Neuvěřitelné teploty skoro po celý rok, zvýšená vlhkost vzduchu, pomalu vlekoucí se čas, tóny hudby ozývající se z každého rohu – to dělá z Kuby - Ostrova Svobody ideální domov drinku daiquiri.
Autor: Jozef Zelizňák
25.04.2018
Čti více
Neuvěřitelné teploty skoro po celý rok, zvýšená vlhkost vzduchu, pomalu vlekoucí se čas, tóny hudby ozývající se z každého rohu – to dělá z Kuby - Ostrova Svobody ideální domov drinku daiquiri.
Autor: Jozef Zelizňák
25.04.2018
Opět a znovu, jak to již u legendy takového formátu bývá, koluje nespočet pověr o tom, odkud a jak se vůbec daiquiri zrodilo. Ty nejznámější tvrdí, že pochází z nápoje s názvem Compuesta, který si s oblibou objednávali američtí inženýři, kteří pracovali po roce 1898 na východě ostrova v měděných dolech. Compuesta neboli česky smíšenina, se rodila ve velkých kádích jako osvěžující alkoholický nápoj, který místní pili na rozpáleném východě odjakživa a mísili jej se vším, co příroda nabízí. Neměnným základem byl vždy led, se kterým to ale nebylo tak jednoduché, neboť toto kouzlo zimy přichází oficiálně na Kubu až koncem osmnáctého století, kdy Francisco de Arango dostává povolení k jeho dovozu z Bostonu a Veracruzu. Ačkoliv opravdovým králem ledu se stává Američan Tudor, který počátkem devatenáctého století dostává licenci na jeho výrobu na samotném Ostrově Svobody. Možná se nám to dnes zdá až příliš triviální, ale na Kubě byl led doslova bohatstvím. V zemi, kde teploty jen tak lehce neklesají a kapky potu vám tančí po celém těle od rána do večera, má obyčejná voda v pevném skupenství cenu zlata.
Nejvěrnější podoba dnešního daiquiri byla poprvé namíchána hornickým inženýrem Jenningsem Coxem, když jednou hostil své americké kolegy. Říká se, že mu došel gin nebo whisky, které v té době všichni Američané podle módy popíjeli a aby nezůstal zahanben, zaběhl do místního obchodu, kde však jediným alkoholem byl domácí rum. Cox se obával možného trapasu, a tak po cestě sehnal ještě pár limetek a vzácný led s tím, že pokud to nebude lahodné, tak je led alespoň osvěží a limetky překryje všechny pachutě. Výsledek byl překvapivý a nový drink dostal název rum sour podle tehdejší oblíbené módní whisky sour. Další legendou je, že název vymyslel pro změnu italský hornický inženýr, který přišel na návštěvu za Coxem. Giacomo Pagliuchi pojmenoval nový koktejl dle místní pláže, která se nachází jen několik kilometrů na východ od druhého největšího města ostrova, Santiago de Cuba. A nový drink byl na světě. Jiní zase tvrdí, že Cox i Pagliuchi společně pracovali v dolech u pláže Daiquiri a společně pak vymetali místní bary. Jednou nad ránem však došly compuestas, už nebylo co pít a zůstala pouze lahvička rumu a limetky ... a bylo rozhodnuto.
Daiquiri pak do světa prorazilo pravděpodobně dvěma cestami. Jedna tento nápoj zavedla díky námořnímu lékaři Luciovi W. Johnsonovi do Washingtonu, kde zachutnala vojenské smetánce. Druhá cesta nemohla minout formující se největší centrum zábavy v Karibiku. V Havaně nabralo na kráse, vážnosti a kultu osobnosti. Zpočátku se podávalo jako novinka a překvapení jednoho z nejznámějších koktejlových tvůrců své doby. Emilio Gonzáles, pro přátele Maragato, ho každé odpoledne připravoval místní smetánce ve známém Hotelu Plaza. Jeho tajemství zůstane asi navždy utajeno. Ledovou tříšť, jakou dokázal vyrobit jen tento kuchař míchaných nápojů, byla nepopsatelně kouzelná.
Jen o pár kroků dál stál jiný podnik Piña de Plata neboli Stříbrný ananas, který změnil svůj název na Florida, jelikož je v Havaně stále více Američanů. Také proto, že má Florida s Kubou zvláštní spojení, neboť administrativně patří pod správu Havany. Kubánci však s oblibou používají zdrobněliny, a tak se staronovému podniku na začátku obchodní ulice Obispo neřekne jinak než Floridita. Právě sem přišel z Lloret de Mar roku 1914 Constantino Ribalaigua Vert, který se o čtyři roky později stává i právoplatným majitelem baru. A právě jemu vděčíme za tak nenapodobitelné daiquiri, jak jej známe dnes. Daiquiri můžete ochutnat všude na světě, ale pouze jedno se vám navždy zapíše do chuťových smyslů jako to nejunikátnější, nejoriginálnější, nejtajemnější, nejchutnější, nejnenapodobitelnější ... zkrátka nejlepší.
Zkuste Constantinovo Daiquiri ve Floriditě a na všechno ostatní zapomeňte. Takto se pravděpodobně zamiloval i velikán světové literatury, který proslavil tento nápoj po celém světě. Ernest Hemingway bydlel jen o pár kroků níže v Hotelu Ambos Mundos a takto na něj vzpomíná Antonio Meilán, jeden z mála žijících barmanů, kteří ho obsluhovali: „Jednou, podle mě náhodně, vešel do našeho podniku. Ještě slunce řádně pálilo a papa byl již ve vynikající náladě. Spěchal na toaletu a když spokojeně vyšel, sedl si za bar a zadíval se na právě se připravující nápoj. Ihned si také jeden objednal, ochutnal, přivřel oči a prohlásil jakoby v polospánku: „Hm, vynikající, dejte mi to ještě jednou, ale bez cukru a s dvojitou dávkou rumu. Constantino mu ho podal se slovy „Na zdraví, papa“ a Papa Daiquiri bylo na světě.
Nikdo dodnes neví, v čem přesně spočívá tajemství daiquiri ve Floriditě, ale každý, kdo jej ochutná, už prý nikdy nenajde klid ve své duši. Musí být nejspíš něco mezi nebem a zemí, co se zjeví právě v momentě, kdy mohutní barmani ve skoro až muzejních červených sakách jako z nějakého starého luxusního klubu, otevřou s úctou lahev Havana Club, spustí velmi potichoučku a opatrně speciální mixéry, do nichž přidají lžičku cukru, kapku limetkové šťávy a hodně ledu. Poté stlačí jako v nějakém starém santerijském rituálu knoflík „on“ a z výšky, aby to každý dobře viděl, dolijí bílý alkohol.
Někteří, parametry hledající dychtivci tvrdí, že za všechno mohou speciální mixéry značky Flak Mak, které si nechal kdysi z Ameriky přivézt samotný Constantino, a kterým speciálně upravil sekací nože tak, aby led v daiquiri co nejvíce připomínal osvěžující vrcholky hor a aby co nejlépe absorboval všechny přísady, ze kterých se musí stát jedna. Dejte si Daiquiri kdekoli na světě a uvidíte, jak se vám po chvilce ztratí sladěnost, jak se vám oddělí rum od ledu, jak vám vyplave na povrch kyselá limetková složka, jak se vám v brčku zasekne kousek ledu. A pak okuste daiquiri ve Floriditě. To je úplně jiná kategorie. Můžete si přečíst Starce a moře a daiquiri vám zůstane tak dokonale spojené, jako by vám ho právě namíchali. Tak jednoduché a zároveň tak nedosažitelné. Jiní hledači pokladů říkají, že tajemství spočívá v předsekaném ledu. Constantino vymyslel speciální kovové nádoby s otvory, kde led dokáže dýchat a zároveň zůstává dokonale suchý. Další experti přišli na to, že za všechno vlastně může konzistence tříletého rumu Havana Club v kombinaci s kapkou Marasquino, které se spojí s ledem do neuvěřitelného a věčného přátelství, do něhož drzá limetka zjemněná kubánským oslnivým cukrem vklouzne jako sexy Kubánka procházející se po Malecónu, čekající na svého milence, zasněná, s pohledem upřeným na sever, na pouhých pár kilometrů vzdálenou Floridu a myslí s našpulenými rty za barem Floridity na svůj věčný sen o vášni.
Již 20 let průvodce CK SEN, pravý světoběžník a vynikající překladatel ze skandinávských jazyků. Četli jste Stiega Larssona nebo Jo Nesba? Vystudoval norštinu a švédštinu, miluje Buenos Aires, ale jeho srdeční záležitostí se stala oblast východní Asie, kterou od roku 2001 navštívil nesčetněkrát. Vedl prvoexpedice do Bangladéše, Guyan a Surinamu i Severní Koreje, první naši cestu na Antarktidu. Jozef je top manažer v kanceláři a kromě bezproblémového řízení zájezdů má na starosti marketing i ostatní průvodce.