Magické úzké uličky, majestátní historické budovy, které vám šeptají příběhy z minulosti a nechají vás projít se zpět v čase, vás Bordeaux, hlavní město vína, okouzlí na první pohled. Není divu, že právě Bordeaux má neuvěřitelných 1731 hektarů ze své rozlohy pod patronátem UNESCO. Město, jehož tvář se formuje už přes dva tisíce let, nás vítá s typickým francouzským půvabem a tím nejlepším vínem.
Autor: Patrícia Mrázková
19.08.2021
Přístavní město na řece Garonne na jihozápadě Francie s téměř dvěstěpadesátitisíci obyvateli, založilo svou prosperitu na mezinárodním obchodu s vínem, kterého se stalo synonymem a které se zde utváří už od 8. století. Vždy se tu dělo něco významného, bohatá historie je tu přímo vpečetěna do každého kamene. Ne náhodou je historické centrum hlavního města Akvitánska zapsáno do seznamu světového dědictví jako "výjimečný urbanistický a architektonický ansámbl".
První zmínky o Bordeaux – městě umění, historie a vína, pocházejí již ze 6. století před naším letopočtem. Od té doby byla oblast Bordeaux vždy obydlená. Takové historická místa mají své specifické kouzlo. Člověk by si přál, aby tyto ulice, budovy a stromy mohli mluvit a popisovat vše, co zde za svůj čas zažili. No mlčí, a vy musíte nespočetné tajemné příběhy tohoto města prozkoumat sami. Nechat se svést jeho půvabem a zjistit na vlastní kůži, jak moc si budete rozumět. Na tomto místě však láska vzniká lehounce jakoby sama, přece jen, jsme ve Francii...
Po vydatné snídani se všichni přesouváme naším mikrobusem do centra Bordeaux. Naše plány v tomto městě spočívají v intenzivní procházce, chutném obědě, dezertu v podání kvalitního vína a po krátkém zaslouženém odpočinku si vychutnáme poslední společný večer při výborné večeři.
Naší první zastávkou je Place des Quinconces – největší evropské náměstí s obdivuhodnou rozlohou dvanáct hektarů, postavené v letech 1810 – 1828. Leží u břehu řeky Garonne, která je hlavní tepnou obchodu již po staletí. Náměstí je dnes kulturním a společenským srdcem města, kde se konají mnohé koncerty a společenské akce, ale zároveň je i důležitým dopravním uzlem. Asi nejvýraznějším prvkem celého náměstí je fontána Monument aux Girondins, postavená na počest republikánského hnutí girondistů během Velké francouzské revoluce. Obrovské náměstí je lemováno promenádou na levém břehu řeky, stvořenou na kouzelnou procházku podél záhonů květin, či nádherných historických budovách.
O pár minut později se již nacházíme na dalším krásném náměstí Place da le Comédie. Kromě toho, že je spojkou hned několika významných ulic, má také svou perlu – Grand Théatre de Bordeaux. Tato budova z roku 1780, kterou navrhl architekt Victor Louis (navrhl také královský palác v Paříži), je jednou z nejkrásnějších v celém městě. Dominantou je majestátních dvanáct pilířů, na vrcholu, nichž se nachází dvanáct soch. Devět z nich reprezentuje múzy a tři reprezentují bohyně Juno, Venus a Minerva.
Přímo z náměstí vstupujeme do nejrušnější části historického Bordeaux. Nejdelší obchodní ulice v Evropě, Rue Sainte-Catherine, se táhne 1200 metrů až k náměstí Vítězství – Place de la Victorie (tento název nese od ukončení první světové války). Na deset metrů široké ulici se z každé strany nabízejí výlohy obchodů, restaurací a barů. Manželkám svítí oči, manželům pláčou peněženky. Právě na tomto místě se dnes ještě bude nakupovat!
Na náměstí Vítězství můžete najít dvě díla českého umělce Ivana Theimera. Jeho "Památník vína" byl postaven 17.06.2005 a skládá se z mramorového obelisku a dvou bronzových želv, jejichž pancíř je zdoben třásněmi hroznů. Podobnou želvu najdete také v Olomouci na Horním náměstí.
To už se však nenápadně ztrácíme v uličce Rue Guiraud. Unikáme shonu hlavní pěší zóny a pronikáme hlouběji do útrob města, aby se o malou chvíli před námi v plné své kráse představila Katedrála svatého Ondřeje. Tato římskokatolická katedrála, postavená mezi 12.-14. stoletím apoštolovi Ondřejovi je zároveň sídlem arcibiskupství Bordeaux. Od roku 1998 je zapsána v UNESCO v seznamu památek Svatojakubské poutní cesty Santiago de Compostela.
Poutníci křižovaly Evropu již od 9. století, proto i zde v Bordeaux můžete na historické budově vidět sochu poutníka s typickým symbolem – mušlí. Chrám je stejně působivý zvenku i zevnitř, při vstupu vás vítá fasáda se sochami, zachycujícími duchovní události, interiér je také pěkně zdobený. Ne náhodou je pro svou krásu přirovnáván k pařížskému Notre Dame.
V Katedrále svatého Ondřeje se v roce 1137 vdávala 13letá Eleonora Akvitánská s budoucím králem Ludvíkem VII.
Aby katedrálu ochránili před vibracemi z velkého a těžkého zvonu, nechal arcibiskup Pey Berland v 15. století postavit samostatně stojící zvonici, která dnes nese jeho jméno. Po jejím úspěšném dokončení však nebyly peníze na plánovaný zvon, proto dlouhá léta nemohla plnit svou funkci. Proto osmitunový zvon Ferdinand-André byl nainstalován až v roce 1869.
Malá ranní rozcvička nikdy není na škodu, proto se vydáváme vzhůru věží po 233 schodech, kde si z 50metrové výšky můžeme vychutnat Bordeaux jako na dlani. Ani z výšky však město neztrácí svou hrdost a velkolepost, právě naopak. Někteří z nás mají obzvláště dobrý pocit na tomto místě – nad námi se z výšky 66 metrů dívá Maria Akvitánska – zlatá socha, dohlížející na celé město.
Pokračujíc toulkám Bordeaux se vyhýbáme velkým, rušným ulicím a vydáváme se vlčí ulicí – Rue du Loup, zpět k pobřeží řeky Garonne. Tato nenápadná ulička se silnou magickou atmosférou nás přivede přímo na místo, kde stál ve středověku Palác de l'Ombrière. Palác byl stavěn od 11. století bez územního plánu a sídlil zde soud, parlament, později věznice.
V 1571 se v paláci řešil Norman, který do Bordeaux přišel prodat otroky. Francie se považovala za matku svobody, proto otroky okamžitě propustila. O několik let později se však otrokářství stalo legálním, a právě tento palác sloužil jako vězení pro černé otroky, odkud je nalodili a posílali pracovat do kolonií.
Koncem 18. století, po dvou velkých požárech, nakonec palác definitivně zbourali a na jeho místě vyrostla ulice Rue du Palais de l'Ombrière. Stojíme na ulici a hledíme na velkolepou bránu Porte Cailhau – hlavní vchod do středověkého města z přístavu, který umožňoval přímý vstup do Paláce de l'Ombrière. Tato 35 metrů vysoká brána nás vede ven z centra a otevírá nám výhled na Pont de pierre – první most v Bordeaux, který nechal postavit sám Napoleon Bonaparte. Podle legendy, 17 oblouků na tomto mostě reprezentuje 17 písmen jeho jméně.
Kolem řeky Garonne se přesouváme k impozantnímu náměstí Place de la Bourse. Pohled na dvě majestátní budovy z 18. století (dnes v nich sídlí burza a Národní celní muzeum), postavené symetricky a zrcadlově, posouvá na zcela jiný level Le miroir d’eau – největší vodní zrcadlo na světě s rozlohou 3450 m2. Od 10:00 do 22:00 se zde tak můžete dívat na čtyři majestátní budovy!
V cyklu každých patnáct minut se toto zrcadlo přemění na vodní páru a téměř přirozeně na obrovský taneční parket. Před námi se opět rozpíná Place des Quinconces a my už víme, kam budou naše kroky směřovat po chutném obědě v útrobách starého města.
První most v Bordeaux přes řeku Garonne má téměř pět set metrů a byl dokončen v roce 1822.
Ano, tušíte správně, jdeme blíže poznat kouzlo vína nejslavnější vinné oblasti světa! Jen dvacet minut autem od centra Bordeaux se nachází jeden z nejstarších vinných domů v oblasti Médoc. Historie tohoto malebného zámku sahá až do roku 1238, avšak zmínka o prvních zdejších vinicích pochází až z konce 18. století. Dodnes se však na 43 hektarech půdy pěstují tři různé druhy vinic na třech různých podložích – jemném štěrku, těžké jílovité půdě a písčité půdě. Od typu půdy závisí i výsledná chuť vinic, a tedy i vína.
Během prohlídky tak vidíme nejen zelené vinice, ale také sledujeme precizní práci při ručním sběru a třídění hroznů. To se pak přesouvá do teplotně regulovaných sudů z nerezové oceli, kde se během 3-4 týdnů přeměňuje na víno. Připravené potěšit chuťové buňky bude až o 12-15 měsíců, když dozraje a nabere svou unikátní chuť. Po fermentaci vína v něm zůstává množství usazenin, které zakalí výsledné víno. Na vyčištění těchto částic se dodnes používají vaječné bílky. Proto mohou mít vegani někdy problém při hledání té správné láhve vína.
Jelikož je Bordeaux již staletí známé produkcí vína, které se čistilo právě vaječným bílkem, měli v této oblasti vždy nadbytek vaječných žloutků. Proto se začal vyrábět jednoduchý dezert ze žloutků, který je typický právě pro Bordeaux a najdete ho na každém kroku – Canele.
Každá správná prohlídka končí ochutnávkou místních pokladů. Setkáváme se v bývalém domku pro holuby a holubice. Tento holubník, který dokázal ubytovat až šest set ptáků, je dnes domovem luxusního a kvalitního vína. Postupně zkoušíme různé druhy podle půd, na kterém vinice rostly a hledáme ideální chuť, aroma a sílu. Poučeni se s tou správnou lahví, přesouváme zpět do Bordeaux.
Nabití zážitky a opojeni kvalitním vínem si dáváme malou pauzu, než se znovu vydáme do srdce města. V malých historických uličkách si najdeme některou z mnoha zdejších skvělých restaurací, kde se ve slavnostní náladě rozloučíme při pořádném talíři skvělého francouzského jídla, které vám zde napárují k tomu pravému vínku. Vyberte si, máte rádi tradiční francouzskou klasiku, nebo něco moderní, fusion, …?
Od dětství ji lákalo dobrodružství a svět. V 16-ti odešla na letní brigádu do Řecka a od té doby procestovala zejména Evropu a svým nadšením pro cestování se jí daří nakazit i další ve svém okolí.Věří, že právě poznávání neznámých zemí a kultur člověka nesmírně rozvíjí a otevírá jeho mysl i srdce. Věnuje se meditaci, józe, malování a různým kreativním činnostem. Má ráda přírodu, procházky, pozitivní lidí a její největší zálibou je lovení zážitků a zkušeností.Jihovýchodní Asie se jí dostala pod kůži. Obdivuje jiné kultury, zvyky a náboženství a do hlubokých rozhovorů vás vtáhne i v buddhistickém Thajsku, které jí přirostlo k srdci svou energií. Na malajské straně ostrova Borneo jí učarovala divoká příroda, zvířata a všechny odrůdy fantastického manga. Prozkoumala sultánovy ulice Bruneje, ale nejraději se toulá fascinujícím a podmanivým Singapurem. S láskou pro malbu a umění je právě Singapur pastvou pro její oči. Umí si vychutnat drink na střeše Marina Bay Sands stejně jako dobrý oběd od místní babičky na Srí Lance. Věří, že právě poznávání neznámých zemí člověka nesmírně rozvíjí a otevírá jeho mysl i srdce. Se zvědavostí dítěte je vždy připravena ulovit další zážitek a proměnit každou situaci na obohacující zkušenost
