Mexico City: Průvodce a zajímavosti o hlavním měste Mexika

Jedna z největších aglomerací světa skrývá na svém území kromě moderního centra plného mrakodrapů také směsici tradic mexické kultury. Ta zde udává ráz naprosto všemu – vzezření ulic, pouličnímu životu, gastronomické scéně a vlastně i naturelu obyvatel. Mexičané milují své tradice a snaží se je „držet při životě“ stůj co stůj. Ciudad de México - Mexico City je tedy doslova nabité vším, v čem se mexická kultura odráží a město se ji také návštěvníkům snaží náležitě prezentovat.

Umělečtí nadšenci zde jistě rádi navštíví muzeum místní světoznámé rodačky Fridy Kahlo, akčnější turisté se pak určitě rádi podívají na tradiční napínavý zápas Lucha Libre. Rozhodně nesmíte minout ani projížďku Xochimilco, která vzdáleně připomíná plavbu na gondole v Benátkách, ale vězte, že tato plavba je oproti té italské živější a veselejší! A pokud náhodou cestujete se zlobivými potomky, rozhodně nevynechte strašidelný Ostrov panenek! Pokud to ustojí, pozvat je pak můžete na klasický street food mexické megalopole – pečený sladký brambor s džemem!

Autor: Petra Špačková

04.12.2022

Čti více

Panorama Ciudad de México.

MODERNÍ HISTORIE MEXICO CITY

Ciudad de México se nachází v údolí Valle de México na mexické centrální náhorní plošině v nadmořské výšce 2240 metrů, což bývá pro většinu návštěvníků překvapením a někteří si na řidší vzduch musí chviličku zvykat. Nicméně město je obklopeno horami a sopkami, které dosahují ještě větší nadmořské výšky, a to přes 5 000 metrů.

Ciudad de México je hlavní a největší město Mexika a nejlidnatější město Severní Ameriky. Ale i celosvětově patří mezi největší a nejvýznamnější města. Počet obyvatel Velkého Mexika (tj. města s aglomeracemi) je necelých 22 milionů, což z něj dělá 6. největší metropolitní oblast na světě, druhou největší městskou aglomeraci na západní polokouli (hned po São Paulo, Brazílie) a největší španělsky mluvící město na světě. Má 16 městských částí neboli demarcaciones teritorials, které jsou zase rozděleny do čtvrtí nebo kolonií. Rozloha města činí 1495 km². Ciudad de México není velké jen co do počtu km² či obyvatel, ale také co do produktivity, jeho HDP se výrazně promítá do HDP celé země.

Společně s 31 mexickými státy tvoří 32 federálních entit země, tj. 31 států a distrikt Ciudad de México.

Socha anděla v Mexico City.

Hlavní město Mexika je nejstarším hlavním městem v Severní a Jižní Americe. Původně bylo postaveno na skupině ostrovů na jezeru Texcoco kolem roku 1325 pod názvem Tenochtitlán. Město bylo téměř úplně zničeno při obléhání Tenochtitlánu v roce 1521 a následně přestavěno Španěly. V roce 1524 zde byla založena obec známá jako México Tenochtitlán, a od roku 1585 byla oficiálně známá jako Ciudad de México. To bylo politickým, administrativním a finančním centrem velké části španělské koloniální říše. Poté, co Mexiko získalo na Španělsku konečně nezávislost, byl v roce 1824 vytvořen federální distrikt. Toto přízvisko však bylo v posledních letech často hlavním bodem diskusí a rozepří. Byly vzneseny i požadavky, aby se město stalo dalším, tj. 32 státem Mexických spojených států. To však není možné, protože město je sídlem centrální moci země, tj. Ciudad de México by mohlo aspirovat na to být dalším z mexických států pouze v případě, že by se hlavní město přesunulo jinam.

Nicméně obyvatelé metropole se mohou těšit alespoň jisté míře nezávislosti. Po letech požadavků na větší politickou autonomii dostali konečně ve volbách v roce 1997 právo volit jak hlavu vlády, tak zástupce jednokomorového zákonodárného shromáždění. Dne 29. ledna 2016 přestalo být město federálním distriktem (Distrito Federal nebo zkráceně D.F.) a nyní je oficiálně známé jako Ciudad de México (CDMX) s větší mírou autonomie. Nicméně mnoho lidí stále město nazývá federálním distriktem.

Zajímavostí jsou současná označení místních obyvatel,tou první je chilangos a z toho pak vycházející označení pro město – Chilangolandia. Obyvatele hlavního města tak pejorativně označují lidé žijící mimo Ciudad de México. Název má značit hlasitého a arogantního člověka. Další přezdívkou obyvatel metropole je defeños, což je odvozené od zkratky pro federální distrikt D. F. - „De-Efe“. Setkat se však můžete i s označením capitalinos, od slova capital čili hlavní město.

Budova pošty v hlavním městě Mexika.

ZAJÍMAVOSTI O MEXICO CITY

Bosque de Chapultepec je největším městským parkem Latinské Ameriky.

Ciudad de México bylo tradičně známé jako La Ciudad de los Palacios čili „město paláců“, tuto přezdívku měl poprvé použít německý baron Alexander von Humboldt při jeho návštěvě města v 19. století.

Město se může chlubit největším počtem muzeí na americkém kontinentě a druhém největším na celém světě, kde první příčku obsadil Londýn. Má více než 170 oficiálních muzeí a dalších mnoho neakreditovaných.

Hrad Chapultepec je jediným královským hradem na severoamerickém kontinentě. Obýval ho mj. evropský vládce Maximiliána I. Z rodu Habsburků, který po nějaký čas vládl Mexiku.

Město bylo první, kdo pořádal mistrovství světa ve fotbale dvakrát – v roce 1970 a 1986. Fotbalový „svátek“ se konal na největším stadionu v zemi - Estadio Azteca s kapacitou necelých 88 000 diváků.

Ciudad de México zažilo i jiné významné sportovní události, a to například v roce 1968, kdy se zde konaly XIX. letní olympijské hry.

Universidad Nacional Autónoma de México (UNAM) je největší univerzitou v Latinské Americe a Mexičané jsou na ni právem hrdí. Byla otevřena v roce 1910 a je vybavena například divadlem, kinem, má své orchestry, fotbalový tým atd. Je domovem více než 300 000 studentů a necelých 40 000 akademiků. Hlavní kampus UNAM, který nese názevUniversitaria, byl postaven v 50. letech 20. století v rámci architektonického projektu a od roku 2007 je dokonce součástí světového dědictví UNESCO.

Na území Ciudad de México se nacházejí čtyři lokality, které jsou součástí světového dědictví UNESCO, a to: historické centrum, Xochimilco, UNAM a dům Luise Barragána.

Průvod na Den mrtvých.

Mexico City je nejstarší město na americkém kontinentě. Bylo založeno Aztéky v roce 1325 a vystavěno na ostrůvcích na jezeře Texcoco. Toto hlavní město Aztécké říše dostalo jménoTenochtitlán.

V Ciudad de México najdeme také nejstarší ulici Severní Ameriky. Byla postavena Aztéky v letech 1377 - 1389 a v dnešní době je známá pod pěti různými názvy, sekcemi ulice: Tacuba, Hidalgo Avenue, Puente de Alvarado, Ribera de San Cosme, či Mexico-Tacuba.

Kulturní a historické bohatství neskrývá jen město samotné, ale také jeho okolí. Nejvýznamnější archeologická naleziště jsou: Cuicuilco, Santa Cruz Acalpixca, Templo Mayor, Tlatelolco, Santa Cecilia, Tenayuca, Teotihuacán a Acozac.

Další zajímavým prvenstvím města je jistě zdejší největší flotila taxíků. Obyvatelé metropole mohou denně vybírat z počtu 140 000 registrovaných vozů! Příjemným bonusem je navíc cena, mexické taxi patří k těm velice levným!

Stát Mexiko dostal své jméno po městě Mexiko. Slovo Mexico pochází z jazyka Nahuatl, kterým mluvili Mexikové neboli Aztékové. Význam slova „Mexiko“ je jen dohadem, ale pravděpodobně je tvořeno třemi nahuatlskými slovy: „metztli“ čili „měsíc“; „xictli“ čili „pupík“ nebo „střed“; a přípona „-co“ označující „místo“. Úplný překlad by tedy mohl být „v pupíku měsíce“ nebo spíše pak „uprostřed měsíčního jezera“. Město Mexico - Tenochtitlán bylo založeno na ostrůvcích na jezeře Texcoco, dříve známém jako Měsíční jezero.

Bazilika Panny Marie Guadalupské je druhým nejnavštěvovanějším katolickým svatostánkem na světě. Předhání ji jen Svatý Petr ve Vatikánu. Mexický chrám navštíví ročně až 20 milionů lidí.

Heraldický symbol udělený městu španělským králem Karlem V. znázorňuje dva lvy, hrad, ke kterému vede most nad modrou barvou, ta představuje vodu – jezero, na kterém bylo město postaveno. Zlatý okraj erbu je lemován deseti hlavicemi opuncií.

Hradní věž Chapultepec.

V hlavním městě Mexika nalezneme Avenida Presidente Masaryk!

Spící sopka nedaleko Ciudad de México, ne kterou se můžete bez větších obav vydat na túru, se jmenuje Iztaccíhuatl (v jazyce Nahuatl název pro „bílou ženu“),

V prosinci 2019 bylo na hlavním náměstí – Zócalo - instalováno kluziště o rozloze 4000 m², které je největší městské kluziště na světě, které nevyužívá vodu. Je známé jako „Eco-Rink“ a prospívá životnímu prostředí tak, že snížilo emise CO2 o 95 tun a uspořilo 185 000 l vody. Glice, švýcarský výrobce Eco-Ice, byl vybrán městskou vládou kvůli jeho jedinečným eco – friendly vlastnostem, které mj. městu přináší i ekonomické výhody. Benefitem pro všechny návštěvníky pak jistě je fat, že tento speciální povrch tlumí nárazy a snižuje tak riziko zranění, bruslaři při pádu nepromoknou a ještě odpadá hluk z klasických generátorů. Kluziště pojme až 1200 bruslařů.

Každou zimu se jeden z mexických států Michoacán stává dočasným domovem pro tisíce obřích motýlů monarchů stěhovavých. Ti mohou mít mít rozpětí křídel až 10 cm a spatřit tyto krasavce je velký zážitek. Cílem jejich migrace z USA a Kanady se stává právě tato oblast. Pokud chce své oči i ducha potěšit pohledem na miliony barevných statečných (často musí urazit až 3000 km za necelý měsíc) motylů, vydejte se na výlet do asi 130 km vzdálené rezervace Reserva de la Biósfera Santuario Mariposa Monarca.

Stromy jacaranda zdobí některé zdejší ulice a nejen, že jim opravdu „sluší“, ale zvyšují ještě mnohonásobně jejich fotogeničnost. Fotit si město, když takto každé jaro (zejména v březnu a dubnu) zfialoví, sem jezdí turisté z celého světa. Nicméně někteří z nich mají jacarandy mylně za japonské sakury čili třešňové květy, ty však kvetou růžově. Jacarandy sem byly dovezeny z Brazílie na počátku 20. století a stromy se zde velice dobře adaptovaly a prakticky zdomácněly. Takže mezi březnem a dubnem je Mexico City díky stromům jacaranda vždy obarveno na fialovo.

Typický Mexičan.

CO V MEXICO CITY NEMINOUT

Museo Nacional de Antropologia

Sídlo Národního muzea antropologie bylo slavnostně otevřeno 17. září 1964 a jeho hlavním úkolem je šíření a ochrana mexických tradic, kultury a prezentace těch nejvýznamnějších archeologických a etnografických sbírek v celé zemi.

Sbírky, stálé i ty dočasné, si návštěvník může prohlédnout ve 22 sálech na ploše větší než 45 000 m². Seznámí se zde s kompletní historií Mezoameriky a stejně tak i například s vykopávkami z dob města Tenochtitlánu čili současného Ciudad de México.

Národní muzeum antropologie.

Chapultepec

Hrad Chapultepec nebo také Castillo de Chapultepec se nachází na vrcholu kopce Chapultepec v parku Bosque de Chapultepec nedaleko samotného centra města. Hrad je jediným královským hradem na severoamerickém kontinentu a po krátký čas byl domovem habsburského císaře Maximiliána I. a jeho choti císařovny Carloty za Druhé mexické říše (1864 – 1867).

Byl postaven během místokrálovství Nového Španělska jako letní sídlo nejvyššího koloniálního správce, místokrále. Dostalo různé využití, od skladiště střelného prachu až po vojenskou akademii v roce 1841. V roce 1882 jej prezident Manuel González prohlásil za oficiální sídlo prezidenta. Až na několik výjimek tam žili všichni následující prezidenti až do roku 1934, kdy se stávající prezident Lázaro Cárdenas del Río odstěhoval do nedaleké budovy Los Pinos a hrad proměnil v muzeum. Budova Los Pinos, původním názvem Rancho de la Hormiga (název změnil sám Cárdenas), sloužila jako sídlo mexického prezidenta až do roku 2018. Od té doby je oficiálním sídlem prezidenta Palacio Nacional na Plaza de la Constitución.

Zajímavostí či spíše významnou událostí, při které hrad sehrál svou úlohu, bylo podepsání smlouvy v lednu roku 1992, která ukončila salvadorskou občanskou válku.

Nachází se ve výšce 2 325 m n. m. A nabízí překrásné výhledy nejen na město a přilehlý park, ale také na jezero Chapultepec a především pak na hory obklopující Ciudad de México.

Bosque de Chapultepec

V podhradí nalezneme překrásný a rozsáhlý park s malebným jezerem, kde můžete strávit příjemné chvíle odpočinkem od ruchu velkoměsta. Ač centrum není daleko, Chapultepecký park je s ním spojen třídou Paseo de la Reforma, na veškerý shon se dá zde lehce zapomenout. Se 686 hektary patří mezi největší parky na americkém kontinentu, hravě strčí do kapsy i newyorský Central Park. Najdeme zde ZOO, různá muzea, či botanickou zahradu. Každopádně buďte si jisti, že i bez návštěvy botanické zahrady si místní flory užijete vrchovatě. Park je označován jako zelené plíce města a v neděli ho dle zdrojů navštíví více než 200 000 obyvatel mexické metropole.

Jednou z velice příjemných a vyhledávaných aktivit je půjčení si lodičky na zdejším jezeře. To byste rozhodně neměli propásnout!

Pokud cestujete s dětmi či sami jste milovníky zvířat, rozhodně neopomeňte navštívit v parku také zmíněnou ZOO. Jedná se o největší zoologickou zahradu v Mexiku a poprvé se její brány otevřely už v roce 1924. Nicméně ani o další atrakce zde není nouze, můžete obdivovat například zříceniny Montezumových lázní s akvaduktem, Nezahualcóyotlu fontánu, projít si Museo Nacional de Antropología, Museo de Historia Natural y Cultura Ambiental, Museo del Caracol či muzeum Luise Barragána, pobavit se v lunaparku La Feria Chapultepec Mágico anebo jen tak rozjímat třeba pod jedním z mnoha místních gigantických krasavců - tisovcem Montezumův, nejstarší, zvaný El Tlatoani, je podle odhadů starý zhruba sedm set let.

Hrad Chapultepec.

Basilica de Santa Maria de Guadalupe

Bazilika Santa María de Guadalupe je významný svatostánek katolické církve nacházející se na úpatí kopce Tepeyac ve čtvrti Gustavo A. Madero.

Je to nejnavštěvovanější katolický chrám na světě, který předčí pouze bazilika svatého Petra ve Vatikánu. Každoročně místo navštíví až 20 milionů poutníků, s tím, že vrchol návštěvnosti zažívá bazilika v prosinci, zejména pak kolem 12. prosince. To je totiž den Panny Marie z Guadalupe a pro Mexiko to znamená velký svátek. Podívat se sem je pro většinu věřících, ale nejen jich, velkým duševním ale i společenským a kulturním zážitkem.

Coyoacan

Coyoacán (v jazyce Nahuatl název znamená „Město kojotů“) je jedna z 16 čtvrtí mexické metropole plná uměleckých galerií, řemeslných trhů, kaváren a známá svým „bohémstvím“. Původně byla tato oblast samostatným městem, ale v 50. letech 20. století byla přičleněna k Ciudad de México. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout dochovanou koloniální architekturu a nasát zdejší genius loci. Coyoacán byl domovem mnoha významných osobností, zejména ze světa umění a inteligence (mj. ze žila Frida Kahlo, Diego Rivera). To podtrhuje i fakt, že dnes v této městské části stojí i univerzitní kampus UNAM, který figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Zavražděn zde byl také ruský komunistický revolucionář Lev Trockij (1940), který zde má svůj hrob a muzeum.

Bazilika Panny Marie Guadalupské.

Palacio de Bellas Artes

Palacio de Bellas Artes neboli Palác umění je zdejší umělecké centrum a sídlí zde také Museo Nacional de Arquitectura a Museo del Palacio de Bellas Artes. Součástí paláce je také například velké divadlo a koncertní sál. Interiér zdobí známé nástěnné malby, jejichž autory jsou například Diego Rivera nebo David Alfaro Siqueiros.

Ale u tohoto paláce lze plně obdivovat i exteriér, nejen jeho útroby plné uměleckých skvostů. Budova byla dokončena roku 1934, ač stavba započala již o 30 let dříve, a její vzhled je mixem secese a neoklasicismu. Je obložena bílým carrarským mramorem a před ní najdeme čtyři sochy Pegasů od katalánského sochaře Agustí Querol Subiratse.

Palác umění.

Museo Frida Kahlo

Modrý dům nebo také Caza Azul je zosobněním života a díla slavné zdejší rodačky Fridy Kahlo. Zde trávila svůj čas, nejprve se svou rodinou a po letech se svým neméně známým manželem - o 21 let starším - Diegem Riverou. Nicméně nutno podotknout, že jejich manželství platilo za bouřlivé, v roce 1939 se pak také rozvedli.

Od svého otevření v červenci 1958 toto populární a vyhledávané muzeum Casa Azul a jeho zahrady vystavují osobní předměty a obrazy obou umělců fotografie, dokumenty, knihy a nábytek, které tvořily prostředí, ve kterém Frida žila a odkud také jistě brala nápady.

Zájem o její život a dílo neutuchá ani po letech od její smrti (1954), byl to zkrátka fenomén nejen své doby, ale pro mnohé se stala nadčasovým zdrojem inspirace.

Důkazem o tom, jaký měla Frida pro Mexiko, a nejen to, význam, dokládá i fakt, že její tvář zdobí bankovku v hodnotě 500 pesos.

Kdo by se chtěl o Fridě dozvědět více, třeba ještě před samotnou cestou do Ciuda de México, není nic snazšího než se podívat na film z roku 2002 „Frida“ se Salmou Hayek v hlavní roli.

Muzeum Frida Kahlo.

Zócalo

Plaza de la Constitución nbeo jen El Zócalo, jak se hlavní náměstí v mexických městech přezdívají, je největší náměstí v Ciudad de México a jedno z největších na světě. Nachází se ve čtvrti Cuauhtémoc a je tepajícím srdcem celého města.

Museo Soumaya

Museo Soumaya je soukromé muzeum a nezisková kulturní instituce umístěné v exkluzivní čtvrti Polanco. Budova má čistý futuristický vzhled, je 46 metrů vysoká a je pokryta zhruba 16 000 šestihrannými hliníkovými dlaždicemi. Sbírka obsahuje přes 66 000 uměleckých děl mj. z prehispánské Mezoameriky, stejně jako tvorbu významných evropských umělců, jakými byli třeba Rodin, Salvador Dalí, Bartolomé Esteban Murillo či Tintoretto.

Své dveře veřejnosti otevřelo muzeum poprvé v roce 2011 a velice rychle se stalo dominantou kulturní scény města a oblíbeným cílem návštěv po umění lačnících turistů i místních obyvatel.

Muzeum je pojmenováno po Soumaye Domitové, zesnulé v roce 1999 v pouhých 32 letech, která byla manželkou zakladatele muzea Carlose Slima obchodního magnáta, investora a filantropa. Ten se, pro zajímavost, objevuje na seznamu TOP 20 nejbohatších lidí světa.

Muzeum Soumaya.

Museo Mural Diego Rivera

Muzeum nástěnných maleb Diega Rivery se nachází v historickém centru města a bylo slavnostně otevřeno v roce 1988. Cílem muzea je uchovávat a šířit povědomí o Riverově dílu, ale pořádají se zde výstavy i jiných umělců. Stejně tak se zde můžete zúčastnit různých besed a koncertů. Nicméně největším lákadlem muzea je jistě jeho mistrovské dílo Sen o nedělním odpoledni v Alameda Central (Sueño de una tarde dominical en la Alameda Central). Na něm nalezneme samotného malíře zobrazeného jako chlapce, který drží za ruku smrtku Catrinu, která se stala symbolem mexického svátku Día de los Muertos. Vyobrazena je zde rovněž Riverova žena Frida Kahlo. Sen o nedělním odpoledni v Alameda Central byl původně „doma“ v Hotelu del Prado, který byl však vážně poničen po silném zemětřesení v roce 1985. Jako zázrakem se obrazu nic nestalo!

Lucha Libre – Arena Mexico

Arena México je krytá aréna v Mexico City v Mexiku, která se nachází ve čtvrti Colonia Doctores ve čtvrti Cuauhtémoc. Aréna se primárně používá pro profesionální wrestling neboli Lucha Libre. Tato podívaná možná není pro slabší povahy a vůbec návštěvníky odmítající násilí v jakékoli podobě, ale faktem je, že je to jedinečný mexický kulturní zážitek. Stojí při něm v záři reflektorů proti sobě dva bojovníci, kteří ve snaze vyhrát používají kombinaci zápasu, akrobacie a divadelních prvků. Mají na sobě masky a někdy jsou doprovázeny drag - queens. Budova se nazývá „katedrála Lucha Libre“. Více informací o aréně a této kratochvíli

Tradiční oslavy v centru města.

Paseo de la Reforma

Paseo de la Reforma neboli Avenida Paseo de la Reforma je 15 km dlouhá a 60 m široká třída v Ciudad de México, nejvýznamnější a nejdelší ve městě. Pojmenována je podle liberálních reforem, které v 19. století provedl oblíbený mexický prezident Benito Juaréz. Jeho význam spočívá především v boji proti francouzské okupaci ve 2. polovině 19. století a v jeho modernistických snahách o rozvoj země. V Mexiku je považován za národního hrdinu.

Jezero Texcoco

Texcoco je bezodtoké a v podstatě vysychající slané jezero v nadmořské výšce 2239 m n. m. na území Ciudad de México. Tenochtitlán, hlavní město Aztéků, dobyté v roce 1521 španělským dobyvatelem Hernánem Cortésem, bylo vybudováno právě na ostrovech v Texcocu, které byly s pevninou spojeny hrázemi.

Veškeré současné změny (vysychání) jezera Texcoco mají silný dopad na metropoli, a to se projevuje problémy v oblasti zásobování vodou, erozí a prašnými bouřemi.

Národní palác v Mexico City.

Acuario Inbursa

Akvárium Inbursa se nachází ve čtvrti Nuevo Polanco v okrese Miguel Hidalgo a poprvé otevřelo návštěvníkům své brány 11. června 2014. Je to největší akvárium v Mexiku a za jeho stavbou stojí výrazný mexický miliardář Carlos Slim. Nutné je zde vyzdvihnout koncept Edutainment (Education + Entertainment), při kterém se návštěvníci nejen pobaví a prohlédnou si nepřeberné množství zvířat, ale také se dozvědí něco o ochraně moří a životního prostředí obecně, protože to se stává v posledních letech důležitým a často skloňovaným tématem. Mořské ekosystémy jsou velice křehkým prostředím, pro které výkyvy jakéhokoli druhu mohou být fatální. Nejen děti, ale i dospělí, kteří si třeba v dětství tajně přáli stát se mořským biologem, zde zcela roztají. A to jistě i v u expozic z chladné Antarktidy. Celkem se zde můžete seznámit se 14 000 exempláři a více než 350 druhy živočichů. Mezi ty největší patří žraloci, rejnoci, tučňáci, krokodýli atd.

Více informací o akváriu včetně cen vstupného

Karnevalové masky.

Catedral Metropolitana

Metropolitní katedrála Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie neboli Catedral Metropolitana de la Asunción de la Santísima Virgen María a los cielos je římskokatolická barokní katedrála, která je jedním ze symbolů města. Najdeme ji přímo v centru na hlavním náměstí Zócalo. Svatostánek má na svém kontě jedno významné prvenství, a to, že je největší katedrálou v Latinské Americe.

Katedrála stojí na místě, kde se původně nacházel aztécký chrám Templo Mayor, jehož některé kameny by měly tvořit zdi současné katedrály. Stavba probíhala v letech 1573 až 1813. Kromě propracovaného interiéru i exteriéru stojí za vidění jistě i malba známého španělského umělce Bartolomé Estabana Murilla.

V katedrále byl dne 21. července 1822 korunován císař Augustín I. Iturbide, který je zde také pohřben. U moci a v čele Mexického císařství se udržel pouhý rok.

Metropolitní katedrála v Mexico City.

Torre Latinoamericana

Torre Latinoamericana je mrakodrap v centru Ciudad de México, je nejstarší budovou tohoto typu v zemi, pochází z roku 1956 a dosahuje výšky 182 m. Do roku 1984 se věž pyšnila prvenstvím nejvyšší stavby ve městě, avšak o to ji připravila věž Torre Ejecutiva Pemex. Ta se na vrcholu však také dlouho neohřála, nejprve ji předhonila Torre Mayor se svými 226,5 metry a v roce 2022 se stala nejvyšší budovou města Torre Mitikah s výškou 267 metrů.

Polanco

Právě zde se nachází Avenida Presidente Masaryk nebo také třída prezidenta Masaryka, která je jednou z nejluxusnějších ulic města a obecně bývá zařazována na seznam nejdražších ulic světa. Bývá přirovnávána třeba k 5. Avenue v New Yorku. Je doslova nabitá luxusními butiky, restauracemi a velmi drahými byty. České návštěvníky samozřejmě potěší, že nese jméno po československém prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. Po něm ji v roce 1936 pojmenoval mexický prezident Lázaro Cárdenas del Río. Za tento návrh se postavila i židovská obec ve čtvrti Polanco, která měla Masaryka ve velké úctě mj. z důvodu jeho výrazných snah o ochranu lidských práv včetně práv židovského obyvatelstva. V této čtvrti se také nachází jedno z největších latinskoamerických akvárií.

Mrakodrap Torre Latinoamericana.

Xochimilco

Chcete zažít něco výjimečného a přitom nasát co nejvíce z tradiční mexické kultury, jídla, hudby a tance? Pak byste měli vyzkoušet Xochimilco! Je to typ mexické fiesty pořádané na pestrobarevných lodích – mexických gondolách.

V Ciudad de México, kde se tato atrakce zrodila a která také byla v roce 1987 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, jde o jedinečnou turistickou atrakci s hlubokým kulturním přesahem.

Na projížďku se můžete vydat v jižní části města, kde se nacházejí ony slavné kanály čtvrti Xochimilco, které jsou posledními pozůstatky rozsáhlého vodního dopravního systému postaveného Aztéky. Návštěvníci mohou strávit na vodě skvělý čas, zdejší atmosféra je opravdu jedinečná a věřte, že se vám nebude chtít po opětovném přistání na pevnině vůbec vystoupit. Budete se plavit kolem prodejců lahodných tradičních jídel, řemeslníků a kapel mariachi.

Turisté mohou navštívit také děsivý ostrov panenek, ovšem pozor, údajně zde straší!

Lodě Xochimilco v Mexico City.

Ostrov panenek

Ostrov panenek (La Isla de las Muñecas) je jedna z hlavních atrakcí, která se nachází v kanálech Xochimilco, jižně od centra Mexico City, v těsné blízkosti fotbalového stadionu Estadio Azteca.

Místo je jak vystřižené z hollywoodského hororu. Nutno podotknout, že ostrov se nikdy neměl záměrně stát turistickou atrakcí, vznikl na podkladu opravdového smutného osudu jedné dívky a muže, který se jí snažil plnit posmrtná přání. Nyní přitahuje nejen turisty z celého světa, ale rovněž televizní štáby.

Po celém ostrově se nacházejí panenky různých stylů a barev (většina opravdu strašidelných), které sem umístil bývalý majitel obyvatel Julián Santana Barrera, jenž zemřel na infarkt v roce 2001.

Vypráví se, že jednoho dne objevil Julian u ostrova tělo mrtvé dívky, která se utopila za nevyjasněných okolností. Farmář se samozřejmě snažil dívku zachránit, ale tragickému konci bohužel přesto nezabránil. Krátce po této tragédii uviděl v kanále plavat panenku, která pravděpodobně patřila o dívce. Santana pak tvrdil, že slyšel, jak dívka křičí, že chce svou panenku. Vyděšený pověsil panenku, kterou našel, poblíž dívčina těla. Po tomto okamžiku pokaždé, když vyšel ven, našel na jednom ze stromů viset novou panenku, v noci zase slýchal dívčin křik. Jiná legenda zase praví, že panenky věšel sám Santana, protože byl poháněn svými vnitřními hlasy a především pak hlasem mrtvé dívky. Paradoxem je, že Santana zemřel přesně na stejném místě jako utonulá dívka a mnozí věří, že jeho smrt způsobil dívčin duch, který na ostrově stále straší. Ať tak či tak, při návštěvě tohoto ponurého ostrova buďte raději obezřetní!

TIP: Co (si) ze Ciudad de México dovézt jako suvenýr?

Nepřeberné množství typických suvenýrů najdete například na Mercado de Artesanias de Ciudadela.

Mexické panenky.

CO PODNIKNOUT V OKOLÍ CIUDAD DE MÉXICO

Popocatépetl

Popocatépetl nebo familiárně jen El Popo nebo také Don Goyo je stratovulkán, který najdeme zhruba 70 km jihovýchodně od Ciudad de México. Je asi nejznámější sopkou Střední Ameriky a jeho název bývá často využíván coby jazykolam. Jen si zkuste říci Popocatepetl rychle a vícekrát za sebou! Etymologie zde má jasno, Popocatépetl pochází z původního jazyka Nahuatl, konkrétně ze spojení slov popōca „kouřit“ a tepētl „hora“, tedy kouřící hora. Což je zde nad míru evidentní.

Vědci odhadují stáří vulkánu na 730 000 let.

Se svými 5426 metry je také druhým nejvyšším vrcholem Mexika (první příčku obsadil Pico de Orizaba – 5610 m n. m.) . Bohužel od roku 1994, kdy se 21. prosince sopka po delším spánku opět probudila k životu a je vulkanicky aktivní, platí zákaz výšlapu na vrchol (kromě vědeckých expedic). Bohužel výjimečně se objeví turisté, kteří tohoto zákazu nedbají a na sopku se chtějí stůj co stůj dostat, někdy však zaplatí i cenu nejvyšší. Každopádně lezení a následného výhledu chtiví návštěvníci si mohou bez obav vyšlápnout na sousední Iztaccíhuatl (5230 m n. m.). S tím je Popocatepetl spojen sedlem Paso de Cortéz. Obě hory jsou součástí parku Parque Nacional Izta-Popo Zoquiapan, který byla založen v roce 1935.

Prvním člověkem, který se na vrchol vyšplhal, byl prý v roce 1520 Diego de Ordaz, a to samozřejmě bez jakéhokoli moderního vybavení!

Zajímavostí je, že pokud je jasné počasí, Popocatepetl může obdivovat až 30 milionů lidí žijících v okolí, zejména obyvatelé Ciudad de México a města Puebla. Dá se předpokládat, že tento pohled se jen tak neomrzí. Vrchol sopky je celoročně pokryt sněhem a ledem, často jsou nad ním vidět oblaka pocházející z právě probíhajících vulkanických procesů.

Kdo by zde čekal památky zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO? Asi málokdo. Přesto zde jsou! Jedná se o 14 klášterů ze 16. století, které zde byly zakládány na podnět misionářů přicházejících tou dobou ze Španělska. Na seznam UNESCO se tyto stavby dostaly v roce 1994.

Popocatépetl je zmíněn ve vědeckofantastickém románu Roberta A. Heinleina Měsíc je drsná milenka, stejně tak sehrál roli v dílech Malcolma Lowryho Pod sopkou. Legenda o Popocatepetlu a Iztaccíhuatl coby milencích je pak hlavní zápletkou v knize pro náctileté od Duncana Tonatiuha „The Princess and the Warrior: A Tale of Two Volcanoes’’, kterou si však zatím není možné přečíst v českém překladu.

Diego Rivera ztvárnil Popocatépetl v několika svých dílech, ale pravděpodobně nejslavnější jako dominantní pozadí jeho olejomalby z roku 1904 La Era, kterou se nyní může pyšnit Museo Casa Diego Rivera v Guanajuato.

Sopka Popo nad Mexico City.

Teotihuacán

Teotihuacán je jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť nejen Mexika, ale celého světa. Nicméně i nyní, zhruba 150 let od jeho objevení a započatí prací a výzkumů, nad místem stále „visí: mnoho tajemství a nezodpovězených otázek. Jistě se dá v tomto případě říci pouze to, že nic o Teotihuacánu nevíme s jistotou. A to, co víme, je často jen mlhavé. Chybí odpovědi i na základní otázky jako třeba, jak se město zrodilo (jednou z teorií je i erupce sopky Popocatepetl), kdo byli jeho obyvatelé a kam všichni zmizeli! Dokonce ani teotihuacánské písmo ještě nebylo rozluštěno!

Toto dřívější centrum mezoamerických kultur najdeme zhruba 50 k severovýchodně od mexické metropole. V roce 1987 byl Teotihuacán zařazen na seznam světového dědictví UNESCO.

Dle vědeckých teorií měl Teotihuacán v době svého největšího rozmachu (t. j. asi 500 n. l.) měl rozlohu přibližně 20 km2 a žít zde mohlo až 200 000 obyvatel, což z něj v té době dělalo jedno z největších a nejvýstavnějších měst na světě. Předpokládá se, že zde stálo až 2000 budov. Monumentálnost města je z místa cítit dodnes.

Teotihuacán v původním jazyce Nahuatl znamená „Město bohů“. Místo opravdu mělo mystický a posvátný význam pro všechny kultury, které zde našly svůj domov. I Aztékové věřili v magickou sílu místa. Vyznávali teorii, že že právě zde byl po poslední kosmické katastrofě obnoven svět a stvořeno nové Slunce.

Ruiny Teotihuacánu.

Město bylo nejdůležitějším a největším osídlením předaztéckého centrálního Mexika. Tyto „zříceniny“ dnes ostře kontrastují s nedalekým moderním a progresivním Ciudad de México. Teotihuacán byl také významným poutním místem regionu, přicházely sem tisíce lidí z okolních vesnic i hor, aby na hlavním náměstí uctili při slavnostních obřadech své bohy. Ty pak měly zajistit prosperitu země i jeho obyvatel. Lidé žijící v Teotihuacánu se zabývali nejvíce zemědělstvím na okolních polích, opracováním obsidiánu (Teotihuacán byl kdysi významným vývozcem obsidiánu), výrobou keramiky a opracováním sopečného skla, které se využívalo pro výrobu zbraní či nástrojů. Na území města žilo také mnoho obchodníků, kteří se sem přistěhovali i z velkých dálek.

Silný vliv náboženství a život striktně dle jeho pravidel byl v Teotihuacánu samozřejmostí. Město měli pevně v rukou náboženští vládci, kteří si poslušnost dokázali získat i různými tresty. Lidé jimi byli plně ovládáni. Duchovní však byli obzvláště na dobu, ve které žili, zdatnými astronomy a snažili se o rozkvět města i blahobyt jeho obyvatel. Nicméně náboženské obřady stály vždy na prvním místě.

Hlavními uctívanými božstvy v Teotihuacánu byli Quetzalcoatl (Opeřený had), Tlaloc a Velká bohyně (ženské božstvo). Mezi další patří např. Quetzalpapalotl (Opeřený motýl).

Opeřený had byl symbolem války, síly, autority i lidských obětí. O jeho uctívání svědčí i sochy, které najdeme na velké Quetzalcoatlově pyramidě. Kult Quetzalcoatla – Opeřeného hada se zde objevuje poprvé v mezoamerické historii, později však hrál důležitou roli i v aztécké, toltécké a pozdní mayské kultuře.

Kromě asi 2000 jednopodlažních obytných budov obsahuje zničené město velká náměstí, chrámy, řeku s kanalizací a paláce duchovenstva. Hlavní budovy jsou propojeny širokou silnicí Calle de los Muertos (Třída mrtvých), jejíž délka je asi 2,4 km. Kdysi se mylně myslelo, že tato silnice byla lemována hrobkami, ale tato domněnka se nakonec nepotvrdila, byly to spíše palácové rezidence.

Na severním konci Calle de los Muertos najdeme pak pyramidu Měsíce, jejíž výška je 43 metrů. Přesto není nejvyšší pyramidou města. Tou je pak se svými skoro 70 metry pyramida Slunce Pirámide del Sol, která je zároveň jednou z největších staveb svého druhu na světě.

Podél jižní části třídy se rozkládá Ciudadela (Citadela), což je vlastně velké čtvercové nádvoří o rozloze 15 hektarů. Uvnitř Citadely stojí chrám Quetzalcóatl. Vykopávky Citadely byly poprvé provedeny v období 1917 – 20. V roce 1925 pak byla kolem chrámu nalezena jednotlivá pohřebiště a na počátku 80. let zde byly objeveny ostatky 18 vojáků, kteří byli rituálně obětováni božstvu. Systematický průzkum a mapování města probíhal až ve 2. polovině 20. století, tj. zhruba 100 let od objevení starodávného města. Vykopávek se účastnili mnozí světoví archeologové jako například Američan René Millon.

Pyramida Měsíce v Teotihuacan.

Na území Teotihuacánu byly nalezeny kromě dochovaných staveb také podzemní tunely, obřadní jeskyně, překrásné nástěnné malby a mnoho dalších cenných pokladů.

Jeskyně obecně měly v mezoamerickém náboženství zásadní význam, jelikož z nich na svět vycházeli bohové a předci, a byly to naopak také brány do podsvětí. O zdejší jeskyni koluje domněnka, že její čtyři komory mohly představovat čtyři části mezoamerického kosmu. Tunely a jeskyně objevené pod pyramidou Slunce představovaly právě podsvětí. Docházelo zde k nejrůznějším obřadům, pohřbům a rituálnímu obětování.

Další záhadou naleziště jsou podobné rysy mezi Teotihuacánem a dalším významnou mexickou památkou Chichen Itzá. Přestože se tyto nalézají na zcela jiných místech Mexika (Chichen Itzá stojí na Yucatánu) a vzdálenost mezi nimi je zhruba 1500 km, můžeme zde pozorovat mnohá podobenství. Například postavení chrámů, obětních oltářů, dokonce i obytných budov je zarovnáno podle pohybu Slunce. Další spojitost lze vidět v uctívání opeřeného hadího boha. Ten se zde nazývá Quetzalcoatl, zatímco Mayové v Chichen Itzá mu říkali Kukulkan.

To znamená, že Teotihuacán stále čeká na rozluštění svých tajemství.

Náměstí Zocalo.

CO V MEXICO CITY OCHUTNAT

Tortas de tamales

Tortas se tamales jsou skvělé tradiční sendviče, které často poslouží řadě Mexičanů jako snídaně. I když se tolik těsta může stát zpočátku trochu těžkým pokrmem, obzvlášť takto po ránu, rozhodně tomu tak není a naopak jsou Tortas de tanales skvělým startem do nového dne, ač ingredience a příprava je vlastně triviální, jedná se prakticky jen o housku bolillo naplněnou tamalem.

Tlacoyos

Dalším běžným mexickým street food jídlem je tlacoyo, který může u turistů, kteří jsou v Mexiku poprvé, vzbudit zpočátku trochu údiv kvůli svému barevnému vzezření. Je to totiž tortilla z tmavě modrého kukuřičného těsta, jejíž nejčastější náplní je chicharrón (vepřové škvarky), requesón (měkký sýr) nebo fazolová pasta. Ingredience se před vařením naplní do středu těsta. Poté se podávají se salsou, sýrem a nopales položenými navrchu.

Pambazos

Pambazo je skvělý mexický sandwich dělaný ze speciálního chleba a plněný brambory, chorizem, salátem a smetanou. Oním tajemstvím, co dělá tu pravou a nezaměnitelnou chuť, je právě chléb. Ten je totiž předem namočen a lehce osmažen v chilli omáčce guajillo, ta totiž dodá každému soustu ten správný říz.

Camotes

Tento tradiční pokrm ze sladkých brambor se podává horký s kondenzovaným mlékem a jahodovým džemem. Je to jedna z nejstarších tradic pouličního jídla v Mexiku, kterou byste si měli alespoň jednou za svůj pobyt dopřát. Prodáván bývá prodejci s typickými pískajícími vozíky, ve kterých je funkční „pec“, a tak si můžete být jisti čerstvostí vašich „cemotes“. Často bývají stejným prodejcem nabízeny i opečené banány plátanos.

Churros

Další sladkou alternativou, která je relativně snadno k dostání, je pak churros a neodmyslitelná horká čokoláda. Jsou to tvarované válečky těsta dochucené cukrem a skořicí, které jsou na povrchu křupavé a vevnitř lahodně měkké. Často i zarytí odpůrci sladkého a lidé snažící se právě o dietu této pochutině neodolají. A není divu! Rozhodně stojí za vyzkoušení, jen pozor, může u vás vzniknout závislost!

Chalupas poblanas.

PODNEBÍ V MEXICO CITY

Ciudad de México profituje ze svého subtropického klimatu, kdy se jeho obyvatelé mohou těšit z celoročně příjemných teplot, chladnější období sucha od listopadu do února, po kterém následuje teplé období - bez větších srážek - trvající do dubna a období dešťů od června do září. Jediným negativem je zdejší ovzduší, které není i s přihlédnutím k hustotě obyvatel a tedy i dopravy zcela ideální.

DOPORUČENÍ:

Hotel: Sheraton Mexico City Maria Isabel přímo na Paseo de la Reforma, cena pro 2 osoby se snídaní cca 4000 Kč/noc.

Letenky: dostat se do Ciudad de México lze mnoha leteckými společnostmi, letenku lze pořídit již od 16 000 Kč například s Iberia. V současné době však neexistuje mezi Prahou a Ciudad de México přímé spojení, proto počítejte s mezipřistáním. Časový posun oproti České republice je - 7 hodin.

Dokumenty: při cestě do Mexika není vyžadován ani test PCR ani doklad o očkování, vstup je pro občany České republiky možný bez víza.

Graf počasí, Mexico City.

Všechny články autora

Petra Špačková

Petra absolvovala česko-italské gymnázium a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudovala mezinárodní vztahy. Mluví italsky, anglicky, německy a trochu španělsky. Pracovala coby analytik v Kanceláři prezidenta republiky a na mateřské se věnovala překladům z/do italštiny. Má manžela a dvě dcery a nemyslí si, že děti by byly při cestování jakoukoli překážkou. Naopak, společně navštívili již všechny kontinenty a Petra projela přes 50 zemí světa. V zahraničí se nezaměřuje v prvé řadě na památky, ale především na běžný život a pozorování místních obyvatel, ať už se jedná o uspěchané businessmany v Tokiu či rozjímavé surfaře na Gold Coast. Věří, že právě povaha obyvatel utváří ráz a pověst dané země. Miluje zvířata a při každé cestě se snaží s těmi místními, ideálně endemity, setkat. Petra ráda lyžuje a umí ocenit dobrou kávu. Petra začala psát zajímavé Blogy z celého světa pro CK SEN v roce 2022.

Blog - všechny články Katalog poznávacích zájezdů