Znáte těchto 11 nejkrásnějších jezer naší planety?

Rozprostírají se v horách, poblíž mořských pobřeží, v pouštích nebo i na pláních, jsou nedílnou součástí naší planety a pokrývají téměř 4 % světového pevninského povrchu. Řeč je o jezerech jakožto vodních plochách obklopených pevninou, které můžete obdivovat z různých důvodů. Ostatně, superlativů s nimi spojených najdeme více než dost! Existují největší, nejhlubší, nejvýše a nejníže položená ale také nejkrásnější jezera, která ve vás zanechají ty nejintenzivnější vzpomínky z cest. Pojďte se na 11 z nich podívat blíže a nechte se okouzlit jejich majestátností, pohádkovým přírodním prostředím a mnohdy i praktičností, co se týká osvěžujícího koupání.

Zajímavost: Na světě existuje více než 117 milionů jezer, z nichž nejhlubší je jezero Bajkal v Rusku, největší pak Kaspické moře v Evropě i Asii a nejvýše položené jezero Titicaca v Andách (v 3 810 m. n. m.).

Autor: Iveta Reinisch a Pavel Fellner

15.07.2024

Čti více

Jezero Peyto.

1. Lago Argentino, Argentina

Argentinské jezero neboli Lago Argentino je největším sladkovodním jezerem v Argentině a také třetím největším jezerem v Jižní Americe. Dle všeho vzniklo ještě za doby ledové díky ledovcové erozi, při níž se vytvořila prohlubeň a naplnila se vodou z tající ledové masy. Jezero je napájeno z okolních ledovcových řek a skládá se z hlavního těla a několika větví či ramen na západním konci, jako například Norte, Upsala, Sur a Rico. Voda z Argentinského jezera pak proudí přes řeku Santa Cruz do zátoky Bahia Grande v Atlantiku. Z hlediska klimatu je oblast kolem vodní plochy velmi větrná a chladná, což je pro Patagonii poměrně typické, proto je vhodné teplé oblečení i v letních měsících od ledna do března. Hodit se však bude i opalovací krém a sluneční brýle, neboť sluneční paprsky se intenzivně odráží od povrchu ledovců.

Historie Lago Argentino

Původními obyvateli oblasti kolem Argentinského jezera byli lidé z kmene Tehuelche, jejichž život byl spjat hlavně se sběrem plodin, lovem divoké zvěře a efektivními využíváním zdrojů přírody. Roku 1873 pak k jezeru připlul jako první námořník Valentin Filberg a mylně se domníval, že jde o již objevené jezero Viedma (toto jezero bylo objeveno roku 1787), a tak jej nepojmenoval. Poté ho ale následovali Francisco Moreno a Carlos Moyano, kteří napravili Filbergovu chybu a pojmenovali jezero roku 1877 definitivně jako „Lago Argentino“. Během 20. století se stala oblast kolem jezera turisticky velmi populární, což vyústilo v potřebu jeho ochrany – tedy v roce 1937 byl založen Národní park Los Glaciares, jenž chrání nejen jezero ale i okolní krajinu s významnými ledovci. Tento národní park se také stal roku 1981 světových dědictvím UNESCO.

Rádi se s klienty procházíme na ledovci Perito Moreno nad jezerem Lago Argentino. Led je zde průsvitný a má krásnou modrou barvu. Ten si dáváme do whisky. Whisky s tisíciletým ledem chutná výborně.

Jezero Argentino.

Proč je Lago Argentino nejkrásnější?

Přívlastek „nejkrásnější“ si Lago Argentino jistě zaslouží zejména díky magickému tyrkysovému odstínu vody, který je důsledkem rozpouštění jemného sedimentu z okolních ledovců – tzv. „ledovcového mléka“. Úchvatné jsou však i okolní scenérie zahrnující samotné ledovce. Ostatně, Argentinské jezero slouží jako pomyslná brána pro výletní plavby k zálivu Onelli, a k výhledům na ledovce Upsala a Spegazzini nebo na části populárního ledovce Perito Moreno. Většina takovýchto plaveb z nedalekého městečka El Calafate zabere celý den a zahrnují rovněž oběd na palubě.

Mezi další oblíbené aktivity kolem Lago Argentino patří i jízda na horském kole, pěší turistika po ledovcích, jízda na koni, pozorování ptáků nebo rybolov – v jezeře žijí například okouni, lososi či pstruzi duhoví a nejlepším místem pro rybaření je Punta del Lago neboli zátoka Konec jezera.

Poloha: Národní park Los Glaciares, patagonská provincie Santa Cruz, jih Argentiny
Rozměry: Lago Argentino leží v nadmořské výšce 185 metrů a má rozlohu 1 415 km² – na délku měří 125 km a na šířku 14 až 20 km, hloubka jezera pak dosahuje 35 až 1 000 metrů
Doprava: nejprve mezinárodním letem do Buenos Aires, poté vnitrostátním letem do El Calafate a z tohoto města pak automobilem (za 40 minut) do přístavu Puerto Bandera
Podnebí: Lago Argentino má chladné stepní klima, průměrné teploty během roku dosahují mínus 1,5 °C až plus 18 °C
Fauna a flora: kolem oblasti Argentinského jezera žije početné ptactvo zahrnující třeba kondory andské, plameňáky a husy nebo také savce, jejichž nejběžnějšími zástupci jsou puma, lama guanako a liška patagonská, flora v okolí vodní plochy pak odráží klasickou patagonskou step s nízkými keři, trávami a buky lenga
Nejlepší čas pro návštěvu: v letních měsících, tj. od ledna do března (nezbytná je předchozí rezervace plavby)

Zajímavost o Lago Argentino: Jako „Lago Argentino“ se také nazývalo letiště, které oblast obsluhovalo do roku 2000. Nahradilo jej Mezinárodní letiště Comandante Armanda Tola zajišťující vnitrostátní i mezinárodní lety kolem města El Calafate a Lago Argentino.

Ledovec Perito Moreno nad jezerem Lago Argentino.

2. Tanganika, Afrika

Jezero Tanganika omývající břehy Tanzanie, Zambie, Demokratické republiky Kongo i Burundi, je nejdelším sladkovodním jezerem na světě a druhým nejhlubším po jezeře Bajkal v Rusku. Značná hloubka vodní plochy se strmým pobřežím je daná umístěním ve Velké příkopové propadlině (Great Rift Valley). Stáří jezera je historiky odhadováno na 9 až 13 milionů let, patří mu tedy i přívlastek „jedno z nejstarších na světě“ – právě díky letitému původu žije v jezerních vodách Tanganiky mnoho endemických druhů ryb, zejména pak pestrobarevné cichlidy. Voda v jezeře má celoročně příjemnou teplotu kolem 23 °C, je primárně brakická a doplňuje ji nejméně 50 potoků a řek, mezi něž patří například Ruzizi, Kalambo nebo Malagarasi. Tanganika láká turisty z celého světa po celý rok, neboť má mírné rovníkové klima.

Historie jezera Tanganika

Pokud jste někdy viděli filmový snímek z roku 1990 s názvem „Měsíční hory“, jistě budete o evropském objevení jezera Tanganika něco málo vědět. Tento životopisný film totiž mapuje středoafrickou expedici dvou britských průzkumníků, tj. Francise Burtona a Johna Hanninga Spekeho, kteří jako první Evropané zamířili k jezeře Tanganika. Na jeho březích stanuli v únoru roku 1858 v rámci svého putování za pramenem Nilu. Na místě ale nakonec zjistili, že domnělý pramen Nilu na severu je ve skutečnosti řekou Ruzizi, která se vlévá do jezera.

Proč je jezero Tanganika nejkrásnější?

Není složité vyjmenovat desítky ne-li stovky důvodů, proč je jezero Tanganika nejkrásnější. Tento skrytý klenot Tanzanie a v podstatě „vnitrozemské moře“ totiž nabízí svým návštěvníkům úchvatné přírodní krásy v okolí a také jedinečné zážitky, které naplní představy kdejakého dobrodruha. Samotné jezerní vody se pak mohou pochlubit křišťálovou čistotou, což vytváří skvělé podmínky například pro potápění a šnorchlování. Relax zase dopřávají rozlehlé bílé písečné pláže, na kterých můžete jen tak polehávat a kochat se majestátními horami obklopujícími jezero. To by však nebyla Tanganika, aby nenabídla něco navíc v podobě výletů, např. do okolního Národního parku Katavi, Národního parku pohoří Mahale a Národního parku Gombe Stream.

Další rozsáhlé možnosti aktivit: Věnovat se v lokalitě jezera Tanganika můžete i plavbě na kajaku, wakeboardingu, vodnímu lyžování, rybaření, pěšímu safari, plavbě na tradiční lodi „dhow“, paddleboardingu, pozorování ptáků, plavání nebo cyklistice.

Poloha: východní část Afriky, rozkládá se na území čtyř zemí, tj. v částech Burundi (na severovýchodě), Zambie (na jižním konci), Demokratické republiky Kongo (na západním pobřeží) a Tanzanie (na východním pobřeží)
Rozměry: jezero Tanganika leží v nadmořské výšce 773 metrů a má rozlohu téměř 33 000 km² – na délku měří 660 km a na šířku 16 až 72 km, hloubka jezera pak dosahuje 1 436 metrů
Doprava: hlavní osadou na březích Tanganiky je město Kigoma – do něj se lze dostat vnitrostátním letem z tanzanského města Dar es Salaam (Dar es Salaam je přístupný z ČR mezinárodním letem)
Podnebí: pro oblast kolem jezera Tanganika jsou typická dvě roční období, tj. období dešťů od října do dubna a období sucha od května do září, teplota je během roku příjemná a pohybuje se mezi 23 °C až 29 °C
Fauna a flora: jezero Tanganika představuje domov pro více než 2 000 živočišných a rostlinných druhů, je tedy biologicky velmi rozmanité – v jeho vodách žije 325 druhů ryb (nejvíce cichlid), 219 druhů korýšů, 81 druhů vodních rostlin nebo 759 druhů řas, zastoupeny jsou však i měkkýši, plazi, vodní ptáci žijící v okolí a savci (hroši nebo vydry), okolí jezera pak zahrnuje mangrovové lesy, bažiny, palmy, akácie a další stromy či keře
Nejlepší čas pro návštěvu: ideálně v období sucha, tj. od května/června do září pro maximum outdoorových zážitků

Jezero Tanganika.

3. Peyto, Kanada

Domovem pozoruhodného ledovcového jezera Peyto pocházejícího z doby ledové, je Národní park Banff v Kanadě, který najdete v kanadských Skalistých horách. Když se na tuto vodní plochu podíváte z dostatečné dálky, jistě vám připomene siluetu vlčí hlavy – což ostatně potvrzuje, jak fascinující dokáže příroda být. Jezero Peyto je krom jiného součástí nejmalebnější dálnice v kanadské provincii Alberta známé jako Icefields Parkway nebo také Highway 93. Tato dálnice je turisty velmi exponovaná, neboť propojuje mnoho dalších zajímavých míst, jako například jezero Louise, jezero Jasper nebo největší ledové pole ve Skalistých horách zvané Columbia Icefields. Jezero je napájeno potokem známým jako Peyto Creek – ten odvádí vodu z ledovce Peyto a jezera Caldron.

Pokud byste měli touhu vykoupat se ve vodách jezera Peyto, bez neoprenu a zkušeností se rozhodně neobejdete. Teplota vody se totiž často pohybuje pod 5 °C a setkat se můžete dokonce i s omezeními týkajícími se koupání, neboť vodní plocha se nachází v chráněné oblasti.

Historie jezera Peyto

Zdaleka prvním Evropanem, který v 19. století prozkoumal jezero Peyto, oblast kolem vyhlídkové plošiny Bow Summit a údolí Mistaya, byl britsko-kanadský průzkumník Ebenezer William „Bill“ Peyto. Právě na jeho počest bylo také v 20. století jezero pojmenováno dalšími účastníky expedic. Tento muž býval nejen průzkumníkem, ale také strážcem Národního parku Banff v Kanadě a horským průvodcem – dodnes jeho podobizna vítá všechny návštěvníky kanadského národního parku na velké ceduli s nápisem „Welcome to Banff” (Vítejte v Banffu). Peyto se narodil v Anglii roku 1868 a do Kanady emigroval v roce 1886. Známý býval tento muž také slavnou přezdívkou „Divoký Bill“, neboť miloval samotu a neobával se divoké zvěře (do baru vcházel například s živým rysem a odchoval koťata pumy).

Když se procházíme v okolí jezera Peyto, vždy dáváme pozor na medvědy hnědé, kteří mohou být pro člověka nebezpeční. Povídáme si nahlas a sem tam i zapískáme.

SEN u jezera Peyto v Kanadě.

Proč je jezero Peyto nejkrásnější?

Pokud si dopřejete dovolenou u kanadského jezera Peyto, bude vám hned jasné, proč je jedním z nejkrásnějších na planetě Zemi. Nápadně modrý/tyrkysový odstín vody je tím, co jej činí doslova hypnotizujícím. Tato unikátní barva vzniká díky ledovcovému prachu, jenž do jezera postupně proniká a rozptyluje sluneční paprsky. Zdaleka nejlépe můžete spatřit tuto pohádkovou zelenomodrou vodní plochu ve tvaru vlčí hlavy z vyhlídkové plošiny Bow Summit, počítat však musíte s návalem jiných zážitku chtivých turistů – proto je ideální návštěva v brzkých ranních či pozdějších večerních hodinách ve všední den (při východu a západu slunce). Lehká až středně obtížná túra na Bow Summit tam i zpět trvá zhruba 1 až 2 hodiny a v nohách budete mít celkem přes 5 km.

Další aktivity v oblasti: Kromě perfektní pěší turistiky si v oblasti jezera Peyto můžete užít i rybaření, snowboarding, lyžování, fotografování anebo pozorování ptáků a divoké zvěře.

Poloha: kanadská provincie Alberta – Národní park Banff ve Skalistých horách
Rozměry: jezero Peyto leží v nadmořské výšce 1 860 metrů a má rozlohu cca 5,3 km² – na délku měří 2,8 km a na šířku asi 0,8 km, maximální hloubka jezera pak dosahuje 90 metrů
Doprava: primárně z Prahy na jedno z mezinárodních letišť v Kanadě – poté ideálně pronajatým automobilem k jezeru Peyto – nejprve po Highway 1 a pak po Icefields Parkway (Highway 93)
Podnebí: klima u jezera Peyto je subarktické, lze tedy očekávat spíše nižší průměrné teploty – v létě naměříte od 10 °C do 20 °C a v zimě zpravidla -5 °C až -15 °C
Fauna a flora: vody jezera Peyto jsou poměrně chladné, a tak představují domov pouze pro odolnější druhy ryb, jako například pstruhy duhové nebo siveny americké, dále lze v okolní přírodě spatřit medvěda hnědého, medvěda černého, jelena wapiti, kuny, sovy, orly a některé plazy, obojživelníky a hmyz, flora pak zahrnuje bylinné rostliny, mechy, lišejníky, keře a jehličnaté stromy, tj. borovice, jedle a smrky
Nejlepší čas pro návštěvu: červen až září

Pohled na jezero Peyto.

4. Inle, Myanmar (Barma)

Malebné sladkovodní jezero Inle je druhým největším přírodním jezerem v Myanmaru a od roku 2015 také biosférickou rezervací UNESCO. Napájeno je několika potoky a řekami, z nichž nejvýznamnější jsou Nam Pilu a Balu Chaung. Konkrétně se rozprostírá v okrese Nyaung Shwe ve regionu Shan a představuje domov nejen pro početné ptactvo, ryby či jiné druhy fauny, ale i pro lidi. Unikátnost této vodní plochy lze hledat zejména v početném obyvatelstvu lidí Intha neboli „Lidí jezera“, kteří zde žijí v celkem sedmnácti plovoucích vesnicích. Na jezeře Inle si v podstatě vystavěli celý svůj život, což je velmi pozoruhodné pro každého návštěvníka. Obdivovat tedy můžete v oblasti jezera například plovoucí zahrady, 17 vesnic a ostrovů s jedinečnou kulturou a zvyky, denní trh nebo dokonce plovoucí Pagodu Phaung Daw U a další fascinující památky.

Historie jezera Inle

Prvními evropskými objeviteli jezera Inle byli v 19. století britští kolonialisté, kteří byli okouzleni propracovaným systémem původních obyvatel Intha (jde o potomky tibetsko-barmských etnických skupin), kteří na jezeře žili a hospodařili – což je patrné na jezeře dodnes. Britové ještě tehdejší Barmě vládli po anglo-barmské válce a mapovali různé oblasti země. Jakmile ale získal již Myanmar nezávislost na Velké Británii v roce 1948, prošel si mnoha zásadními změnami v politice i společnosti. Jezero Inle je v hledáčku turistů od 20. století a stává se čím dál přitažlivějším a populárnějším.

Na trzích u jezera Inle rádi pozorujeme místní ze Šanských vrchů, kteří sem chodí prodávat vlastní vypěstovanou zeleninu a ovoce. Přitom kouříme doutníky z kukuřičných listů nebo žvýkáme betel.

Jezero Inle v Myanmaru

Proč je jezero Inle nejkrásnější?

Jezero Inle je myanmarským diamantem, který chytne za srdce každého návštěvníka. Není tedy složité vyjmenovat hned několik důvodů, proč je vlastně jedním z nejkrásnějších na planetě Zemi. Jeho výjimečnosti přispívá rozmanitá a bujná okolní vegetace, scénické výhledy, a hlavně pestré plovoucí zahrady, ve kterých lidé Intha pěstují nejen květiny ale i zeleninu pro obživu. A když k tomu ještě přičtete okolní kláštery či pagody a velmi pestrý život místního obyvatelstva spojený s rybolovem a tradičními domy na kůlech, máte před sebou originální skvost, na nějž se nezapomíná! Jde zkrátka o dokonalé spojení panenské krajiny, biologické rozmanitosti a jedinečné kultury.

Poloha: centrální Myanmar – region Shan a okres Nyaung Shwe
Rozměry: jezero Inle leží v nadmořské výšce 889 metrů a má rozlohu cca 220 km² – na délku měří 22 km a na šířku asi 10 km, maximální hloubka jezera pak dosahuje 6 metrů
Doprava: nejprve musíte letět z ČR do Myanmaru na Mezinárodní letiště Yangon nebo Mandalay a poté vnitrostátním letem na vnitrostátní letiště Heho – to je k jezeru nejblíže, z tohoto letiště se pak musíte dostat zapůjčeným vozem, taxíkem nebo minibusem do města Nyaungshwe v Myanmaru, které je vzdálené od jezera asi 35 km (zde je možné si pronajmout loď pro výlet na Inle)
Podnebí: jezero Inle má tropické monzunové klima, průměrná roční teplota se zde pohybuje kolem 26 °C a nejdeštivější je období od května do září
Fauna a flora: jezero Inle je biologicky rozmanité – na jezeře můžete spatřit například plovoucí zahrady vytvořené z vodních rostlin a bahna, kde lidé Intha pěstují rajčata, papriky, okurky a další plodiny, dále je možné vidět vodní hyacinty, lotusy, papyrusové rostliny, zahanbit se však nenechá ani fauna, která zahrnuje především četné druhy ryb (například kaprovitý druh Inle Carp), vodní a rybožravé ptactvo, plazy, hmyz, plže nebo želvy
Nejlepší čas pro návštěvu: v období sucha, tj. mezi říjnem až květnem

Kmen dlouhokrkých žen u jezera Inle.

5. Titicaca, Peru, Bolívie

Jezero Titicaca je nejvýše položeným splavným jezerem na světě a také jedním z největších v Jižní Americe.Z 56 % se rozprostírá v Peru a z 44 % v Bolívii. Jeho vznik je přisuzován poslední době ledové, během níž se voda z tajících ledovců usadila v hlubokých andských kotlinách. Jezero Titicaca je dnes také napájeno z dešťové vody a více než 25 řek – mezi některé přítoky patří řeka Coata, Suches, Huancane nebo Ramis. Od roku 1978 pak nese toto výjimečné místo statut „Chráněná národní rezervace“ a od nepaměti je považováno za „kolébku lidstva“ nebo „místo zrození Inků“. Právě pro Inky bývalo jezero Titicaca velmi posvátné a jsou s ním tedy spjaté i různé mytologické příběhy a legendy. Vodní plocha je pak také domovem lidí Uros, kteří ji obývají na plovoucích ostrovech vyrobených z rákosu Totora (jsou odolné a mohou díky údržbě vydržet i 30 let) a slouží i jako důležitý zdroj vody pro tamější obyvatele a potřeby zemědělství.

Oblast jezera Titicaca zahrnuje i několik ostrovů, mezi něž patří Taquile, Amantaní, Suriqui, Isla de la Luna a Isla del Sol.

Historie jezera Titicaca

První lidé se kolem jezera Titicaca usídlili kolem roku 1500 před naším letopočtem – oblast sloužila jako náboženské a správní centrum pro Aymary. V 15. století pak sahala říše Inků až k jezeru Titicaca, přičemž zahrnovala i obyvatele Uros svádějící s Inky násilné boje. Lidé Uros před nimi prchali na plovoucí ostrovy z rákosu Totora, které mohou návštěvníci na jezeře spatřit dodnes. Ve 21. století žijí v blízkém okolí jezera až 2 miliony lidí, což značně ohrožuje místní biodiverzitu.

V městečku Puno u jezera Titicaca a také na ostrovech z rákosu se vždy pohybujeme velmi pomalu, výška téměř 4 000 m n.m. dává člověku zabrat. A pokud je pěkné počasí, čas si zpříjemníme osvěžením se v jezeru.

Jezero Titicaca.

Proč je jezero Titicaca nejkrásnější?

To, co činí jezero Titicaca nejkrásnějším a naprosto výjimečným, je kombinace několika faktorů zahrnujících malebnou andskou krajinu, modré zabarvení vody kontrastující s majestátními horskými vrcholky, silné duchovní vibrace a kulturu lidí Uros. Krom jiného se budete v nadmořské výšce 3 812 metrů cítit jako na samotném vrcholu světa – výhledy od jezera jsou naprosto úchvatné. Až k jezeru Titicaca zamíříte, určitě si nezapomeňte fotoaparát. Hodit se vám ostatně bude i při prozkoumávání okolních ostrovů na peruánské straně. Za návštěvu stojí například ostrov Taquile (známý je především pro ručně tkané textilie a tradiční způsob života) nebo ostrov Amantaní (známý pro poklidnou atmosféru a milé obyvatele, kteří se oblékají do ručně tkaných tradičních oděvů). Mezi další oblíbené aktivity v oblasti patří i výlety na lodích nebo plavby na kajaku, díky nimž se můžete pokochat vodami jezera z jiné perspektivy.

TIP: Máte-li rádi bujarou zábavu, můžete okolí jezera Titicaca navštívit v době konání festivalů. V únoru se například slaví festival peruánských tradic Candelaria a v únoru nebo březnu pak karneval Puno, jenž provází hlasitá hudba, lidé v barevných kostýmech a tanec.

Poloha: hranice mezi Peru a Bolívií, jihozápad Jižní Ameriky
Rozměry: jezero Titicaca leží v nadmořské výšce asi 3 812 metrů a má rozlohu cca 8 372 km² – na délku měří 204 km a na šířku asi 65 km, maximální hloubka jezera pak dosahuje 283 metrů
Doprava: nejprve musíte z ČR letět do Peru (město Lima) nebo Bolívie (město La Paz) – z těchto měst pokračujete vnitrostátním letem buď do města Juliaca nebo města Copacabana, z nichž se k jezeru Titicaca dostanete buď půjčeným automobilem nebo autobusem
Podnebí: jezero Titicaca se vyznačuje vysokohorským polosuchým klimatem, a tedy i chladnými nocemi, denní teploty se pohybují během roku v průměru od 15 °C do 18 °C – období sucha nastává od dubna do listopadu a období dešťů od prosince do března
Fauna a flora: v oblasti jezera lze spatřit specifické druhy ryb, jako například Titicaca orestias, ale také měkkýše, vodní ptactvo (plameňáky, kachny, volavky), sovy, kapybary nebo lamy, z hlediska flory je významný vodní hyacint, rákos nebo i quinoa, která je důležitým zdrojem potravy pro místní obyvatelstvo
Nejlepší čas pro návštěvu: období sucha – nejlepší jsou měsíce červen, červenec a srpen

Lodě z rákosí, jezero Titicaca.

6. Bajkalské jezero, Rusko

Jezero Bajkal, často také nazývané jako „perla Sibiře“, je nejhlubším i nejstarším sladkovodním jezerem na světě a rozprostírá se na jihu Sibiře v Ruské federaci. Stáří Bajkalského jezera je odhadováno na neuvěřitelných 25 až 35 milionů let a jeho vznik historici spojují s tektonickou činností a pohybem kontinentálních desek. Fascinující vodní plochu dnes obklopuje malebná tajga s monumentálními zasněženými horami, které jsou domovem rozmanité divoké zvěře ale i malých klidných vesniček. Hlavními přítoky jezera jsou tři řeky známé jako Barguzin, Horní Angara a Selenga. Fascinujícím faktem pak je, že Bajkal představuje největší sladkovodní nádrž na Zemi, neboť zahrnuje až 22 % veškeré sladké vody na světě a 85 % vodních zásob v samotném Rusku. Protože je jezero v mnoha ohledech unikátní, bylo roku 1996 zařazeno do světového dědictví UNESCO.

Historie Bajkalského jezera

Prvopočátky osídlení oblasti kolem Bajkalského jezera sahají až do dob pravěku. Ve středověku pak území osidlovali kmeny Hunů a Skytů, které ve 13. století vystřídali Mongolové – za dob Mongolské říše bývalo jezero Bajkal důležitou oblastí související s obchodem. První ruští průzkumníci přišli k Bajkalu až v 17. století a v dalších dvou stoletích Sibiř kolonizovali. Významným a dá se říct i průlomovým bylo 20. století, kdy vědci z celého světa začali velkolepou vodní plochu více prozkoumávat, což vyústilo v zařazení do světového dědictví UNESCO roku 1996.

Bajkalské jezero.

Proč je jezero Bajkal nejkrásnější?

Kdokoliv spatří Bajkalské jezero, bude uchvácen jeho obrovskou rozlohou a okouzlujícím přírodním prostředím. Vodní plocha ve tvaru půlměsíce je ostatně posvátná a určitě i nejkrásnější pro samotné obyvatele Sibiře – mnozí lidé ji nazývají „Posvátným mořem“, „Diamantem planety“ nebo „Modrým okem Sibiře“. Pozoruhodný je i fakt, že voda v Bajkalu je extrémně čistá – proto lze dohlédnout až 40 metrů pod hladinu. Každý návštěvník však bude nadšen nejen z estetického hlediska ale i z hlediska volnočasového vyžití. Bajkalské jezero totiž nabízí nepřeberné množství celoročních aktivit, jako například pěší turistiku, plavbu na kajaku, rybaření nebo lyžování a jízdu se psím spřežením v zimě. V letních měsících lze v jezeře i plavat a potápět se.

Zajímavost: Bajkalské jezero obsáhne kolem dvaceti ostrovů, z nichž největším a nejzajímavějším je Olkhon. Právě na tomto ostrově si návštěvníci užijí sluneční svit po celý rok, stejně tak příjemné písečné pláže a okouzlující stepní krajinu.

Poloha: jižní část východní Sibiře – hranice mezi Irkutskou oblastí a Burjatskou republikou, Ruská federace
Rozměry: jezero Bajkal leží v nadmořské výšce asi 456 metrů a má rozlohu cca 31 722 km² – na délku měří 636 km a na šířku asi 79 km, maximální hloubka jezera pak dosahuje 1 642 metrů
Doprava: nejprve mezinárodním letem z ČR do Moskvy, poté vnitrostátním letem do města Irkutsk, které je nejbližším bodem od jezera – leží asi 70 km severozápadně od Bajkalu, z Irkutsku se můžete vydat k vodní ploše buď zapůjčeným automobilem nebo veřejnou dopravou
Podnebí: Bajkal má chladné kontinentální klima, tedy v zimě teploty nezřídka kdy klesají pod bod mrazu (až k -22 °C), v létě pak mohou sahat až k 23 °C – nejteplejším měsícem je červenec, vodní hladina jezera zamrzá v lednu a rozmrzá na přelomu května a června
Fauna a flora: v Bajkalu žije až 53 druhů ryb (např. holoměnka a síh tažný) a okolní příroda je domovem pro početné ptactvo (husy, kachny, labutě, orli) nebo savce, z nichž nejvýznamnější je sobol asijský podobající se kuně, v tamější přírodě pak rostou nejvíce sibiřské cedry a lze najít i známé bylinky jako třeba divoký rozmarýn, tymián nebo česnek hadí
Nejlepší čas pro návštěvu: od května do října

Bajkalské jezero.

7. Dal, Kašmír

KašmírJezero Dal vzniklo tektonickou činností a je v podstatě městským jezerem, neboť na jeho břehu se rozkládá hlavní město Džammú a Kašmíru – Šrínagar. Tato vodní plocha je v lokalitě jednou z hlavních turistických atrakcí a nezřídka kdy je nazývána „Klenotem Kašmíru“. Vody jezera tvoří linii pobřeží, které je dlouhé asi 15 km a lemované plovoucími zahradami zvanými „Raad“, parky, hotely či hausbóty. Hlavními přítoky jezera jsou řeka Jhelum a také horský proud Telbal. Dokonalé panorama kolem jezera Dal pak dotváří bujná zeleň a zasněžené vrcholky Himaláje. Jedním z lákadel oblasti jsou však i Mughalské zahrady vybudované během Mughalské říše (16. až 18. století) – na východní straně jezera Dal se nachází terasovitá zahrada Nišat Bagh a na břehu jezera druhá největší Mughalská zahrada v Kašmírském údolí – Šalimar Bagh. Obě tyto zahrady jsou perfektním místem k poklidným procházkám a rozjímání.

Zajímavosti: Mezi turisty je v lokalitě jezera Dal nejžádanější ubytování v hausbótech, které jsou vyrobené ze dřeva a poskytují úchvatné výhledy na vodní hladinu i různé úrovně komfortu. Zážitky z místa pak umocní například plavba na malém člunu zvaném shikari – čluny shikari jsou kulturním symbolem jezera Dal a často bývají nazývané „gondolami Kašmíru“.

Historie jezera Dal

Dějiny „Klenotu Kašmíru“, kterým jezero Dal je, sahají až do dob starověku. Nejvýznamněji se však v souvislosti s jezerem promítlo období Mughalské říše od 16. do 18. století. Hlavními osobnostmi tohoto období byli císař Džahángír, jenž nazýval jezero „rájem na zemi“ a jeho syn Šáhdžahán I. známý také jako iniciátor výstavby Taj Mahalu. V 19. a 20. století pak oblast kolonizovali Britové, kteří se tehdy zasloužili o vznik hausbótů (protože nemohli vlastnit v Kašmíru pozemky, stavěli obydlí přímo na jezeře Dal). Od 20. století a dál se stává jezero Dal jednou z nejvyhledávanějších turistických atrakcí na světě.

Proč je jezero Dal nejkrásnější?

Když se před vámi rozprostře jezero Dal, ztratíte slov. Ostatně, jeho nadpozemskou krásu a božské okolní scenérie opěvovali už před několika stoletími mughalští císaři. Prostředí kolem jezera je velmi romantické, uklidňující ale i fotogenické – proto si doma nezapomeňte fotoaparát. Okolní krajina se v čisté jezerní vodě zrcadlí a vytváří úžasné výjevy. S tím vším pak velmi intenzivně kontrastují barevné hausbóty nebo tradiční kašmírské čluny shikari, na kterých se nezapomeňte svézt. Tento fantastický indický kout planety Země se vám vryje hluboko do srdce i paměti a poskytne nepřeberné množství vyžití. Věnovat se zde můžete třeba rybaření, plavání, plachtění, paddleboardingu, pěší turistice, prozkoumávání trhů, pozorování ptáků, plavbě na kajaku nebo relaxaci v Mughalských zahradách.

Poloha: údolí Kašmír – u města Šrínagar (stát Džammú a Kašmír) v Indii
Rozměry: jezero Dal leží v nadmořské výšce asi 1 583 metrů a má rozlohu cca 18 km² – na délku měří 7,4 km a na šířku asi 3,5 km, maximální hloubka jezera pak dosahuje 6 metrů
Doprava: nejprve mezinárodním letem z ČR do Dillí v Indii, odtud vnitrostátním letem do města Šrínagar, jehož centrum je od jezera Dal vzdáleno jen 5 km (vhodná je doprava veřejnou dopravou, taxíkem nebo zapůjčeným vozem)
Podnebí: pro jezero Dal je charakteristické mírné podnebí, přičemž zimy jsou v jeho okolí chladné s teplotami -5 °C až 11 °C a léta teplá s teplotami 20 °C až 30 °C
Fauna a flora: v okolí jezera Dal lze spatřit zejména rozmanité ptactvo zahrnující například ledňáčky říční, volavky popelavé nebo potápky malé, z dalších zástupců fauny můžeme vyjmenovat i početné ryby, žáby, včely, myši či ještěrky, flora pak zahrnuje třeba lotosy, vodní kaštany, lekníny, topoly, vrby či rákos
Nejlepší čas pro návštěvu: květen až srpen

V okrajových částech jezera Dal jsou nádherné lotosové sady a my se zde kocháme nádhernými pohledy na lotosové květiny v pozadí zasněžených hor. Ozdobené lodičky, na kterých se plavíme se nazývají Shikary.

Jezero Dal v indickém Kašmíru.

8. Pukaki, Nový Zéland

Jezero Pukaki je největším jezerem okresu Mackenzie na novozélandském Jižním ostrově a vytváří úchvatné pozadí pro tamější nejvyšší horu Aoraki nebo také Mount Cook. Jeho vznik je přisuzován poslední době ledové – ostatně, jezero je dodnes napájené na severním konci hlavně řekou Tasman, která pramení stejnojmenným ledovcem a také ledovcem Hooker. A zde se také dostáváme k okouzlující tyrkysové barvě jezerní vody, jež je způsobena právě ledovcovou moučkou. Vodní plocha je však nejen dechberoucím přírodním úkazem, ale také důležitým zdrojem pro výrobu hydroelektrické energie a zavlažování okolní půdy. Návštěvníci se v jezeře mohou také vykoupat, musí být ale poměrně otužilí, neboť ledovcový původ vodě propůjčuje nebývale studený charakter i během léta.

Historie jezera Pukaki

S historií jezera Pukaki jsou v prvopočátcích spjati zejména Maorové jakožto původní novozélandští obyvatelé, kteří jezero považovali za posvátné. Vodní plocha těmto lidem sloužila primárně jako důležitý zdroj potravy (díky rybolovu a lovu divoké zvěře v okolí). Jako první Evropan se pak do oblasti jezera podíval v roce 1855 skotský pastevec James McKenzie, po němž je pojmenován celý okres Mackenzie. Ve 20. století se následně Pukaki stalo významným zdrojem v hydroelektrickém projektu – roku 1940 byla v této souvislosti vystavěna na vodní ploše také hráz. Kromě výroby elektřiny je jezero důležité i z hlediska turismu – lidé z celého světa jej vyhledávají pro nezaměnitelně krásné scenérie v pozadí s horou Aoraki a široké spektrum aktivit.

Jezero Pukaki.

Proč je jezero Pukaki nejkrásnější?

Máte-li v oblibě panenskou a poklidnou přírodu bez turistických davů, je jezero Pukaki pro vás tím pravým. I proto patří tato vodní plocha mezi nejkrásnější – dopřává svým návštěvníkům ničím nerušené výhledy, ticho a naprostý relax. Když k tomu ještě přičtěte intenzivně modré zabarvení vodní hladiny a zrcadlící se horské vrcholky v ní, máte jako dlani pohádkový obrázek dokonalé dovolenkové destinace. Pukaki je prostě výjimečné po všech stránkách! A pokud rádi konzumujete sushi, můžete své zážitky u jezera umocnit ochutnávkou lahodného místního sashimi z lososa z prodejny ryb Mt Cook Alpine Salmon hned vedle návštěvnického centra.

Poloha: Jižní ostrov na Novém Zélandu – okres Mackenzie, region Canterbury (nachází se na prahu Národního parku Aoraki/Mount Cook)
Rozměry: jezero Pukaki leží v nadmořské výšce asi 460 metrů a má rozlohu cca 178 km² – na délku měří 27 km a na šířku asi 6 km, maximální hloubka jezera pak dosahuje 70 metrů
Doprava: nejprve mezinárodním letem z ČR do Queenstownu nebo Christchurchu na Novém Zélandu – poté k jezeru autobusem nebo zapůjčeným vozem do okresu Mackenzie
Podnebí: kontinentální klima, pro nějž jsou charakteristická teplá léta a chladné zimy, teploty se v letních měsících (prosinec až únor) pohybují mezi 15 °C až 25 °C a v zimních měsících (červen až srpen) mezi 0 °C až 10 °C – mohou ale klesat i pod bod mrazu
Fauna a flora: dominantní jsou v oblasti jezera Pukaki zejména ptáci (pozorovat můžete např. ledňáčky, tuie zpěvné, alpinské papoušky kea, medosavky novozélandské atp.), v jezerních vodách pak žijí lososi nebo pstruzi, flora zahrnuje rostliny zvané ostřice, nízké keře, vrby, topoly a různé alpínské květiny a byliny
Nejlepší čas pro návštěvu: září až listopad nebo prosinec až únor

SEN na jezeře Pukaki na Novém Zélandu.

9. Toba, Indonésie

Jezero Toba se nachází v indonéské provincii Severní Sumatra a je největším jezerem v jihovýchodní Asii (má rozlohu zhruba obdobnou jako Singapur) a jedním z nejhlubších na světě – dosahuje hloubky až 450 metrů! I přesto, že se tato vodní plocha rozkládá v Indonésii, může vám připomínat mnohá evropská alpská jezera. Vznik jezera Toba se datuje asi 77 000 let zpět, kdy došlo k supervulkanické erupci, která tehdy zásadním způsobem ovlivnila klima Země (Toba je tedy v podstatě kalderou zaplněnou vodou). Dnes má tato okouzlující vodní plocha hned několik přítoků v podobě potoků a řek – nejvýznamnějšími jsou řeky Asahan, Silindung a Samosir. Klima v oblasti dále poskytuje návštěvníkům příjemné ochlazení, neboť jezero se nachází až v 900 metrech nad mořem.

Historie jezera Toba

Prvně oblast kolem jezera Toba osidloval indonéský kmen Bataků, který byl nechvalně známý kanibalismem.V 19. století pak k jezeru dorazili Nizozemci v rámci koloniálního období a také značně zasáhli do ekonomického, sociálního a politického sektoru Indonésie. S 20. stoletím se jezero Toba stalo vyhledávanou turistickou atrakcí nejen pro své přírodní krásy, ale také díky přetrvávající kultuře Bataků – ti již od 19. století naštěstí nepraktikují kanibalismus a světu prezentují své jedinečné kulturní dědictví odrážející se v řemeslném umění, zemědělství, tradiční hudbě i gastronomii.

V okolí jezera Toba kdysi bývali lidožrouti a ti zde zanechali unikátní kulturu. S klienty obdivujeme jejich sošky, masky a večer batacké tance a zpěvy. Místní zde umí i jódlovat. To je naučil pán z Německa, který uměl hrát na housle. Byl to první cestovatel, kterého v 18. století Batakové nesnědli.

Jezero Toba na Sumatře v Indonésii.

Proč je jezero Toba nejkrásnější?

Při pohledu na rozlehlé jezero Toba pookřejete, neboť nekonečná vodní hladina vás doslova zhypnotizuje. Vodní plocha je tedy právem jednou z nejkrásnějších na světě a není divu, že ji místní hrdě označují za „Klenot Sumatry“. Největší sopečné jezero na světě však poskytuje nejen ohromující vizuální zážitek, ale i mnoho fyzických potěšení zahrnujících příjemné aktivity. Návštěvníci by zde rozhodně neměli opomenout ostrov Samosir, jenž nabízí potěšení v podobě panenské krajiny a zábavu v podobě tradiční kultury Bataků. Mezi další oblíbené aktivity patří i pěší turistika v okolí jezera, sportovní rybaření, plavby na loďkách, návštěvy trhů nebo osvěžující koupání.

Poloha: provincie Severní Sumatra v Indonésii
Rozměry: jezero Toba leží v nadmořské výšce asi 900 metrů a má rozlohu cca 1 130 km² – na délku měří 100 km a na šířku asi 30 km, maximální hloubka jezera pak dosahuje 505 metrů
Doprava: nejprve mezinárodním letem z ČR do indonéského města Medan, poté zapůjčeným autem nebo autobusem do města Parapat, které leží na břehu jezera Toba (odtud je možné cestovat do různých koutů jezera)
Podnebí: tropické vlhké klima, kdy se průměrné roční teploty pohybují mezi 18 °C až 28 °C
Fauna a flora: v jezeře Toba žije zejména ryba nazývající se Tilapia Toba a dále pak i mnoho dalších sladkovodních ryb, v okolní přírodě lze spatřit také vránu štíhlozobou, orla jávského, makaka bělolícího, tygra sumaterského nebo ježky, floru zastupují zejména deštné lesy, ostřice, rákos, palmy, ovocné stromy nebo rýžová pole
Nejlepší čas pro návštěvu: v období sucha, tj. od dubna do října

Jezero Toba.

10. Ashi, Japonsko

Jezero Ashi, známé také jako jezero Ashinoko nebo Hakone, leží v japonské prefektuře Kanagawa nedaleko regionu Hakone. Je také součástí Národního parku Hakone a dokonalým pozadím pro monumentální a nejvyšší horu Japonska – Fudži. Vznik jezera je přisuzován sopečné erupci, ke které došlo zhruba před 3 000 lety. Ta v sopce Hakone (Mount Hakone) vytvořila kalderu, jež se s časem zaplnila vodou. Dodnes jsou hlavním zdrojem jezerní vody podzemní prameny obohacené o minerální látky, ale také dešťové srážky nebo tající sníh. Velice zajímavým turistickým prvkem na jezeře jsou tradiční plavidla – ve stylu barevných pirátských lodí původem z Británie a Francie (ze 17. až 19. století), z nichž jsou během plavby perfektní výhledy na vodní hladinu a úchvatnou okolní krajinu v čele s Fudži.

Historie jezera Ashi

Oblast Hakone, ve které se jezero Ashi nachází, bývala v 17. až 19. století významnou zastávkou mezi městy Tokio (dříve Edo) a Kjóto. Též představovala důležitou obchodní cestou – známou jako Tōkaidō. Přímo s jezerem Ashi je pak spjato mnoho legend, z nichž nejznámější vypráví o knězi jménem Mangan Shonin, který měl být v 8. století zakladatelem dnes velmi ikonické svatyně Hakone-jinja. Tato svatyně na břehu jezera má nejen pro Japonce silný duchovní význam, a tak v ní lidé s oblibou meditují, či se modlí. Od 20. století se oblast jezera Ashi začala stávat pro turisty čím dál atraktivnější, což přispělo i k vzniku nové turistické atrakce – plavbám pirátskými loděmi.

Hora Fuji v blízkosti jezera Ashi.

Proč je jezero Ashi nejkrásnější?

Jezero Ashi má všechno, co byste mohli od kouzel „matičky“ přírody očekávat. Krásu lze tedy spatřovat v jeho tmavě modrém zabarvení, zelenajících se okolních lesích či zasněžených vrcholcích hor v pozadí, kterým zcela právem dominuje hora Fudži. Krajina kolem jezera Ashi je rozhodně učiněným balzámem na duši, a tak se neváhejte nalodit na populární pirátské plavidlo a brázděte vodní hladinu křížem krážem. K dokonalému zážitku pak jen přispějí termální koupele v okolí jezera, které jsou pro oblast Hakone typické. A pokud máte v sobě kus dobrodruha, určitě nevynechte lanovku Hakone Ropeway, díky níž spatříte jezero a přírodu kolem ze zcela jiné perspektivy!

Poloha: japonská prefektura Kanagawa, region Hakone
Rozměry: jezero Ashi leží v nadmořské výšce asi 725 metrů a má rozlohu cca 7 km² – na délku měří asi 6,5 km a na šířku 2,5 km, maximální hloubka jezera pak dosahuje 43 metrů
Doprava: nejprve mezinárodním letem z ČR do Tokia, posléze veřejnou dopravou do města Hakone – odtud lodí nebo lanovkou k jezeru
Podnebí: region Hakone je známý mírným podnebím, pro které jsou charakteristické chladné zimy a teplá léta – v létě naměříte v průměru 18 °C až 28 °C a v zimě 1 °C až 10 °C
Fauna a flora: ve vodách jezera Ashi žijí zejména kapři, pstruzi nebo tilápie, kolem jezera Ashi lze spatřit vodní ptáky, jako např. labutě, kachny nebo rybáky a dále pak v okolí i lišky, ježky, veverky, jeleny sika, žáby či kobry, tamější flora zahrnuje japonské buky, javory, černé borovice, cypřiše, cedry, sakury, kapradiny, byliny a květiny jako azalky nebo jasmín
Nejlepší čas pro návštěvu: na jaře, tj. od března do května

Jezero Ashi v Japonsku.

11. Nicaragua, Nikaragua

Jezero Nikaragua, které domorodé kmeny také nazývaly „Cocibolca“, představuje se svými 8 264 km² největší sladkovodní jezero ve Střední Americe – konkrétně se rozkládá v jihozápadní Nikaragui. Vodní plocha vznikla před miliony lety v důsledku vulkanické činnosti a pohybu tektonických desek. Jezero napájí více než 40 řek, z nichž největší je řeka Tipitapa (spojuje jezero Nikaragua s jezerem Managua). Významná je ale i řeka San Juan, která se po 180 kilometrech vlévá do Karibského moře a v jisté části tvoří hranici mezi Kostarikou a Nikaraguou. Pozoruhodný je též fakt, že jezero je domovem více než čtyř stovek ostrovů, z nichž asi tři stovky leží do osmi kilometrů od pobřežního města Granada. Dalšími městy na pobřeží jsou San Jorge, San Miguelito a San Carlos. Jedním ze zajímavých obydlených ostrovů na jezeře je Ometepe, kde žije více než 30 000 lidí. Tento ostrov se nachází asi 10 kilometrů od pevniny, má rozlohu kolem 276 km² a tvoří jej sopky Maderas a Concepción.

Historie jezera Nikaragua

V předkolumbovském období bývalo okolí jezera Nikaragua domovem hlavně pro domorodé kmeny lidí, z nichž lze vyjmenovat například kmeny Nahua a Chorotega. Vodní plochu využívali k rybolovu pro obživu, ale také jako zdroj vody. S nástupem 16. století pak do oblasti mířili první evropští osadníci v podobě španělských kolonizátorů. Španělé jako první jezero Nikaragua prozkoumali a také se nejprve domnívali, že jde o moře pro jeho velké vlny, rozlehlost a výskyt silných bouří. Na březích jezera následně tito dobyvatelé založili roku 1542 město Granada, které se stalo důležitým bodem pro obchodování a dopravu. Zajímavým faktem je také to, že Granada lákala během 17. století mnoho pirátů, a tak vody jezera brázdila i pirátská plavidla!

Jezero Nicaragua.

Proč je jezero Nikaragua nejkrásnější?

Ne nadarmo uchvátilo jezero Nikaragua v 16. století španělské dobyvatele. Stejně jako oni, i vy budete mít pocit, že se díváte na nekonečné moře. Je to tedy určitě obrovská rozloha, která toto jezero činí nejkrásnějším, stejně tak čistota jeho modravých vod, bohatá biologická rozmanitost v okolí, malebná krajina či okolní ostrovy a vulkány. V této lokalitě bude určitě nadšený kdejaký dobrodruh, romantik nebo fotograf. Ani o zajímavé aktivity v oblasti jezera není nouze – věnovat se můžete například plavání a relaxaci na místních plážích, plavbě na lodích, kanoistice, rybaření, prozkoumávání ostrova Ometepe či souostroví Solentiname, pěší turistice v okolních přírodních rezervacích (např. Volcán Maderas nebo Laguna de Apoyo), pozorování ptáků a návštěvě trhů či festivalů.

Poloha: na jihozápadě státu Nikaragua ve Střední Americe
Rozměry: jezero Nikaragua leží v nadmořské výšce asi 33 metrů a má rozlohu cca 8 264 km² – na délku měří 177 km a na šířku asi 58 km, maximální hloubka jezera pak dosahuje 26 metrů
Doprava: nejprve z ČR mezinárodním letem do hlavního města Nikaraguy – Managuy, z Managuy pak ideálně automobilem nebo autobusem do města Granada, které leží na pobřeží jezera a vzdálené je asi 50 minut cesty
Podnebí: tropické podnebí – charakteristické je období dešťů (květen až říjen) a období sucha (listopad až duben), nejteplejšími měsíci bývají březen a duben s teplotami od 25 °C až 35 °C, teplota vody je v průběhu roku konstantní a pohybuje se kolem 26 °C
Fauna a flora: v jezeře Nikaragua žijí zejména ryby zvané cichlidy a také sladkovodní žraloci bělaví, v okolí lze spatřit i volavky, ibisy, kajmany, želvy, opice, tapíry, papoušky nebo kolibříky, z flory jsou významné kávovníky nebo tropické lesy s mahagony, cedry a palmami
Nejlepší čas pro návštěvu: listopad až duben

Všechny články autora

Iveta Reinisch

Iveta je srdcem i duší dobrodruh. Její povaha se ostatně promítá i do jejího profesního života. Jednoho dne se prostě rozhodla, že pověsí kariéru zdravotní sestřičky na hřebík a stane se redaktorkou. Psaní je totiž její životní vášní - miluje ho zkrátka už od dětství. Avšak Iveta má i jinou vášeň, a to je cestování! Zatím ještě nenavštívila všechna vytoužená místa - ale má ambice, to napravit... Její cestovatelský seznam přání je dost dlouhý, a tak věří, že jej brzy začne zase odškrtávat a pozná fascinující místa na planetě Zemi. Iveta spolupracuje s CK SEN od roku 2022.

Blog - všechny články Katalog poznávacích zájezdů