi 5 v centru Helsinek. V roce 2011 získala Michelinskou hvězdu. V roce 2009 ji Finská gastronomická společnost vybrala jako restauraci roku.
Odtud už pokračujeme k jedné z nejkrásnějších památek Helsinek. Zaparkujeme u známého ruského kola SkyWheel, které již neodmyslitelně patří k panoramatu města, a pěšky přejdeme k Uspenskin katedraali neboli Chrámu věčného spánku Panny Marie. Úchvatná stavba je hlavním chrámem Finské pravoslavné církve, a není divu, že se svým pseudobyzantským stylem podobá staro-ruským kamenným chrámům. Fasáda z typických červených cihel, na vrchu modro-zelených střech můžete obdivovat zlaté kopule – třináct cibulek, které znázorňují Ježíše a apoštoly.
Přestože většina Finů a Švédů na tomto území tradičně vyznávala evangelickou víru, Ruské impérium, jehož součástí Finsko na čas bylo, zde zanechalo své stopy. I v podobě tohoto velkolepého chrámu, který se stavěl jedenáct let. Jeho základní kámen byl postaven v roce 1862, vysvěcen byl v roce 1868. Dnes je to největší pravoslavný chrám v západní a severní Evropě. Byl několikrát obnovován, jeho největší rekonstrukce se konala v roce 1968, při oslavách stoletého výročí. Katedrála je kromě pravidelných bohoslužeb i místem, které navštíví velké množství turistů.
Naší další zastávkou je velkolepé Senátní náměstí. Jedno z nejvýraznějších a nejnavštěvovanějších náměstí Helsinek okouzlí svou zajímavou architekturou, působí vznešeně, jednolitě a celistvě. Jeho vzhled souvisí i s faktem, že Helsinky byly urbanisticky precizně plánované, a tomuto náměstí se speciálně věnoval ruský car Alexandr I. ve spolupráci s architektem Carlem Ludvigem Engelem. Na přelomu 18.-19. století v této lokalitě vyrostlo více než třicet elegantních neoklasicistních budov. Celé náměstí je pokryto dlažbou, jeho jižní strana je jakýmsi vstupem do centra, jeho nákupní části. Najdeme zde sídlo bývalého senátu z roku 1822 (tehdy ještě neexistoval parlament a fungoval sněm), naproti je budova univerzity – jde o dvě téměř totožné budovy.
Nechte se okouzlit nejvýraznější dominantou náměstí – nádhernou protestantskou Helsinskou katedrálou, která byla součástí práce Carla Engela z roku 1852. Předtím zde byl kostel, který každý rok postavili ze sněhu, a protože ten se vždy pochopitelně roztál, museli ho opakovaně postavit nanovo. Tak zvolili praktičtější řešení, a vybudovali tuto honosnou katedrálu. Na první pohled se může jevit jako bílá, ale pozornější oko tam rozezná tři různé odstíny šedé, má tak simulovat barvu sněhu. Zvenku i zevnitř působí jednoduše a příjemně světle. Vchod se nachází vlevo vzadu, tak nezapomeňte nahlédnout dovnitř.
Uprostřed náměstí se nachází socha cara Alexandra II. z roku 1894. Finové si tak uctili panovníka, který do země vnesl mnohé užitečné reformy. V roce 1912, kdy se Finsko zbavilo ruského vlivu, přemýšleli, že odstraní i sochu, ale nakonec se v konsensu dohodli, že zde Alexandrovi jeho čestné místo patří. Již neodmyslitelným oblíbeným místem setkání Helsinčanů jsou schody, vedoucí ke katedrále, kde si můžete posedět a vychutnat klidnou atmosféru metropole. Oslavují se zde velká hokejová vítězství Suomi, anebo finský Den nezávislosti.
Zcela jiný druh relaxu a duchovnosti najdete v Kamppi – kapli ticha na Náměstí Narinkka. Uprostřed ruchu této čtvrti se můžete uvnitř ponořit do říše zajímavé stavby, dokončené v roce 2012. Kaple má sloužit jako ekumenický chrám, ale pravidelné bohoslužby zde nehledejte.
Když máte na Helsinky více času, určitě si odskočte na některý z okolních ostrovů. Udělejte si například výlet na ostrov Seurasaari, pár kilometrů severně od města, kde najdete zajímavé muzeum pod širým nebem. Uvidíte zde typické finské budovy z minulých století, sedlácké usedlosti, farmy, dílny... Muzeum je otevřené po celé léto, během prohlídky vám řeknou více o životě předků dnešních Helsinčanů. Nebo navštivte Národní park Sipoonkorpi, fungující od roku 2011. Je to domov velkého množství ptactva, hustých lesů, nedotčené divočiny a krásných zákoutí. Helsinčané, kteří to mají z města jen 24 kilometrů, sem chodí rádi sbírat houby, či lesní plody.
Také můžete navštívit vojenskou pevnost Suomenlinna, ale dostanete se k ní jedině lodí, která však chodí z přístavu každou půl hodinu a cesta trvá jen 20 minut. Opevnění má hvězdicový půdorys, naleznete zde podzemní bunkry, námořní přístav, muzeum a ponorku, která zde zůstala po 2. světové válce.
Pokud budete v Helsinkách více dní a budete chtít vidět něco úplně jiného, určitě se vyplatí jít i na tento výlet. Během plavby lodí uvidíte i Helsinky z jiné perspektivy.
No a čím ukončit návštěvu Helsinek, pokud ne dobrou saunou?! Mnohé dobré sauny, otevřené veřejnosti, najdete například ve čtvrti Kotiharju, Merihaka, nebo navštivte některou v novém komplexu Loyly na jižním cípu Helsinského poloostrova.
Helsinky možná nemají typickou atmosféru rušného velkoměsta, ale právě v tom je kouzlo této půvabné severské metropole. Dcera Baltu, jak domácí odjakživa své město nazývali, protože právě po Baltském moři se sem vléval život. Dodnes zde příjemně pulzuje na elegantních náměstích, v romantických zákoutích přístavu, mnoha parcích, či úhledných ulicích centra, které vypráví rušnou historii země...
1. Odpočinek na Senátním náměstí
Buďte jako praví Finové a vychutnejte si odpočinek na schodech, vedoucích k Helsinské katedrále.
2. Procházka v parku Esplanadi
Místní obyvatelé nazývají tento park také „Espa“. Je to kousek zeleně ve středu města, místo, kam turisté i domácí přicházejí na piknik, relaxovat, bavit se. Přijďte sem v červnu na módní přehlídku Marimekko, anebo v červenci na Jazz-Espa – měsíční jazzový festival.
3. Zaposlouchejte se do zvuků Temppeliaukio
Zchlaďte se v útrobách skalního chrámu a zaposlouchejte se do tónů impozantní varhanní hudby, najděte si čas na příjemný odpočinek nebo se sem prostě přijďte schovat před deštěm.
4. Nevynechejte nákupy v Tržnici
Stará tržnice u nábřeží je otevřena od roku 1889, každý den od pondělí do soboty. Uvnitř najdete nejrůznější stánky s čerstvým ovocem, včetně masa, ryb, ovoce a zeleniny, ale i finské koláče a sýry.
5. Originál Finská sauna
Sauna je původem finské slovo, ve Finsku jich najdete až tři miliony, z nichž velké množství se nachází právě zde, v Helsinkách. Mnohé jsou přístupné veřejnosti a ať už cestujete v zimě nebo v létě, je to jedna z těch věcí, které tu prostě musíte vyzkoušet!
6. Plavba lodí na okolní ostrůvky
Helsinky jsou obklopeny krásnými malými ostrovy, na které se dostanete lodí (v rámci městské hromadné dopravy). Zjednodušení přístupu na ostrovy často představuje zábavný únik z města pro turisty a domácích.
7. Kamppi – kaple ticha
Tato kaple představovala pro architekty obrovskou výzvu, měli vymyslet místo, které by přímo v rušném centru nabídlo domácím a turistům prostor, kde by se mohli zcela uklidnit a meditovat. Nejlepším nápadem bylo vytvoření vysoké dřevěné kaple, která představuje moderní minimalismus.
8. Objevte jedno z finských jezer
Národní park Sipoonkorpi nedaleko letiště Vantaa ukrývá hned několik jezer. Vzdálen zhruba 45 minut cesty autem z centra města, je vyhledávaným místem rybaření a houbaření pro Finy.
9. Výhled z ruského kola SkyWheel
Výrazný prvek na nábřeží, hned u koupaliště. Vedle něj je stupňovitá vyhlídková plošina, která poskytuje skvělý výhled na přístav. Co takhle příjemné posezení právě zde?
10. Zaplavte si v srdci města
Allas Sea Pool jsou tři bazény, situované na plovoucí palubě bazénu na hladině moře. Bazén s mořskou vodou, bazén s teplou vodou a dětský bazén jsou otevřeny pro každého, kdo touží zaplavat si, zacvičit, nebo se jen tak osvěžit. Voda v bazénu s mořskou vodou se čerpá ze vzdálenější části moře, z čistících proudů a filtruje se pomocí UV technologie. Vyhřívaný bazén má po celý rok teplotu 27 °C, tak proč to nezkusit?...
Vystudovala finanční management, což jí umožnilo strávit čas v zahraničí, studovala v Chorvatsku, Portugalsku a Polsku. Polsko je jejím druhým domovem,kde žila a pracovala necelých pět let, mluví plynule polsky. Pracovala také jako animátorka volného času v Turecku. Pokud není na cestách, určitě ji najdete na horách nebo na dobrém festivalu. Eva se řídí heslem: co nás nezabije, to nás posílí. Stále se snaží rozdávat úsměvy a těšit se z maličkostí. Setkáte se s ní na zájezdech v Japonsku, Vietnamu, Kambodži a ráda vás provede i metropolemi Skandinávie a Pobaltí. Skandinávie jí přirostla k srdci, právě tady se vydala po stopách severských krimi. Její nejoblíbenější jídla jsou japonské Okonomiyaki, steak Kobe, vietnamské Bun Cha, ale nepohrdne ani pravou norskou treskou.
