Hedvábí je již po staletí jednou z nejpopulárnějších látek na světě. Díky své výborné textuře a skvělým termoregulačním vlastnostem byl do Evropy z dálného východu dovážený už od dob starého Říma. Už tehdy byl přitom tak populární, že senát v jistém momentě zakázal odívání mužů do hedvábných tóg. Náklady na dovoz hedvábí totiž byly tak vysoké, že výrazně odčerpávali rezervy zlata v rámci císařství a ohrožovaly ekonomiku.
Autor: Pavel Fellner
22.06.2018
Tato surovina dala také jméno nejlegendárnější suchozemské obchodní cestě v historii lidstva, hedvábná cesta, a asi netřeba zmiňovat, že právě hedvábí bylo jednou z hlavních komodit, které se po ní přesouvaly. Tajemství výroby hedvábí pochází z Číny. Je to starobylé řemeslo. Dokladované jsou nálezy této látky minimálně z před 3000 let, ale je možné, že Číňané uměli zpracovávat hedvábí už i dříve. Koneckonců hedvábí měla objevit manželka mýtického Žlutého císaře Hsi-Ling-Shih kolem roku 3000 před naším letopočtem. Jaké je ale to tajemství? V každé zemi o hedvábí mluví trochu jinak. V Číně, ale i ve Vietnamu, Thajsku, Indii nebo Indonésii a všude existují místní varianty a odchylky.
Základem výroby hedvábí je motýl - bourec morušový. Ten se chová v zajetí, ale existují i odrůdy žijící v divočině, především na blízkém východě. Drtivá většina hedvábí ale pochází z takzvané serikultury - řízeného chovu. Za tisíciletí domestikace motýli bource morušového už zdegenerovali, neumí létat a ve volné přírodě by neměli naději na přežití. Momentálně žijí vlastně jen pro hedvábí. Bourec jako takový ale hedvábné vlákno neprodukuje, jsou to je housenky, které jsou klíčové. Motýl naklade vajíčka, ty se uloží na papír a vylíhnou se z nich malé housenky. Ty od malička krmí výlučně ostružinovými listy. Nic jiného jíst nesmějí. Za staletí kultivace se experimentovalo s jinou potravou i s jiným hmyzem, dokonce s pavouky, ale kombinaci bource a moruší nic ani zdaleka nepřekonalo. Malé housenky proto přežijí celý svůj život na podestýlce z morušových listů. První tři dny střídavě jedí a spí a po třech dnech už ani nespí a jen neustále jedí. Takto žijí 23 dní a z několika milimetrů narostou až na délku kolem 5 centimetrů.
Po 23 dnech přichází klíčový krok celého procesu - kuklení. Housenky začínají metamorfózu a z ústní dutiny začínají vylučovat látku na vytvoření kukly – čisté hedvábí. V tomto okamžiku je důležité bource přeložit z jejich podestýlky na speciální konstrukce, aby se nekuklili pohromadě, ale každá zvlášť. Pokud by se totiž zamotaly do sebe i jen dvě, tak vlákno z nich nebude možné odmotat. Housenka se kuklí dva dny a tehdy přichází další důležitý krok. Kukly je nutné zabít předtím, než přeměna skončí a z housenky se stane motýl. Pokud by se totiž metamorfóza skončila, tak motýl vyleptá do kukly díru, aby se dostal ven a přeruší hedvábné vlákno. Kukly jsou proto buď oprány vroucí vodou nebo opařené a tím se usmrtí. Tradičně se dokonce zabíjeli po jednom jehlou. Teprve když jsou mrtvé je možné začít z nich odmotávat hedvábí.
Z jedné kukly dostaneme 500 metrů až jeden kilometr hedvábí. Není to ale ještě nit. Vlákénko je tenoučké a těžko ho vůbec odmotat. Celý proces probíhá v horké vodě, v níž hedvábí změkne a lepí se. Kukly se odmotávají několik najednou a už v tomto okamžiku se jejich vlákna splétají do nitě. Podle toho, jak chceme hrubou nit se odmotává najednou 5 až 30 kukel. Standardně se pracuje s 20-25 kuklami najednou. Celý proces je nutné neustále sledovat. Jednotlivé kukly nemají totiž na sobě stejnou délku vlákna, a tak se průběžně míjejí a vyměňují. Takto nám vznikne surová hedvábná nit. Ta se pak ještě promyje a přemotávat na cívky. Surové hedvábí může mít pouze dvě barvy - bílou nebo žlutou. Pokud chceme jinou barvu tak barvíme přímo nit, ne až výslednou látku. Nakonec přicházejí tkalcovské stavy a spřádání nití do hedvábné látky, stejně jako u jiného textilu.
Jisté procento motýlů se musí samozřejmě nechat vždy vylíhnout, aby se mohlo pokračovat v chovu, ale vzhledem k tomu, že jeden motýl naklade okolo 500 vajíček tak stačí nechat na živu maximálně 3 % housenek. Celá výroba dokáže být v Asii téměř bez odpadová. Spotřebuje se vše - mrtvé housenky mohou jít na pánev a dají se jíst, kukly ze kterých se nechají vylíhnout motýli se používají jako masážní tampony a pokud se náhodou zakuklí dva bourci společně tak se jejich kukla otevře a vyrábějí se z nich hedvábné přikrývky. Číňané dokonce využívají i trus housenek - v rámci čínské tradiční medicíny je údajně výborný na výrobu vložek do polštářů a zaručuje dobrý spánek.
Tento proces je fascinující, od motýla až po látku prochází několika kroků a má mnohá úskalí. Osobně mě vždy nejvíce ale fascinuje jedna otázka, jak na to lidé přišli? Jak člověka napadne odmotávat kuklu mrtvého motýla? Legenda říká jasně, královna Hsi-Ling-Shih seděla pod morušovým stromem a pila čaj, když najednou jí do šálku padla kukla. Když se ji snažila z horkého čaje vybrat tak našla vlákénka, která začala odmotávat a zjistila, že se jedná o mimořádně příjemnou látku. Ať už se tento příběh zakládá na pravdě nebo ne, tak i chov bource morušového a výroba hedvábí dokazují, že lidská vynalézavost nemá hranic.
Průkopník našich cest do Indonésie a Polynésie. Několikrát absolvoval cestu kolem světa, průvodcuje jižní Ameriku, Barmu, Thajsko, Indii, Čínu, Tibet, Nepál, Bhután, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Namibii, JAR...., miluje Stolové hory ve Venezuele, koupe se s tučňákama na Antarktidě a vyběhne na každou sopku, kterou spatří. Bohém s odbornými znalostmi z řízení a marketingu si na zájezdech vychutnává každý moment. Okouzlí Vás nejen dojemnou hrou na klavír, vědomostmi, ale i talentem zorganizovat věci tak, abyste si vaši dovolenou dokonale užili. Velmi dobře vaří a v restauraci vám rád pomůže najít přesně to víno, na které máte chuť. Z dovolené, kde vás provází, se vám nebude chtít odejít.
