Nejteplejší místo na světě
Mnozí z nás už zažili pořádná horka kdekoliv ve světě, při kterých si řekli, že už větší teplo nemůže existovat, ale existuje! Extrémní horka jsou totiž každodenním "stereotypem" v americkém národním parku Death Valley, tedy v "Údolí smrti". Údolí bylo pojmenováno skupinou bílých osadníků, kteří se v roce 1849 vydali na výpravu s cílem zkrátit si cestu do míst Zlaté horečky. Když křižovaly toto údolí, tak zjistili, že toto místo je tak suché a teplé, že jen ti, co jsou připraveni, můžou přežít. Výpravu, s výjimkou jednoho účastníka, přežili všichni, i přesto, že jim došlo jídlo i voda. My jsme se do tohoto parku vydali ráno po silnici # 95 z Las Vegas a asi po 2 hodinách jsme vystoupili z Nevady do Kalifornie. Tento výlet jsme absolvovali se dvěma rodinkami nadšených SEN cestovatelů, kteří sem přišli ulovit zážitek a mohli si říct- byli jsme na nejteplejším místě na světě. První zastávkou byla nepochybně tabule s názvem "Death Valley", která ve fotoalbu nesmí chybět. Ti zdatnější se na ni i vyšplhaly. Celá tato oblast je chráněnou rezervací a i když se na první pohled zdá, že v této pustině nic nežije, opak je pravdou. 91% tohoto národního parku je označeno jako "divočina" (wilderness), kde má člověk příležitost zažít skutečnou samotu, přírodní ticho, krásnou, jasnou noční oblohu plnou hvězd, jakož i divokou přírodu, ať už ze strany fauny nebo flóry. Se samotou zde přichází také izolace, takže dobrodruh, který se odhodlá jít do divočiny, musí být plně zodpovědný sám za sebe a za své bezpečí, protože do divočiny vedou stovky mil nezpevněných cest, ale slézat z nich se absolutně nedoporučuje. Celá tato oblast je domovem původních obyvatel nazývaných Shoshone (Šošonů). Organizace Timbisha Shoshone Natural & Cultural Presentation Area (Chráněné přírodní a kulturní území kmene Timbisha Shoshone) se stará o zachování tradiční kultury tohoto kmene, jakož i udržování náboženských aktivit. Na silnici 190 jsme odbočili kousek za informačním kioskem na první odbočce doleva a přibližně po 23 km jsme se ocitli na vyhlídce Dantes point. Nejlepší výhled je brzy ráno, kdy růžovo zlaté pohoří Panamint Mountains osvětluje vycházející slunce. Přesně kvůli tomuto jsme sem přišli a příroda se ukázala v plné parádě. To, že je fakt teplo, jsme pozorovali i na našem autě Chevrolet, které při akceleraci pořádně odfukovalo a rozbíhalo se jen tak tak. Pokračovali jsme dál zhruba 26 km na jihovýchod až k nejníže položenému místu v Severní Americe, k místu Badwater basin, které je 85,5m pod mořskou hladinou. Název tohoto místa je velmi výstižný. Nejenže je tu vody málo, ale i ta, která zde je, je jedovatá. Obsahuje velké množství chloridů a síranů a je jediným domovem místního hlemýždě (Death Valley Snail). Na procházce přes solnou pustinu jsme pochopili, proč zde každoročně zahynou na důsledek dehydratace 4-6 turistů. Teplo tu je tak vražedné, že na hodinu je třeba mít minimálně 2 litry vody a pokrývku hlavy, bez které má zkušený i nezkušený dobrodruh do půl hodiny vidiny a závratě způsobené úpalem. Je úžasné, jak se zde setkává "staré" s "novým". Staré jsou hory, které mají více než milion let a nová je sůl, která vykrystalizovala jen před pár hodinami dnes ráno. Možná je údolí smrti pustina a tzv. "Nicota", je to ale také dech beroucí místo, které rozhodně stojí za návštěvu. Lovíme zážitky tam, odkud jiní už utíkají. Nikdy jsme to však nepodcenili a mysleli jsme na to, že pitný režim zde je více než důležitý. Po asi 2 hodinách jízdy jsme se vrátili zpět do Las Vegas a plní zážitků jsme si užili volné odpoledne u bazénu a drinku.
