Bhútánu se přezdívá země hřmícího draka. Nic tady nehřmí, naopak – je to země nejpohodovějšího draka na světě. Nikdo zde nespěchá, nekřičí, nepije, nekouří (to je dokonce na veřejnosti zakázané), všichni se usmívají, jen děvčata jsou tu stydlivá.
Autor: Pavel Fellner, CK SEN
24.11.2017
Lidé milují svého dračího krále Džigme Khesara a věří, že za ně může vyřešit každý problém. Od roku 2008 má Bhútán i parlamentní demokracii, král je však nesmrtelný. V Bhútánu se také neměří hrubý národní produkt, ale hrubé národní štěstí. To je důležitější než peníze a silná buddhistická víra v tom krále a jeho poddané jen utvrzuje. A je tu ještě jedna výhoda – do Bhútánu se vám nikdo nedovolá, roaming zde nemá dosah, internet povolili až v roce 2000, ale jeho pomalost je dokonalá.
Cestování po Bhútánu je třeba si vychutnat. První zastávkou může být zimní sídlo vládců Bhútánu, městečko Punakha, kam vede cesta přes sedlo Doča. Jedná se o mystické místo se 108 pagodami. Jednou jsem tudy projížděl v husté mlze, bylo to magické. Pagody se ztrácely a zase objevovaly v poryvech větru. Punacký dzong - jedná se o pestrobarevné kláštery, velkou sochu sedícího Budhy ve středu a kolem něj dalších 108 soch Budhů a učenců - je pravděpodobně nekrásnější v celé zemi a srší z něj ohromná energie. Leží na soutoku dvou řek, je zachovalý a zrekonstruovaný.
Nedaleko Punakhy se nachází klášter božského blázna (Drukpa Kunley). V patnáctém století prý chodil a sváděl ženy. Když mu dali požehnání a svůj posvátný náramek, zavěsil si ho na penis se slovy, že potřebuje být mocný a zdravý. Už čtyři století do kláštera chodí ženy a nechávají si požehnat dřevěným pohlavním údem, aby byly plodné. Vrcholem návštěvy Bhútánu je Tygří hnízdo v nejzápadnější části země za městečkem Paro. Mniši tu postavili kláštery, které „visí“ na skalách. Pověst říká, že Padmasabhava zde přistál na tygrovi a meditoval v jeskyních. Fotíme si tuto památku snad stokrát, stálo to za to. Pro tyto pohledy se vyplatí žít.
Národním jídlem Bhútánu je Ema Datshi, jedná se o chilli papričky smíchané s čerstvým sýrem z krávy nebo jaka. Bhútánci to jedí zejména v zimě, turisté si to rádi dávají jako přílohu k hlavním jídlům, které obsahují hodně zeleniny (spousta místních jsou vegetariáni) – hlavně fazolové lusky, kukuřici, čočku, ale i různé druhy dušeného masa (kuře, jehně, hovězí, ale i vepřové). Oblíbeným jídlem je také červená rýže.
Národním nápojem je slaný čaj s jačím máslem. Rádi ho mají také mniši v tygřím hnízdě. Co se alkoholu týče, je zde zakázaný. Spousta lidí si ho ale vyrábí doma. Říkají tomu Ara a jedná se o alkohol vyrobený z kukuřice nebo rýže - buď destilací, nebo fermentací. Ovšem místní pivo Druk je také pitelné.
Průkopník našich cest do Indonésie a Polynésie. Několikrát absolvoval cestu kolem světa, průvodcuje jižní Ameriku, Barmu, Thajsko, Indii, Čínu, Tibet, Nepál, Bhután, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Namibii, JAR...., miluje Stolové hory ve Venezuele, koupe se s tučňákama na Antarktidě a vyběhne na každou sopku, kterou spatří. Bohém s odbornými znalostmi z řízení a marketingu si na zájezdech vychutnává každý moment. Okouzlí Vás nejen dojemnou hrou na klavír, vědomostmi, ale i talentem zorganizovat věci tak, abyste si vaši dovolenou dokonale užili. Velmi dobře vaří a v restauraci vám rád pomůže najít přesně to víno, na které máte chuť. Z dovolené, kde vás provází, se vám nebude chtít odejít.
